(18.30 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Dovolte mi opět, abych uvedla příklady za Ústecký kraj. V Ústeckém kraji došlo k navýšení počtu sociálně vyloučených lokalit. V roce 2006 bylo identifikováno 63, analýza z roku 2015 hovoří o 89 lokalitách. V souvislosti s tím vzrostl též počet sociálně vyloučených osob a studie z roku 2006 uvádí 21 až 22 tisíc a z aktualizované Gabalovy analýzy vyplývá, že sociálně vyloučených osob je v současné době mezi 36 až 38 tisíci. Sociálně vyloučené lokality se vyskytují v 71 % ve všech obcích s rozšířenou působností, tj. 145 obcí z 205. Nejvíce sociálně vyloučených lokalit v Ústeckém kraji je v okrese Rumburk, zde máme 14, a dále se nám sociálně vyloučené lokality přenášejí ve větší míře do menších obcí. Průměr počtu osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách se v České republice snižuje. V Ústeckém kraji je to opačně - v průměru nárůst o 41 % na sociálně vyloučenou lokalitu.
Vláda předložila návrh zákona o sociálním bydlení, který se již při představení tzv. koncepce o sociálním bydlení setkává s velkou kritikou. Předložený návrh zákona do Poslanecké sněmovny je oproti koncepci značně upraven a jsou zde provedeny zásadní změny, které můžeme nazývat určitým kompromisem mezi spolupracujícími ministerstvy, jestli se to tak dá říci, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem pro místní rozvoj a také ministerstvem, pardon, resortem pana ministra pro lidská práva a rovné příležitosti.
Zákon cílí dle Ministerstva práce v současné době zhruba na 115 až 120 tis. obyvatel České republiky, což ale představuje zhruba jednu třetinu občanů, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením. Mezi tyto občany často patří senioři, samoživitelé, ale i občané s nízkým příjmem.
Zákon, tak jak je napsán, přináší spíše více otázek než odpovědí a bohužel ze stran samospráv je takto odmítán. Je vnímán jako další potlačení samosprávy a jejích rozhodovacích pravomocí. Obce dle dosavadních informací nemají zájem vstupovat do systému, neřeší jim potřebné problémy v praxi a spíše přináší administrativní a finanční zátěž.
Jedno z hlavních úskalí vidím především v rozhodovacích institucích o potřebnosti sociálního bydlení. Obec, úřad práce, Státní fond rozvoje bydlení. Pokud však obec nebo město nevstoupí do systému, může rozhodnout o sociálním bytu Státní fond rozvoje bydlení. Jak by se tento rozpor řešil v praxi? Nemyslím si, že by se příslušná obec ztotožnila s tímto rozhodnutím, aniž by nějak neprojevila svůj názor a postoj. Myslím si, že žaloby na rozhodnutí by se mohly stát běžným standardem. Příklad můžeme vidět v Ústeckém kraji. Je zde reálná obava, že počty, které jsem vám uvedla před chvílí, se můžou ještě navýšit z důvodu rozhodnutí o potřebnosti sociálního bydlení a budou určeny pro klienty i z jiného regionu nebo kraje, což by vedlo k prohlubování rezidenční segregace.
Nemluvím o dalších souvisejících výdajích s tímto zákonem. Tyto výdaje tento zákon určitě nepokryje. Dále je zde velký otazník u samotného způsobu získávání bytů v potřebných lokalitách. Chápeme výstavbu, tam je to asi jednoznačné, rekonstrukci, ale co při odkupování bytů od soukromých majitelů, často realitních kanceláří a často i fyzických osob, které jsou i z jiného kraje nebo z jiné části republiky? Stále máme v Ústeckém kraji nejnižší ceny bytů. Jak bude stát, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj hlídat cenu v místě obvyklou, která bude hrát roli při odkupu bytů dle zákona o veřejných zakázkách? V Ústeckém kraji totiž nepotřebujeme výstavbu, máme dost volných bytů a to je právě ten náš problém. Jak se zamezí umělému nárůstu cen bytů? Co je cenově únosné pro stát? Jaká kritéria budou dogma při odkupu bytů v rozprodaném bytovém fondu obcí? Jsme zastánci vzniku sítě sociálních bytů, které by byly však pouze pod kontrolou obce nebo ve vlastnictví státu v péči příslušné obce. Vpuštění neziskového sektoru do této oblasti vidíme jako další znemožnění kontroly státu nad pomocí nejpotřebnějším.
Bohužel musím říci, že předložený kompromis dvou ministerstev, potažmo tří, v podobě návrhu zákona o sociálním bydlení nepřináší kýženou potřebnou pomoc lidem, kteří jsou v bytové nouzi nebo jsou ohroženi sociálním vyloučením a chudobou. Přináší jen spousty obav z realizace tohoto zákona v praxi a veškeré jeho dopady pro samotné občany.
A dovolte mi ještě, abych reagovala i na vystoupení vaším prostřednictvím, pane předsedající, na místopředsedu pana Bartoška. Jeho otázky jsou opravdu reálné. A já když jsem si dělala to posouzení i s lidmi na úřadu práce, tak jsme dospěli ke stejnému názoru. Zhruba 20 % klientů na okrese Most v hmotné nouzi jsou senioři. Tito senioři by okamžitě přišli o příspěvky na bydlení vlastně v nějaké té době platnosti toho zákona. Dále tady máme samoživitelky, dále lidi s nízkým příjmem. A tito lidé by museli mít statut sociálního bydlení, tak aby ty příspěvky šly k nim. To, že příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení by se sloučil do jednoho, to samozřejmě můžeme kvitovat, protože by se možná ucelil a zprůhlednil ten systém. Ale na druhou stranu říkat, že pokud nemáte statut sociálního bytu, tak nedostanete žádný příspěvek, tak tady opravdu necílíme na 120 tis. obyvatel, ale zhruba na půl milionu.
Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, když se tady vypočítávala ta čísla, tak mě ještě něco napadlo. Ty obce, které dneska ty sociální byty provozují ve svém režimu - jak by to bylo dál potom? Zaplatil by stát ty rozdíly, nebo by říkal: to jste si udělali už tehdy, to by byly další náklady. Ministr financí by určitě říkal: no to ne, když to platily doteď, ať to platěj dál... Zase je tu další nerovnost.
Takže já si myslím, že opravdu je tam spousta nedomyšleností a je potřeba to připravit tak, aby k tomu byla samozřejmě dobrá příprava ze strany ministerstva a dohoda na vládě a patřičná diskuse ve Sněmovně. Já si fakt myslím, že tady šijeme něco horkou jehlou a důsledky a následky, které pak přijdou, můžou být fatální, nebo dokonce takové, že nová vláda, která přijde z nových parlamentních voleb na podzim, bude na to koukat, co s tím, protože realizovat se to prostě za daných podmínek nebude moct.
Prosím podpořte návrh na usnesení. A skutečně nepropadejte panice, že se to dá opravit. Nedá!
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci za výzvu, abychom nepropadali panice, i za jeho vystoupení.
Prosím, pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív pár politických poznámek a pak k tomu materiálu. Já jsem opravdu čekal velmi dlouho a pouštěl jsem mnohé řečníky. Čekal jsem, kdy vystoupí paní ministryně. Nedočkal jsem se. Nejsem úplně překvapený, to musím říct. Za prvé.
Za druhé. Pan předseda hospodářského výboru nominovaný do funkce ministra financí - před chvílí jsem četl na serverech, že řekl: já jsem lakomý. Já předpokládám, že to nebyla jeho osobní charakteristika, ale starost o veřejné nebo svěřené prostředky. Myslím, že jste to tak myslel, že to nebyla osobní vlastnost. A já bych vás chtěl vyzvat, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, abyste spolu s námi buď hlasoval pro zamítnutí, nebo pro vrácení k přepracování. Ten zákon je nebezpečný socialistický experiment, který přináší řádově desítky miliard nesmyslných výdajů. Protože když budeme mluvit o krajích, které se potýkají s vyloučenými lokalitami - já zůstanu ve svém Moravskoslezském kraji, tak např. vím, že v našem krajském městě jsou stovky, možná tisíce prázdných bytů v Ostravě. Není důvod stavět jiné, pokud nechceme dát práci přes zakázky developerům. To je samozřejmě možné, ale není to úplně účelné.
Nevěřte těm optimistům, kteří si myslí, že když do dneška - a už to bereme potřetí - paní ministryně neodpověděla na ty závažné otázky, že se tak dozví v průběhu druhého čtení. Nebude to tak. Budete hnáni koaliční disciplínou k tomu, abyste to propustili do třetího čtení a pak abyste to ve třetím čtení schválili.
Kdybychom udělali zkušební odhlášení a přihlášení, a poprosil bych své kolegy z opozice, ze všech opozičních stran, aby se nepřihlašovali, tak zjistíte, že při tom mimořádně důležitém bodu podle mě tady není 67 vládních poslanců, kteří by zajistili usnášeníschopnost v okamžiku, kdy by se vypnuli opoziční poslanci. I ty plné lavice vlády (ve vládní lavici sedí dva ministři) svědčí o tom, jak je to důležité. Je to formální, paní ministryně nás zbytečně trápí, ale když už nám ten boj vyhlásila, tak já to přijímám a budu s ní bojovat i nadále. ***