(16.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Například Svaz průmyslu a dopravy se obává, že nově koncipovaná dávka může být velmi zneužívána. O tom také zde již někdo mluvil. Na tuto možnost skutečně upozorňují zaměstnavatelé. A v neposlední řadě zavedení dlouhodobého ošetřovného si vyžádá také potřebu nových úřednických míst. Konkrétně půjde o nárůst nejméně 50 služebních míst pro zpracování agendy nové dávky. Navýšit se bude muset i počet lékařských míst u posudkové služby, což v současné chvíli není určitě jednoduché.
Já si položím otázku. Dobře, takže bude platit 90 dnů. A co bude dál po těch 90 dnech? To se neobracím na pana předsedu Sklenáka (stojí před stolkem zpravodajů), ale dávám otázku řečnickou.
My spíše podporujeme, teď mluvím za Občanskou demokratickou stranu, aby se pečující mohli v klidu věnovat péči a neměli strach, jak zajistí za tři měsíce, za 90 dnů, nebo za 60, nebo 120 dnů, podle toho, jaké budou zase variace v sociálním výboru, péči třeba o nemohoucího člena rodiny. Máme zájem o to, aby zaměstnavatel neměl problém i s dlouhodobou nepřítomností, a jsme přesvědčeni, že než tento koncept je lépe, aby se skutečně nastavil jiný systém, kdy ten stát bude hradit pečujícím osobám dlouhodobě mzdu, jako je to v případě pěstounů. To myslím, že je daleko lepší koncept než ono dlouhodobé ošetřovné, protože to je stejně nějaký mezikrok a po 90 dnech stejně nemá žádné další řešení.
Já jsem si také přečetl velmi podrobně i důvodovou zprávu i zprávu RIA, a pokud jsem tomu dobře porozuměl, myslím, že ano, tak i v některých státech, kde skutečně sociální systém je velmi přebujelý a je to taková výspa těch sociálních systémů, vůbec nějaká kompenzace, myslím finanční kompenzace, neexistuje. A nejsou to okrajové státy Evropské unie. Je to např. Německo, Francie, Velká Británie nebo Španělsko. Chci tím naznačit, že ne všude ve státech Evropské unie se platí krátkodobé ošetřovné, nebo dokonce dlouhodobé ošetřovné. Je docela zajímavé si přečíst tu zprávu o dopadech regulace.
Pro nás samozřejmě onemocnění člena rodiny je velký zásah do jejího fungování, o tom není pochyb. A prioritou státu by určitě měla být snaha umožnit péči o nemocného v jeho domácím prostředí, pokud to jen trochu jde. Jenže návrh, o kterém máme nyní rozhodovat, prostě budí skutečně hodně otázek, některé tady byly naznačeny, některé jsem vzpomenul i já ve své zprávě. Není např. moc provázaný, nebo vůbec provázaný s podporou terénních služeb, která v Česku také dlouhodobě pokulhává, a postrádám i jasné definování propojení mezi sociálním a zdravotním systémem.
Přiznám se, že původně jsem byl připraven, protože výhrady jsou velmi vážné, podat návrh na vrácení k dopracování. Ale protože jsem zjistil, že kolegové z ostatních politických stran, a to i opozičních, chtějí dát tomuto návrhu šanci, tak já to činit nebudu. Uvidíme, jak proběhne jednání ve výboru pro sociální politiku. Ale tento koncept vzhledem k těm výhradám, které jsou evidentní a jsou opřeny o řadu argumentů, se moc nedomnívám, že nějak výrazně pomůže. Protože jednak ve výboru pro sociální politiku určitě ty návrhy budou protichůdné, to jsem si zcela jist, a výsledek možná nebude úplně dobrý. Uvidíme, jak dopadne jednání ve výboru. Proto se také připojuji k tomu nakonec, aby návrh dostal šanci, a pak uvidíme, co projde a zda tento návrh bude mít nějakou aspoň minimální podporu, pokud se týká ODS.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji další dvě přihlášky do obecné rozpravy. Nejprve pan poslanec Kaňkovský a připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, krátce se zmíním o projednávané novele zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jejímž hlavním cílem je zavedení institutu dlouhodobého ošetřovného.
Se základním konceptem tohoto návrhu poslanecký klub KDU-ČSL souhlasí a podporuje jej. Dlouhodobě prosazujeme možnost postarat se v domácí péči o nejbližšího příbuzného a věříme, že to patří ke známkám vyspělé společnosti. Jistě se dá a bude diskutovat o některých parametrech tohoto návrhu zákona, ale k tomu se určitě dostaneme při jednání ve výborech. Považuji za důležité hlavně diskusi o souhlasu zaměstnavatele, ale i o některých dalších ustanoveních.
Jako nelogické a také diskriminační vidím ustanovení § 41 bod 2, o kterém zde už mluvila kolegyně Hnyková a kolegyně Gabriela Pecková, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který říká, že ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích. Už zde hovořila kolegyně Gábina Pecková ohledně těch zdravotních rizik a o některých dalších věcech, které s takovýmito vynucenými hospitalizacemi souvisejí. Já bych ještě doplnil, že v praxi se velmi často setkáváme s případy, kdy zejména občané staršího věku s chronickými prokázanými onemocněními jsou dlouhodobě v domácím ošetřování a postupně, nebo někdy i náhle, dojde ke zhoršení jejich stavu natolik, že vyvstává potřeba, aby se o ně začal 24 hodin starat člen rodiny. V řadě případů přitom - a to zdůrazňuji - není nutné, aby byla zákonem vyžadována sedmidenní hospitalizace, aby mohl být přiznán rodině institut dlouhodobého ošetřovného. V tomto ohledu je přece nasnadě, že registrující praktický lékař dokáže velmi dobře zhodnotit, zda došlo k takovému zhoršení zdravotního stavu, že je už nutná péče blízké osoby. Praktický lékař k tomu má všechny nástroje. Zná celou anamnézu pacienta i vývoj jeho zdravotního stavu. Požadovat za každou cenu hospitalizaci povede k řadě negativních jevů. Najdou se rodiny, které se budou dožadovat hospitalizace pacientů, i když k nim nebude jednoznačný medicínský důvod.
Kdo zná současnou situaci na interních odděleních napříč Českou republikou, ale i léčeben dlouhodobě nemocných, pak mi dá za pravdu, že už nyní bojujeme s přeplněním těchto oddělení a také s přemírou tzv. sociálních hospitalizací. A do toho bojujeme také s nedostatkem zdravotnického personálu, na interních odděleních zvlášť. Požadavkem na sedmidenní hospitalizaci tento současný stav ještě zhoršíme. Zhoršíme postavení rodin, zhoršíme postavení zdravotnických zařízení a těm, kteří by měli z nově zavedeného dlouhodobého ošetřovného profitovat, tj. vážně nemocným, připravíme nedůstojné situace. V tomto směru nabádám ke změně tohoto problematického ustanovení a jsem připraven k tomu připravit pozměňovací návrh.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka, který je řádně přihlášený. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, chtěl bych říct, že podporuji tento návrh zákona a mohu možná souhlasit s kolegou Vilímcem, že se tady objevuje více návrhů, které znamenají náklady pro státní rozpočet. Ale chtěl bych uvést, že tato norma je něco jiného. Je to norma, která umožňuje civilizovaně se postarat o své rodinné příslušníky v případě, že taková situace nastane. ***