Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 959/6/ - vrácený Senátem

Tímto bodem jsme se zabývali v úterý 27. června tohoto roku, kdy jsme jej přerušili během vystoupení paní zpravodajky garančního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní poslankyně Vlasty Bohdalové. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujal ministr školství Stanislav Štech a senátor Jiří Růžička. Pana senátora mezi námi vítám. Vítejte, pane senátore.

Připomínám, že Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy a usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 957/7.

Nyní se táži zpravodajky, zda si přeje vystoupení. (Ano.) Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobrý podvečer, milé kolegyně, milí kolegové. Jednání o bodu o zákonu o pedagogických -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní kolegyně, ale na to, že projednáváme zákon o pedagogických pracovnících, tak je tady ruch jak ve škole nevalné pověsti. Děkuji. Prosím, paní kolegyně.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: - a končila jsem ve chvíli, kdy jsem vysvětlovala, že kariérní řád nenařizuje učitelům, že všichni musí postoupit do třetího kariérního stupně, ale říkala jsem, že je zcela normální, že všichni po dvou letech praxe musí absolvovat ony - ne, zkouška to není, ale projít tím atestačním řízením, aby byli uznáni samostatnými učiteli a měli nárok na příplatek. Tím jsem tady končila. A jestli dovolíte, nebudu vás dlouho zdržovat, protože chci dát slovo kolegům, kteří už se také při projednávání tohoto zákona k tomu vyjadřovali, ale jistě mají nové poznatky, tak chtějí ještě něco říci.

Já jenom připomenu k tomu, že v úterý, včera, proběhlo jednání s petenty oné petice proti tomuto kariérnímu řádu. Já jsem tam vystoupila v podstatě se stejným vystoupením jako tady, ale jenom jsem položila otázku, na kterou jsem bohužel nedostala odpověď, a ta otázka zněla: 7. 4. 2017 tato Sněmovna projednala tento zákon, odsouhlasila jej. Odsouhlasila jej ze 130 poslanců 89 hlasy a postoupila jej do Senátu. Co se změnilo za tu dobu, že petenti najednou tu petici začali sepisovat v květnu po projednávání Senátu? A chtěla jsem vědět, aby mi odpověděli, jestli se tato skupina petentů vyjadřovala mezi 1. a 2. čtením, jestli navrhovali přesně, které nás poslance své pozměňovací návrhy, co vlastně dělali. Na to odpověď nepřišla.

A já tady nebudu rozebírat jednotlivé body té petice. Já si myslím, že to, co jsme přijali 7. 4., Senát změnil pouze dvěma návrhy, o kterých vím, že pro ně ani nikdo v této Sněmovně nechce hlasovat, ale máme hlasovat o původním návrhu, a tam vím, že někteří poslanci z tehdejší koalice, protože od té doby běžel také politický běh, pro to hlasovali. A jestli dovolíte, možná že se mi někdo budete smát, já jsem učitelka a mám ráda názorné pomůcky. Takto vypadá koaliční hlasování o tomto zákoně. (Ukazuje velké schéma dotyčného hlasování.) To znamená, nic nevyčítám kolegům z ODS, nic nevyčítám kolegům z TOP 09, ale projednávalo se to napříč koaličními stranami, hlasování se takto projevilo a já vám to tady nechám, abyste si to mohli prohlédnout.

Já si myslím, že na úvod toho bylo řečeno až dost, a budu ráda, když se k tomu vyjádří další kolegové a řeknou takové argumenty, které budou jiné, než že to zatěžuje administrativu - což se dá lehce vyvrátit, že to není pravda. Že nebudou říkat, že je to drahé - což se dá také vysvětlit, že to není pravda. A budu ráda, když tady ti, kteří pro tento zákon hlasovali, řeknou relevantní argumenty, ale opravdu relevantní argumenty, proč pro něj teď nebudou hlasovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní zpravodajce. Otevírám rozpravu. V rozpravě jak první vystoupí pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Jiří Růžička: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, pane ministře. Dovolte, abych vám z pověření Senátu řekl pár slov k tomu, jak jsme zákon o pedagogických pracovnících v Senátu projednávali.

Nejprve tedy jak probíhal legislativní proces v horní komoře. Návrh zákona projednaly následující výbory: jednak ústavně-právní výbor, který svým usnesením doporučil Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Garančním výborem byl určen výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten doporučil Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Ohledně předmětného návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byla na schůzi Senátu vedena velmi rozsáhlá diskuze, v rámci níž byl v podrobné rozpravě dokonce podán i pozměňovací návrh, který navrhoval odstranit ze zákona všechny body, které se týkaly kariérního řádu, ale i řada dalších pozměňovacích návrhů.

Hlavní námitky, z nichž pak vycházely předložené pozměňovací návrhy: jednak to, že kariérní řád je administrativně náročný, především při přechodu mezi jednotlivými stupni klade časové i personální nároky na zúčastněné i členy komisí, které nejsou malé. Jednak kariérní řád nepřinese požadované zvýšení kvality. Naprostá většina učitelů bude automaticky zařazena do druhého stupně, do třetího stupně budou moci učitelé být zařazeni nejprve až v roce 2021. Dotkne se tedy kariérní řád pouze v tom nejbližším období začínajících učitelů.

Další často opakovaná námitka byla ta, a to už se netýká jenom kariérního řádu, že novela zákona o pedagogických pracovnících neřeší základní problémy narůstajícího nedostatku kvalitních, v uvozovkách nebo v závorce, ale vůbec učitelů jako takových. Není a nemůže být tedy kariérní řád tím, co do škol přivede mladé motivované učitele. Ti odcházejí a vidina kariérního řádu je ve škole neudrží.

Dále se mluvilo o tom, že stát si prostřednictvím tohoto zákona osobuje další pravomoci, bere je ředitelům, na ředitele přenáší pouze další povinnosti. A už také několikrát bylo tady zmíněno, že zavádění je finančně náročné, nemyslím tedy pro učitele samotné, ale finančně náročné pro celý systém, odčerpává další prostředky, které ve školství zoufale chybí.

Nakonec byly z pozměňovacích návrhů, které byly předloženy, přijaty pozměňovací návrhy senátora Václava Homolky, senátora Miloše Vystrčila a senátora Zdeňka Papouška. Naopak pozměňovací návrhy doporučené garančním výborem pro vzdělávání přijaty nebyly.

Výsledkem projednání pak bylo 31. května 2017 na 7. schůzi Senátu usnesení č. 165, které bylo poslancům rozdáno a kterým Senát za prvé vrací návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů uvedených v příloze a za druhé pověřuje senátora Jiřího Růžičku odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Pro úplnost by asi bylo správné dodat, že zástupce navrhovatele k návrhu zákona ve znění Senátem přijatých pozměňovacích návrhů vyjádřil zamítavé stanovisko. Návrh vrátit návrh zákona dolní komoře s pozměňovacími návrhy byl v Senátu přijat 42 hlasy, proti bylo 19 senátorů.

Teď ještě pár poznámek k pozměňovacím návrhům, které byly Senátem přijaty. Netýkají se všechny kariérního řádu, některé se týkají i funkčních příplatků pro jednotlivé funkce.

K bodu 10 senátora Papouška. Senát tímto pozměňovacím návrhem navrhuje zvýšit příplatek pedagogického pracovníka za výkon specializovaných činností z částky 1 000 až 2 000 na částku 2 000 až 3 000 korun měsíčně. Příplatek není definován zákonem, pouze prováděcím předpisem a jeho výše závisí na tom, kolik finančních prostředků má ředitel školy k dispozici, což si umíme všichni asi dobře představit.

K bodu 1 až 6, 8 až 11 senátora Papouška. Senát považuje za zcela zbytečné definovat pět dalších nových činností, které jsou specializované. K stávajícím, určeným pouze prováděcím předpisem, to dodávám, přibývají: koordinátor vlastního hodnocení školy, mentor profesního rozvoje, speciální pedagog v oblasti školské logopedie, specialista v oblasti prostorové orientace zrakově postižených, kariérový poradce. V případě těchto nově specializovaných činností se přitom jedná o činnosti, které jsou buď náplní jiné specializované činnosti, nebo jsou vybrány zcela nahodile. Návrh zároveň sjednocuje snížení přímé pedagogické činnosti, které by nově platilo pro všechny specializované činnosti, což je dost podstatné.

K sedmému bodu senátora Vystrčila. Novela zákona o pedagogických pracovnících navrhuje, aby další vzdělávání v souvislosti s implementací kariérního rozvoje zajišťovalo ministerstvo prostřednictvím právnické osoby jím zřízené. Dle názoru Senátu je ale nutné zajišťovat profesní rozvoj učitelů i jiným způsobem než pouze prostřednictvím právnické osoby jím zřízené.

Poslední bod. Senátor Homolka navrhoval, a ten pozměňovací návrh byl přijat, týkal se příplatku pro třídního učitele. Není v současné době nárokový, jeho výše závisí pouze na finančních prostředcích, které má ředitel školy k dispozici. Novela tento problém řeší a příplatek za třídnictví i jeho výši uvádí přímo v textu zákona. Senát je ovšem názoru, že příplatek je velice nízký a neodpovídá náročnosti rozsahu práce třídních učitelů. Z toho důvodu Senát navrhuje, aby se příplatek zvýšil z částky 1 000 až 1 500 korun měsíčně na 3 000 měsíčně. Tímto navýšením by zároveň došlo k tomu, že by se všechny příplatky, které novela zavádí, sjednotily na jedné částce 3 000 korun měsíčně.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, ať již přijmete senátní verzi, ať potvrdíte verzi sněmovní, či nepodpoříte ani jednu, žádám vás, abyste učinili takové rozhodnutí, které bude ve prospěch kvality vzdělávání v tomto státě. A domnívám se, že kariérní řád, tak jak je předložen, to zatím neřeší.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi. Než dám slovo panu ministrovi s přednostním právem, tak tu mám tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Karel Rais, po něm paní poslankyně Pastuchová, poté pan poslanec Brázdil. Prosím pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Já jsem přihlášen do rozpravy, tak tam to řeknu detailněji. Chtěl bych ale zareagovat na ten emotivní dotaz kolegyně Bohdalové: Proč?

Za dobu, která uplynula od hlasování, jsme získali více informací. Naznačoval to tady pan senátor Růžička. Byla to několikahodinová rozprava v Senátu, kde exministryně Valachová celkem detailně řekla konkrétní věci, které skutečně stojí za pozornost. Pak je uvedu v rozpravě. Minimálně jde třeba o financování projektu, který to má podporovat a kde se nám zdá, že některé částky v rozpočtu jsou přehnané. Automaticky asi půl miliardy jde na vybranou instituci.

Další věc, která nás zarazila, bylo nedopracování vnitřních norem. Paní ministryně Valachová říkala osm směrnic, z toho, že má tři hotové. A teprve v pondělí nám pan ministr řekl, že ze čtyř ten den je vlastně hotová ta čtvrtá prováděcí směrnice.

V mezidobí zvýšená aktivita učitelů, vedoucích odborných asociací, jak ředitelů gymnázií, tak třeba logopedů - v poslední době jsme dostali dopisy. S některými jsme to probírali osobně a zjistili jsme, mysleli jsme si, že mají pravdu. Těch vyjádření přicházela celá řada. Prošli jsme některé školy a tam ty reakce byly negativní. Kolem sebe máme skupiny učitelů, kteří jsou určitě objektivní a hovoří s jistým despektem. Možná to byla otázka, to jsme také řešili s panem ministrem, otázka malé informovanosti, protože tady došlo k výměně... (Připomínka z pléna. Předsedající: Čas!) Pardon, omlouvám se. Já to pak řeknu, dodám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím. Paní poslankyně Pastuchová a její dvě minuty, po ní s faktickou poznámkou pan poslanec Brázdil a pan poslanec Kořenek.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já jsem také přihlášena do rozpravy, nicméně já si myslím, že by se tu mělo všem měřit stejným metrem. Takže já vás prosím, pane předsedající, abyste vyzval kolegyni, aby si odnesla ten transparent (schéma hlasování, které před řečništěm zanechala poslankyně Bohdalová), protože se zde projednávaly zákony, kdy také někdo přinesl transparent a byl vyzván. A z pozice záchranáře si myslím, že je to i nebezpečné, protože by mohl někdo zakopnout a stát se tu úraz. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, já ten transparent z mého pohledu nevidím. Prosím paní kolegyni, aby předešla úrazu a transparent odnesla. Děkuji.

Pan poslanec Brázdil a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Milan Brázdil: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já před vás předstupuji s návrhem procedurálního hlasování - abychom tento bod přerušili do 19. října. Do 19. října.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Do 19. 10. Ano? (Ano.) Dobře. To je procedurální návrh, o kterém dám hlasovat, tak jak jednací řád velí, bez vyzvání. Přivolám naše kolegy, všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. (Zní gong svolávající poslance do sálu.)

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Brázdila, který navrhl přerušit projednávání tohoto bodu do 19. 10. tohoto roku. Tak je to v pořádku, je to míň než 120 dnů, jak říká jednací řád.

Já tedy zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Brázdila. Kdo je pro, abychom tento bod přerušili do 19. 10., nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 208, přihlášeno je 93 poslankyň a poslanců, pro 27, proti 37. Návrh nebyl přijat.

 

Další faktickou poznámku pan poslanec Kořenek, po něm paní poslankyně Nytrová. Všechno faktické poznámky. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, budu velmi stručný. Já si jenom dovolím reagovat na kolegu Raise, kterého si nesmírně vážím, nicméně ten projekt je zaměřen na metodickou podporu v regionu a v podstatě, myslím si, že bude realizován v každém případě a je potřeba ho realizovat, protože právě míří na kvalitu školství. Pak se o tom můžeme bavit dál.

Co se týká podzákonných norem, tak my všichni, kteří jsme byli u toho jednání - a byli jsme u něho -, víme, že jsou čtyři a je logické, že teze tam jsou vydány, najdeme si je ve sněmovním systému. Problém je v tom, že žádná podzákonná norma nemůže být dopracována, pokud není schválen zákon, protože víme, že tvořivost Poslanecké sněmovny nezná mezí.

A co se týká asociací, tak já musím vycházet z toho, že asociace jsou řádně registrovány, zastupují určité skupiny obyvatel a určitě se projednávání účastnily ve všech možných podobách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To byly veškeré faktické poznámky. Nyní s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech Vážené poslankyně, vážení poslanci, opravdu jen krátce. Já bych chtěl jen připomenout, protože jsem mluvil před 14 dny, na margo toho, co říkal pan senátor Růžička spíš k té druhé části, k těm pozměňovacím návrhům. Tam věta, že ne všechny se týkají kariérního řádu, není přesná. On se vlastně velmi nepřímo týká toho kariérního řádu jenom jeden, a sice poslance Vystrčila, a je to vlastně pozměňovací návrh trošku zmatečný, protože Národní institut dalšího vzdělávání není ten, který by všechno, abych tak řekl, vzal pod sebe a nějak dominantně, monopolně řešil vzdělávání. On má pouze tímto v gesci to, aby byla dobudována střediska, kabinety v krajích, aby se to víc přiblížilo školám a aby byl nastaven takový jejich početní stav i fungování, aby do budoucna se obnovilo to, co jsme tady zabili v minulých letech nebo nestačili dobudovat, a to jsou vlastně metodické kabinety, metodická centra, pedagogická centra atd. To, co dneska vlastně zoufale chybí. Jde o to, dát tomu jenom kvalitní obsah. Čili to byla jediná věc, která tam byla.

Jinak u těch ostatních jenom jednu věcnou připomínku. Tam nešlo o to nepřijmout nějaké nesmyslné nové specializační. Je třeba upozornit, že já jsem, pane poslanče Raisi - nevím, jestli tady je - dostal také dopis od Asociace školních logopedů: děkujeme, že bojujete.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane ministře, prosím mým prostřednictvím oslovovat pány poslance. Děkuji.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech Omlouvám se, jsem nezkušený, takže se omlouvám.

Chci jen říci, že dvě ty pozice už minimálně existují dneska a musely by se zrušit. Lidé, kteří absolvovali vzdělání, kteří si udělali stohodinové, dvěstě-, dvěstěpadesátihodinové kurzy, by naopak museli opustit tyto pozice. Těch nových, které byly kritizovány, jsou tam asi tři. A souhlasím. Mimochodem říkat, že kariérní poradce, nebo kariérový, je blbost, je dneska docela odvážné v situaci, kdy řešíme vazbu vzdělávání na trh práce a podobně.

Čili já bych jenom chtěl upřesnit ty věci, které tady byly řečeny ze Senátu. K tomu, co říkal pan senátor Růžička předtím, k tomu se můžeme vyjádřit později. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak to byl pan ministr. Nyní v obecné rozpravě řádně přihlášená paní poslankyně Ivana Dobešová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já mám dva úkoly, které bych ráda tady v tuto chvíli splnila. Jeden z nich je ten, kterým mě pověřil petiční výbor, který zasedal 11. července na své 41. schůzi, a jedním z bodů, které projednával, byla petice za nepřijetí novely zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, s kariérním systémem učitelů, tzv. kariérní řád. Na této schůzi jsem byla pověřena, abych informovala Sněmovnu, že tato petice, kterou podepsalo celkem 21 609 petentů, byla řádně projednána právě na této 41. schůzi a cílem této petice bylo upozornit na některé nesrovnalosti, o kterých se petenti domnívají, že přináší kariérní řád. Dovolte mi, abych vám přečetla šest bodů, na které se právě tato petice soustředila.

Za prvé, podoba kariérního systému učitelů je v rozporu s cílem uvedeným v programovém prohlášení vlády. Kariérní systém se bude až do roku 2022 týkat pouhých 5 % učitelů a nebude většinu učitelů nijak motivovat ke zkvalitnění výuky. Učitelé a především ředitelé škol budou zavaleni novou zbytečnou administrativou, která je připraví o čas, jejž by mohli věnovat přípravě na kvalitnější výuku nebo řízení školy. Kariérní systém bude diskriminovat většinu učitelů. Za páté, vznikne komplikovaný byrokratický moloch, jehož provoz spolyká velkou část finančních prostředků, které by mohly jít přímo do škol. A za šesté, stále chybí většina prováděcích právních předpisů, takže další konkrétní dopady novely nelze vyhodnotit.

Já jsem tedy tímto splnila úkol, který jsem dostala na 41. schůzi petičního výboru, a nyní mi dovolte, abych vystoupila se svým příspěvkem k projednávání kariérního řádu.

Paní kolegyně Vlasta Bohdalová vyzvala kolegy, kteří hlasovali ve třetím čtení pro schválení této novely, aby zdůvodnili, proč změnili svůj názor v průběhu času. Já bych ráda na úvod řekla, že měnit názor je naprosto legitimní, máte-li nové informace, které jste předtím neměli. A setrvávat na pozicích, máte-li nové informace, to dělá jenom hlupák.

Dovolte mi, abych uvedla své důvody, proč jsem změnila svůj názor. Za prvé na úvod chci říct, že při projednávání v rámci našeho klubu jsem upozorňovala na nedostatky této novely zákona o pedagogických pracovnících a snažila jsem se kolegům vysvětlit, v čem tkví úskalí této novely. Já jsem ji sama pracovně nazvala novou fasádou na starém domě, aniž bychom změnili kvalitu vnitřku bydlení.

Tento kariérní řád, a bylo to tady již řečeno, má tři stupně. První stupeň se bude týkat opravdu velmi malé části nově příchozích učitelů a jejich uvádějících učitelů a většina z nás učitelů bude překlopena automaticky do druhého stupně bez příplatků, protože příplatky jsme už všichni dostali. A nastává ten nejdůležitější, třetí stupeň. Přiblížíme se k němu nejdříve za čtyři roky. Ta vidina příplatku tří tisíc, potažmo pěti, je v tuto chvíli myslím velmi lákavá a při hranici platů učitelů opravdu motivující. Ale za čtyři roky tomu může být úplně jinak. Hodnota této částky se může změnit. Odsunu-li tedy tuto část a dostanu-li se ke specializačním profesím a specializačním příplatkům, tak i na klubu před hlasováním jsem upozorňovala na to, že to není žádné přidání učitelům, ale že je to za práci navíc ohodnocení jejich práce. A toto není třeba dělat zákonem. Naopak, zákonem se ta situace daleko více komplikuje. Uděláme-li to nařízením vlády, tak jako se to dělalo doposud, máme šanci kdykoli pružně zareagovat na finanční změny a třeba příplatky zvýšit. Budeme-li to mít zakotveno v zákoně, musíme při každé, jakékoli sebemenší změně ve výši příplatků zákon otevírat. Zdá se mi tento proces daleko složitější.

Ale teď se pojďme vrátit k těm příčinám, které změnily nakonec můj názor na tento zákon zcela. Jsou to v podstatě čtyři základní věci. A jednou z nich je i petice pedagogů, která byla podepsána koncem června, která naběhla před projednáváním školského zákona v Senátu a nabyla své intenzity právě před projednáváním vratky ze Senátu zde ve Sněmovně. Nebudu mluvit o obsahu té petice. Ten není podstatný. Protože věřím, že učitelé podepsali v dobré víře to, co měli možné, dostupné z webových stránek za informace získat, a to, co v nich vyvolalo určité pochyby.

To, co mě naopak přivedlo k tomu, abych se nad kariérním řádem ještě jednou zamyslela, je to, že ministerstvo před schvalováním nás všechny ujišťovalo, že všechny asociace, všechny odborné sekce a odborná veřejnost, že s nimi to bylo projednáno, že tento zákon schvalují a podporují. A to je ten zásadní rozpor. Objevilo se zde 21 tisíc učitelů, kteří najednou podepsali, a možná - protože ministerstvo na to pružně zareagovalo a řeklo, že to jsou nesmysly, vytržené pravdy z kontextu, někteří kolegové dokonce autory petice obvinili, že jsou to lži, hrubé lži - to je spíš důkaz toho, že odborná veřejnost nebyla dobře informována a že ne se všemi to bylo prodiskutováno.

Já sama osobně jsem tedy velmi rychle začala komunikovat s řediteli ve Středočeském kraji. A z tisíce mailů, které jsem s nimi na základě korespondence měla, mi přišla velmi rychlá, bryskní odpověď. Přišlo 486 odpovědí, z toho 480 záporných. Nechtěli tedy ani jednu z verzí, 10 odpovědí chtělo poslaneckou verzi a 6 verzi senátní. I to je určitý hlas. Hlas lidí, kteří mě zvolili, abych je zastupovala v Poslanecké sněmovně. A to je ten důvod, proč jsem znova teď tady vystoupila a chci vás přesvědčit o tom, že kariérní řád není to, co ministerstvo říká, že je.

A ten druhý důvod? Ten druhý důvod byl ještě horší. 24. 6. pan ministr na svém facebooku zveřejnil příspěvek a já si ho dovolím přečíst: "Petice takzvané Pedagogické komory proti kariérnímu řádu (dvacet tisíc proti). Že by tolik textově negramotných lidí mezi učiteli? Od samého začátku fake. Komora, co není a nemůže být komorou? Lživé tvrzení v každé větě petice? Nechce se mi to věřit."

No vážení, mně se to taky nechce věřit. Tohle bych očekávala od ministra, který čtyři roky intenzivně pracuje, přesvědčuje veřejnost a v době, kdy se rozhodl podat petici, tak napíše takovéhle prohlášení, a ne ministra, který je pár hodin jmenovaný do své funkce. Mně osobně, protože já se opravdu více cítím učitel než poslanec, to říká, že učitelé jsou pravděpodobně negramotní a je potřeba s tím něco dělat, je potřeba je poučit.

To, co je pro mě ale daleko víc alarmující, je, že pan ministr ani netuší, že petici nepodala Pedagogická komora, že ji podal petiční výbor složený z jedenácti členů, který řádně využil svého práva v demokracii podat petici a upozornit na to, že něco je v nesouladu. A to je daleko víc alarmující. Protože to mi připadá, že i pan ministr je textově negramotný.

No, musím říct, že já si učitelů velice vážím, a daleko víc si ještě vážím těch, kteří už konečně řekli dost. Kteří po dvanácti letech neustálých změn, neustálých pokusů o vylepšení školského systému řekli dost. Víte, učitelé jsou hodně konzervativní. Já jsem ve školství 33 let a vím, že učitel pokaždé ohne záda a úředníkovi splní, co si přeje. Ale pravděpodobně už ten pohár přetekl. A já si za to učitelů vážím. A musím říct, že budu raději negramotným učitelem než arogantním ministrem. To, pane ministře, za tím si stojím.

V reakcích, které mi ředitelé ke konci školního roku posílali, byla nejenom jednoduchá, stručná odpověď, jak bych očekávala, ale byla tam spousta důvodů a zdůvodnění, proč učitelé či ředitelé tento skvělý kariérní řád, který je klackem žene do ráje, nechtějí. A tak mi dovolte, pane ministře, abych vám jeden ten dopis se souhlasem autora přečetla:

"Víte, jsem ve funkci ředitelky teprve od září a k 31. 7. z této funkce odstupuji. Ještě minulý rok jsem patřila k těm bláznům, kteří se těší na pondělí, protože zas půjdou do práce. Byla jsem řadovou učitelkou a svou práci jsem milovala. Jeden jediný rok stačil na to, aby se můj postoj k českému školství otočil o 180 stupňů. Poprala jsem se s inkluzí a s obrovskou administrativou, která se k ní váže.

Na začátku školního roku jsme měli v naší malé škole sedm dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, na konci roku jich vykazujeme třicet. Řešili jsme stravování podle pamlskové vyhlášky. Vylepili jsme cedulky se zákazem kouření včetně dodatkové tabulky o elektronických cigaretách a vydali jsme odpovídající vnitřní předpis. Několikrát v tomto roce jsme s preventistou doplnili minimální preventivní program a preventivní strategii, aby byly oba dokumenty stále aktuální. A že těch změn v oblasti prevence v jednou roce bylo.

Řešili jsme revize zařízení, aby odpovídaly vyhláškám, sháněli jsme nové přihlášky na střední školy, protože některé střední školy strašily naše žáky, že pokud nebudou mít přihlášky podle nové vyhlášky, nebudou moci přijít k přijímacím zkouškám. Vykazovali jsme, testovali a implementovali legislativní změny do provozu školy. Moji kolegové neustále něco podepisovali, vyplňovali, vykazovali. A k tomu všemu jen tak mimochodem také učili.

A už jsem u toho, co mě přivedlo k rozhodnutí vrátit se zpět tam, kde mě moje práce těší. Tam, kde je mi dobře. Z ředitelny do třídy mezi děti. Při představě, že od září dojde k další změně školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících, vyhlášce o základních školách a úpravě přímé a nepřímé pedagogické činnosti, mi není zrovna dobře.

Paní exministryně v jednom rozhovoru řekla, že sníží administrativní zátěž škol a za každý nový papír dva zruší. Jeden den toto řekla, druhý den jsem se dozvěděla o tom, že novela školského zákona obsahuje povinnou výuku plavání a s ní souvisí i dotace na dopravu. Dotace je skvělá věc, nicméně devět stran papírování, které jsou povinností s tímto související, je přece jenom trochu moc. Zejména tehdy, kdy člověk čeká, že podle slov paní Valachové, bude někde 18 papírů ubráno. A takto můžeme pokračovat, až se dostaneme ke kariérnímu řádu.

Jsem ráda, že už to nebudu já, kdo v naší škole oznámí mým skvělým kolegům, že musí zpracovat a následně vyhodnotit plán pedagogického rozvoje. Že nové učitelky, které jsou první rok v praxi a perfektně fungují za pomocí všech kolegyň a uvádějícího učitele ve dvanácté platové třídě, propadnou do jedenácté a za rok budou muset svůj návrat mezi normální učitelky obhajovat před komisí, na kterou vezme škola peníze bůhví kde.

Jsem ráda, že nebudu ta, která jim řekne, že všechno jejich dosavadní vzdělávání nad rámec svých povinností bylo zbytečné, a že pokud budou chtít, aby jim v atestačním řízení bylo uznáno, musí ho pečlivě okomentovat. Že učitelky s mnohaletou praxí, s obrovskými pedagogickými zkušenostmi budou muset pro to, aby dostaly za několik let možnost získat mizerné tři tisíce k platu, absolvovat postupné roční atestační řízení a budou se muset obhajovat před komisí složenou z rychle proškolených členů. Zároveň budou muset zpracovat několikastránkové portfolio, ve kterém opět budou obhajovat a vysvětlovat to, že chtějí svoji práci dělat správně.

Ať mi nikdo netvrdí, že tady nenaroste stoh papírů v ředitelně alespoň o půl metru. A to ani nezmiňuji fakt, že peníze, které by měli dostat právě zmiňovaní učitelé, bude stát utápět v proškolování nových školitelů a při podpoře vzniku nových vzdělávacích organizací.

Protože kariérní řád odkazuje na několik prováděcích předpisů, z nichž se mi nepodařilo dohledat ani jediný - že by ještě nebyly na světě? - bude asi velmi těžké kariérní řád implementovat do chodu školy bez častého a obtížného dohledávání informací. A co si budeme povídat, někdy to s dohledáním informací k narychlo spíchnutým akcím není jednoduché. Například na inkluzní otázku, co znamená označení "způsob pořízení pomůcek jiné v doporučení školního poradenského zařízení" mi nebyl ještě v dubnu schopný odpovědět nikdo ani ze školního poradenského zařízení, ani z krajského úřadu či dalších institucí.

Za svou pedagogickou kariéru jsem poznala mnoho učitelů a učitelek. Jsou to většinou lidé, kteří jsou již ze své podstaty velmi pokorní, hodní a převážně nekonfliktní. Jinak by ostatně nepracovali ve školství, kde nemají zastání, kde nemají minimum práv, ale maximum povinností. Tihle lidé se nevzbouří proti náloži, kterou na ně úředníci od stolu nakládají. Tihle lidé zatnou zuby, budou dál vymýšlet hry a aktivity, aby vzdělávání jejich děti v jejich hodinách bavilo, a po večerech s vypětím všech sil vykážou, vyplní, obhájí, okomentují, sepíšou to, co se po nich požaduje. Protože vím, co je to za lidi, nechci být součástí této zrůdnosti. Omlouvám se, vím, že toto slovo působí silně. A nechci, abych před nimi musela obhajovat něco, čemu sama nevěřím, co nepodporuji a s čím absolutně nesouhlasím.

Netvrdím, že české školství změny nepotřebuje. Naopak. Potřebuje je jako sůl. Ale musí jít o změny promyšlené, prozkoušené, ověřené. Nemám ve svém okolí člověka, kterého by se někdo zeptal, co si o probíhajících změnách myslí. To, co paní exministryně tvrdí, že všichni členové komisí, sdružení, asociací, poradních orgánů atd. jí schválili a doporučili, je jen pochlebování a slabošské přitakávání. Stačil by výjezd do dvou až tří škol na malém městě při čtení komentářů, diskusí, a oči paní ministryně by viděly, co si myslí čeští učitelé.

Nevím, zda jsem dostatečně vysvětlila svůj postoj ke kariérnímu řádu. Myslím si ale, že jsem vyjádřila nechuť, která plyne ze všech chaotických a nepromyšlených změn. Přeji českému školství, aby učitelé učili, aby na učení měli čas a klid, aby učili tak, že to bude bavit je samotné, protože když práce baví učitele, chodí i jejich žáci do školy rádi a o to jde. Učitel je, věřte mi nebo ne, samostatně myslící člověk, ví, že se musí ve svém oboru dál vzdělávat a nepotřebuje o tom podávat reporty.

S pozdravem a s přáním, aby kvalitní české školství nebylo udušeno pod horou papíru."

To je hlas jednoho jediného člověka ze školství. A takových dopisů bylo více. Já věřím, že mí kolegové ze sociální demokracie mají spoustu jiných dopisů, které chválí jejich práci. Já bohužel takové dopisy nemám.

Řekla jsem druhý důvod, a to je pohrdání učiteli jako stavem, že si dovolili pozvednout prst a upozornit, že už mají té administrativy dost. Byl to hlas učitelky, nebo ředitelky ze základní školy.

Pane ministře, já bych vás také ráda informovala o práci ředitele střední školy. Když začaly školní vzdělávací programy a všechny školy se s nimi musely porvat, byli rychle proškoleni učitelé, na základních školách vytvořili jeden školní vzdělávací program, tak na středních odborných školách jich bylo mnoho. Konkrétně na mé škole 15. Každý z těchto vzdělávacích programů má minimálně 300 stran. Myslíte si, že bychom zvládli udělat tolik vzdělávacích programů, aniž by nám nefungovaly tzv. metodické kabinety? Já si myslím, že ne. Tak to jsem ráda, že se mnou souhlasíte. Takže není třeba přicházet s objevením Ameriky, která už byla objevena. Na školách tyto věci fungují.

Třetím důvodem, který mne vedl k tomu, abych se definitivně rozhodla nepodpořit ani jednu z verzí, byla naše poslední koaliční schůzka v pondělí večer. Na konkrétní dotazy z kariérního řádu jsem dostávala překvapivé odpovědi, jako například: Při sestavování dvouletých plánů rozvoje, nastane-li to, že se v dobré víře s učitelem dohodnu na jeho kariérním rozvoji, který je vázán na určité finanční prostředky, a rok nato tyto prostředky mít nebude, jaký bude dopad vzhledem k tomu, zda bude ze strany učitele právo vymáhat placení těchto kurzů? A naopak. Co nastane, když se v dobré víře s učitelem dohodnu, který v průběhu naplňování svého plánu rozvoje zjistí, že se vydal špatnou cestou, a řekne si, že to prostě plnit nebude? Mám já právo ho propustit, protože nepracuje na své kariéře? Odpověď zněla: A proč, to není potřeba, vždyť se nic neděje. No a ono se nic neděje? A my kvůli tomu děláme dvouleté papírové plány a trávíme na tom čas? A říkáme si, že jdeme k světlým zítřkům? To mě překvapuje. Já mám učitelů 75. To na tom strávím pěkný kus času, abych to pak hodila do koše! To bude skvělé!

Začala jsem školními vzdělávacími programy a včera jsem se zamýšlela nad tím, kolik změn jenom v přijímacím řízení za 17 let mého ředitelování proběhlo. Tak nejprve jsme měli dvě přihlášky. V rámci nich - první byla povinná. Když nebyl žák na ni přijat, teprve v platnost naběhla přihláška druhá. To bylo zrušeno. Naběhly tři sobě rovné přihlášky. Největší zmatek. Nikdo netušil, koho vlastně přijal. A tak jsme vařili guláš o tom, kolik budeme mít prvních ročníků, ale nevěděli jsme ingredience. Zdálo se, že to je nefunkční, tak jsme to zrušili. Měli jsme přihlášku pouze jednu. Narazili jsme na to, že žák, ačkoliv si začal daleko pečlivěji vybírat své budoucí povolání, protože měl jednu šanci, měl pouze jednu šanci. Tak jsme to změnili. Změnili jsme to na dvě rovnocenné přihlášky. Takže opět přijímáme všichni v dobré víře žáky a nevíme, kolik jich přijmeme. A loni jsme to vylepšili ještě přijímacími zkouškami.

Vidíte, tolik změn, a ono se prostě jedná jenom o přijetí jednoho žáka do prvního ročníku. A ten žák to ani netuší. Ten vůbec neví, kolik práce je s tím spojeno.

Já bych ráda uvedla ještě další fakta, která mi brání v tom, abych podpořila jednu z verzí kariérního řádu zde ve Sněmovně. Účinnost některých ustanovení nabíhá k prvnímu září. Vzhledem k tomu, že učitelé i ředitelé jsou na zasloužené dovolené, myslím, že jim to značně bude komplikovat jejich další rozjezd školního roku. Jsou nastaveny úvazky, budou muset shánět možná i navíc jiné učitele a stavíme je do velmi stresové situace.

Několikrát jsem paní ministryni upozorňovala na to, že kariérní řád se vztahuje pouze na učitele, kteří mají pracovní smlouvu. Na vyšších odborných školách a na středních odborných školách je celá řada učitelů, kteří učí na dohody o pracovní činnosti. Věřte mi, že těm žákům je úplně jedno, jestli je učí učitel s pracovní smlouvou, či s dohodou o provedení pracovní činnosti, a všichni chtějí mít kvalitní učitele. Tak proč nenecháme kvalitativně, nebo profesně růst i ty, kteří nemají pracovní smlouvu? Už teď začínáme mezi těmi učiteli diverzifikovat: Tebe, ty jsi perspektivní, ty máš pro mě pracovní smlouvu, tebe pošlu na školení, a ty jsi jenom na dohodu o pracovní činnosti, tak ty ani nemusíš. A jak to dopadne na učitele na vyšších odborných školách? Splní kritéria třetího stupně, když ani nemusí mít pedagogické vzdělání pro výkon své funkce? A víme vůbec ta kritéria toho třetího stupně, která nás budou čekat? Nevíme. Ve vládních nařízeních a v prováděcích vyhláškách se hovoří o standardu učitele pouze ve druhém stupni. Třetí stupeň se bude tvořit ve čtyřletém období za pochodu. Dovedu si představit, že učitel si sestaví plán rozvoje svého profesního růstu, aby za dva roky zjistil, že se vydal špatnou cestou, protože standard byl nastaven trochu jinak. I to se mi zdá vůči učitelům velmi neseriózní.

Už tady můj kolega zmiňoval stanovisko Asociace logopedů. I to je určitý moment, který mi říká, že zákon nebyl dotažen do finále, pokud oni - pokud oni píší dopis, ve kterém upozorňují, že školní logoped narušuje práci klinického logopeda svou neprofesionalitou a může dokonce přispět k narušení výchovy a vzdělávání dítěte. Nemusíte se mnou souhlasit. Můžete mi říci, že nemám pravdu. Přesto já musím říct, že to jsou docela závažné věci, které mne vedou ke změně mého stanoviska.

Ještě jednu věc jsem pochopila - že ministerstvo ve snaze zlepšit a zkvalitnit české školství nemá ani tušení, co se ve školách děje, a proto, pane ministře, si dovolím prostřednictvím předsedajícího vás vyzvat: Přijďte ke mně v září do ředitelny. Pojďme se sejít v sedm hodin ráno na statku a budeme pokračovat v provozu školy, abyste viděl, co je realita života ředitele, pokud máte dost odvahy.

Dámy a pánové, jménem klubu hnutí ANO bych ráda vyjádřila naše stanovisko. Po dlouhém projednávání jsme se rozhodli nepodpořit ani parlamentní, ani senátní verzi, která je v tuto chvíli parlamentu předkládána. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Nejprve elektronicky přihlášený pan předseda Kučera s faktickou, poté paní poslankyně Havlová, pak pan poslanec Foldyna, pak paní poslankyně Bohdalová. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já jsem si se zájmem vyslechl tady povídání paní poslankyně. Já se v tom samozřejmě v mnohém shoduji, mě jenom překvapuje, že si o tom povídáme teď až v době, kdy se projednává vratka ze Senátu, protože toto byla řeč, která tady měla zaznít v prvém čtení tohoto zákona, a možná jsme si mohli ušetřit mnohé peripetie při projednávání tohoto zákona.

Samozřejmě bych skutečně chtěl vyzvat k tomu, abychom tady jednali i trošku věcně, protože si myslím, že všichni už jsou rozhodnuti, jak budou hlasovat. Tyhle příběhy ze školy, ony jsou samozřejmě dojemné, ale myslím si, že všichni víme, jak hlasovat budeme. Takže to možná zaznívá z ne úplně správné strany, ale měli bychom tady k tomu přistoupit věcněji a tento zákon co nejdříve, věřím tedy, zamítnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Havlová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já velice stručně. Já jsem poslouchala s nadšením tady moji předřečnici paní poslankyni Dobešovou a vyvolalo ve mně vlastně to, že jsem se přihlásila s technickou. Ty tři tisíce, které navrhuje Senát pro třídní učitele - já bych to všem učitelům přála, ale já tady taky stojím v roli zastupitelky a všichni si uvědomme, že školy zřizovatel je obec. A nikdo nám neřekl, kde se ty tři tisíce pro ty kantory vezmou. A jestliže si vezmu, že máme jenom v obci dvanáct tříd a každému tomu třídnímu učiteli bychom dali tři tisíce, tak chci vidět, kde by ta obec vzala zhruba pět set tisíc ročně na to, aby těm třídním učitelům přidala. Proto absolutně nemůžu souhlasit se senátním návrhem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní z místa faktická poznámka, pan poslanec Foldyna, poté paní poslankyně Bohdalová, poté pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, děkuji za slovo. Víte, dámy a pánové, já jsem lodní mechanik, nejsem pedagog a do školy jsem tedy jenom chodil. Mám pět dětí, takže mám zkušenost ze školy tím, že moje děti také chodí do školy. Mám manželku učitelku, takže vím o tom, jaké problémy mají.

Přátelé moji, kolegové, já vám něco řeknu. Nezlobte se na mne, když to řeknu tak explicitně. Já 27 let vidím, jak tady przníme české školství. Nezlobte se, že používám takové slovo, které se vůbec nehodí do Sněmovny. Ale to, co tady předvádíme za těch 27 let v tom školství, můžeme se plácat po rameni, jak chceme, jak je to všechno dobré, ale vy přece víte, jaká je skutečnost, jaké jsou dneska maturity, jaké jsou obory, kolik nás to stojí a co to vlastně je.

A my jsme se dostali někam v této chvíli, že tady máme schválit nějaký zákon, a já tedy nepedagog jsem šel a zeptal jsem se na odborových svazech: Prosím vás, řekněte mi, zdali to chcete, nebo nechcete, protože vy zastupujete ty učitele. Bylo mi řečeno i na krajském odborovém svazu: Pane poslanče, je to nedokonalé, ale prosím vás, přijměte to, je to posun dopředu.

Prosím vás, my tady o něčem diskutujeme - a já chápu, že je před volbami. My jsme tady přece ten zákon schválili i s 33 hlasy společnosti, nebo sdružení ANO, nebo hnutí, promiňte, já to nechtěl říct, já jsem se trošičku rozčilil. Přece pojďme něco - jestli si myslíte, že ta diskuse k něčemu povede, a vy přece dobře víte, že k ničemu nepovede, že se tady jenom prostě budeme překřikovat a mluvit. Pojďme hlasovat o těch věcech, pojďme se posunovat! Vždyť ta veřejnost musí mít psotník z nás! Ta odborná veřejnost ve školství, ti z nás prosím vás opravdu jsou na mrtvici, ti učitelé. My jsme vždycky říkali: Na prvním místě nebude banka, ale škola! Ale vždyť to není pravda. (Upozornění na čas: Vaše dvě minuty, pane poslanče.) Takže děkuji. (Projev byl přednesen velmi důrazně.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další paní poslankyně Bohdalová. Máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já jenom drobnou poznámku. Nevím, jak člen petičního výboru nebo členka petičního výboru může prohlásit, že obsah petice není důležitý. Já tvrdím, že obsah každé petice je důležitý.

A pak k těm experimentům - dvanáct let ve škole. Jasně se řeklo ve školském výboru, když jsme diskutovali s ministryní Valachovou, tak se řeklo, že se musí zajistit přímé peníze do navýšení školství. To se stalo pro tento rok, nevím, jak to bude příští rok. Pak se řeklo, že aby ty peníze byly efektivně vynakládány, že se musí přijmout reforma financování regionálního školství. Ta se přijala. A završení že má být kariérním řádem, že toto budou tři základní normy, které těch dvanáct let změn zastaví, ukončí, a že potom tedy se budeme věnovat přímo těm jednotlivým věcem.

A druhá věc, kterou bych tady chtěla říct. Víte, ono české školství se nedá posuzovat podle jedné střední školy.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Blažek s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já navážu na pana kolegu Kučeru, který řekl, že jsme si mohli ušetřit různé peripetie. No a teď budu mluvit k hnutí ANO a k panu Faltýnkovi, který tu v tuhle chvilku je.

Já bych jenom připomenul, kolikrát pan Faltýnek, a podle mě nesprávně, ta argumentace není správná, vypočítával, kolik stojí hodina a den jednání Sněmovny a různých orgánů. Tak já ten argument nemám rád, podle mě je nesprávný. Ale faltýnkovsky se na vás teď obracím, abyste si sami, když vás ty počty tak baví v hnutí ANO, spočítali, kolik hodin Senátu, Sněmovny, vlády, různých dalších orgánů to stálo, abyste nakonec jenom proto, že se blíží volby - ty ostatní argumenty jsou zcela zástupné -, dospěli najednou k závěru, že dost možná ty hlasy ve školství by se mohly pohnout někam jinam, tak z tohoto důvodu - je to legitimní, ale je to jediný důvod - obracíte názor. A vlastně názor? Názor se dá obrátit tehdy, pokud nějaký je. Vy jste v tom původním projednávání žádný neměli, neprojevili, tvořili jste koaliční mašinérii, a teď najednou přicházíte s tím, co tady bylo x-krát řečeno, ale jinými politickými stranami. Takže jenom tohle k vašemu postupu.

A poprosím vás, podle faltýnkovských tabulek si spočítejte, kolik to stálo tenhle stát, byť tento argument sám neuznávám.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Tím jsme uzavřeli blok faktických poznámek a na řadě je se svým příspěvkem pan poslanec Tomio Okamura, kterému tímto dávám slovo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, v souvislosti se zákonem o kariérním řádu bych v prvé řadě vyzval pana ministra školství, aby ihned odstoupil z funkce. A pokud tak odmítne učinit, tak vyzývám pana premiéra, aby pana ministra odvolal. Za těch pár hodin, co je ve funkci, prokázal maximální neschopnost komunikovat s učiteli a stabilizovat svůj resort.

Proti dnes projednávanému zákonu podepsalo během krátkého času petici 20 500 učitelů z 1 071 škol. Je to velmi silný signál, že je něco špatně. Ministr Štech nominovaný do vlády za ČSSD namísto diskuse s vysokoškolsky vzdělanými pedagogy o podobě zákona, který se jich osobně dotýká, na svém profilu na facebooku plošně učitele pozurážel. Cituji: "Petice tzv. Pedagogické komory proti kariérnímu řádu, 20 000 lidí bylo proti, že by tolik textově negramotných lidí mezi učiteli? Od samého začátku fake. Komora. Co není a nemůže být komorou, lživé tvrzení v každé větě petice. Nechce se mi to věřit." Konec citátu ministra Štecha nominovaného do vlády za ČSSD.

Už první a základní omyl pana ministra je, že petici organizuje Pedagogická komora. Petici organizuje petiční výbor, jehož členové jsou uvedeni v textu petice, a jde především o řadové učitele i ředitele různých škol. Ti jako občané České republiky pouze využili své ústavní právo zaručené Listinou základních práv a svobod a zákonem o právu petičním. Jako textově negramotný se projevil ve skutečnosti sám pan ministr Štech nominovaný za ČSSD. Druhá věc je, že urážky místo argumentů užívá opravdu jen skutečně negramotný člověk. A takto intelektuálně diskvalifikovaný člověk by nikdy neměl stát v čele žádného ministerstva. Natož Ministerstva školství. Pokud tu bude někdo namítat, že bychom neměli zveličovat mimořádný exces, tak je třeba říct, že nenávist pana ministra Štecha k učitelům je kontinuální a není nijak nová. Ještě jako náměstek ministryně Valachové pan Štech učitele nazval - cituji - póvlem.

Dámy a pánové, prosím, zamysleme se, může resort školství řídit člověk, který považuje učitele za negramoty a póvl? Pochopitelně podporujeme nejen protest učitelů proti novele zákona, která naprosto prokazatelně je jen velký tunel na veřejné peníze pro spřízněné organizace a party přátel přátel a která učitelům prakticky nic nepřinese, a současně podporujeme výzvu učitelů, aby ministr školství vzal odpovědnost za své výroky a odstoupil.

Před chvílí, přestože je to přání učitelů, se tady vedle u stolu tomu pan ministr s kolegou smáli. Smáli se tomu, když jsem tady říkal, co si přejí učitelé v petici. Opět jste se jim vysmál. Protože v televizi jsem zabrán jenom já, tak to tady říkám, jakým způsobem se tady nadále chováte. Opět ministr Štech za ČSSD.

Dále, tento člověk nebyl a není schopen získat důvěru svého resortu a odpovědně s ním spolupracovat. Bývalá paní ministryně ujišťovala, že návrh má širokou podporu pedagogické veřejnosti. Není tomu tak. Buď nebyla informována, nebo vědomě lhala. Je to naopak. Jak vidíme z petice, významná část pedagogické veřejnosti je zděšena výslednou podobou tzv. kariérního řádu. A teď si pan ministr povídá tady vedle u stolu a vůbec nesleduje. V podstatě ho to nezajímá. Jenom to tady dokládám, protože aby lidé věděli, jak tady kontinuálně pokračuje ten přístup.

Takže jak vidíme z petice, významná část pedagogické veřejnosti je zděšena výslednou podobou tzv. kariérního řádu. Víme samozřejmě o dokumentu, který podepsal pan ředitel Zajíček, který se snaží vydávat za hlas pedagogické veřejnosti a vyzývá zákonodárce k podpoře návrhů ministerstva. V tom dokumentu chybí jen označení kritiků samozvanci a ztroskotanci dle tradic totalitní propagandy.

Kariérní řád je dnes pouze europrojekt pro Národní institut dalšího vzdělávání. Je to další tunel na veřejné peníze. Přestože novela zákona dosud nebyla schválena, přímo řízená organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Národní institut pro další vzdělávání, tak se tak organizace jmenuje, obdržela od Ministerstva školství již v dubnu 2017 v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání částku 508 mil. korun na projekt s názvem Implementace kariérního systému učitelů. Většinu finančních prostředků spolkne administrace projektu. Například jen na propagaci kariérního systému je v něm vyčleněno 41 mil. korun. Tento projekt má již řadu zaměstnanců, a znovu zdůrazňuji, přesto, že novela zákona nebyla ještě schválena. Těmto zaměstnancům náleží hrubý měsíční plát ve výši 72 800 korun. To je plat projektového manažera tohoto projektu. Dále jsou platy 51 000 korun, to má deset týmových manažerů tohoto projektu. A dále 30 000 až 56 000 korun měsíčně mají platy další manažerské, administrativní a odborné pozice v projektu.

Vzhledem k tomu, když to porovnáme, co tady předvádí pan ministr Štech za ČSSD a jeho předchůdkyně také za ČSSD, tak vzhledem k tomu, že nástupní platový tarif učitele základní školy a střední školy činí 22 140 korun a učitelky mateřské školy pouhých 17 260 korun hrubého měsíčně, jde o výsměch řadovým učitelům. A my v našem hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, nesouhlasíme s touto politikou, kterou předvádíte. Rozsah tohoto projektu ani jeho finanční náklady naprosto neodpovídají skutečnosti, že se bude v příštích pěti letech kariérní systém týkat pouze pěti procent učitelů v daném roce. Tří tisíc začínajících učitelů a tří tisíc uvádějících učitelů, kteří obdrží příplatek 3 000 korun měsíčně, což je celkem pouze 140 mil. korun ročně navíc oproti současnému stavu.

Očekával bych, a my v našem hnutí SPD, že vzdělání učitelů je oblast, ve které může být základem především vzájemný vztah pedagogické praxe a pedagogických fakult vysokých škol. Nebude tomu tak. Návrh a vlastně projekt umožní široké zapojení různých neziskových organizací do vzdělávání, a já se nebojím říci, do ideologického zpracovávání učitelů.

Co konkrétně kariérní řád přináší pro učitele? Někteří učitelé dostanou naději, že za sedm let si polepší o 3 000 korun. Návrh dělá doslova hlupáky z ředitelů škol, kteří absolvovali funkční vzdělávání, a nyní to zákon pomíjí ve vztahu k akreditační úrovni. Samozřejmě že ředitelé budou zapojeni, ale jinak. Čeká je nepochybně navýšení administrativy a organizace suplování za vzdělávané kolegy. Mám obavu, aby školy nezačaly připomínat Nemocnici na kraji města. Nejlepší učitelé budou suplovat a aktivní Cvachové se budou vzdělávat.

Zkrátka řečeno, tohle nepřinese učitelům, školám i žákům vůbec nic. Jen zbytečnou práci a administrativu. Žádný pedagogický talent to do školství nepřitáhne. Jde ve skutečnosti o vytahování peněz ze školství. Vaše hlasování je nutné zmanipulovat pro podporu čerpání peněz. Vaše hlasování, vážení kolegové, samozřejmě je nutné zmanipulovat pro podporu čerpání peněz těchto supereuroprojektů bez užitku. To je cílem této novely. My v SPD se ale samozřejmě zmanipulovat nenecháme.

Dámy a pánové, myslím, že je namístě, abych řekl, jak si představuje naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, konkrétní kroky ke zlepšení stavu našeho školství. Především je třeba vrátit do práce základních a středních škol jasné požadavky na výkon žáka. Takzvaný koncept inkluze je smrticí nesmysl a naše hnutí SPD hlasovalo proti tomuto konceptu. Na konci základní školy je potřeba srovnávacími testy posoudit jeho předpoklady pro další vzdělávání na různém typu středních škol. My v SPD chceme zachovat koncept společné maturity, která musí být náročná a musí vrátit ztracený kredit této zkoušce. Dále je podle našeho názoru nutné podpořit spolupráci škol a pedagogických fakult při přípravě nových učitelů a v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. Nástrojem zde může být návrat k praxi učitelů-metodiků na školách, kteří by působili přímo na školách a spojovali by poznatky praxe a pedagogických fakult. Přestaňme vytahovat peníze ze škol. Místo neefektivních projektů je dejme školám na mzdy kantorů. Je reálné dostat mzdy učitelů na 130 % průměrné mzdy. Chce to jen na Ministerstvu školství hospodařit v zájmu učitelům.

Závěrem mi dovolte říci, že ani já, ani my za SPD, přestože je nás tady opravdu velice málo a pár, nepodpoříme ani sněmovní, ani senátní verzi. Tento návrh zákona je potřeba zamítnout.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kořenek, poté pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Budu se snažit vejít do dvou minut. Nebudu se potom už hlásit do rozpravy, stáhnu si diskusní příspěvek.

Já nevím, o čem tady mluvíme, kromě útoků. To přece není vůbec o ministrovi. Já s předřečníkem možná v některých věcech budu souhlasit v tom konci, jak připravovat učitele, ale on v podstatě, když tady na stole máme nějaký materiál, tak to popírá. Takže pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, neříkejte, že chcete zlepšit naše školství, když ho zároveň zabíjíte. Ale nejste odborník ve školství, tomu rozumím.

Prosím vás, jak chcete přitáhnout mladé lidi? Ředitelů a zástupců ve školách zase tolik není, aby mohli všichni povýšit do této pozice. Ale můžeme jim nabídnout, aby dělali pozice, které ve škole musíme dělat. A můžeme je za to i zaplatit nad rámec. Plošné odměňování už dlouhodobě nebude. A zvyšovaly platy v minulosti jenom sociálně demokratické vlády. Podívejte se, jaký byl za vlád sociální demokracie nárůst platů učitelů. A pokračuje se v tom. A nikdo nezpochybňuje, že učitelé musí být zaplaceni. Ale zároveň tam jsou pozice, pro které si ty lidi musíme vychovat a musíme je zaplatit. Co je špatného na tom, že učitelka dostane zaplaceno za to, že se věnuje malým kolegům? Já si myslím, že na tom nic špatného není. Že logoped, který se bude věnovat nad rámec a dělá mi systémově logopedii, dostane zaplaceno za to, že se tomu věnuje systémově. To je práce navíc v té škole! A že má snížený úvazek. Jestli chcete připravit učitele až o 60 tis. ročně, ty, kteří dělají opravdu dobře a budou dělat ty specializované činnosti, tak to zamítněte! V pořádku. Ale pak řekněte těm učitelům, proč těch 60 tis. nemají. Utečou nám do soukromého sektoru. A to, že bude vybudována podpora v regionech - vždyť to přece potřebujeme, aby ti učitelé spolupracovali, aby každý nedělal všechno sám na koleně. Ať to dělají společně! Ulehčí si práci.

A samozřejmě co se týká ředitelů. Vždyť ten kariérní řád pokrývá i ty ředitele. Každý ředitel je učitel. Pokrývá ho to didakticky. On přece může taky dělat tu specializační činnost. A většina ředitelů to dělá! (Předsedající upozorňuje na čas.) Proč by za to neměli být zaplaceni?

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr školství. Prosím.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech Jen velmi krátkou. Vážené dámy, vážení pánové, je mi velice líto, že tady vystupující poslankyně Dobešová, poslanec Okamura jenom prokázali, že opravdu dokonale zvládli text petice, nikoliv to, co je v kariérním řádu. Jenom jeden příklad. Kdybychom rozuměli tomu, jak fungují evropské projekty a projekt IMKA, tak byste museli vědět, že 41 mil. korun, které jsou podle pozic Evropské komise, je vlastně na pět let docela málo, a museli byste říct, co se z toho hradí. Pak byste si museli položit otázku, proč mnohem vyšší sumy byly v minulém období zajištěny na propagační aktivity daleko větších projektů.

To, že tady mluvíme o tom, že odstartoval ten projekt. No jistě. Ten by nemohl nikdy odstartovat v tom budování dalšího profesního vzdělávání učitelů, kdybychom měli schválen zákon! Snad elementární poznatky o tom, jak fungují evropské projekty a jak právě ony mají doplnit komplementárně něco, co teprve poté posléze bude vtěleno do nějaké udržitelnosti.

A poslední věc. Já bych rád, kdyby se neopakovaly lživé a nepravdivé výroky na moji osobu po 35 letech práce pro české učitele, po tom, co já tady nebudu citovat maily a dopisy, které mi říkají "vydržte, je to dobrá věc, nenechte se vytočit, fandíme vám", tak tady taky nečtu populisticky. Jenom vám chci říci, že ty výroky, které jsou mi připisovány, nejsou pravdivé.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou paní poslankyně Ivana Dobešová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji. Byla jsem požádána, abych už nevystupovala, ale já to musím udělat. Pane ministře, tohle to je tedy lživá věc? Tohle jste nenapsal vy? (Ukazuje kopii stránky z Facebooku, kde ministr v příspěvku mluví o 20 tisících negramotných lidí mezi učiteli. Ministr odpovídá mimo mikrofon v tom smyslu, že mluví o něčem jiném.) Ne, počkejte, tohle jste nenapsal vy? (Odpověď ministra nebylo u stolku stenografů slyšet.) Dobře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. (Poslankyně Dobešová odcházející od řečnického pultu již mimo mikrofon: Takže napsal.) Poprosím, abychom se nepřekřikovali případně v sále.

S dalším vystoupením je přihlášen pan poslanec Zlatuška. To tu máme krásné ticho... Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, pane ministře, já navážu na to, co zde ukazovala paní kolegyně Dobešová, protože s tímto jsem se hlásil do rozpravy při té minulé části jednání.

Konstatování o těch 20 tisících údajně textově negramotných učitelích je možné brát emotivně jako nadávku učitelům, je možné to vzít snad jako návod pro žáky na školách, aby začali zkoumat, kdo z průměrně dvou až tří učitelů na jejich škole je textově negramotný a aby případně tímhle častovali své učitele, když po nich třeba hážou houbou. Ale já bych to od ministra školství bral jako faktické vyjádření toho, že konstatuje, že má ve školství 20 tisíc toho, čemu říká textově negramotní učitelé. Nevím, co je to textově negramotný, ale je to pravděpodobně někdo, kdo nebude úplně kvalifikován pro to, aby působil jako učitel. Toto si dávám dohromady s argumentací, kterou jsem zde měl v době, kdy jsme o této normě jednali zde, než šla do Senátu, a zdůvodňoval jsem, proč jsou potřeba i kvalifikovaní absolventi vysokých škol, aby mohli působit na vysokých školách, přestože neprošli pedagogickými fakultami. Těch 20 tisíc evidentně ten deficit ještě zvyšuje. A zdůrazňuji, je to hodnocení stavu od ministra školství.

Druhá věc je, že ten soud, který pan ministr na Facebooku tehdy uvedl, vzápětí korigoval. 26. června v 11.09 uvedl pod tím něco, co by se dalo charakterizovat jako jistý druh omluvy. Píše tam, že uvádí tento status na pravou míru. A kdybych parafrázoval ten další text, co tam je, tak z toho vyplývá, že byl extrémně pobouřen těmi nepravdami, které tam jsou, a reagoval, jak píše - občas reaguji emotivně. Poté je tam konstatování - zase cituji - vyjádřil jsem pouze řečnickou otázkou znepokojení nad tím, že pedagogická veřejnost je mnohdy konfrontována s nepravdami. Tímhle ta řečnická otázka má evidentně tzv. asertivní formu. Je to tvrzení. A tvrdí, že je zde 20 tisíc učitelů, kteří - jednak šíříme pravdy, ale druhou věc uvádí o sobě, že tady takováto konfrontace ho uvádí do toho emotivního stavu, kdy někdy kolem půlnoci - z té doby byl ten předchozí status, může mít řadu jiných vysvětlení, ale do toho nebudeme zabíhat, tak že tedy takováhle věc ho uvádí do takového emočního stavu, že reaguje tímto způsobem, který poté uvádí na pravou míru.

Kdyby to byl ministr školství, který je jenom řadovým politikem, tak bych řekl no, sociální demokracie nemá velkou zásobu kvalifikovaných kandidátů, tak fajn. Ale pan ministr je navíc profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, přes něj procházejí budoucí učitelé. Je tohle model, který předpokládáme u těch kvalifikovaných učitelů, že je budou hloupé odpovědi žáků nebo studentů přivádět do emočního stavu, že je začnou učitelé urážet? Není tohle podnět, kvůli kterému bychom se měli zamyslet nad tím, kdo třeba připravuje učitele na pedagogických fakultách? A není to o důvod víc, proč se zamýšlet nad tím, jestli cesta pedagogickou fakultou je jedinou myslitelnou v okamžiku, kdy učitelé těchto absolventů pedagogických fakult takto veřejně reagují? A toto je souběh toho, že se nejedná jenom o ministra jako politickou funkci, ale zároveň někoho, kdo ukazuje, jak se chová někdo, kdo by měl pedagogy vzdělávat.

Toto je faktor, který se objevil mezi tím, co jsme tady jednali ve Sněmovně, a tím, co to máme vrácené ze Senátu. Meritorně bych osobně preferoval verzi senátní, pokud by nebyla další omezení. Mimo jiné právě proto, že tam výraznějším způsobem přidává finance. Argumenty proti přidání, které byly slyšet jak ze strany ministerstva, tak třeba ze strany pana premiéra, mi připadají spíš jako vydírání učitelské veřejnosti. Říkají, kdybychom schválili verzi, která vám dává víc peněz, tak na tohle my nejsme ochotni sehnat ty peníze. Tohle dokonce nemůžeme dát z evropských peněz.

Dneska přitom shodou okolností v novinách vyšel rozhovor s Alešem Chmelařem, což je státní tajemník pro evropské záležitosti, pravá ruka pana premiéra v evropských jednáních. Nadpis je Zaplaťme z peněz EU učitele. A pan Chmelař jako nepochybně kvalifikovaný člověk tam jasně říká, u učitelů máme příležitost, ať už za pomoci evropských dotací, nebo projektů, budovat silnou příští generaci a zároveň neohrozit, že bychom tím vytvořili ekonomickou nerovnováhu. Pan Chmelař sám říká, vezměme evropské peníze a dejme je učitelům. Já tomu rozumím. Dejme je učitelům na přidání jejich platů, nikoli primárně na financování institucí. A tady si můžeme myslet o argumentech v té petici, která přišla proti financování toho institutu, cokoliv. Ale faktem je, že se zde přidělují finance na institut, který je předpokládán v zákoně, který ještě nebyl přijat, tedy peníze, které jsou přinejmenším problematické. Ale tyto finance zde máme a je účelnější je dávat rovnou do financí, které jsou dány směrem k učitelům.

Ta argumentace, kterou Ministerstvo školství začalo používat proti změnám, které navrhuje Senát, mi přijde, že je to velice dogmatické trvání na tom, co prošlo jako jakýsi politický kompromis. Paní poslankyně Bohdalová tady velice sugestivně vykládala, proč někteří změnili názor. To není změna názoru. To je příklon od kompromisu, který byl přijat za jakýchsi okrajových podmínek, za jakýchsi další znalostí, s tím, že ty další informace, které se k tomu přidávají, mohou tuhletu rovnováhu vychýlit na jinou stranu. A způsob, kterým ministerstvo vetuje tu práci, kterou na tom odvedl Senát - už zde byla zmínka, co tam bylo při jednání za argumenty, pan senátor zde i poměrně podrobně vykládal důvody, které je vedly k navrhovaným změnám, které předkládají, tak tyhle svědčí o tom, že řada z toho, co dneska ministerstvo nebo pan ministr slibuje, tak se v implementační fázi může minout s těmi očekáváními, jako se to bohužel stalo u řady jiných věcí. Tohle je důvod, proč opakovaně sněmovní verzi nepodpořím.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní paní poslankyně Marta Semelová. Ještě přečtu omluvu. Vidím, že pan poslanec Šarapatka opouští sál. On se omlouvá až do konce dnešního jednání. Na shledanou.

Máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, opět máme na stole zákon o pedagogických pracovnících a s ním pochopitelně i mnohá emotivní vystoupení. Ono celkem není divu. Těch novel zákonů, změn v oblasti výchovy a vzdělávání bylo za posledních x let hodně, nakonec o tom mluvil i pan poslanec Foldyna. Některé už vstoupily v platnost, jiné školy teprve pocítí. Jsou takové, u nichž už dnes víme, že je budeme muset přehodnotit, že s sebou přinášejí řadu komplikací a problémů, na něž jsme mnozí z nás při jejich projednávání upozorňovali, a nejenom my, ale v prvé řadě ti, kteří se danou problematikou dnes a denně zabývají v terénu. Bohužel ne vždy jsou jejich slova včas vyslyšena, viz nepovedená inkluze, z níž jsou teď na mnoha školách mnozí na mrtvici.

Školy jsou neustále pod nějakým tlakem a musí se každou chvíli vyrovnávat s novými a novými změnami, kdy s každým příchozím ministrem přicházejí nové nápady, aby se po určité době zjistilo, že to, co tu léta fungovalo, je přece jenom nejlepší, takže je potřebné se k tomu vrátit. Pochopitelně to pak stojí hodně peněz.

Už jsme si zvykli, že jakmile je na stole jakékoli školské téma, hodiny diskutujeme o tom, co školy nejvíc potřebují, jakou reformu, jaké vzdělávací plány, jaké učebnice. Ale to nejpodstatnější, bez čeho se výchovně-vzdělávací proces neobejde, je učitel. Jeho osobnost, jeho působení a um jsou ve vzdělávání klíčové. To, jak je odborně připraven pro svoji práci, jaký má vztah k dětem a ke svému povolání, jaké jsou jeho morální a lidské vlastnosti, a pochopitelně, jaké podmínky ke své práci má vytvořeny.

Asi nikdo nebude zpochybňovat, že učitelská profese je nesmírně náročná a zodpovědná, navíc je pod každodenní kontrolou veřejnosti a médií. Kdekdo je připraven jeho práci všelijak komentovat a kritizovat, protože každý, kdo prošel školou, se cítí být na oblast vzdělávání tím pravým odborníkem. A tak pedagog musí přežít všechny možné i nemožné reformy, pokusy a výmysly, přičemž často zapomínáme na to, že v prvé řadě chce učit. Namísto toho je zahlcen zpracováváním projektů a přípravou různých projektových dnů, školeními, kurzy a je zavalen papírováním. Těch tabulek, hlášení, dotazníků, hodnocení, doporučení a dalších formulářů, co musí učitelé a ředitelé denně vyplňovat, je spousta. Takže neustálým slibům střídajících se ministrů, že se sníží administrativa, už pedagogové dávno přestali věřit. Jsou však ve střehu, když má přijít nějaká další změna legislativy, a musím říci znovu, že se jim vůbec nedivím.

Zákon o pedagogických pracovnících, jehož smyslem má být větší motivace pedagogických pracovníků, spuštěním kariérního řádu, zakotvením specializačních pozic a garantováním příplatků očekávají někteří s nadějí a zvědavostí, jiní s obavami, kolik formalismu a administrativy zase přinese. Za náš klub musím říci, že tyto obavy sdílíme. To však neznamená, že bychom nevnímali některé pozitivní změny, které s sebou novela nese. Obnovení soustavy okresních a krajských metodických kabinetů jako jedno z opatření, které má učitelům přinést odbornou podporu, je určitě jedním z nich. V minulosti se to osvědčilo. Učitelé jich hodně využívali, protože v tom viděli konkrétní pomoc pro svou práci. Je proto správné, že je úmysl se k této soustavě vrátit, i kdyby to bylo bez dnešního zákona.

Smysluplná je určitě i podpora učitelů v adaptačním období a finanční ocenění uvádějících učitelů, jejichž pomoc je pro začínající pedagogy velmi důležitá. Stejně jako těmto uvádějícím učitelům, také učitelům třídním a pedagogům, kteří budou pověřeni některou ze specializačních pozic, pokud zákon projde, pochopitelně přibývá značné množství práce. Proto je logické a správné, že budou mít i oni nárok na příplatky ke svému platu, a zároveň, a to pokládám za velmi důležité, že by měly být, jak jsme ujišťováni alespoň ze strany ministerstva, tyto finanční nároky garantovány státním rozpočtem. Takže tyto posuny vidíme jako pozitivní a ocenili by je určitě i učitelé, jichž se příplatky týkají, protože je také třeba zdůraznit, že většina kantorů do těchto kategorií spadat nebude.

Je také pravda, že kariérní řád podporují i některé odborné asociace a školské odbory. Ale pravda také je, že má řadu kritiků a oponentů. Jak už dnes bylo řečeno, během velice krátkého období podepsalo petici proti přijetí této novely přes 21 tisíc pedagogů z 1 150 škol po celé republice. S těmito kritiky, kteří upozorňují na rizika v případě přijetí zákona, se ztotožňujeme. Ostatně upozorňovali jsme na ně i v průběhu jednotlivých čtení v Poslanecké sněmovně. Klub KSČM je konzistentní v těchto názorech a názor nemění.

Podle našeho mínění se vzhledem k některým nově stanoveným úpravám v novele nemusí naplnit očekávání navrhovatelů, že připravené změny přilákají do školství davy nových Amosů. Jde v prvé řadě o zvýšení administrativy, která s sebou novela nese. Je pravda, že se představitelé Ministerstva školství dušují, že předkládaný kariérní řád je založen na odlišném modelu nežli předchozí diskutované návrhy právě s ohledem na míru byrokratické zátěže. Nicméně pochybnosti, mj. na základě navrhovaných podzákonných opatření, i když i ty jsou zjednodušené, ale i na základě dřívějších zkušeností zůstávají. Stačí se podívat do škol, a už jsem o tom před chvílí mluvila. Učitelé a ředitelé škol jsou zavaleni papíry, jsou nuceni absolvovat všemožné kurzy a školení, nezřídka pochybné kvality, a s tématy, která jsou učitelům na nic, jen z nich profitují všemožné neziskovky. Přitom peníze, které tak mizí z resortu, by mohly být využity např. pro navýšení platů všem učitelům, nejenom některým, jak to bude v případě schválení novely, a také pro navýšení peněz nepedagogickým pracovníkům škol.

Vrátím se ještě ke zmiňované administrativě. Ono se stačí podívat na jednotlivé odstavce zákona, a to ještě nezmiňuji podzákonné normy. Pro každého učitele bude platit, že si bude zakládat své portfolio, spolu s ředitelem bude každé dva roky zpracovávat svůj osobní plán profesního rozvoje, kdy ředitel školy určí jeho povinnou část, druhou si bude volit učitel, pravidelně pak bude s ředitelem vyhodnocovat naplňování plánu a aktualizovat ho. V návrhu vyhlášky k atestačnímu řízení je pak zpřesněno, že učitel vytváří dokladové portfolio, které tvoří arch učitele k prokázání kompetencí ze standardu učitele pro odpovídající kariérní stupeň, plán profesního rozvoje, doklady ke kompetencím ze standardu učitele. Dokladové portfolio musí být vždy důkazem naplnění konkrétní kompetence ze standardu učitele, každý doklad musí být písemně okomentovaný a zdůvodněný, proč tímto dokladem dokládá naplnění konkrétní kompetence ze standardu učitele.

Dalším problémem je příprava na atestační řízení. Pro ředitele pak vytváření plánu rozvoje školy, i když tady chápu, že určitá vize být musí. Pro uvádějící učitele bude platit, že povedou písemnou dokumentaci o začínajícím pedagogovi, který se chystá na atestaci, za stejným účelem musí hodnocení připravit ředitel školy, hodnoticí zprávu sestavuje také Česká školní inspekce. V souhrnu tak administrativa vzroste, a to pro učitele i ředitele škol, jim asi ještě významněji.

Pokud jde o specializační činnosti, ty jsou podmíněné specializačním studem v rozsahu 250 hodin, tady se mohou projevit organizační problémy. Jednoduše řečeno, kdo za ně bude učit. Mimochodem, týká se to i snížených pracovních úvazků. Zvlášť na malých školách to bude těžko řešitelný problém.

Další problematické části. Za zmínku určitě stojí povinnost pedagoga žádajícího o atestační řízení pro třetí kariérní stupeň uhradit 500 korun. A když už jsme u třetího kariérního stupně, učitel, který bude zařazen do tohoto stupně, bude podle novely vynikající učitel. Je zárukou počet nasbíraných kreditů, pokud to řeknu zjednodušeně, že každý z těch, kdo doloží své znalostí pro uznání třetího kariérního stupně, je opravdu vynikající učitel? Nemůže se stát, že příplatek a aktivity, které s tímto stupněm souvisejí, získá takový, řekněme, školní Cvach? Proč nebude vynikajícím kantorem ten, který chce "pouze učit", a ne plnit podmínky pro další atestaci? Už teď koluje na školách vtip: Víte, jak se pozná vynikající učitel? Že odevzdá včas všechny papíry.

Jinak v souvislosti s atestacemi, se školeními pro specializované pozice a dalšími změnami, které novela obsahuje, chci upozornit i na skutečnost, že to bude neaplikovatelné na malé školy, na malotřídky na vesnicích. Poněkud zvláštní je také skutečnost, že atestace bude moci uchazeč opakovat donekonečna a stále bude mít nárok na podporu a uvádějícího učitele.

V současnosti si hledá uplatnění v jiných oborech, než je školství, zhruba 60 % absolventů pedagogických fakult. Na mnoha školách ředitelé s velkými obtížemi zajišťují výuku a varují, že bude hůř. Pedagogické sbory stárnou, řada učitelů odchází a bude odcházet do důchodu a noví pedagogové přicházejí v minimálním počtu, takže je nemohou nahradit. Citelně chybí kvalifikovaní učitelé matematiky, fyziky, chemie, IT, cizích jazyků, učitelé odborného výcviku. Tady začíná být situace kritická. Upozorňuje na to mj. i Sdružení učňovských zařízení. Je tedy logické a správné, že se hledají cesty, jak zvýšit počet zájemců o učitelské obory a zároveň zájem absolventů nastoupit do škol. Je však skutečným řešením předložená, resp. Senátem vrácená novela zákona o pedagogických pracovnících? O tom mám prostě pochybnosti.

Pokud jde o změny, s nimiž nám vrátil novelu Senát, tak musím říci, že je moc nechápu. Například vypuštění specializovaných činností, např. speciální pedagog v oblasti školské logopedie, specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených, to je podle mého názoru úplně scestné. Logopedie na školách je velmi důležitá. Před časem uvedla Asociace logopedů ve školství, že dvě pětiny předškoláků mají vadu výslovnosti. Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2015/2016 upozorňuje na to, že v péči logopeda je více jak 25 % dětí. Logopedické vady a poruchy řečí jsou jednou z nejčastějších příčin odkladu školní docházky. Tvoří 27 % všech odkladů.

A vypuštění ze zákona specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených? Proboha, proč? Prostorová orientace, kterou se tito specialisté zabývají, velmi pomáhá postiženým osobám, jejich integraci ve společnosti. Zrakové postižení patří spolu s postižením mentálním mezi nejtěžší z hlediska přijímání informací z okolí. Zrakem vnímáme zhruba 80 % všech informací. Je pravda, že využívání možnosti této specializační činnosti na školách je velmi malé, ale tam, kde je to potřeba, je to pro postižené dítě nesmírně důležité. Při té příležitosti však upozorňuji, že vyhláška umožňuje vytvářet tyto pozice už dnes. Tady se jedná o pouhé překlopení do zákona.

Tolik k některým změnám, s nimiž nám novelu vrátil Senát. Uvedené změny nemají podporu klubu KSČM a nebudeme pro toto znění hlasovat.

Pokud jde ještě o návrh na zvyšování peněz pro třídní učitele pro některé specializační pozice, což navrhuje Senát, tady mám obavy z jedné věci, že pokud by se na to přistoupilo, nebude to zahrnuto ve státním rozpočtu, ředitelé budou hozeni do pozice, že budou muset hledat peníze ze svého rozpočtu, a bude to bráno od jiných učitelů. Navíc by to udělalo velice zle i v pedagogickém sboru samotném.

Pokud jde o znění zákona, které schválila Poslanecká sněmovna. Víte, nedávno jsem se zúčastnila besedy k problematice výchovy a vzdělávání v České republice. Tato beseda proběhla pod názvem Od školy hrou k hrátkám se školou. Myslím, že tento název přesně vystihuje, co se ve školství v České republice za léta odehrává.

Za klub KSČM musím říci, že se nechceme podílet na hrátkách, které odnesou pedagogové i jejich žáci. Proto klub KSČM stejně jako při třetím čtení novelu zákona o pedagogických pracovnících obsahující mj. kariérní řád učitele nepodpoří. Ani sněmovní, ani senátní verzi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem pan předseda Stanjura. - Pardon, omlouvám se, mám tu dvě faktické poznámky. Ostatní řečníci stáhli své přihlášky, máme tu pouze faktickou poznámku pana poslance Váchy a poté paní poslankyně Nováková. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já nebudu zdržovat. Já jenom, jak říkala kolegyně Bohdalová, abychom řekli důvody, které nás vedou ke změně názoru. My jsme jich slyšeli hodně. Mně chybí standardy učitele. Ty byly slíbeny paní ministryní a dodnes jsme je nedostali, čekáme na ně. A bez těch standardů prostě kariérní řád nelze podpořit. A já bych poprosil pana ministra, nám chybí i při akreditaci studijních programů učitelství. Takže to je moje poznámka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Nováková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Já bych chtěla požádat, dámy a pánové, abychom nepodpořili ani jeden návrh - ani senátní, ani poslaneckou verzi. TOP 09 vždycky chtěla kariérní řád, chtěla nějaká pravidla pro to, aby učitelé věděli, podle jakých pravidel poběží jejich profesní růst a jak budou hodnoceni, ale obě tyto verze jsou chybné.

Jenom tak trošku odlehčeně dodávám, kdysi jsem se vyjádřila o paní ministryni Valachové, že je taková chytrá horákyně, že nikdy nepadne nic na její hlavu. Takže se domnívám, že teď se to přesně ukázalo, schytává to všechno pan ministr. Ale to už tak je. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní dvě přednostní práva - pan předseda Stanjura, poté pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak pro pořádek jenom připomenu, že my jsme hlasovali proti tomuto návrhu, když to tady bylo v prvém čtení, takže svůj názor si podržíme a budeme hlasovat dneska při vší úctě ke kolegům ze Senátu, ty změny nejsou natolik významné, aby nás přesvědčily, že bychom měli změnit názor, takže budeme hlasovat proti senátní verzi.

A pro pana poslance Okamuru prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem pana ministra vyzval k rezignaci už na minulých interpelacích a on to už odmítl minule. Předpokládám, že to odmítne i dneska. Ale souhlasím s tím, že za neúspěch špatně připraveného návrhu zákona je zodpovědná bývalá ministryně Valachová. Tak to prostě je. A mnozí z vás, kteří říkali "to je škoda, že odchází", tak já si myslím, že to škoda není.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Promiňte, budu mluvit jen velmi krátce. Za prvé, je zvláštní pocit pro opozičního politika, když sleduje, jak si velká většina vládní koalice navzájem již od rána neschvaluje vládní návrhy. Rád bych řekl, že je to proto, že jste, kolegové nahlédli, že oba dva ty návrhy byly mimořádně špatné. Ale myslím si, že vaše motivy jsou bohužel úplně jiné. Ale tím lépe. My jako opozice vám v tom určitě bránit nebudeme.

Já jsem jenom chtěl obrátit na chviličku pozornost na rozpočtovou stránku této problematiky. Nechci tu debatu tady extendovat, nicméně chci upozornit na to, že od 1. května je z veřejných zdrojů masivně financován projekt implementace kariérního řádu. Cokoliv můžeme financovat jenom tehdy, má-li to své právní opodstatnění. Jestliže nebudeme mít zákon, který něco takového umožňuje, tak si nejsem úplně jist, zda se jedná o oprávněné vydávání rozpočtových prostředků. Myslím si, že to nemůžeme vyřešit v debatě ve Sněmovně, ale dovoluji si obrátit svůj apel na auditní orgán Ministerstva financí, na kontrolní výbor a na garanční výbor, tedy výbor pro školství, vzdělání a kulturu, aby prověřily oprávněnost čerpání výdajů Ministerstva školství, protože se obávám, že tento projekt není jediným hokejem, který se v této kapitole děje. Ale to je věcí garančního výboru, kontrolního výboru a zejména auditního orgánu Ministerstva financí. Chtěl jsem to pouze říct teď, tady a na zvukový záznam, protože jsem velmi znepokojen informacemi, které z výdajové stránky rozpočtu Ministerstva školství přicházejí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Tím jsou vyčerpány všechny přihlášky. Ptám se, zda má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Jenom připomínám tedy, že čas není náš přítel, zbývá nám 15 minut na hlasování. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Jiří Růžička: Já rozhodně nebudu zdržovat dlouho, protože bylo všechno řečeno. Možná někdy bylo řečeno o malinko víc, než bychom chtěli, aby bylo řečeno, ale přesto bych vlastně chtěl poděkovat, protože ta debata pro mě byla velice zajímavá. Já jsem vstupoval do politiky - možná víte, že jsem 27 let ředitel jedné školy - proto, že jsem přesvědčen o tom, že se věci mají řešit z podstaty problému a ne z nějakých politických a stranických doktrín. A názory, které jsem tady slyšel z různých politických stran, ve mně tuto naději vzbuzují, že máme stejný zájem a že bychom chtěli řešit stejné věci a řešit je z podstaty toho problému. Zkusme tedy někdy opravdu najít tu odvahu a pojďme je řešit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Závěrečné slovo pana ministra.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych chtěl na tomto místě především poděkovat těm stovkám a tisícům učitelů a ředitelů, kteří až do této hektické doby zhruba května tohoto roku na tomto projektu pracovali. Protože to nebyli žádní úředníci Ministerstva školství, kteří by si něco připravovali za jejich zády. Připomínám, že je to věc, která se řešila opravdu desetiletí. Jestliže tato novela zákona neprojde, dobře, vracíme se na té křižovatce někam zpátky k profesím, k poloprofesím, jak se říká sociologicky, a onen ideál, který jsme si tady malovali, tj. zpět k profesím, jejichž, abych tak řekl, prototypy jsou lékařská profese a profese právnická, kde samozřejmě především existuje centrálně naplánovaný a řízený systém dalšího vzdělávání, atestací a odstupňovaný kariérní postup, tak my se od toho odvracíme a budeme zase dál jenom vykřikovat o tom, jak je to nedoceněno, jak třeba bude něco s tím udělat a pomoci.

Já doufám, že pokud to dneska neprojde, že nějaká další generace se o něco takového pokusí. Ale přesto teď bych vás chtěl vyzvat k tomu, abyste podpořili tu sněmovní verzi původní, protože si myslím, že to není jenom záležitost znepokojení z konce tohoto školního roku, ale že tady byly přeci jen tisíce lidí, kteří na tom pracovali minimálně posledních pět šest let. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. A nyní tedy přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí usnesení, které přečtu, je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 959/6, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 959/7."

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh... Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Já tedy eviduji žádost o odhlášení. Díval jsem se po sále a v okamžiku zahájení hlasování ale nikdo... nicméně vám vyhovím, není důvod nevyhovět, a hlasování se bude opakovat.

Takže ještě jednou. Kdo souhlasí s navrženým usnesením? Kdo je proti?

Jedná se o hlasování číslo 210, přihlášeno je 131 poslanců, pro 1, proti 99. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme návrh navržený senátem nepřijali. (Protestní hlasy z pléna.) Návrh nebyl přijat. (Hlasy z pléna.) Tak se omlouvám, ústa říkala něco jiného než... Tento návrh nebyl přijat.

 

Konstatuji, že s návrhem zákona ve znění schváleném Senátem jsme nepřijali a bude následovat hlasování podle § 97 odst. 5 jednacího řádu. K přijetí tohoto usnesení bude zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu nejméně 101 poslanců. Kvorum bylo nastaveno.

 Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 959/6."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Jedná se o hlasování číslo 211, přihlášeno je 134 poslanců, pro 39, proti 55. Tento návrh přijat nebyl.

 

Konstatuji, že jsme návrh zákona nepřijali. Tím současně tento bod končím.

Dívám se na pana ministra, který má zájem projednávat další bod. Máme ještě devět minut.

 

Otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.