(19.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, paní a pánové, budeme se chvilku tady poučovat a já bych vzal to poučení z trochu jiné strany než kolegyně Dobešová.
Víte, očekávalo se, že výsledek referenda bude britská vláda respektovat, a bylo by podivné, kdyby to nerespektovala. Očekávalo se tedy, že akt naplnění vůle britských občanů z referenda v této otázce bude mít určitým způsobem nové parametry. To, že se očekával odchod Velké Británie z EU, a nikoliv z Evropy, jak říkala Theresa Mayová, je jeden fakt. A druhým faktem je to, že přišlo jedno překvapení, alespoň pro ty byrokraty v Evropě, ale nikoliv pro ty, kteří vnímají reálný politický proces v Evropě. Že se začne vyjednávat na zelené louce, to Evropská komise nepředpokládala. Protože jde o tvrdý brexit, tedy vystoupení z EU se vším všudy, odmítnutí celní unie a jednotného vnitřního trhu. To překvapení pro Evropskou komisi bylo. A on i samotný termín 30. 3. 2019 je určitým způsobem překvapením pro ty, kteří chtěli Velké Británii odchod osladit. Co mě zaráží - nulová sebereflexe členů Evropské komise, nulová reflexe byrokratů v Bruselu a neschopnost změnit prohlášení jednotlivých vedoucích představitelů EU a zamyšlení se nad tím, co vlastně odchod způsobilo. Já to poučení opravdu vezmu z jiné strany.
Velká Británie je totiž země se 64 miliony obyvatel, člen Rady bezpečnosti, stát disponující jaderným arzenálem a neformální vedoucí 55 zemí Commonwealthu, člen G7. A mohl bych pokračovat. Čili ono pokusit se vyjednávat s Velkou Británií z pozice síly a ještě k tomu z pozice byrokratických úvah Bruselu, je podle mého soudu zásadní chyba. A já věřím, že ČR se takových chybných kroků vyvaruje. Jde totiž o krok ze strany Velké Británie, který vede k obnovení suverenity země.
Pan předseda vlády tady uvedl jeden konkrétní příklad ubitého českého občana a rozhodnutí britských soudů. Já už jsem o druhém případu ze Silvestra, nebo z noci na Silvestra na 1. ledna letošního roku informoval ministra zahraničních věcí a tento případ také není vyšetřován. A musíme si uvědomit, že britské soudy jsou konzervativní, že se jejich jurisdikce bude chtít osamostatnit natolik, že nějaký princip subsidiarity jim bude úplně lhostejný.
Když jsem jednal s paní velvyslankyní Velké Británie, ptal jsem se jí, nakolik budou chráněny naše zájmy a sociálně ekonomický status našich občanů, ale také, jak se zachová Velká Británie ke statisícům britských občanů, kteří jsou rozeseti po celé Evropě. Je tady určitě jeden z důvodů, jak dosáhnout vzájemné dohody v otázce minimálně nikoliv pouze volného pohybu zboží a služeb a kapitálu, ale také volného pohybu osob.
Nepotěšil mě ani ministr Zaorálek, když označil odchod Británie za neúspěch EU. Řekl, že je to neštěstí a neodmítl by slovo tragédie. Víte, já myslím, že to je jenom výsledek špatné politiky evropských byrokratů. EU se totiž nachází v hluboké krizi a odchod Velké Británie je jenom jedním z jejích důsledků. Bez hluboké a komplexní transformace bude proces fragmentace totiž pokračovat. Volby v Německu a ve Francii nám napovědí, jakým směrem. A proces dvourychlostní Evropy je jen konstatace aktuálního stavu. Východní země se stávají pro Západ přívěskem a je nám to dáváno znát téměř všude. A nejen při obsazování trhů, na které jsme dokonce dříve vyváželi více než tyto západní země. Pompézní oslavy 60. výročí od podpisu Římských dohod mi připadaly tak trapné, jak je trapně malá sebereflexe evropských lídrů.
Chtěl bych říct, že je velmi důležité, abychom naši českou pozici vytvářeli zároveň se společnou evropskou pozicí, kterou nezpochybňuji, protože společný postup samozřejmě vede k lepšímu výsledku, než když bude vyjednávat desetimilionový stát ze šedesátičtyřmilionovým státem a ještě s jinou ekonomickou vyvážeností. Myslím si, že naším zájmem na Evropské radě a nakonec tedy i při vyjednávání musí být to, a Komunistická strana Čech a Moravy to považuje za zásadní, aby rychle a bezpodmínečně byla poskytnuta právní jistota státním příslušníkům ČR, a tedy i státním příslušníkům členských zemí EU žijícím ve Spojeném království a britským občanům žijícím v našich členských státech, a to na základě reciprocity a nediskriminace. Vytahování se nad někoho nikam nevede. Tady s kolegyní Dobešovou zcela souhlasím.
Domnívám se, že tato práva mimo jiné zahrnují právo pobytu, právo na rovné zacházení, práva sociální, která budou ohrožena nejvíce. Víte, jak těžké bylo vyjednávání o pozici mezinárodní paktu o občanských a politických právech a evropského kodexu. Budeme muset zajišťovat přístup k veřejným službám, včetně zdravotní péče, právo na přenositelnost dávek sociálního zabezpečení do zahraničí, právo na sloučení rodiny a až po vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů a odborné kvalifikace, protože pokud chceme pokračovat např. v programu Erasmus na jejich stávající úrovni a mobilitu studentů, tak budeme muset zajišťovat i mobilitu vysokoškolských učitelů a akademických pracovníků. Je nepřijatelné, aby ve chvíli, kdy do britského sociálního a zdravotního systému naši lidé poctivě odvádějí peníze, nemohli si z nich vzít zpět nic jenom proto, že zůstali členy nebo občany zemí EU.
Za druhé považuji za principiální, aby ten poslední pětiletý nárůst bilance vzájemné obchodní výměny mezi námi a Velkou Británií, a to díky zejména automobilovému průmyslu, se česká vláda snažila zachovat tento trend a bránit postavení tentokrát české proexportní ekonomiky, a to zejména kvůli českým firmám a jejich zaměstnancům. Protože při zachování čtyř svobod, svobody pohybu, pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu, které by měly platit i v rámci budoucích vztahů mezi EU a Velkou Británií, my musíme tento princip zachovat také.
Za třetí. Je opravdu důležité, aby jako jedna z priorit byla dohodnuta otázka příspěvku do unijního rozpočtu do roku 2020. Bez toho totiž nebude možné pokračovat dál v jednotlivých projektech a bude nutné je přepracovat, a to dříve než k datu vystoupení Velké Británie z EU. Předpokládám, že ten můj návrh, který nebyl přijat, protože by rozbíjel jednotný postup, nemůže ČR zpochybňovat déle než jeden rok. Pokud se během jednoho roku nebude zachovávat jednotný postup EU a jednotlivé unijní země začnou posouvat vůči Velké Británii samostatně, bude muset ČR udělat totéž.
Česká republika také by si měla být vědoma a přednést zásadní otázku, protože jsme si vědomi té křehké situace, která se kvůli brexitu objevuje v Severním Irsku. Nejde tak o Skotsko jako o Irsko. Protože zejména pokud jde o povinnost EU chránit záruky stanovené ve Velkopáteční dohodě, může dojít k tomu, že ukončení konfliktu na irském ostrově bude velmi, ale velmi složité. ***