(19.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Adalbert Stifter v knize Paměti mého pradědečka - Die Mappe meines Urgrossvaters, která byla vydána v roce 1922, tady z ní je citováno, ten mluví o životě na Šumavě. Říká: Život všech lidí na staré Šumavě, Čechů, Němců i Židů, všech bez rozdílu národností, nebyl nikdy snadný, jednoduchý, pohodový a lehký a měl k očekávané romantice a knižní idealizaci opravdu hodně daleko.
A tady bych chtěl upozornit, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, na citát, a obracím se nikoliv nezáměrně ke svým kolegům, poslankyním a poslancům za KDU-ČSL. Je to citát pana doktora Petra Pitharta, který říká: "Na bavorské straně Šumavy leží obce mimo území tamního národního parku, přesto jim bavorský sněm dal právo veta. Je to přirozené a spravedlivé. Lidé, kteří v tom kterém kraji žijí, musí mít přece možnost spolurozhodovat o tom, zda se v kraji v rámci experimentu začnou návštěvníci vyhýbat, zda zchudne a bude se vylidňovat, anebo zůstane přitažlivým a schopným se uživit. Naše šumavské obce jsou uvnitř národního parku a právo spolurozhodování jim bylo upíráno, přesněji řečeno různými způsoby obcházeno." To je zásadní citát, který se vztahuje k pozici obcí v novém, vámi prosazovaném sněmovním návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny. Ano, obce tam mají právo, že s nimi musí být dohodnuto formulování základních dokumentů, zásady péče, návštěvní řád, ale zatímco u obcí a krajů je přesně stanoveno, kolik zástupců v radě parku mají mít a s radou parku je třeba to dohadovat, již není řečeno v zákoně, kolik členů ta rada parku může mít, a tak se může klidně stát, že když obce nebudou poslušné, budou se bouřit, tak prostě pan ředitel parku nominuje takový počet členů rady schopný přehlasovat těch 24 představitelů obcí a krajů, kteří jsou ze zákona členy rady národního parku. Toto pan doktor Pithart předjímal tehdy. A tady musím říct, že bohužel jeho kolegové na to neslyší.
Dalším zajímavým citátem je citát Ondřeje Fibicha z Nejúplnějšího místopisného slovníku staré Šumavy. Ten říká, že mezi roky 1928-1931 v počínající hospodářské krizi, která zastavila hospodářský rozvoj, nastal jeden ze soumraků Šumavy. Od těchto let se osídlení prakticky nerozvíjelo, ba naopak, četné provozy mlýnů, hamrů, pil, skláren a další zanikly. Do toho přišel zábor Sudet v roce 1938 a vznik protektorátu a postupné vylidňování mužské populace pro vojenské výboje Hitlera. V letech 1945-1947 následoval odsun téměř veškerého německého obyvatelstva. Šumava na mnoho desetiletí zmrtvěla a postupně se její tisíciletá struktura rozpadla.
Josef Váchal v knize Šumava umírající si přál -
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Pane poslanče, já vás na chviličku přeruším. Já mám obtíže vám rozumět kvůli zvýšené hladině hluku v sále. Chápu, že je to náročné po 19. hodině. Poprosím kolegy o klid a v případě, že máte něco k řešení, přesuňte se do předsálí. Děkuji.
Poslanec Jan Zahradník: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Já tedy zvýším hlas na úroveň hlasu učitele mluvícího k zlobivé neposedné třídě.
Josef Váchal v knize Šumava umírající a romantická si přál, aby se podmínky vrátily před broučkovou kalamitu z druhé poloviny 19. století, jak je zachytil Karel Klostermann, kdy šumavské lesy nesly v sobě ještě odlesk starých pohanských pralesů. Ano, je to Fibichův diskutabilní text, nezastírám. Je možné na něj hledět dvojím pohledem, ale dokladuje to, že Šumava přece není žádná divočina. To všechno už tam dávno a dávno se přeměnilo, bylo osídleno, to osídlení začalo zanikat, dneska opět tam osídlení nějaké je. Berme na to zřetel!
Pak jsou tady dva citáty: "Péče o kulturní dědictví v Evropě znamená kontinuitu činností a významu s nimi spojených." "Krajina, z níž odešel člověk, je zarostlá a zpustlá jako chlap, kterému utekla ženská." To první byl magistr Blažek, to druhé je Roman Kozák. Tak to byl další citát.
Je zde zajímavý další citát, který bych chtěl tady připomenout. Je to citát profesora doktora Bělohlávka, kandidáta věd. Ten říká, že Národní park Šumava je veřejným statkem, který je financován daněmi občanů, a občanským právem je navštěvovat tento park. Setkávání lidí s parkem má obrovský výchovný efekt.
Citovat z plánu péče národního parku nebudu, neboť je to mrtvý dokument, který byl nahrazen nějakým jiným dokumentem, ani již z webových stránek Národního parku Šumava, ale odcituji tady proklamativní prohlášení ředitele Agentury ochrany přírody Františka Pelce z roku 2013. Ten říká: "Národní parky jsou v ČR zřizovány v osídlené kulturní krajině, proto by mělo být jejich posláním i vytváření podmínek pro udržení historického osídlení, místních tradic a poznávání přírody v rámci šetrného turismu, který může být významným zdrojem příjmů pro místní obyvatele." Čili i tohle, prosím pěkně, berme na zřetel, nesnažme se vytěsnit obyvatele Šumavy a nesnažme se vytěsnit ani turisty.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já využiji krátké pauzy a znovu poprosím o klid. A ti, na které se obracím, dobře ví, na koho se obracím. Nemusím jmenovat. Děkuji.
Poslanec Jan Zahradník: Dobře. Dámy a pánové, mám tady ještě jeden citát profesora doktora Reiholfa, krajinného ekologa z Mnichova. Odcituji poslední větu z jeho citátu: "Aktivní péče o cenné biotopy je nezbytná k zachování druhů kulturní krajiny, což se týká nás všech. Každý jednotlivec je zodpovědný za naše životní prostředí."
Dámy a pánové, vidím, že už touha to rozhodnout a hlasovat je veliká, že už si říkáte, co nás to ten Zahradník pořád tady otravuje, proč to dělá. Já nevím. Dělám to proto, že si myslím, že lidé ze Šumavy také musí dostat nějaké slovo, také jim musí být dána možnost, aby zde byl jejich názor slyšen. Proto na závěr svého projevu přečtu tiskovou zprávu Svazu obcí Národního parku Šumava...
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Omlouvám se, pane poslanče. Do třetice vyzývám o klid! Jestli si něco potřebujete říct, máte možnost venku před sálem! ***