(11.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku paní poslankyně Langšádlové, poté dostanete slovo s přednostním právem, pane ministře. Prosím.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Vážený pane ministře, já bych chtěla přivítat, že tady dnes můžeme tuto smlouvu projednávat. A i po mé zkušenosti, kdy jsem se před čtrnácti dny byla podívat na hotspotu v jižní Itálii, tak je naprosto zřejmé, že otázka migrace, že tuto otázku nelze řešit na evropském kontinentu a že právě smlouvami, dohodami a jednáními se zeměmi Afriky a Asie, odkud přichází velká část migrantů, a spoluprací, ale i s bezpečnostní spolupráci v těchto oblastech, to je ta cesta, jak můžeme snížit a výrazně omezit a třeba i na minimum omezit migraci do Evropy. Proto bych chtěla velmi ocenit, že i tuto smlouvu v souvislosti s migrací tady dnes projednáváme, protože opravdu právě dohodou, spoluprací se zeměmi, které sousedí s Evropou, můžeme výrazně migraci omezit. A jakmile my budeme zavírat oči před tím, co se děje na africkém kontinentu, co se děje v Asii, tak si myslím, že se budeme řítit do obrovských problémů, pokud např. nebude život v afrických a asijských státech udržitelný.
Takže já bych chtěla podpořit to, že tady tuto smlouvu předkládáte. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky další. Nejprve tedy pan poslanec Fiedler, připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Nebývá to nějak výrazně často, ale absolutně mimořádně souhlasím s paní kolegyní Langšádlovou. To, co tady řekla, že zavírat před tím oči a že řešení těch problémů je právě v této oblasti, s tím nemohu jinak než bez výhrad souhlasit. Kladu si ale otázku, jestli partner, se kterým jednáme, je ten partner, který je věrohodný, který dostojí svým závazkům. Vzpomeňme si např. Turecka, které je dokonce členskou zemí NATO, jak dopadla jednání s Tureckem, závazky, dodržování slibů, všechno tohle. To je to, kam já mířím, jestli protistrana, jestli víme, s kým jednáme, jestli to platí, jestli se to týká celého území, jestli tím bude problém vyřešen. Tam já mířím.
Já bez výhrad souhlasím se slovy kolegyně Langšádlové, ale jestli by pan ministr, určitě je tedy přihlášen, vím, že na to bude reagovat. Já se zájmem počkám na jeho okomentování mého dotazu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Chalupa. Prosím.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne. Vážené kolegyně, kolegové, já jen chci vyjádřit také podporu návrhu pana ministra zahraničních věcí. Rozumím i panu Fiedlerovi, nicméně my asi jsme ti poslední, kteří mohou určovat nějakému státu, jaký název si zvolí. To asi těžko můžeme. A o tom, jestli je věrohodný, nebo nevěrohodný, to se uvidí. Ta smlouva je z mého pohledu pragmaticky důležitá, užitečná i z toho důvodu, co tady řekla paní kolegyně Langšádlová. Takže já jsem, znova opakuji, jsem pro. Ale neodpustím si poznamenat, že to, že jsme postaveni do situace, kdy máme dohody s Tureckem, teď budeme mít dohody s Afghánistánem, to je věc opravdu spíše na úrovni Evropské unie, která doposud v podstatě neučinila nic pro to, aby se ten problém řešil mimo území Evropské unie. Máme tady zhoršené bezpečnostní prostředí a schengenský prostor doposud chráněn není. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy s přednostním právem pan ministr. Prosím, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, já se pokusím zareagovat na ty dotazy. Tak ten první. Já bych chtěl podotknout, že tedy vadí ten název Islámská republika Afghánistán. Já upozorňuji, že my nejsme v konfliktu s islámem. Možná jste si všimli, že americký prezident Donald Trump teď navštívil tři hlavní střediska tří největších světových náboženství, navštívil Rijád jako sídlo Mekky, tedy poutníků a místo, kam míří poutníci islámu, muslimové, pak navštívil Izrael jako hlavní sídlo judaistického náboženství a pak navštívil Vatikán. A možná jste si všimli, že tedy americký prezident měl v úmyslu, a to dával najevo, poselství míru mezi těmito třemi velkými náboženstvími světa a v tom se tedy velice shodl, jak jsem si všiml, i s papežem Františkem ve Vatikánu. To znamená, že pokud jsme tady někteří mnozí křesťané, tak si myslím, že tahle myšlenka amerického prezidenta dát najevo, že všechna ta tři náboženství by měla žít v míru, je myšlenka, kterou bychom mohli sdílet se Svatým otcem ve Vatikánu. A doufám, že se na tom tedy shodneme. Takže opravdu to, že nějaká země se hlásí k islámu, neznamená, že bychom se měli nad tím pohoršovat, protože my si dáváme a měli bychom si dávat pozor na to, abychom nezavdávali důvody k tomu, že jsme v boji, to by bylo absurdní, s náboženstvím, které má snad největší množství stoupenců v současné době na světě, pokud se nepletu.
Rozlišujme mezi islámem a mezi islamisty, protože právě tedy Islámská republika Afghánistán je v boji s Talibanem a s radikálními islamisty a dá se říci, že tahle republika je tím zkoušena... nejvíc se říci nedá, protože vidíme, co se děje v zemích jako je Irák a Sýrie, ale je to jedna země, ve které pořád umírají lidé, a ti jsou mrtví právě proto, že tam je v současné době režim, který je pro Taliban nepřijatelný, protože to je právě ta mírná verze, ta sekulární verze, proto je to taková verze islámu, která je zásadně odlišná od té militantní, od té, která vyhlašuje válku jiným náboženstvím a jinak věřícím. Takže to je podle mne důležitý faktor, že Afghánistán v této podobě je nám partnerem, protože stejně jako my bojuje proti radikálnímu islámu, a proto mu pomáháme.
A víte, že tohle je v případě České republiky už mnohaletá historie, ke které tato Sněmovna se hlásí už několik volebních období. Takže to teď nechci celé rozebírat, protože já jsem také naznačil, že ty výsledky mohou u někoho vyvolávat pochyby, jak je ta snaha efektivní. Ale nedovedu si představit, že bychom dnes řekli, že to nemá smysl. Protože jsme tam dlouho, snažíme se dlouho a podporujeme někoho právě proto, aby tam radikalismus nezvítězil, protože to by bylo zřejmě pro nás špatně a mohlo by to i znamenat, že počet migrantů ještě vzroste.
Vy se ptáte, jestli je to dostatečně spolehlivý partner. Tak je to ten nejlepší, kterého tam dnes jsme schopni najít. Zřejmě bychom si přáli někoho ještě spolehlivějšího, stabilnější vládu třeba. To se vám přiznám, taky bych si přál stabilnější vlády v Afghánistánu, protože není snad tajemství, že mezi jednotlivými představiteli jsou dost velké tenze. Ta vláda je prostě křehčí, než jsme si přáli, i ta dohoda je tam složitá. A vy můžete říci, že ta vláda nemá úspěchy v tom, že se jí nedaří diverzifikovat ekonomiku, aby se místo máku jako zdroje opia také pěstovalo něco jiného. Tam ty výsledky prostě nejsou. To je to, na co jsem narážel. Vládě se nedaří, aby šla kupředu tak, jako bychom si přáli, ale přesto si myslím, že to je v této chvíli ten nejlepší partner, kterého tam máme, a máme společně s ním opravdu společného nepřítele a tím je islamismus, radikální islám, teroristický islám. A s ním jsme v tomto boku partneři a snažíme se tu zemi konsolidovat. A když se to povede, tak to bude pro nás lepší, než když se to celé sesune a budeme znovu svědky toho, co už v Afghánistánu kdysi bylo, kdy Taliban ovládal drtivou většinu země kromě takové té jedné malé výspy, kde zůstal ten sekulárnější typ vlády. Zrovna s panem Abdulláhem tehdy, pamatuji si před léty, jako ministrem zahraničí, dnes tam je znovu. Takže ono jsou to v něčem už léta stejní partneři. Ti jedni, kteří představují tu mírnější variantu, tu sekulárnější, pro nás v Evropě daleko bližší variantu společnosti, a naopak té militantní, kterou, řekněme, představuje v Afghánistánu Taliban. Tento boj se v Afghánistánu odehrává a na tom my se vlastně takto podílíme. A je těžký. A ten výhled, ta budoucnost je samozřejmě - nemohu vám garantovat, že bude úspěšná. ***