(9.30 hodin)
(pokračuje Chovanec)
a přesně víme, jakou cestou jdeme a budeme rádi, pokud budeme mít šanci o tom s vámi mluvit. Takže ta nabídka je: pojďme debatovat na výboru a vraťme se k tomu jako ke komplexnímu řešení.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře a vzhledem k tomu, že rozprava pokračuje, s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Fiedler. Tak, vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já jen krátce zareaguji na to, co říkal právě pan ministr Chovanec, že příslušníkům byla navrácena hrdost tím, že se jim vrátilo těch deset procent. A já si myslím, že oni se pořád musí cítit diskriminováni tím, když ví, že se jim teprve vrátilo to, co jim bylo vzato, těch deset procent a mezitím ostatním profesím, zejména úředníkům státní správy ty platy rostou. Já si vůbec nemyslím, že to je navrácení té hrdosti.
Současně vím a uvědomuji si - pan ministr neposlouchá, škoda -, že to není způsobeno činností jeho vlády nebo za éry jeho působení na ministerstvu, že to bylo převzato z minulého volebního období minulou vládou. Já jsem si toho vědom. Ale opravdu si nemyslím, že navrácení těch deseti procent by mělo být chápáno, já těm příslušníkům rozumím, já bych to také tak nebral, že mi to vrací moji hrdost, když pouze bylo vráceno to, co bylo vzato, a mezitím ostatním ty platy zase vzrostly.
Chápu, pane ministře, že to není úplně věc vašeho působení, že to má souvislosti s minulou vládou Nečasovou, ale pořád si myslím, že to není adekvátní tomu, aby to napravilo ten stav, který způsobila předchozí vláda.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče i za dodržení časového limitu. Má ještě někdo zájem vystoupit v této rozpravě? Jestli ne, tak opětovně končím rozpravu a vzhledem k tomu, že pan poslanec Ondráček nepodal žádný návrh na usnesení, o kterém bychom hlasovali, končím tento bod a děkuji. S připomínkou takovou zdůraznit výslovnost - Ondráček a Vondráček, někdy se to pletlo v těch příspěvcích. Děkuji osobně.
Tak. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci financování a činnosti registrovaných nestátních tzv. neziskových organizací. Interpelace se předkládá jako tisk 1049. K této interpelaci otevírám rozpravu a poprosím pana místopředsedu Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa, aby se ujal slova.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych sdělil, proč jsem nesouhlasil s odpovědí na svou písemnou interpelaci ve věci nestátních neziskových organizací, které jsou v České republice registrovány, a to z poměrně jednoduchého důvodu. Uznávám, že pan předseda vlády mi odpověděl poměrně přesně na mé otázky, ale odpověděl nikoliv jako předseda vlády, ale - omlouvám se všem účetním - jako účetní. Ale já jsem nechtěl odpověď účetního, já jsem chtěl odpověď předsedy vlády. Účetních si jinak samozřejmě vážím, protože bez nich by samozřejmě těžko šlo dopočítat ty jednotlivé věci. Ale toto je výsostně politické fórum a musíme se k těm otázkám chovat politicky.
Ano, účetně je pravda, že je tady více než 3 600 neziskových organizací, a také je účetně pravda, že jenom tři procenta dostávají z těchto neziskových organizací nějaké příspěvky ze státního rozpočtu. A pan předseda vlády mi přesně odpověděl, že na koncepci integrace cizinců se vydávalo od 10 000 000 v roce 2014 po 19 482 487,48 koruny v roce 2016. Jistě, a je to dokonce údaj, který je za integraci legálně pobývajících cizinců třetích zemí na území České republiky na státní integrační program, který byl vypsán poprvé loni, je 13 996 501 korun a je to integrace osob s udělenou mezinárodní ochranou formou individuálních integračních plánů.
Asistence při přesídlení krajanů, o tom jsme tady jednali, nezpochybňuji, 10 306 489,76 koruny. To jsou asi asistenční služby a přímá pomoc klientům. Nakonec jsem se v tom zařízení na Orlické přehradě v Jihočeském kraji byl podívat, na tom jak tam přesídlujeme lidi z Ukrajiny. A pokud jde o služby v azylových zařízeních, těch 587 051 korun je provoz dílen, skladů, zajišťování volnočasových aktivit, psychologické služby klientům příslušných zařízení. Čili těch 44 479 528,58 koruny nijak nezpochybňuji. Tedy účetně opravdu nezpochybňuji jeho odpověď, pana předsedy vlády.
Ale přece, a tady začíná má zásadní otázka a na tu bych chtěl tady před Poslaneckou sněmovnou odpovědět od pana předsedy vlády - jestli je pravda a sdílí pan předseda vlády názor můj, ale i většiny těch, se kterými se setkávám při odpovědích na takovou otázku, jakou dnes podávám, jestli státní rozpočet v České republice musí být používán pouze v zájmu občanů České republiky. To je zásadní otázka. Opakuji, jestli souhlasí s mým názorem, že rozpočet České republiky musí být používán pouze v zájmu občanů České republiky.
Jestli tomu tak je, tak potom se můžeme bavit dál. Pokud pan předseda vlády nemá takový názor, pak se pravděpodobně na odpovědích neshodneme. Ale já jsem o tom přesvědčen, že to má být výhradně v zájmu občanů České republiky, a v tom případě tedy podle jakého klíče, podle jakého klíče se vybírají projekty pro ty tři procenta těch neziskových organizací, kterým dáváme peníze ze státního rozpočtu bez souhlasu této Poslanecké sněmovny, která je mimo jiné rozpočtovým suverénem podle Ústavy České republiky. Pravda, té suverenity jsme hodně ztratili, protože to většinou necháváme na Ministerstvu financí a tady to potom schválíme nebo neschválíme a případné změny tady ani udělat nemůžeme, protože většinou té volné části, do které by mohli přímo zasáhnout poslanci, jsme ztratili na ni vliv a ani nemáme.
Jestliže tedy ta druhá otázka směřuje na to, podle jakého klíče, a tam mě zajímá, to nemusí být na území České republiky, pokud jde o zájmy České republiky, se ty peníze vydávají, tak v tom případě mě zajímá, jak se vybírají ty země. Jaký je tam klíč. Jestli to je klíč, který souvisí s našimi aktivitami v těch konkrétních zemích, nebo jestli to je klíč regionální, který dohadujeme my sami suverénně, nebo ho ovlivňuje někdo jiný, např. Evropská unie, jejímiž jsme členy, zase nezpochybňuji, anebo jestli tam je jiný zájem. A to by mě opravdu zajímalo.
Já vyberu jeden příklad, který mě totiž přinutil k tomu, abych tu interpelaci podal. Je v zájmu občanů České republiky zlepšení zdravotní péče v Etiopii? Je v zájmu České republiky zvýšení efektivity zemědělství v Etiopii a zlepšení etiopského vzdělávacího systému? Jestli je zájmem České republiky, tak potom dobře. Tak já ten zájem ale chci kvantifikovat, tzn. co je předmětem toho našeho zájmu. Jestli jenom zaplatit Člověku v tísni peníze, který je tam utratí, anebo jestli z toho, z těch utracených peněz, máme zájem v tom, že naše firmy v Etiopii budou prosperovat, že tam budeme mít nějaké zakázky, které umožní zvýšit zaměstnanost v České republice, nebo jestli budeme ty věci dělat.***