Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

92.
Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona
č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o ochraně památkového fondu)
/sněmovní tisk 666/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr kultury Daniel Herman a zpravodaj garančního výboru pan poslanec Roman Procházka. Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 666/3, který byl doručen dne 18. května 2017. Usnesení garančního výboru byla doručena jako sněmovní tisky 666/4 a 666/5.

Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? (Ministr Herman: Ano.) Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych ve stručnosti uvedl vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu.

Návrh zákona o památkovém fondu má za sebou dlouhou cestu, která jednoznačně ukázala, o jak celospolečensky potřebnou normu se jedná. Po opravdu široké přípravě se zapojením mnoha klíčových institucí a osobností z oblasti památkové péče byly nejprve formulovány základní principy tohoto právního předpisu a následně bylo současnou vládou schváleno jeho paragrafované znění.

Potřeba právní úpravy vedoucí k zachování našeho mimořádně rozsáhlého a cenného kulturního dědictví by neměla být a priori nahlížena z pozic ideologických. Mrzí mě, že v tvrzeních některých lobbistů, v mediálních zkratkách, a dokonce v komentářích ať už samozvaných, nebo skutečných expertů se bohužel stále opakují tvrzení, která jsou zavádějící, či nepravdivá. V zájmu stručnosti svého vystoupení zde zmíním jen tři příklady, které tyto skutečnosti ilustrují.

Opakuje se, že proti zákonu stojí jednotná fronta odborné veřejnosti. Realita je však jiná. Návrh zákona je poprvé od roku 1989 podporován řadou významných subjektů působících v širokém oboru památkové péče. A naopak některé subjekty, jimiž bývá argumentováno jako oponenty, jsou počtem členů i reálným podílem na současném odborném spektru ochrany památek přinejmenším nečitelné, byť i jejich názvy mohou evokovat něco jiného. Druhé podobně zavádějící tvrzení je, že návrh zákona rezignuje na ochranu památkových hodnot, ať už u solitérů, či u historických sídel. Tito kritici spatřují patrně dokonalou ochranu památkových hodnot v tunách papíru, ve vyjadřování se i ke zcela marginálním a zbytečným věcem bez reálného vlivu na zachování hodnot našich kulturních památek a historických sídel.

Jsem naopak hluboce přesvědčen, že právě navrhovaný zákon je cestou k předvídatelnosti památkové péče, k objektivitě a odbornosti. Je také cestou k odstranění zbytečné administrativní zátěže pro vlastníky i pro stát. Konečně za úplně absurdní považuji tvrzení, že by snad účelem navrhovaného zákona měla být redukce počtu pracovníků územních odborných pracovišť Národního památkového ústavu, jak se snaží podsouvat někteří z těchto oponentů či lobbistů.

V průběhu projednávání návrhu zákona o ochraně památkového fondu zde v Poslanecké sněmovně bylo načteno poměrně velké množství pozměňovacích návrhů. Nicméně pouze některé z nich je možné doporučit ke schválení. V této souvislosti chci zdůraznit, že Ministerstvo kultury kontinuálně vedlo na půdě Poslanecké sněmovny řadu jednání, při nichž došlo u některých pozměňovacích návrhů přes počáteční negativní stanovisko k jejich akceptování a podpoře ze strany předkladatele. Množství pozměňovacích návrhů je však vnitřně rozporných, zakládají rozpor mezi sebou vzájemně a nejsou přijatelné z věcných důvodů.

Závěrem svého vystoupení bych rád uvedl, že v navrhovaném zákoně o ochraně památkového fondu je řada principů, které jsou pro vznik nové, smysluplné normy klíčové. Průběžně jsou zde však diskutovány i relativně dílčí změny, které v případě přijetí nemusí znamenat zásadní komplikace pro implementaci zákona, ale na druhou stranu mohou být vnímány jako promarněná příležitost ke zlepšení dosavadního stavu.

Hlasovací procedura bude složitá, ale pevně věřím, že se podaří ji zdárně absolvovat a předloženou normu schválit. Navrhuji, aby Poslanecká sněmovna návrh zákona o ochraně památkového fondu schválila.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu, do které eviduji několik přihlášek. První vystoupí pan poslanec Herbert Pavera, připraví se pan poslanec Adámek a další. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Herbert Pavera: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vystoupil k tomuto zákonu pro vysvětlení svého pozměňovacího návrhu, který bohužel garančním výborem ani Ministerstvem kultury nebyl přijat. Ale myslím si, že je záhodno se mu věnovat, protože by mohl přinést velkou úlevu všem budoucím stavebníkům.

Jak asi víte, tak podle památkového zákona každý člověk, který dostane stavební povolení, než začne stavět, musí oznámit Archeologickému ústavu, že bude vykonávat výkopové práce. Na základě tohoto oznámení pak přijde někdo z Archeologického ústavu, který kontroluje výkopové práce a v případě - a teď říkám nedej bože -, že tam něco najdou, tak třeba i na půl roku celou stavbu zastaví. Říkal jsem to sice smutně, nedej bože, ale chápu, že poznat minulost je velmi důležité, a proto jsem pro, aby se takovéto věci samozřejmě dělaly. Ale častokrát i díky tomu, že to stavebník musí platit, tak někdy dochází k tomu, že on schválně některé třeba věci, které i sám nalezne, radši zahrabe a neoznámí, že něco našel. Což si myslím, že je podnětem k tomu, aby se Ministerstvo kultury tím opravdu zabývalo. A já jsem přišel s pozměňujícím návrhem, který by mohl odstranit tuto újmu právě vůči stavebníkům.

Stavebníci jsou ti, kteří investují, a jsou to mnohdy převážně obce a města, které platí někdy i desítky tisíc, a platí mnohdy statisíce korun za to, že na pozemku investora probíhá archeologický průzkum. Myslím si, že to není správné. Když jsem si nechával zjišťovat z Ministerstva kultury, kolik zhruba stojí náklady na tyto archeologické práce, tak to činí nějakých 350 milionů korun ročně, z čehož asi ještě nějaká část je ta, kterou dělá vlastně Archeologický ústav nebo Ministerstvo kultury povinně u některých staveb, které jsou menší než 150 metrů čtverečních. Takže už v tom starém zákoně, už tehdy nemusel stavebník rodinného domku za archeologický průzkum platit, šly náklady za Ministerstvem kultury nebo za státem. Myslím si, že také je špatně, když Ministerstvo dopravy staví dálnici, aby platilo také za průzkum zase jiné státní organizaci, to si myslím, že opravdu není v pořádku.

Pan ministr tady mluvil o tom, že přijetím toho zákona - nepřijetím toho zákona by byla promarněna příležitost. A já říkám, nepřijetím mého pozměňovacího návrhu by byla promarněna příležitost pomoct stavebníkům, kteří na to určitě čekají a věří tomu, že ta nespravedlnost, která byla v tom zákoně dána, bude opravdu odstraněna.

Výtka, že údajně je tam nejednoznačně řečeno, že Archeologický ústav, památkový ústav nebo archeologická osoba provádějící záchranný archeologický výzkum hradí náklady záchranného archeologického výzkumu, tak tam si myslím, že se dá jednoduše vysvětlit. Archeologický ústav Akademie věd České republiky patří pod Akademii věd České republiky a ta má svou kapitolu v rozpočtu České republiky. Když se přidají finanční prostředky do této kapitoly, tak samozřejmě z té kapitoly se dají hradit všechny archeologické průzkumy. A je to tedy obrovská šance, jak pomoci těm stavebníkům.

Ten pozměňující návrh budeme hlasovat pod písmenem H, jinak je v systému pod číslem 5762. A pokud je jenom trošku vstřícnost vůči budoucím stavebníkům, abychom jim pomohli, když už mají omezenou výstavbu někdy i na několik měsíců, tak věřím, že ten zákon... nebo... Můj pozměňující návrh vychází z osobní zkušenosti jako starosty obce, kde jsme 19 let vykonávali řadu staveb v naší obci, častokrát jsem se s archeology setkával při různých výzkumných pracích a samozřejmě vždy jsem se snažil to nějakým způsobem řešit, nikdy jsme nezakrývali, že bychom nějaký nález nehlásili a podobně. Ale hrozí tady, a znám příběhy lidí, kteří opravdu nehlásí nálezy jenom z toho důvodu, aby nemuseli potom platit archeologický výzkum. A toto by (tento problém) úplně samozřejmě odstranilo. Úplně asi ne, protože pořád budou lidi, kteří se budou samozřejmě bát, aby se nezdržela jejich stavba. Tam zvláště poskytovatelé dotací by měli brát zřetel na to, že jestliže tam je dlouhý archeologický průzkum, tak se musí i oddálit čas stavby, dokončení stavby. Takže věřím, že i na to budou poskytovatelé dotací v budoucnu myslet.

Věřím, milé kolegyně, kolegové, že podpoříte můj pozměňující návrh a pomůžete tak budoucím stavebníkům k tomu, aby ta nespravedlnost, která je v zákoně, byla odstraněna. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji faktickou poznámka pana poslance Junka. Prosím.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji, pane předsedající. Já musím reagovat na pana kolegu, který tady mluví o jakési nespravedlnosti. Jenom bych trošku upřesnil, co tady zaznělo. Není to pravda, co říkáte, dneska, když ten stavebník, investor chce stavět...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím prosím oslovujte.

 

Poslanec Jiří Junek: Pardon, prostřednictvím pana předsedajícího. Když chce stavět, tak to musí oznámit, a už součástí stavebního povolení je podmínka, že tam má proběhnout archeologický výzkum, nebo ne, je to na základě nějakých odborných analýz a podkladů. A to znamená, že ten stavebník s tím už dopředu počítá. On ví, že tam ta archeologie bude. On ví, že to bude nějaké zdržení, a do té stavby je to započítáno. To není tak, jako že najednou přijde archeolog a tu stavbu mu zastaví. Ano, můžou se takové případy stát, kdy se počítalo, že tam bude nějaký menší archeologický nález, a je tam větší. Ale není to tak obecně, jak vy říkáte.

A k té nespravedlnosti, že se musí za ty výzkumy platit, Země je naše dědictví společné, nás všech, a my chceme, aby tam bylo uchované. Není naší jako - my nechceme za každou cenu, aby to dědictví šlo ven, ať tam leží dalších 100, 200 let, až budou další, lepší metody, my si to řádně prozkoumáme. A to, že se platí za ten výzkum, to je stejné, jako když investor přece platí třeba za vyjmutí z půdního zemědělského fondu. To bychom mohli říkat, že je to stejná nespravedlnost. My se snažíme chránit ornou půdu a stejně tak se snažíme chránit archeologické dědictví, a když už musí dojít k jeho vyzvednutí, dejme tomu i k nějakému částečnému poničení, tak holt to investor musí zaplatit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další faktickou poznámku má přihlášenou pan poslanec Pavera. Prosím.

 

Poslanec Herbert Pavera: Já jenom krátce zareaguji na vystoupení kolegy Junka. Samozřejmě že to je v tom stavebním oznámení a samozřejmě je rozdělené to území na několik pásem, takže tam, kde je větší pravděpodobnost, tak tam samozřejmě je to zařazeno do určitého pásma 1, 2, 3 atd. Takže ten člověk, stavebník, samozřejmě ví. Ale nevidím důvod, proč by měl platit statisíce korun za nějaký výzkum, když samozřejmě všechny věci, které se naleznou v té zemi, jsou pak majetkem státu. Protože to je ta spravedlnost, aby to bylo konečně řečeno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvu: Dnes se do 13 hodin z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Věra Kovářová.

A nyní řádně přihlášený pan poslanec Adámek. Prosím.

 

Poslanec František Adámek: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegové, kolegyně. Já se nebudu, tak jak správně řekl pan ministr, na tento zákon dívat z hlediska nějakého politického, lobbistického, nebudu zde ani obhajovat svých 18 pozměňovacích návrhů, které jsem zpracovával možná, jak je tvrzeno, s menšinou, částí těch námitek, které vůči tomu zákonu jsou, nebudu zde vypočítávat, kdo to všechno podporuje a nepodporuje. Pouze vám přečtu, dovolím si přečíst, stanovisko jedné, mám jich víc, ale jenom jedné, nechci dlouze zdržovat, advokátní kanceláře, kterou jistě nemůžeme podezřívat z jakýchkoliv lobbistických a... Tak pan ministr se směje, to je v pořádku. Já jsem se také smál na vaší včerejší tiskovce. Nicméně dovolte mi, abych tedy jenom část tohoto stanoviska přečetl.

Památkový zákon má v případě jeho schválení, přijetí, nahradit v současné době platný a účinný zákon 20/1987 Sb., o státní památkové péči, dále jen zákon o památkové péči, a související prováděcí předpisy. Dle důvodové zprávy k památkovému zákonu je hlavním důvodem pro přijetí nového zákona upravujícího problematiku ochrany památkového fondu ta skutečnost, že zákon o památkové péči vešel v účinnost dne 1. 1. 1988, tedy v době, kdy se nepočítalo s poměry, které nastanou již dva roky poté v souvislosti s obdobím přechodu k tržní ekonomice a s faktickým znovuzavedením institutu soukromého vlastnictví. Jedná se tedy údajně o právní předpis i přes četné novely v mnohém překonaný.

Památkový zákon obsahuje 152 paragrafů, což je poměrně významný nárůst proti současným 47 paragrafům zákona o památkové péči. Dalo by se tudíž předpokládat, že památkovým zákonem dochází k významným koncepčním změnám v této oblasti právní úpravy, které zásadním způsobem napravují údajně zastaralý a překonaný zákon o památkové péči. Opak je však pravdou.

Obecně. Kritika návrhu památkového zákona se již od samého počátku jeho předložení v Poslanecké sněmovně objevuje z celé řady míst, a to zejména z odborných kruhů, které s danou problematikou přicházejí do styku dnes a denně. Jedním příkladem za všechny může být kritika České komory architektů uvedená v jejich vyjádření uvedeném na internetových stránkách komory. Kritika České komory architektů, se kterou se já osobně zcela ztotožňuji, poukazuje zejména na to, že návrh památkového zákona je značně obsáhlou a nepřehlednou normou soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany. Navzdory proklamacím o nutnosti přijetí zákona z důvodu zastaralosti, zákona o památkové péči, návrh památkového zákona řeší pouze problematiku údržby a konzervace památkově chráněných objektů a zcela opomíjí, že ve 21. století musí být kladen důraz rovněž na faktické reálné užívání staveb a jejich funkčnost. Ze strany České komory architektů je rovněž zmiňován nedostatek koordinace a provázání památkového zákona s jinými zákony.

Další kritika, která se ozývá z nejrůznějších odborných míst a se kterou se dá jednoznačně souhlasit, v podstatě navazuje na výše uvedené. Ačkoliv se předkladatelé návrhu památkového zákona dušují, v uvozovkách, o nezbytné potřebě zrušení komunistického zákona o památkové péči, návrh památkového zákona v podstatě nepřináší žádné systémové změny. Nárůst počtu více než sta paragrafů je zapříčiněn jednak velkým množstvím kosmetických změn a jednak nadbytečně obsáhlou regulací profesí restaurátoři, zpracovatelé průzkumu, archeologové, avšak při současném zachování původní koncepce zákona.

Ze strany odborné veřejnosti je dále namítán zejména nárůst byrokracie, obtížná proveditelnost a vymahatelnost památkového zákona v praxi a vágnost některých formulací vedoucích k nejednoznačnosti právní úpravy a účelovosti jeho výkladu.

Jedna konkrétní věc. Jednou z nejvíce kritizovaných oblastí současného zákona o památkové péči je tzv. dvojkolejnost památkové péče. Bohužel namísto, aby tento nežádoucí stav památkový zákon odstranil a řešil, nejen že ponechává shodnou koncepci, ale situaci do jisté míry svými zásahy ještě zhoršuje. Za dvojkolejnost státní památkové péče je považováno rozdělení kompetencí mezi orgán památkové péče a Národní památkový ústav. Tedy stav, kdy o schvalování staveb, např. prací na stavbách v památkovém území, rozhoduje orgán památkové péče, úředníci obecních, popř. krajských úřadů, přičemž odborní pracovníci Národního památkového ústavu zajišťují pouze odborné vyjádření, které však není pro orgán památkové péče jakkoli závazné. Ze strany úředníků tak vyjádření odborné organizace nemusí být vůbec respektováno, přičemž možnost obrany Národního památkového ústavu zde v podstatě neexistuje. Tato dvojkolejnost je dlouhodobě považována za zcela nadbytečnou, pro veřejnost nepřehlednou a neúměrně zatěžující daňové poplatníky. Nejen že památkový zákon tuto koncepci zcela zachovává, ale navrhovanou právní úpravou ještě oslabuje pozici Národního památkového ústavu. Odborné písemné vyjádření Národního památkového ústavu již nebude povinně předcházet veškerým posouzením ze strany orgánů památkové péče, ale pouze těm zákonem vyjmenovaným. K ostatním bude mít Národní památkový ústav právo se vyjádřit dle svého uvážení.

Památkový zákon tak v ještě větší míře upřednostňuje roli úředníků orgánů památkové péče, na které však neklade jakékoliv požadavky z hlediska odborné kvalifikace, praxe v oboru či vzdělání, a to ani pokud jde o odbornost týkající se historií staveb a jejich významu a role v rámci kulturního dědictví České republiky, jakož ani z hlediska vzdělání v oblasti stavebně technických možností údržby a renovace historických staveb a budov. Lze předpokládat, že tento postup může vést i k určité nahodilosti a nepředvídatelnosti v rámci procesu ochrany památkového fondu. V tomto směru tedy památkový zákon selhává, neboť tuto velmi kritizovanou oblast žádným způsobem neřeší, ba naopak.

Dovolte mi závěrečné shrnutí: Lze konstatovat, že návrh památkového zákona je obsáhlý právní předpis, který však žádným výrazným způsobem nemění stávající koncepci právní úpravy v oblasti ochrany památkového fondu. Přes proklamace předkladatelů návrhu nedochází k žádné nápravě údajně zastaralého a nefunkčního zákona o památkové péči. Navrhovaný předpis nijak nezlepšuje úpravu památkové péče ani neposiluje či nezlepšuje ochranu kulturního dědictví, neposiluje ani odbornou úlohu památkových orgánů. Naopak, zavádí nepřehledné nástroje ochrany, umožňuje prodlužování příslušných řízení, které k ochraně památek a historických budov nijak nepřispívá, a rozšiřuje roztříštěnost kompetencí v oblasti ochrany kulturního a historického dědictví.

O nedokonalosti a nefunkčnosti - říkají právníci - památkového zákona svědčí i velká vlna kritiky objevující se již od jeho předložení a rovněž poměrně značné množství předložených návrhů, atd., atd.

Nechci a nebudu... Velmi krátce jsem se zmiňoval o stanovisku České komory architektů. Nebudu vám ho zde předčítat. Je možné si ho najít na jejich internetových stránkách. Nicméně mi dovolte závěrem jeden krátký exkurz do stávajícího zákona a to je otázka změny paragrafu týkajícího se vyvlastnění. Dovolím si přečíst, ano, absurdní, možná absurdní příklad, který se může stát na základě toho, že v původním zákoně se mluvilo o vyvlastnění jako o zcela výjimečném a dneska se o něm v navrhované novele jako o zcela výjimečném nemluví. Dovolte mi, abych vás seznámil s tím konkrétním příkladem. Možná jste o něm mnozí už slyšeli.

Zákon navržený tiskem 666 umožňuje např. to, že město rozprodá nebo již rozprodalo byty v panelových domech většinou za relativně nízké peníze vzhledem k tomu, že se do nich prakticky neinvestovalo. A 60metrový byt - to je příklad - v paneláku si pořídí občan zhruba, možná, řekněme, snad za 500 tisíc. Následně občan investuje se Zelenou úsporám do zateplení. SVJ dům zateplí. Řekněme, že celkově ty investice, občan si vymění pochopitelně umakartové bytové jádro, vyzdí si to, tak jak se to dělá. A řekněme, že ta investice je někde mezi 600 tisíci až milionem. Může se stát, a dneska se diskuse na to téma vedou na odborných konferencích, že památkáři vyhlásí tento dům nebo to sídliště, tyto paneláky za kulturní památku, nedej bože za kulturní památku UNESCO, a oznámí občanovi, že je povinen v nějaké lhůtě všechna vylepšení odstranit, takže sloupnout zateplení, odbarvit fasády, vyměnit keramiku za umakart. Stát není povinen tyto úkony finančně sanovat, ale pokud to občan nesplní, může dostat pokutu. Pokud občan nesplní, protože např. nesežene umakartové jádro a zateplení nemůže sloupnout kvůli dotacím, tak občanovi stát byt vyvlastní. Domnívám se, že dosoudit se náhrady škody nebude možné, protože jednání občana bylo nezákonné, zatímco jednání památkářů a státu je nejen zákonné, ale chrání kulturní památku.

Já zdůrazňuji, že je to absurdní, zřejmě. Ale budou o tom rozhodovat lidé a já jsem se za své praxe už s mnoha absurdními rozhodnutími nejenom památkářů třeba v Praze v minulosti setkal.

A dovolte mi poslední větu závěrem. Hodně se hovoří o tom, že všechny připomínky odborných svazů a jiných pracovníků v oblasti kultury byly vypořádány. Co jsem já mluvil s některými lidmi, kteří se těchto debat zúčastnili v minulosti, tak to vypořádání probíhalo tak, že tito lidé své námitky řekli a ministerstvo mělo jiný názor a rozhodlo se tak, jak se rozhodlo. Proto možná je takový tlak a taková nejednotnost.

Já netvrdím, že všichni jsou proti, pochopitelně, to ani není možné. Nicméně, jak už jsem zde hovořil, když Česká komora architektů a např. Hospodářská komora, kterou taky jistě nebudeme podezírat z nějakého lobbismu, tak prostě... Ten dopis jste, předpokládám, všichni dostali. Myslím si, že jít a schvalovat normu, o které vím - a já jsem o tom přesvědčen -, že není dobrá a že bude potřebovat v nejbližší době novelu, nepovažuji za správné.

Děkuji vám. (Ozývá se potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Jiří Junek, připraví se paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Junek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já jsem chtěl jenom vystoupit s krátkou obhajobou svého malého, drobného pozměňujícího návrhu. Nicméně i na základě toho, co tady bylo řečeno mým předřečníkem, a vůbec co teď občas zaznívá okolo tohoto zákona, tak bych přece jenom chtěl aspoň maličko říct něco na jeho obhajobu.

Já mám pocit, že to, co tady zaznívá, je až dost jakoby v takové akademické rovině a obyčejný člověk se v tom jen stěží vyzná. Koneckonců i teď přítomnost ve sněmovně mi asi dává za pravdu, že to není téma, které by nějak hýbalo společností. (Řada lavic prázdných, dle tabule přihlášeno 165.) Ale já si myslím, že by právě bylo dobré aspoň na několika věcných příkladech říct, co konkrétně ten zákon přinese, co konkrétně bude pro občany znamenat. Tak alespoň pár těch věcí.

Mně osobně vlastně jako občanovi se mj. na tom zákoně líbí, že nově přichází s možností kompenzací vlastníkům nemovitostí v památkových zónách a rezervacích. Laicky řečeno, mnozí to znáte, máte dům na náměstí, v historickém centru, v památkové zóně, ten dům není památkou, ale i tak přijde památkář a řekne vám: chcete si vyměnit okna, ta okna nemůžou být plastová, musí být dřevěná. Ta jsou pochopitelně dražší. Takže my tomu vlastníkovi dáváme nějakou povinnost, ale už mu neříkáme, kde na to má vzít. Dneska nově ten zákon umožní to, že stát bude moci nějakým způsobem případně tyto zvýšené náklady kompenzovat. Takže to je konkrétní příklad, jak ten zákon mění dosavadní zvyklosti nebo tu dosavadní právní normu.

Na druhou stranu zase všichni známe příklady, kdy máme vlastníky památek, kteří je záměrně nechávají chátrat, nechávají je dojít takového stavu, kdy prakticky už nezbývá nic jiného, než je demolice. Majitel sice zaplatí pokutu, ale je spokojený, protože se té z jeho pohledu nežádoucí památky zbavil. I toto nově zákon odstraňuje. Kromě sankce pokuty tam vnáší i nové věci, kdy budeme moci toho vlastníka nějakým způsobem přimět k tomu, aby se o památku lépe staral a aby to neskončilo právě tou demolicí a pouze zaplacením pokuty. Takže to je zase takový jeden konkrétní příklad, co nového ten zákon přináší.

Dalších nových věcí je tam celá řada. Mně osobně se např. líbí i to, že jsou jasně definovaná pravidla pro určité profese, které mají v rámci památkové péče dělat nějaká rozhodnutí. Hodně diskutovaná jsou pravidla pro pracovníky, kteří vytvářejí tzv. SHP - stavebně historické průzkumy. Já si myslím, že je zcela v pořádku, že člověk, který má dát vyjádření např. k tomu, kdy se vede řízení, zda má být některá památka zbavena té ochrany památky, tak když k tomu má někdo vydávat vyjádření, má k tomu vypracovat stavebně historický průzkum, tak si myslím, že je zcela v pořádku, že tento člověk má mít nějaké vzdělání, má mít nějakou praxi, má zkrátka doložit nějaká kritéria. To si myslím, že je zcela v pořádku, že to nemůže dělat jen tak někdo.

Takže to jsou některé konkrétní věci, které jsem tady chtěl zmínit, co třeba ten nový zákon přináší.

Já asi dál nebudu zdržovat, nicméně musím reagovat na ten příklad kolegy poslance Adámka teď s tím vyvlastněním. Je to opravdu zcela absurdní příklad. Představa toho, že nejdříve potenciální památku někdo zničí, tzn. ten panelový dům že vlastně zničí tím, že ho zateplí a vytrhá ta původní jádra atd., a pak teprv přijde památkář a prohlásí to za památku, tu zničenou památku, tak to je opravdu zcela absurdní a takhle to nefunguje. Navíc když se tady bavíme o vyvlastnění, tak procesně ten zákon je podřízen zákonu o vyvlastňování, takže to není jen tak, že si někdo přijde a bude vyvlastňovat. To jsou prostě jen takové zkratky, kterými chceme spíš lidi strašit, a málokdo si to ověří. Ale zkrátka zaznělo to v Poslanecké sněmovně, ať se všichni leknou, že budou chodit památkáři, prohlašovat jim jejich obydlí za památky a budou jim to vyvlastňovat. Takže tak to určitě není a byl bych rád, abychom takovéhle pseudoargumenty nepoužívali.

Co se týká mého pozměňujícího návrhu, je to jen takový drobný, malý pozměňující návrh, řekl bych takový krůček, malý úkrok v zákoně a velký krok pro archeology. Já už jsem o tom mluvil ve druhém čtení. Jde zkrátka jen o to, že zákon přináší tzv. projekty záchranných archeologických výzkumů, kde archeologové musí dopředu říct, jaké metody budou používat, v jakém rozsahu atd., což si myslím, že do jisté míry je v pořádku u velkých plošných výzkumů. Na druhou stranu, jak už jsem tady ve sněmovně zmiňoval, asi to není zcela v pořádku, nebylo by to dobré při drobných liniových stavbách, při nějakých výkopech, byla by to zbytečná administrativní zátěž. A myslím si, že když do určité plochy tuto povinnost pro archeology ze zákona vyjmeme, tak se nic nestane a jim to ulehčí práci. Takže bych vás případně požádal o podporu tohoto svého pozměňujícího návrhu, který je ve vašich materiálech pod písmenem G. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Nina Nováková a připraví se paní poslankyně Hubáčková. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak říkal pan poslanec Junek, je trošku škoda, že my, kteří se návrhem zákona zabýváme opravdu už asi dva roky, vám teď nemáme moc příležitost říct a doporučit, které pozměňovací návrhy byste třeba mohli podpořit, protože je vás tady málo, prostě proto, že většina poslanců už dneska přišla s nějakým názorem - to zameteme pod stůl, odmítneme to, nebo to podpoříme. Ještě dnešního rána jsme dostali další vyjádření tady zmíněné Hospodářské komory. Já si dovolím, ačkoliv v mnohých věcech nesouhlasím s tím, co říkal pan poslanec Junek vaším prostřednictvím, pane předsedající, ani vaším prostřednictvím, pane předsedající, co říkal pan poslanec Adámek, přesto jsem mírně optimističtější než asi většina z vás. Zkusila bych doporučit jeden z pohledů.

Když dostaneme vyjádření velice vážených a jaksi renomovaných organizací, asociací, sdružení, měla by následovat ihned otázka, kterou verzi toho tzv. památkového zákona jste četli, na kterou verzi reaguje ta která asociace. Protože dámy a pánové, je třeba říct - a v tom bychom měli být asi spravedliví jak k práci poslanců, tak i k práci pracovníků Ministerstva kultury - ten zákon se v tom dlouhém procesu projednávání trošku změnil. A já na rozdíl od některých jiných si nemyslím, že se změnil k horšímu. My jsme např. ve výboru podpořili řadu drobných změn, které právě zákon skutečně vylepšují.

V čem nemohu souhlasit s vyjádřením pana ministra, to můžu bez prostřednictví pana předsedajícího, je, že je nějaké nebezpečí, že si pozměňovací návrhy odporují. No samozřejmě když si odporují, tak z nich jeden projde, druhý neprojde, to si myslím, že na tom už obrovskou práci odvedl pan poslanec Procházka jako zpravodaj tohoto tisku.

Kdybych vás směla o něco požádat, tak bych doporučila vaší pozornosti pozměňovací návrhy. Některé jsou z dílny TOP 09, resp. za přispění odborníků, třeba paní poslankyně Chalánkové i pana Herberta Pavery. Také já tam mám některé pozměňovací návrhy. A ačkoli respektuji velikou skepsi pana, vašim prostřednictvím, pane předsedající, pana poslance Adámka, tak já jsem jako garant tohoto tisku klubu doporučila, aby většinu pozměňovacích návrhů pana poslance Adámka podpořil z jednoho důvodu. Protože tím, jak už jsme v tom opravdu my, kteří to dlouho sledujeme, tak ty pozměňovací návrhy se doplňují. A skutečně když dáme dohromady třeba pozměňovací návrhy paní poslankyně Chalánkové a pana poslance Adámka, tak pokud by prošly, tak ten návrh zákona se skutečně vylepší, a to v souvislostech. Není pravda, že vznikne guláš, ve kterém nikdo nebude vědět, co to vlastně za zákon je. Ty pozměňovací návrhy se v mnohém pozitivně doplňují.

To, co jsem opakovaně vytýkala tomuto zákonu, je, že je to taková technická, příliš technicistně se k němu přistupovalo a je to taková technická norma. Možná jsem idealista, ale domnívám se, že památky, máme-li je chránit, tak je musí chtít chránit úplně všichni, většinově celá populace. Musíme k nim mít alespoň takový vztah jako k životnímu prostředí. To znamená, památky mají být součástí našeho života. My máme přijmout, že to je něco hodnotného, a to ve všech aspektech.

Tady si tedy musím znovu trošku rýpnout do ministerstva, které strašně nerado slyší řeči o tom, že existuje také nehmotná charakteristika určité památky. Příkladem je pozměňovací návrh, který mluví o takzvané zvukové památce. Slyšela jsem, jak mi odborníci vysvětlují, že to je špatně. Jiní odborníci mi vysvětlují, že to je dobře. Já to řeknu úplně jednoduše. Většina zvonů nebo třeba těch varhan je v sakrálních stavbách. Většina sakrálních staveb neboli kostelů jsou památky. Ty varhany jsou součástí těchto sakrálních staveb. Ale to nejsou jenom ti pozlacení andělíčci a krásně vypadající píšťaly. Je to hudební nástroj. A jestliže při jeho rekonstrukci, při jeho údržbě ztratí ty varhany svůj zvuk, tak pak jsou to opravdu jenom ti andělíčci a pár nějakých píšťal, které si můžeme vyfotit. Ale ta památka jako taková, protože je to hudební nástroj, nemá vůbec cenu, a my v tom hrajeme celosvětový primát, no tak tu hodnotu prostě ztratí. Když nebudou varhany hrát a zvony zvonit, tak to je prostě, jak by řekl Mácha, zborcené harfy tón, že?

Čili tohle mě trošku mrzí. Vím, že Ministerstvu kultury jsou trošku trnem v oku moje návrhy, které hovoří o tom, že jsou nehmotné kulturní památky. Dokonce i můj návrh, abychom předefinovali tu navrženou definici památkového fondu jako součást našeho dědictví, tak jak to máme v preambuli naší Ústavy, protože dědictví, které máme uchovat, je přírodní, kulturní, hmotné i nehmotné - s tím jsem neuspěla. Já tedy nemohu než požádat vás poslance, abyste přehlasovali názor Ministerstva kultury.

Ale závěrem bych ještě chtěla říci, nemyslím si, že pozměňovací návrhy jsou věcně chybné, protože tady úplně opravdu velmi razantně vystupuji v tom, že stojí skutečně proti sobě poslanci, kteří konzultují už dva roky skutečně s odborníky, a pak stojí proti sobě - já vím, je to jejich dítě - pět úředníků z Ministerstva kultury a ti řeknou, že jsou ty pozměňovací návrhy věcně chybné. Chápu, oni věnovali léta přípravě. Ale to neznamená, že to je dokonalé.

Proto pro ty z vás, dámy a pánové, kteří nejsou pevně rozhodnuti, že návrh novely o ochraně památkového fondu zamítnou, si dovolím navrhnout jinou možnost a tou je podpořit pozměňovací návrhy. Protože není pravda, že v tom ty pozměňovací návrhy dělají guláš. My jsme to mezi sebou konzultovali. Konzultovali jsme to s odborníky. Konzultovali jsme to nakonec i s ministerstvem. A ty pozměňovací návrhy, resp. jejich schválení by skutečně tuto novelu, kterou, jak se já domnívám, potřebujeme, tak tuto novelu by vylepšily - vzdor tomu, jaké bude stanovisko ministerstva. Prosím, zvažte to. Věřím, že pozměňovací návrhy by tu novelu vylepšily. Možná jistě bude zase novelizace této novely v příštím volebním období, ale to je osud všech zákonných norem. Čili než to hodíme do koše, je ještě varianta podpořit pozměňovací návrhy.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Hubáčková a připraví se pan poslanec Seďa. Prosím, paní poslankyně.

 

Senátorka Anna Hubáčková: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, o vládním návrhu nového památkového zákona již bylo dnes řečeno opravdu mnoho, a nejenom dnes, ale po celé dva roky. Každopádně vidíme i podle příspěvků v této rozpravě, že více než 50 pozměňovacích návrhů nám svědčí o tom, že tento návrh má velmi vážné nedostatky. Nedostatky systémové, odborné i věcné. A z průběhu našeho projednávání to je zcela zřejmé.

Nový zákon je však právní dokument, legislativní předpis, který by měl být sestaven bezchybně, aby byl vůbec provozuschopný, tedy argumentačně přesný, jasný, srozumitelný, bez chyb a dvojznačností. A v této právní a štábní kultuře velmi rozsáhlý návrh zákona každopádně kulhá. A je to možné doložit na mnoha případech, detailech, které vůbec nejsou maličkostmi. Nejde pouze o právní kulturu a legislativní eleganci, ale hlavně jde o to, aby mohl být zákon v praxi vůbec uplatňován a vymáhán. A k tomu hezká slova v jeho preambuli nestačí. Nebojte se, nebudu vás tím teď zatěžovat. Každopádně bychom měli naslouchat stavebním historikům, akademikům, sdružení profesionálních pracovníků památkové péče, památkářům Národního památkového ústavu. Měli bychom naslouchat architektům. Ale koneckonců bychom měli naslouchat také krajům, jejichž připomínky nebyly ani řádně zaznamenány a vypořádány a teď se nám vracejí v několika desítkách pozměňovacích návrhů.

Pochopitelně načtené pozměňovací návrhy považuji za velmi rozumné a správné. Ale návrh zákona jako celku mohou stěží napravit. Považuji vládní návrh zákona zralý na zamítnutí. Nemyslím si, že je to otázka koaličního, opozičního rozhodování. Vůbec ne. Jedná se v současné době o kulturní dědictví. Dobrý zákon k jeho ochraně může pomoci a ten špatný může pořádně uškodit.

Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, budu velmi stručný, protože už to tady hodně zaznělo.

Souhlasím s tím, že současný platný zákon o ochraně památkového fondu je zastaralý a že je nutno jej změnit. S tím vůbec nepolemizuji. Nicméně jsem očekával, že novela, která je předložena, přinese nápravu a hlavně změnu koncepce a koncepčnost, což se ovšem nestalo. A trošku mě mrzí přístup Ministerstva kultury v průběhu legislativního projednávání tady v Poslanecké sněmovně.

Už tady padlo, že existují značné výhrady ať už odborníků, kteří se tímto zákonem řídí, tak i laické veřejnosti. V prvním i ve druhém čtení jsem se o těchto problémech zmínil.

Chci jenom upozornit, že můj komplexní pozměňovací návrh, který je pod body J1 až J24, měl ambici zavést urbanismus do památkového zákona tak, aby se chránily nejenom jednotlivé památky, jak to je teď, ale aby se chránily i památkové zóny, městské památkové zóny, památkové rezervace a celá historická města. Tím žádám o podporu svých pozměňovacích návrhů a uvidíme, v jakém znění bude vlastně schválen poté, co odhlasujeme ty jednotlivé pozměňovací návrhy. Protože opravdu 42 stran pozměňovacích návrhů je docela dost na to, aby byl ten zákon kvalitní.

Děkuji za pozornost i za případnou podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Dobré poledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. To byla poslední písemná přihláška do rozpravy. Ptám se, jestli se hlásí ještě někdo další z místa. Nikoho nevidím, mohu tedy rozpravu ve třetím čtení ukončit. Ptám se na závěrečná slova. Pan ministr nemá zájem, pan zpravodaj Procházka nemá zájem, pan zpravodaj Berkovec nemá zájem, takže můžeme překročit k hlasování o pozměňovacích návrzích.

Požádám pana zpravodaje Romana Procházku, aby nám řekl, jaký je návrh procedury hlasování, a potom se vyjádříme dál. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Roman Procházka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás nejprve seznámil s celou procedurou hlasování k návrhu zákona o ochraně památkového fondu, je to sněmovní tisk číslo 666, která byla projednána a schválena garančním výborem. Tuto bychom následně schválili a potom přistoupili k hlasování o jednotlivých návrzích.

Pozměňovací návrhy přednesené ve druhém čtení jsou uvedeny ve sněmovním tisku číslo 666/3. Garanční výbor projednal pozměňovací návrhy na své schůzi dne 7. června letošního roku, stanoviska garančního výboru jsou uvedena v usnesení výboru číslo 232 označeném jako sněmovní tisk číslo 666/5.

Nyní musím upozornit, že následující předložené pozměňovací návrhy jsou nehlasovatelné. Jedná se o D5, kde jsou nejednoznačné formulace pozměňovacích návrhů, D13, opět nejednoznačné formulace pozměňovacích návrhů, D14 až D19, kde není jasné, o čem má být hlasováno, D47 a D48, zde není jasné, o čem má být hlasováno, a dále J1 až J5, J7, J8, J10 až J17, J20, J21, J23 a J24, návrhy věcně souvisí, v některých pozměňovacích návrzích však chybí část textu nebo neobsahuje jednoznačné znění a neodpovídá formálním požadavkům. (V sále je velmi rušno.)

Dále budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích a o jejich věcném obsahu vás budu informovat vždy před vlastním hlasováním. Pozměňovací návrhy budeme hlasovat následovně:

Za prvé. Nejprve budeme hlasovat -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Ta procedura není jednoduchá a prosím, abyste dávali pozor, protože se samozřejmě může někdo z předkladatelů návrhu vyjádřit, že trvá na tom návrhu, který je označen, že je nehlasovatelný, tak abychom si úplně ujasnili, abychom všichni byli v obraze. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Roman Procházka: Děkuji, protože ta procedura je skutečně nesmírně složitá a bude tam několik úskalí.

Takže nejprve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu zákona. Nebude-li návrh zákona zamítnut, budeme hlasovat o E18.

Dále budeme hlasovat o A1, bude-li A1 přijato, jsou E19 až E23, B16, D33 až D35 nehlasovatelné. Bude-li A1 přijato, tak se bude dále hlasovat o B61, B62, a to společně, a dále o J18. Nebude-li A1 přijato, budeme dále hlasovat o E19, E20, E21, E22 a E23 společně. Budou-li E19 a následující přijaty, jsou B16, B61, B62, D33 až D35 a J18 nehlasovatelné. Nebudou-li E19 a následně přijaty, budeme dále hlasovat o B16. Bude-li B16 přijat, jsou B61 a B62 nehlasovatelné. Nebudou-li E19 a následně přijaty, budeme dále hlasovat o D33 až D35 společně. Budou-li D33 až D35 přijaty, je J18 nehlasovatelné.

Dále budeme hlasovat o B61 a B62 společně, dále o J18, dále o E19 až E23 společně, dále B16, dále D33 až D35 společně, dále o B15, dále o B17 až B30 společně. Budou-li B17 až B30 přijaty, jsou dále D4.1 až D4.13 nehlasovatelné. Nebudou-li B17 až B30 a následující přijaty, budeme dále hlasovat o D4.1 až D4.13 společně.

Dále budeme hlasovat o D21, D24, D25, D27, D28, D29, D32, D40, D41, D43, D49, D50, D51 až D62 společně. Budou-li D21 a následující přijaty, jsou dále D6, D7, B37, J19, E2 až E17, B6, B67, A6.1, A6.3, A6.4 nehlasovatelné. Nebudou-li D21 a následně přijaty, budeme hlasovat o D6 a D7. Budou-li D6 a D7 přijaty, jsou B7 a A6.8 nehlasovatelné. Nebudou-li D6 a D7 přijaty, budeme hlasovat o B7. Nebudou-li D6 a D7 přijaty, budeme hlasovat o A6.8. Dále nebudou-li D21 a následující přijaty, budeme hlasovat o B37. Dále nebudou-li D21 a následující přijaty, budeme hlasovat o J19, a dále nebudou-li D21 a následující přijaty, budeme hlasovat zvlášť o A6.1, dále o A6.3, o A6.4 a B6, dále B67.

Dále budeme hlasovat B47 až B57 společně. Budou-li B47 až B57 přijaty, jsou pozměňovací návrhy L9, L10 a E2 až E17 nehlasovatelné. Nebudou-li D21 a následující přijaty a B47 až B57 přijaty, budeme hlasovat o E2 až E17 společně. Budou-li E2 až E17 přijaty, je A6.17 nehlasovatelný. Budou-li E2 až E17 přijaty, budeme hlasovat A6.17. Nebudou-li B47 až B57 přijaty, budeme hlasovat o L9 a L10 společně.

Dále budeme hlasovat o D22, dále B63, dále D23, dále I1, I6, I10 až I12 společně, dále D26, dále I2 a I3 společně, dále C2, dále J6, dále I4, dále B64 až B66 společně. Budou-li přijaty, je A6.5 nehlasovatelný. Budou-li B64 až B66 přijaty, budeme hlasovat... Pardon, to opakuji stejnou větu.

Dále B9 až B11 společně. Tady se musím vrátit zpět k tomu, jak jsem říkal, že čtu stejnou větu, já se omlouvám. Pokud nebude u bodu 20 B64 až B66 přijaty, budeme hlasovat A6.5. Další bod tedy B9 až B11 společně, dále B34. Bude-li B34 přijat, jsou J9 a I5, I7 a I8 nehlasovatelné. Nebude-li B34 přijat, budeme hlasovat o J9. Nebude-li J9 přijat, hlasovat I5, I7 a I8 společně.

Dále budeme hlasovat o D1, bude-li D1 přijat, jsou K1 a K2 nehlasovatelné. Nebude-li D1 přijat, budeme hlasovat o K1 a K2 společně, budou-li K1 a K2 přijaty, je L1 nehlasovatelné.

Budou-li K1 a K2 přijaty, budeme hlasovat L2 až L8 a L11 až L15 společně. Nebudou-li K1 a K2 přijaty, budeme hlasovat o L1 až L8 a L11 až L15 společně.

Dále budeme hlasovat o D63. Dále o G2 a G3 společně. Budou-li G2 a G3 přijaty, je E1 nehlasovatelný. Nebudou-li G2 a G3 přijaty, budeme hlasovat o E1.

Dále budeme hlasovat o D8. Bude-li D8 přijat, je D30 nehlasovatelný. Nebude-li D8 přijat, budeme hlasovat o D30.

Další hlasování D31.

Dále B35. Bude-li přijat, je A6.2 nehlasovatelný. Nebude-li B35 přijat, budeme hlasovat A6.2.

Dále budeme hlasovat o B12 s tím, že B36 je totožný, proto je nehlasovatelný. (V sále je trvalý silný hluk.)

Dále o B13, dále B14, dále o A6.6., dále A6.7, dále D36, dále D37 až D39 společně, dále B68, dále B58.

Dále B31. Bude-li přijat, jsou B5, D2, B38 až B45, B69 až B71 a I9 nehlasovatelné. Nebude-li B31 přijat, budeme hlasovat o B5. Bude-li B5 přijat, jsou D2, B38 až B45, B69 až B71 a I9 nehlasovatelné. Nebude-li B5 přijat, budeme hlasovat o D2. Bude-li D2 přijat, jsou B38 až B45, B69 až B79 a I9 nehlasovatelné. Nebude-li D2 přijat, budeme hlasovat o B69 až B71. Nebude-li D2 přijat, budeme dále hlasovat o I9. Nebude-li D2 přijat, budeme hlasovat o B38 až B45 společně. Budou-li B38 až B45 přijaty, jsou B59 a E24 až E30 nehlasovatelné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás ještě jednou přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid! Prosím.

 

Poslanec Roman Procházka: Děkuji. Nebudou-li B38 až B45 přijaty, budeme hlasovat o E24 až E30 společně. Nebudou-li B38 až B45 přijaty, budeme hlasovat B59.

Dále budeme hlasovat o D64. Bude-li přijat, je B72 nehlasovatelný. Nebude-li D64 přijat, budeme hlasovat o B72.

Další hlasování D3, dále A6.9, dále B46, dále B60, dále J22, dále D42, dále A2, dále A6.10, dále A3, dále o B1 a B2 s tím, že D9, D10 a D44 jsou totožné, tudíž po jejich schválení nehlasovatelné.

Dále o G1, dále o H. Bude-li H přijat, jsou B3, B4, D4.14, D4.15, D11, D12, D45, D46, A4.1 a A4.2 nehlasovatelné. Nebude-li H přijat, budeme hlasovat o B3 a B4 společně s tím, že D11, D12, D45, D46 jsou totožné, proto nehlasovatelné. Nebude-li H přijat, budeme hlasovat o D4.14 a D4.15 společně. A dále, pokud nebude H přijat, budeme hlasovat o A4.1 a A4.2 společně.

Dále hlasovat o A6.11, A5. Dále F. Bude-li F přijat, je A6.12 nehlasovatelné. Nebude-li F přijat, budeme hlasovat o A6.12.

Další hlasování A6.13, dále B8 s tím, že B32 je totožný, proto nehlasovatelný. Dále 6.14, A6.15, A6.16 společně.

Dále A6.18. Bude-li přijat, jsou B33 a D20 nehlasovatelné. Nebude-li A6.18 přijat, budeme hlasovat o B33 s tím, že D20 je totožný, proto nehlasovatelný.

Dále o C1 a poslední hlasování - budeme hlasovat o celém návrhu zákona.

Nyní bych tedy, pane předsedající, požádal o hlasování o schválení procedury.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Slyšeli jste návrh procedury hlasování. Jsou k němu připomínky? Pokud ne, návrh procedury schválíme v následujícím hlasování. Já vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci a prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

A jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o proceduře hlasování v hlasování 176, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro tuto proceduru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 176 z přítomných 160 pro 151 poslanců, proti 3. Procedura byla schválena, budeme podle ní pokračovat.

 

Poslanec Roman Procházka: Nyní tedy budeme hlasovat jako první o návrhu na zamítnutí návrhu zákona. Stanovisko garančního výboru - nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan ministr? (Nesouhlas.)

Zahájil jsem hlasování číslo 177 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 177 z přítomných 163 pro 84, proti 53. Návrh zákona byl zamítnut. (Potlesk poslanců KSČM, ODS, TOP 09 a Starostové a nezařazených.)

 

Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi a končím bod číslo 92.

A ještě než budeme pokračovat, svou omluvu ruší od 12 hodin paní poslankyně Věra Kovářová.

Podle schváleného pořadu schůze pokračujeme v jednání o třetích čteních. Dalším bodem je bod číslo 86. Já bych prosil předsedy vládních politických klubů, aby zajistili přítomnost ministrů, kteří budou předkládat jednotlivé návrhy zákonů. První je pan ministr Pelikán, kterého tady ale nevidím. Dobře. Já se zeptám, v tom případě potřebuji poradu s předsedy poslaneckých klubů. Prosím, přijďte sem všichni, poradíme se, protože samozřejmě to, co bylo předpokladem, to dlouhé hlasování o zákonu dopadlo jinak, a dohodneme se tedy, jak dál pokračovat, kteří z ministrů tady mohou být. (Neformální porada s předsedy klubů.)

Vzhledem k tomu, že proti předpokladům, že budeme hlasovat zákon o památkové péči, je čas trochu jiný, tak po poradě s předsedy poslaneckých klubů vyhlašuji přestávku do 12.30. Do té doby by se měli jednotliví ministři podle pořadí, tak jak jsou jednotlivé návrhy ve třetím čtení, dostavit.

 

(Jednání přerušeno ve 12.19 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 12.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat projednáváním zákonů ve třetím čtení. Je před námi bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.