Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Jan Hamáček)

10.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy a dalších na vydání
ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky
/sněmovní tisk 35/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako tisk 35/1. Já prosím zástupce navrhovatelů, což by měl být pan poslanec Okamura. Pokud tady není, tak poprosím dalšího v pořadí a to je pan poslanec Fiala. (Chvilku vyčkává.)

Ještě se omlouvám, pane předsedo, aby bylo jasno ohledně toho předchozího bodu. Ten bod je přerušen a já navrhuji, abychom zítra v té půlhodině, která je určena pro úpravu programu nebo pořadu schůze, vyřešili to, jak s ním naložíme, tak aby každý věděl, jaký bude osud bodu č. 4.

A nyní prosím už v bodě č. 10 zástupce předkladatelů pana předsedu Fialu.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený místopředsedo, dovolte mi, abych uvedl zákon o obecném referendu. Zákon o všeobecném referendu je nepochybně přirozenou součástí našeho ústavního pořádku. Není to žádný strašák, na základě kterého by se Česká republika měla zřítit do ekonomické a politické katastrofy na základě nerozumné volby svých občanů. Referendum je naopak přirozený nástroj, jak nechat lidi rozhodnout v demokratické zemi o zásadních věcech, které se jich týkají. Nezbývá mi než překvapeně komentovat názory o tom, že existují témata, o kterých by tzv. obyčejní lidé neměli mít právo rozhodnout.

Obecné referendum jako nástroj využívá řada vyspělých zemí a využívá ho účelně. Využívá ho v situaci, kdy je třeba, aby rozhodnutí mělo silný demokratický mandát. Jediný důvod, proč systémově obecné referendum odmítat, je obava, že lidé mohou v některých případech hlasovat jinak, než je k tomu manipulují politické elity a média. To je ale přece naprosto v pořádku. Je to legitimní obrana demokracie proti politickým elitám, které se odtrhly od občanů a provádí falešnou politiku, kde se snaží občanům vnutit nepřirozené hodnoty a řešení, která nevychází z vůle občanů. (Hluk v sále.)

Pane místopředsedo, poprosím...

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já prosím o klid ve sněmovně. Prosím, usaďte se na svá místa a poslouchejme všichni společně pana předkladatele.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Taková situace není ale důkazem hlouposti občanů, ale pouze důkazem, že vedoucí pozici ve společnosti si chtějí uchvátit falešné elity a jsou připraveny zneužívat demokracii. Zneužívat demokracii, okrádat lidi o jejich daně a krátit jejich svobody.

Vážené dámy, vážení pánové, naše hnutí SPD v žádném případě nechce prosazovat zákon o obecném referendu v podobě, která by umožnila jeho zneužití k potlačování práv nebo paralyzování společnosti. Jsme připraveni trpělivě jednat o jeho podobě a parametrech. Jsme připraveni konstruktivně pracovat na jeho podobě, která by byla skutečně funkční a hlavně plně demokratická. Takový postup nemůže děsit nikoho jiného než politické lobbisty, kteří si kupují stranické sekretariáty anebo manipulátory nadnárodního řízení, kteří si myslí, že si s národy mohou dělat, co chtějí. Lidé si zákon o obecném referendu zaslouží. Zaslouží si totiž důvěru ve svou odpovědnost. Protože lidé jsou přece podstatou demokracie, kterou naplňují svými právy a povinnostmi.

Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní poprosím pana zpravodaje. Tím byl určen pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já myslím, že v této Sněmovně zcela jednoznačně existuje ústavní většina poslanců, kteří zastupují strany, které měly ve volebním programu obecné referendum. Jak SPD, hnutí ANO, hnutí STAN, Piráti, ČSSD, KSČM. Dokonce i KDU-ČSL, pokud se nemýlím, hájila v předvolebních debatách obecné referendum. Podle mě tento stav znamená, že Sněmovna by měla skutečně ten zákon přijmout. Společenská shoda na tom, že ten zákon má existovat, podle mě je značná. Na čem shoda není, jsou parametry toho zákona. A to je to vlastně nejdůležitější, co musíme v této Sněmovně projednat. Myslím si ale, že abychom dostáli těm svým programovým slibům, tak bychom se měli snažit najít nějaký konsenzus v tomto sboru.

Z mé strany bohužel ten návrh, který mám tu čest zpravodajovat, příliš konsenzuální není. Upozorním na dvě věci, které v něm jsou.

Návrh umožňuje měnit Ústavu, a to za stejných podmínek jako všechny ostatní věci, na které se vztahuje. To znamená, stačí sebrat 100 tisíc podpisů a následně do půl roku - nebo respektive půl roku plus nějaká doba na tu kampaň k referendu - se bude hlasovat o změně Ústavy bez jakéhokoliv kvora pro účast, respektive kvora pro hlasy například pro. To je jedna věc, co to umožňuje.

A druhá věc, která je podle mého názoru značně problematická, je, že ten návrh umožňuje vládnout vládě bez důvěry prostřednictvím referend. Ten návrh umožňuje vládě vypisovat referenda bez souhlasu Poslanecké sněmovny a bez nutnosti posbírat ty podpisy. Plus je tam celá řada technických věcí, kde není jasné, jaká je role prezidenta. Například jestli čistě formálně ta referenda vypisuje, nebo jestli je nějaký politický aktér, který rozhoduje o tom, která referenda se konat budou a která se konat nebudou.

Z řady těchto důvodů nejen Piráti, ale co jsem zachytil v médiích, i celá řada stran mají s tímto návrhem problém. Jak s tím naloží, asi proběhne v rozpravě. Já jako zpravodaj do toho nechci příliš zasahovat. Každopádně myslím, že ty problémy jsou zřejmé, stejně tak jako je zřejmá ta většina ve Sněmovně, která to referendum chce. Poslední poznámka. Aby referendum bylo přijato, je nutné, aby ho odsouhlasil i Senát. A s tím bychom měli pracovat v době, kdy budeme hledat ten konsenzuální návrh. Velmi bych uvítal, kdyby se těch pracovních skupin účastnili i zástupci, řekněme, ústavní většiny v Senátu, která ten zákon také chce.

Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu. Mám tady dvě přihlášky s přednostním právem. Nejprve pan místopředseda Pikal a potom pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré odpoledne všem. Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom říct, že jsem rád, že ten návrh přišel do Sněmovny. Nicméně si myslím, že ústavní zákony by se měly předkládat pokud možno v nějaké širší shodě než ve shodě jednoho klubu. A ten návrh skutečně nepovažuji za dobře připravený. A v tuto chvíli, pokud vím, ani neexistuje žádná politická dohoda nebo jakákoliv připravená verze, jak ho opravit a dostat do té podoby, která by byla konsenzuální, nebo alespoň mohla pracovat dál. Já osobně si nemyslím, že je opravitelný v téhle podobě, ani ve druhém čtení Takže bych chtěl navrhnout jeho vrácení k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Já ten návrh eviduji a budeme o něm hlasovat po skončení rozpravy. Prosím pana místopředsedu Okamuru.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, na program schůze Sněmovny se konečně dostal návrh zákona o obecném referendu z pera našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD. V této souvislosti často poslouchám v posledních týdnech v médiích veřejnou debatu k zákonu o referendu. Tato debata je bůhví proč, snad z neznalosti, nebo snad záměrně, plochá a jednostranná. Všichni se zaklínáme, jakými jsme demokraty, ale když přijde na lámání chleba, tak slyším od ostatních argumenty, že demokracie jen odsud posud a občan prý nesmí hlasovat o mezinárodních smlouvách, protože by mohl hlasovat o vystoupení z Evropské unie.

A nejen to. Politici i média se snaží vytvářet falešný dojem, že referendum chce SPD jen proto, aby mohlo vyvolat hlasování o vystoupení z Evropské unie. Za prvé, byť my sami žádné referendum o vystoupení z Evropské unie nepřipravujeme, chceme umožnit tuto iniciativu občanům. Pokládáme proto za naprosto samozřejmé, že občané tohle právo mít musí. Za druhé, odmítat demokracii jen proto, že by si lidé odhlasovali vystoupení z Unie, je argument hodně tristní a deklasuje samotný Brusel. Pokud bruselští politici a úředníci tak málo věří své myšlence, že nám ji nutí násilím bez možnosti úniku, je to primárně svědectví o dosavadní úspěšnosti, či spíše neúspěšnosti Evropské unie.

Demokracie nespočívá v tom, že se o něčem hlasuje, či ne, ale že je to svobodná diskuze a svobodné rozhodování o čemkoliv. A pokud budu zastáncem Bruselu, tak ho bráním nikoliv tím, že zakážu občanům vystoupit z Unie, ale tím, že udělám maximum pro to, aby lidé z tohoto spolku vystoupit nechtěli. Tak to chodí v demokracii a měli by se to začít učit i naši eurofederalisté, kterých je tady plná Sněmovna. Jsou to zastánci vlády politické oligarchie, kteří se tu vehementně vydávají za demokraty.

Slavný dramatik Friedrich Dürrenmatt v této souvislosti napsal - cituji: "Co se týká všech, mohou řešit jen všichni." V této logice uvažovala také zcela jednotně i celá politická i mediální scéna, když roku 2003 byli občané vyzváni, aby v referendu rozhodli o podpisu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie. V tomto referendu nebylo stanoveno žádné kvorum účasti občanů a rozhodla pouze prostá většina zúčastněných. Smlouva s Evropskou unií měla, tuším, okolo tří tisíc stran. Myslím, že ji nečetl a neznal kompletně nikdo v České republice. Přesto lidové hlasování, tedy referendum o této mezinárodní smlouvě, nikomu nevadilo. A nejen to. Jak jsem již řekl, pro platnost referenda nebyla žádná hranice daná procentem zúčastněných voličů. Nikomu také nevadilo, že referendum, jak dnes tvrdí odpůrci zákona o referendu, oproti Švýcarům nemáme zažité a musíme si na ně prý zvykat, jak se nám snaží podsunout třeba Piráti, kteří dnes netuší, jak se vyvléknout z jejich slibu voličům, že podpoří přímou demokracii včetně referend.

Ale i s tou tradicí jste trochu na omylu. Prezident Masaryk od prvopočátku pro budoucí Československo prosazoval přímou demokracii podle vzoru Švýcarska. A to navzdory tomu, že do té doby jsme tu měli po tisíce let v tradici jen a jen monarchii. Co by mu tedy radily dnešní partaje, které jsou proti zákonu o referendu? Protože Masaryk by tady stál po našem boku a žádal by pro občany přímou demokracii a zákon o referendu s možností hlasovat o čemkoliv, co neodporuje Ústavě. Zaplať pánbůh, že nedal na hlasy, že demokracie není v naší tradici, a republiku jsme si vybudovali. Bohužel s demokracií Masaryk tehdy narazil na masivní odpor politických stran. A tak první republika měla kompromisní řešení. Referendum mohla vyvolat pouze vláda.

Měli jsme tu další převrat. Tentokrát v roce 1989. Tehdy občané v rámci takzvané sametové revoluce opět žádali, aby je politici skutečně zastupovali a ze své práce se jim zodpovídali. Revoluce se pyšnila tím, že byla založena na dialogu a přímé demokracii. Občané chtěli, aby moc institucí byla pravidelně kontrolovaná lidovým hlasováním. Na všech úrovních se měly konat volby, a to nejen v politice. Pokud politik zradil nebo zklamal své voliče, měl být odvolatelný. I tohle krédo politické partaje, politici a média v tichosti zašantročily, byť, jak víme, ještě při schvalování Ústavy České republiky v roce 1992 se o referendu zcela vážně uvažovalo, a Ústava proto jasně říká, že lid rozhoduje i přímo. Bohužel za téměř tři desetiletí se podařilo mainstreamovým politikům, stranickým oligarchiím, kmotrům a partajím přístup občanů k demokracii zablokovat.

Vláda občanů s pomocí referend funguje v nějaké formě ve většině zemí Evropy a v mnoha státech USA i v jiných zemích. Studie - a je jich více - ukazují, že tam, kde je více referend, je větší spokojenost občanů a více sympatizantů přímé demokracie. Zapamatujme si, že platí přímá úměra. Čím více zkušeností s přímou demokracií, tím větší sympatie k ní.

To, že tu někdo z politiků, novinářů či politologů neustále říká nějaké mýty proti demokracii, je dáno pouze jeho neznalostí, případně nechutí ke skutečné demokracii. Tady bych připomněl tentokrát sociálním demokratům, že to byli oni, kteří v 19. století prosazovali všeobecné právo hlasovací a čelili naprosto stejným námitkám proti demokracii a kvalifikovanosti občanů rozhodovat ve volbách, jako je tomu dnes. Dnes však sociální demokracie prosazuje opak a chce hlasovat proti referendu. Tak jako Piráty prosím, aby si vzpomněli na svůj program, tak sociální demokracii prosím, vzpomeňte si na svoje nejlepší demokratické časy, kdy jste nehájili pražskou kavárnu, ale prosté dělníky, nádeníky a jejich právo hlasovat.

Pokud jde o náš zákon o referendu, který tady naše hnutí SPD předložilo, je nutné připomenout historii jeho tvorby. Tak nějak jsme předpokládali, že tento zákon mnozí z oponentů nebudou pořádně číst a hlavní argumenty se budou tahat z rukávu. V minulém volebním období to byl argument, že zákon je prý špatně napsaný, že je to prý paskvil. Tento argument kdysi v České televizi vyslovil neúspěšný ministr za ČSSD pan Dienstbier a trapně utržil ostudu v přímém přenosu, protože plakal na vlastním hrobě, neboť zákon, který jsme předkládali a který po mírných úpravách předkládáme dnes, je ve své podstatě z pera vládní sociální demokracie, je to ta verze, která vznikla pod dohledem pana Dienstbiera, pouze jsme z jejich vykastrovaného nefunkčního návrhu vyškrtali omezení, o čem smí a nesmí občané hlasovat, protože jejich návrh v praxi neumožňoval hlasovat prakticky o ničem důležitém.

Všiml jsem si, že stejnou cestu dienstbierovské argumentace bez argumentů si vybrali i někteří naši současní parlamentní kolegové. Pokud budeme o zákoně diskutovat, diskutujme, ale prosím věcně, bez vylhaných dehonestací.

Nejen sociální demokraty, ale i další skutečné odpůrce demokracie prosím, aby vypustili argument, že na demokracii nejsme zralí a musí vládnout elity a vaše stranické oligarchie. Věřím, že stejné argumenty měla šlechta během Francouzské revoluce nebo monarchisté před rokem 1918 v českých zemích. Jsem rád, že občané Francie a také občané budoucího Československa na elitáře zvysoka kašlali a vytvořili si republiky a posunuli dějiny k demokracii.

Přímá demokracie nepotřebuje vyspělejší národ, ani ho vyměnit. Její principy nutí občany daleko více být aktivní a věnovat se veřejnému dění. Přímá demokracie motivuje i tím, že občan má skutečný vliv na své zastupitele, takže v důsledku jsou občané méně bezmocní a frustrovaní, stát funguje efektivněji a lidé jsou s jeho službami více spokojeni.

Vážené dámy a pánové, tahle země patří občanům a hlasy všech občanů si jsou nejen podle Ústavy, ale podle lidského přirozeného práva rovny. Ústava nezná žádného moudrého elitáře, který má přednostně právo za občany rozhodovat. Občan má právo svůj hlas delegovat na své zástupce, ale v demokracii musí mít právo kdykoliv toto právo rozhodovat svému zástupci odebrat a rozhodnout sám. A neexistuje jediný demokratický argument proti, protože v momentě, kdy občanovi toto právo odebíráme, pak je náš mandát vynucený, nedemokratický a nelegitimní.

Jeden holandský politolog takzvanou parlamentní demokracii přirovnal trefně k loupežnému přepadení, kdy vám parta lupičů dá na vybranou, komu z nich konkrétně dáte peněženku. Tak jako je i taková loupež loupeží, tak stejně je to s mandátem, který volič musí odevzdat, a nemá jinou volbu. A když lupiče s peněženkou dopadnou, tak se hájí, že to bylo vaše svobodné rozhodnutí, komu svoji peněženku dáte. Ale pakliže si nesmíte hlas nebo peněženku svobodně ponechat, je to mandát, neboli krok vynucený, nesvobodný a nedemokratický.

Vážené dámy a pánové, ten, kdo to s referendem myslí skutečně vážně, prosím, propusťme návrh zákona do dalšího čtení a v debatě o právu občanů rozhodovat o své zemi mějme na paměti, že nejsme lupiči, ale pouzí zástupci našich občanů a voličů.

Zde mi dovolte reagovat také na výtky těch - slyšeli jsme to tady například od Pirátů, ale na tiskových konferencích jsme to slyšeli i od některých jiných, že prý zákon není v kompromisní variantě, tak proto je ho třeba zamítnout nebo odmítnout nebo ho nějak pozdržet, než se všichni dohodnou. Není to pravda. Svědčí to o neznalosti jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Za prvé, já usiluji už o zákon o referendu mnoho a mnoho let, ještě před vstupem do politiky. Zažil jsem to tady v minulém volebním období, kdy dokonce měla ve vládním prohlášení vláda hnutí ANO, KDU-ČSL a ČSSD dokonce podepsáno, že navrhne, potažmo prosadí, zákon o celostátním referendu. Nakonec k tomu vůbec nedošlo.

A jelikož se jedná o návrh ústavního zákona - a to jsem chtěl říci pro ty, kteří říkají, že by chtěli nejprve zákon dlouze diskutovat a hledat kompromisy, což je zajisté potřeba, a jsme pro - ale jelikož se jedná o návrh ústavního zákona, tak není žádná časová lhůta pro projednání zákona ve druhém čtení na rozdíl od standardních zákonů, takže není žádný důvod, aby byl zákon kýmkoliv zamítnut hned v prvním čtení jen proto, že se někomu nelíbí, jak je formulován. To je jenom výmluva. To je výmluva těch, kteří zákon o referendu nechtějí, protože - znovu opakuji - je to ústavní návrh zákona, je dostatečný čas a nemáme ten čas nijak omezen, nebudeme pod časovým tlakem, když ukážeme teď v prvním čtení vůli, že skutečně zákon o referendu chceme, a následně na sněmovní půdě budeme bez časového tlaku zcela v souladu s jednacím řádem o zákonu diskutovat, ladit parametry, hledat vzájemné kompromisy. To je ta správná cesta, protože ta opačná už tady byla dvacet let a nikdy nikam nevedla. Takže v případě, že zákon necháte projít i vašimi hlasy prvním čtením, bude ve Sněmovně dostatek času nalézt vzájemné kompromisy. Takže vás prosím o podporu našeho návrhu a prosím, abyste hlasovali pro, jelikož není důvod v případě ústavního zákona hlasovat proti.

A teď mi dovolte podrobněji rozebrat náš zákon o referendu.

Navrhujeme, aby v celostátním referendu mohli občané rozhodovat o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu, o návrhu zákona včetně ústavního a také například o souhlasu s ratifikací nebo s výpovědí mezinárodní smlouvy. Pochopitelně náš návrh tedy umožňuje hlasovat i o členství České republiky v Evropské unii i o členství České republiky v NATO. No, ale těch mezinárodních smluv je přibližně 200, takže my neříkáme hlasujme o tom nebo onom. Nechme na podpisové iniciativě občanů, co občan bude považovat za dobré, u čeho cítí sám občan České republiky - máme tady cca 8,5 milionu voličů s volebním právem, dospělých občanů - tak co bude zrovna palčivé. Takže nechme to na občanech, ať oni se rozhodnout. Oni jsou majitelé této země, nikoliv my politici.

Dále jasně říkáme, k čemu by ty otázky neměly směřovat. Neměly by směřovat ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod. Neměly by směřovat k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva. A neměly by směřovat k zásahu do výkonu moci soudní.

V tomto okamžiku mi dovolte poznamenat, že proběhlo několik schůzek, kde se zúčastňovali kromě nás, kteří jsme tento zákon předložili, to znamená za SPD, tak se zúčastnili zástupci hnutí ANO, zúčastnili se Piráti, zúčastnili se zástupci KSČM a v následující fázi na komisi pro Ústavu se v podstatě zúčastnili zástupci i jiných stran včetně ČSSD, tak jsme jasně řekli jménem SPD, že netrváme na těchto parametrech, že jsme si vědomi, že máme pouze 22 hlasů, a že pro to, aby ten zákon prošel, potřebujeme 120 hlasů. To znamená, není pravda a nemá smysl tady říkat, že ten zákon je postaven nějak, a proto pro něj nebudeme hlasovat. Jak jsem tady jasně řekl, ve druhém čtení není časová lhůta. My jsme otevřeni všem možným kompromisům. Dokonce na té společné diskusi, která byla tuším dvakrát, tak jsme řekli - byl tam návrh tuším dvou politických stran, že by to nemělo být o rozpočtu, nemělo by se hlasovat o daních, nemělo by se hlasovat o odvodech - my jsme řekli ano, dobrá, bylo to z úst hnutí ANO, mají 78 poslanců, nám nezbývá než to respektovat, bez nich se to prohlasovat nedá, tak jsme řekli ano. Musíme dělat kompromisy. My s tím problém nemáme.

Dále tam padlo, že hnutí ANO odmítá referendum o vystoupení z Evropské unie či z NATO. No tak propusťme to do druhého čtení přeci, a hnutí ANO stejně je tou klíčovou silou v Poslanecké sněmovně, a pakliže oni se rozhodnou, hnutí ANO, vy se rozhodnete to vyřadit, tak všichni musíme sklopit hlavu a bez toho to nepůjde, protože jinak neprojde žádný zákon o referendu. Takže není opět důvod to zamítat v prvním čtení, my jsme si vědomi, že bez hnutí ANO to prostě nelze prosadit. Je to 78 poslanců, ty počty jsou zcela jasné, protože strany jako ODS, TOP 09 a Starostové a další v podstatě to referendum ani nechtějí, ale mají to v programu, takže nemá smysl jim to vyčítat, mají to v programu a za to jsou zvoleni voliči. Takže to není myšleno nijak pejorativně. Ne každý chce přímou demokracii z občanů České republiky. To je v pořádku, chápu to. Takže já chci jenom říci, že i co se týče těchto parametrů, které jsou prostě sporné, nebo nejsme na nich dohodnuti, v pořádku, my jsme otevřeni této diskusi.

Dále říkáme, že otázka pro referendum by měla být jednoznačná, srozumitelná a musí být formulována tak, aby bylo možné se k ní vyjádřit slovy "ano" nebo "ne". A v témže referendu se pokládá v téže věci pouze jedna otázka. Lze však položit více otázek k různým věcem. No, tak to je švýcarský model, že proč v rámci jednoho, když už se to referendum svolá, tak se třeba odpovídá na více otázek na různá témata a v uvozovkách spláchne se to v rámci jednoho hlasovacího dne.

Dále říkáme, abych tady nečetl úplně všechno, ale jenom ty základní parametry, že občané můžou vyvolat referendum na základě podpisů nejméně 100 tisíc oprávněných voličů nejpozději do dvou let od zahájení sběru podpisů. Opět není to dogma. My navrhujeme 100 tisíc podpisů, protože Švýcarsko, které má, tuším, osm milionů obyvatel, tak má 50 tisíc podpisů, jestli si dobře pamatuji, tak jsme to trošku zvýšili. Ale byla tady diskuse o tom, že hnutí ANO chce 700 tisíc podpisů, další chtějí 500 až 700 tisíc. Já jsem mluvil minulý týden s panem prezidentem Zemanem, přímo jsem se na to ptal, tuto informaci jsem ani veřejně neřekl, nicméně mám svolení ji říct. Pan prezident Zeman prosazuje referendum, které by obsahovalo možnost hlasování u mezinárodních smluv, a prosazuje 250 tisíc podpisů na vyvolání referenda. Takže vidíme, že tyto názory jsou tady, a pojďme o tom mluvit. Dobře, když 120 hlasů se sesbírá jenom pod podmínkou, že to bude 500 tisíc podpisů nebo 700 tisíc, no nám se to prostě nelíbí v SPD, ale nezbývá než s tím souhlasit, protože pořád je lepší, když projde nějaké referendum, nějaký zákon o obecném referendu, a pak se v průběhu času bude třeba novelizovat, než aby tady nebyl žádný zákon o referendu. Takže jsme opět otevřeni debatě.

Dále říkáme, že návrh na vyhlášení referenda jsou oprávněni podat nejenom občané tou iniciativou, těmi podpisy, ale také vláda. To už jsme zažili u referenda o vystoupení z Evropské unie. Potom ten postup, který my navrhujeme, je, že prezident republiky rozhodne jednotlivě o návrzích, které mu byly zaslány, a v pořadí, v jakém mu došly. Poté prezident republiky do jednoho měsíce poté, co obdržel návrhy, navrhne Ústavnímu soudu, aby Ústavní soud posoudil, zdali je položená otázka v souladu s těmi parametry a také zdali je to v souladu s Ústavou České republiky. Ústavní soud rozhodne, zdali je návrh referenda přípustný a zda navržené otázky, které mají být v celostátním referendu předloženy, jsou jednoznačné a srozumitelné, a rozhodne do měsíce od toho návrhu, kdy ho obdržel od prezidenta republiky. Potom prezident republiky vyhlásí referendum do 14 dnů, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu stalo vykonatelným, a jinak by referendum nevyhlásil.

Potom tady právě velice řešíme, abychom vyšli vstříc těm námitkám, aby náhodou to nebyl populismus, aby lidé nemohli být ovlivněni nějakými populistickými návrhy nebo nějakým chvilkovým informačním záchvěvem, tak od té chvíle, kdy jsou splněny tyto podmínky pro vyhlášení referenda, tak navrhujeme, aby se referendum konalo nejdříve šest měsíců od splnění podmínek a nejpozději rok ode dne splnění těch podmínek. To znamená, je šest měsíců lhůta na to, aby si to téma sedlo, aby se uleželo v hlavách občanů, aby se o něm vedla veřejná diskuse, aby všichni si udělali nepopulistický obrázek a mohli se nad tématem zamyslet.

Dále navrhujeme, aby v případě - to se týká úspory finančních prostředků - že by termín, lhůta pro konání referenda měla být v posledních šesti měsících volebního období Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu, prezidenta republiky nebo funkčního období zastupitelstev územních samosprávných celků, tak by vyhlásil prezident republiky, v případě voleb prezidenta předseda Senátu, referendum tak, aby se konalo společně s těmito volbami. Je to úspora finančních prostředků. Samozřejmě ideálem SPD, který máme ve volebním programu, je, aby byla hlasování, aby byly volby v České republice elektronické. To je samozřejmě cíl, ke kterému bychom v budoucnu chtěli nasměrovat Českou republiku, to znamená digitalizace státní správy, samozřejmě zjednodušení, zlevnění, ztransparentnění celé záležitosti. Takže to prosazujeme už dlouho, není to z úst SPD ani z mých žádná novinka. Takže elektronická a úsporná státní správa. Ano, to je ono.

Potom v době, abychom ještě vyargumentovali tu výtku toho, jak ti odpůrci referenda říkají, že by to mohl být populismus a že lidé nejsou třeba znalí věci, a ti odpůrci dělají z lidí hlupáky a sami ze sebe ty chytré a vyvolené, tak tady ještě říkáme, že v době začínající 60 dnů a končící 48 hodin před zahájením hlasování se vyhradí pro referendum v Českém rozhlase minimálně pět hodin a v České televizi minimálně pět hodin vysílacího času, který se bezplatně rozdělí rovným dílem mezi navrhovatele a oponenty referenda. To znamená ten, kdo se bude chtít seznámit s tématem, tak jakýkoliv občan České republiky by se mohl podívat a zákonem tuto stanovu, toto vkládáme do toho návrhu ústavního zákona, tak se bude mít možnost seznámit s pro a proti. Takže šestiměsíční lhůta a ještě diskuse v Českém rozhlasu, v České televizi. Ano, tento článek 7, pravda, nám někteří právníci vytýkají, že nemá co dělat v návrhu ústavního zákona, ale mnozí říkají a jiní zase říkají, že to vůbec nevadí, že právně je to v pořádku. No jo, jenže právě ti stejní potom kritizovali, že právě to může být, že lidé nebudou mít informace a jak to bude, a proto nejsou pro. Tak jsme to tam vložili, a tím pádem tu výtku, že by lidé neměli informace, tady tímhle vyvracíme a je to zpracováno a právně je to zcela správně, je to jenom na rozhodnutí nás zákonodárců.

Potom samozřejmě to referendum, ta rozhodnutí přijatá v referendu, jasně říkáme a to je důležitý parametr, že jsou závazná pro všechny a orgány a osoby. V Evropě máme dva typy referend. Jsou to referenda, řekl bych taková informační, viděli jsme to třeba v Holandsku, kdy se hlasovalo o bezvízovém styku pro Ukrajinu, Holanďané odmítli, a přesto to pod tlakem Evropské unie musela holandská vláda přijmout, vysmáli se do očí pod tlakem Evropské unie občanům Holandska, byl to jenom drahý předvolební průzkum, podle kterého se politici stejně neřídili, takže takto to rozhodně nechceme. Rozhodnutí přijatá v referendu chceme, aby byla závazná pro všechny orgány a osoby.

Jinak co se týče účasti, množství občanů, účast u referenda. Tak to je také jedna z nejspornějších otázek těch, co přišli na ty schůzky ohledně referenda. Tady se také hodně láme chleba, protože my navrhujeme nulové kvorum. Lidé se ptají proč. Proč nulové kvorum? To znamená, a argument proti referendu je, že přijde k referendu jeden člověk a může rozhodnout. Tak tomu argumentu tedy už vůbec nerozumím, protože já vím a doufám, že to víte i vy všichni, že jakékoliv volby v České republice mají nulové kvorum. Jeden občan může zvolit senátora, jeden občan může zvolit poslance a jeden občan může zvolit i prezidenta, když ostatní nepřijdou. A podívejte se, o jakých věcech rozhoduje třeba senátor Dienstbier, o jakých věcech rozhodoval ve vládě. Rozděloval desítky milionů, stamilionů korun tzv. politickým neziskovkám a další věci. A bylo to na základě toho, že ve druhém kole senátních voleb na Kladně dostal, tuším - asi 11procentní účast tam byla.

Takže na základě 11procentní volební účasti v druhém kole senátních voleb, tato účast bývá i 10 %, bývá i 12 %, takže takový mandát my tedy akceptujeme. A já jsem pro. Akceptujme ho. V pořádku. Já neříkám, že ho nemáme akceptovat. Takže to je v pořádku. To znamená, když občané volí nás politiky k teplým korýtkům, tak to mnohým politikům vyhovuje, i když jich přijde pár tisíc. Ale je to mandát na šest let za milion korun ročně a je to tedy úplně v pořádku. Samozřejmě náklad na toho senátora je ještě mnohem vyšší, když k tomu přičtu asistenty a kanceláře. A najednou, když občan má rozhodovat o nějaké jednotlivé programové otázce - to znamená u voleb, abych to vysvětlil, jakými způsoby uvažujeme, tak u voleb, když jsou volby, tak ten stejný občan se stejným volebním právem si vybírá z balíku programových bodů, z balíku programu třeba 30 politických stran, a žádná stran nerozporuje to, jestli si občan ty programové body přečetl nebo jestli si je nepřečetl. Prostě občan jde volit a předpokládá se, že je seznámen nějakým způsobem s volebními programy a že si volí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a ta volba je platná. Takže ti odpůrci referenda říkají, že občan je pro ně dostatečně svéprávný na to, když dokáže rozhodnout o balíku programů třeba 30 politických stran ve sněmovních volbách, ale zároveň říkají, že občané prý nejsou schopni rozhodnout o jednom jediném programovém bodu z těch obrovských balíku programů na desítkách stran. Takže přece z logiky věci je to jednodušší, rozhodnout o jednom programovém bodu. Přece ta logika je úplně jasná. Takže rozhodnout o jednom jediném tématu je přece mnohem jednodušší pro občana než se rozhodovat z desítek programů na desítky stran.

Takže není jediný důvod přistupovat z této logiky věci na jiné parametry, než jsou u stávajících voleb. Naopak je tedy otázkou, jestli se ty parametry nemají ještě nějakým způsobem... naopak k nim přihlédnout jednodušeji, umožnit lépe občanům volbu a lépe se zúčastnit veřejného dění. A k tomu směřuje pochopitelně i náš návrh.

Nicméně v té debatě, které se zúčastnily i některé ostatní politické strany parlamentu, zazněly návrhy na to, aby tam bylo nějaké kvorum. A to kvorum, ty návrhy zaznívaly především, že by měly být mezi 30 a 35 % účasti u referenda. My navrhujeme sice nulu, ale když ostatní strany navrhují 30 až 35 %, tak já znova říkám, nám se to sice v SPD nelíbí, ale akceptujeme to. Prostě to akceptujeme, protože máme jenom 22 hlasů, potřebujeme 120, takže prostě jsme připraveni a rádi uděláme programové kompromisy, hlavně aby něco přišlo. Takže opět říkám, výmluva "my to chceme zamítnout, my chceme jiný návrh" není na místě. Pojďme to propustit přes první čtení do druhého, a jak jsem už tady opakoval několikrát, bez jakékoliv časové lhůty se můžeme bavit v druhém čtení a parametry vzájemně upravit. Není žádný argument, že SPD tady předkládá nějaký návrh. Vždyť nějaký návrh jsme předložit museli. Je to součást našeho programu. My v SPD neleníme, my pracujeme od prvního dne, takže když koukám tady na tabuli, je tady série našich návrhů zákonů. Jsem rád, že to tak je, že naše práce je vidět. Ale znovu říkám, není to potřeba zamítat.

Vážení, uvědomte si, že jestli to tady budeme zamítat, tak ten návrh zákona o referendu po mých zkušenostech, ostatně i po zkušenostech, když se podívám na historii, a je to v důvodové zprávě k našemu zákonu, tak se to tady probírá. Kolik tady už těch pokusů bylo a žádný se nedostal přes první čtení právě kvůli těm výmluvám, že prostě je potřeba hledat nějaké kompromisy. Pojďme je hledat v druhém čtení. Pojďme. Ukažme lidem jasně tu vůli, ty strany. Byli to Piráti, bylo to hnutí ANO, bylo to KSČM, snad i ČSSD říkalo něco, že chce nějaké referendum. Tak pojďme jim ukázat, že ho opravdu chceme, a ukažme, že jsme schopní se politicky dohodnout, že se tady nechcete jenom hádat. My chceme pracovat v SPD a pojďme si znovu sednout. Já myslím, že jsme v tom ohledu udělali skutečně maximum za SPD. Iniciovali jsme ty schůzky, oslovili jsme zástupce jiných stran. Musím tady pochválit paní Válkovou z hnutí ANO. Přistoupila k tomu velice věcně pracovně. Byly to příjemné diskuse, ale myslím, že bychom to fakt měli dotáhnout, aby to občanům něco přineslo.

Jinak dále tady navrhujeme k tomu zákonu, že je-li rozpor mezi zákonem schváleným v referendu a jinými zákony, postupuje se podle zákona schváleného v referendu. To je samozřejmé, protože ctíme Ústavu. My pochopitelně jsme hnutí Svoboda a přímá demokracie a z principu našeho hnutí už vyplývá, že si myslíme, že majitelem země je lid a že to je ta nejvyšší síla.

Dále říkáme, že zákon schválený v referendu smí být změněn nebo zrušen pouze zákonem schváleným v referendu. Pochopitelně. To vychází z toho, o čem jsem tady hovořil, že když občané se zúčastní celostátního obecného referenda na otázku, tak politici jsou z hlediska té právní síly postaveni níže než ten občan. To si myslím, že je zcela v pořádku. U těch mezinárodních smluv tady pochopitelně jasně říkáme, že pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy podle čl. 1, tak samozřejmě nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas parlamentu. To je ten bod, kdy říkáme, že samozřejmě je to pro nás velice důležité.

Jinak jsou tady výtky. Slyšel jsem různé výtky, že tam není v zákoně třeba dořešeno, když referendem projde jakási otázka, nějaká otázka, tak jiným způsobem to bude implementováno do zákona. Ale to už je otázka toho prováděcího zákona. Tam je potřeba, abychom diskutovali o prováděcím zákonu. My jsme si toho vědomi. Ne že to tam není, protože je to nedostatek z naší strany. Toto je ten ústavní zákon a ten prováděcí zákon, to je další krok, abychom se na něm všichni shodli, a my jsme pro tu maximální shodu.

Dovolte mi ještě krátce zaargumentovat, resp. mluvit o těch hlavních mýtech, které jsou o přímé demokracii. Já bych řekl, že tím prvním mýtem, já jsem si tady udělal poznámky, že těch odpůrců nebo těch, kteří v podstatě nechtějí, nebo říkali v předvolební kampani, že chtějí sice referendum, ale ve skutečnosti třeba nechtějí a mají plná ústa argumentů proč ne, tak ten argument je: pro přímou demokracii prý nejsme zralí v České republice. Je zajímavé, že zákon o referendu mají třeba na Slovensku. Takže já musím odmítnout tuto argumentaci. Protože jestli Slováci jsou zralí a my ne, tak to opravdu je dost hloupá argumentace a já myslím, že jsme všichni zralí dostatečně. A já na to říkám, jestliže si to někdo myslí, že tedy český občan není pro přímou demokracii zralý, tak pokud tohle je pravda, tak máme nejvyšší čas tady demokracii zavést a národ k ní přivést. Pokud budeme žít ve stranické oligarchii, která bude monopolně za občany rozhodovat, nikdy občany k odpovědnosti za vlastní zemi nevychováme. Prezident Beneš říkal: Pro demokracii musí být národ vyspělý a morálně silný. Jistě že je lépe, že mají lidé morální a etické hodnoty, ale pokud je nemají, pak musíme mít opět silný systém, který umí reflektovat, korigovat naše morální nedostatky. Jestliže vím, že do parlamentu se dostávají gauneři, pak musím mít možnost jejich konání kontrolovat, ovlivňovat, a ne že jim dám bianko šek na roky vládnutí bez jakýchkoliv možností oprav.

V přímé demokracii, to už nejsou citáty prezidenta Beneše, to už jsou moje názory, v přímé demokracii žili naši slovanští i germánští předkové. V přímé demokracii žijí indiánské kmeny u Amazonky a další desetitisíce indiánů v Mexiku. A já si myslím, že když to dokážou oni, tak přece to dokážeme i my. V přímé demokracii žijí po staletí Švýcaři, přímou demokracii zavedli také pařížští komunardi 19. století. A nikdo se nepozastavoval nad tím, zda jsou občané, příslušníci rodu, občiny či kmene zralí. Úvaha byla a je vedena jinak. Jsme si rovni v právech i povinnostech? A já říkám, že ano. A co je zásadní. Jestliže nejsme zralí - a někdo si to tedy myslí, já si to nemyslím -, pak je lépe tedy žít podle názoru těchto lidí v nějaké diktatuře nebo imitaci demokracie? Proč? Má někdo pocit, že reprezentanti zvolení nezralými voliči budou zralejší, odpovědnější či morálnější? Když někdo říká, že volič není zralý. Znovu říkám, že já si to nemyslím, protože co mám zkušenosti s mediálními střihy, ty dokážou úplně převrátit moje vystoupení tak, že se pak nestačím divit, co jsem vlastně řekl.

Během dvaceti let jsme si vládu elit bez odpovědnosti vyzkoušeli. Má snad někdo odvahu tvrdit, že elity se chovaly moudřeji než občané? Morálněji, slušněji, poctivěji? Naopak, mnozí z nich trumfli i největší gangstery. Loupež státního majetku z časů privatizace už v dějinách zřejmě nikdo nepřekoná. Země přišla nejen o miliardové majetky, ale připravila občany o veškeré iluze o svých elitách. Ze slova politik se stalo sprosté slovo a synonymum pro zloděje a korupčníka.

Druhým argumentem je, že demokracie je prý jen pro chytré a slušné. To také slyším od odpůrců přímé demokracie. Já myslím, že demokracie je v prvé řadě systém, který nepředpokládá na rozdíl od nějaké monarchie nebo církevní autokracie neomylnost či vyvolení panovníka a na rozdíl od oligarchie ani moudrost elit. Naopak, demokracie, tedy ta skutečná, tím mám na mysli pochopitelně přímou demokracii, počítá se slabostmi lidí, počítá s tím, že i nejsilnější osobnost může selhat nebo že lidé zvolí líbivého blbce. A proto přináším pojistky proti selhávání elit právě v možnostech tyto elity odvolávat a rušit elitami přijaté zákony.

Myslíte, že přímá demokracie je nějakým vývojovým stadiem, ke kterému dospěla nějaká vrcholně vyspělá společnost? Obecně je tomu naopak. Přímá demokracie obvykle následuje jako reakce na extrémně neslušnou společnost, kdy, pravda, ti slušnější si nakonec vynutí právo spolurozhodovat. A naopak demokratický systém své občany vychovává a společnost v něm zraje k větší společenské odpovědnosti. To, že Švýcaři jsou obecně vzato zřejmě společensky vyzrálejší, angažovanější a zodpovědnější, jak někdo říká - a říkají to hlavně ti odpůrci přímé demokracie, já si to nemyslím, já si myslím, že jsme stejně vyspělý národ -, může být právě díky silnému demokratickému systému. Je to přece až neuvěřitelně jednoduché. Pokud nemáte na dění vliv, tak nakonec rezignujete. Pokud ale máte možnost do řešení problémů mluvit a reálně je ovlivnit, pak se o ně obvykle začnete i zajímat. Znamená to také, že občané v zemích s prvky přímé demokracie jsou nejen angažovanější, ale daleko vyzrálejší a zodpovědnější. Vědí, že jednotlivé problémy je třeba nazírat z mnoha rovin. Jsou zvyklí, že hlasování v referendu předchází společenská diskuse, že se objevují paralelní řešení a návrhy. Učí se a vědí, že nic není černobílé. Mimochodem, v takových případech je velmi těžké tvrdit, že podlehnou nějakému populismu. Právě zastupitelský systém, který máme u nás v České republice, nutí občany věřit elitám. A elity nutí masy ohlupovat, korumpovat a podvádět, aby získaly hlasy. Řekne-li nějaký člověk, že je demokracie nesprávná, protože většina lidí jsou hlupáci, je tu pro filozofa několik způsobů, jimiž se může bránit. Nejpochopitelnější jest udeřiti jej prudce a přesně zrovna do špičky nosu. Je to známý citát jednoho amerického filozofa.

Další argument. Prý se bude hlasovat o každé blbosti. Třetí argument, který hodně slyším - prý se bude hlasovat o každé blbosti. Já jsem se podíval, jaké jsou celosvětové zkušenosti, a celosvětové zkušenosti říkají pravý opak. Jednak se o každé blbosti nehlasuje. Ve Švýcarsku se konají referenda jednou za čas a hlasuje se v nich současně o více problematikách. Samozřejmě referenda mají na různých úrovních, takže frekvence je pochopitelně proměnlivá. Ale to lze považovat za extrém. Občané si nebudou žádat referendum ohledně každého ze stovek zákonů, co ročně prochází parlamentem. Švýcarský model je skutečně ten, který má tu přímou demokracii nejdále. Ovšem jednou za rok si je určitě možno představit i v České republice, že se nashromáždí několik důležitých témat. Když to vezmeme konkrétně, bezesporu by se v minulosti konalo například referendum o církevních restitucích nebo o S-kartách. V současnosti by to asi skutečně bylo referendum o naší přítomnosti v Evropské unii nebo o přijímání či odmítání migrantů. K vyhlášení referenda zákony ve světě předpokládají, že minimálně 1 až 2 % voličů mají zájem o daném problému hlasovat. To znamená, že občané na danou otázku, o které by chtěli, aby se hlasovalo, sesbírají na své náklady dostatečné množství podpisů oprávněných voličů. Nehrozí tak, že hlasování si vynutí kdekdo a kdykoliv se mu zamane nebo že by byl nesmyslně zatěžován veřejný rozpočet. Proto se znovu vracím k tomu, co jsme říkali, že klidně pojďme, byť my s tím nesouhlasíme, ale nemáme problém udělat kompromis vzhledem k našemu počtu hlasů, zvednout počet podpisů pro vyvolání referenda, a tím máme skutečně definitivně vyřešen argument, že bychom se tady snad ureferendovali, to není pravda, to už jsem tady vysvětlil, nebo že by tady pořád byla referenda. Opět, je to lež, svědčí to o absolutní neznalosti problému. Uznávám, že musí jít o problém, ale takhle je taky náš návrh referenda koncipován, který zaujme dostatečné množství občanů, aby o něm vůbec přemýšleli. A pak teprve je možné na základě dostatečného množství podpisů občanů vyhlásit referendum o zákoně či odvolání politika.

Dalším, čtvrtým mýtem o referendu a přímé demokracii je, že prý budou vítězit populistické návrhy. Až tady zase někdo bude říkat nesmysly o populismu a o tom, že lidé budou chtít třeba zrušit daně, slyšel jsem tento argument, tak opět praxe ze zemí, kde fungují neomezená referenda, ukazuje, že to tak vůbec není. Ono je to dokonce naopak. Všichni se chovají zodpovědněji díky tomu, že se všichni svým způsobem podílejí na vládě daleko více a hlouběji problémy diskutují, více se zajímají o veřejný život a všichni občané i politici cítí ke své zemi, kraji a obci větší odpovědnost a loajalitu.

Příklad z praxe: Před pár lety měli Švýcaři skutečně v uvozovkách populistické referendum o tom, zda uzákonit týden placené dovolené navíc. Řekněte, kdo by to nebral? Kupodivu, byť spousta Švýcarů byla původně pro, po důkladné diskusi všech pro a proti nakonec volno navíc odmítli. A to je přesně ten prostor na tu diskusi, který v našem návrhu zákona necháváme. Je to přesný opak současného stavu v České republice, kdy lidé vědí, že nic nezmění, a tak na veřejné problémy rezignují, maximálně na ně nadávají. A my, naše hnutí SPD, prostě chceme zapojit občany více do veřejného dění. Chceme, aby se posílila občanská společnost, aby lidé byli aktivnější. To je to důležité pro nás, tak to chceme dělat. A navíc vím, že ty klasické stranické oligarchie chtějí spíše voliče znechutit, aby byla co nejnižší volební účast, a protože mají hodně členů a lidí zakotvených třeba někde ve státní správě, vědí, že se vždycky do parlamentu dostanou. Ale my chceme pravý opak, my to chceme občanům umožnit, my chceme, aby byla co nejvyšší volební účast, my v SPD chceme lidi co nejvíce motivovat, chceme skutečnou demokracii.

Navíc není hloupější argument takzvaně v uvozovkách demokratického politika, že si lidi prý odhlasují nějakou blbost. Kde to jsme? V této zemi mají vládnout občané, a pokud se většina rozhodne, že se třeba Brno odtrhne od Prahy, je to jejich volba. Nikdo nemá právo nutit občanům svůj názor. Bezesporu se čas od času určitě hloupé, nereálné návrhy objeví. Ale věřte, že zdravý rozum obvykle zvítězí, takže ani takový návrh neočekávám, že by se odtrhlo Brno od Prahy a tak podobně. A pokud by náhodou zdravý rozum chyběl, nepomůže ani parlamentní demokracie, viz kdysi vítězství nacistů v Německu. Možnost politiky odvolat nebo v referendu odvolat zákon je v tomto světle naopak velmi vítaná pojistka. Chcete důkazy v praxi? Občané Švýcarska nevyužili svá demokratická práva na přeměnu státu na nehumánní nebo autoritářskou diktaturu vedenou populistou. Ve Švýcarsku neexistuje trest smrti a nejsou ohrožena lidská práva. Navíc švýcarští občané nemají žádné plány vzdát se svého mimořádně demokratického systému. A mimo jiné nelibost Švýcarů vůči Evropské unii je přitom přímo spojena s její nedemokratickou podstatou. Tím mám na mysli podstatu Evropské unie.

Dalším argumentem, mýtem o přímé demokracii a zákoně o referendu je, že to bude drahé, že to prý bude drahé. V prvé řadě bych rád připomněl, že žijeme ve třetím tisíciletí a už dnes by šlo bez problému a prakticky v uvozovkách ze dne na den nahradit papírové hlasování elektronickým. Dokonce to mají třeba i v pobaltských zemích, daleko na východ od nás. V praxi to znamená, že se nejde do volební místnosti za plentu jako dnes, ale místo lístečku do urny se zmáčkne tlačítko na hlasovacím přístroji. Tím odpadá jak tisk stamilionů hlasovacích lístků, tak i ruční sčítání - stamilionů myslím ve volebním období při neustálých volbách dokola pochopitelně - tak odpadá i ruční sčítání, které bývá často zpochybňováno. Elektronické hlasování je už v případě obecních voleb zavedeno třeba ve Velké Británii, kde hlasování bylo možné i přes internet a telefonicky, elektronicky se hlasuje v Belgii, USA nebo ve Švýcarsku, v různých úrovních, v různých typech hlasování, a postupně se šíří ve všech civilizovaných zemích. Takže naopak, ne že to bude drahé, věřte, že naopak na tom vyděláme.

To, co je ale zásadní, jsou jednoznačné ekonomické důkazy. Průzkumy a statistiky ukazují, že tam, kde je více prvků přímé demokracie, tam se daří ekonomice a občanům daleko lépe. A to bych chtěl zdůraznit. Je to přesně naopak, ten argument, že to bude drahé. Je to přesně naopak! Je to přesně naopak. A budu konkrétní. Konkrétně např. ve Spojených státech v roce 2004 dělala na toto téma výzkum agentura Bloomberg a zjistila, že ve státech USA, kde nefungují referenda, je promrháno v průměru o 20 % více veřejných výdajů. Stejně tak ekonomové ve Švýcarsku porovnávali kantony, tedy samosprávné celky v rámci Švýcarska, a zjistili zcela jasné statistické údaje, které říkají, že tam, kde mají občané větší práva v oblasti přímé demokracie, tam mají lepší ekonomické výsledky, nižší daňové úniky, nižší zadlužení, nižší daně, nižší veřejné výdaje, ale paradoxně levnější a kvalitnější veřejné služby. Ukazuje se, že zastupitelé mají tendenci rozhazovat veřejné peníze a že iniciativa a referendum jsou v případě, že je zavedena přímá demokracie, efektivními nástroji, jak toto chování korigovat. Takže naopak, zavedení referenda a přímé demokracie nebude drahé, ten výsledný efekt je přesně opačný.

V mnoha švýcarských kantonech se musí potvrdit referendem plánované vládní výdaje. Studie zkoumající rozpočtové chování kantonů, kde je a není nutno tyto výdaje podrobovat veřejnému schvalování, ukázaly, že v kantonech se schvalovací povinností jsou veřejné výdaje minimálně o 17 % nižší ve srovnání s kantony, kde podobná povinnost neexistuje. Také se prokázalo, že ty kantony, kde je snazší přístup k referendu, tím mám na mysli nižší podpisové požadavky, utrácejí výrazně méně. Takže když se mě bude kdokoli z vás ptát, k čemu je mi přímá demokracie, když kvůli tomu nebude chleba levnější, tak odpověď je jednoduchá. Jistěže bude. Je totiž zásadní rozdíl tím, jestli zemi nebo kraj nebo obec řídí, řekl bych, nekompetentní lidé, nebo dokonce gauneři bez odpovědnosti, nebo lidé, nad kterými visí Damoklův meč referenda nebo okamžitého odvolání.

Pravda je ta, že tam, kde hlasují o zákonech a mohou dokonce přehlasovat či odvolat poslance, mají přebytkové rozpočty, a světě, div se, stát sice méně utrácí za veřejné výdaje, ale veřejné služby jsou kvalitnější než ve státech, kde o rozpočtech a utrácení monopolně rozhodují politici bez odpovědnosti k voličům. Takže je nejen hloupost tvrdit, že přímá demokracie je drahá a nemůžeme si ji dovolit. Ne. Současná pseudodemokracie je drahá a už si ji nemůžeme dovolit. Je to přesně naopak. Anebo si myslíte, že by občané dovolili rozkrást republiku jako v minulosti politici? Že by dovolili privatizovat bohaté státní firmy za symbolické drobné, a naopak že by dovolili, aby stát hradil škody a dluhy za zloděje a podvodníky? Že by dovolili zrušit stíhání stovek podvodníků, jako jsme zažili v rámci amnestie? Ani největší škarohlíd nemůže tvrdit, že by občané byli natolik blbí a tohle připustili. Ten, kdo tohle ale připustil, byli čeští a moravští politici.

Další výtkou, která je proti referendu a proti přímé demokracii, je, že poměrný systém je také demokratický, jelikož volič svobodně volí svého zástupce. No, je to velká lež, přestože ovšem navenek vypadá logicky. Jak tomu je ve skutečnosti? Ve skutečné demokracii mají prezident, vláda i parlament mandát od všeho lidu. Dokonce to tvrdí naše Ústava. Ovšem to předpokládá, že tento mandát mu lid svěřuje dobrovolně. Jinak by to nebyla demokracie. Pakliže je tento mandát dobrovolný, pak ale není možné direktivně občany nutit, aby tento mandát odevzdali, ale musí mít možnost si ho i ponechat a vykonávat ho sami, tj. sami vládnout. Tedy sami rozhodovat o zákonech, vládě či prezidentovi. Už jsem to říkal v úvodní části svého projevu, že prostě vynucený mandát není mandátem. A jak jsem říkal, upozorňoval jsem na autory nizozemské knihy o přímé demokracii, kteří zastupitelskou demokracii přirovnávají k loupežnému přepadení, a ten příměr už tady nebudu opakovat.

Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. A dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným ukradeným mandátem.

Další argument proti referendu je, a to jsem tedy slyšel a to jsem se tedy dost vyděsil, kdy občanům, kteří žádají zákon o referend bylo vzkázáno: Tak si založte vlastní politické strany. Tak to je opravdu pozoruhodný argument. Zastánci čistě zastupitelského systému říkají, že každý má možnost založit si vlastní politickou stranu a ucházet se o místo v parlamentu sám. No, bezesporu, ta možnost je, ale tento argument ignoruje princip svrchovanosti lidu. Ta se odvíjí od možnosti určovat, jakým způsobem se přijímají rozhodnutí. Je přece jasné, že většina lidí by se chtěla k mnoha otázkám vyjadřovat, ale pouze několik lidí aspiruje na místa poslanců parlamentu. V demokracii je třeba toto přání respektovat. Kdokoliv, kdo proti přání většiny prohlásí, že přímé rozhodování není povoleno, a že pokud chcete dosáhnout změny, musíte získat místo v parlamentu, staví se do pozice nadřazenosti a porušuje svrchovanost lidu. Pokud se lidé chtějí vyjádřit ke specifickým otázkám a není jim to umožněno, je jasné, že lid ve svých rukou moc nenese. Je to citát z holandské knížky Direct Democracy, Přímá demokracie, vyšlo v Bruselu v roce 2007, autoři Jos Verhulst a Arjen Nijeboer.

Dalším argumentem, který je proti přímé demokracii, je, ti odpůrci, kteří říkají argument, je, že poměrný zastupitelský systém je u nás prostě prý tradiční. Tradice? No, tradice byla taky vyslýchat obviněné na mučidlech nebo boží soud. Argument, že něco je tradiční, na co jsme zvyklí, je ta největší blbost v případě odpůrců přímé demokracie. Takový argument má jen ten, kdo už žádný nemá. Už Masaryk chtěl naopak dospět k přímé demokracii švýcarského typu a první prozatímní československá Ústava obsahovala všelidové hlasování, ale faktem je, že masivní odpor politických stran tuhle myšlenku zhatil. Zastupitelská demokracie je taková forma polodemokracie. Je to ústupek mocných tlaků zdola, ale takový ústupek, který zachovává moc jako privilegium. Ti, kteří mají peníze, si mohou kupovat volby. Ti, kdo mají velké peníze, si kupují celé politické strany.

Dalším argumentem je, že budou vítězit lobbisté, když tady bude zákon o referendu. Je to ten argument odpůrců přímé demokracie. V posledních 30 letech - tak to bych také na to rád zareagoval. V posledních 30 letech, mocná finanční lobby např. v USA, potichu a bez diskusí postupně rušila pravidla regulující finanční trhy a soukromý finanční sektor. Bankovní lobby nejenže řídila politiky, ona dokonce své zástupce dosazovala do exekutivy a bankéři se stávali ministry. Deformace finančních zákonů, rostoucí anarchie a absence kontrolních a regulačních mechanismů svým způsobem nadrogovalo, v uvozovkách nadrogovalo, finančníky, kteří jako extázi roztočili spirálu půjček na půjčky, obrovské podvodné letadlo, které pak vyústilo ve světovou hospodářskou krizi. Dobře si na to období tady všichni pamatujeme.

A opět jsme u zásadní otázky. Svolili by občané k rušení regulací a kontroly finančního sektoru? My tvrdíme, že nikdy. Občané, pravda, nejsou odborníci na všechno, ale v principiálních otázkách nakonec vítězí a je hlavní zdravý rozum. Navíc dopady krize, ty na svých bedrech mají prostí občané. Desetitisíce Američanů byly tehdy bez domova, bez práce, bez peněz. Hoši z Wall Streetu a Washingtonu DC o své tryskáče nepřišli.

V České republice v minulých letech přece nikdo programově a systémově zákony nediskutuje s veřejností ani s odborníky. A opozice se tu válcuje bez jakýchkoli diskusí, natož kompromisů. Čest výjimkám. Ale ty jaro prostě nedělají.

Musím říci - připomenu jenom takovou věc z minulosti. Typické byly např. sociální reformy z pera tehdejšího ministra práce a sociálních věcí pana Drábka, např. sKarty, které neměly dokonce podporu ani ve vládní koalici. Je pravda, že demokracie, nebo i přímá demokracie není samospasitelná a k vytvoření dobré společnosti patří daleko víc, hodnotový systém, morálka, etika. Přímá demokracie není ani cíl. Je to společenský systém. Jsou to pravidla a je to jen cesta k lepšímu životu lidského společenství. A to je náš cíl v SPD, to je naším cílem.

To nejdůležitější v tom společenství, které chceme zlepšovat, aby se lidem v naší republice žilo co nejlépe, jsou lidé. Ale tady nelze čekat, až se narodí nějaká jiná, nebo jak odpůrci referenda a přímé demokracie říkají, nějaká lepší generace nebo nějací lepší lidé. Prostě lidé jsou takoví, jací jsou, a jsou to občané České republiky. A já rozhodně nebudu soudit, jestli jsou lidé tací nebo onací, jako to tady dělají v souvislosti s návrhem referenda jiné politické strany. A já si ohledně této otázky myslím, že o to, abychom byli my a naše děti lepší, odpovědnější a slušnější, o to musíme hlavně usilovat už teď a každý okamžik našeho života.

Závěrem mi dovolte říci, proč si myslím, že jsou tyto změny, které navrhujeme, tzn. změny k přímé demokracii, nutné.

Drtivá většina kritiků přímé demokracie také argumentuje zvykem. U nás je zažitý takový a makový systém, má u nás tradici, neměli bychom měnit, protože u nás nejsme na jiné systémy zvyklí. No, stačí se opravdu jen trochu zamyslet. A jak už jsem zdůvodnil ve svém projevu, tento argument je spíš zoufalý výkřik po udržení stávajícího systému bez jakékoli věcné logiky. Vždyť i my, když se podíváme do naší historie, tak nějaké tisíciletí jsme žili v rodovém společenství, pak ve feudálním, pak v raně kapitalistické monarchii. Každý z těchto systémů se přeci jednou přežil a uvolnil místo jinému, modernějšímu. To, co je pro vývoj směrodatné, je prohlubování demokracie. Asi nikdo by dnes netrval na znovuzavedení otroctví jen proto, že pro většinu civilizací to byl tradiční a nejdéle trvající institut. Dějiny se prostě ubírají tak, že jednoho dne zaniklo otroctví, poté si bohatí muži vydobyli právo volit a po nich i chudí bílí muži, pak i barevní a nakonec dostaly právo volit i ženy. To cituji - abych nebyl nařčen z nějakého rasismu - cituji z knížky, která mluvila o tehdejší Americe. V každém momentě, když se bojovalo o prohloubení demokracie, se vyskytly námitky proti. A vždy vycházely z tradice. Ano, bývaly tradicí rituální lidské oběti. Ale máme za to, že dnes už nemá smysl takové tradice udržovat.

Teprve v 19. století se začalo prosazovat všeobecné hlasování. Univerzální systém jednoho hlasu se objevil poprvé ve Spojených státech amerických, ale do poloviny 19. století měli toto právo ve většině států USA jen bílí muži, kteří měli majetek. Ženy a tzv. barevné obyvatelstvo nebylo pokládáno za oprávněné volit. V roce 1870 po občanské válce získali ústavní právo volit i tzv. barevní. Americké ženy modré, zelené či jakékoliv barvy musely čekat až do roku 1920. Takže to byl vývoj, jak se demokracie postupně vyvíjela. A ženám bylo v USA dokonce hlasovací právo v některých státech zavedeno na základě referend. Což by dnešní ženy mohlo přimět k zamyšlení nad prospěšností přímé demokracie.

Ve Velké Británii se pracující bouřili a za právo volit tvrdě bojovali desetiletí až do konce 19. století. Sufražetky v letech 1904 až 1918 statečně demonstrovaly, dokud nedostaly hlasovací právo ženy nad 30 let a všichni muži nad 21 let. A dál pokračoval boj za právo volit pro ženy nad 21 let za posměšného označení "volby slepic".

Demokracie, jak vidíme, tedy není nikdy kompletní. Demokracii je třeba chápat jako organický proces, který se vyvíjí. Demokracie nemůže zastavit svůj rozvoj a prohlubování, tak jako člověk nemůže přestat dýchat. Demokratický systém, který zůstane statický a nezměněný, bude upadat a stane se nedemokratickým. Současný neklid ve společnosti je způsoben tímto nepružným procesem, který máme v současné době v České republice. Jsme svědky toho, že demokracie v naší společnosti je pokřivená. A myslím, že právě proto je načase udělat ten krok dál, k dalšímu kroku, k větší demokracii, která by vyhovovala občanům České republiky.

Současný oligarchický stranický systém má vady, za které zdánlivě mohou pochybení jednotlivců. Ale problém není v jednotlivcích, ale v systému, který zákonitě jednotlivce a strany nutí chovat se tak, jak se chovají. Systém je nutí sledovat dílčí stranické cíle na úkor zájmů všeobecných, protože v opačném případě by jim hrozilo, že ztratí důvěru svých voličů a budou porušovat svoje předvolební sliby. Současně nepřímá demokracie ztěžuje politikům také sledování dlouhodobých cílů, a to proto, že o politických stranách se rozhoduje neustále v nějakých volbách. Oligarchie má přirozenou a stálou tendenci se rozšiřovat na úkor demokracie a má snahu upřednostňovat své stranické a krátkodobé zájmy na úkor veřejných a dlouhodobých dobrých cílů. Co z toho plyne? Z toho logicky plyne, že náš stát by měl ve třetím tisíciletí posílit prvky demokracie. Ano, je třeba posílit přímou demokracii.

Děkuji za pozornost a prosím o podporu zákona o referendu. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat. A ještě než se pustíme do dalších vystoupení - jsou tady dvě faktické poznámky a tři přednostní práva - přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Z pracovních důvodů se omlouvá z dnešního jednání po 16.50 Mikuláš Peksa, od 17 hodin pan poslanec Nacher, od 17.30 paní poslankyně Věra Adámková, od 16.30 Ondřej Benešík a od 16.30 také paní poslankyně Helena Válková.

Nyní k faktické poznámce zvu pana poslance Jana Birkeho, připraví se pan poslanec Ferjenčík také k faktické poznámce. Poté s přednostním právem pan místopředseda Fiala. Pane kolego, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát. Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, nevím, jestli mám reagovat přímo na předřečníka, pana místopředsedu, vaším prostřednictvím, Tomia Okamuru. Snad možná jednou větou. Jak jsem ho pozorně poslouchal, máme všichni štěstí, že pan Tomio Okamura jde právě kolem, protože mám pocit, že jako my vůbec nic neděláme.

Na druhou stranu musím říci - protože několikrát zaznělo z úst nejenom pana místopředsedy Okamury "sociální demokracie", ale tuším i zpravodaje toho tisku, sociální demokracie - tak já bych chtěl říci, že zhruba před 20 minutami byl načten do systému z pera sociální demokracie ústavní zákon o celostátním referendu pod sněmovním tiskem číslo 393. A to je ten dokument, který je z pera sociální demokracie. Nevím, o čem bylo hovořeno mým předřečníkem, a nehodlám se k tomu samozřejmě ani vyjadřovat. To je dokument, který bude předmětem jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Birkemu i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Jenom faktická poznámka k jednomu konkrétnímu výroku kolegy Okamury. On tvrdil, že vláda vyhlásila referendum o Evropské unii. To je typický příklad řekněme kreativního nakládání s fakty, kterým pan Okamura bohužel diskredituje přímou demokracii u nás. To referendum možná navrhla vláda, nicméně schválila ho Poslanecká sněmovna i Senát ústavní většinou. A my bychom samozřejmě neměli problém s tím, kdyby ten zákon o obecném referendu umožňoval tento způsob vypsání referenda na popud vlády. Nicméně aby referendum samotné mohla vyhlásit vláda, a to i vláda bez důvěry, navíc ještě v kombinaci s tím, že toho premiéra bez důvěry nyní jmenuje přímo prezident.

Takže ten zákon, tak jak ho předložila SPD, umožňuje změnu politického systému v České republice z parlamentní demokracie na prezidentský systém prostřednictvím referend. A rozhodně já bych se chtěl ohradit proti tomu, aby to, co se zavádělo zákonem o obecném referendu, druhá poznámka, mrzí mě, že kvůli tomu návrhu se celá debata o přímé demokracii, kterou my prosazujeme a sami ji využíváme, zplošťuje na debatu o czexitu. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A budeme pokračovat vystoupením s přednostním právem. Pan místopředseda Petr Fiala. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu ve stručnosti reagovat na některé věci, které tady zmínil pan místopředseda Okamura. Bylo by toho hodně, co bych mohl vyvracet, vysvětlovat, opravovat, konstatovat, jaká jsou fakta na rozdíl od té snůšky nepravd, polopravd a vytržených interpretací. Ale to asi nemá smysl. Já se omezím jenom na několik základních věcí a vyvracení některých základních tezí, které nám tady pan místopředseda Okamura přednesl.

Slyšeli jsme od něj, že debata o přímé demokracii by měla být věcná a bez dehonestací. No tak takovou debatu bych já rád klidně vedl, ač nejsem stoupenec toho, abychom rozšiřovali přímou demokracii v České republice. Nejsem toho stoupenec z řady odborných věcných důvodů a právě již ze znalosti politických systémů, jejichž příklady jste tady nesprávně uváděl. Ale vy jste tady nenabídl žádnou věcnou argumentaci. A prostřednictvím pana předsedajícího pane místopředsedo, těch dehonestací tu byla celá řada.

Také jste řekl, že vy, vaše hnutí, ctíte Ústavu. No já nevím, jestli ctíte Ústavu, když jsem poslouchal to, co jste říkal. Protože jste tady mluvil o tom, jak tu vládnou nějaké stranické oligarchie, samozvaná elita, která brání lidu, aby se mohl vyjadřovat, atd. atd. Ale v naší Ústavě, kterou tedy ctíte, je řečeno, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tak zní naše Ústava, kterou ctíte. A tohle je v ní napsáno. A tak vypadá taky demokracie.

Já jsem celou dobu přemýšlel, co je vlastně klíčem k tomu vašemu pojetí a k té změti, kterou jste nám tady nabídl, od Dürrenmatta přes Masaryka, Francouzskou revoluci až k těm švýcarským příkladům. A vy jste to řekl na konci. Vy vlastně nezastáváte ani nějaké hegeliánské pojetí dějin. To je pojetí dějin přímo marxistické, které vás vede k myšlence, že od nějakých horších forem společenského uspořádání směřuje neustále s železným zákonem ten vývoj k lepším formám. Ale tak to prostě není.

A tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu. Je prostě demagogie, lež - a nebezpečná lež - někomu tvrdit, že přímá demokracie je vyšší, lepší forma demokracie. To prostě tak není! A není to ani novější forma, ke které teprve všichni musíme dospět. Když se podíváme do historie, tak naopak prvky přímé demokracie najdeme rozvinuty mnohem dříve, než se rozvíjela zastupitelská demokracie. A jestliže nám tady někdo říká, že jediná demokracie je ta, která je založena čistě na přímé demokracii, že my všichni k tomu teprve musíme dospět, že my jsme ti, kteří brání lidu, aby rozhodoval, tak je to opravdu mnohokrát v historii usvědčená lež, demagogie a nepravda. A já se jenom divím, že tady nestojí 150 poslanců v řadě a nechce tyto lži vyvracet, protože to jsou útoky na nás a to jsou vlastně útoky taky na lid, jemuž se zodpovídáme, který nás zvolil a který tady reprezentujeme.

Když jsem tady zmínil tu stranickou oligarchii, o které tu tak často mluvil pan předseda Okamura, možná mluví ze zkušenosti vlastního hnutí. Ale normálně je to v demokracii tak, že občané se dobrovolně sdružují do politických stran, v těch politických stranách funguje vnitřní demokracie a na základě toho jsou lidé vybíráni na kandidátky. A je to ještě řekněme další posílení toho celkového demokratického procesu, který v západních demokraciích známe. A vnitrostranická demokracie je velká hodnota. To není něco, nad čím máme mávat rukou a pohrdat tím a nadávat si tady, že tu vládne nějaká stranická oligarchie. Nevládne. Je to nesmysl. A pokud nemáte vnitrostranickou demokracii ve svém hnutí, tak si ji zaveďte, chcete-li něco udělat pro kvalitu demokracie a politickou kulturu v České republice. My ostatní ji máme. Není ani pravda, že kdo nechce zavádět prvky přímé demokracie, tak není dobrým demokratem. Je to nesmysl. A nesmyslné jsou i ty příklady, které tady pan předseda Okamura uváděl.

Já ani snad nebudu rozebírat ty jednotlivé příklady, i když bych mohl, ale uvedu dva. Slyšeli jsme tady, že v přímé demokracii a díky přímé demokracii se přece zavádějí některá pokroková opatření, jako je třeba volební právo žen, a nějaké takové podobné věci tady zmínil pan předseda Okamura. Tak se podívejme, jak to je ve skutečnosti. Kde se zavádělo velmi pozdě právě volební právo žen? Nebylo to náhodou v některých švýcarských kantonech a nebylo to tam, kde dlouhodobě funguje přímá demokracie? Tak jestli chci tady uvádět nějaké argumenty, tak je musím uvádět v souvislostech a všechny. A ne takový nesmysl, jaký jsme tady slyšeli.

A druhá věc, kterou jsem zde také slyšel na základě nějaké studie, kterou tady pan poslanec Okamura citoval, že v zemích, kde je přímá demokracie, je lepší ekonomika, vyšší životní úroveň, stát se chová hospodárněji, a naopak tam, kde tyto prvky nejsou, tak se rozkrádá, lidé se mají hůř atd., já nechci dezinterpretovat to, co tu pan poslanec Okamura uváděl. No tak dobře, je-li to tak, tak mně vysvětlete - ano, Švýcarsko je na tom ekonomicky dobře, mají tam přímou demokracii atd. - proč sousední stát Bavorsko patří k nejrozvinutějším zemím na světě, který funguje úžasně po všech stránkách, a přitom tam nemají žádné prvky přímé demokracie, nemají tam nic takového, o čem tu mluvíte, vládne tam po léta jedna politická strana, funguje tam zastupitelská demokracie? Jak to, že oni jsou na tom také ekonomicky dobře, jsou inovativní, jsou úsporní a patří k nejrozvinutějším zemím na světě? No, je to tak proto, že ten argument, který tu byl uveden, je nesmyslný, neplatí a není podložen žádnými fakty.

A poslední poznámka a tu pokládám za velmi podstatnou. Kvalita demokracie. Kvalita demokracie nezávisí vůbec na tom, jestli je demokratický systém utvářen především na základě zastupitelské demokracie, anebo obsahuje silnější prvky přímé demokracie. Kvalita demokracie závisí na tom, nakolik jsou lidé v té které zemi sami přesvědčenými demokraty, nakolik jsou přesvědčeni o tom, že demokratické postupy, ať už zastupitelské, nebo přímo demokratické, se mají dodržovat, uplatňovat a respektovat. Žádnými zákony, žádnými novými mechanismy se kvalita demokracie nikdy nezvyšuje a nezvyšovala. A to je nakonec i podstata toho, co nám o demokracii říkal Masaryk a co zde bylo podle mě - nechci použít snad ani to slovo zneužito, ale minimálně interpretováno nesprávným způsobem. Pro Masaryka není demokracie mechanismus. A Masaryk by se nikdy nespokojil s tím, že řekne, že místo zastupitelské demokracie bude přímá, to u něj vůbec nenajdete. Pro Masaryka byla demokracie morálním postojem, světovým názorem, vnitřním uspořádáním. Byla to otázka mravnosti. Proto tak Masaryk dbal na ideály, na všechny tyto věci. Tam vůbec nejde o to, že zavedeme ještě nějaký nový institut demokracie a všechno se zlepší. To by Masaryk nikdy takový nesmysl nemohl tvrdit a je chyba, když je tady Tomáš Garrigue Masaryk právě v roce, kdy si připomínáme sté výročí, tímto způsobem dezinterpretován.

A pak mi dovolte ještě jednu poznámku, poznámku politologa. Argumentovat Švýcarskem je opravdu naprosto nepřípadné a vlastně i nemožné. Víme to dlouhodobě. Švýcarsko z různých historických důvodů představuje zvláštní typ politického systému. Politického systému, který je jiný, než jsou prezidentské, poloprezidentské a parlamentní demokracie, a který je založen na přímé demokracii. Je to ale politický systém ojedinělý, výjimečný, daný ne kvalitou lidí, specifickými historickými podmínkami, a všimněte si, že ani v zemích, které sousedí se Švýcarskem, jako je Rakousko, Německo atd., tento systém není reprodukován a opakován, protože to prostě není možné. Takže argumentovat neustále Švýcarskem, je argumentace špatná a nesprávná. Ve většině zemí světa, ve všech ostatních, se demokracie prostě vyvíjela jinak a jinak se také vyvíjí. A ani Švýcaři vám nebudou tvrdit, a můžete si přečíst jejich práce i jejich politologické texty o švýcarské demokracii, že jejich demokracie je lepší, než je demokracie německá, rakouská, francouzská, americká, britská. Nebudou vám to tvrdit, protože nic takového tvrdit nemohou. To není pravda. Je to jenom jiný způsob organizace společnosti, jiný způsob rozhodování lidu, ale rozhodně se nedá říct, že to je způsob lepší.

Problémy, které ale s demokracií a s přímou demokracií i ve Švýcarsku mají, jsou ty problémy, které přímá demokracie občas přináší, a to je zdlouhavost některých rozhodnutí, určitá konzervativnost i tam, kde je potřeba rychlost a inovace, netransparentnost některých debat. To jsou všechno věci, které si můžete přečíst v odborné literatuře švýcarských autorů o švýcarské přímé demokracii.

A pak je tu samozřejmě velký problém přímé demokracie na všech úrovních a ve všech zemích, a to je nejasná, někdy nejasná odpovědnost za přijatá politická rozhodnutí. Právě proto se přímo demokratické postupy výborně hodí při rozhodování o konkrétních věcech v malých komunitách, tak jak to třeba máme v České republice, přehledných celcích, protože tam lze k tomu odpovědnému rozhodnutí dobře dospět a dospět v nějakém rozumném čase. Zavádět přímou demokracii na celostátní úrovni v České republice nepřinese nic pozitivního. Ale prosím, já jsem připraven tu debatu vést, jsem připraven tu debatu vést vážně, jsem připraven přinášet argumenty, které budou ukazovat, proč je tento návrh zákona a jiné zákony o obecném referendu nebezpečné anebo proč nezlepší kvalitu naší demokracie. Ale to je jiná debata, než do které nás tady zavedl místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Na tuto směs demagogie a na tuto směs dezinterpretací se musí reagovat, ale nedá se na základě ní vést věcná debata.

Takže prosím všechny, kteří tady chtějí vést věcnou debatu o přímé demokracii a zavádění jejích prvků, aby používali argumenty, které jsou relevantní, které historicky obstojí, které jsou založeny na nějakých poznatcích, a ne na dojmech, urážkách těch, kteří jsou přesvědčenými stoupenci demokracie, ale zastupitelské, urážkách těch, kteří se snaží o to, aby politické strany plnily funkci, kterou v demokracii mít mají, a nakonec i urážkách našeho lidu. Protože náš lid v České republice je zdrojem veškeré vládní moci a vládne tu, ale vládne tu prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. A to má každý demokrat respektovat a podle toho i postupovat a ne říkat, že tohle není demokracie, tohle není ústavní, tohle je něco špatného, my tady zavedeme něco dobrého.

Dámy a pánové, z SPD, nezavedete nic dobrého! My jsme už mnohokrát viděli, k čemu byla přímá demokracie i v minulosti zneužita. Říkám znova, bavme se o zavádění prvků přímé demokracie, ale nevylívejte nám špínu na hlavu proto, že nejsme stoupenci přímé demokracie. Nejsme horší demokraté než vy. Máme jenom lepší argumenty, a proto jsme pro zastupitelskou demokracii! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Petru Fialovi. Mám tady dvě faktické poznámky - Pavla Kováčika a pana Radima Fialy. Nejdříve Pavel Kováčik. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, demokracie je diskuze. To je Masarykovo. Také tady se to jméno už dneska objevilo právě v souvislosti s přímou demokracií, přímo s referendem atp. Já jen připomínám, že diskuzi je třeba vést, je třeba ji vést kultivovaně, je třeba ji vést v klidu, je třeba ji vést také na určité odborné úrovni, nejen na úrovni dojmologie a pocitosloví. A to, co tady posloucháme, tak to mi připadá spíše jako seminář. A ono si to téma totiž seminář vyžaduje. Navzdory tomu, že třeba komunističtí poslanci již po řadu let, po řadu volebních období přicházejí s návrhem na obecné referendum, tak i teď máme tento návrh. V nějakém znění koneckonců by přijat měl být. Myslíme si, že není ostudou parlamentní demokracie, když určité otázky, o kterých jsme schopni se shodnout většinově, mohou rozhodovat občané přímo.

A ještě bych chtěl poprosit o dvě věci. Tak jak je tady panem předsedou Fialou vyzýváno, ať příznivci přímé demokracie neurážejí příznivce zastupitelské demokracie, já chci poprosit, ať nejsou dehonestováni ani příznivci oné přímé demokracie, onoho podílu té přímé demokracie. Naprosto souhlasím s jeho hodnocením používání argumentů o Švýcarsku.

Druhá poznámka je, já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího poprosit pana předsedu Fialu, ať nesrovnává to, co se tady říkalo v projevu pana kolegy Okamury, s marxismem. Pane politologu, prosím, ještě se trošku ten marxismus doučte (smích i projevy nesouhlasu v sále), abyste mohl kvalifikovaněji marxismus posuzovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Mám tady ještě faktickou poznámku pana poslance Radima Fialy, potom faktickou poznámku pana poslance Stanjury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já jsem také chtěl prostřednictvím vás, pane předsedající, požádat pana předsedu Fialu, aby nedehonestoval lidi a poslance, kteří horují pro přímou demokracii. Protože já chápu, že on je zastáncem zastupitelské demokracie. My jsme zástupci přímé demokracie. Každý prosazujeme, každý si myslíme a máme argumenty pro to, že naše metody nebo naše demokracie je lepší, že dokáže život pro lidi v České republice udělat daleko lepší.

Jenom mi dovolte velmi krátkou citaci jedné věty, když se pan předseda Fiala obracel na Tomáše Garrigua Masaryka, tak dovolte mi citaci. Například v knize Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918, Praha 2005, se na stránce 359 dočteme mimo jiné: "Demokratické ústavy zavádějí referendum, jímž všeobecná demokracie občas, aspoň v zákonodárství, i kvantitativně přichází k platnosti." My jsme v SPD zastánci přímé demokracie, která přichází ze Švýcarska. Kolega předseda Fiala je příznivcem zastupitelské demokracie, která přichází z rakouskouherského mocnářství. To je ten rozdíl. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana předsedy Stanjury, potom faktická poznámka paní poslankyně Miroslavy Němcové. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nevím, co dřív. (Pobavení.) Byly dvě faktické připomínky a obě dvě mě nadzvedly.

Pro pana předsedu Kováčika prostřednictvím předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. My se nebudeme učit ani marxismus, ani komunismus, ani leninismus. My, kteří jsme tam žili v tom systému, moc dobře víme, o co šlo. A je opravdu ostudné, když jsme si předevčírem připomínali 70 let od komunistického puče, že tady přijdete tak a s úsměvem nám říkáte: Soudruzi, ještě si tam marxismus lépe nastudujte! Vždyť to vlastně nebylo špatné! - Tak to tedy bylo špatné! A už jsem tady několikrát citoval zákon, platný zákon naší republiky o protiprávnosti komunistického režimu. Tak si ho přečtete a chovejte se podle něho! A moc dobře vědí i komunisté, co je v tom platném zákoně napsáno. Ten systém byl zavrženíhodný. Bohužel vrcholní představitelé státu - prezident, předseda Sněmovny, předseda Senátu, předseda vlády v demisi, ani jeden z nich nevystoupil k tomu výročí!

Já to chápu, hnutí ANO, které se uchází o komunistické hlasy. Ale ten pragmatismus má mít nějaké hranice. Nebo je chcete za každou cenu? I za cenu podpory komunistů? Ano, chcete. Ale nenecháme se tady cvičit z toho, že neznáme dobře marxismus. Bohužel známe. A hlavně jej znají naši rodiče a prarodiče, kteří nemají to štěstí jako my, že žijeme svůj produktivní život ve svobodné společnosti.

A k citaci Masaryka a mého bývalého kolegy Radima Fialy. No já tomu rozumím, že někdo přispěje a že dlouholetý člen ODS se dneska hlásí k přímé demokracii. Proč ne? Já to respektuji, ale připadá mi to k smíchu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Miroslava Němcová. Poté pan poslanec Pavel Kováčik. Také faktická poznámka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já jsem velmi pozorně poslouchala jak projev pana místopředsedy Okamury, tak projev pana místopředsedy Fialy. Musím říci, že projev, nebo lépe řečeno vystoupení na mítinku, tak by se asi žánrově mělo popsat to, co tady předváděl pan místopředseda Okamura, mně v jednu chvíli připadal jako směs naprosto nesourodých úryvků, které nevím, kdo mu napsal, protože aniž by toužil potom vést nějakou debatu, ke které tady vyzýval, dialog, který on ctí, něco, co by nás posunulo dál, tak jakmile odmluvil a ozval se první, kdo mu chtěl oponovat, tak opustil jednací síň a není schopen si tady ani poslechnout reakci na to, co říkal. Místo toho tady vystoupí pan místopředseda Fiala, který mluví o nějaké dehonestaci, přičemž neměl zapotřebí tady se zmiňovat o svém předsedovi, který nastolil naprosto nenormální úroveň té debaty, zatímco příspěvek pana předsedy Fialy přece nás vedl k nějakému zamyšlení.

Nemyslím si k tomu, že... Neočekávám, že všichni budeme souhlasit s tím, co tady řekl pan místopředseda Fiala. Zatímco já tedy bych to podepsala určitě a stoprocentně. Ale nastolil kultivovanou odbornou debatu a teď tady já mám nato poslouchat, jestli on někoho dehonestoval, nebo ne. No promiňte mi. Na to už já bych řekla jedině, že po vystoupení pana Okamury a po vystoupení jeho názorového souputníka pana Kováčika už jenom dodám poslední: Tak tohle panu Andreji Babišovi ze srdce přeji!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka Pavla Kováčika. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce. A potom je s přednostním právem pan poslanec Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, demokracie a diskuse je také o tom, že se vzájemně posloucháme. Jestli jste si, kolegyně a kolegové, všimli, já jsem spíše ona tvrzení pana kolegy Okamury kritizoval. A srovnání s marxismem také kritizoval. Nikoliv že bych mu nějak tleskal. Dokonce jsem se ztotožnil s názorem pana předsedy Fialy v tom směru, že prostě jsme každý jiné prostředí, že nemůžeme přesazovat jeden typ demokracie z jedné země do druhé. Takže to je jenom o tom, abychom se vzájemně poslouchali.

A co se týká toho, znovu prosím, pojďme, uspořádejme seminář, kde si ty věci za účasti ústavních právníků a dalších kapacit a autorit doopravdy rozebereme, ať se tady nemusíme natahovat o minulosti a předminulosti. Ostatně i po roce 1989 už máme velmi zajímavou minulost, ale tu bych tady nechtěl připomínat. Mluvíme o referendu jako o prvku přímé demokracie, připomínám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu předsedovi Kováčikovi za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana poslance Stanjury. Ano, tak. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Je to faktická připomínka, zkusím být skutečně věcný. Ve vystoupení pana místopředsedy Okamury zaznělo srovnání se Slovenskem. Ano, na Slovensku mají zákon o celostátním referendu. Proběhlo podle mě osmkrát. Kolikrát bylo platné? O tom už pan poslanec Okamura nemluvil. Jednou! Když se hlasovalo o vstupu Slovenské republiky do EU. Všechna ostatní referenda byla neplatná.

Takže když používáme případy a říkáme "podívejme se k těm sousedům, jak to výborně mají", tak to výborně mají, ale žádné referendum kromě referenda, které bylo obdobné tomu jedinému, které proběhlo v ČR, nebylo platné. Tak i to by měli zmínit ti zastánci, kteří argumentují: když to mají naši sousedé, proč bychom to nemohli mít my. Potřebujeme referendum, které nebude nikdy platné? Opravdu ho potřebujeme? Musíme se poučit. No tak ho opišme, schvalme. A budeme vědět, že vlastně nebude nikdy platné. Proto také - proto také - v tom návrhu není kvorum, aby se... proto, aby to referendum, výsledek byl platný. Pak je to ale diktát menšiny. O tom se nehovoří.

A to kvorum na Slovensku není nijak vysoké. Není to žádné extrémní číslo. Ale nikdy nepřišlo tolik lidí k tomu referendu - a teď já nechci posuzovat, jestli ty kampaně byly dobré nebo špatné. Já tam nežiji. Ale prostě slovenský volič, slovenský občan k tomu referendu nepřišel v takovém množství, aby výsledek byl platný, ať už pro, nebo proti. Tak když chceme věcně argumentovat příklady z jiných států, tak nám předložte, kolik tam bylo referend, zda vůbec byla platná, anebo ne. Jinak to nemá žádný smysl. Anebo je to takový jenom pseudoargument. Já mám přesná čísla, pokud vás to zajímá. Můžu vám tady ta referenda slovenská vyjmenovat. Kdy byla, kolik občanů to vyvolalo, kolik občanů se zúčastnilo a zda byli pro, nebo proti. Ano, ta menšina, organizovaná menšina, většinou byla pro. Ale ten problém tu většinu absolutně nezajímal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou ještě pan zpravodaj Michal Ferjenčík. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na kolegu Stanjuru. Na to, co říkal právě teď. Skutečně je pravda, že na tom Slovensku byla celá řada referend neplatných. Ale důvod nebyl to, že lidi nezajímala ta témata, o kterých se hlasovalo, ale špatná konstrukce toho kvora, což my jsme ostatně několikrát zdůraznili i při jednání o tom, jak by ten zákon měl vypadat. A tak to zmíním i tady.

Je zcela zásadní, aby se kvorum konstruovalo z těch hlasů pro (s důrazem na "pro") tu možnost. To znamená, že například aspoň 25 procent oprávněných voličů, všech, musí hlasovat např. pro ten návrh v referendu a samozřejmě jich musí být více než těch, kteří hlasují proti němu. A potom ta konstrukce kvora dává smysl a vede k tomu, že se toho všichni zájemci o referendum účastní. Pokud se kvorum konstruuje tak, že je potřeba nějaká účast, a na Slovensku velmi vysoká, tam je tuším 50 procent, takže je snadnější přesvědčovat lidi, aby tam nechodili, než aby v dostatečném počtu přišli a hlasovali proti, a navíc ten volič ani nemá možnost se rozhodnout, když chce zamítnout ten návrh, jestli má zůstat doma, nebo jestli tam jít, tak potom logicky dochází k tomu, že tam lidé nechodí a ta referenda nejsou platná. Ale je to problém toho, jak je to konstruované v zákoně. Ne v tom, že by lidé neměli zájem o politiku a nechtěli by se k té otázce vyjádřit.

Takže já velmi apeluji na tuto Sněmovnu, aby tento princip nepřijímala a inspirovala se třeba v San Marinu nebo v dalších zemích, co tam mají konstruované, podle té účasti pro (s důrazem na "pro") jednu otázku. Takže ať se kvorum konstruuje z hlasujících pro návrh. Ostatně máme i jeden velmi negativní příklad z ČR, kde referendum v Plzni o zákazu nějakého obchodního centra bylo platné jenom díky hlasům lidí, kteří byli proti tomu. Je to úplně bizarní situace, když lidé, kteří -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, přihlásil jste se k faktické poznámce. Prosím, dodržujte jednací řád. Děkuji.

Nyní faktická poznámka pana poslance Birkeho. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedající. Víte, mně to trošku připadá jak lidová tvořivost. To se tady furt jako předháníme, co je lepší. Co bylo dřív. Jestli slepice, nebo vejce. Já mám podle mého... Vždyť nemusíme chodit ani na to Slovensko. Podívejte se kolik... A já jsem zcela určitě zastánce přímé demokracie, to bezesporu. Jako starosta si to nemůžu ani jinak dovolit.

Na druhou stranu musím říci, že se podívejme, kolik těch referend je na komunální úrovni. Já nevím, spočítal to někdo? Tak jaké jsou výsledky těch referend v těch komunálních volbách? Nebo resp. při těch komunálních, řekněme, tématech. Jestli jsou vůbec platná ta referenda. To za prvé. A za druhé. Podle mého názoru - já si myslím, že tahle ta debata je určitě dobrá, skvělá, úžasná, je květnatá. Ale nikam nevede. Pojďme se domluvit na tom, že asi tady všichni máme ve volebních programech, že chceme referendum, tak... (Připomínka z pléna.) Kromě ODS, samozřejmě. Samozřejmě zapomenout na pana Adamce, vaším prostřednictvím, to si vůbec nemohu dovolit, že bych něco podobného vyřkl. Omlouvám se, pane kolego. Ale tak kromě ODS to máme snad všichni. Tak pojďme udělat ten seminář a tam se snad s ústavními právníky domluvíme na tom, jak bychom měli postupovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Birkemu za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Dnes ráno nás bylo asi tak šestnáct nebo sedmnáct poslanců na jednání grémia Poslanecké sněmovny, kde jsem obdržel informaci, že ihned poté, co ten bod bude ohlášen, bude přerušen. Že je na tom shoda a že bude přerušen, než skončí seminář. Už to projednáváme asi dvě hodiny. To mi přijde, že je to docela dlouhé ihned. Tak abych dostál tomu, o čem jsem byl informován, já tedy navrhuji, abychom projednávání toho bodu přerušili do ukončení semináře, který organizuje - teď nevím kdo, pomozte mi - komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za návrh. Jde o procedurální návrh, který se hlasuje bez rozpravy. Vychází z § 63 odst. 1 bod 1a zákona o jednacím řádu, který vyžaduje, abychom návrh na odročení věci, tedy na skončení projednávání, rozhodli tak, že ho odročujeme, a musí tam být stanoven buď čas, nebo nějaká událost. Tu událost vztahuje pan předseda Stanjura ke skončení semináře k tématu obecného referenda, což je hlasovatelný návrh.

Ještě pan předseda Kováčik s přednostním právem. Jsme teď mimo rozpravu, protože hlasujeme bez rozpravy. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Mám alternativní návrh, nebo pozměňovací návrh k tomuto procedurálnímu návrhu. To snad mohu mít? Protože hrozí nebezpečí, že seminář proběhne a bude se muset naběhnout na tento bod okamžitě po tom semináři. Já bych si dovolil dát alternativní návrh: do příští schůze Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Pan předseda Stanjura upřesní svůj návrh. Já jsem to měl v úmyslu. Mám tady poznámku, jak to udělat, ale pan předseda Stanjura to řekl dříve. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak abych vyhověl a abych zahnal obavu Pavla Kováčika, že v 16 hodin skončí seminář a v 16.10 začne schůze Poslanecké sněmovny, tak navrhuji, abychom ten bod přerušili a zařadili ho na první řádnou schůzi Poslanecké sněmovny, která bude svolána po ukončení semináře.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To je třeba upřesnění, které je v pořádku. Takže podle § 63 odst. 1 bod 1a je návrh na odročení na přerušení tohoto bodu do první schůze, která bude po skončení semináře o principech obecného referenda. Jestli mohu takto specifikovat návrh kolegy Stanjury. Všichni vědí, o čem budeme hlasovat.

Já vás nejdřív odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Prosím přihlaste se svými identifikačního kartami. Tento návrh rozhodneme v hlasování číslo devět, které zahájím, až se ustálí počet přihlášených poslanců. Zatím ještě tomu tak není... Dobře. Můžeme hlasovat.

 

Je to hlasování číslo 9, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro takový postup. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 9. Z přítomných 136, pro 135, proti nikdo. Návrh byl přijat. Proto přerušuji bod číslo 10. (Potlesk napříč sálem.)

 

Děkuji panu zástupci navrhovatelů, děkuji zpravodaji. Pokračovat budeme bodem číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.