Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Vojtěch Filip)

100.
Návrh poslanců Vladislava Vilímce, Jany Černochové, Radka Vondráčka,
Jiřího Junka a Jany Hnykové na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům
České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území
Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením
Svazu sovětských socialistických republik, ve znění zákona č. 121/2012 Sb.
/sněmovní tisk 403/ - třetí čtení

Pan kolega Vilímec už je u stolku zpravodajů. Požádám zpravodajku garančního výboru paní poslankyni Miloslavu Vostrou, aby to udělala také. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 403/8, který byl doručen 31. května 2007. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 403/9.

Ptám se zástupce navrhovatelů, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Je tomu tak. Pan poslanec Vilímec má slovo.

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tomuto návrhu je společné ve všech čteních jedno - že byl projednáván vždycky těsně před koncem lhůty na jednání, takže i tentokrát je to 14 minut do konce. Uvidíme. Alespoň začneme.

Cílem novely zákona je učinit předně nějakou smysluplnou koncovku odškodnění, kterým se zmírní majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi. Ten poslanecký návrh jsme podávali z toho důvodu, že se jednak ne všechny oprávněné osoby vůbec dožily možnosti podat příslušnou žádost o odškodnění, a navíc aktuálně 37 oprávněných osob se sice dožilo podání žádosti, ale v mezidobí zemřely. To zcela evidentně přináší nutnost učinit v této věci určité legislativní změny. Úmyslem zákonodárců v roce 2009 zcela jistě nebylo nastavit podmínky odškodnění tak, aby se eliminovala podstatná část oprávněných osob s odškodněním proto, že vlastně fyzicky se toho okamžiku nemohly dožít. Přesně to se ale bohužel stalo.

Tento návrh zákona, který na faktický stav reaguje, byl do Poslanecké sněmovny předložen 17. února 2015, takže za tři dny mu bude dva a půl roku, a samozřejmě avizuji, že postupem doby se některé termíny v tom původním návrhu, hlavně časové termíny, staly neaktuálními. Z tohoto důvodu musely být podány pozměňovací návrhy. V zásadě máme na stole dva návrhy. Jeden je návrh ústavněprávního výboru vedený pod bodem A, doplněný o aktualizaci příslušného časového data panem poslancem Tejcem, a pak návrh B, který jsem podával společně s panem poslancem Jiřím Junkem.

Návrh ústavněprávního výboru, tedy návrh A, tzv. minimalistický, se týká výlučně případů, kdy se oprávněné osoby dožily podání žádosti, ale nedožily se ukončení správního či soudního řízení, a nebylo jim tedy vyplaceno odškodnění. Podle informací Ministerstva vnitra se to týká aktuálně 37 případů. To je návrh pro 37 případů. Chci připomenout, že v době předložení toho návrhu zákona těch případů bylo samozřejmě méně, takže ti lidé postupně umírají.

Druhý návrh, který jsem podal s panem kolegou Junkem, reflektuje situaci, kdy se oprávněné osoby ani nedožily možnosti podání žádosti o odškodnění. Považuji jej nejen za komplexnější, ale vůči oprávněným osobám i za mnohem spravedlivější. Myslím, že nikdo nemůže seriózně obhajovat stávající situaci, kdy nelze zmírnit vzniklé škody jen proto, že nežijí děti původních vlastníků. Návrh tedy rozšiřuje oprávněné osoby o manžele dětí původního vlastníka a pak o vnuky původního vlastníka. Chci zdůraznit a podtrhnout, že tento pozměňovací návrh redukuje již ten náš původní záměr vtisknutý do původního tisku a vynechává z oprávněných osob pravnuky i další oprávněné osoby v časové posloupnosti či závětní dědice.

K námitkám ministerstev vzneseným proti fakticky oběma pozměňovacím návrhům pouze dodám, že nelze velmi dramatické osudy těchto lidí vnímat pouze z optiky ať již fiskálních dopadů, anebo v některých případech i personálního zatížení ministerstev. Prezentovaná stanoviska zástupců ministerstev na garančním výboru byla takovým jednostranným úhlem pohledu státní byrokracie v této věci. Pro mě a myslím i pro většinu členů rozpočtového výboru to bylo docela smutné zjištění.

Teď k těm konkrétním námitkám. Vůči tomu širšímu návrhu je ze strany ministerstev předkládán argument dopadu na státní rozpočet až do výše dvou miliard korun. Tady musím uvést, a skutečně se znalostí věci, že ty dopady jsou zcela nadsazeny. Ministerstva za prvé každý případ násobí rovnou částkou dva miliony korun, což je mezní limit odškodnění. Na druhé straně z oficiálních údajů Ministerstva vnitra vyplývá, že od počátku účinnosti toho zákona do dnešního dne, to znamená za těch osm let, bylo vypořádáno 548 žadatelů a vyplacena ze státního rozpočtu částka zhruba 340 milionů korun. To znamená mnohem méně, než byly v roce 2009 odhady, které činily také kolem miliardy. V případě návrhu ústavněprávního výboru zase ministerstva přicházejí s argumentem, že se tady přistupuje jinak k těm vnukům, jejichž rodiče se dožili podání žádosti, a jinak k těm, kteří se nedožili podání žádosti. Opět se uvádí mechanicky propočtená částka, opět tedy se násobí jeden případ mezním limitem odškodnění.

Nechci už dlouho mluvit, ale za předkladatele bych vás chtěl vyzvat, abychom vnímali, že zásah do majetkových práv vůči těm, kdo pozbyli majetek na Podkarpatské Rusi, byl velmi rozsáhlý. Osudy podkarpatských Čechů a jejich rodin byly vesměs velmi dramatické. Mělo by proto dojít ke skutečnému, a nikoliv v určitých případech pouze deklarovanému odškodnění, když je jasné, že původní vlastníci se vůbec toho odškodnění nedožili a jejich děti tu možnost v některých případech také v zásadě neměly. Doporučuji tedy přijmout podobně jako garanční rozpočtový výbor pozměňovací návrh pod písmenem B, který je v intencích záměru předkladatelů zákona, a to i při vědomí toho, že samozřejmě nelze již odškodnit všechny případy. Tento návrh se ale snaží o důstojné vyrovnání vůči původním vlastníkům, kteří museli opustit své majetky, mnohdy i své živobytí a jejichž rodiny se musely s tím vyrovnávat s velkými problémy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zástupci navrhovatelů a otevírám rozpravu, do které mám přihlášku pana ministra financí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já si myslím, že požadavek na zmírnění majetkových křivd je oprávněný. Je mi velice líto, že byl projednáván tak dlouho a někteří z těch oprávněných se toho už nedožili. Na druhou stranu bych se rád ohradil proti tomu, že někteří členové rozpočtového výboru jednali byrokraticky a hájili zájmy státního rozpočtu. Je to státní rozpočet České republiky a ten pozměňovací návrh výrazně navyšuje mandatorní výdaje státního rozpočtu, možná až o dvě miliardy. O té částce můžeme spekulovat, protože jako většina poslaneckých návrhů tento návrh neobsahuje žádnou analýzu toho, jakým způsobem dopadnou tyto nároky do státního rozpočtu. Navíc tím, že se podstatně rozšiřuje okruh oprávněných osob, dojde k výkladovým rozporům a představuje také závažné riziko duplicity odškodnění a prolomení maximální hranice odškodnění stanovené nynějším zněním zákona. Z tohoto důvodu má Ministerstvo financí naprosto oprávněné námitky proti tomuto pozměňovacímu návrhu, který opět bude znamenat výdaje do státního rozpočtu, který už tak je přetížen výdaji, které potom vedou k tomu, že ty věci, které bychom měli dělat ve prospěch občanů České republiky, jako podporovat vzdělání, vědu, výzkum, inovace, stavby dopravní, které je možno v příštím roce už stavět, podporovat vysoké školy, tak na to prostě nebudou v tom rozpočtu peníze. Takže můžeme, a je správné, že vyhovíme prostě těm majetkovým křivdám, ale musí to mít určitý rozměr a rozsah a nemůže to ohrožovat státní rozpočet České republiky.

Takže Ministerstvo financí má závažný problém s tímto pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí za jeho vyjádření. S faktickou poznámkou pan poslanec Zbyněk Stanjura, poté zástupce navrhovatelů v rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan ministr Pilný bude určitě rozumět té logické výhradě, kterou budu mít k jeho vystoupení. Jsme pro zmírnění majetkových křivd, ale nedáme na to žádné peníze. To je docela jako levná podpora. No ale ono to tak v zásadě je. Já vím, že se to dá zaobalit jinak, nemusí se to říkat takhle přímo, jak jsem to řekl já. Trošku jsem to zhustil. Tak skoro nic, abych byl spravedlivý, skoro nic. Takže jsme skoro pro zmírnění majetkových křivd a skoro nám je líto, že se někteří nedožili, proto také skoro nic jim dáme. O tom to je.

A pane ministře, nezlobte se na mě, není fér vůči těmto našim bývalým spoluobčanům a jejich dědicům a jejich rodinám říkat: nebude na dálnice, nebude na vysoké školy. To opravdu vůči těmto lidem není fér. (Slabý potlesk z pravé části sálu.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanjurovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan zástupce navrhovatelů pan kolega Vilímec v rozpravě.

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Já bych chtěl, vážené kolegyně a kolegové, reagovat na vystoupení pana ministra. Musím tedy odmítnout se znalostí věci, protože znám velmi precizně ten náš návrh, my jsme ho konzultovali jak s Ministerstvem financí, tak i s Ministerstvem vnitra, že by ten návrh rozšiřoval, zvyšoval mezní hranici odškodnění. Není tomu tak. Ta mezní hranice odškodnění ve výši dvou milionů korun na každý soubor majetku, takzvanou majetkovou přihlášku, zůstává nezměněna. Takže nic se nezvyšuje. Pouze tady je neustálá debata, kolik může být těch vnuků. Jestli těch vnuků je dvě stě, což odpovídá zhruba údajům Spolku Podkarpatská Rus, anebo těch vnuků je tisíc, což je obava Ministerstva financí. Ukázalo se při aplikaci tohoto návrhu, při aplikaci toho stávajícího zákona, že ty odhady, bohužel musím říci, byl jsem také při tom v roce 2009, že ty odhady ministerstev, kolik že bude žádat o odškodnění, se ukázaly být velmi lichými. To znamená, kdybych měl věštit, vím, že bych to neměl dělat, tak těch vnuků může být tak maximálně kolem tří set, víc jich nebude. To znamená, odmítám to, že by tento pozměňovací návrh, který jsme podali, anebo vůbec ten návrh, který jsme předložili, byl ohrožením státního rozpočtu. Není tomu tak.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi za jeho vystoupení v rozpravě. Další přihlášky do rozpravy nemám, mohu tedy rozpravu ukončit. Ptám se na závěrečná slova zástupce navrhovatelů - nikoliv. Nebo ano, pane poslanče? (Ne.) Ani poslankyně Vostrá jako zpravodajka, pan kolega Tejc jako zpravodaj ústavněprávního výboru. Není tomu tak. Takže pokud nejsou závěrečná slova, požádám zpravodajku garančního výboru - tak ještě nepožádám. S přednostním právem se hlásí pan poslanec Zbyněk Stanjura. (Gong.)

Poslanec Zbyněk Stanjura: Bohužel vzhledem k času nejsme schopni dokončit hlasování. Já myslím, že je dobře, že jsme uzavřeli obecnou rozpravu, tudíž až se k tomu dostaneme nějaký hlasovací den, můžeme rovnou hlasovat. Nemyslím si, že po té dlouhé době je dobré rozdělit hlasování - že bychom něco hlasovali dneska a něco bychom hlasovali v září. Nepovažuji to za dobré, proto jsem se přihlásil, abych využil ty dvě minuty.

A druhá věc, je to i na pana ministra financí - můžeme o tom ještě debatovat v září. Tam je sice hranice 2 miliony na ten jeden soubor, ale při té aplikaci se ukáže, že ten průměr je zhruba 500 tisíc a ne 2 miliony. Ale samozřejmě ministerstvo, když to počítá, tak si řekne tisíc vnuků krát 2 miliony, a říká, to jsou až 2 miliardy. Reálně to bude mnohem méně. Reálně to podle mě může být do 200 milionů. A 200 milionů nepomůže ani dálnicím, ani vysokým školám, ani všem těm ostatním výdajům, o kterých pan ministr financí Ivan Pilný mluvil.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Vnímám tedy jeho návrh jako na přerušení projednávání tohoto bodu do další schůze Poslanecké sněmovny, to nechám odhlasovat v následujícím hlasování, protože to sám ze své vůle nemohu udělat. Odhlásím vás všechny, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. I poté budeme muset ještě učinit několik organizačních věcí.

Zahájil jsem hlasování číslo 303 a ptám se, kdo je pro přerušení tohoto bodu - projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 303, z přítomných 90 pro 81, proti 2. Přerušili jsme tedy projednávání sněmovního tisku 403, bod č. 100 dnešní schůze, a budeme se jím zabývat jindy podle rozhodnutí organizačního výboru a Poslanecké sněmovny.

Nyní je 14 hodin a vzhledem k dohodě, která padla mezi předsedy poslaneckých klubů, je potřeba rozhodnout o osudu této schůze. Jediným možným způsobem, jak ukončit tuto schůzi, pokud ji nechceme nechat otevřenou - ale podle porady předsedů poslaneckých klubů ji máme uzavřít -, je, abychom hlasovali pro vyřazení neprojednaných bodů z pořadu schůze Poslanecké sněmovny.

To rozhodneme v hlasování číslo304, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro vyřazení neprojednaných bodů. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 304, z přítomných 91 poslance pro 67, proti 5. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že po tomto rozhodnutí je pořad schůze vyčerpán. Další neprojednané body budou předmětem jednání buď schůze řádné podle harmonogramu, to znamená v září letošního roku, případně schůzí mimořádných, pokud někteří poslanci budou trvat na jejich projednání a předsedovi Poslanecké sněmovny nezbude nic jiného než postupovat podle jednacího řádu.

V tuto chvíli se s vámi loučím, přeji vám hezkou dovolenou, pokud ji budete mít. Všem ostatním přeji hodně zdraví a štěstí, a abychom se v pořádku nejpozději v záři sešli. Hezký den.

(Schůze skončila ve 14.03 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.