(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Samozřejmě že to není jednoduchý proces a o tom by se tady asi vedla a dál dala vést dlouhá debata. Ale já si myslím, že podstatné je to, že Česká republika by měla mít zájem na tom, aby ten dialog byl vedený a aby Evropa ve vztahu ke Kubě v tomhle reagovala na ten pohyb, který na Kubě v současné době existuje. Myslím si, že Česká republika by to měla podpořit. Pokud to tady úspěšně zratifikujeme, tak nepochybuji o tom, že kubánskou stranou to bude vnímáno jako znamení pozitivní a jako snaha o zlepšení i té bilaterální relace česko-kubánské. Takže myslím, že Česká republika se snaží vůči Kubě vystupovat srozumitelně, konzistentně, došlo k zlepšení vztahů. Asi všichni víte, že tam máme dnes velvyslance, to je změna po jednání, které jsem měl s kubánským ministrem zahraničí, to je docela významný krok kupředu v česko-kubánských vztazích, a přes všechny možné komplikované debaty si myslím, že tady postupujeme dobrým směrem, a myslím si, že ratifikace téhle dohody mezi Evropskou unií a Kubou to jenom potvrdí. Takže věřím, že to úspěšně projednáme.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Usnesení zahraničního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1044/1 a prosím, aby se slova ujal zpravodaj zahraničního výboru poslanec Pavel Holík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Holík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy, pánové, dovolte mi, abych přednesl usnesení zahraničního výboru z 33. schůze k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé, podepsaná v Bruselu dne 12. prosince 2016. Po odůvodnění náměstka ministra zahraničních věcí Ing. Miloslava Staška, zpravodajské zprávě poslance Holíka zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci Dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji. Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Žádnou přihlášku nevidím, v tom případě končím rozpravu. Táži se, zda si chcete vzít závěrečné slovo: pan navrhovatel nebo pan zpravodaj. Není tomu tak, o závěrečné slovo zájem není. V tom případě přikročíme k hlasování o navrženém usnesení.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s navrženým usnesením, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto usnesení?
Je to hlasování s pořadovým číslem 67, přihlášeno je 120 poslankyň a poslanců, pro návrh 96, proti nikdo. A já konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas, a končím projednávání tohoto bodu.
Otevírám další bod
60.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti partnerství
a rozvoje mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně
a Islámskou republikou Afghánistán na straně druhé
/sněmovní tisk 1105/ - druhé čtení
Prosím, aby i v tomto případě se ujal slova ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, tak ještě jednou a tentokrát je to tedy dohoda mezi Evropskou unií a Afghánistánem. Tak možná bych jenom zdůraznil, že se jedná vlastně o úplně první smluvní vztah, nebo takový komplexní smluvní vztah mezi Evropskou unií a Afghánistánem.
Kdybych měl mluvit o zájmu České republiky, tak si myslím, že ten se dá poměrně jasně definovat. My se poměrně hodně angažujeme v Afghánistánu. Víte, že tam máme vlastně největší vojenský kontingent, který máme mimo hranice, tak je právě v Afghánistánu. My se snažíme podporovat Afghánistán i jiným způsobem, protože nám velmi jde o stabilizaci a konsolidaci situace v Afghánistánu. Jeden z těch důvodů je zřejmý. Je to bohužel jedna ze zemí, která nám posílá poměrně velmi silný kontingent migrantů, a role Afghánistánu, co se týče migrační vlny, tedy je opravdu velice vysoká. To je jedna ze zemí, která - a dokonce i v poslední době se spíš zvyšuje. Takže naše snaha pomáhat snižovat korupci, pomáhat stabilizovat tu ekonomiku je dána právě tím, aby mladí lidé odtamtud neodcházeli a aby nacházeli možnosti už v té zemi samotné. Dáváme tam 60 milionů ročně. To znamená, je to země, která je pro nás v něčem, co se týče našeho angažmá, prioritou. A kdybych to měl zjednodušit, tak je to právě proto, abychom pomohli stabilizovat zdrojovou zemi migrace.
Bohužel tahle dohoda, kterou vám předkládám, není tou readmisní dohodou, kterou bychom potřebovali. To je ta dohoda, že s námi Afghánistán bude spolupracovat přímo na navracení těch, kteří opouštějí Afghánistán, aniž by tedy byli v ohrožení života, to znamená, museli žádat o azyl. Takže je to to, co bychom potřebovali, spolupráci Afghánistánu ve zvládnutí té uprchlické vlny, která se valí přes Írán, tam jsou asi tři miliony Afghánců, a dále potom do Evropy. To neznamená ale, že to nemá svou váhu, protože minimálně mohu říci, že tahle dohoda je jakýmsi rámcem a je jakýmsi úvodem k tomu, aby taková readmisní dohoda byla uzavřena. Takže v té dohodě dokonce jsou i ustanovení, která vlastně odkazují na to, že podobným způsobem se Evropská unie s Afghánistánem na spolupráci v readmisi dohodne. Takže i když to není úplně přesně to, co bychom teď potřebovali, v této chvíli je to maximum možného a rozhodně jsou tam první kroky k tomu, aby takováto readmisní dohoda byla mezi námi uzavřena. Řekněme, že tahle dohoda dává politický rámec pro jednání o readmisní dohodě. Takhle si myslím, že je to teď řečeno úplně přesně.
Takže já jsem přesvědčen, že bychom měli mít velký zájem, abychom také ratifikovali tuhle dohodu, protože to je ten úkol a ta práce, kterou děláme právě ve snaze stabilizovat zemi, jejíž eventuální rozvrat nebo politický úpadek je něco, co samozřejmě takovou migrační vlnu by jenom posílilo a zvýšilo a zvýšilo by i rizika, která jsou s ní působena.
Takže Afghánistán je samozřejmě složitý problém a vím, že samotná problematika by se dala dlouho diskutovat, ale nemám vůbec pochyby o tom, že ratifikace tohoto dokumentu zase pomůže i České republice a bude to dávat trochu smysl i tomu, co tam dneska vkládáme, ať už tím, že tam máme vojáky, nebo že tam pomáháme rozvojově, že tam pomáháme trénovat policii a celá řada dalších věcí, do kterých tam dnes investujeme. Už jsme tam dali poměrně velké prostředky. A ptáte-li se mě, jaký to má efekt, tak říkám, je to právě to, že ten Afghánistán drží pohromadě a že v této chvíli je tam přece jenom režim, se kterým dokážeme spolupracovat.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Usnesení zahraničního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1105/1 a prosím, aby se slova ujal zpravodaj zahraničního výboru poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě podnětu z pléna se pokusím zestručnit svůj příspěvek a seznámím vás s tím, že vlastně výsledkem projednání na zahraničním výboru je doporučení plénu Poslanecké sněmovny, aby tuto smlouvu schválilo a ratifikovalo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a otevírám rozpravu, do které eviduji jednu přihlášku: pan poslanec Plzák se hlásí. Ale vy máte faktickou poznámku, to znamená, nejprve pan poslanec Luzar, protože vy máte řádnou přihlášku do rozpravy. Po té bude následovat faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedající, za dodržení jednacího řádu. Kolegovi Plzákovi se tímto omlouvám, ale může vystoupit v případné reakci až na moje vystoupení.
Já bych tady k tomuto chtěl navázat na pana ministra coby předkladatele a říci tři věci, které se této smlouvy týkají, které možná stojí za to tady říci a nezazněly. Za prvé uzavíráme smlouvu se státem, v kterém probíhá válečný konflikt. Vláda, s kterou uzavíráme tuto smlouvu, nekontroluje celé své území, kontroluje bych možná řekl i menšinu svého území, a poslední vývoj válečné situace v této zemi není dobrý z pohledu vlády, kterou podporujeme. To je první premisa celé smlouvy. Jinými slovy, nevíme, jak dlouho tato smlouva bude trvat, protože vůči některým výhradám již ta skupina, která bojuje proti stávající vládě, vyjádřila jasný a tvrdý odpor. Čili uzavíráme smlouvu, o jejíž platnosti nejsme úplně přesvědčeni, a uzavíráme ji s vládou státu, který je asi u moci pouze díky tomu, že tam probíhá docela velký vojenský kontingent spojeneckých vojsk. Otázka by zněla, jak by ta situace vypadala, kdyby ti vojáci byli staženi, jak už se v minulosti vícekrát slibovalo a opakovalo. To ale není základ této smlouvy, to je pouze rámec, rámec toho, do čeho bych rád, abychom trošku zabrousili.***