(18.10 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Myslím si, že pokud bychom se na zákon dívali opravdu velmi poctivě, což učinila zejména paní zpravodajka, shodneme se na tom, že má natolik zásadní vady, že je velmi nepravděpodobné, že budeme schopni za půl roku, který ještě do voleb máme, to tady opravit a udělat jej schůdným a opravdu funkčním řešením. Obávám se, že to není možné a že vláda, která měla dost času na to připravit systém a připravit zákon takový, aby opravdu nepotřeboval v blízké době nějakou novelizaci, v tomto směru doslova selhala. Proto samozřejmě podpořím návrh, který bude chtít vrátit zákon k přepracování.
Nicméně zákon o sociálním bydlení jako takový si nemyslím, že nepotřebujeme. Česká republika opravdu v tomto směru už dlouhodobě tento problém neřeší, respektive je tady určitě prostor pro navrhnutí normy, která pomůže systému, ale má skutečně pomoci, a ne vytvořit z některých obyvatel obyvatele horší kategorie, uzmout jim dávku, na kterou dneska nárok měli, a vlastně upřednostnit skupinu jinou, často takovou, která nemá příliš velký zájem o řešení vlastní životní situace.
A opět mohu mluvit i z vlastní praxe, když jsme sociální byty nabízeli, a měli jsme jich opravdu několik desítek. V městské části, kde jsem působila, jsme měli vždycky smlouvu na jeden rok na dobu určitou a zhruba padesát procent lidí, kteří v bytě bydleli, byť splnili podmínku housing first, to znamená, nejdříve měli bydlení, a pak až měli čas si hledat práci, si žádnou práci nikdy nenašlo, dluhy na bytech rostly a rostly a bylo velice problematické tyto lidi z bytu následně vystěhovat.
Když se podíváme na to, jak to bude s motivací těch nájemníků, budoucích nájemníků sociálních bytů - skutečně je tento zákon motivuje k tomu, aby ze systému po čase odešli? Aby byli schopni se postavit na vlastní nohy a aby následně tedy byli schopni jít na běžný trh práce, najít si práci, aby si byli schopni zabezpečit příjmy a následně tedy šli i na běžný trh bydlení? Já se to nedomnívám, byť tam samozřejmě sociální práce je zaručena. Ale to bylo v našich sociálních bytech taky. Tam byla měsíc co měsíc sociální pracovnice, ta je doslova vodila za ručičku, aby jim pomohla najít uplatnění na pracovním trhu, a to se bavíme o Praze, kde uplatnění na pracovním trhu, asi se shodneme, že je mnohem lepší než v některých koutech republiky.
Takže pokud se vystaví sociální byty v takových částech země, kde už dneska je vyšší nezaměstnanost, byť celorepublikově je nezaměstnanost opravdu na velmi nízké úrovni, tak to utvoří akorát závislost lidí na daném místě, pracovní místa se tam jako houby po dešti asi nevyrojí, a v tu chvíli ten člověk zůstává jenom a jenom závislým na státu a jeho pomoci, není schopen se postavit na vlastní nohy. To je hlavní úskalí, které si myslím, že bychom neměli brát na lehkou váhu, měli bychom na něj brát zřetel a měli bychom se snažit, abychom v případě, že zákon projde do dalšího čtení, ho v samotném návrhu ještě dostatečně změnili a nějakým efektivním řešením se pokusili, abychom zamezili těm největším problémům, které jsem tady zmínila.
Takže by mě zajímala finanční nákladnost systému, kolik nás bude v následujících letech vystavení bytů stát. Myslím si, že je to zcela relevantní otázka a měli bychom na ni dostat jasnou odpověď. Měli bychom vědět, kolik to bude.
Mě bude zajímat, co bude s lidmi, kteří přijdou nově o podporu, o sociální dávku, která jim pomáhá žít v jejich bydlení. Opravdu jsou to často zejména senioři. Co bude s nimi? To je budeme stěhovat na stará kolena, když ještě ani nemáme byty, nemáme tedy kam? To by mě hodně zajímalo.
Pak by mě zajímala motivace lidí, kteří nejsou v seniorním věku, ale jsou schopni pracovat, jak je donutíme, aby z bytu také časem byli schopni se vymanit. Jaká bude snaha těchto lidí? Čím to bude vlastně podmíněno?
A pak by mě zajímala segregace, která v tomto směru hrozí, protože byť v zákoně je napsáno, že je snaha o to, aby byty nebyly koncentrovány v jednom místě, myslím si, že není síla, není moc toto zaručit, není moc toto vymáhat. A když starosta bude chtít v dané obci vyčlenit na sociální byty bytovku na kraji města, tak to udělá, a bytovka na kraji města za velmi krátkou dobu může být jednoznačně další vyloučenou lokalitou.
To jsou rizika, před kterými varuji, a zajímala by mě v tomto směru odpověď předkladatelů, protože si myslím, že i s těmito věcmi by nás dopředu měli seznámit, abychom věděli, jak se k danému zákonu máme postavit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové. Ještě než vystoupí paní poslankyně Radka Maxová, dovolte mi, abych přečetl omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se Petr Adam od 18 hodin a pan ministr Robert Pelikán se omlouvá z jednacího dne. Nyní paní poslankyně Radka Maxová. Připraví se paní poslankyně Marta Semelová. (V sále je hluk!) Opět žádám sněmovnu o klid. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já zde teď nebudu hovořit za sebe, doufám, že můj čas ještě přijde, byla jsem požádaná paní ministryní Šlechtovou o přečtení v podstatě její řeči, protože paní ministryně je mimo Českou republiku, takže teď přečtu v podstatě její stanovisko k předkládanému návrhu zákona.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve věci návrhu zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení a návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení, mi dovolte, abych vás informovala jménem paní ministryně Šlechtové a Ministerstva pro místní rozvoj, které je spolugestorem tohoto zákona, že je potřeba v České republice sociální bydlení řešit. Otázkou však zůstává jak. Je správné, aby stát v oblasti sociálního bydlení intervenoval v obcích? Je správné, aby stát řešil tuto problematiku přidělováním bytů? Nebo by se spíše mělo jednat o motivaci, aby lidé bez bydlení nebo ohrožení ztrátou bydlení získali takzvané kompetence k bydlení zpět?
Bohužel musím konstatovat, že předkladatel zákona, to je Ministerstvo práce a sociálních věcí, připustilo skutečnou debatu jak uvnitř koalice, tak i s ostatními partnery, jako je Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Svaz měst a obcí -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, paní kolegyně, velmi nerad přerušuji, ale musím trvat na dodržování jednacího řádu, alespoň jednoho ministra mi sem vládní koalice musí dodat. Já vím, že čtete stanovisko ministryně pro místní rozvoj, tomu dobře rozumím, ale přece jen ji nemůžete zastoupit, ani z tohoto místa, když vystupujete jejím jménem. Takže bych prosil předsedy vládních klubů, aby se vynasnažili. Já jsem měl dobrou vůli vás nechat dokončit projev, ale bohužel jaksi mohu počkat jenom chviličku, když si někdo odběhne. Přerušil jsem, než přijde nějaký ministr. Bylo by nefér, vím, že můžete mluvit kdykoliv, pane předsedo, ale přece jen. (K poslanci Kučerovi.) Nejdřív nechám fungovat předsedy vládních poslaneckých klubů, než dám slovo jiným.
Dostavil se pan ministr pro lidská práva. Prosím, paní kolegyně, můžete pokračovat. Pokračuje paní kolegyně Radka Maxová. Máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Nechtěla jsem být nějakým způsobem impertinentní, leč trošku mě zaráží postoj předkladatele k tomuto zákonu, kde se na něj už podruhé čeká. Opravdu evidentně má pro něj Poslanecká sněmovna váhu. Omlouvám se tímto i paní ministryni Šlechtové, že toto nemám v textu. ***