(9.50 hodin)
(pokračuje Heger)

To, co já vidím jako nejrizikovější, není ten systém 4 + 1 u vzdělávání sester. Je to experiment, který se bude dlouhou dobu usazovat, bude se muset pozorovat a přizpůsobovat mu všechna exekutivní opatření, která má ministerstvo k dispozici, zejména pokud jde o otázku náplně činností jednotlivých kategorií a pokud jde o další profesní vzdělávání, které je u sester řízeno nařízením vlády. Čili je prostor i mimo rámec toho zákona nebo v rámci toho zákona, ale v exekutivní oblasti ten zákon dále upravovat, a ministerstvo by mělo mít útvar, který se pod hlavní sestrou této problematice věnuje jako útvar jeden z nejsilnějších. Je to jistě úkol velmi významný pro příští ministry.

Riziko, které já vidím v té změně vzdělávání, není ani tak u těch sester, protože my i nadále budeme mít vysokoškolské sestry a nepochybně o ně bude zájem ze strany studentů, ale ten zákon původní v roce 2004 stvořil nové maturitní povolání zdravotnický asistent, povolání, které nyní bude racionálně přejmenováno na praktickou sestru, což se před pár roky zdálo nemožné, a vyhrožovalo se, že Evropská unie sestru má jako sestru diplomovanou a že to neprojde, teď jsem rád, že se zdá, že to projde, a budeme mít tedy praktickou sestru. Ta otázka je, kolik jich budeme mít. Už v současnosti těch zdravotnických asistentů je velmi málo, protože jejich angažmá na nemocničních odděleních je velmi slabé, protože nemohou pracovat samostatně, a všichni tedy buďto ze zdravotnictví odcházejí, nebo jdou dále studovat a nepovažují to vzdělání ani pak následnou praxi za atraktivní.

V tom zákoně bylo potřeba říci, že zdravotničtí asistenti budou mít možnost pracovat samostatně. Ten zákon to říká, ale kombinace v oblasti 4 + 1 vzdělávání, tzn., že ta atraktivita praktické sestry bude pomenšena tím, že pravděpodobně velká většina absolventů maturitního studia praktické sestry s vidinou, že má před sebou jeden rok nástavby na vyšší odborné škole, odejde do toho sesterského povolání kvalifikovaného, k diplomovaným sestrám. Je to dobře, snad to tedy posílí objem těch našich plnokrevných sester, ale pomocné praktické sestry velmi pravděpodobně vymizí a plíživě se tak vrátíme do stavu, který zde byl před 20 lety, kdy spektrum sesterského povolání nebylo v tom nižším konci doplněno těmi pomocníky, kteří dělají nižší ošetřovatelské práce, a znovu tedy kvalifikované sestry budou v situaci, kdy jim nezbude nic jiného než dělat i ty nižší činnosti, které by dělat nemusely. Já s tím nechci strašit, řekl jsem, že je to experiment, který je potřeba sledovat, je potřeba dolaďovat v průběhu zákon těmi exekutivními opatřeními, abychom tato rizika eliminovali, a proto tady o nich mluvím.

Dovolte mi ještě dvě zmínky, které se týkají pozměňovacích návrhů. Ten jeden se týká návrhu, který zde přednesl kolega Kaňkovský, aby byly staženy změny nomenklatury u farmaceutických asistentů. Musím říct, že jeden z problémů stávajícího zákona stále zůstává nomenklatura povolání, zejména v tom, že jednotlivé úrovně vzdělání nemají jednotnou nomenklaturu, tak aby asistent byl výše nebo níže, a na druhou stranu laborant výše nebo níže, ale aby to bylo konzistentní. Je to zpřeházeno na přeskáčku, personalisté s tím měli při zavádění v roce 2004 obrovské problémy, dnes je má každý, kdo do toho zdravotnictví nově vstoupí, vštípit si, jak to vlastně s těmi jednotlivými povoláními je, a pacienti se v tom už vůbec nevyznají. Jediná možnost je pokud možno tedy, není-li v našich silách udělat radikální změnu a všechno to přestavět do nějaké logické struktury, do té nomenklatury již příliš nezasahovat, protože ten zmatek by se znovu vrátil do nějakého začínajícího bodu. Takže já tímto děkuji kolegovi Kaňkovskému, že od toho záměru ustoupil.

Poslední, co řeknu, je upozornění na můj pozměňovací návrh pod body E3 a E4, který navrhuje, aby nižší zdravotnická povolání nebyla zatížena zákonnou povinností celoživotního vzdělávání. Při vší úctě k sanitářům, řidičům sanitek se domnívám, že tak jak zákoník práce přikazuje každému zaměstnavateli, aby si hlídal kvalitu svých zaměstnanců, že toto je u těch povolání dostatečné, aby byli seznamováni s novinkami v jejich činnosti, a nesl za to zodpovědnost zaměstnavatel, nikoli ti samotní pracovníci, zatímco celoživotní vzdělávání při vší administrativní a organizační náročnosti, a to oprávněné náročnosti, aby zůstalo rezervované jenom pro ta vyšší povolání, která musí zastávat lidé, kteří jsou svým způsobem kreativnější a lépe se samostatně orientují a mají vyšší odpovědnosti. Tam tedy ta výjimka povinnosti celoživotního vzdělávání u těchto zdravotníků je zcela namístě, u těch nižší to podle mě namístě není. Není to smrtelná záležitost, ale snížilo by to zase o kousek administrativu ve zdravotnictví, která je velmi náročná. A pokud ten zákon projde, bude dobře, pokud ne, musím aspoň pochválit ten zákon v tom, že administrativu částečně již nyní snižuje, a na rozdíl od předchozích řečníků si myslím, že to je, snížení té administrativy, velmi namístě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Dovolte mi přečíst rychle omluvy. Omlouvá se pan poslanec Josef Kott z účasti na jednání schůze 26. 4. od 16.00 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Dále se omlouvá paní poslankyně Zuzana Šánová od 16.30 do konce jednacího dne a 27. 4. z odpoledního zasedání Sněmovny z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan předseda Jan Hamáček od 9.00 do 13.00 z dnešního jednání z pracovních důvodů a konečně omlouvá se pan poslanec Marek Černoch z pracovních důvodů od 9.00 do 10.00 a pak od 14.30 do 17.00 dnešního dne z pracovních důvodů. Děkuji.

Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka, připraví se pan poslanec David Kasal. Máte slovo, pane poslanče. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP