Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

194.
Návrh poslance Bohuslava Svobody a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání
odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického
povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1086/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že i tady je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 1086/1.

Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, stojím tady před vámi tento týden už potřetí s návrhem změny zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

Přijetím novely zákona č. 95/2004, kterou jsme přijali před několika týdny, došlo k tomu, že praktický lékař pro děti a dost, který je samostatnou a velmi důležitou součástí našeho zdravotnického systému, že tato specializace z tohoto systému zmizela. Ten zákon byl kromě jiného připravován proto, aby se počty specializací snížily. Dospěli jsme k tomu, že se počet specializací nesnížil, některé nové tam přibyly a jediná, kterou jsme zrušili, byl obor praktický lékař pro děti a dorost.

Péče o děti v primární péči se naprosto zásadním způsobem liší od péče o děti v nemocnicích. Je to péče, která má v sobě zásadní složku preventivní, zásadní složku vlastně léčby a sledování dětí zdravých. Je to složka, která vytváří určitou komunikaci mezi zdravotnických prostředím, dětmi a jejich rodiči. Je to věc, která jistě není běžná v Evropě, ale je to věc, která je zásadním způsobem lepší a také těmi rodiči velmi vysoce a pozitivně hodnocena.

Problém, který je mezi těmi dvěma obory, to vlastně nejsou dva obory, to znamená dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost, které vznikalo, vlastně bylo jediné, to znamená přechod v těchto jednotlivých dvou oborech, aby ti lékaři, kteří se vzdělají jako pediatři, mohli po určitém absolvování doplnění v kurzech pracovat jako praktičtí lékaři pro děti a dorost, a obráceně, pokud by nějaký praktik pro děti a dorost chtěl dělat klinickou medicínu a tu velkou medicínu s využíváním všech těch technik a vědomostí, které máme, tak aby mohl v tomto oboru přejít. Tato novela zákona tu možnost přechodu mezi těmi dvěma obory otevírá.

Musím konstatovat, že v letošním roce žádalo předběžně o zařazení do oboru praktický lékař pro děti a dorost 84 lékařů. Je to pořád trvalý nárůst. Každý rok jich přibývá pět, deset proti tomu původnímu. A v okamžiku, kdy zjistili, že ta specializace vlastně mizí a že to přechází do něčeho jiného, tak své přihlášky stahují. My máme veliký nedostatek lékařů v oblasti pediatrie vůbec a v oblasti praktických lékařů pro děti a dorost zejména a to jejich vzdělávání vlastně umožňuje, že se do praxe dostanou dřív. To vzdělávání trvá čtyři roky, je plně suficientní a dostatečné pro to, aby to povolání mohli konat. A není v rozporu s žádným předpisem Evropské unie. Čtyřleté vzdělání určitě bohatě stačí.

Tedy návrh tohoto zákona si klade za cíl vrátit zpátky obor praktický lékař pro děti a dorost v co nejkratší době, tak aby nedošlo ke znevýhodnění studentů, kteří končí své studium v tomto zimním semestru, a aby nedošlo k tomu, že paradoxně máme zde dobře fungující povoz tažený dvěma koňmi, kteří pracují synergicky, praktickými lékaři pro děti a dorost a dětskými lékaři, a my ten povoz zrušíme a místo těch dvou koní, kteří pracují synergicky a ku prospěchu našich dětí, tam necháme jenom koně jednoho. Proto také ten návrh v sobě obsahuje návrh na to, aby byl tento zákon projednán podle § 90, právě proto, aby nedošlo k přerušení té kontinuity oboru praktický lékař pro děti a dorost a abychom v situaci, kdy nadpoloviční většina lékařů v oboru praktický lékař pro děti a dorost je ve věku blížícímu se věku důchodovému nebo ve věku důchodovém, aby jejich obměna byla co nejrychlejší, aby v co nejkratší době se ti mladí lékaři mohli do toho oboru plně zařadit.

Samozřejmě novela toho zákona byla velmi podrobně diskutována s pediatry jako takovými, s praktickými lékaři pro děti a dorost a má podporu u nich i u rodičů těch dětí. A myslím si, že to je věc, která kromě toho, že je to z hlediska prevence a péče o děti zásadní novela zákona, že i naší úlohou jako poslanců je podpořit naplňování toho, co je smyslem života, tzn. určité generační pokračování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci. Prosím nyní zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Pavla Antonína. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dobrý den. Touto cestou jsem se dozvěděl, že jsem zpravodaj. Děkuji. (S úsměvem.)

Já jsem se k tomu v podstatě, už když se jednalo o té velké změně tohoto zákona, opakovaně vyjadřoval. Mně připadne naprosto nesmyslné, aby se znovu oddělovaly tyto dvě složky od sebe, a jako příklad jsem uváděl svou pozici gynekologa, kdy gynekolog, který dělá v ambulanci, také dělá preventivní medicínu, porodník dělá jinou práci, a gynekolog, který operuje tumory, by měl být třetí obor. V podstatě by se dalo udělat takhle oborů z každé jednotlivé větve medicíny. A zrovna třeba ta preventivní gynekologie a operační a porodnická gynekologie je krásný typický příklad. Naprosto nesouhlasím s tímhle tím a budu rád, když podáme veto proti devadesátce, protože minimálně by se to mělo projednat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí pan předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si jen ještě dovolím doplnit slovo zpravodaje v tom smyslu, že stanovisko vlády k tomuto návrhu je negativní. Své výhrady vláda zformulovala a mj. upozorňuje na to, že podle jejího názoru je tento návrh v rozporu s právem Evropské unie. Tak i z tohoto důvodu jménem poslaneckého klubu sociální demokracie a poslaneckého klubu ANO 2011 podávám v souladu s § 90 odst. 3 jednacího řádu námitku proti tomu, aby tento zákon byl projednán podle § 90 odst. 2.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Prvním řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl podpořit návrh, který zde předkládá pan kolega Svoboda. Vysvětloval jsem ty důvody už několikrát při projednávání novely zákona, který se týkal získávání odborné způsobilosti, a vysvětloval jsem všechny důvody, které mě vedly k tomu, aby zůstal zachován vzdělávací obor praktický lékař pro děti a dorost v seznamu vzdělávacích oborů.

Myslím si, že ten obor za léta svého samostatného fungování prokázal svou životaschopnost. Není to tak, že by tento obor, jeho existence byla v rozporu s právem Evropské unie. Prostě v Evropské unii mají obory jinak upraveny, to je pravda. Ale neznamená to, že by existence samostatného oboru praktický lékař pro děti a dorost byla v rozporu s právem Evropské unie. To bych chtěl říct ke stanovisku vlády.

Důležitá věc je, že v tomto oboru působí 2 000 lékařů. Je to jeden z největších oborů lékařské péče. A proto mě velmi překvapilo, že ta novela, kterou jsme před pár týdny schválili, která si kladla za cíl snížit počet oborů, tak vlastně zrušila jeden jediný vzdělávací obor. To si myslím, že je naprosto špatně. A zrušila obor, který má velmi dobrý zvuk v celé Evropě. Řekl bych, že zástupci lékařů z Evropské unie na jednáních často pokládali péči o děti v terénu u nás za velmi dobrou a zvažovali možnost, že by v Evropské unii byl také samostatný obor praktický lékař pro děti a dorost. Byl jsem účasten jednání na semináři, který se zabýval tímto oborem, a řekněme, že většina vystupujících, kteří vystoupili na tomto semináři, jednoznačně prokázala, že existence samostatného oboru je velmi dobrá. A myslím, že to byli i zástupci ze zahraničí, kteří se vyjádřili obdivně právě proto, že máme samostatný obor a máme skvělou péči o děti v terénu.

Z těchto důvodů pokládám za důležité, aby i poté, co byl návrh zákona před pár týdny schválen, byl znovu otevřen a tento obor se mezi vzdělávací obory znovu vrátil. Takže proto podporuji tento návrh zákona. Myslím si, že i v zájmu zachování dostupnosti péče v terénu vás prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Hovorkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec David Kasal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dovolte, abych se k tomu také vyjádřil. Mě opravdu udivuje jedna záležitost. Jednak bych chtěl poděkovat kolegům z pevné koalice KDU, že vůbec připustili tento bod na jednání, i když nebyl projednán grémiem. Ale to je jen poznámka. Pojďme k věci.

Zaznělo tady, že se jedná o obor. Ten obor nikdo nezpochybňuje. Už to, co jsme se bavili u devadesátpětky, tak jsme jasně hovořili o vzdělání. Je řada lékařů, kteří jsou kvalitní, a je řada lékařů, kteří kvalitní nejsou. A znovu opakuji, že se jedná o vzdělávání, a to tady bylo sjednoceno. Protože výsledkem toho, že se rozdělily tyto dvě skupiny, je to, že každá skupina má jiné postupy pro léčbu například močových infekcí nebo jiných záležitostí. Je to správně? Je to správná cesta, jak máme pečovat o naše pacienty? Je to správně i z odborného hlediska? Myslím si, že určitě ne.

Když tady bylo řečeno, že je skupina dvou tisíc praktiků - ano, ale musíme si taky říct, že z těchto dvou tisíc praktiků je pouze 258, což je číslo z IPVZ, kteří za těch čtrnáct let byli tímto způsobem vzděláni. Zbytek do dvou tisíc byl vzdělán původním zákonem, to znamená jednotným vzděláváním, a drží právě to, jaká kvalita péče o dítě je. Když už říkáme čísla, tak je říkejme, jak jsou. A jestliže 90 % lékařů je vzděláno podle starého systému, který byl sjednocen, tak tady nepleťme dojmy a pojmy.

Další věc, která je pro mě důležitá, je to, že pokud se bude vzdělávat podle rozdělené problematiky, tak lékaři, kteří jsou vzděláni podle nové části, nemohou sloužit LSPP. Kdo tu LSPP bude sloužit? Budou ji sloužit nemocniční lékaři? Jak to tedy bude? Když se bavíme i o tom, jakým způsobem je tam náplň... Já jsem byl minulý týden na projednávání návrhu toho, abychom si my, kteří nejsme takzvaně vzdělaní podle paní doktorky Cabrnochové, mohli udělat kurz, a mohli jsme se tedy věnovat i dětem v terénu. Byl připraven návrh ministerstva, který počítal s evropskými penězi, ten byl u mě upozaděn - a ejhle, druhý den přijde návrh z IPVZ na to, že si to lékaři budou platit a bude to 120 tisíc měsíčně. Když jsme se bavili o tom, aby byl dostatek akreditovaných pediatrů, kdy budeme moci dělat praxi, aby to odpovídalo zákonu podle nového, že se většina praxe bude dělat v mateřských zařízeních, tak nám řekli, že mají málo akreditovaných pediatrů a že to bude muset být ne tak, jak jsme chtěli, aby to byli vytipovaní lékaři v okolí okresních nemocnic.

Poslední věc, a to se týká opravdu odbornosti. Musím se lehce usmívat nad tím, že se starají o děti ve zdraví. Často nám chodí děti po prohlídkách, které mají dvacetistupňové skoliózy, a to se rozhodně nevytvoří během jednoho měsíce po preventivní prohlídce - mimo jiné. Mohl bych pokračovat dál, ale nebudu. Nebudu zdržovat.

Když si vezmu i to, jakým způsobem jsou někteří lékaři přítomni ve svých ordinacích, tak by mě zajímalo, kdy se o děti ve zdraví starají.

Proto navrhuji zamítnout tento návrh v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Eviduji váš návrh na zamítnutí. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Krákora. Poté pan poslanec Štětina, poté pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že samozřejmě k tomu musím něco říct, protože pediatrii dělám jenom 36 let, z toho jsem dělal 22 let lůžkovou pediatrii a 35 let ambulantní pediatrii - praktického lékaře pro děti a dorost -, tak si myslím, že bych se k tomu vyjádřit měl.

Nebudu dlouho zdržovat. Souhlasím s mými předřečníky panem poslancem Antonínem a panem kolegou Kasalem, kteří samozřejmě mají k pediatrii velice blízko, protože jeden je porodník a rodí se tam novorozenci a druhý je primář dětského oddělení. Já jsem dělal až zástupce primáře dětského oddělení, takže si taky myslím, že nějaké zkušenosti mám. Za tu dobu 36 let jsem došel k názoru, že pediatrie je jenom jedna jako základní obor. Víte, my pak máme samozřejmě specializované oddělení, máme specializovanou kardiologii, máme specializovanou neonatologii, patologické novorozence, onkologii pro děti a tak dále, ale to není ten základní obor pediatrie. Ten základní obor pediatrie je poměrně široký, ale dá se zvládnout. Já jsem za svoji kariéru dělal třeba dopoledne na oddělení a odpoledne jsem měl ambulanci. Nikdo neříkal, že bych to dělal špatně, snažil jsem se, musel jsem si některé vědomosti samozřejmě utřídit, získat určité praktické dovednosti na lůžkovém oddělení. Mluvil jsem s funkcionářkou svazu praktických lékařů pro děti a dorost, kdy ona říkala: ale oni ti nemocniční lékaři neumějí vůbec očkování. Prosím vás, za prvé to vůbec není pravda a za druhé očkovací program, očkovací kalendář to jsou dvě stránky formátu A4, které se vůbec nemusíte učit, můžete to mít před sebou, stejně se to neustále mění. To je, dalo by se říci, lež. Nebo nemocniční lékaři neumějí psychomotorický vývoj. Když jsem tedy přijímal dítě do špitálu, vždycky jsem musel napsat, jestli odpovídá psychomotorickému věku, nebo ne, kolika měsícům nebo letem odpovídá. Takže nevím, z čeho čerpají praktičtí lékaři pro děti a dorost tyto informace.

Můj názor je, že jsem trošku v rozporu s panem docentem Svobodou, kolegou, kterého si nesmírně vážím, ale on si trošku odporoval. On řekl, že je to synergie a kontinuita. Synergie a kontinuita jde potom do jednoho cíle, takže jeden cíl je potom jeden základní obor a to je pediatrie. Jsem o tom přesvědčen a souhlasím plně se svým předřečníkem panem kolegou Kasalem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan poslanec Jiří Štětina a jeho řádná přihláška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobré poledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem člověk, který se dokáže přiznat, že změní názor. A já tento názor měním a říkám to naprosto veřejně. Pokud si vzpomínáte, a začali jsme to projednávat možná před více než rokem, myslel jsem si, že jedině správně je jedna pediatrie. A taky jsem o tom takhle hovořil. Za tu dobu jsem si ale opakovaně ověřil, že tento můj osobní názor není dobrý. Nechci dlouho hovořit, nepatřím k těm, kteří tady zbytečně prodlužují jednání Sněmovny, protože se domnívám, že takováto věc se dá vyřešit ve výborech a při osobních jednáních s lidmi, kteří tuto profesi dělají.

Chci říct naprosto jasně a stručně. Žádná LSPP dneska již neexistuje. Ta byla zrušena. To dělají nemocnice. Takže neříkejme, že je organizovaná LSPP. Není. Možná jsou někde někteří uvědomělí pediatři, kteří slouží takzvanou LSPP, ale není to organizované.

Všeobecný praktický lékař má svoji atestaci. Samozřejmě toho pamatuji ještě více než někteří kolegové, kteří zde hovořili přede mnou. Pamatuji doby, kdy lékaři do terénu chodili z trestu, když byli nepohodlní politicky, nemohli dělat v nemocnici, šli na obvod, šli dělat praktika a po létech zjistili, že jim vlastně udělali dobře. Tak to bylo alespoň po roce 1968. Po roce 1989 došlo k tomu, že o všem zase rozhodují peníze. Když se lékař zprivatizuje, je na tom podstatně lépe než lékař v nemocnici.

Já se domnívám, a to už je závěr mého krátkého vystoupení, nebraňme tomu, aby měla pediatrie svůj obor taky v terénu, a je to tedy praktický lékař pro děti a dorost. Umožněme těmto kolegům atestovat a neříkejme, že jak ten pediatr v nemocnici nebo pediatr v terénu něčemu nerozumí. Oni když budou chtít, tak tomu budou rozumět, a když budou mít své jiné zájmy, tak budou říkat: my nemůžeme, protože nemáme praktickou zkušenost v nemocnici.

A už jenom to... tady se taky říkalo, že by lékaři v terénu měli chodit sloužit pohotovostní služby do nemocnice. Tak to není prosím vás pěkně, argument. Domnívám se, že nemocnice musí dostat takovou podporu, aby ty své nemocniční lékaře mohly zaměstnat a samozřejmě na ně měly peníze.

Takže na závěr, měním názor a myslím si, že klidně tyto dva obory mohou být vedle sebe v symbióze. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Štětinovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Kasal, po něm pan poslanec Svoboda, po něm pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec David Kasal: Jenom krátký dovětek k váženému kolegovi Štětinovi prostřednictvím předsedajícího. Existuje LSP. V Pardubickém kraji existuje. Pardubický kraj to zařídil a praktici tam fungují. A ti, kteří mají nové vzdělání, tak nemůžou. Je to podle zákona. Mrkni na to.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Dílem to bude příspěvek, dílem se budu snažit zareagovat na to, co tady zaznělo, vaším prostřednictvím promluvím ke kolegovi Kasalovi i ke kolegovi Krákorovi.

Víte, ono to je veliká pravda. Jsou doktoři dobří a jsou doktoři špatní. To je samozřejmě pravda. Jsou to lidé jako všichni jiní a mají své chyby a mají své limity. Ale my nehovoříme o tom, neřešíme, že jsou doktoři dobří a špatní. My řešíme problém, jak je budeme vzdělávat. To je něco úplně jiného. To s tím dobrým a špatným nemá nic společného.

Já samozřejmě vím, že celá řada lékařů, kteří pracují v primární péči, byla vzdělána podle jiného systému. Ale vážený příteli Kasale, se kterým mám v řadě věcí, nebo skoro ve všech věcech stejné názory, celá dnešní medicína je založena na tom, že většina lékařů byla vzdělána v jiném systému. Léta od roku 1990 to vzdělání v zásadě nezměnila. V zásadě převahou - převahou - většinou všichni ti praktici, kteří jsou, vznikali tak, že byli, tak jak to říkal kolega Štětina, vyakčněni z nemocnic. Dětští lékaři podobným způsobem. To vzdělání bylo úplně jiné.

A my se teď tady snažíme vytvořit něco, co by mělo fungovat, co by mělo reflektovat to, že doba se v nějaké podobě změnila, že se změnila ústavní pediatrie, že to už není hospitalizovat děti se spalničkami a s angínou, ale že to je o tom léčit těžká onemocnění vyžadující intenzivní péči, vyžadující metabolickou jednotku, že to je úplně jiná medicína, že dítě dnes stonat do nemocnice nejde. Rodiče ho tam nechtějí dávat, pokud nemusí. Gros té péče o celou řadu onemocnění, od infekčních až po léčbu nějakých lehkých poranění, to všechno vlastně přešlo do péče ambulantní. A z tohoto důvodu také ta pozice toho ambulantního pediatra se stává úplně jinou. Stává se pozicí někoho, kdo musí intenzivně komunikovat s rodiči dětí tak, aby to, co je pro ty děti potřebné a zdravé, dokázal vyargumentovat. A to je něco úplně jiného.

Nechci mluvit o tom, jaké kdo má dlouhé zkušenosti s medicínou. Já jsem v ambulantních a lůžkových zařízeních strávil 50 let. Nevím, kolik nás tady takových je. Počet dětí, které jsem přivedl na svět, tedy těch novorozenců, o které pečují pediatři, se blíží čtyřem tisícům. Já skutečně vím, o čem mluvím. A snažím se najít to, co bude optimální. A vím, že v současné době samozřejmě jsou dobří a špatní lékaři, jsou dobře a špatně vzdělaní pediatři, jsou dobře a špatně vzdělaní praktičtí lékaři pro děti a dorost. Ale to nevyřešíme tím, že ten obor jako takový zrušíme. To vyřešíme tím, že se stane ještě atraktivnější, že bude zajímavý pro mladé lidi. A to, že zajímavý je, se skutečně ukazuje na tom, že na té křivce, kterou tady mám namalovanou, počet uchazečů o obor praktický lékař pro děti a dorost narůstá.

Problém, který se tady diskutoval, to znamená prostupnost mezi těmito dvěma obory, které mají určitě společný základ, obrovský veliký společný základ, ta prostupnost je zajištěna. Je zajištěna zákonem a žádný problém v tom, aby pediatr od lůžka odešel a dělal praktického lékaře pro dítě a dorost, neexistuje, ba dokonce je tam i obrácená cesta. Je tam i obrácená cesta, stačí si to přečíst. Oba dva víme, o čem mluvíme.

A na závěr svého povídání bych chtěl říci jedno. Pojďme zkusit, když hovoříme o takových věcech, které jsou trošičku nadoborové - pan profesor Thomayer říkal, když přicházíte k pacientovi, odložte svůj názor jako klobouk na věšák a hledejte pravdu. Odložte svůj názor. Já jenom vyzývám všechny, co o tom hovoří, ať odloží svůj obecný názor. Odloží to, jak to probíhá v Pardubickém kraji nebo jak to probíhá v Libereckém kraji. Ať se snaží dívat na to, jak by to mělo probíhat všude a jak to probíhat bude a jestli bude nebo nebude problém s LSPP. Bude, bude, bude. A my to nemůžeme pořád vracet k něčemu, co bylo. My musíme hledat řešení, které bude existovat.

A podle mého názoru to řešení, to řešení celé rozsáhlé ambulantní péče včetně jejího řešení o sobotách, nedělích a nocích, spočívá v tom, že budeme mít kvalitní praktické lékaře, kteří se tím budou zabývat, že jich bude dost, aby to mohli všechno zajistit.

Já jsem vyrostl v ordinaci. Mému tátovi tam chodily děti se záškrtem a propichoval jim krk, aby se neudusily. Já vím, o čem mluvím. A také vím, jak se ta medicína změnila.

Pojďte se zkusit dívat na medicínu moderníma očima. Pořád se vracet k něčemu historickému je špatně. Říkat, že jsme byli špatně vzděláváni, dobře vzděláváni, že to bylo lepší, horší... Pojďme si říct: hledáme lepší cestu. A já jsem přesvědčen, že lepší cesta je v tom, že budeme mít skutečně skupinu lékařů, která je primárně zaměřena na to, že se bude starat o ambulantního dětského pacienta. Je to úplně jiné rozhodnutí než se rozhodnout: půjdu do nemocnice a budu tam pracovat na jednotce intenzivní péče ve dne v noci se všemi problémy, které to má.

A nezapomeňte také, jak veliké procento lékařek máme v oboru dětského lékařství a pediatrie vůbec a jak velké procento těch lékařek není schopno se rozhodovat na začátku pro něco, čemu vy říkáte velká medicína, ale dovedou dobře dělat tu každodenní práci, kterou my, co jsme dělali velkou chirurgii, bychom si asi taky nevybírali. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Faktickou poznámku má pan poslanec David Kasal, po něm pan poslanec Hovorka, po něm pan poslanec Štětina.

 

Poslanec David Kasal: Já si pana kolegy, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi vážím. Ale opravdu s tím nemohu souhlasit, co tady bylo řečeno. Pokud bychom měli... Nikdy jsem neřekl, že se k něčemu vracíme. My napravujeme to, kde je chyba. Žádný obor se neruší. Obor praktický lékař pro děti a dorost zůstává. Bavíme se pouze o vzdělávacím programu. Takže ať zase nezavádíme. A za druhé bych chtěl mít fakt praktika střihu Německa, střihu Rakouska nebo Švýcarska. Běžte se podívat, jak vypadají naše ordinace v pátek ve 12 hodin. Na praktika nenarazíte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Hnyková, poté s přednostním právem pan předseda Stanjura, poté pan poslanec Hovorka a pan poslanec Štětina. Ještě se omlouvá pan poslanec Petr Adam dnes od 11.45 z osobních důvodů. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, jako členka zdravotního výboru jsem se příliš nepletla, když se probíral zákon o lékařích č. 95, když jsem si říkala, že ve zdravotním výboru máme spoustu zodpovědných lékařů. Ale velmi mě zarazila jedna věc. První návrh novely zákona vlastně redukoval jednotlivé obory. V druhém pozměňovacím návrhu, který přišel, vlastně ty obory byly znovu rozmělněny a nedošlo k žádné redukci. Jediná redukce, ke které právě došlo, byla u těch dětských lékařů.

Já bych si myslela, že bychom měli v této chvíli vyhovět, a budu podporovat tento návrh, nebo tuto změnu, tuto novelu toho zákona. Myslím si, že bychom měli vyhovět žádosti právě dětských lékařů, a myslím si, že to nebude nic proti ničemu. My jsme nic nezredukovali v té novele zákona a myslím si, že by to mělo i těmto lékařům pomoci.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já mám dvě věci. První je procedurální. Pan předseda klubu ČSSD tady vetoval projednávání té devadesátky, ale ne jménem dvou klubů. Byl bych rád, kdybych viděl těch padesát podpisů členů klubu České strany sociálně demokratické, třeba těch, kteří jsou v Japonsku, jak to podepsali. (Výkřik ze sálu.) Dvou klubů. Na mikrofon to ale neřekl, tak to se omlouvám. Můžeme se podívat do stenozáznamu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, já jsem také nepostřehl, že to bylo jménem dvou klubů, ale jestli to opravdu říkal...

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně ne. Ale to není podstatné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane předsedo Sklenáku, prosím, bylo to jménem dvou klubů? Promiňte, pane předsedo Stanjuro, že vás přerušuji. Vetoval jste ten návrh jménem dvou klubů?

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně to neřekl na mikrofon, citoval paragraf, ale to nevadí. Není to podstatné, říkám to včas, aby se to případně upravilo. Nechytám nikoho za slovo a po uzavřené rozpravě, jak říkám, to není možné. Ale můžeme se podívat do stenozáznamu.

Ale to není ten hlavní důvod, proč jsem se přihlásil. Obával jsem se, že budu první nelékař, který promluví, ale paní kolegyně Hnyková mě předběhla, takže jsem rád.

Udivuje mě na vystoupeních některých poslanců, zejména pana poslance Kasala, ta pýcha. Vy si hrozně vážíte pana docenta Svobody, abyste řekl, že tady plete pojmy a dojmy. Ty dvě věty nejdou dohromady. Buď si někoho vážím, anebo když mluví o odborné věci, tak se řekne, že si plete pojmy a dojmy. To jste řekl ve svém prvním vystoupení.

Za druhé. Jmenujte ty praktické lékaři pro děti a dorost, kteří jsou v pátek ve dvanáct doma, a neurážejte všechny. Buďte tak hodný. Buďte tak hodný. Ty paušální útoky... Pan poslanec Kasal zřejmě minulý týden objel celou republiku, zkontroloval najednou nebo měl asi 1 999 pomocníků, navštívil ty dva tisíce praktických lékařů pro děti a dorost a zjistil, že jsou všichni doma. Ta pýcha je neuvěřitelná. Tito lékaři, jsou jich dva tisíce...

Předtím jste mluvil o tom, jak důležité je vzdělávání, a ve svém druhém vystoupení řeknete: Nerušíme obor. Jde pouze o vzdělávání. Cituji vás přesně. Tak jestli je to pro vás nevýznamné, jde jenom pouze o vzdělávání, a současně ti lidé podle vás to neumějí a pořád sedí doma a vlastně se těm dětem nevěnují, tak z mého pohledu je to urážka. Pokud takové lékař znáte, tak je tady vyjmenujte a řekněte: Tento jeden dělá ostudu svému oboru a svým kolegům. Místo aby sloužil, neumí to, a místo aby byl v ordinaci, tak je doma. Ne ty paušální odsudky, které jste řekl. Takže ono to není jenom odborná debata mezi lékaři. Ptejte se taky rodičů, kam jdou nejdřív a jestli je problém s tou péčí.

Paní poslankyně Hnyková to řekla správně. Vzpomeňte si, a byl to vládní návrh zákona, jak jste chtěli redukovat a jaký je výsledek. Našli jste si jedinou oběť. Obor, který má dva tisíce lékařů. Já jsem se se zástupkyněmi tohoto oboru setkával už během projednávání původního návrhu zákona a musím říct, že ty dámy mě přesvědčily o svém pohledu. A není to jenom věc medicíny, abyste nám všem ostatním tady říkali, kdo z vás je déle doktor a kdo umí zajistit pohotovost ve svém kraji. V tom to vůbec není. Jde o to, že s pýchou a řekl bych až s arogancí jdete proti jedné významné skupině lékařů a říkáte: Já vím lépe než vy, kteří to děláte, jak se máte vzdělávat. A to je důvod, proč ten návrh zákona mimo jiné, kromě toho, že mě přesvědčili o tom, že jsou to lékařky a lékaři, kteří mají na prvém místě ne to, aby byli v pátek ve 12.00 doma, ale tu péči o děti. Pokud si myslíte něco jiného, tak já jsem z toho smutný. A tak to prostě není. Zkuste potlačit - ne odložit klobouk, jak řekl tak kulantně džentlmen pan poslanec Svoboda - zkuste potlačit svou pýchu a dejte prostor svým dvěma tisícům kolegům, kteří to chtějí jinak, než to chcete vy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Antonín, po něm pan poslanec David Kasal.

 

Poslanec Pavel Antonín: Jsem ve Sněmovně sedm let a sedm let se pokoušíme postarat o vzdělávání lékařů. Čtyři roky se to teprve děje vážně a byl jsem rád, že se to konečně stalo. Když se vybojoval celý boj a tato diskuse tady proběhla už opakovaně ve výborech, v klubech, na plénu a celá situace se odhlasovala, znovu se vytrhne znova ven a znovu se začne projednávat a znovu ten boj a hádka začínají znovu s těmi samými lidmi a s těmi samými argumenty. Nerozumím tomu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec David Kasal a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu předsedovi Stanjurovi. Jestli to tak vyznělo, tak já jsem překvapen, jak jste reagoval. Já jsem dneska, resp. ze včerejška na dnešek, sloužil. Já sloužím sedm služeb měsíčně, takže se průběžně setkávám s tím, jak to je. A to není o nějakém mém názoru. Mohl bych citovat názory Evropské pediatrické společnosti, mohl bych citovat názory pediatrů a primářů po celé republice. Opravdu jsem si to objížděl a není to jenom můj osobní názor. Takže to jenom na moje vysvětlení, abyste tohle pochopil. Nic víc, nic míň.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Svoboda, po něm pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Hovořili jsme tady také o tom, že to je otázka názoru rodičů. Já jsem odborník, mám kamarády spolužáky, kteří dělají pediatrii, dělají ji superspecializovaně, mohu se obrátit na kdekoho v celé republice, aby se mi postaral o mé malé děti. Ale co si myslíte? Já mám pro své tří- a šestileté dítě praktického lékaře pro děti a dorost, ke kterému ho vozíme přes celou Prahu do té ordinace, a to jsme všichni v té rodině lékaři. Řadu věcí bychom si mohli udělat sami, a my tam jedeme, jenom abychom se poradili, jestli to, co vnímáme jako banální chorobu, jestli to tak je, prostě proto, že ta holka tomu rozumí, ona to dělá, ona ty děti vidí. A teď mluvím já jako rodič, ne jako někdo, kdo má nejvyšší možné vzdělání a osm atestací.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Aby to nezapadlo. Já jsem nekritizoval, že máte jiný názor než kolega pan poslanec Svoboda. V žádném případě. A věřím, že to může být názor někoho jiného. Mně ovšem vadí - já jsem kritizoval to, jak jste řekl, že ti praktičtí lékaři jsou ve dvanáct doma a že jste řekl, že jsou mezi nimi špatní. Ale to najdeme v každé profesi. To prostě můžeme říct, že to je v každé profesi.

Pan poslanec Antonín se diví, proč to znova vytahujeme a proč o tom znovu debatujeme. (Obrací se ke stolku zpravodajů.) Pan zpravodaj mě neposlouchá, když s ním mluvím. Pořád mě neposlouchá. Mluvím s panem poslancem - zpravodajem.

On se diví, proč o tom znovu jednáme, když už to jednou bylo řečeno. Protože ti lidé cítí křivdu, protože jsou jedinou obětí snahy vlády redukovat. A vzpomeňte si, jak byl ten původní návrh, jaký byl výsledek. Já to číslo nemám úplně v hlavě, ale bylo jich 42 a zůstalo 41? Když tak se omlouvám, nejsem lékař. Ale ostatní zjednodušení a zrušení vzdělávání jiných oborů prostě z toho původního návrhu vypadlo. Oni to cítí jako nespravedlnost, obrátili se na nás s žádostí, abychom to zkusili znovu projednat a hájit jejich zájmy. Pan docent Svoboda se toho ujal, a proto o tom jednáme. To je to vysvětlení proč.

Nebyli jste schopni těmto lékařům vysvětlit, že to, co jste většinově odsouhlasili, je správně. Někdy ten boj prohrajete, ten svůj názor prohrajete, jste menšinoví, ale tak vám to nevadí a smíříte se s tím. V tomto případě to cítí jako velkou křivdu, proto jsme se shodli, že budeme hájit jejich zájmy, a pevně věřím, že najdeme většinu v Poslanecké sněmovně, kteří to budou hájit. Takže já nezpochybňuji - já jsem neříkal, že názor pana poslance Kasala na tento zákon je jeho osobní. Jestli ale i ti všichni primáři a všichni pediatři souhlasí s vámi, že ve dvanáct jsou zavřené kanceláře, no tak to já tedy nevím. Já myslím, že to prostě není pravda. Já když používám svého praktického lékaře pro dospělého, tak já vlastně nevím (předsedající upozorňuje na čas), kdy má ordinační doby. On mi jako správný praktický lékař zvedne telefon i mimo ordinační dobu a postará se o mě.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S řádnou přihláškou pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaznělo to tady od pana zpravodaje, že se tady vybojoval boj a výsledkem tohoto boje byla vlastně redukce o jeden jediný obor. Ten zákon, který se předkládal, měl zásadně zlepšit systém vzdělávání lékařů. Vzpomínám si moc dobře, že docent Svoboda tady jasně řekl, že on ten zákon podpoří, protože chce, aby zákon začal platit, ale že se vrátí k tomu, že ten jeden vzdělávací obor z toho zákona vypadl. A tímto on vlastně naplňuje ten slib. Já jsem tehdy pro ten zákon nehlasoval ve výsledku právě proto, že tento návrh, vyřazení toho oboru, v zákoně prošel.

Já bych si nikdy nedovolil, nikdy bych si nedovolil říct, že lékaři pediatři v nemocnici anebo lékaři pro děti a dorost jsou více nebo méně vzděláni. Prostě tak, jak to tady říkali předřečníci, buď je ten lékař dobrý, nebo lepší, nebo horší. Ale má to vzdělání podle toho vzdělávacího oboru. Lékař pediatr má vzdělávání delší, je vzdělán v oboru pro poskytování péče v nemocnici. A praktický lékař pro děti a dorost má vzdělávání částečně více zaměřeno na péči v terénu, protože on je v ordinaci sám a musí se rozhodovat rychle. Nemá za sebou ten tým, který je v nemocnici, nemá ani přístroje, které jsou v nemocnici. Ale musíme si také přiznat, že zdravotnictví je o rozdělení kompetencí. A zdravotní systém, pokud má fungovat, tak by to mělo být tak, že to, co je v kompetenci praktického lékaře pro děti a dorost, nebo praktického lékaře obecně, se vyřeší v té ordinaci praktického lékaře, a teprve to, co vyřešit nemůže, protože prostě k tomu nemá ty podmínky, se odesílá do nemocnice. A to je systém úsporného fungování zdravotního systému. A toto si myslím, že je ten hlavní důvod, proč by skutečně vzdělávací obor praktický lékař pro děti a dorost měl být zachován, a proto já podporuji tento návrh zákona. Já jsem pro prostupnost těch oborů. A víte sami, že na začátku přece byla snaha se domluvit, ale potom přišly nějaké problémy, že došlo k nedohodě, řeklo se ne, ten obor se jednoznačně musí zrušit.

Takže skutečně jsem pro to, aby tento návrh zákona byl schválen. Dovoluji si navrhnout, aby tento zákon byl přikázán zdravotnímu výboru a zkrátit lhůtu na projednání na 12 dnů. To odpovídá i tomu, že bude zasedat v tom týdnu, kdy bude zasedat Poslanecká sněmovna, výbor pro zdravotnictví v úterý a je možné tento návrh zákona projednat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Eviduji váš návrh, pane poslanče, na zkrácení lhůty na 12 dnů.

Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já si vážím všech názorů, které zde padly. Ať je to jeden názor, který obhajuje tento návrh nového zákona, anebo má názor opačný. To naprosto respektuji a na každém názoru je jeho racionální pravda. Ale prosím vás, neargumentujte, že nám to zakazuje Evropská unie. My jsme měli výborný systém vzdělávání a říkali jsme, že podle Evropské unie to musíme dělat jinak. No a kam jsme to dopracovali? Že dneska nevíme, jak s tím.

Já bych spíš dnes chtěl řešit jinou otázku. Jestliže máme obory tzv. ambulantní, tak máme obory ambulantní a ti lékaři, kteří mají kapitační platbu - a teď se nechci dostat do rozporu s nikým a nikoho nechci urážet, že někdo končí ve 12 hodin v pátek atd. a všechno jde do nemocnice, to vůbec neberu v úvahu - ale jestliže je kapitační platba, je to ambulantní praktický lékař všeobecný anebo praktický, tak musí se o ty své pacienty, za které dostává platbu, starat možná 24 hodin. A není možné, aby jejich tzv. stavovské organizace nebo jejich sdružení říkaly, že to je v rozporu se zákonem. Není to v rozporu se zákonem. Žádný zákon nestanoví, že pracovní doba je u lékařů s kapitační platbou od - do. Samozřejmě kapitační platba je k tomu, že prostě se ten lékař stará o pacienty neustále. No a to bychom tu měli řešit a ne říkat, že je rozdíl ve vzdělávání a že vzdělávání lékařů v ambulancích a v nemocnicích je jiné. Není. Medicína je jedna a samozřejmě je otázka, jestli to dělám v nemocnici, kde mám možnosti konzilií, konzultaci, a v té ambulanci to nemám. Tam maximálně mohu konzultovat telefonicky.

Takže řešme spíš tuto věc. Já bych skutečně si přál, aby tento návrh zákona byl schválen a abychom konečně zavedli do zdravotnictví pořádek, protože dle mých zkušeností a vědomostí zatím k žádné zásadní reformě zdravotnictví nedošlo, jenom o tom stále hovoříme.

Děkuji a už vám slibuji, že nebudu hovořit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Opálky. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já se chci jenom krátce vyjádřit k provozní době praktických lékařů či ambulancí. Víte, my jsme ve správní radě řešili situaci, kdy zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit zdravotní péči pro občany, pro své pojištěnce. A obecně je známo, že pracovní doby v ambulancích se nám začaly zkracovat. Zvažovalo se tedy, jestli se bude řešit situace finančně postihem, anebo nakonec vyhrál bonus. To znamená, že ti, kteří budou prodlužovat svoji provozní dobu, budou mít lepší financování za body. Tak to je jedna věc. A druhá věc je, že se do toho taky zahrnovala otázka návštěv pacientů v místě bydliště, protože s tím máme značný problém.

Co zatím není vyřešeno, to je záchranná služba a potom, což je samozřejmě záležitost krajů, ale taky služby, soboty, neděle případně večer, kdy není zatím nástroj, jak praktické lékaře k tomu donutit, a vlastně to jde na bedra nemocničních lékařů, protože to zajišťují nemocnice. Tak jenom k tomu krátce.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já bych za prvé rád ujistil pana předsedu Stanjuru, že moje...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Roman Sklenák: Jak si přejete. (Oživení v sále.) Takže bych jej rád ujistil o tom, že námitka proti projednání tohoto tisku podle § 90 odst. 2 byla vznesena jménem dvou poslaneckých klubů, a to klubu sociální demokracie a klubu ANO 2011, takže to nyní opakuji. A současně jménem těchto dvou klubů vetuji i zkrácení lhůty, tak jak bylo navrženo panem poslancem Hovorkou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Stanjury.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Za tu nepřesnost se omlouvám. Chci říct, když jsem viděl pana předsedu Sklenáka, tak ještě než začal mluvit, už jsem se přihlásil k faktické, protože jsem odhadl, co chce říct. Takže já navrhuji zkrácení lhůty pro projednání ve výborech na 30 dnů. To se vetovat nedá. Ale jsem rád, mohu teď pěkně ocenit, že ta koalice ANO a ČSSD opravdu funguje. My to říkáme pořád. Takové ty hrátky, jak spolu soupeříte, prostě to je jenom pro voliče. A já myslím, že je dobře, abychom to všichni věděli, že ta koalice funguje. Hned jsem klidnější před víkendem.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pan předseda Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji a doufám, pane předsedo prostřednictvím předsedajícího, že oceňujete i můj přístup, že jsem veto vznesl ještě v obecné rozpravě, nikoliv, jak vy občas děláte, až po jejím skončení, aby nebylo možné vznést ten další návrh.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se pana navrhovatele a pana zpravodaje na závěrečná slova. Prosím, pan navrhovatel. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji ještě jednou za slovo. Já bych chtěl v tuto chvíli hlavně pohovořit o tom, co tady v tuto chvíli řešíme. Neřešíme ani politický problém, ani volební preference, ani si nepoměřujeme, kdo má větší ostruhy, ale hovoříme o tom, jak bude vypadat péče o naše děti. Já neznám mnoho témat, která by měla být pro nás významnější, a nedovedu si představit, že bych je skutečně odbýval tak povrchně a volným povídáním, jako to tady někdy zaznívá.

Problém ambulantní pediatrie a její hlavní problém je, že je nedostatečně početně zajištěna. V okamžiku, kdy budeme mít představu, že poběží péče o kapitovaného pacienta 24 hodin, jak tady také zaznělo u nějakého předřečníka, musíme mít tu možnost, aby ta péče běžet mohla. Aniž bych se pořád vracel k reminiscencím, v systému, který tady fungoval za první republiky, to bylo tak, že praktický lékař, který měl své pacienty, se o ně skutečně staral 24 hodin denně, že měl u postele telefon, který zazvonil, a on musel jít, že měl u dveří do vilky speciální zvonek, který zvonil u něj, a on věděl, že ho volá pacient. A když chtěl mít volný den, tak se musel dohodnout s jiným, druhým praktickým lékařem, že po tu dobu to za něj vezme. A já vím a znám to, protože naše rodinná medicínská tradice je po desítky let dozadu, že to znamenalo, když ti lékaři v tom regionu, rajonu byli jenom tři, že když se dobře dařilo, tak jste měl jednou týdně, možná dvakrát týdně volný den, volnou noc.

Vím, že dneska doba je jiná, medicína je také jiná, ale to, co se nezměnilo, a my porodníci to dobře víme, to, co se nezměnilo, je práce v noci. Porodnictví je v noci, protože děti se v noci dělají, tak se v noci rodí, aby měly uzavřený počet dní v děloze. A musí se s tím počítat a musí se hledat pro to řešení. To řešení není v tom, že se budeme hádat, jestli to má dělat nemocnice, nebo nemá dělat nemocnice, jestli máme zřídit nějaké pohotovostní služby, nebo ne. Ono se musí prostě spočítat, kolik lidí to bude potřebovat, a ty lidi musíme vychovat. A proto já tak pléduji proto, aby vznikl ten obor samostatně - praktický lékař pro děti a dorost -, protože to bude obor, který bude počítat s tím, že jistou formu péče o své registrované pacienty má prostě trvale. Ono jim nic jiného nezbývá. Oni když vyjdou do ulice, tak je lidé zastavují a ptají se jich na to, co a jak a kde. Ta péče stejně přesahuje rozměr ordinačních hodin. A když víme, že ambulantní péče je levnější a efektivnější, tak musíme udělat všechno pro to, abychom ji zachovali v této podobě, a ne abychom to celé změnili a přetlačili.

Hovoříme tady o něčem, co se strašně změnilo, a hovoříme o tom pořád ve starém duchu, protože dřív když dítě stonalo nebo i dospělý když šel k praktikovi v noci, tak co se měnilo? Praktik a děckař měl stejný fonendoskop a stejné prsty, kterými klepal, a stejné prsty, kterými hmatal, jako lékař v nemocnici. Dneska je to jiné. Dneska když si představím problematiku poznání apendicitidy, tedy slepého střeva, tedy věc, kterou když promeškáte, tak můžete to dítě nebo toho člověka ohrozit na životě, tak samozřejmě že to chce nějaké laboratorní zázemí, samozřejmě že to chce nějaká vyšetření, která jsou dneska už moderní, a samozřejmě že to chce, aby praktici také byli už dneska vybaveni ultrazvukem a mohli některé věci vyřešit a aby měli za sebou zázemí, kam mohou tu laboratoř poslat, ale to musíme řešit. Nemáme řešit to, že je stáhneme do špitálu a budeme to řešit ve špitále. Vždycky ambulantní medicína prostě za sebou musí mít adekvátní laboratorní vyšetřovací zázemí, které mohou použít, a to je potom rozhodující. Ne jenom ty prsty, ne jenom fonendoskop, ale také mít tu možnost takto to zajišťovat.

A to je o tom, že se vlastně nejenom systém vzdělávání, ale i systém poskytování primární péče musí vyvíjet. To prostě dneska už není o tom, že si zaregistrujete pacienta a někdy si s ním popovídáte, uděláte mu preventivní prohlídku takovou, že z toho žádný výsledek není. Medicína musí mít jinou dimenzi, a proto také jsem přesvědčen o tom, že vychovávání lidí, kteří to primárně chtějí dělat, je zásadní. Jestliže jsem se primárně rozhodl, že jdu do špitálu, a pak po osmi nebo deseti letech z něj odcházím do primární péče, tak možná, že tam skutečně je pravda, že to je otázka jenom peněz, nebo otázka toho, že třeba ten lékař už nechce být v noci vzhůru. A proto říkám, že nechat vzniknout primární péči jak nějaký odpad, jako nějakou část od té celé pediatrie není dobré. Věřte mi, že vím, o čem mluvím, protože my to v gynekologii máme. Gynekologie má svoji ambulantní složku a má svoji složku nemocniční, vzděláváme se stejně, a máme to tedy tak, že já vychovám toho lékaře a v okamžiku, kdy udělá atestaci, tak mi řekne, já bych si vzal dva dny v ambulanci. A po půl roce přijde a řekne: a já bych ty zbývající dny, co mám ve špitále, zrušil. A je to prostě proto, že to je výchova, která nebyla k něčemu zaměřena. Vzdělání, o kterém hovořil kolega Kasal, vaším prostřednictvím, které bylo staré, bylo vzdělání dvoustupňové, které říkalo: když máš jedničku, můžeš být jenom v terénu, když máš dvojku, můžeš být vedoucí pracovník v nemocnici. To se primárně rozčlenilo a pak už jste to nemohli dál míchat. My to dneska nemáme, máme to vzdělání jedno, a proto také v některých věcech potřebujeme od sebe oddělit to, co je péče lůžková, a to, co je péče ambulantní.

Ale znovu se vracím kruhem - každý řečník se má kruhem vrátit k tomu, kde začínal - vracím se k tomu, nerozhodujeme politický boj mezi stranami, mezi nějakými osobními zájmy, protože ať chcete, nebo nechcete, v každém jednání vevnitř někde je, něco, co je váš vnitřní názor, a to je většinou vnitřní zájem, rozhodujeme o tom, jaká bude péče o naše děti. A to je to, co bych chtěl, aby jediné bylo na stole. Všechny ostatní argumenty, co, kdo, jak, kde, to není podstatné. Hledejme optimální řešení a hledejme ho perspektivně s tím, že medicína skutečně bude - co bude?!, je jiná, než byla, a že i to vzdělávání musí být jiné a že i určitá specializace v této tak zdánlivě podobné věci, jako je děckař v nemocnici a děckař v terénu, je zásadní a závažná a pro naše děti prospěšná. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Závěrečné slovo pana zpravodaje. Prosím.

 

Poslanec Pavel Antonín: Já nikdy nebudu tak dobrý rétor jako pan docent Svoboda. Takže v tomto mě omluvte. Ale chtěl bych, abyste pochopili, že to, co se odhlasovalo minule při projednávání tohoto zákona, bylo správné.

Dítě, které přijde k pediatrovi v ambulanci, je stejně nemocné jako dítě, které přijde nemocné do nemocnice. Lékař, který ho ošetřuje, má mít jeden systém vzdělávání, který ho připraví na to, jak o to dítě pečovat. Ne jiný s jedním kulatým razítkem a druhý s druhým kulatým razítkem, který se bojí o to razítko nyní přijít. To si myslím, že je zcela zásadní, a všichni byste to měli pochopit.

Jsou státy, kde pediatr - a blízké státy německy mluvící kolem nás - je specialista jeden v celém okrese, který konzultuje speciální pediatrická onemocnění a taková ta běžná, základní setkávání se se zdravotníkem je setkávání se s rodinným lékařem, a teprve potom je nemocniční péče. I takto může vypadat pediatrie.

Já jsem rád, že u nás funguje tak, jak je, a jsem za to šťastný. Nepřipadá mi, že to, co odejde z nemocnice do ambulance, je odpad. Připadá mi, že by to spojení mezi nemocnicí a terénem mělo jednou provždy zůstat a neměly by se mu klást překážky a neměly by se mezi nimi vykopávat příkopy.

Na závěr bych chtěl říct, že vystoupilo osm kolegů, z nichž někteří opakovaně. Vzneslo se několik návrhů, aby se projednávalo v devadesátce. Veto, aby se projednávalo v devadesátce. Zkrácení na 12 dní. Veto na zkrácení na 12 dní. A projednávání za 30 dní. A potom zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy budeme hlasovat o jednotlivých návrzích. Já přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami.

Nejprve se tedy budeme zabývat návrhem na zamítnutí, který předložil pan poslanec Kasal.

Já zahajuji hlasování a... (Ze sálu: Není možné. Nedostatečný počet poslanců.) Omlouvám se. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Byť opticky je tady poslanců většina, tak přihlášených svými kartami je pouze 63 poslankyň a poslanců. A usnášeníschopná Poslanecká sněmovna v tento moment není. Takže já vás požádám, abyste se přihlásili svými kartami, aby Poslanecká sněmovna byla usnášeníschopná. (Chvilku vyčkává. Hluk a rozruch v sále.)

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna není usnášeníschopná, přerušuji jednání do 12.30 a požádám předsedy poslaneckých klubů, aby sehnali poslance k hlasování.

 

(Jednání přerušeno ve 12.23 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 12.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přečtu ještě omluvy. Dnes od 13 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Štětina, dále dnes od 12 do 14 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Holeček, dnes od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Ondřej Benešík a dnes od 10.30 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Ivan Pilný.

Vzhledem k tomu, že čas určený na přestávku vypršel a Poslanecká sněmovna stále není usnášeníschopná, tak po konzultaci s předsedy poslaneckých klubů přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do úterý 11. 7. do 14 hodin.

Děkuji.

 

(Jednání skončilo ve 12.31 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.