(15.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Jistou obavu vzbuzuje i fakt, že návrh zakotvuje definici univerzitních nemocnic, ale český právní řád vůbec nedefinuje obecný pojem nemocnice, jejich strukturu, funkce a dělbu činnosti mezi jednotlivými typy zařízení. Tento neblahý stav trvá od roku 2012, kdy byl tehdejší pravicovou vládou překotně zrušen zákon o péči o zdraví lidu a bez řádného projednávání nahrazen třemi jinými zákony - zákonem o zdravotních službách, zákonem o specifických zdravotních službách a zákonem o zdravotnické záchranné službě. Nemocnice, které nebudou univerzitními, budou nadále zahrnovány mezi poskytovatele bez rozlišení, jestli se jedná o ambulance s jedním lékařem, nebo krajskou nemocnici, která může být v určitém případě i větší, než je nemocnice univerzitní. Ministerstvo zdravotnictví se dlouhodobě nezabývá nutností právně vymezit pojem nemocnice, strukturu a základní síť, jejíž součástí by mohly být případně i univerzitní nemocnice.
Kritici návrhu hovoří také o znejistění a oslabení ostatních nemocnic, kde vedle poskytování zdravotní péče probíhá i specializační celoživotní vzdělávání. Jiné, neuniverzitní nemocnice by prý podle dikce zákona nemohly výuku uskutečňovat, i když ji dosud vykonávaly.
Jedním ze záporů tohoto návrhu může být také upevnění postavení současných ředitelů fakultních nemocnic. Doposud může ministr zdravotnictví ředitele fakultní nemocnice kdykoliv odvolat. Neříkám, že to je správně. Ředitele univerzitní nemocnice může ministr odvolat jen ze zvláštních důvodů a na základě tříčtvrtinového souhlasu rady, která bude univerzitní nemocnici řídit.
Další sporný bod je fakt, že z dlouze diskutovaného - a vy si na to určitě vzpomínáte - registru smluv nebyly fakultní nemocnice vyňaty, ale univerzitní nemocnice tam samozřejmě nejsou. Z tohoto důvodu budou univerzitní nemocnice ve zřejmé výhodě proti nemocnicím ostatních zřizovatelů.
Sporných bodů a otázek je opravdu hodně a svědčí o tom, že tento podle mého názoru horkou jehlou šitý návrh zákona může být dost těžko v průběhu dalšího projednávání vylepšen do podoby, která byla slíbena programovým prohlášením této vlády. Jestli by jediným důvodem pro přijetí tohoto zákona měl být fakt, že na západ od České republiky pojem fakultní nemocnice neznají, pouze pojem univerzitní nemocnice, jak tvrdí v současných prohlášeních a mediálních výstupech pan rektor Zima, tak to by pro podporu tohoto návrhu zákona bylo skutečně málo.
Poslouchala jsem dnes také tiskovou konferenci strany TOP 09 a zaujal mě fakt, že oni tento zákon podporují, protože v mnohém prý připomíná návrh bývalého ministra zdravotnictví pana Hegera. Už to by podle mého názoru mělo být pro současného ministra zdravotnictví určitým varováním, že není něco v pořádku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců za KSČM.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní přečtu omluvu. Z jednání 25. dubna od 17 hodin do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Stanislav Grospič z osobních důvodů.
Nyní dávám slovo panu poslanci Tomio Okamurovi a připraví se pan poslanec Leoš Heger. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, předložený vládní návrh o univerzitních nemocnicích má ambici řešit dva problémy, které jsou dlouhodobé. Ve skutečnosti ale tento zákon umožní především vyvedení majetku státu a jeho nižší ochranu.
Prvním problémem je definování spolupráce mezi nemocnicí, která je příspěvkovou organizací státu, a lékařskou fakultou. Souhlasím, že nynější stav je problematický, neboť omezuje vliv univerzit na provoz nemocnic. Fakticky jde o dva nezávislé subjekty.
Druhým problémem dnešních fakultních nemocnic je jejich hospodaření. Důvodem často ztrátového hospodaření je jednak průběh výuky a jednak také úroveň řízení nemocnic. Vláda tedy předložila zákon, který se tváří, že uvedené problémy vyřeší. Bohužel jsem přesvědčen, že nevyřeší a naopak tyto problémy vytvoří.
Stávající praxe spolupráce mezi příspěvkovou organizací státu a fakultou probíhá řadu let a jsem přesvědčen, že ji můžeme zlepšit při zachování charakteru státní příspěvkové organizace. Stát může snadno ukládat svým organizacím povinnosti, činnosti a úkoly. Vztahy k univerzitám mohou být řešeny smluvně a stát by mohl výrazně ovlivnit rozsah smluvní spolupráce. Je iluze, že spolupráci vyřeší podle vládního návrhu zákona účast zástupců univerzit ve správní radě. Nevyřeší.
Ještě v uvozovkách zábavnější je představa, že univerzitní nemocnice získají kvalitní řízení a management. Problém řízení nemocnic není v tom, že jde o státní organizace. Primárním problémem úrovně řízení fakultních nemocnic je fakt, že jejich řízení ovlivňují různé stranicko-kmotrovské mafie. Nový návrh zákona je přesně šitý právě pro tyto mafie. Především vyvádí obrovský státní majetek do rukou organizace, která podle mého názoru nemá jasného a odpovědného vlastníka, a snižuje také jeho ochranu. Případný rozprodej majetku tzv. univerzitních nemocnic se bude řešit pouze na úrovni souhlasu ministerstva.
Je otevřena otázka: Jak se bude řešit případné ztrátové hospodaření? Stát neručí, tak kdo bude řešit finanční ztrátu? Je otázka, zda se nedostanou pod tlak finančních požadavků efektivity provozu univerzitních nemocnic právě univerzity. Negativní dopad to může mít na rozsah a kvalitu přípravy lékařů.
Především vyvedení majetku státu a jeho nižší ochrana je zásadní důvod, proč poslanci našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, návrh zákona nepodpoří. Nepodpoříme vznik nemocnic, kde vlastníka nahradí podivná vlastnická forma, která je zástěrkou pro politicko-ekonomické a lobbistické zájmy. Představa našeho hnutí je jiná. Chceme zachovat vliv a kontrolu státu v oblasti zdravotní péče hrazené ze zákonného pojištění. Fakultní nemocnice v podobě státních příspěvkových organizací by měly spolupracovat s univerzitami na základě smluvních vztahů garantovaných státem a měly by vytvářet páteř sítě nemocnic zajišťujících dostupnou a kvalitní zdravotní péči hrazenou zákonným zdravotním pojištěním.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Leoš Heger a připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budu ten předložený zákon, který zde ministr Ludvík okomentoval, propagovat a zastávat se ho. Nebudu v tomto momentě komentovat výhrady, které k němu tady zazněly, ale přece jenom si nemohu odpustit komentář k posledním slovům paní poslankyně Markové, která tady prohlásila, že moje podpora zákona činí věci podezřelými. Já doufám, že na sekretariátu KSČM nemám složku mezi podezřelými, protože to už tady v této zemi kdysi bylo a doufám, že se to nevrátí.
K tomu vlastnímu zákonu prosím tedy několik zásadních pohledů na věci, a to pohledu takového makroskopického, který je potřeba tady také přednést. Konkrétních věcí, které ten zákon řeší, tady již bylo vyjmenováno dost a budu rád, když bude možnost o nich diskutovat ve výborech. Ale zde bych chtěl říct jenom to zásadní.
Zákon přichází do prvního čtení v Poslanecké sněmovně trošku pozdě a z pohledu programového prohlášení vlády je jakousi neúplnou náhražkou plánu vrátit do hry zákon o neziskových nemocích, který měl definovat páteřní síť nemocnic v České republice a nahradit neúspěšný zákon bývalého ministra Ratha. Ten zákon ministra Ratha byl po svém vzniku nejdříve okleštěn rozhodnutím Ústavního soudu a poté v době Nečasovy vlády zrušen. Nicméně zákon nyní předkládaný ministrem Ludvíkem, zákon o univerzitních nemocnicích, přes rychlost vzniku a přes tvrdou kritiku jdoucí napříč politickými ideologiemi stojí za diskusi a přinejmenším za propuštění do druhého čtení. ***