Úterý 6. června 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

10.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb.,
o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí
a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance,
ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1009/ - druhé čtení

Ještě než dám slovo panu ministru financí, rád bych, abychom mohli přivítat guvernéra České národní banky pana Jiřího Rusnoka, kterého jsem viděl. Ano, už ho vidím přicházet. Prosím, pane guvernére, zaujměte místo u nás. Vítám pana guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka.

A požádal bych nyní pana ministra financí Ivana Pilného, aby z pověření vlády přednesený návrh zákona uvedl. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance a zákon o oběhu bankovek a mincí. Jak již bylo řečeno v rámci prvního čtení, novela přináší několik dílčích věcných změn a legislativně technické korekce směřující ke snazšímu a především jednotnému výkladu tohoto zákona.

Jednou z nejdůležitějších věcných změn je rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu, což je, a to bych rád zdůraznil, zcela v souladu s mezinárodní praxí a i přístupem Evropské centrální banky, jejíž statut byl inspirací pro formulaci ustanovení v předkládaném návrhu zákona.

Další neméně významnou věcnou změnou je doplnění oprávnění pro Českou národní banku stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů týkajících se spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. Jedná se o důležitý nástroj tzv. makroobezřetnostní politiky, který České národní bance umožní plnit jeden z jejích cílů, tedy pečovat o finanční stabilitu. Tento návrh vychází z doporučení Evropské rady pro systémová rizika, Mezinárodního měnového fondu i praxe řady členských států EU a z hlediska finanční stability považuji za důležité, aby Česká národní banka disponovala navrhovanými nástroji co nejdříve.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že předkládaný návrh byl připraven ve společné kompetenci Ministerstva financí a České národní banky, tady pan guvernér České národní banky už byl přivítán, takže vítám ho i já. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí Ivanu Pilnému. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 1009/1 až 1009/3. Žádám zpravodaje rozpočtového výboru pana poslance Jaroslava Klašku, aby nás informoval o projednání ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil podle § 93 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, milé kolegyně, pane ministře, pane guvernére, dovolte, abych stručně okomentoval průběh projednávání novely zákona o České národní bance. Ta v rozpočtovém výboru byla projednávána několikrát po prvním čtení, jak bývá obvyklé s patřičnou diskuzí, a následně potom rozpočtový výbor ještě uspořádal seminář na toto téma, kde se diskutovaly z těch 16 druhů změn, které novela zákona obsahuje, zejména dva okruhy, a to zejména makroobezřetnostní nástroje České národní banky, tedy které jsou navrhovány a které jiné velké významné centrální banky již mají, a potom samozřejmě otázka regulace hypoték, a tím pádem řešení jakési nemovitostní bubliny. To se tedy všechno na tom semináři odehrálo a následně potom rozpočtový výbor rozhodl o podaných pozměňovacích návrzích a dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením rozpočtového výboru z 56. schůze ze dne 17. května letošního roku:

Po úvodním slově zastupující náměstkyně ministra financí paní Hrdinkové, zpravodajské zprávě poslance Klašky a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, schválila ve znění těchto pozměňovacích návrhů:

1. V čl. I bodu 35 se v § 45a odst. 1 větě druhé číslovka "3" nahrazuje číslovkou "5. - Abych to vysvětlil, je to procento objemu poskytovaných hypoték, které nebudou podléhat kontrole České národní banky.

2. V čl. I bodu 35 se v § 45a za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na spotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí, který je poskytnut na splacení jednoho nebo více spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí, pokud výše poskytnutého úvěru nepřekračuje k okamžiku jeho poskytnutí součet zůstatků jistin spotřebitelských úvěrů, které mají být tímto úvěrem splaceny. - To tedy prakticky znamená, že z režimu regulace hypoték se vyjímají refinancování již zavedených hypoték.

3. V čl. 1 bodu 35 se v § 45b odst. 1 slova "odstavec 4" nahrazují slovy "odstavec 5".

4. V čl. 1 bodu 35 se v § 45b odst. 2 na konec textu písmene g) doplňují slova "a na poskytování úvěrů".

Dále ještě v čl. 1 bodu 35 se v § 45b odst. 4 v první větě číslovka "12" nahrazuje číslovkou "6".

A v části čtvrté čl. 5 Účinnost se slova "dnem 1. července 2017" nahrazují slovy "patnáctým dnem po jeho vyhlášení". To jest tedy proto, že tento pozměňující návrh předjímal možné prodloužení projednávání této novely zákona.

Tolik tedy moje zpravodajská zpráva a seznámení s usnesením rozpočtového výboru, které najdete také pod příslušným sněmovním tiskem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu, do které mám jako prvního přihlášeného pana guvernéra - ale s přednostním právem se hlásí pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Z těch úvodních vystoupení bychom mohli nabýt dojmu, že se jedná o nějakou technickou novelu, která vlastně nic neřeší. Myslím si, že to není pravda. Měli bychom debatovat o těch ustanoveních zákona, která výrazným způsobem ztíží zejména mladým rodinám šanci pořídit si vlastní bydlení. A já nerozumím motivaci předkladatelů.

Za prvé podle zpráv, které mám k dispozici, pane ministře, ten návrh zákona nebyl psán ve spolupráci financí a České národní banky, ale napsala to Česká národní banka, což si myslím, že není úplně obvyklé, aby ten, koho se týká, si ten zákon sám napsal. A je logické, že ten, který to píše sám pro sebe, chce pro sebe co nejvíc kompetencí a pravomocí, to je, říkám, naprosto přirozené, a takhle by to udělal každý, pokud by měl tu šanci, že si sám o sobě napíše zákon.

S podrobnějším vystoupením za náš klub vystoupí potom v rozpravě pan poslanec Skopeček. Ale základní otázka je, proč chcete hypotéky umožnit pouze bohatým? Proč to nechcete umožnit, aby si vlastní bydlení mohla pořídit střední třída a mladé rodiny? Kde ty mladé rodiny mají našetřit požadovaný podíl? Vy je vlastně odsuzujete k nájemnímu bydlení, které prostě výhodné v mnohých případech není. V mnohých je, ale v mnohých případech nájemní bydlení není, a tady legislativním nástrojem preferujete jednu formu bydlení na úkor druhé.

Pokud jsem tady slyšel z úst pana ministra, že inspirací je Evropská centrální banka, no tak to mě trošku děsí. Já nevím, jestli stejně hodnotíme činnost Evropské centrální banky za poslední roky. Myslím si, že Česká národní banka je na tom podobně. Nejdřív se tisknou peníze, moře peněz, a pak se tahá za záchrannou brzdu, že těch peněz je moc a musíme to nějakým způsobem řešit. To je, jako když pyroman je dobrovolný hasič, založí požár, a pak to s velkou slávou přijede hasit a říká, vždyť přece to musíme uhasit. Tomu přece všichni rozumíte.

To jsou základní dotazy. To není technická novela.

A pak bych chtěl vědět - jsem rád, že pan guvernér se přihlásil do rozpravy. Nestandardní nástroje měnové politiky. Doufám, že to říkám správně. Chce je Česká národní banka více využívat. Měli bychom znát motivy, proč je vlastně chce využívat. A jaké jsou výsledky a mezinárodní zkušenosti z těchto nestandardních nástrojů měnové politiky a proč už nám nestačí standardní nástroje měnové politiky?

Ona ta debata zdánlivě je - ne zdánlivě, ona je v některých oblastech vysoce odborná, nicméně má velké politické dopady to rozhodnutí. Není to technická novela, v žádném případě. Kdyby to bylo jenom o českých dukátech, tak to by bylo velmi jednoduché, že české dukáty může vydávat pouze Česká národní banka. Na tom se určitě shodujeme, v tom problém není.

Ale jsou tady problematické pasáže. Když jsem si procházel podané pozměňovací návrhy, tak mnohé z nich se snaží řešit tu situaci, kterou tady naznačuji, že by se hypoteční úvěry staly pro většinu rodin nepřístupnými. Mě by možná zajímalo i v té rozpravě už v druhém čtení stanovisko pana guvernéra a pana ministra financí k těm pozměňovacím návrhům. Podle našeho názoru jdou správným směrem. Některé jsou, řekl bych, silnější, z mého pohledu lepší, některé jsou slabší, ale každý z nich je lepší než ten stávající stav.

Anebo skutečně chcete - nevím, jestli budete mít v kampani, jestli budete psát na ty billboardy, vy, členové vládní koalice, kteří chcete podpořit tento návrh zákona: Hypotéky jen pro bohaté. Vy na hypotéku nedosáhnete, uvidíte. Myslím si, že to tak úplně na těch plakátech nebude. Ale obsahem tohoto návrhu zákona to je. Máme to šanci změnit, pokud přijmeme některé pozměňovací návrhy, to určitě ano, a pokud ne, tak když to neuděláte vy, tak to budeme dělat my voličům, že to jsou ti, kteří vám brání pořídit si vlastní bydlení. Protože pokud chcete bojovat s těmi, kteří investují do realit a kteří vytvářejí bublinu, o které se tak často mluví, tak ti mají zdrojů hodně. Ty nezastavíme. Ale ti normální, ty mladé rodiny, ti problém mít prostě budou. A vykládejte jim, že prvních 10-15 let mají šetřit.

Stejně to ty banky obcházejí. Vidíme, že nějaká regulace již na základě doporučení probíhá na trhu hypoték. Myslím, že Česká národní banka je tak silný regulátor, že její doporučení berou všechny banky vážně. Myslím, že to tak je. A podívejte se, co to udělalo s hypotékami. Ceny šly nahoru. Ceny hypoték šly nahoru a půjdou znova nahoru. A mnozí se do toho určitě nedostanou. A já si myslím, že to je úplně zbytečné.

Tak buď platí to, co dlouhodobě slýcháme, a já nemám žádný důvod tomu nevěřit, vždycky říká pan guvernér, proběhly zátěžové testy, naše banky jsou na tom výborně. Myslím, že je to pravda. Tak co tady potom řešíme? Anebo to úplně pravda není, a pak musíme něco řešit.

Tak já bych chtěl vědět, jak na tom ty naše banky jsou. Podle všech zpráv z různých zdrojů jsou na tom dobře a všechny zátěžové testy dopadly výborně pro banky, které působí v České republice.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. A v rozpravě pokračujeme vystoupením guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka. Prosím, pane guvernére, máte slovo.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za možnost zde vystoupit. Není to standardní, že guvernér Národní banky vystupuje na plénu Poslanecké sněmovny v druhém čtení, nicméně proběhlá diskuse dosavadní a i to první diskusní vystoupení myslím, že dává za pravdu, že je potřeba zde znovu vyjádřit argumenty, které stály mj. za tím návrhem, který je samozřejmě společným návrhem Ministerstva financí a České národní banky, tak jako všechny z oblasti finančního trhu, a není třeba o tom vůbec pochybovat.

Začnu replikou prostřednictvím pana předsedajícího na předchozí vystoupení. České banky jsou zdravé, samozřejmě, ale my chceme, aby byly zdravé trvale. Možná na rozdíl od vás, jak se zdá. Protože jestliže dnes nepřijmeme tato opatření, tak riziko, že jednou zdravé nebudou, je velmi vysoké. Všechny krize, které v posledních desetiletích zažil svět v oblasti financí, vznikaly, měly zárodky v těch nejlepších časech. Vzpomeňte si na to, že tzv. velká finanční krize, na jejímž nějakém snad závěru už jsme, vznikla přece původně jako krize hypoték amerických, jako krize hypotečního trhu ve Spojených státech. Tehdy také všichni tvrdili, že všechno je v pořádku, všechno je pojištěno a všechno bude v nejlepším světle se vyvíjet i nadále. Tak.

Chtěl bych uvést, že pro Českou národní banku jako regulátora zodpovědného za takzvanou finanční stabilitu, to je za to, že banky budou zdravé i v těch horších časech, které bohužel v cyklicky se vyvíjející ekonomice vždycky přijdou, je nesmírně důležité mít možnost ovlivňovat charakter, parametry nově poskytovaných hypotečních úvěrů. Platí to zejména po té poslední globální finanční krizi, kterou jsem zmínil, která se projevila v Evropě mimořádně silně. A od té doby byl právě regulátorům, jako je Česká národní banka, ve všech evropských zemích svěřen mimo jiné tento úkol. A benevolentní poskytování hypotečních úvěrů v minulosti bylo právě zdrojem řady problémů a vlastně i finančních krizí.

Proto dnes všude regulátoři zvažují, jak zabránit opakování takové situace, snížit to riziko na nejmenší možnou míru. A dochází se prakticky jednomyslně k závěru, že v případě potřeby je nezbytné už před výraznými signály takovýchto krizových situací stanovit určitá kritéria, určité hrany úvěrových ukazatelů, kdy ten regulátor řekne "za tuto hranu již jít nemůžeme". Co znamená ta hrana? To neznamená jen to, že ten daný úvěr je vysoce rizikový pro konkrétního poskytovatele i spotřebitele. Znamená to především to, že poskytování takových úvěrů ve velkém počtu může vést k ohrožení stability celého finančního systému a následně i stability veřejných financí.

Chtěl bych připomenout, že Česká republika zažila bankovní krizi v 90. letech a na přelomu milénia. A její náprava nás stála spoustu peněz, mnoho procent, možná i několik málo desítek procent hrubého domácího produktu, z veřejných financí. Stejně tak kromě asi čtyř zemí Evropské unie, mezi kterými jsme naštěstí byli i my, všechny ostatní v té poslední finanční krizi musely vydávat obrovské sumy z veřejných financí na záchranu bank, na záchranu celého finančního systému, který mimo jiné kolaboval v důsledku nezodpovědného předlužování i domácností.

Diskusi o úvěrových ukazatelích vedeme nejen v České republice. V současné době probíhá stejný legislativní proces v Německu i v Rakousku. Nedávno byl podobný zákon schválen na Slovensku. Národní banka slovenská tyto kompetence již má a využívá je. Měl jsem možnost se o tom přesvědčit minulý čtvrtek a pátek na návštěvě při pravidelném jednání bankovních rad obou centrálních bank. Neděje se to náhodou. Jde o reakci na doporučení, která jsou vydávána společným orgánem Evropské unie, už zde zmíněným výborem pro systémová rizika. O nezbytnosti zakotvit takovéto nástroje do legislativy hovoří také zde již zmíněná zpráva mise Mezinárodního měnového fondu, který tady byl nedávno, zhruba před dvěma nebo třemi týdny.

Ale ty nástroje potřebujeme bez ohledu na to, jestli nám někdo radí, že je máme mít a máme je v případě potřeby použít. Potřebujeme je k naší vlastní potřebě, potřebujeme je proto, abychom se do situací, o kterých jsem mluvil, nedostávali a pokud možno nikdy nedostali.

Úvěrové ukazatele, které jsou navrženy v novele zákona o České národní bance, samozřejmě vyvolaly veřejnou diskusi. Je doba citlivá politicky, blížíme se ostré volební kampani, to je logické. Na druhou stranu ta diskuse je samozřejmě legitimní a prospěšná, my se jí nebráníme. Nicméně nelze si nevšimnout jistého mediálního tlaku a nátlaku, řekl bych, ze strany určité části dotčeného trhu. A to také není překvapivé. Jde o trh, v němž se ročně točí zhruba bilion korun. A na jeho fungování nezávisí toliko až výdělky bankéřů, zejména bankéřů, ale mnohem více na jeho fungování závisí výdělky prodejců hypoték, zprostředkovatelů, realitních makléřů a developerů.

V médiích a zejména na různých serverech zprostředkovatelských finančních organizací zaznívají slova o dramatických dopadech novely. Až na jednu nebo dvě výjimky nebyla tato vyjádření vyslovena zástupci bank, to bych chtěl zdůraznit. Navrhovaná novela totiž byla s bankami projednána, byla projednána s jejich asociací a její výsledné znění je akceptovaným kompromisem - kompromisem mezi bankovní asociací a navrhovateli. Ta slova o dramatických dopadech znějí od zprostředkovatelů úvěrů a od realitního sektoru. To není nedostatek informací o záměrech, které má Česká národní banka. Je to snaha vynutit tlak na zákonodárce, snaha o nalákání zájemců o koupi bydlení marketingovým sdělením typu: "Pojďte si rychle vzít hypoteční úvěr, než vám to ČNB znemožní, nebo téměř znemožní. Dostupné hypotéky nebudou, ceny nemovitostí půjdou nahoru a potřebnou výši úvěru - na to nehleďte, v budoucnu to bude jenom dražší a složitější." Jde o byznysově pochopitelnou marketingovou strategii, nicméně je potřeba, aby veřejnost chápala, o co tady jde, a neměla by tomu podléhat. Je třeba si uvědomit, že riziko, které vzniká při hypotečním vztahu, nesou banka a spotřebitel, ten klient, který ten úvěr dostává. Zprostředkovatel žádné riziko nenese. Zprostředkovatel nese pouze okamžitou odměnu. Není proto divu, že jim tolik záleží na zachování stávajícího neregulovaného stavu.

Chtěl bych proto ocenit, že gesční výbor, rozpočtový výbor, nepodlehl této atmosféře a po názorově jistě pestré debatě nakonec přijal konstruktivní pozměňovací návrhy. Tyto návrhy podstatu navrhované regulace v zásadě nedeformují, resp. umožní ČNB plnit její roli a cíle v oblasti finanční stability, budou-li takto v zákoně přijaty. Stejně tak umožní bankám poskytovat hypoteční úvěry i ve specifických případech. Byla rozšířena ona toleranční pásma a bylo ustoupeno od této regulace pro refinancování hypotečních úvěrů, což je významná část trhu. Stejně tak nebrání poskytovatelům úvěrů na bydlení konkurovat si na tom trhu, ať už v refinancování, tak u těch nových hypoték.

Chtěl bych ještě podotknout, že i současná doporučení, která Česká národní banka vydává bankám a která se snažíme prosazovat, stanovují princip, že jsme mnohem méně přísní pro úvěry na vlastní bydlení než pro úvěry na nákup bytu jako investici. Horní hranice LTV, čili té sumy půjčky k hodnotě nemovitosti, je u vlastního bydlení 90 % dle dnešních doporučení a u investičního úvěru pouze 60 %.

V diskusi o úvěrových ukazatelích často zaznívá, že stanovení té horní hranice sníží dostupnost bydlení pro mladé rodiny a znemožní lidem s nižšími příjmy bydlet ve vlastním. Chtěl bych především upozornit, že benevolentní poskytování hypotečních úvěrů nevede ke zlepšení dostupnosti vlastnického bydlení, ale v konečném důsledku naopak. Vede totiž k růstu poptávky, která zvýší cenu nemovitostí natolik, že si je lidé s průměrnými příjmy jednoduše nemohou dovolit. Rozumím tomu, že jsou tady hlasy, které říkají "rychlý růst cen nemovitostí nebo bytů ve vybraných velkých městech souvisí i s pomalou bytovou výstavbou v důsledku nepružných, zejména stavebních, předpisů". Ovšem zlepšení této situace může trvat řadu let, jak je zřejmé z vývoje stavební legislativy a dalších okolností relevantních v této věci. A v mezičase Česká národní banka nemůže rezignovat na své zákonné povinnosti, to znamená dbát o finanční stabilitu.

Mimochodem 13. června zveřejníme novou zprávu o finanční stabilitě, kde na konkrétních příkladech ukážeme, jak byty v různých městech a dostupnost úvěrů nepředstavuje ve většině lokalit pro domácnosti s průměrnými příjmy významný problém.

Ještě mi dovolte se stručně vyjádřit také k druhé části novely, která bývá rovněž někdy napadána, a to je oddíl, který se jmenuje Obchody na volném trhu a úvěrové operace. Tato úprava je do návrhu zakomponována s cílem umožnit České národní bance, a to zdůrazňuji, v případě, že nastanou nestandardní nebo složité makroekonomické podmínky, provádět v rámci měnové politiky širší okruh obchodů s účastníky finančního trhu. Tento návrh reaguje na změny v provádění měnové politiky, které se odehrály v posledních letech v celosvětovém měřítku po vypuknutí globální finančně-ekonomické krize. Jde v podstatě o významné přiblížení komunitární právní úpravy, která vymezuje okruh obchodů prováděných Evropskou centrální bankou. Krize mimo jiné ukázala, že stávající právní režim může být, a to zejména v turbulentních dobách, pro centrální banku svazující, a tudíž méně efektivní pro její záchranné, resp. trh zachovávající operace. Například zbytečně omezuje splatnost operací ČNB s bankami na tři měsíce. Předpokládá, že centrální banka usměrňuje pouze fungování peněžního trhu, to je pouze instrumenty se splatností do jednoho roku.

Od roku 1993 byly obchodními partnery při měnově politických operacích v ČNB pouze banky. Rozšířením okruhu potenciálních protistran získá ČNB větší prostor k provádění měnově politických operací. Je to zcela v souladu s potřebami efektivního řízení měnové politiky pro případ, jak už jsem uvedl, pouze nepříznivého nebo velmi nepříznivého ekonomického vývoje. Nicméně tyto věci je potřeba mít jaksi v repertoáru nástrojů připraveny a ne čekat, až - nedej bože - by taková situace vypukla. Jsme malá otevřená ekonomika. Vždycky z vnějšího prostředí taková situace může nastat. Potom měnit legislativu je příliš pozdě a mohlo by to vážně narušit schopnost centrální banky včas a efektivně zasáhnout.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych s dovolením tímto konstatováním skončil. Chtěl bych vás znovu vyzvat k velmi odpovědnému posouzení této problematiky. Chápu, že je to věc složitá, do jisté míry přirozeně rozporuplná, ale již dnešní legislativa, vámi schválená nedávno, říká, že každý poskytovatel úvěru, to znamená i hypoteční banka, je povinen posoudit velice důkladně schopnost klienta splácet poskytnutý úvěr. Pokud tato schopnost posoudit není prokázaná, resp. nebyla dostatečně prokazatelně posouzená, má to vážné konsekvence jak pro poskytovatele úvěru, tak v konečném důsledku samozřejmě případně pro konkrétního jednotlivce. Suma těchto selhání, suma těchto problémů může být velkým zdrojem rizika a nestability pro celou společnost a její veřejné finance.

Děkuji vám za možnost vystoupit a za pozornost, kterou jste mi věnovali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu guvernérovi České národní banky Jiřímu Rusnokovi za jeho vystoupení a budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Jiřího Laudáta, připraví se pan kolega Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Mám jenom dvě minuty a musím se velmi ohradit proti tomu tónu, který jste tady slyšeli. Tady, pokud vím, tak nesedí nikdo, kdo měl cokoliv společného s nějakými čachry. A byla to národní banka, kdo jak blázen vydával v devadesátých letech licence kdekomu. Já si myslím, že pan guvernér možná ještě nepochopil, že už není premiérem úřednické vlády bez schválení ve Sněmovně, Zemanovy vlády, Zemanem jmenované, ale že je guvernérem národní banky. Já si myslím, že takovéhle jednání si tady nezasluhujeme. Já tady chci slyšet čísla, fakta, data, tak jak to tady předváděli předchozí guvernéři, a vždycky jsme prakticky automaticky bez velkých diskusí jejich materiály schvalovali. A já bych velmi plédoval za to, abychom tady místo vození licencí do Čín a podobně slyšeli seriózní argumentace, a ne politické filipiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To bylo vystoupení pana poslance Laudáta. Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Vystoupí pan poslanec Herbert Pavera, připraví se pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezký a příjemný podvečer milé kolegyně, vážený pane předsedající, vážený pane guvernére. Dovolte mi, abych vám přednesl pozměňovací návrhy, které jsou v systému uvedené pod číslem 6509 k zákonu číslo 6/1993 Sb., o České národní bance.

Za prvé bych uvedl pozměňovací návrh, který se týká § 45a odst. 1, kde ve druhé větě se číslovka 3 % nahrazuje číslovkou 20 %.

A hned řeknu zdůvodnění. Dvacet procent portfolia si myslím, že neohrozí stabilitu banky, navíc zajistí, aby si občané České republiky, kteří jsou dostatečně bonitní, nezajišťovali úvěry u nebankovních subjektů s lichvářským charakterem podnikání, které Česká národní banka nedokáže regulovat, ačkoliv i nebankovní subjekty podléhají regulaci České národní banky. Je řada nebankovních poskytovatelů, kteří se k provozování činnosti poskytovatelů půjček nehlásí, a podporovalo by to ještě více financování v tzv. šedé zóně, to je lichváře s kriminálním pozadím a vyděračskými praktikami. Splácení úvěru v České republice je zatím na vynikající úrovni. A pokud by se situace splácení zhoršila, občané České republiky mají možnost nemovitost prodat a přestěhovat se například do menších nemovitostí.

Česká národní banka chce omezovat jen určitý typ úvěrů. Regulace by se měla vztahovat pouze na úvěry zajištěné obytnou nemovitostí, tedy hypotéky, které jsou poskytovány díky kvalitě zajištění na dlouhou dobu a za nízké úrokové sazby. Naopak ostatní typy nebudou podléhat omezení ohledně dluhové služby spotřebitelů, a to od žádného ze subjektů, jak bankovního, tak nebankovního. To povede k tomu, že ti, co nesplní podmínky stanovené regulací, si prostě na nákup svého bydlení vezmou jiný typ úvěru, například neúčelový s kratší dobou splatnosti za výrazně vyšší úrokovou sazbu. To je z pohledu finanční stability velmi rizikové, protože krátkodobá splatnost úvěru a vyšší úroková sazba povede k tomu, že měsíční splátky na takový úvěr budou výrazně vyšší, než tomu bylo u úvěru hypotečního. Lidé by se tak mohli snadno dostávat do dluhových pastí a byli by nuceni prodávat třeba i pod cenou své bydlení, což by mohlo vést k deformaci na trhu nemovitostí, což je právě opačný efekt, než jaký Česká národní banka zamýšlí.

K argumentaci ohledně aktuálního stavu v porovnání s ostatními zeměmi EU doporučuji využít přehled makroobezřetnostní regulaci na rok 2016, který vypracovala Evropská rada pro systémová rizika v dubnu 2017.

Druhý pozměňovací návrh se týká opět § 45a odst. 1, kde se doplňuje věta: "To neplatí v případě spotřebitelského úvěru zajištěného obytnou nemovitostí, kterým se refinancuje jeden nebo více existujících spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí, nebo pokud spotřebitelský úvěr bude splacen v rámci prodeje nemovitosti a následně si majitel spotřebitelského úvěru do jednoho roku pořídí spotřebitelský úvěr na nákup jiné nemovitosti."

Zase zdůvodnění: Refinancování vlastního úvěru musí být vyjmuto, jelikož by se klienti bank stali rukojmími největších bank s historicky získaným portfoliem hypotečních klientů. Pokud by majitelé spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí nesplnili podmínky dané regulací, museli by přistoupit na jakékoliv podmínky poskytovatele těchto úvěrů. Omezení na prodávané nemovitosti je nutné z důvodu, kdy se majitelé těchto spotřebitelských úvěrů rozhodnou nemovitost prodat z důvodu přestěhování do jiného místa, například kvůli změně zaměstnání nebo vývoje rodinné situace. Postupně by se tak stalo, že by se nejen omezily nové hypoteční úvěry, ale současně portfolio poskytnutých hypotečních úvěrů by bylo uměle snižováno ve prospěch nájmů. Současné portfolio poskytnutých úvěrů na bydlení je zdravé a stabilní. Proti jiným státům EU nejsou občané České republiky přeúvěrováni.

Třetí pozměňovací návrh se týká opět § 45a odst. 4 písm. a), ve kterém se věta "celkové zvýšení dluhu spotřebitele ze spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí v hodnotě zajištění, tzv. ukazatel LTV" doplňuje ještě "nebo v hodnotě kupované nemovitosti, tzv. ukazatel LTC." Horní hranice tohoto úvěrového ukazatele nesmí být nižší než 90 %.

Zdůvodnění: Rozšíření na LTC se navrhuje z důvodu, že tabulkové odhady nemusí zohledňovat skutečné kupní ceny nemovitosti a umožňuje klientovi s využitím vlastních zdrojů si nemovitost pořídit i v případě, že je nezávislý posudek nižší než kupní cena nemovitosti. Omezení do 90 % je dostatečné, jelikož v případě výraznější případné regulace by se omezil trh s bydlením výrazněji se všemi negativními důsledky popsanými v závěru pozměňovacího návrhu, které ještě sdělím. Omezení LTV do 90 % v kombinaci např. s daní, kterou platí kupující, znamená, že kupující musí mít ne 10 %, ale 14 % vlastních zdrojů, a pokud ocenění je nižší než kupní cena, tak samozřejmě je ještě vyšší. Omezení pod 90 % by znamenalo, že ani nadprůměrně vydělávající občan by si nedokázal vlastní zdroje pro nákup nemovitosti opatřit, pokud je nezíská formou dědictví nebo darem např. z rodiny. Tím by byl v podstatě odkázán na nebankovní půjčky, nebo žít celý život v pronájmu. Průměrné procento LTV v České republice nevybočuje z evropských průměrů, pokud porovnáme země EU mimo Itálii, tak to dělá kolem 80 %, v Itálii je to 49.

Za čtvrté. Opět se to týká § 45a odst. 4 písm. b), které by znělo nově, že by se nahradila věta "celkové výše dluhů spotřebitele k jeho příjmu, tzv. ukazatel DTI", by se nahradil větou "celková splatnost úvěru; horní hranice tohoto úvěrového ukazatele nesmí být kratší než 30 let.

Zase zdůvodnění: Odstranění DTI, to znamená, v tuto chvíli stačí ustanovení, že banka je povinna prověřovat bonitu dle zákona o spotřebitelském úvěru. Každá banka si umí nastavit na základě risk management modelu sama, jakým klientům úvěr poskytnout a jakým ne. V tomto hodnocení vychází z hodnocení příjmů na základě období 12 měsíců i více, věku, dosaženého vzdělání, pohlaví a stavu, splátkové historie, povahy činnosti výkonu příjmu a dalšími skóringovými parametry. Příjem také banky vyhodnocují převážně na základě kombinace součtu splátek, koeficientu životního minima a dalších rezerv dle interního vyhodnocení banky. Zavedení parametru DTI naruší suverenitu bank, které mají vlastní skóringové modely, které, jak ukazuje nízká míra nesplácení, jsou v České republice funkční. Zavedením DTI s navrhovaným poměrem České národní banky 40 %, jež Česká národní banka avizovala, většina občanů, která si mohla zajistit vlastní bydlení, by toto nedokázala. Zase zdůvodním na konci svého vystoupení. Půjčky potom začnou poskytovat nebankovní organizace, které jako jediné kritérium vyhodnocují LTV, jelikož prý příjem prověřují méně obezřetně než banky, a které díky tísni klienta a vysokým úrokovým sazbám na tomto poté zbohatnou, jelikož klienti se dostanou do ještě větších problémů se splácením takových závazků vůči nebankovním subjektům. Mimo jiné v Evropské unii omezuje tento parametr i dle výkladu České národní banky jen Velká Británie a Irsko.

Pořízení nového bydlení by ve většině regionů České republiky znamenalo požadavek na příjem ve výši dvojnásobku až trojnásobku průměrného měsíčního příjmu. Řeknu příklad. Například v Ostravě, kde jsou ceny bytů zhruba kolem 3 milionů 300 tisíc, stačilo na pořízení úvěru 26 tisíc, nyní podle toho nového to bude 49 tisíc.

Pátý pozměňující návrh se opět týká § 45 bod 4 písm. b) - čárka se nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.

A nyní bych chtěl závěrem říci ke všem těm bodům, které jsem zatím řekl, že náklad na splácení hypotečního úvěru na rozdíl od někdy nevýhodných spotřebitelských úvěrů formou osobních půjček, kreditních karet, kontokorentů je třeba brát jako náklad na bydlení, podobně jako pronájem. Hypoteční náklad na bydlení ve většině regionů vychází lépe než nájemné a v případě novely se poměry zhorší. Pronájmy proti splátkám hypoték vlastně vzrostou.

Pokud by došlo k regulaci hypotečních úvěrů způsobem, jak Česká národní banka plánuje, předpokládám tento scénář: Je to omezení hypotečních úvěrů pro běžné rodiny. Poklesem nabídky hypoték stoupne poptávka po pronájmech. Hypoteční úvěry mohou ještě více zlevnit a pronájmy vzrostou. Náklady pro rodiny našich občanů se tímto zvýší. Pokud bude žít rodina v pronájmu, bude platit pronájem, to je náklad na bydlení, celý život, na rozdíl od hypotečního úvěru, který umožňuje nemovitost splatit v rámci produktivního věku a na důchod již má rodina kde téměř zdarma bydlet. Půjčky na bydlení se začnou poskytovat prostřednictvím subjektů, které regulaci České národní banky nepodléhají. Začne se vytvářet nové podnikatelské prostředí pro spekulanty a oligarchy. Majetek nemovitostí nebude v rukou občanů, ale těch nejbohatších. Nejbohatší a různé fondy nebo developeři budou pro banky dostatečně bonitní a budou za drahé nájemné pronajímat nemovitosti občanům místo toho, aby občané vlastnili nemovitost vlastní.

Pokud bude novela schválena, během relativně krátké doby - na to upozorňoval i pan guvernér - si pořídí z důvodu paniky řada lidí hypotéku, i ti, kteří o tom neuvažují. Pokud bude novela schválena, bude se vzpomínat na ty, kteří si dokázali pořídit bydlení dosud, jako na šťastnou generaci. Jelikož zájem o nové bydlení bude stále podobný, lidé se musí stěhovat a měnit bydlení v závislosti na rodinné, příjmové a životní situaci, a současně vlastníci nemovitostí budou nemovitosti prodávat, a jelikož je někdo bude muset skupovat, předpokládáme, že i regulacemi se objem poskytnutých úvěrů nezmění. Co se ale změní, je skladba hypotečních klientů, kde se již nebude jednat o zástupce střední a nižší třídy, ale o spekulanty, kteří budou nemovitosti pořízené na hypoteční úvěry dále pronajímat. Komu novela pomůže a komu uškodí? Je to novela pro velké banky, developery poskytující nájemní bydlení a pro bohaté investory, kteří na tom vydělají. Je to novela proti běžným domácnostem, proti střední a nižší třídě, které si nepořídí nové bydlení, nebudou mít vlastní nemovitost v důchodu, nebudou moci refinancovat stávající hypotéku, nebudou si moct pořídit jinou nemovitost, jelikož nebudou moct splatit původní hypotéku a pořídit si novou. V podstatě je to i novela proti menším bankám a zdravé konkurenci.

Děkuji vám za pozornost a věřím, že třeba i pan guvernér zareaguje na některé připomínky, které jsem tady uvedl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Herbertu Paverovi. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Votava, připraví se pan kolega Miroslav Opálka. Prosím sněmovnu o klid. Pane kolego, ještě chvilku počkejte, já se pokusím ztišit sněmovnu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane guvernére, kolegyně a kolegové, dovolte mi také, abych vyjádřil svůj postoj k této novele zákona o České národní bance.

Je třeba říci, že o nezbytnosti přijetí novely zákona o České národní bance se diskutuje, diskutovalo řadu let. My jsme tento návrh dostali na konci ledna tohoto roku. Je samozřejmě z dílny, nebo ve spolupráci České národní banky s Ministerstvem financí, i když je pravda, že Česká národní banka byla tím, kdo se významně podílel na jejím napsání. Má odkazovat na nutnost přijetí s ohledem na normy Evropské unie. Měla by to být technická norma, ale bohužel technická norma to v žádném případě není.

Tento návrh prošel prvním čtením, ano. Prošel i rozpočtovým výborem, kdy byl několikrát přerušován právě na podávání pozměňovacích návrhů. Z jednání v rozpočtovém výboru také vyplynulo to, že by bylo velice dobré, aby se uspořádal nějaký seminář. Takové veřejné slyšení tady v Poslanecké sněmovně. Ten také proběhl jednak za účasti poslanců, jednak za účasti viceguvernéra České národní banky pana prof. Tomšíka, za účasti zástupců Ministerstva financí, odborné veřejnosti, bankovního sektoru, ekonomů apod. Vyplynula z něj také řada námětů a řada připomínek a v podstatě i ty pozměňovací návrhy, které jsou v systému, reflektují na to, co se projednávalo i na tom veřejném slyšení.

Já jsem řekl, že se nejedná o čistě technickou novelu. Pokud by se jednalo o čistě technickou novelu, tak nepochybně by ten zákon prošel hladce. Takto se z něj stala kontroverzní novela, a to především pro regulaci toho hypotečního trhu.

Jinak samozřejmě zákon přináší řadu jistě potřebných mechanismů, to nikdo určitě nezpochybňuje, které se týkají dozorové pravomoci centrální banky. To je v pořádku. Má ale spoustu těch ale. Zároveň totiž přináší nová pravidla, která mohou mít zásadní dopady na hypoteční trh a na dostupnost bydlení v České republice, to je třeba si upřímně říci, protože dává České národní bance poměrně významnou zákonnou pravomoc, a to je regulovat hypoteční trh. Regulovat výrazně hypoteční trh.

Nemá asi cenu, abych vás tady znovu seznamoval s těmi parametry, třemi parametry, které budou v rukou České národní banky a které budou přikazovat - ano, řeknu přikazovat - ostatním bankám, které poskytují hypoteční úvěry, co mají od klientů vyžadovat, tak aby si mohli sáhnout na hypoteční úvěr. Již dnes se používá úvěrový parametr LTV, což je celková výše dluhů spotřebitele z úvěru zajištěných stejnou nemovitostí k hodnotě zajištění, ale jako doporučení. Není taxativně řečeno, že banky se tím musí zcela nekompromisně řídit.

Pokud návrh projde v té předložené novele, tak Česká národní banka bude mít kdykoliv a bez jakéhokoli omezení možnost nastavit minimální hranici poměru příjmů vůči celkovým splátkám nebo vůči celkovým dluhům, tedy závazně a jednotně pro celý trh určit, jak vysoké zadlužení mohou spotřebitelé mít s ohledem na své aktuální příjmy. A žádná banka samozřejmě nebude moci poskytnout úvěr, pokud klient nesplní byť jen jediné z takto nastavených kritérií, a to bez ohledu na zohlednění jakýchkoli jiných individuálních okolností u konkrétního klienta. Ano, připouští se tam určité procento výjimek. O tom také byla diskuse. Také k tomu směřují některé pozměňovací návrhy. Česká národní banka bude samozřejmě tyto úvěrové parametry stanovovat tzv. opatřením obecné povahy.

My jsme se tedy rozhodli iniciovat veřejné slyšení. Já už jsem tady o tom hovořil. Otevřelo další téma a je třeba, aby opravdu došlo slechu to, co zaznívalo i ze strany odborné veřejnosti. A myslím, že není tak úplně pravda to, co řekl pan guvernér, že české banky, nebo banky obecně poskytující hypoteční úvěry tak nějak s tím úplně souhlasí. Já si myslím, že kolegové, kteří byli na tom veřejném slyšení, nebo semináři, chcete-li, mi jistě dají za pravdu, že se k tomu také vyjadřovali kriticky. Také vyjadřovali kriticky.

Ano, je třeba souhlasit s tím, že je třeba zmenšovat systémové riziko pro finanční stabilitu trhu. To nikdo nezpochybňuje. To zaznělo koneckonců i na tom veřejném slyšení.

Zákon zohledňuje makroekonomické nástroje. Snaží se za každou cenu vyjít vstříc v ochraně trhu, splňuje perfektně požadavky Evropské unie na výkaznictví tabulek, ale tak trochu zapomíná také na spotřebitele. Naskýtá se tedy řada otázek. Já bych řekl, že tou kardinální zásadní otázkou je, zda se tímto zákonným opatřením nesníží významně dostupnost hypotečního úvěru na bydlení, zda se tedy nesníží dostupnost bydlení, a to dostupnost bydlení především pro lidi s nižšími příjmy, pro mladé rodiny s dětmi. A není třeba připomínat, že bydlení, dobré, kvalitní bydlení, přiměřené bydlení je základem fungující rodiny. A to přece chceme, aby rodiny měly vlastní bydlení, aby mohly fungovat ve vlastním bydlení. A opatření centrální banky by toto určitě ztěžovat nemělo. A to si vůbec nemyslím, že makroobezřetnostní politika centrální banky není namístě. To určitě pravda je. Ale já si myslím, že samotné banky v České republice se v tomto směru chovají jistě velmi obezřetně. O tom svědčí i chování v době krize, o tom svědčí i procento nesplácených hypoték v České republice. Je výrazně nízké. Jestli mám dobrou informaci, jestli jsem se dobře díval, tak je to kolem dvou procent. Pouze dvě procenta hypoték jsou zatížena tím, že nejsou spláceny nebo jsou špatně spláceny.

Ještě bych připomněl jednu věc. Nedávno jsme schválili zákon o spotřebitelském úvěru. Já jsem byl jedním z těch, který ho podporoval. V tomto zákonu, on to zmínil už i pan guvernér, jsme pro banky dali jasné podmínky. Jasné podmínky, jak mají vůči klientovi vystupovat, co všechno musí klient předložit. A jak se musí chovat banka obezřetně, aby úvěr poskytla, aby ten klient byl bonitní, aby byl schopen splácet, jinak mu ten úvěr nesmí poskytnout. Takže už tady v tom spotřebitelském úvěru jsou jasně dané požadavky na klienta, jak musí prokázat to, že bude schopen také svou hypotéku splácet.

Naskýtá se také otázka, zda přísnější kritéria k získání hypotéky nepovedou přirozeně k tomu, že lidé budou hledat finanční zdroje pro financování svého bydlení jinde než v bankách. Daleko rizikovější zdroje. A to nemluvím vůbec o tom, že se to může přesouvat do šedé zóny. To přece nechceme. Tomu jsme chtěli zamezit i právě v zákonu o spotřebitelském úvěru.

Dalším takovým příkladem mohou být dopady na refinancování již dříve poskytnutých úvěrů. A já jsem rád, že rozpočtový výbor přijal právě tento pozměňovací návrh, podporuji ho, aby v případě refinancování nebylo hleděno na ten úvěr jako na nový úvěr, aby nebyly vyžadovány, pokud tedy samozřejmě projdou ty úvěrové ukazatele, tak aby se to při refinancování toho netýkalo. Já se v podrobné rozpravě přihlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem podal a které omezují ty úvěrové parametry, protože si opravdu myslím, že jsou nadbytečné, že jsou tři úvěrové parametry nadbytečné.

Otázek v souvislosti s regulací hypotečního trhu je celá řada a zákon o České národní bance - který tedy není vůbec technickou normou, znovu to zdůrazňuji, a tam, kde řeší regulaci hypoték, by měl být také vyvážený jak z hlediska makroobezřetnostního, to jsem řekl, to nikdo nezpochybňuje, tak i z hlediska přístupu k dostupnosti financování bydlení ze strany spotřebitele. A to přece chceme všichni, aby co největší vrstvy našich obyvatel měly možnost mít vlastní bydlení. Měly možnost mít vlastní bydlení, protože to je základ rodiny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi za jeho vystoupení. Nyní s přednostním právem pan ministr. Pane ministře, ještě přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 18 hodin pan poslanec Karel Fiedler a do konce jednání se také omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.

Nyní vystoupí pan ministr Ivan Pilný. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já se omlouvám kolegům, kteří jsou přihlášeni do rozpravy, vystupuji tady s přednostním právem. Je to z toho důvodu, že jednak jsou tady argumenty, které se zákonem vůbec nesouvisí, a druhá věc je ta, že některé argumenty se začínají opakovat.

Jestli dovolíte, budu se držet dikce zákona, především části, která se týká hypotečních úvěrů, a nebudu komentovat činnost České národní banky ani ECB v různých dalších záležitostech. Jenom bych rád řekl, že přestože tento zákon vznikl z iniciativy České národní banky a byla významným podílníkem na tomto zákonu, tak pracovníci ministra financí ani ministr financí nejsou nosiči vody, takže jsme sem nepřinesli text, ke kterému se nemůžeme vyjádřit.

A teď, protože jsem technokrat - pan předseda Stanjura mě vyzval k odpovědím, já si ho velmi vážím, protože mívá k dispozici velmi přesná stanoviska a čísla, ale tentokrát vypustil jenom politický opar, že znemožňujeme bydlení mladým rodinám. Odešel a vyzval mě tedy k tomu, abych na to nějakým způsobem reagoval. Jsem technokrat, budu reagovat čísly.

První věc. Není pravda, že zákon, který jsme přijali, omezoval hypoteční úvěry a že tyto hypoteční úvěry poklesly. Mám tady 12. zprávu o vývoji finančního trhu a konstatuji, že přibylo 417,5 miliardy nově poskytnutých úvěrů, což je 20,9 % víc než před rokem. Celkově se objem nesplacených hypotekárních úvěrů - a teď prosím poslouchejte - zvýšil na 1,39 bilion korun. Celkové zadlužení domácností v roce 2016 také narostlo a už činí 1,5 bilionu korun. Musím konstatovat, že hypoteční úvěry jsou atraktivní, jsou hnány marketingem a přes nárůst cen objem vzrůstá.

Dále není pravda, že by počet selhání úvěrů reprezentoval 2 %, reprezentuje 4,8 %. Není to špatné číslo, ale co je špatné, je to, že hypoteční úvěry a jejich splatnost se prodlužuje. A já se vás ptám, kdybyste byli v situaci mladé rodiny a chtěli si půjčit na byt, jehož cena může být klidně 5 milionů korun, protože ceny stoupají, zejména ve velkých městech, jestli byste s 500 tisíci korunami vstoupili do rizika, že třeba 20 let budete splácet úvěr, a to takovým způsobem, že nejdřív splatíte úroky, a potom si na to budete muset celou dobu vydělávat. To není nájemní bydlení, ze kterého můžete vystoupit a jít do menšího bytu. Ne. Když nebudete splácet, banka vám byt prostě prodá. To je prostě bohužel smutný fakt.

Nevidím tento zákon a jeho zpřísnění jako něco, co by omezovalo mladé rodiny s dětmi, ale vidím to jako krytí rizika, které bude varovat ty, kteří si opravdu tu kšandu takříkajíc na ten úvěr natahují příliš daleko, aby to nedělali. Chápu, že banky mají vyvinutý systém, kterým si umějí nastavit míru rizika, ale někteří klienti bohužel ne.

Ještě k otázce těch spekulativních úvěrů. Ty samozřejmě existují a řada lidí si dneska kupuje byt nebo dům proto, aby ho pronajala, je to v podstatě investice. Bohužel nejsme zatím schopni - já jsem tuhle otázku dneska kladl na Ministerstvu financí a myslím, že ani banky nejsou schopny odlišit úvěry, které mají spekulativní charakter, od úvěrů, které jsou přímo určeny na bydlení.

Závěrem bych chtěl konstatovat, že já tento zákon a jeho zpřísnění v oblasti hypoték - nemluvím o druhé části zákona, která je velmi opatrná a je namístě - vidím jako spíše příspěvek k tomu, abychom nevystavovali zejména mladé rodiny a lidi, kteří opravdu na ten úvěr sotva dosáhnou, zbytečnému riziku, a myslím si, že to je zákon, který je v jejich prospěch.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilnému. Kolegu Opálku ještě požádám o strpení, s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane guvernére, vážení páni ministři, já se snažím pozorně tuto debatu poslouchat a musím říct, že v tuto chvíli jedné věci nerozumím. Guvernér národní banky říká, že umí rozlišit investiční úvěry a úvěry, které jsou na vlastní bydlení, takhle jsem slyšel jeho úvodní slovo, možná jsem ho slyšel špatně, ale bylo tam řečeno, kolik je možno si brát úvěrů v případě investičního bydlení a kolik je možno brát si úvěrů v případě vlastního bydlení. Já jsem tomu proslovu takto rozuměl. Ministr financí nám tady říká, že toto rozlišit neumí. Byl bych jenom rád, kdyby bylo možné sdělit Sněmovně, jak to je. Je možné to rozdělit, je možné to určit, nebo není? Existují nějaká jiná kritéria na investiční bydlení a na vlastní bydlení, nebo neexistují jiná kritéria na investiční bydlení a na vlastní bydlení? Já jsem slyšel 90 %, 80 %, ale možná se pletu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pan guvernér národní banky se přihlásil s řádnou, nebo faktickou poznámkou? Dobře, s faktickou poznámkou. Pan kolega Miroslav Opálka ještě vydrží. Prosím, pane guvernére, máte slovo.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji. Vážený pane místopředsedo, s vaším dovolením se pokusím odpovědět.

V tom je zdánlivý rozpor, ale on v tom není. Samozřejmě banka se ptá klienta, jaký je účel úvěru, snaží se ho nějakým způsobem jaksi screenovat velmi pečlivě, nicméně ona nemá absolutní možnost to zjistit. Pokud klient nechce toto sdělit, nechce to definitivně ztransparentnit, tak to prostě nezjistí a platí to, co říká pan ministr financí. V řadě případů klient nemá problém říct "ano, já si kupuji byt jako investici" a v tom případě v rámci našeho doporučení platí, že by měl mít nejméně 40 % hodnoty nemovitosti již ve vlastních úsporách, nebo ve vkladu, který do nemovitosti dává. Jsou to doporučení, která jsou samozřejmě těžko právně vymahatelná. My se je samozřejmě snažíme dohledovou cestou nějakým způsobem vymáhat, ale vždycky jsou na tom velmi konkurenčním trhu jistí hráči, kteří samozřejmě mají menší tendenci doporučení respektovat, protože se snaží získat tržní podíl nebo mají nějakou jinou motivaci.

Chci zdůraznit ještě jednu věc. Máme tady pobočky zahraničních bank, u kterých ze zákona naše možnost dohledu je velmi omezená pouze na likviditu a pouze na pravidla chování, code of conduct, čili zase možnost na ně působit formou takto velmi měkkého doporučení je velmi problematická. Také se potom vytrácí určitá spravedlnost na trhu. Platí oboje, co bylo řečeno. Ano 60 % je doporučení, pokud je to investiční nákup, ale banka nemá možnost definitivně a vždy zjistit, že je to de facto investiční nákup.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu guvernérovi za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka, a to pana poslance Štěpána Stupčuka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se zeptat předkladatele návrhu zákona, zda při tvorbě zákona vzal v úvahu, že tady už k jistému faktickému zpřísnění a určitému omezení dostupnosti hypoték došlo v důsledku úpravy v daňové oblasti, a to je to, když byla změněna povinnost platby daně z převodu nemovitosti z prodávajícího na kupujícího. Daň je ve výši 4 % a já si nejsem vůbec jistý, jestli v dnešní době je vůbec možné ji krýt například hypotečním úvěrem, spíše si myslím, že ne. Takže samozřejmě že pokud vycházíme z předpokladu, že tady byla nějaká stanovená hranice zhruba 10 nebo 15 %, kdy musel mít dotyčný žadatel o hypotéku vlastní prostředky, tak nově k tomu samozřejmě přibyla další povinnost ve výši 4 % z hodnoty z kupní ceny. To je jedna má úvaha. Sám z okolí vím, že řadě lidem činí určité obtíže nakumulovat takto hotové peníze.

A druhá věc je, já tady vidím největší nebezpečí způsobené zejména tou situací, kdy tady byla rekordně nízká hladina úrokových sazeb. Spousta lidí si vzala úrokové sazby, mají fixaci na tři, na pět let. A samozřejmě je otázka, jaký bude vývoj úrokových sazeb za těch pět let třeba, nebo za ty tři roky, zdali se tady podaří udržet poměrně stabilní prostředí v této oblasti úrokových sazeb, protože, a to si řekněme upřímně, si lidé ty splátky většinou vypočítávají na momentální příjem, kterým disponují, a nepočítají s tím, že například sazba hypoték může do budoucna být poměrně dynamická. A tam to pak samozřejmě působí značné potíže do budoucnosti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, uplynul vám čas pro faktickou poznámku. (Poslanec Stupčuk: Děkuji.) Pokračujeme řádnou přihláškou pana poslance Miroslava Opálky. Připraví se pan kolega Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane jediný ministře (vládní lavice je zcela prázdná, u stolku zpravodajů sedí ministr financí Pilný), vážený pane guvernére, kolegyně, kolegové, bylo toho hodně řečeno. Mé vystoupení možná nepůjde tak k meritu věci, ale reagoval bych na pana ministra.

Ono vše souvisí se vším. Chtěl bych především upozornit, jak jednotlivé zákony mají vliv na ceny bydlení. I když garantem pro bytovou záležitost je MMR, tak musím říci, že zde máme teď čtyři návrhy zákonů - to je 1009 k České národní bance, 1065 a 1066 k sociálnímu bydlení, ale taky 1108, občanský soudní řád, který řeší společenství vlastníků bytových jednotek. Všechny tyto zákony a vedle toho třeba taky zákon o státní sociální podpoře či hmotné nouzi mají dopad na konečnou cenu bydlení. A byt není běžné zboží. A nakonec bydlení je v naší společnosti naštěstí i právem. Myslím si, že tento zákon bude mít dopad na bydlení.

Pan ministr zde předložil statistiku. Nevím, proč ji předkládal, protože ona vychází ještě ze znění současně platného, čili ne toho návrhu, který projednáváme. Ale kde je záruka, že se situace na trhu nezmění? Víte, jestliže státní sociální podpora vyplácí příspěvek na bydlení podle toho, jestli překročí nájem 30 %, v Praze 35 %, a není to fixováno, tak to samozřejmě nikterak nesnižuje cenu bydlení. Ba naopak, vyhání ji u majitelů bytů a domů nahoru, protože vědí, že ten stát tam pořád u těch 30 % či více s tím příspěvkem přijde. To je jedna věc, která křiví trh.

Druhá věc, která křiví trh, je samozřejmě otázka ceny hypoték a z toho se potom odráží cena nájemního bydlení. Když se podíváte na statistiku, zjistíte, že u nás větší procento lidí platí za nájemní bydlení více než ti, kteří mají hypotéku a těší se na vlastnické bydlení.

A co ještě je specifické pro náš trh, je to, že po roce 1990 vlastně přišli k vlastnickému bydlení naši občané neopakovatelnou cestou. Když si to dáte všechno dohromady a teď se podíváte na ten návrh, který - já jsem pozorně poslouchal pana guvernéra, obhajoval ho logicky, ale na druhé straně musím říci, že i obhajoba ovlivňování kurzu koruny neboli snižování kurzu byla taky teoreticky vysvětlována, ale myslím si, z mého pohledu správná nebyla, tak jsem ostražitý i tady při tomto. Protože mě bude zajímat, a to už nebudu ve Sněmovně, kdo bude hradit - no kdo, to je jasné kdo - ty kurzové ztráty, které vzniknou, nebo vznikly při nákupu a pak při prodeji těch deviz či valut.

Chci říci, že současná situace s byty je, že jsou tahounem ekonomiky, protože výstavba bytů či úprava bytů byla důležitým segmentem v rámci národního hospodářství, a určitě by to tak mělo zůstat. Pokud by došlo k určitému propadu s bydlením, tak to musí zákonitě dopadnout na stavebnictví a na prodeje. A propad stavebnictví je vždy problémem celé ekonomiky. I když dneska ty statistiky, když nám ukazují růst a neukazují nám růst stavebnictví, jsou tak nějak divné a zajímavé. Jsem rád, že nezaměstnanost u nás je v rámci Evropské unie poměrně nízká, ale samozřejmě že stavebnictví zaměstnává taky spoustu profesí, ale taky spoustu nekvalifikovaných dělníků. A myslím si, že to potřebujeme. Čili mohlo by dojít k poškození celé ekonomiky, a to nechci zvedat nijak vysoko prst.

Ty problémy, které řeší ta novela - a my jsme vlastně zkracovali dobu projednání tisku na 30 dnů, a dneska, jestli se nemýlím, už je 83 dnů od projednání, takže jsme překročili i tu původní hranici, takže jde o složitou materii. A doufám, že to není tak, jak se vyjádřil pan guvernér dneska v médiích, že je snaha Poslanecké sněmovny shodit tento materiál pod stůl. Myslím, že jsou tam pozměňováky, které vyjdou vstříc většině, a že tento materiál projde.

Připojil bych se k tomu, že bychom se měli víc zaměřit na to, co už jsme projednali, a to jsou spotřebitelské úvěry, protože u hypotečních úvěrů si myslím, že ta hrozba finanční bubliny v České republice nehrozí a vždycky je tady nějaký majetek, který zůstává, na rozdíl od spotřebitelského úvěru, kdy dojde ke spotřebě elektroniky, auta a podobně.

To, že se omezí přístup k vlastnickému bydlení, je neoddiskutovatelné. A pak si musíme otevřeně říci, že to bude cesta jenom pro ty majetné. Ale to by mi ani tak nevadilo, protože Evropa žije především na nájemním bydlení, jenomže tady bude situace, kdy poroste díky tomu, že se vzdálí úvěry těm středněpříjmovým skupinám, tak bude růst i nájemní bydlení. Oni totiž už dneska platí v nájemním někde víc, než kdyby měli vlastní hypotéku. Ale protože na tu hypotéku nedosáhnou, tak nemají jinou šanci než platit to vyšší nájemné. A jestli tedy platí zákony ekonomiky, nabídky a poptávky a trhu, tak logicky musí růst i to nájemné, protože to bude pro ty vlastníky výhodné. A pak bude větší tlak na sociální byty a je otázka, jak to se sociálním bydlením bude.

Takže nerad bych nahrával při schvalování tohoto zákona velkým bankám, nerad bych nahrával spekulantům. A ač nepředkládám žádný pozměňovací návrh v podrobné rozpravě, tak chci říci, že se budu hodně držet při hlasování toho, jaké pozměňovací návrhy projdou.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi za jeho vystoupení. A nyní pokračujeme v obecné rozpravě vystoupením pana poslance Jana Skopečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, jsem především rád, že se o tom takto bavíme docela podrobně. Myslím, že tu zaznívá řada racionálních argumentů. Pokud si pamatujete první čtení, zákon tady prošel bez nějaké výraznější diskuse, byl navrhovatelem a autorem představen jako technická novela. Myslím si, že z průběhu dnešního projednávání jasně vyznívá, že o žádnou technickou novelu skutečně nejde.

My jsme skutečně na rozpočtovém výboru, a děkuji i panu předsedovi, uspořádali seminář k tomu tématu, na kterém vystupovala řada lidí samozřejmě jak z akademického světa, tak lidí z byznysu, i těch zprostředkovatelů, kteří jsou tu dnes považováni za zločince. Nicméně dovolím si prostřednictvím pana předsedajícího panu guvernérovi říct, že přestože jsme na těch jednáních mezi sebou často třeba s panem viceguvernérem Tomšíkem nesouhlasili, tak vždycky diskuse probíhala korektně a ani by ho nenapadlo nás obviňovat, že snad proto, že máme jiný názor na regulaci bank, chceme způsobit jejich kolaps, jak to tady zaznělo v úvodu.

Myslím si, pane guvernére, vážím si vás, ale že to nebylo úplně vhodné konstatování. Prostě na věci, a zvláště v ekonomické a hospodářské politice, můžeme mít jiný názor, aniž bychom chtěli ekonomiku nebo jednotlivé občany poškodit.

K samotnému návrhu. Vím, že mediálně líbivější a větší ohlas získá právě ta část, která se zabývá regulací hypotečního trhu, ale znovu bych chtěl upřít pozornost na tzv. netradiční nástroje měnové politiky, které banka chce získat. Myslím si, že Česká národní banka je nepotřebuje, že i při stávajících měnově politických nástrojích, které má k dispozici, dokázala prostřednictvím dlouhodobě oslabovaného kurzu koruny - a já jsem velkým kritikem tohoto opatření - využít netradiční nástroj měnové politiky nad rámec těch standardních, které používala do té doby, a nepotřebovala k tomu změnu zákona. Všichni dobře víme jak v ekonomické teorii, tak v praktické hospodářské politice, že měnová politika těch velkých centrálních bank, ať už to byl FED nebo Evropská centrální banka, které prováděly kvantitativní uvolňování, tak ani ekonomická teorie na té akademické úrovni, ani praktická hospodářská politika si není jista, jaké dlouhodobé důsledky bude to nalévání peněz do ekonomiky mít.

To, že to je obrovské systémové riziko, kvůli kterému tu Česká národní banka ten zákon má, a to, že to je obrovské systémové riziko, to kvantitativní uvolňování, ukazuje už to, jakým způsobem po této politice zareagovala např. výnosnost důchodových systémů ve Spojených státech a v řadě dalších zemí, kdy díky té uvolněné měnové politice nastřádané celoživotní úspory, které si lidé střádali na důchod a na část života poté ekonomicky aktivní, jak zaznamenali ztrátu. Takže to je jenom první z těch neblahých důsledků, které od kvantitativního uvolňování můžeme čekat. Řada dalších může přijít, ať už hyperinflací, která by byla logicky ve standardním ekonomickém prostředí logickým důsledkem toho kvantitativního uvolňování.

A já prostě nemám pocit, že bychom jako Sněmovna měli jen tak odmávat České národní bance dramatické rozšíření jejích pravomocí, aniž by o tom existovala velmi hluboká akademická, odborná, ale i politická diskuse. A ta, bohužel, o takto podstatné normě doposud neběžela. A já jsem velmi rád, že rozpočtový výbor se k tomu připojil, a i to, že rostou, jak jsem se díval v systému, jak roste počet pozměňovacích návrhů, tak je zřejmé, že další a další poslanci chápou, že o žádnou technickou novelu, jak nám na začátku Česká národní banka falešně chtěla namluvit, o žádnou technickou novelu nejde.

Předložený návrh novely zákona o České národní bance má umožnit regulaci tří úvěrových ukazatelů současně. Nemám úplně aktuální přesná data, ale i když jsem se díval a studoval jsem důvodovou zprávu k tomu zákonu samotnému, tak jsem nenašel žádnou zemi, kde by naráz regulovali všechny ty tři úvěrové ukazatele. Navíc ty ukazatele, které regulují, nebo dívají se na příjem domácnosti, která o hypotéku žádá, tak je regulují země, jako je Irsko či Velká Británie, ale s absolutně odlišnou strukturou hypotečního trhu. Nemohu souhlasit s tím, že ten návrh je v současné době potřeba. Když se podíváme na data, a pokud jsou aktuálně přesnější, já jsem se díval někdy před 14 dny, před třemi týdny, když jsem ten pozměňovací návrh připravoval, tak statistiky ukazují, že podíl hypotečním úvěrem financovaného bydlení je u nás výrazně podprůměrný. 18 % domácností financuje bydlení prostřednictvím hypotéky, což je opravdu jiné číslo, než je 27 % průměr Evropské unie. A když tu pan guvernér zmiňoval Slovensko, které údajně aktuálně přišlo s podobnými návrhy, tak tam ten podíl úvěrem financovaného bydlení je na úrovni 37 %. To je úplně jiné číslo než číslo 18 v České republice a to je úplně jiná motivace k volbě takových regulačních nástrojů, jaké Česká národní banka po nás chce. Lidé s nízkými příjmy, a Eurostat to definuje jako 60 % mediánu a méně, mají úvěr na bydlení u nás jen v 6 % případů. Zase oproti Evropské unii, kde je ten průměr dvojnásobný.

Co se týče nějakého rizika a bubliny, tak statistiky ukazují, že v celém pokrizovém vývoji, myslím tím po roce 2010, u nás rostou ceny nemovitostí stejným tempem jako příjmy v ekonomice. Zase to neznačí, že by se tu nějak dramaticky nafukovala hypoteční bublina, kterou bychom aktuálně museli, jak se říká, propichovat. A to si neodpustím říci, ale přece to, co Česká národní banka po nás chce a co chce brzdit, sama způsobila svou vlastní uvolněnou měnovou politikou a tlakem na nízké úrokové sazby. Je zřejmé, že nízké úrokové sazby zkrátka motivují lidi méně spořit a více si půjčovat, že lidi motivují brát si, když jsou úroky tak nízké, brát si hypotéku a pořizovat si bydlení. Osobně si myslím, že vzít si úvěr na bydlení je rozhodně lepším způsobem, jak se zadlužit, než si pořizovat spotřební úvěry na vánoční dárky nebo na letní dovolené. Myslím si, že dát šanci lidem pořídit si vlastní bydlení a během svého života si na něj nastřádat, je věc, která té ekonomice, a nejen ekonomice, ale zejména stabilitě společnosti pomáhá. A nezlobte se na mě, v okamžiku, kdy Česká národní banka chce do svých rukou nástroje, které mají hypoteční trh omezit, tak je zřejmé, že ta úvěrová, hypoteční schopnost, schopnost sáhnout si zejména nízkopříjmovým rodinám a skupinám obyvatel na hypotéku, bude zkrátka výrazně omezena.

Jsem rovněž rád, že prošly dílčí návrhy z rozpočtového výboru, byť si myslím, že to nevede úplně, zatím ty, co prošly, k systémové změně zákona. Ale pro mě bylo naprosto nepochopitelné, že od začátku, tak jak to Česká národní banka plánovala, měly do těch regulací spadat i hypotéky, které už běží, tzn. refinancování hypoték. Dovolím si vám dát jeden příklad. Vezměte si mladý pár, který si v okamžiku, kdy oba pracují, pořídí hypotéku na pět let, čtvrtý rok odejde manželka na mateřskou dovolenou, jejich příjem se automaticky na nějaký omezený čas několika let sníží, je okamžik, kdy by mohli refinancovat hypotéku, chtějí ji, našli by třeba i konkurenční banku, kde by si sáhli na hypotéku s nižší úrokovou sazbou, ale protože zrovna Česká národní banka bude regulovat ukazatel, který zkoumá příjem domácnosti, tak tato domácnost se díky tomu, že manželka nebo partnerka je na mateřské a má nižší příjem, tak se nekvalifikují a budou odsouzeni k tomu zůstat u té banky stávající, a to i za cenu vyšší úrokové sazby. Čili já myslím, že to systémové riziko nesnižuje, což je ambice tohoto zákona, ale naopak, že to systémové riziko zvyšuje. A nechápal jsem, proč chceme komplikovat život, nebo proč chce Česká národní banka komplikovat život nejenom párům nebo jednotlivcům, kteří si berou hypoteční úvěr poprvé, ale proč chce komplikovat život i těm lidem, kteří standardně splácejí hypotéky už dnes a chtějí pouze refinancovat.

Dalším problémovým bodem novely zákona je podle mého názoru poměrně vysoká samovolnost rozhodování centrální banky. Ty limity mohou podle novely být stanoveny zcela nezávisle a na zcela autonomním uvážení České národní banky. Navrhovaná novela neřeší skutečnost, že větší obezřetnost při řízení jednoho ukazatele může být kompenzována volnějším přístupem k ukazateli jinému. Stanovením horních hranice bez znalosti kontextu individuálního úvěrového případu, jak navrhuje novela, de facto dochází k situaci, kdy Česká národní banka dostává extrémně velké pravomoci, nejen jak ovlivňovat hypoteční trh, ale jak přímo řídit systém rizik v jednotlivých komerčních bankách. Je to po vzoru toho principu, který podle mého názoru nefunguje v hospodářské politice, to znamená, že one size fits all, to znamená, jedna plošná regulace zahrne všechny případy a padne všem.

Já si myslím, že ten život je barevnější a že i žadatelé o úvěry jsou tak specifičtí, že by mělo být na komerční bance, aby sama zhodnotila na své vlastní riziko, a nechť si pak samozřejmě ta komerční banka, pokud se hypoteční úvěr ukáže jako úvěrové selhání, nese důsledky. Ale nechápu, proč by Česká národní banka měla nahrazovat oddělení risk managementu komerčních bank.

Tady zaznělo několik věcí, jako že chráníme spotřebitele před jimi samými, aby ti nejchudší nešli do úvěrů, které se jim nevyplatí nebo které je dostanou do nějaké tíživé situace. Myslím si, že stát ty lidi vodí za ručičku už příliš. Že i tato Sněmovna během stávajících tří let schválila už tolik zákonů, které mají chránit občany a lidi před nimi samými, že už to nemá obdoby. A přichází to znovu. Znovu máme naše spoluobčany za méněcenné, méně přemýšlivé, neschopné zhodnotit riziko, neschopné zvážit, zda si mohou vzít úvěr, nebo nikoliv. A je tu moudrý stát, v tomto případě nikoliv ani komerční banka, která ten úvěr má poskytnout, ale centrální banka, která ví mnohem lépe než ti lidé, co si v životě mohou dovolit, do jakého rizika mají jít. Zkrátka Česká národní banka a Sněmovna, pokud tento zákon přijme, tak bude považovat naše občany za stádo, které není schopno se samo v životě rozhodovat, a to o tak závažných věcech, jako je, jakým způsobem si pořídit a jakým způsobem financovat bydlení.

Já jsem ukazoval na těch číslech, že náš hypoteční trh není v nějaké bublině, že na tom není nijak špatně, že tam nehrozí žádné dramatické propady. Já bych ještě připomněl, že poměr nesplácených úvěrů, nejen hypotečních, ale celkových, za domácnosti na celkovém úvěru domácnostem je u nás 3,2 %. Čili žádné velké číslo úvěrů na straně domácností, které by byly v selhání. A to číslo samozřejmě ukazuje už dnes, že lidé jsou schopni si zvolit patřičný úvěr sami. To číslo ukazuje, že dneska lidé neberou úvěry, které by nebyli schopni splácet. Naopak, v mezinárodním srovnání jsme v těchto číslech na daleko nižší úrovni.

Pan guvernér tady zmiňoval a srovnával situaci České republiky se Spojenými státy, resp. hovořil o tom, že ve Spojených státech krize odstartovala na hypo... (Odmlka pro neklid v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče. Ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, aby bylo dobře rozumět. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Zopakuji. Pan guvernér srovnával situaci, nebo zdůrazňoval potřebu, proč přijmout tento zákon, zkušeností ze Spojených států, kde tu ekonomickou krizi mimo jiné zažehly právě i nesplacené hypotéky, nebo velký podíl úvěrů v selhání, které domácnosti ve Spojených státech držely. Ale zapomněl dodat jednu věc. Zapomněl dodat, že v té Americe díky levicovému demokratickému prezidentu Billu Clintonovi existovaly dvě státní agentury, Fannie Mae a Freddie Mac, které financovaly z peněz ostatních daňových poplatníků, z veřejných peněz dotovaly hypotéky těm klientům, kteří by si na standardní hypotéky v amerických bankách nedosáhli. Čili proto, aby mohly banky poskytovat úvěry i lidem, u kterých se vědělo, že nejsou bonitní v tom standardním slova smyslu, že nebudou schopni splácet, tak těm, pro tyto lidi vytvořila vláda Spojených států dvě agentury, jejichž prostřednictvím za peníze daňových poplatníků dotovala tyto nebonitní klienty, aby si vzali úvěry. Samozřejmě tato levicová, v americkém slova smyslu demokratická politika selhala, protože objem těch úvěrů, který takto nebonitním klientům byl poskytnut, byl samozřejmě obrovský a stál u zrodu té finanční a následně ekonomické krize. Nicméně dávat to za příklad toho, proč je potřeba přijmout tento zákon v České republice, není vůbec namístě a není to vhodné.

V České republice nemáme ani jednu, ani dvě Fannie Mae nebo Freddie Mac, které by dotovaly nebonitní klienty v tom, aby si brali úvěry, které nebudou schopni splácet. A proto jakékoliv srovnání s tím, co se dělo ve Spojených státech, a tím, co je v České republice, prostě v tomto smyslu a v tomto kontextu je neadekvátní.

Já jsem v tomto smyslu - a ještě jedna poznámka. Pan guvernér říkal, že snad ty banky jsou hrozně nadšeny, že se tato regulace na ně chystá. Já myslím, že nemusíme být přílišní znalci bankovního sektoru a zájmu jednotlivých bank, ale jestli určitě není něco zájmem komerčních bank, tak je to, aby takto dramaticky Česká národní banka regulatorně do jejich svobodného rozhodování, komu mají, nebo komu nemají půjčit úvěr, vstupovala. Je přece, pane guvernére, zřejmé, že na ty komerční banky máte poměrně dostatečně silné nástroje i dnes a že komerční banky ze strachu z toho, abyste jim nezvýšili kapitálovou přiměřenost, tak samozřejmě jsou v debatě, veřejné debatě v tomto velmi zdrženlivé, protože vědí, že pokud by proti vašemu zákonu nějak dramaticky vystupovaly, tak máte dneska už dostatečné nástroje na to, abyste je takříkajíc ťafli. Proto samozřejmě neslyšíme komerční banky příliš na to žehrat, proto slyšíme spíše tu akademickou sféru, proto slyšíme ty zprostředkovatele.

Já si zkrátka myslím, že Česká národní banka má dostatečné pravomoce už dnes. Už dnes prostřednictvím doporučení říká bankám, jaký podíl hypoték mají nebo nemají půjčovat k hodnotě nemovitosti. A že dávat toto doporučení nebo měnit ho na formu zákonného nařízení vůbec není správné.

Jenom bych chtěl poslancům dát do hlavy takovou úvahu: My se tady často hádáme a debatujeme o tom, jestli sazba DPH klesne o jedno procento nahoru či dolů. Jsou tu velké politické spory o tom, jak nastavíme tu či onu konkrétní daňovou sazbu nebo jakýkoliv jiný parametr hospodářské politiky. A máme tu na druhé straně Českou národní banku, která má Bankovní radu, která je jmenována prezidentem republiky a která má dostat do rukou takto dramatické pravomoce, mnohem větší, než je pohyb daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod nahoru nebo dolů. A při takovéto pravomoci to bude moci samozřejmě Česká národní banka bez zraku veřejnosti udělat na jednom ze svých zasedání, aniž by za to nesla jakoukoliv politickou odpovědnost a aniž by o tom existovala jakákoliv veřejná či odborná diskuse. Čili jenom bych rád upozornil pány zákonodárce a dámy na to, že si tu Česká národní banka chce vzít pravomoci, o kterých se nám tady v Poslanecké sněmovně, nebo koneckonců i kolegům ve vládě může jenom zdát.

A pokud takové pravomoce skutečně Česká národní banka chce, tak by podle mého názoru té debatě o rozšíření pravomocí měla předcházet debata o postavení České národní banky v systému hospodářskopolitických institucí. A zda při růstu těch pravomocí není debata i o tom, jakým způsobem třeba budou nominováni členové Bankovní rady do té rady, jestli není úvaha při tak dramatickém zvýšení pravomocí se nad tím pobavit. Protože to by byl logický důsledek. V okamžiku, kdy nějaká instituce dramaticky získává větší pravomoce, tak by měla automaticky získávat i větší odpovědnost. A mělo by být politickým tématem, jakým způsobem jsou do té banky nominováni nebo nejsou nominováni její členové. To znamená členové Bankovní rady.

Já souhlasím s tím, že měnová politika za poslední léta prodělala dramatické změny jak v teoretické, tak v praktické úrovni. Souhlasím s tím, že sledovat hypoteční trh a ceny hypoték, ale i ostatních aktiv je nesmírně důležité, protože tím hlavním, co mimo jiné komplikovalo způsob řešení krize a vůbec to, jak se při té krizi centrální banky chovaly, tak ten problém tkví v tom, že Česká národní banka, jejímž hlavním úkolem je pečovat o stabilitu cenové hladiny, tak tato Česká národní banka stabilizuje cenovou hladinu tím, že měří inflaci prostřednictvím takzvaného CPI indexu spotřebitelského koše. Ten spotřebitelský koš zahrnuje spoustu produktů a spoustu zboží takové té aktuální dennodenní spotřeby, nicméně nezahrnuje tak závažné ceny - protože se hůře měří -, jako jsou ceny právě finančních aktiv, ale i právě ceny nemovitostí.

A to byl mimo jiné i problém ve Spojených státech, že české národní banky reagovaly na ceny, reagovaly na situaci, ale ta hlavní cena nebo ta cena, která způsobila největší problém při ekonomické krizi, to znamená růst ceny nemovitostí, tak na ten centrální banka neviděla, nebo viděla na něj se zpožděním a neměla ho v tom, co měří a na co reaguje. Stejně tak to má Česká národní banka, která používá měnově politický režim takzvaného inflačního cílování, který cíluje inflaci, ale pouze na ten spotřebitelský koš... (Poslanec se odmlčel pro ztišení hluku v sále.) A myslím si, že je před ekonomickou obcí velká debata, jakým způsobem zahrnout právě i ceny aktiv, jak těch finančních, tak těch nemovitostních, do nějakého rozumného indexu, na který bude reagovat měnová politika. Já ostatně považuji ten měnově politický režim cílování inflace za překonaný. Nedokáže reagovat na bubliny na trzích aktiv právě proto, že dogmaticky měří pouze ceny spotřebitelského koše. A považuji za jeden z problémů, proč právě měnové politiky v jednotlivých zemích selhaly, tak považuji i to, že právě... (Další odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale opět, ač nerad musím ctěnou Poslaneckou sněmovnu požádat, aby se ztišila. V případě, že máte něco důležitého k řešení, tak vás chci požádat, abyste šli řešit tyto věci do předsálí. Děkuji vám.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já vám taky, pane předsedající, velmi děkuji. Já to velmi rád zopakuji. (Smích v lavicích.)

Myslím si, že měnově politický režim, který Česká národní banka používá, a to je měnově politický režim inflačního cílování, se zkrátka překonal. A to, že se překonal, právě dokázal i průběh té celosvětové ekonomické krize, která se rozpoutala ve Spojených státech, na který nedokázala měnová politika standardně a efektivně reagovat, protože právě centrální bankéři, kteří se orientují na inflaci, nedokázali měřit inflaci celkovou, která by zahrnovala tak důležité statky, jako je bydlení nebo jako jsou finanční aktiva, ale reagovala pouze na spotřebitelský koš, což je opravdu o něčem jiném než o celkové cenové hladině.

Čili já si myslím, že pokud máme schvalovat novelu zákona o České národní bance a pokud chceme rozšiřovat pravomoce České národní banky, tak by tomu skutečně měla i ze strany České národní banky - protože si jsem jistý, že jednotliví členové České národní banky na to mohou mít podobný názor, že skutečně považují ten režim inflačního cílování za víceméně vyčerpaný a hledají sami cestu, jakým způsobem vedle spotřebitelského koše zahrnout do toho zrcadla, na které se dívají, když rozhodují o nastavení měnově politických nástrojů, jak do toho systému právě dostat i ceny nemovitostí. (Hluk v sále zesílil.)

Když už jsme u cen nemovitostí, tak je určitě důležité zdůraznit, že pokud se na ten trh a na ten vývoj cen budeme dívat, tak je potřeba... (Další odmlka pro hluk.).)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, opět zjednám klid v sále. Kolegové a kolegyně, budu jmenovat ty z vás, kteří nerespektujete moji žádost o ztišení. (Z lavic se ozývá: Ššššš!) Děkuji.

 

Poslanec Jan Skopeček: Mně je to líto, musím to zopakovat ještě jednou. Ne, vážně. Já si myslím, že debata o měnové politice je podstatná, protože všichni vědí, a pan guvernér moc dobře, že zatímco fiskální politika díky mandatorním výdajům je téměř nefunkční a neakční a vláda ji může používat stále méně a méně pro aktivní hospodářskou politiku, tak naopak význam centrálních bank a jejich měnové politiky na celkové hospodářské politice roste. A já si skutečně myslím - a myslím to vážně, a ne proto, abych zdržoval svůj proslov, ale myslím zcela vážně -, že měnově politický režim inflačního cílování, který Česká národní banka používá už celou řadu let, se vyčerpal. A já bych od centrálních bankéřů očekával, když přicházejí do Poslanecké sněmovny se zákonem, s novelou zákona o České národní bance, že té diskusi, pokud chtějí další nástroje, bude předcházet diskuse i o tom, jestli právě režim inflační -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale opět k mé velké lítosti - předtím bylo hlučení zleva. Levá část jednacího sálu se uklidnila a nyní se hluk přenesl do pravé části sálu. A tak vás žádám, kolegové, o ztišení, abyste respektovali to, co pan kolega Skopeček přednáší. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně a zopakuji to potřetí. Myslím si, že předložení toho zákona měla předcházet velmi hluboká diskuse o tom, jakou cestou se česká centrální banka v budoucnu vydá, protože debaty i v ostatních zemích u Evropské centrální banky méně, ale zejména u FEDu existují. A je před námi zkrátka úkol, jakým způsobem měnovou politiku přizpůsobit novým hospodářskopolitickým podmínkám.

Důležitá věc, která s tímto zákonem souvisí, a možná i důvod, pro který Česká národní banka s tímto zákonem přichází, je situace na našem hypotečním a nemovitostním trhu. O tom hypotečním už jsem hovořil a ukazoval jsem na číslech, že při srovnání s ostatními například evropskými zeměmi nijak nevybočuje. Ještě bych se chtěl zastavit u vývoje cen samotných nemovitostí, protože to je bezesporu další část, kvůli které se Česká národní banka obává toho, že se hypoteční trh bude přehřívat a že na trhu nemovitostí vznikne bublina.

Samozřejmě že cena aktiv nebo rostoucí cena nemovitostí je zčásti způsobena tím, že se poskytuje spousta hypoték, ale z velké části, a to si, vážení kolegové, přiznejme, z velké části cena nemovitostí roste i proto, že se v České republice nestaví. Počet dokončených bytů v České republice je dramaticky nižší, než byl v uplynulých letech. Za to samozřejmě nemůže Česká národní banka, za to může regulace zejména stavebního řízení a územního plánování. Rozumím tomu, že nejde srovnávat Prahu s ostatním zbytkem republiky, ale skutečně když se podíváte na statistiky, tak rostoucí cena nemovitostí je skutečně z velké míry způsobena tím, že se staví nedostatek bytů.

A právě ta uvolněná měnová politika, ke které Česká národní banka přispěla, motivuje stále více a více klientů brát si hypoteční úvěry a kupovat stále a stále menší počet nemovitostí a bytů, což nemůže vést k ničemu jinému, než že cena nemovitostí dramaticky roste. A už ten samotný fakt, že cena nemovitostí roste, vede k tomu, že si řada zejména mladých rodin a začínajících párů svoje vlastní nové bydlení nemůže dovolit. Nemůže si ho dovolit kvůli cenovému nárůstu.

A Česká národní banka přichází ještě s další regulací, která vedle vyšší ceny nemovitosti bude komplikovat život těm, co budou žádat úvěr ve smyslu toho, že budou muset dokládat, do jaké míry dokážou ten úvěr financovat. My tady skutečně omezujeme, a já se to nebojím říct, pokud tato novela bude schválena -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, že vstupuji do vašeho projevu, ale je 19. hodina. Dnešní jednací den byl do 19 hodin. Já se omlouvám. Ještě přečtu omluvu. Dnes od 18.30 hodin se omlouvá pan poslanec Zbyněk Stanjura z pracovních důvodů. Ale obávám se, že váš další projev nebude moct pokračovat. Ani poslední věta.

To znamená, 19. hodina nastala a já přerušuji projednávání tohoto bodu a přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do zítřejšího dne 9 hodin ráno. Děkuji vám a přeji vám pěkný zbytek dnešního dne.

 

(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP