(12.10 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, k důchodové reformě jsem mluvil při prvním čtení, takže už si to odpustím. Dovolte mi, protože tehdy jsem neměl vlastně moc prostoru ke zdůvodnění svého pozměňovacího návrhu, abych se na jeho principu zastavil, i nad tím, co tady probíhá v diskusi.
Víte, demografický vývoj - říká se, že je jasný. Ale demografický vývoj není aritmetika. Demografický vývoj jsou taky biologické limity. A těžko odhadovat, jak se biologické limity v určité fázi projeví a tento náš aritmetický předpoklad zvrátí. Vedle toho taky stojíme před průmyslovou revolucí 4.0, kde řadu zaměstnanců nahradí roboti, a bude se tady asi Sněmovna bavit o tom, jestli i z robotů se bude odvádět daň a důchodové a nemocenské pojištění pro ty, co zbudou mimo systém. Takže těch problémů nastane hodně.
Dovolte mi také malé zamyšlení. Dosavadní vývoj společnosti je doprovázen kladným vnímáním prodlužující se střední délky života. Příčin je několik. Uvedu dožití ročníků, které prožily nepříznivé sociálně-ekonomické podmínky přelomu 19. a 20. století a období světových válek a poválečné období. Ti, kdož přirozeně odešli, samozřejmě v tom průměru prodloužili dožitelnost. Další příčinou růstu délky života je stále se zlepšující životní úroveň a stav životního prostředí i celospolečenský důraz na zdravý životní styl. Velkou roli hraje rovněž dostupnost kvalitní zdravotní péče vycházející ze stále modernějších poznatků vědy a výzkumu, zavádění nových technologií, léčebných metod, postupů a medikamentů. To na straně jedné jako plus.
Ale máme taky druhou stranu. A na druhé straně jsme v naší společnosti svědky zvyšujícího se výskytu vrozených vad, civilizačních nemocí, nemocí z povolání, závažných úrazů, ty plynou z nového způsobu života, negativního působení stresu na lidský organismus, psychosomatická onemocnění a rostoucí výskyt psychických onemocnění. To nějak v těch svých výhledech demografického vývoje zapomínáme brát v úvahu. Roste tedy počet žádostí o invalidní důchody, kde se situace komplikuje zpřísněním. To znamená, že delší doba dožití ještě není zárukou prodlužující se délky života v plném zdraví včetně tomu odpovídajících pracovních schopností. A situaci komplikují i takové věci, že jsme se nebyli schopni domluvit na znovuobnovení kategorií a odchodu důchodového věku tak jako u horníků i u jiných těžkých povolání.
Když se podíváte na předlohu materiálu původní, kterou nám předložila vláda, tak tam máte § 4a. V tom § 4a se vlastně dává možnost budoucím vládám a budoucím parlamentům reagovat na situaci prodlužujícího se života, střední délky života a vlastně prodlužovat těch 65 let dále. A když se podíváte na důvodovou zprávu, tak v té důvodové zprávě na straně 15 v prvním odstavci se mimo jiné hovoří, že pokud bude schválen § 4a, tak vláda dostane už v roce 2018, to znamená v příštím roce, novou informaci k posouzení generace, která se narodila v roce 1994, v roce 2019 dosáhne věku 25 let a stanovená její úroveň by měla podle demografických propočtů být statutární věkovou hranicí odchodu do důchodu na 68,6 let. To je o 3,6 let více než současných 65 let, to znamená, že by měla odcházet v roce 2062 a tři měsíce. Až tak dalece vidíme ten aritmetický vývoj.
Nyní se dostanu k tomu svému pozměňovacímu návrhu, protože abychom v budoucnu předešli novým sociálním problémům, které mohou doprovázet necitlivé automatické zvyšování statutární věkové hranice pro nárok na starobní důchod, doplňuji § 4b svým pozměňovacím návrhem, který předpokládá v čase zpřesnění odhadu a bere v úvahu další důležité parametry, tj. nezohlednění kritéria naděje dožití ve zdraví, které by mohlo vést k (nesrozumitelné) počtu invalidních důchodů či předčasných důchodů, které jsou však pro občany méně příznivé, a dále zvyšovat na pracovním trhu počet ekonomicky aktivních seniorů v době vyšší nezaměstnanosti, například v době ekonomické krize či dopadu čtvrté průmyslové revoluce atd. To by mohlo způsobit ještě větší nezaměstnanost a nepříznivou situaci pro občany, ale samozřejmě i pro stát. Ti občané by na tom byli daleko lépe, kdyby byli už ve statusu poproduktivního věku.
Potřebné informace k rozhodování bych proto doporučoval, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí čerpalo z agendy Českého statistického úřadu, které už z návrhu zákona bude dostávat co pět let, ale také z agendy Ústavu zdravotních informací a statistik a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, případně i ze spolupráce s dalšími organizacemi, jako například Eurostat a jiné. Samozřejmě že celý ten režim by předpokládal i vlastní metodiku ministerstva, případně podzákonné normy. A tak na základě toho rozhodnutí může a nemusí vláda přistoupit ještě ke korekci. To znamená, když jsem hovořil o tom ročníku 1994, kterému by se tedy novou zákonnou úpravou prodloužil věk odchodu do důchodu, tak v roce 2056 by ještě vláda mohla posoudit, jestli podklady statistiky odpovídají skutečnosti, a vzít v úvahu ty parametry v těch dvou institucích, o kterých jsem hovořil.
Tolik tedy k podpoře mého pozměňovacího návrhu.
Co se týká mého druhého pozměňovacího návrhu, tzn. těch valorizací, ano, můžeme diskutovat o způsobu předložení, ale realita je taková, a hovořil o tom pan předseda vlády, ale možná nejen on, že dochází ke snižování náhradového poměru, že dochází k rozevírání nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem. A to samozřejmě ještě bude v současné situaci, jak vidíme, umocňovat růst inflace. Takže je třeba na to reagovat. Volby jsou každé dva roky, takže je docela problém kdy.
Ale chtěl bych podtrhnout, že náhradový poměr výdajů na důchody k hrubému domácímu produktu v České republice nečiní ani 10 %. V zahraničí je to 12, většinou 13 %. Takže se budeme muset zamýšlet, kde ty peníze budeme brát. Jedna z možností jsou placení státu za náhradní doby, které jsou uznány jako nárok na důchod, ale nikdo za ně neplatí. A my tady máme zkušenost z všeobecného zdravotního pojištění, že státní pojištěnci hradí zdravotním pojišťovnám. Takže to je jedna z cest, jak zlegalizovat a odstranit tu kritiku, že vzniká deficit na důchodovém účtu. Dle mého názoru bylo docela nešťastné, že jsme přešli ze zajišťovacího systému na pojišťovací systém, a teď neustále hledáme příjmy a výdaje, a ten deficit. Kdyby to byl zajišťovací systém, tak tu bilanci nemusíme takhle striktně hledat a řešit to v daňových systémech.
Děkuji vám za pozornost i za podporu mého pozměňovacího návrhu. ***