(12.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Ale takhle Ústava postavená není. Vláda rozhoduje ve sboru. Za každé rozhodnutí vlády... (Premiérovy námitky mimo mikrofon.) Pan premiér v demisi říká, že to je špatně. Tam je kancléřský systém. Až budeme mít kancléřský systém, tak se o tom bavme. Mluvíme o české Ústavě. A dnes si pan premiér v demisi vystupuje, jako by byl v minulém volebním období v opozici. To by bylo naprosto oprávněné například i personální rozhodnutí. Ale on kritizuje sám sebe. A řekněme si, a já tomu rozumím, má to koaliční partner, není to jednoduché v rámci koalice prosadit. Tomu všemu rozumím, také jsme seděli v koaličních vládách, takže věřte, že tomu rozumím velmi dobře.
Ale podíval jsem se do našich stenozáznamů. V minulém funkčním období, je pravda, že hnutí ANO přišlo s podnětem v Poslanecké sněmovně, že budeme řešit situaci v České poště. Použili dnes tak kritizovaný institut mimořádné schůze. Svolali mimořádnou schůzi a my jsme byli připraveni hlasovat pro program, protože logicky opozice chce kontrolovat vládu, Ministerstvo vnitra včetně podřízené České pošty. Ta schůze byla zahájena 1. října 2015. Staronoví poslanci vědí, kdy to skončilo. Ale kvízová otázka pro nové členy Poslanecké sněmovny: Víte, kdy byla ukončena ta schůze? Nikdy! Nikdy! V rámci koaličního klidu na práci tady proběhlo pár přednostních vystoupení, pak to bylo přerušeno, a tím to skončilo. Ty body se jmenovaly Informace vlády České republiky o aktuální situaci kolem zakázek v České poště, a to tam byl ten ředitel bez důvěry, kterého odvolal ministr bez důvěry, a druhý bod byl Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny a tak dále. Kdyby to hnutí ANO myslelo vážně, mohlo prosadit s opozicí program této schůze, mohlo navrhnout usnesení, možná i vyšetřovací komisi. Protože se to ale z koaličních, vnitrokoaličních a politických důvodů nehodilo, tak tady kolegové udělali ty, ty, ty, svolali jsme schůzi, a pak jsme se někde vzadu domluvili, že ta schůze nikdy neproběhne a neskončí.
Tak jak dneska máme poslouchat vážně "a pošta, to je skandál, ten ředitel, to je skandál"? Ano, možná máte pravdu. Ale ten ředitel byl jmenován za vaší vlády a vy jste od října 2015 do skončení funkčního období října 2017, to je za dva roky, 24 měsíců, nebyli ochotni tento problém projednat na půdě Poslanecké sněmovny. Tak si nestěžujte na nás. A my chráním instituce a nechráníme konkrétní lidi. Všechna jména, která padala, přišla do svých funkcí za minulé vlády ČSSD, ANO - ANO nebylo v opozici, ANO bylo ve vládě, aby bylo jasno - a KDU. Musíme být spravedliví. A myslím, že nám potvrdíte, že jsme tepali a plnili jsme funkce řádné konstruktivní opozice vůči všem třem členům koalice. Takže ta kritika je vlastně do vlastních řad. Tak nám neříkejte.
Všimněte si, že ve své argumentaci nepoužíváme personální změny, které provedla Sobotkova vláda poté, co získala důvěru Poslanecké sněmovny. A teď můžeme volit slovesa - domluvila se na odchodu, přijala rezignaci, vyhodila, vyčistila mnohé lidi, kteří přišli za naší vlády do svých funkcí. Ano, my o tom nemluvíme, protože je to právo vlády s důvěrou, a my tento princip ctíme a jedno, jestli jsme ve vládě, nebo v opozici. Proto říkám, že se míjíme v té debatě.
Pan premiér v demisi říká, že vláda nedělá nevratné kroky, ale k jednomu se chystá, minimálně k jednomu. A je to v zahraničněpolitické oblasti. Já jsem byl rád, že jsme spolu s hnutím ANO v minulém funkčním období zabránili ratifikaci fiskálního paktu, nebo fiskálkompaktu. Ano, zabránili jsme tomu společně, ODS a hnutí ANO, a byli jsme rádi, že jsme našli stejnou argumentaci, nebo podobnou argumentaci, zabránili jsme. Nyní pan premiér v demisi dvakrát zajede do Bruselu, už je z něho evropský státník a už předkládá k ratifikaci fiskálkompakt. To by mohl být vratný krok, a je to jedna z věcí, které by vláda bez důvěry neměla činit. Pokud by vláda s důvěrou předložila, má na to plné právo, je to plně legitimní a ... (Premiér Babiš z vládní lavice: Jsme poslední v Evropě.) Ale máme pravdu. Jsme poslední v Evropě, ale máme pravdu. Vzpomeňme si na velmi častou a velmi oprávněnou kritiku Andreje Babiše vůči Bruselu. A v tom se v mnohém shodujeme. Argument, že jsme poslední, nemá žádnou váhu. Nemáme se přece rozhodovat proto, jestli jsme první, druzí, třetí, čtvrtí, dvacátí osmí, bez Británie dvacátí sedmí, ale máme se rozhodovat podle toho, zda to je nebo není podstatné a přínosné pro občany České republiky. A my jsme přesvědčeni, že ne. Takže je jedno, kteří jsme v pořadí. To je ten věcný přístup opozice. Posuzujeme ty zákony, smlouvy podle toho, co je uvnitř, a ne jestli nás někdo kárá, že jsme poslední, předposlední nebo první. To nemá žádný smysl.
A pak bych chtěl požádat pana premiéra, a teď nepoužiji tu demisi, opravdu bych chtěl požádat pana premiéra, pana Andreje Babiše, aby se nepřipojoval k osobním útokům na konkrétní novináře. Před chvílí jste ve svém projevu jmenoval jednoho komentátora. Osobně jste na něho zaútočil. Je to zbytečné. Věřte, že všichni z nás občas máme pocit, že nám křivdí, že nepíšou pravdu, že to tak není. To se může klidně stát. Ale nepřipojujte se, pane premiére, k těm, kteří to dělají. Není to správné. A pokud v projevu jako předseda vlády vystoupíte v Poslanecké sněmovně, opravdu vás prosím, nedělejte to. Není to dobře. A když budeme mluvit o rozdělování společnosti, tak to skutečně rozděluje společnost. A podle mého osobního názoru je to i velmi nebezpečné. A jenom podotýkám, že ten novinář, o kterém jste mluvil, já to jméno tady nevyslovím, je levicový komentátor, tak nemůžu být obviňován z toho, že je to člověk, který je názorově blízký pravicové politice nebo našim programovým bodům a našim programovým prioritám. Tak to skutečně není. Ale o to vůbec nejde. Já myslím, že je to zbytečné a že bychom si to měli odpustit všichni. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Jenom vás seznámím s tím, kdo je dále přihlášen. Pan předseda Michálek, pan předseda Bělobrádek a pan premiér Babiš. Pan předseda Michálek má slovo. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milá veřejnosti, jenom krátce navážu na předřečníka. Nemyslím si, že by ODS a KSČM neměly žádný programový průnik. Když si vzpomeneme na to, jak se projednávalo rozšíření registru smluv, tak tam se ODS a KSČM dokonale shodly.
Ale nyní k tomu bodu, se kterým jsem chtěl vystoupit. Bude to krátká věcná reakce na pana premiéra, který mluvil o zákonu o nominacích. A je to v podstatě jedna z mála věcí, která se týká dnešního jednání, protože dnešní jednání se vede o personálních změnách v orgánech, na které má vláda vliv. Takže my vyslyšíme přání pana premiéra a rád bych toho využil, abych představil náš nominační zákon, který upravuje jmenování, výběr osob do řídicích a kontrolních orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a také upravuje vlastnickou politiku státu. Ostatně kterou už vláda jednou neúspěšně projednávala. Věřím, že se vám ten zákon bude líbit. Dokonce i upravuje, že by se ten transparentní nominační postup vztahoval i na osoby, které jsou vládou jmenovány do Všeobecné zdravotní pojišťovny a do resortních pojišťoven. Takže teď vám ho tady dám, pane premiére. (Předává složku premiérovi.) Chtěl jste, ať pracujeme, takže tady je ten zákon a můžeme o něm dále jednat.
Poslední věc, kterou jsem chtěl říct, že mi přijde opravdu nežádoucí, aby tady zaznívala přednostní práva neustále dokolečka předtím, než začne skutečná rozprava. Že si myslím, že bychom to měli nějakým systematickým způsobem řešit. A je to zejména z toho důvodu, že se všichni samozřejmě bojí toho, že některé politické strany zablokují schválení programu jednání. Já si myslím, že k demokracii patří i to, že vláda poslouchá i názory, se kterými nesouhlasí, a že by to jednání proběhnout mělo a měl by být odsouhlasen jeho pořad. Hlasování o projednání pořadu jednání by nemělo být zneužíváno k tomu, že se to prostě zablokuje. Pokud se nám podaří nastolit takovou politickou kulturu, ve které největší politická strana dá svoje hlasy k tomu, aby se projednávaly i body, které přinese opozice na mimořádném jednání Poslanecké sněmovny, tak věřím, že se dokážeme vyhnout tomu nekonečnému sledu přednostních práv před jednáním samotným a po jednání. Myslím si, že by to hodně zlepšilo zdejší parlamentní kulturu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)***