Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

8.
Návrh poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 61/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 61/1. Požádám zástupce navrhovatelů, a to pana poslance Václava Klause, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Požádám také o to, aby u stolku zpravodajů zaujal své místo pan poslanec Lukáš Bartoň. A až se sněmovna uklidní a bude dostatečně důstojné prostřední pro projednání dalšího bodu programu, tak hned panu poslanci Václavu Klausovi udělím slovo. (Hluk v sále trvá.) Rozpustíme hloučky. Prosím, usaďte se na svá místa. Kdo chce diskutovat něco jiného, jistě velmi důležitého, nechť své diskuse přenese do předsálí. (Sál se ztišila.)

Tak pan Václav Klaus jako zástupce navrhovatelů má slovo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji předsedajícímu za slovo. Dovolte, abych vás seznámil s touto novelou zákona. Je to číslo 61. Je to moje první novela zákona, kterou předkládám, takže stejně jako když jede autoškola, poprosil bych o jistou shovívavost a míň troubení a hučení, až to budu obhajovat. A tím bych ukončil bonmoty a věnoval bych se meritu věci.

Až do roku 2003 jsme neměli žádný školský zákon a naše školy celkem úspěšně fungovaly. Ředitelé vydávali vysvědčení, děti chodily do školy atd. atd. Poté byl většinou jednoho hlasu - nechci říkat koho - přijat školský zákon. Nyní máme už 300 stran a každý rok a každé volební období přibývají další desítky a desítky stran, paragrafů a podobně. Z toho vzniká obrovská byrokracie pro školy, protože z každého paragrafu vzniká vyhláška, metodický pokyn atd. atd. a dopadá to na lidi v terénu. Mým cílem je řadu těchto věcí ze školského zákona odstranit a řadu těch novinek, které tam přišly v posledním volebním období. Toto, co vám tu dneska představím, je jedna z nich a týká se mateřských školek. (Neklid v sále.)

České mateřské školy stále ještě požívají... (Řečník se odmlčel.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Znovu požádám sněmovnu o klid. Víte, nejsložitější projednávání zákonů se vždycky týká školství, protože každý z nás chodil do školy, dopravy, protože chodíme minimálně pěšky po silnici, když nejezdíme, tak to je také složité, a potom ještě zdravotnictví, protože vždycky nám někde něco chybí. Ale právě proto si myslím, že je důležité dávat pozor na přednes navrhovatele. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Václav Klaus: Děkuji. Tomu rozumím. Já jsem zase dvacet let stál před katedrou, tak na takový šum ve třídě jsem trošku citlivější než jiní. Omlouvám se za přerušení.

České školky patřily vždycky ke světové špičce a patří dosud. Máme vynikající metodiku, tradici, vybavení a velice vzdělaný a kvalitní personál. Mám pocit, že novela, která prošla v minulém funkčním období, dokáže tuto naši přednost nabourat, a proto jsem podal vlastní novelu, která ruší některé části školského zákona. Konkrétně se jedná o tři věci. Zaprvé je to povinnost obcí přijímat dvouleté děti do školek a zajištění téhož od mateřských školek, to je jedna část. Zadruhé je to vůbec samotná instituce povinné mateřské školky pro předškoláky. A zatřetí je to věc týkající se školky zadarmo v posledním roce předškolního vzdělávání.

Jsem bytostně přesvědčen, a zkusím obhájit o všech třech těchto věcech, že mají smysl zrušit. Nebudu zastírat, že jsem se snažil s většinou z vás mluvit, že politická podpora se liší. U dvouletých dětí je poměrně široká, nebo to aspoň tak vnímám. U povinné školky to trošku slábne. A třetí část - jistě dojde k pozměňovacím návrhům, které samozřejmě projednáme. Osobně budu rád, když projde jakákoli část této novely.

Čili první věc jsou dvouleté děti povinně ve školkách. Když se na to podíváme logickým prizmatem, řeknu úvodem jednu věc. Tahle moje novela nezakazuje nikomu, aby přijímal dítě mladší tří let do školky, protože máme malé obce, kde mají málo dětí. Někomu je dva a tři čtvrtě, nebo dva a půl, chodí tam na dopoledne dva dny v týdnu. Super. Tahle ta novela jaksi ruší tu obligatornost, že obce to musí zajistit, školka to musí přijmout. Když se na to podíváme z hlediska dětí, tady je stanovisko jasné. Všichni relevantní dětští psychologové, všichni zkušení učitelé mateřských škol, lékaři, všichni vám řeknou, že kolektivní dlouhodobé vzdělávání je vhodné pro děti zralé, pro děti zralé předškolní docházky. V závěru své řeči ocituji některé kapacity nebo stanoviska, které to podporují. Ale každý z vás, kdo máte malé dítě, asi se mnou budete souhlasit, že zájem dětí je jednoznačný, aby v batolecím věku byl ideálně s maminkou, s babičkou, v nějakém kolektivním zařízení jenom krátkodobě. Čili z hlediska dvouletých dětí je to jasné.

Z hlediska mateřských školek si uvědomme, že se jedná o předškolní vzdělávání. Mateřské školky tuhle snahu implementovat tam dvouleté děti silně odmítají, protože paní učitelky nechtěly být chůvami. Kdyby chtěly být chůvami, vystudují něco jiného. Ony chtějí být učitelkami, chtějí se věnovat předškolnímu vzdělávání dětí. Když do skupiny čtyř- pětiletých dětí vrhneme jedno dvouleté, tři, čtyři, 90 % energie paní učitelky bude směřováno na toho malého drobečka, který je ještě nezralý vůbec tam být, včetně všech hygienických a sociálních a dalších věcí. A celá kvalita předškolního vzdělávání České republiky půjde do háje, když to řeknu lidově. Nebál bych se použít slova "věková inkluze" v této věci.

A pak je tady třetí faktor. To jsou obce. Obce mají povinnost toto zajistit. Jednoduchou matematikou spočteme, že může dojít k nárůstu až o čtvrtinu finančních prostředků, které by ty obce musely vynaložit, když místo tří- až šestiletých dětí by se musely postarat o dvou- až šestileté děti. To není velice složitá matematika. Pro desetitisícové město to znamená postavit novou školku navíc a podobně. Je to v řádech miliard korun. A taky Svaz měst a obcí a další instituce se zuřivě brání a podporují tuto moji novelu.

Zmíním v této věci i to, že Česká republika za spoustu peněz umožňuje rodičům až do čtyř let věku placenou rodičovskou dovolenou. Zmíním v této věci pro takové ty evropské nadšence, že jenom tři evropské země mají obligatorně zajištěna místa pro děti mladší tří let ve školkách. Jenom tři. Je to Dánsko, Finsko a Belgie. Všechny ostatní mají tři roky a výše, nebo to garantováno nemají.

Takže to je ta část týkající se dvouletých dětí. Čili zaprvé jménem těch malých drobečků, kterým bude lépe u maminky, jménem paní učitelek ze školek, jménem drtivé většiny obcí České republiky vás žádám, abyste tohle podpořili, propustili do druhého čtení a zrušili obligatornost takového toho ideologického opatření, které bylo přijato z nějakých sociálních a nevím jakých dalších důvodů, přehodit nějaký problém, který existuje, na učitelky v mateřských školkách. Tak to je ta první část novely.

Druhá část je povinná školka. Tady si řekněme, že přes 90 % dětí stejně do školky chodilo, asi i všechny vaše. Čili tahle úprava, která byla přijata, se týkala poměrně mizivého počtu dětí. Došlo víceméně k rozšíření povinné školní docházky o další rok, což není málo. Čili už je to od 5 do 15 let, nebo spíše od 5 do 26 let vzhledem k masovému vyššímu vzdělávání v České republice, což je neustálé prodlužování školského systému. Zákon byl dílem přijat tehdy kvůli jakémusi tlaku protidiskriminačních blablabla opatření, což je pravda. Spousta dětí ze sociálně slabších rodin tam nechodila, ale ona nechodí často ani do školy. Ona teď nechodí ani do té školky, i když je povinná. Máme spousty případů, že do školy chodí ten slavný asistent, pečlivě tam zapisuje, a dítko tam nechodí. Čili jestli chceme řešit zrovna problematiku nějakých menšin nebo sociálně slabších rodin, tak to řešme, ale nikoliv prostřednictvím školského zákona. To podle mě do toho nepatří.

Má to totiž i oběti. Obětí je zaprvé další byrokracie, která ve školkách panuje. Omluvenky, organizace dne, poslanci se tím zabývají. Prostě přináší to spoustu nákladů. A ten přínos je velká otázka. My nemáme žádné zvýšení kvality našich prvňáčků nebo páťáků. Prostě jako lepší výkon vzdělávací soustavy. Je to čistě opatření, které lidi k něčemu nutí, aniž tam máme nějaké větší plus.

Řekněme si dva typy rodičů, které to může velikým způsobem otravovat. Zaprvé řekněme rodiny sociálně ne silné, které bydlí daleko od střediskové obce někde za lesem. Maminka je sama doma, má malinké dvouleté dítě a má tohle pětileté, mají tam hospodářství, nebo kýho čerta, nevím. A tatínek v šest ráno jediným autem jede do práce. Tohle je třeba rodina, kde ty děti jsou normálně doma a jdou až pak do školy v šesti letech, ale podle této novely ta paní tedy musí vzít obě dvě děti a převézt je do střediskové obce, aby dítě splnilo povinnou předškolní docházku. Ještě většinou jede nějaký školní autobus, ale ten je tam odveze a zpátky jede ve dvě, takže pak tam bloumá po střediskové obci s tím dvouletým. Jsou i takovéhle případy. Prostě lidi, kterým komplikujeme život. A proč?

A pak jsou lidé řekněme zase sociálně silní, kteří třeba cestují, nebo já nevím... K nám do školy chodil Karel Gott. Tak představa, že by jeli, když holčičce bude pět let, někam do ciziny nebo na hory a tam trávili hezké chvíle, než ještě dítě půjde do školy - je spousta lidí, kteří pracují, jsou v cizině, a vy jim vlastně dáte tu nutnost, že už je povinná škola od pěti. O rok jim to posunete. Zkomplikuje jim to život, zkomplikuje jim to rodinný život a otázka je proč. Kvalita vzdělávání se tím nijak nezvýšila na výstupu, který máme. Takže to je druhá část týkající se povinné školky.

Třetí část je to placení. Já nechci - brod je ještě daleko, tady ta podpora byla nejmenší, když jsem o tom mluvil. Ale uvědomme si, že máme bezplatné vzdělávání, v tom jsme všichni zajedno, státní školy zadarmo, ale nemáme bezplatné školky, nemáme bezplatné předškolní vzdělávání. Když se to zavedlo, já si to dobře pamatuji, protože mám čtyři děti, tak tomu nejstaršímu bylo akorát pět a holčice bylo 3,5, takže za Vojtíška jsme platit přestali a Kačence se zvýšil ten poplatek asi o 200 korun. Takže to stejně zaplatí ti tříletí, čtyřletí, nebo to zaplatí obce, nebo to zaplatíte vy jako daňoví poplatníci. Ono není nic zadarmo. Je to miliarda korun, která je v tom systému. Školky by je dokázaly využít atd. atd. Takže to je věc týkající se financování.

Zmíním už tedy na závěr jenom nějaká podpůrná stanoviska. Zaprvé musím zmínit: Navržená úprava - ta moje - je slučitelná s právem EU. To je důležité. Vyjádření České školní inspekce: Začlenění dvouletých dětí do předškolního vzdělávání nepodporují podmínky, ve kterých se většina škol nachází, heterogenní třídy mateřských škol vykazují problematické materiální vybavení, které klade vysoké nároky na zajištění bezpečnosti i kvality vzdělávání dvouletých dětí. Pedagogové nejsou a nejsou metodicky připraveni. Stanovisko Rady města Brna, stanovisko Sdružení měst a obcí podporující, stanovisko měst a obcí Plzeňského kraje, petice 15 tisíc učitelek mateřských škol atd. atd. Asi vás nebudu zdržovat, když tak ještě v diskuzi se budeme navzájem tady umlacovat argumenty a počty. Řada školských asociací. Takže zkrátka je to věc, která zasluhuje vaší pozornosti, je vhodná k opravě, je vhodná ke zjednodušení školského systému.

To je asi ode mě na úvod všechno. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi a požádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Lukáše Bartoně, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předložená úprava řeší vlastně tři oblasti. První je povinná předškolní docházka, jak už bylo řečeno. Druhá je povinnost školek přijímat dvouleté děti a třetí je úplata za poskytování nepovinného předškolního vzdělávání. Všechny tyto tři body vzbudily velkou diskuzi.

Vláda projednala tento návrh a zaujala stanovisko nesouhlasné. Zatímco první dva body, tedy zrušení § 34, je návrat do původního stavu, tak úplata za poskytování nepovinného předškolního vzdělávání je přidání něčeho navíc.

Toť za mě vše. Vidím, že je přihlášeno mnoho lidí do rozpravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji, a můžu tedy otevřít obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní poslankyně Tereza Hyťhová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, situace, která se po zavedení povinného posledního roku předškolní výchovy vyvinula v oblasti administrativní náročnosti, je naprosto neúnosná. Dříve využívalo poslední rok před školou služby mateřské školy více než 90 % rodičů. Využívali to komfortně podle potřeby. Někdy všech pět dnů v týdnu, jindy dali některý den děti k babičce nebo zvolili jiný rodinný program. Dnes probíhá administrativa mezi rodiči a mateřskou školou. Řeší se omlouvání a pedagogickým pracovníkům přibyly administrativní povinnosti.

Samozřejmě nelze zpochybnit význam předškolního vzdělávání. Z předchozí praxe je však zřejmé, že si to uvědomuje drtivá většina rodičů. V případech, kdy dojde k situaci, že dítě není zralé v šesti letech na nástup do základní školy, existuje dnes systém přípravných tříd na základních školách, kde mohou tento hendikep dohnat. Z výše uvedených důvodů je také zřejmé, že zavedení povinného posledního roku mateřské školy bylo zbytečné a snížilo to komfort spolupráce mezi rodiči a mateřskou školou.

Druhým problémem je zavedení obligatorní, tedy zákonné, povinnosti pro mateřské školy přijímat děti od dvou let věku. Zde je třeba říct, že naprosto nezpochybňuji toto řešení v případě, kdy to zváží zřizovatelé mateřských škol na základě nízkých podmínek a zájmu rodičů. Je ale sporné tuto povinnost zavést ze zákona, neboť přináší zásadní změnu do práce mateřských škol. Dvouleté dítě vyžaduje nikoliv předškolní vzdělávání, ale péči. Je to skupina dětí, která bude vyžadovat plošně stavební a technické úpravy v mateřských školách, oddělené vybavení vhodné pro děti už od dvou let věku, a bude to znamenat změnu v personálním zajištění práce mateřských škol. Je tady otázka, proč tuto věc ukládat plošně a nenechat to na rozhodnutí zřizovatelů, především obcí a měst, které vychází z konkrétních podmínek. Já jinak vycházím také ze své vlastní zkušenosti, jelikož jsem sama v rámci praxe učila v mateřské škole i na základní škole, takže opravdu vím, o čem mluvím. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Tereze Hyťhové. Nyní se slova ujme pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní poslankyně Majerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, chtěl bych z tohoto místa jednoznačně podpořit návrh novely školského zákona, který předložila skupina poslanců ODS a který se týká především předškolního vzdělávání.

Začnu s povinným posledním rokem školky. To byl experiment, který se podle našeho očekávání neosvědčil, a už teď je čas vrátit zákonnou úpravu zpět k normálu. Zkušenosti s fungováním této úpravy především ukazují, že se minul svým cílem. Zavedení této povinnosti přineslo rodičům i školkám jen zbytečný nárůst administrativy, který na straně pracovníků školek samozřejmě jde na úkor pedagogické činnosti, která má být a je základem a podstatou celého školského systému. Navíc je i principiálně nepřijatelné, aby byly z důvodu, že určitá menší část dětí není připravena na vstup do školy, v uvozovkách potrestány plošně všechny ty děti a jejich rodiče, které naopak se vstupem do školy problém nemají. A to nemluvím o svobodě volby rodičů rozhodnout o způsobu předškolní výchovy svých dětí. Namísto účinné individuální pomoci dětem, které potřebují speciální podporu v přípravě na povinnou školní docházku, bylo tedy zvoleno plošné rádoby řešení, které by mělo být jednoznačně zrušeno.

A nyní bych se rád vyjádřil k povinnosti školek přijímat již dvouleté děti. Samozřejmě chápu, že pro některé rodiny a rodiče může představovat zásadní problém skloubení výchovy dětí a nástupu do práce, a to především z ekonomických důvodů. To nikdo nezpochybňuje. Tento problém ale podle našeho názoru nelze řešit zbrkle jediným škrtnutím zákonodárcova pera, jak to udělala minulá novela školského zákona. Není možné přijímat zákony způsobem, kdy si nad problémem jen umyjeme ruce a už nás nezajímá, jak nová norma dopadne na reálný život v naší zemi, což se v tomto případě bohužel stalo.

Svůj názor bych chtěl jako poslanec zvolený za Plzeňský kraj podložit stanoviskem Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje, které sdružuje bezmála 190 obcí našeho regionu. Stanovisko samospráv je v tomto ohledu jednoznačné. Obce podporují zrušení povinnosti, protože tato změna nebyla připravena. Minulá vládní koalice nemyslela na to, že školky nejsou na tuto změnu připravené a obce logicky nemohou v tak rychlém termínu přizpůsobit svá zařízení na vstup dvouletých dětí, které mají logicky jiné potřeby než děti starší. Obce navíc na řešení tohoto problému nedostaly žádné mimořádné prostředky od státu a opět se na ně hrnou nové povinnosti, aniž by se v pražském parlamentu přemýšlelo, jak se to v praxi ve všech koutech naší země udělá.

Zdůraznit bych také chtěl fakt, že navrhované řešení považuji za ideální i v tom, že sice ruší povinnost školek dvouleté děti přijímat, ale zároveň možnost docházky těchto dětí nadále umožňuje. Návrh proto podpořím a chci jen apelovat, abychom se brzy věnovali otázce péče o dvouleté děti a zlepšily se například podmínky dětských skupin.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Maxovi. A ještě než udělím slovo paní poslankyni Majerové, přečtu došlé omluvy předsedovi Poslanecké sněmovny, a to pana poslance Pavla Pustějovského a paní poslankyně Margity Balaštíkové, kteří se omlouvají od 18.15.

Nyní prosím paní poslankyni Majerovou a připraví se pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Děkuji. Hezké odpoledne, vážené dámy a pánové. Já bych ráda k této změně, která vzbuzuje širokou pozornost veřejnosti, řekla něco ze své samotné osobní zkušenosti. Za poslední měsíc jsem nebyla oslovována častěji kvůli čemukoli, co je tady projednáváno, jako právě kvůli povinnosti přijímat dvouleté děti. Za uplynulých 14 dní jsem se setkala s několika učitelkami a ředitelkami mateřských školek a v minulém týdnu, který byl poslanecký, jsem přijala skupinu paní ředitelek mateřských školek u nás v Olomouci, které mě poprosily, abych jejich stanovisko tady tlumočila, a já bych pak k tomu něco dodala ještě vlastními slovy.

Takže u nás v Olomouckém kraji je Moravský spolek předškolní výchovy a stanovisko tohoto Moravského spolku předškolní výchovy ke změnám školského zákona je takové, že žádají o zachování věty v § 34 odst. 1 ve znění: "Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let, nejdříve však pro děti od dvou let." A dále navrhujeme, aby v případě potřeby bylo možné vytvořit dětské skupiny jako součást příspěvkové organizace dle potřeb a možností zřizovatele. Prioritou tohoto návrhu je zachovat předškolní vzdělávání pro děti od tří let dále a zajistit péči o děti dvouleté. Zdůrazňujeme rozdíl mezi péčí a předškolním vzděláváním.

A teď bych k tomu ráda - toť jejich stanovisko, ke kterému bych ráda svými slovy ještě něco řekla. Poté co jsem si s nimi povídala - a opravdu jsem mluvila nejen s ředitelkami větších školek, které jsou třeba v Olomouci, ale i školek, které jsou na vesnicích, a dnes jsem měla před jednáním Sněmovny schůzky s paní ředitelkou školky tady na Praze 2. Takže jsou to rozdílná zařízení, která mají různé nároky. Nicméně všichni se shodují - a každý, kdo rozumí trochu dětské psychologii, opravdu ví, že slučitelnost dvouletých dětí s dětmi, které se mají jakýmkoliv způsobem předškolně vzdělávat, ať už je to slučitelnost mentality těch dětí, nebo jejich motorických schopností a možností, je v těch třídách prostě naprosto nemožná. A rozhodně to nevyřeší nějaké přepažování. Tady jde opravdu o to, že školky už teď čelí velice často problémům, aby dodržovaly standardy toho, jak jsou vybaveny, aby to opravdu vyhovovalo dětem v rozmezí tří až šesti let.

A my do toho chceme povinně přikázat školkám, aby přijímaly dvouleté děti, které jednak předškolní vzdělávání nepotřebují - tyto děti potřebují péči, ale hlavně tyto děti potřebují péči od osob, které jsou k tomu kvalifikované, to znamená zdravotníci. Ne paní učitelky. Všichni víme, že děti do tří let vytváří svoji osobnost. Samozřejmě do tří let to dítě funguje v nejlepším případě z mého pohledu s matkou. Chápu případy, že dítě musí nějakým způsobem... že jsou případy, kdy matka musí jít pracovat a potřebuje dítě zabezpečit. Nicméně je naprosto neslučitelné, aby tyto děti byly jenom pro dodržení počtu povinně dosazovány do mateřských školek.

Jak už jsem zmínila, problémy toho rozdílu nejsou jen mentální a motorické. Dalším problémem jsou bezpečnostní limity, odlišné hygienické požadavky. Ty děti mají úplně jiné nároky, jinou skladbu jídelníčku, bezpečnostního režimu, problém s hračkami a obecným přístupem, polední odpočinek. Když jsme si povídali třeba o vycházkách, tak vy všichni víte, jak je v současnosti školka nastavena. Jedna paní učitelka přijde na ráno, zhruba na sedmou hodinu - někde to mívají i dřív - zhruba na sedmou hodinu, kdy kolem poledne ji vystřídá druhá paní učitelka. Společně tam jsou na oběd a potom druhá paní učitelka má odpolední. A představte si, že každá ta paní učitelka má dvacet a více dětí. Jak by s těmi dětmi, kdyby tam měla děti dvouleté, mohla vůbec jít na vycházku? Než oblečete skupinku dvouletých dětí a potom necháte tu další, tři až šest, se obléct, tak máte minimálně půl hodiny za sebou. A po pár metrech se vám dvouleté děti unaví a vy je nemáte komu svěřit, protože jste tam na to sama. A těch případů a komplikací toho, proč dvouleté děti ve školce nemají co dělat, je opravdu daleko víc.

Možná mnozí z vás četli knížku od Fulghuma Vše, co jsem musel vědět, jsem se naučil v mateřské školce (správně: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce). A tak to je. Mateřská školka má vzdělávat. Tak prosím dopřejme mateřské školce a paním učitelkám, aby to vzdělávání dětem dopřály. Protože potom tady stojíme před tím, jestli je priorita mateřské školky přebalovat, nebo připravovat děti před nástupem do školy. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Majerové. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mihola. Připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, povinnost přijímat dvouleté děti do mateřských škol se dostala do školského zákona nikoliv po koaliční dohodě, jak by se mohlo zdát, protože se tady odkazuje na minulé volební období. Bylo to prostřednictvím pozměňovacího návrhu a bylo by možná zajímavé se podívat, kdo to vlastně podpořil, že to prošlo. Klub KDU-ČSL to určitě nebyl. Všichni jeho poslanci totiž tehdy hlasovali proti tomuto pozměňovacímu návrhu. Lze to dobře dohledat. A čas nám dal za pravdu, jak bylo vlastně slyšet už od několika mých předřečníků. Dneska toto opatření kritizují na prvním místě - zdůrazňuji - rodiče, těch se to nejvíc týká, ředitelé, učitelé mateřských škol, dětští psychologové a samozřejmě také zřizovatelé.

Ke mně do kanceláře přišla řada těch ředitelek a učitelek mateřských škol, ale také řada starostů a místostarostů, kteří na tento problém velmi významně upozorňovali. Mám tady jedno autentické vyjádření, abych nesděloval nějaké své dojmy, nebo jenom co člověk nastudoval a vyslechl. Takže přímo z jedné, z té poslední návštěvy, kdy to byla skupina pěti ředitelek z Brna-venkova, poněvadž jsem brněnský poslanec, tak toto autentické vyjádření říká, že už mají tu zkušenost, že to není strach z ničeho. Máme v mateřské škole tyto děti dva roky, už poukazují tyto ředitelky, a zjišťujeme na třídách, jak nás tyto děti omezují. Děti se potřebují domazlit, počurají se. Potřebují pomoc v samoobslužných činnostech. V ten moment potom jde plánovaná činnost a věnování se starším naprosto bokem.

Malé děti lze zaujmout maximálně na jednu krátkodobou činnost během dopoledne. Ostatní děti tak ruší. Totéž u jídla. Totéž při oblékání. Byly tady zmíněny ty vycházky. Děti jsou vesměs unavené, ty dvouleté, než se oblečou. Neujdou požadovaný okruh. Často usínají na rameni učitelky. Učitelky tyto děti nosí. Pokud se chtějí včas vrátit do mateřské školy, děti nejsou naučené chodit, často se pronesou. Učitelky to odnášejí zdravím. Děti starší jsou šizeny na programové nabídce.

Školkám chybí vybavení pro hry dvouletých dětí, prostory na pohyb, místa pro přebalovací pulty. Často se tyto záležitosti dějí třeba na schodišti. Tak to není 21. století ani v mateřských školkách, určitě tady toto.

KDU-ČSL ale vnímá, že je určitá odůvodněná poptávka po možnosti umístit dvouleté děti do zařízení, které se o ně postará, ať už z jakýchkoliv důvodů. Například někdo potřebuje splácet hypotéku a prostě do práce spěchá, anebo z jiných vážných důvodů.

My se tady můžeme v našich úvahách vracet nostalgicky k jeslím, ale vzpomeňme, že v minulém volebním období jsme prosadili zákon o dětské skupině. KDU-ČSL tedy vidí vstřícné řešení v institucionalizaci dětských skupin. Ty musí být kvalitní a dostupné všem. Nejenom těm, kteří na to mají. A opět bych chtěl zdůraznit, že tedy řešením je finančně podpořit jesle a dětské skupiny, kde podle vývojové psychologie bude maximálně patnáct dětí na skupinu. Budou mít svoje tempo, nabídku správných hraček, možnost odpočinku i her podle volby, přebalovací pulty, odborný personál. K tomu je zapotřebí podpora vícero ministerstev, minimálně od Ministerstva práce a sociálních věcí, případně Ministerstva zdravotnictví. Jsem rád, že jsem postřehl v uplynulých týdnech, že ta debata se již významně posunula, protože víme, jak je mezi těmi ministerstvy složitá, nejen v oblasti školství.

Je třeba nastavit finanční podporu těchto zařízení tak, aby rodiče mohli finančně poplatek utáhnout a dítě bylo spokojené. Nárokovost tím pádem bude zachována pro matky s dvouletou mateřskou dovolenou, která reálně je, a budeme mít kam děti dávat a možnost budovat kariéru a podpořit rodinu.

Návrh Václava Klause, pokud jsem ho pročítal, toto neřeší, i když tady někteří kolegové ty dětské skupiny připomněli nebo zdůraznili. Má naopak ještě tu svoji druhou část, o které již byla řeč. V ní se hovoří o zrušení povinného předškolního roku v mateřské škole. Tato norma byla přijata v minulém volebním období a platí teprve od září 2017. Podotýkám, že KDU-ČSL mým prostřednictvím prosadila do školského zákona alternativu v podobě domácího vzdělávání. Existuje tady ta možnost, která je administrativně nenáročná, skutečně nenáročná. Proto jsme ji tam prosadili jako možnost pro ty, kteří tu povinnost prostě odmítají nebo se cítí jako nějak svázáni.

Závěrem bych chtěl konstatovat, že KDU-ČSL podpoří zrušení povinnosti mateřských škol přijímat dvouleté děti. Stejně jako předkladatel návrhu zákona tvrdíme, že zákon nebude bránit těm, kteří dobrovolně dvouleté děti jsou schopni a ochotni přijímat - tedy ty mateřské školy. Relevantní nabídkou musí být ale dětské skupiny, jak jsem dříve upozornil.

Zrušení povinného předškolního roku v mateřské škole KDU-ČSL nepodpoří. Jednak jsme prosadili možnost domácího vzdělávání a také zatím neuplynula, nebo uplynula jen velmi krátká doba, abychom přijatý zákon relevantně vyhodnotili. Není to zase nějaký můj osobní dojem, ale je to po konzultaci s řadou odborníků. A všichni dobře víme, že není dobře v českém školství, aby zde neustále převládal přístup jeden hot a druhý čehý. Neustále něco měnit, vždycky přijmout a vzápětí změnit bez nějakého racionálního a důkladného vyhodnocení. Zrušení části týkající se povinného předškolního roku v mateřské škole je tedy možné vyřešit pozměňujícím návrhem. A pokud u předkladatele k tomu nebude vůle, jsem připraven předložit vlastní novelu, která bude řešit pouze zrušení té povinnosti mateřských škol přijímat dvouleté děti. Tady pevně věřím, že nalezneme shodu napříč politickými kluby, napříč celou Sněmovnou.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení. Nyní se slova ujme pan poslanec Jan Bauer, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, k problematice školství a předškolního vzdělávání se v našem poslaneckém klubu věnují naši kolegové. Já už mám děti odrostlé, které studují na vysokých školách, ale přesto mi dovolte opravdu velmi krátce se vyjádřit, a to konkrétně k té části této novely školského zákona, která navrhuje zrušit povinnou předškolní docházku.

U tohoto tématu bych byl velice rád, kdybychom si připomněli, že nepíšeme zákony pro sebe. Píšeme je nebo připravujeme je pro občany této země a v případě školského zákona jsou to zákony pro děti, resp. jejich rodiny a učitele. Proto si myslím, že by tady měly zaznít především zkušenosti a názory těch, kterých se zavedení povinného předškolního roku ve školkách přímo dotklo. Dovolím si proto citovat názory z jednoho z mnoha mailů, prostřednictvím kterého se ke mně obrátili rodiče s prosbou o iniciativu, která by tento experiment ukončila. Jde konkrétně o dopis tatínka čtyř dětí, mimochodem současně výborného učitele na střední škole. A já bych vás chtěl poprosit, abyste sami posoudili, zda naši předchůdci psali novelu školského zákona pro jeho rodinu, anebo jestli ji psali proti jeho rodině.

A tady si dovolím citovat: "Z vlastní zkušenosti rodiče čtyř dětí a zároveň pedagoga s mnohaletou praxí ve školství mohu potvrdit, že děti, jimž se rodiče plně věnují v předškolním věku, prospívají minimálně stejně dobře jako děti, o něž pečují odborní pracovníci v mateřských školách," píše dotyčný tatínek a dále pokračuje: "Stát by měl všemožně podporovat rodiče, kteří se chtějí individuálně věnovat svým dětem v předškolním věku. Má manželka má doma dvě předškolní děti a bylo by z našeho pohledu naprosto absurdní, aby se mladšímu věnovala a staršího aby každý den vodila k odborné pracovnici pečující o dalších 28 dětí. Jak se může vyrovnat prostředí školky, kde bývá pláč s odloučením dětí od maminek na denním pořádku, péči jedné maminky, jež svou pozornost dělí pouze mezi dva, tři, jinde čtyři sourozence?" ptá se dotyčný tatínek, zároveň výborný pedagogický pracovník. Dotyčný tatínek dále píše: "Ptám se také, proč stát nařizuje povinný rok ve školce našemu synovi, který osm měsíců před nástupem do první třídy umí číst, počítá do dvou set, nejraději v angličtině, má spoustu kamarádů a krásný vztah se svými sourozenci. Umí poprosit, poděkovat, omluvit se, zaváže si tkaničky, hraje na housle, kreslí, rád sportuje atd. Je snad jediným předškolákem, který normálně prospívá?" ptá se dotyčný tatínek. Podle tohoto tatínka navíc nově zavedená povinnost hapruje v praxi, protože k individuálnímu vzdělávání jeho syna stejně ve třech školkách nechtěli přijmout, aby nepřišli o peníze vázané na určitý počet dětí.

Nejvíce, a to je závěrem, se mi vryly do paměti jeho poslední věty vybízející k zamyšlení: "Chceme-li být tolerantní společností, tolerujme právo rodiče na mateřství a opravdovou mateřskou péči, která by měla být základním a státem podporovaným modelem v duchu tradice Jana Amose Komenského. Ten vzdělávání v prvních šesti letech života dítěte nazval školou mateřskou, aby zdůraznil nenahraditelnost role matky pro vzdělávání dítěte v předškolním věku."

Vážené dámy a pánové, vážení kolegové, myslím si, že více není třeba dodávat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Rais, připraví se paní poslankyně Pekarová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych se věnoval trochu odlišně vlastnímu pozměňovacímu návrhu, který jsem vložil do systému.

Když se podívám na to, co pan kolega Klaus tam dal, tak sám říkal, že novela je rozdělena na tři části, to znamená dvouleté, pětileté děti a úplatnost vzdělávání. Já bych se věnoval právě té bezúplatnosti, přesněji řečeno, protože poslanecký návrh ruší bezúplatnost vzdělávání dětí v mateřských školkách zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, lidově řečeno od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, abych mluvil přesně. Návrh řeší také bezúplatnost vzdělávání v přípravné třídě základní školy. Domnívám se, že to přináší velké riziko právě z důvodu možného snížení dostupnosti předškolního vzdělávání pro děti, které toto vzdělávání nejvíce potřebují.

Pánové v novele také říkají, že je to vlastně návrat o jeden stupeň před ten zákon, který dnes platí. Tak jenom pro úplnost - to vždycky bylo bezúplatné. To je důvod, proč se mi to nelíbí, zejména tahle část.

Tento návrh je také v rozporu se zmiňovanou strategií vzdělávací politiky České republiky a zcela míří proti prioritám a cílům strategie 2020 a snaze o eliminaci některých znevýhodnění, které si děti ze sociálně znevýhodněného prostředí přinášejí, a jde o zvýšení jejich vzdělávacích šancí prostřednictvím kvalifikované výchovy. Asi by stálo za to také diskutovat úplně samostatně o tom, kdo a jak by vymáhal nezaplacené peníze, které by v podstatě měli rodiče, zejména ti sociálně slabí, platit. To je k té třetí části.

K té první části se domnívám, že to samozřejmě směřuje správným směrem, a to k posílení role ředitele, popřípadě ředitelky mateřské školky, aby měla možnost přijímat děti podle kapacity, protože nikdo ze Sněmovny, z Prahy, nezná situaci konkrétní školky v Horní Dolní. O tom jsme se tu bavili i v minulé Sněmovně, kdy jsme v podstatě chtěli, aby se zvýšila autonomnost rozhodovacích činitelů, to znamená učitelek mateřských školek. Myslím si, že tam to směřuje správným směrem. Když vezmu do úvahy vládní názor, názor vlády, tak je otázka, jestli nepředělat školský zákon celý, ale máme tady naprosto konkrétní věc, takže se budeme bavit o konkrétní věci, ne o tom, co by někdy bylo třeba až v roce 2019 nebo později.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi za jeho vystoupení. Nyní paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová, připraví se paní kolegyně Váchová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím komentář k tomuto návrhu, k jedné části, která se týká právě toho povinného posledního roku předškolního vzdělávání. Není moc třeba připomínat, že TOP 09 už v minulém volebním období hlasovala naprosto jednoznačně proti tomu. Souhlasíme s tím, aby tato povinnost byla zrušena. S tím se samozřejmě váže i bezplatnost takového vzdělání. Já si myslím, že je nesmyslné, aby rodiče do určitého věku platili a v určitém věku už nemuseli. To je určitě bezesporu hodné podpory. My se k tomu hlásíme.

Ukázalo se i v praxi, že tato povinnost nezavedla mnoho dobrého, a těm, kterým měla pomoci, by spíše pomohlo, kdyby se pracovalo s celou rodinou, protože ten problém nevychází od dítěte, ale od rodiny, která třeba v některých ohledech může zanedbávat výchovu nebo některé své základní funkce.

Nicméně co se týče debaty, která se vede ohledně umisťování dvouletých dětí do školek, tak si myslím, že je nutné se vyvarovat určitého postoje, že půjdeme ode zdi ke zdi a zapomeneme na rodiny, kterých je v České republice nemálo, které by byly rády, kdyby měly nějakou možnost umístit dítě do nějakého předškolního zařízení, resp. do skupiny, která se o ně může postarat.

Já bych byla velmi nerada, abychom vlastně debatu rozvíjeli pouze tím směrem, který je z pohledu zřizovatelů, z pohledu obcí a samotných ředitelů školek, ředitelů a učitelů, učitelek - v tomto případě to jsou snad ve sto procentech ženy. Chtěla bych podotknout, že byť jsem se s mnohými z nich také setkala, píší nám a určitě i vám, celou řadu e-mailů a reakcí dostáváme do svých emailových schránek, tak si myslím, že je nutné se nebavit jenom o A, o nějakém zrušení povinnosti, která ještě ani nezačala platit, ale i o tom B, co tedy těm rodičům, kterým by pak taková možnost byla v budoucnu odepřena, jsme schopni nabídnout. Protože rodičovský příspěvek si můžete dnes vyčerpat už v poměrně krátké době, ani ne ve dvou letech, ale ještě dříve, což také bylo přijato v minulém volebním období, a jeselská zařízení byla zrušena prakticky úplně a máme tady dětské skupiny, které je čtyři roky podle zákona možno zřizovat, a může je zřizovat jak obec, tak třeba nezisková organizace nebo zaměstnavatel, ale jejich kapacity jsou zatím velmi nedostatečné. V České republice máme zhruba 600 takových dětských skupin.

Já si osobně myslím, že je to mnohem lepší prostředí pro takovéto děti, protože tam je péče individuálnější, jsou to lidé, kteří jsou pro tuto práci kvalifikovaní, kteří se o děti starají, a kolektiv je mnohem menší, má maximálně 12 dětí v jedné skupině, což oproti školce, kde jich může být až 28, je opravdu lepší, v tom se asi všichni shodneme. Nabídka je ale stále velmi nedostatečná.

Myslím si, že do debaty bychom měli vnést i to - a protože se o to starají dvě rozdílná ministerstva, což je nutné také podotknout - jak jsme schopni rodinám, které chtějí možnost volby mít, které třeba z různých důvodů, mohou to být i matky samoživitelky atd., nevyjdou jen s rodičovským příspěvkem, protože opravdu tím, že se dlouhou dobu nevalorizoval, tak v té své výši třeba v době dvou let už není řekněme samoživitelka schopná s dítětem z něj vyžít. Jde o to, abychom i takovým rodinám umožnili nějakou možnost volby, aby možnost volby skutečně byla, a ta se nabízí tím, že byť bychom třeba opravdu nakonec přistoupili ke zrušení... (Do sálu vstupuje skupina poslanců a hlasitě se baví, poslankyně se odmlčela.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Žádám kolegy a kolegyně, kteří vstoupili do sálu, aby vstupovali v klidu a nechali toho, komu bylo uděleno slovo, své vystoupení přednášet v důstojné atmosféře. Nebo jste mohli zůstat v předsálí. Prosím o klid! Děkuji.

Můžete pokračovat.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Abychom tedy našli řešení, které bude schůdné. Současná situace je taková, že dětské skupiny jsou financované z velké části díky tomu, že máme podporu z evropských fondů, máme ročně miliardy korun, které jsou využívané na podporu jejich vzniku i provoz, protože opravdu provozovat dětskou skupinu, kde máte na 12 dětí pečující osoby dvě, nejenom jednu většinou, kde nároky jsou samozřejmě velmi vysoké, není levná záležitost a pro rodiny je, pokud by si měly platit zcela v plné výši náhradu, tak je fakticky nedostupná pro velkou část.

A pokud nám tedy skončí podpora z evropských fondů, jako že v určité době k tomu samozřejmě jednou dojde, takže v ne úplně ani vzdálené velmi dohledné době budeme řešit problém, odkud budeme vlastně financovat tuto podporu rodin, jestli ji budeme financovat ze státního rozpočtu, což si myslím, že je asi nakonec jedna z jediných možných variant, která přijde na stůl, anebo jestli to necháme plně na rodinách, rodičích, a tím si budeme asi všichni jisti, že nám jich naprostá většina už těch zřízených zanikne a ta podpora, která do toho byla vložena, ty miliardy prostředků, které do toho už plynuly, tak vlastně půjdou vniveč, protože ty kapacity tím zaniknou a budeme stát před úplně stejnou otázkou, co tedy uděláme pro rodiče takovýchto dětí.

Samozřejmě že to je věc, která je k řešení na Ministerstvu práce a sociálních věcí zejména. Mě by ale zajímalo i stanovisko ministra školství, protože si myslím, že bychom měli slyšet, jaká je současná situace. Já jsem jej v interpelaci žádala o některé informace. Děkuji mu za to, že mi je poskytl, ale myslím si, že i pro vás ostatní, protože ta debata, jak vidíme, ještě bude určitě dlouhá, tak by stálo za to, abychom měli fakta, abychom byli schopni posuzovat, kolik vlastně už těch kapacit vzniklo díky tomu, že byl tento zákon v minulém volebním období přijat v této podobě. Jaká je současná situace, kolik peněz do těchto projektů nebo programů alokuje v současné době na to, aby kapacity mateřských škol byly schopny v roce 2020 dostát k tomu stávajícímu znění zákona. To si myslím, že bychom tady měli za prvé slyšet, abychom se bavili v tomto o plných informacích, abychom je měli. Ale bohužel tady pan ministr teď není, tak doufám, že se ještě dostaví. Většinu té diskuse tady zatím byl, takže věřím, že má pro nás připraveno základní penzum informací.

Pokud se tady rozproudila díky tomuto návrhu zákona diskuse ohledně mateřských škol, tak si myslím, že bychom se měli bavit i o tom, že v rámci OECD do předškolního vzdělávání v České republice plyne jedna z nejnižších podpor. Když to srovnáme s ostatními zeměmi, tak za námi už je snad jenom Turecko, a jsme úplně na chvostu. Možná bychom mohli využít právě toho, že tato novela byla přednesena, k tomu, abychom rozproudili debatu i nad dalšími problémy. Myslím si, že jsou palčivé v rámci předškolního vzdělávání. Jestli přece jenom 28 dětí není příliš v jedné třídě, jestli v tomto směru bychom se taktéž nemohli snažit o jejich snížení. Jsme v tomto, také si myslím, poměrně řekněme rigidní, ale když porovnáme se zahraničím, tak ty třídy bývají spíše menší a je trend i v jiných stupních vzdělávání, aby byly kolektivy spíše menší, protože integrujeme děti s různými potřebami atd.

Tohle si myslím, že je určitý přínos celé debaty, že bychom měli na ten problém nahlížet i z dalších úhlů pohledu, a hlavně bychom měli být schopni do té diskuse zavést i celou řadu dalších aspektů. Rozhodně to není jenom o zvýšeném papírování, které tady bylo hodně zmiňováno, které určitě s sebou takovéto změny přinesly, ale je to právě i o tom, abychom zkvalitňovali předškolní vzdělávání v ČR, aby bylo opravdu nejenom dostupné, ale aby bylo opravdu kvalitní a aby se v něm i těm zúčastněným dobře jak pracovalo, tak dětem dobře žilo.

Byla bych ráda, kdyby - myslím si, že to nebudu brát, za mnou hovoří paní bývalá ministryně, ta určitě představí svůj návrh - ale kdybychom byli schopni využít diskuse k tomu, že to schůdné řešení i pro rodiče dětí, kteří chtějí využít předškolní, resp. nějakou dětskou ranou péči, abychom to našli, abychom vlastně jenom nerušili jedno opatření bez náhrady. To by mi přišlo velmi nešťastné už jenom z toho důvodu, že je tady celá řada rodin, které to potřebují anebo chtějí využít.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové. Paní kolegyni Valachovou požádám o strpení, protože tady mám dvě faktické poznámky - paní poslankyně Melkové a pana poslance Staňka. Nejdřív paní poslankyně Melková. Prosím, paní kolegyně, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Marcela Melková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, mám potřebu se vyjádřit k tomuto bodu jako bývalá pedagožka, učitelka v mateřské škole kdysi dávno, protože jsem přesvědčena, že mateřská škola má funkci především vzdělávací a ne hlídací, což u dvouletých dětí by tak bylo.

Také si myslím, že dvouleté děti - nemyslím si to, je to pravda - dvouleté děti jsou batolata a ta potřebují úplně jinou péči, než jaká by se momentálně naskytla v mateřské škole. Čili zařízení, jako je mateřská škola, prostě pro dvouleté děti není vhodné. Budu ráda, když skutečně novela, kterou chystá vláda, bude k tomuto přihlížet a ke vší spokojenosti se ukončí zdárně.

To je všechno, co jsem k tomu chtěla ve faktické poznámce říct. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Antonín Staněk, potom řádně přihlášená paní poslankyně Valachová. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Antonín Staněk: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Milé kolegyně a kolegové, tak nevím. Přihlásil jsem se s faktickou poznámkou, v které chci reagovat na dvě věci. Všechny naše politické strany odleva doprava, od středu nahoru mají ve svém volebním programu podporu školství. Když se díváme do poslaneckých lavic, tak se mi to zrovna tak nejeví. Projednáváme novelu školského zákona, která se dotýká předškolního vzdělávání. Těch nejmenších, o kterých tady všichni víme, jak nezbytně potřebují mateřskou péči, péči maminek, tatínků a všech - a sál zeje prázdnotou. Děkuji těm, kteří tady jsou. Když se dívám na Piráty, z větší části poslanci hnutí ANO, sociální demokracie atd.

Nicméně ten, kdo mi tu chybí nejvíce a který opustil tuto sněmovnu, možná je někde v kuloárech, nevím, je ministr školství. Věřím, kolegové z ODS, že stejně jako v minulosti, kdy jste byli přesvědčeni, že klíčovému zákonu má být přítomen příslušný resortní ministr, i dnes podpoříte můj návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do přítomnosti pana ministra školství. Myslím si, že číst si to ze stenoprotokolu je sice hezké, to mu přečtou jeho kolegové, proškrtají mu to, vyškrtají mu to, ale myslím si, že by měl být důstojně přítomen projednávání tak závažné věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To je procedurální návrh, o kterém mohu nechat hlasovat bez rozpravy. Jenom podotýkám, že pan ministr školství je přítomen ve sněmovně, neomlouvá se. Naopak. Než dám hlasovat, tak je tady. (Ministr školství přichází do sálu.)

Sice vás mohu odhlásit, požádat o novou registraci, ale protože ten návrh je nyní už nehlasovatelný, protože pan ministr školství je přítomen. Pan kolega Staněk ale trvá ještě na jedné faktické poznámce. Udělím mu slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji. Chci věřit, že pan ministr již vydrží celý průběh jednání v Poslanecké sněmovně, že se opět nevzdálí, protože můj návrh přišel ne po minutové nebo pětiminutové nepřítomnosti pana ministra, ale po poněkud delší. Budu rád, že tady bude pan ministr přítomen.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, to je žádost, které pan ministr zatím vyhověl. Jinak já nemám z jednacího řádu jinou šanci, pokud je tady jiný z ministrů, přerušovat schůzi. Budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Valachové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k předkládané novele zákona. Předem bych chtěla velmi ocenit věcnou a kultivovanou diskusi, kterou vedeme, a všechny příspěvky, které tady zazněly. Věřím, že to je možná jedna z prvních vlaštovek, že skutečně vzdělávacímu systému všichni chceme věnovat důslednou pozornost.

Nejprve bych chtěla jenom připomenout okolnosti, za kterých se do školského zákona dostala garance míst pro děti mladší tří let, a to od roku 2020. Stalo se tak pozměňovacím návrhem tady v Poslanecké sněmovně a stalo se tak při prosazování tehdejšího vládního návrhu ČSSD, ANO a KDU-ČSL, jehož hlavním důvodem byla garance míst pro děti pětileté, čtyřleté a tříleté, to znamená, aby se odstranila negativní praxe, která tehdy v řadě škol byla, že rodiče neměli ani dokonce ve věku pěti let jistotu, že školka bude mít místo pro jejich dítě. Já sama osobně patřím mezi generaci těch rodičů, kteří s tím také měli osobní zkušenosti, takže mohu potvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Osobně jsem ráda, že tato garance minulou vládní koalicí byla prosazena, je funkční, a světe, div se, nenapadá ji v tuto chvíli ani pravicová opozice, která tehdy byla proti. Děti dvouleté vzbudily tehdy vášnivou debatu nejenom tady, ale následně i v Senátu. Dá se říct, že některé z argumentů, které tady padají teď, padaly i tehdy.

Tedy otázka zní, proč jsem jako tehdejší ministryně školství, mládeže a tělovýchovy dala nakonec tady ve Sněmovně souhlasné stanovisko s touto změnou a co mě k tomu vedlo. Byly to dvě věci, v podstatě obě dvě velmi pragmatické. První věc. Už tehdy, v roce 2016, 50 tisíc dětí mladších tří let, to znamená dvouletých, v mateřských školách bylo. Podotýkám, že tento stav se opakuje od roku 2013 až doposud. To znamená, polovina populačního ročníku děti mladších tří let v mateřských školkách je. Druhý důvod, proč jsem nakonec souhlasila s pozměňovacím návrhem, byl ten, že s ohledem na padající demografii většiny krajů v republice, samozřejmě se to netýká Prahy a středních Čech, více a více mateřských škol vítalo to, že mohou přijímat děti mladší tří let. Z tohoto důvodu jsem měla za to, že pokud nemáme žádnou síť předškolních zařízení pro děti mladší tří let na území celé republiky, dětské skupiny vlastně v té době teprve vznikaly, tak z tohoto důvodu jsem přičinila ten souhlas.

Proč to tady opakuji, nebo připomínám. Jednak proto, že se samozřejmě proměnila personálně Poslanecká sněmovna, a jednak proto, že v rozpravě, kterou vedeme, je potřeba rozdělit dvě věci. Jednak tu situaci, že v tuto chvíli 50 tisíc dětí dvouletých v mateřských školách je, a říct si po pravdě, jaké tam jsou v tuto chvíli podmínky a jaké tedy i byly, a za druhé, co můžeme nebo nemůžeme získat onou garancí od roku 2020.

Co se týká těch dětí, které v tuto chvíli již do mateřských škol chodí, to znamená, jsou přijaty, asi je důležité říct u těch dětí mladších tří let docela důležitou věc, která v tuto chvíli ještě v rozpravě nezazněla. Není to tak, že ředitelky nebo paní učitelky mají dnes, pokud je volná kapacita v mateřské školce, možnost si vybrat, zda dvouleté dítě přijmou, či nikoliv. Takto to opravdu není. Je to tak, že pokud je volná kapacita, tak už i dnes musí dvouleté dítě přijmout. Proto také těchto dětí je více a více v mateřských školách a proto také slyšíme ze stran paní učitelek oprávněné - podotýkám oprávněné - výhrady k tomu, jaké podmínky pro vzdělávání dětí mají. Pokud hledáte, kde je to v zákoně napsáno, tak to vyplývá samozřejmě z příslušných paragrafů o přijímání dětí a z toho, že předškolní vzdělávání jako jakékoliv vzdělávání je realizací práva na vzdělávání a to musí být vykonáváno a realizováno za rovných podmínek. To znamená, je-li volná kapacita a je tam přihlášeno dítě dvouleté, není právní důvod ani možnost takové dítě odmítnout.

Co se týká strategií, které v tuto chvíli jsou schváleny, tak je důležité říct, že jak strategie vzdělávací politiky do roku 2020, to znamená z dílny tehdy Petra Fialy a Jiřího Nantla - podotýkám, já tu Strategii vzdělávací politiky 2020 pokládám za velmi zdařilou a myslím si, že to je jedna z nejlepších strategií, která byla pro vzdělávací politiku zpracována -, tak i ona počítá pro vzdělávací systém s úkolem výrazného posílení - a teď pozor - rané péče. Rané péče. To není něco, co by se zrodilo v hlavně jednoho člověka nebo tady v Poslanecké sněmovně.

Druhá věc. Koncepce rodinné politiky, která byla schválena, pravda, minulou vládou, ale poměrně jednomyslně, tak tam také je jasně uveden úkol, že právě děti dvouleté mají být nárokově nebo garantovaně přijímány do mateřských škol. Tolik jenom k shrnutí toho, že se nejedná o právní úpravu, která by byla nějak zvláštní nebo excesivní nebo experimentální nebo pramenící z hlavy jednoho člověka v jednom pozměňovacím návrhu.

Teď kyselé jablko. Samozřejmě to, co tady zaznělo na řečnickém pultu, to, co jste četli z hlediska informací od paní učitelek a ředitelek mateřských škol, to je všechno pravda. Skutečně představa, že dnes v 28členné třídě najednou, právě s ohledem na to, že víc a víc dětí dvouletých se nám dostává do mateřských škol, protože padá demografie ve většině krajů, to znamená, že děti dvouleté na základě dnešní školní statistiky činí druhou nejpočetnější skupinu ihned po předškolácích, to znamená, proměňuje se nám vzdělávací systém i struktura dětí v mateřských školách - tak samozřejmě představa, že v tuto chvíli jsou na to učitelky a školy připravené, je zcela lichá. To je pravda. Otázka je, zda jim pomůžeme tím, že zrušíme garanci míst od roku 2020. Mohu říct, a teď to nemyslím nijak zle směrem ke zřizovatelům mateřských škol, směrem k Ministerstvu školství, Ministerstvu financí, ke státu, nemyslím to nijak zle, ale opravdu ta garance v tuto chvíli od roku 2020 funguje jako zdvižený prst: takto to má být a vy všichni jste povinni pomáhat připravit ty podmínky. Jestliže zrušíme toto pravidlo, řekněme ten zdvižený prst, ten vykřičník, nejsem si jistá, a vede mě k tomu řada zkušeností právě jako ministryni školství, mládeže a tělovýchovy v minulém funkčním období, že někdo se bude o podmínky v mateřských školách nejenom zajímat, ale dokonce že je bude aktivně řešit. Mám významné pochybnosti.

Zaznělo tady opakovaně na řečnickém pultu, a myslím si, že převažoval tento návrh - ne zrušit garanci míst dětí dvouletých od roku 2020, ale upravit tak, aby paní učitelky a ředitelky měly jistotu, že organizační a personální podmínky budou odpovídat dětem mladším tří let, zapojit dětské skupiny, které se během posledních dvou let významně rozšířily, ač pořád převažuje to, že jsou pouze na území Prahy a středních Čech většinově, a zároveň zajistit, aby zřizovatelé obce měli i jinou možnost, jak garanci míst pro děti mladší tří let zajistit, například prostřednictvím dětských skupin.

Někteří kolegové tady zmínili, že takový návrh už existuje. My jsme ho představili jako sociální demokracie před několika týdny a snažili jsme se vlastně jeho text konzultovat a najít pro něj podporu v minulých týdnech. Proto v tuto chvíli ještě není oficiálně předložen, nicméně je zpracován. A stručně vzato, odpovídá tomu, co tady zaznělo z úst Zuzany Majerové nebo kolegyně Pekarové. V zásadě jde o to garanci míst pro děti mladší tří let vázat na to, že mateřská škola bude přijímat děti v roce 2020 do počtu podle podmínek organizace předškolního vzdělávání dětí mladších tří let stanovené prováděcím předpisem a rámcovým vzdělávacím programem, a zároveň doplnit, že obec je povinna zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí přijímaných tímto způsobem buď tím, že zřídí mateřskou školu, nebo zajistí předškolní vzdělávání v mateřské škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí, nebo jako náhradní plnění zřídí dětskou skupinu podle zvláštního zákona. Takto zhruba vypadá návrh, který podle nás pozitivně řeší situaci, kterou v terénu máme. Myslíme si, že tento pozitivní návrh nezavírá oči nad tím, jak říkám, že 50 tisíc dětí mladších tří let už v mateřských školách je.

Znovu podtrhuji, že jsem ta poslední, která by chtěla ignorovat nevyhovující podmínky učitelek mateřských škol. Naopak bych si přála, aby opravdu měly jistotu, že tyto podmínky budou zlepšeny.

Povinné předškolní vzdělávání - také bych je nenazvala experimentem. Tady odkážu zřejmě nejlépe na příspěvek kolegy Karla Raise. Myslím si, že to tady popsal přesně, včetně toho, proč není moudré rušit bezplatnost posledního roku předškolního vzdělávání. Domnívám se, že je také namístě, abychom už v nejbližším školském rozpočtu pro rok 2019 usilovali o to, aby se v případě všech mateřských škol snížily počty děti ve třídách. A souhlasím s tím, co zmiňovala kolegyně Pekarová. Jenom bych upozornila, že Ministerstvo školství toto navrhovalo už v lednu 2017, tzn. snížit počet na 20 dětí, tzn. je to 10 dětí na jednu paní učitelku, s tím, že tam, kde nejsou vyhovující investiční kapacity - podotýkám, že to tehdy zděsilo některé obce a města, že na to nejsou připraveny - tak tam, kde nejsou kapacity, by to znamenalo, že se nebude jednat o více tříd, ale jedna třída o 28 dětech bude doplněna danými počty úvazku paní učitelek, které budou mít možnost danou třídu podpořit. To si myslím, že mateřským školám dlužíme, a byla bych ráda, kdybychom to dokázali naplnit.

V případě kolegy Bauera bych jenom chtěla odkázat na to, že předškolní vzdělávání v posledním roce není zcela povinné, je tam individuální vzdělávání, tak jak zmiňoval příklad toho tatínka, aby měl takovou svobodu volby. A v případě kolegy Miholy si ho dovolím vyzvat, stejně jako KDU-ČSL, aby podpořil návrh sociální demokracie tady na to pozitivní řešení, nikoli na zrušení garance míst, která podle našeho soudu nic neřeší.

Závěrem bych chtěla říct, že skutečně oceňuji věcnost debaty, kterou tady vedeme. Děkuji vám za pozornost a jsem velmi ráda, že jsme opustili rétoriku škodlivosti mateřských škol pro děti mladší tří let, nebo dokonce rétoriku, která rozdělovala paní učitelky nebo osočovala maminky, které využívají mateřské školy, ze zločinu. To si myslím, že není správný způsob řešení. Měli bychom hledat mezi paními učitelkami a maminkami konsenzus tak, abychom zlepšili podmínky v mateřských školách a zároveň umožnili maminkám i tatínkům samozřejmě využívat předškolní vzdělávání způsobem, který zajistí, že mají jistotu, že jejich dítě je v bezpečí a jeho zájem je naplněn.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyni Kateřině Valachové. Mám dvě faktické poznámky pana poslance Václava Klause a paní poslankyně Heleny Válkové. Prosím, máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych také chtěl ocenit dosavadní věcnost debaty. Myslím, že je to tady častěji, že to není jenom u tohoto zákona. Taky bych chtěl poblahopřát vaším prostřednictvím své předřečnici za velice zdařilý projev, který... velice oceňuji takové ty změny názorů, jak se zvyšuje nervozita a stížnosti paní učitelek ve školce, tak vlastně ta argumentace jde zase z jiné strany, tak pro mě to bylo inspirující. A myslím to tedy bez ironie.

Chtěl bych k tomu ale říct jednu věc, a tím trošku reaguji na paní kolegyni Pekarovou. Uvědomme si, my řešíme školský zákon. Neřešíme sociální věci, problematiku miminek, maminek sociálně silných nebo slabých. My řešíme vzdělávací soustavu. Předškolní vzdělávání, školky, řešíme kvalitu našich školek. Na to míří tenhle zákon. Nenechte si vnutit takové ty pohledy z různých stran. Nejsem diktátor, já vám nikterak nebráním zavést zákony o dětských skupinách, o tomhle tom, o tamhle tom, panu ministrovi v tom nebudu bránit. Čiňte to, pracujte. My se ale bavíme o konkrétní věci, o nesmyslech ve školském zákonu, které chceme zrušit. To je meritum věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Heleny Válkové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, původně jsem nechtěla vystoupit, ale jenom mi dovolte takové malinké právnické povzdechnutí. Možná že jste si všimli u mé předřečnice, milé kolegyně, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, poslankyně Valachové, že hovořila: Podívejte se do zákonů. Já se tedy nemusím dívat do zákonů, ale to, co tady prezentovala, je příliš extenzivní výklad povinnosti přijímat děti mladší tří let do mateřských školek. Shodou okolností moje snacha, se kterou o tom stále doma, mám to pořád na talíři, co jsme schválili v minulém volebním období, osobně mě to mrzí tedy, k tomu se přiznávám, řešíme a diskutujeme. A skutečně si myslím, že legislativní zásah je velmi namístě.

Ten návrh podpořím, ale s tou výhradou, o které tady hovořil pan poslanec Rais, kde bychom se k tomu měli ještě vrátit v příslušných výborech. A ne všechny body jsou takové, jak bych si je ve finále představovala. Ale ty příliš extenzivní výklady jdoucí nad rámec předpisů a odvozené od základních principů, postulátů a cílů výchovně vzdělávacího procesu, ty se mi tedy na tomto místě nezdají úplně nejšťastnější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové za dodržení času k faktické poznámce. A nyní pokračujeme v debatě vystoupením pana poslance Ferjenčíka. Připraví se pan kolega Munzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já myslím, že paní bývalá ministryně poměrně přesně přiznala, že ten zákon měl být nějaký klacek na zřizovatele školek, aby je upravili pro dvouleté děti. A dneska, pár let po schválení toho zákona, se ukazuje, že oni to, navzdory tomu klacku, neudělali. A neudělali to v podstatné části proto, protože na to nedostali peníze. A školky ani nedostávají další peníze na provoz. Takže reálně tady máme situaci, kdy jsme uvalili - resp. Piráti ne, ale strany v minulém volebním období - povinnosti na mateřské školky, kterým ony a obce, které je zřizují, nedokážou dostát, a naopak může dojít k výraznému zhoršení situace.

Musím se ohradit proti používání termínu "garantované" místo pro děti od dvou let, protože ve skutečnosti žádná taková garance neexistuje a je to obrovské matení veřejnosti. Ve skutečnosti se bavíme o tom, že děti od dvou let, které budou spádové, budou do těch školek přijímány přednostně před dětmi např. čtyřletými, které spádové nebudou, ale budou se tam hlásit, což v důsledku nastavení stávajících pravidel povede k tomu, že se sníží celková kapacita mateřských škol, protože za každé dvouleté dítě bude muset o jedno dítě snížit ta školka kapacitu, protože se jim sníží maximální velikost třídy. Takže my, pokud to ustanovení vstoupí v platnost, plošně snížíme kapacitu systému mateřských škol. Paní učitelky, které nejsou připraveny na dvouleté děti a nemají tam dost personálu na to, aby se o ně postaral, tam dostanou ty dvouleťáky. Na základě přednosti dětí s trvalým bydlištěm je tam budou muset vzít. A my na ně ukážeme prstem. A říkám, ale máme tady ten bič, abyste to časem zlepšili, a tahle generace prostě holt bude trpět, protože ministerstvo to nezvládlo a obce to nezvládly a rodiče mají smůlu a děti mají smůlu.

Takže taková je ta situace. A o žádné garantované místo se nejedná, protože v případě, že ve školkách místa pro dvouleté děti nebudou, tak samozřejmě ty děti se tam přijímat nebudou. Tady se jenom jedná o povinnost, aby školka přednostně přijímala spádové dvouleté děti před nespádovými čtyřletými. To je reálně, co ten stávající zákon znamená, a podle našeho názoru vytváří víc problémů, než se snaží řešit.

Pokud chceme ten problém řešit, tak má ministerstvo vypsat dotační program na rozšiřování kapacity mateřských škol a na jejich úpravy pro to, aby byly k dispozici dvouletým dětem, a ve velkém investovat peníze. Úplně nejdůležitější zákon v této věci je státní rozpočet, který musíme patřičně nastavit v oblasti předškolního vzdělávání. Školky budou potřebovat personálně posílit a samozřejmě potřebují obrovské investice, které v tuto chvíli nikdo školkám nefinancuje ani v jedné z těch oblastí. To je ten základní problém.

Druhá věc samozřejmě je, jestli je skutečně nejlepší způsob, jak umožnit např. matkám, které chtějí i z rozumných důvodů do práce, když mají dvouleté děti, jestli je ten způsob, jak jim umožnit do té práce, že hodíme na školky povinnost děti přijímat. Podle našeho klubu je daleko vhodnější řešení této situace institucionální podpora dětských skupin, které dneska jsou vázané na peníze z Evropské unie, a výhledově bychom měli řešit, že navážeme na státní nebo obecní rozpočty a skutečně to umožníme systémově z veřejných prostředků financovat. My určitě navrhneme ve druhém čtení doprovodné usnesení toho zákona, aby se problematikou dětských skupin vláda zabývala a aby skutečně řešila tento problém, ale ta stávající legislativa, která je platná a ještě nezačala účinkovat, skutečně více problémů přidělává. To je k těm dvouletým dětem.

Ohrazuji se proti tomu, že bychom chtěli bránit matkám v tom, aby se vrátily do práce, nicméně ten zákon prostě, tak jak je navržený, nemá tu institucionální podporu, která je pro toto opatření potřeba, a během těch dvou let nejsme schopni ji zajistit. To prostě dneska už víme. Některé obce by na to potřebovaly sedm let ve chvíli, kdy nevlastní parcely, kde by postavily novou školku, například. To je jedna část.

Druhá část je to povinné předškolní vzdělávání. Tam bychom se měli podívat na to, co je cílem toho opatření. Proč tady máme povinnou předškolní docházku. Údajný cíl byl ten, že jsme chtěli, aby děti ze sociálně vyloučených lokalit chodily do školky, kde se připraví na základní školní docházku. Proto to opatření bylo zavedeno. A měli bychom si klást otázku, jestli se to stalo, jestli jsme skutečně výrazně zvýšili přítomnost dětí z těchto oblastí ve školkách a jestli skutečně dosahujeme toho deklarovaného cíle, tzn. připravit děti z vyloučených lokalit na to, aby mohly nastoupit na základku. Minimálně podle zkušeností mateřských škol, které jsem navštívil, se to neděje.

Teď jsem byl ve svém obvodu v Chrudimi schválně kvůli tomu ve školce a dneska ta mateřská škola dostane od města, nebo všechny v obvodu dostanou seznam dětí, které dosáhly pěti let, a mají zjistit, jestli už u nich ve školkách jsou, nebo jestli se tam chystají nastoupit na ten předškolní ročník, nebo jak to s nimi je. U dětí, které tam nejsou a nechystají se nastoupit, tak město je obepíše, že mají nastoupit, že mají zákonnou povinnost, blabla, a oni to v řadě případů neudělají, zvlášť z těch sociálně vyloučených lokalit, a nestane se nic. Respektive stane se to, že paní ředitelka má v seznamu 20 dětí, které mají, pokud přijdou, nárok na místo v té školce, a ona neví, jestli má přijímat děti do nižších ročníků, na které se rodiče hlásí se svými dětmi, nebo jestli má čekat na to, jestli se ty děti objeví, nebo neobjeví. Takže ona čeká, jak dlouho může, pak začne přijímat na poslední chvíli ty čtyřleté a tříleté a občas to asi udělá nějaký administrativní průšvih, když se náhodou nějaké to dítě objeví, ale ony se většinou neobjeví. OSPOD, který to má na starosti, nemá kapacitu na to, aby řešil, a v případě, že ti rodiče jsou donuceni se přihlásit do individuálního vzdělávání, pak se omlouvají nebo tam nepřijdou, tak prostě rok se fakticky nic neděje a ty děti pak nastoupí skutečně na základku a to opatření vůbec neplní ten slibovaný cíl. Vůbec se to neděje. Ale co se děje na druhou stranu, že rodiče, kteří řádně své děti připravují na to, aby mohly na základku nastoupit, jsou otravovaní tím, že tam musejí chodit, musejí hlásit dítě do individuálního vzdělávání. Začaly se ve školce řešit omluvenky úplně nesmyslně, jsou psané děti, které tam reálně nepotřebují chodit, že jsou tam zapsané a permanentně omlouvané a zabírají kapacitu, takže se vlastně tímhle opatřením zhoršila situace kapacity mateřských škol.

Takže my rozhodně podporujeme to, aby předškolní děti měly nárok na to být přednostně přijaty, proti tomu nemáme vůbec nic. Jsme ale rozhodně proti tomu, aby ta povinnost, aby tam byly, byla stanovena tím současným způsobem, kdy reálně se nevynucuje a postihuje to jenom ty, kteří např. řádně vzdělávají své děti doma. Z toho pohledu, protože dneska se nerýsuje řešení, nám přijde rozumnější tu povinnost zrušit.

Třetí věc je to hrazení a tam si naopak myslíme, že je to rozumné opatření, jak zvýšit motivaci rodičů třeba z těch vyloučených lokalit, kde přece jenom nějaké ty jednotky procent tam začaly ty děti posílat, aby si to mohly dovolit, to znamená bezplatný poslední rok školky. Proti tomu nic nenamítáme a určitě budeme podporovat zrušení bezplatnosti v rámci druhého čtení.

Takže tolik názor velké většiny našeho klubu. Budeme určitě následně diskutovat detailní opatření, můžeme se bavit o těch úpravách, ale bavme se o tom, co se děje reálně, tzn. jaká je skutečně situace v těch školkách, a ne o tom, co je napsané v tom zákoně, co někdo bohužel tady prezentuje jako nějaký reálný stav, kterému se to ani zdaleka neblíží. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferjenčíkovi. Požádám pana kolegu Munzara o strpení. Nejdřív tři omluvy z jednání: pana poslance Jana Volného od 16.00 do konce jednacího dne, pan ministr Ťok také do konce jednacího dne a pan poslanec Farský.

Nyní mám dvě faktické poznámky - paní poslankyně Valachové a paní poslankyně Černochové. Nejdříve paní poslankyně Valachová s faktickou poznámkou. Máte slovo k faktické poznámce, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jenom skutečně stručně k panu kolegovi Ferjenčíkovi, vaším prostřednictvím, a samozřejmě ty bližší věci mu velmi ráda postoupím.

Investice. Samozřejmě že ihned poté, co byl - byť to byl pozměňovací návrh a nebyl předkládán Ministerstvem školství a ani jsme ho nepodporovali, tak jsem tady přesně popsala, do jaké situace se tehdy Ministerstvo školství dostalo. Samozřejmě že ihned poté byla dohoda, a je průběžně naplňována, se Svazem měst i Sdružením místních samospráv, o tom, jak má být školská soustava, tzn. doplnění kapacit, realizována. Ministerstvo školství má národní program pro rozšiřování kapacit mateřských škol. Naopak si obce vynutily jeho nezrušení právě s ohledem na přijetí tady té novely a pokračuje. V letošním rozpočtu jsme dokonce posílili tady v Poslanecké sněmovně mateřské školy o 350 milionů korun. Také jsme přijali doprovodné usnesení, které zavazuje sloučit všechny investiční programy dané školské soustavy, aby to bylo efektivní. To se přece všechno děje a stalo.

A co se týká toho, kde nejvíce mělo být investováno do kapacit mateřských škol, zejména pro děti mladší tří let, pak upozorňuji na IROP, který tímto způsobem už proinvestoval 2,5 mld. korun. Kritizováno bylo zrušení druhé výzvy pro posilování kapacit mateřských škol ze strany obcí a měst a aktuálně se vyjednává přesun alokace ve výši 5 mld. A toto všechno bylo písemně zpracováno, zveřejněno, komunikováno. To znamená, já odmítám to, že obce nedostaly nic a nedostávají nic a ještě nedostanou do budoucna nic. To skutečně není pravda.

Také bych chtěla říct, že obce dosáhly zvýšení RUDu, což jsem podporovala, a také na předsednictvu Svazu měst jsem byla přítomna, když se o tom tehdy rozhodovalo. A jsem ráda - (Předsedající upozorňuje na čas.) Pardon. Zkrátka zvýšený RUD z 8 tis. na 14 tis. korun. Vím bohužel přesně, co se teď děje v rámci rozpisů a rozpočtů obcí. A jenom chci říct, že i toto je částka, která směřuje do rozšíření kapacit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jsem původně chtěla reagovat na kolegu Ferjenčíka, ale budu reagovat i na paní Valachovou vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Paní Valachová, on papír snese všechno. Vy jste byla v pozici ministryně školství i na Praze 2, kde jsme měli nějaké setkání s řediteli základních a mateřských škol. Naslibovala jste jim tam možné i nemožné, nesplnila jste z toho vůbec nic. Papír snese všechno. Zkuste se zeptat kohokoli ze starostů, jakým způsobem se to, co vy jste možná dala někam na papír, promítlo v rozpočtech těch obcí. Já vám to řeknu. Nulou! Naopak budeme mít mnohem větší náklady i na vybavení, na hračky, na přebalovací pulty, nočníky. Nemluvě o tom, jakým způsobem to bude kompenzováno z hlediska mzdy těm pedagogickým pracovníkům.

K tomu, co tady říkal kolega Ferjenčík. Já bych s ním souhlasila možná s jedinou výjimkou. Dotační program by to neřešil. Praha 2 provozuje jesle. Možná to je pro někoho komunistický výdobytek. Prostě jsou tady rodiny, které je chtějí. A samospráva, osvícená samospráva, vyjde rodičům těchto dětí vstříc přesně tímto způsobem. A splňuje to všechno, co splňovat má. Protože ano, tam se o ty děti starají zdravotní sestry, jsou tam všichni podobného věku a nerozkládáte si kolektiv dětí v mateřských školkách. Takže skutečně tady je to spíš apel třeba na Svaz měst a obcí, aby dávali pobídky pro starosty, aby budovali jesle. Na dvojce budujeme už druhé jesle, protože ty první mají nedostatečnou kapacitu. Takže skutečně tady řešení je. Řešení, které nebude narušovat ten systém, který nebude přesně tak, jak to tady říkali moji předřečníci - (Předsedající upozorňuje na čas.)

Já se pak přihlásím ještě v reakci další určitě na někoho z kolegů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kupka. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já musím reagovat obratem na to, co zaznělo. Protože je pravda, že zejména do okolí velkých měst teď plyne víc finančních prostředků na rozšiřování kapacity mateřských školek, ale garantuji vám, že to stačí pokrýt jenom velmi stěží to, aby do těch mateřských školek mohly chodit děti předškolní, čtyřleté a tříleté. O dětech dvouletých ve Středočeském kraji, kde jste kandidovala (k poslankyni Valachové), a v řadě dalších míst prostě nemůže být řeč. My teď máme zásadní deficit i pro ten obvyklý věk dětí v mateřské školce.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka, pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom upozornit, že ta povinnost přinese nemalé investice i do snížení kapacity mateřských škol. Například právě ty přebalovací pulty. Ve chvíli, kdy školka nemá dost dětí na to, aby otevřela novou třídu, kterou by si postavila za peníze obce, těch dvouleťáků, a přijímá ty dvouleté děti do stávajícího kolektivu děcek, takže se tam dvouleté děti míchají do nějakého počtu té běžné třídy, tak oni pak musí mít ten přebalovací pult, který často nemají kam dát, v těch koupelnách, takže oni budou muset budovat nové koupelny na to. A v kombinaci s tím, když jsou to malé školky, které přijímají jenom omezený počet dětí, tak se jim snižuje kapacita, čímž se jim právě snižují i platy učitelek, protože dneska jsou vázané na to, aby byly na maximu toho, aby dostávaly tu dotaci na žáka, tak vlastně klesnou příjmy na platy pedagogů, klesne jim kapacita a současně jim vzniknou investiční náklady na to, aby připravily svůj prostor na děti od dvou let, a to nezávisle na tom, jestli ty děti tam nastoupí, nebo tam nenastoupí, což je úplně nejbizarnější.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickými poznámkami jsou přihlášeny v následujícím pořadí paní poslankyně Aulická Jírovcová, Pekarová Adamová, Černochová, Gajdůšková a Adámková. Paní poslankyně Aulická Jírovcová má slovo. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte, abych reagovala na diskusi, která tady probíhá. Já jsem sice přihlášená, ale myslím, že dneska už to nebude na delší diskusi. Každopádně musím reagovat na kolegyni Valachovou vaším prostřednictvím.

Bavili jsme se tady o číslech, že dneska jsou mladší děti do tří let ve školkách reálně a běžně. Ale asi je nutné říci, jaké to jsou děti. A musím říci, že je velký rozdíl, jestli se přijímají dvouleté děti, které mají dva tři měsíce do dovršení tří let, anebo pokud se přijímají děti ve věku dvou let a maximálně dvou a půl roku. Protože obecně musím říci, že mateřské školky jsou vzdělávací institut a dvouleté děti reálně vzdělávat prostě nelze! To je fakt a to si paní kolegyně Valachová prostě musí uvědomit.

A já jsem potěšená kolegyní z ODS, protože my v Mostě máme troje jesle. Kapacita 54 míst. Trvale obsazené, samozřejmě žádostí je daleko více. Jesle jsou institut, který byl samozřejmě před rokem 1989, ale já si nemyslím, že teď bychom se měli za to stydět. Naopak si myslím, že Ministerstvo zdravotnictví nebo Ministerstvo školství by se mělo hluboce zamyslet nad tím, že ten institut by měl být podporován především finančně, a že by se naopak měla znovu zaobírat, že jesle jako alternativa pro hlídání dětí kolem dvou let před nástupem do předškolního vzdělávání je jedna z nejlepších možností.

A co se týče dětských skupin, nezlobte se na mě, ale dětské skupiny opravdu maximálně do tří let věku, tak aby zase opět děti mohly nastoupit do předškolního vzdělávání, které si myslím, že pro ty děti je jedna z nejlepších alternativ. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Pekarové Adamové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Tady z té debaty jednoznačně vyplývá, že by bylo opravdu dobré to, k čemu jsem vyzývala ve svém příspěvku. A protože tady v tu chvíli nebyl pan ministr, tak to zopakuji, protože to bylo směřováno k němu.

Pane ministře, myslím, že by bylo vhodné, kdybyste taktéž vystoupil právě s těmi fakty, která tady jsou často předmětem diskuse, ale ve své podstatě vlastně nejsou vyřčena a chybí, ohledně toho, co ministerstvo v současné době už právě pro toto opatření udělalo, jaké jsou finanční prostředky, které už byly alokované, jaké jsou plánované atd., abychom se tady opravdu nebavili o hausnumerech, ale o jednotlivých opravdových částkách. Myslím, že to tady teď postrádáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Černochová stáhla svou faktickou poznámku. Další faktická poznámka paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom skutečně velmi rychle. Musím říct, že fandím Praze 2, a prostřednictvím pana předsedajícího paní Černochové, že Praha 2 má jesle a staví jesle, protože si dobře pamatuji, že bohužel jesle byly zrušeny z ideologických důvodů vládou Václava Klause (ukazuje do pravé části sálu) jako přežitek s tou ideou, že matky mají být doma, nejlépe tedy až do té školy. Debata o dvouletých dětech dneska v mateřských školách není nic jiného než důsledek řešení této situace, ke které jsme se dopracovali. Byla bych skutečně ráda, abychom na to nezapomněli a abychom zapřemýšleli, jak to řešit možná i trochu jinak. Jinak jsem připravena vystoupit v řádné rozpravě. Děkuji. (Tleská poslankyně Matušovská.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Adámková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi pohled lékaře. Já jsem trošku zděšena z toho, že my tady o dvouletých dětech hovoříme, jako kdyby ony nebyli drobní človíčci, o jejich rodinách. To dítě samozřejmě je-li vyspělé, tak není problém, je-li tam možnost, umístit ho kamkoli jinam. Jinak samozřejmě jesle a školku nelze zaměňovat. Jesle patří zdravotníkům, jsou tam zdravotní sestry, které znají potřeby dítěte. Ve dvou letech mnoho dětí má plenky. Neumějí úplně všechno. Kdežto školka je skutečně vzdělávací. A jistě je možné potom individuálně přistupovat. Čili myslím si, že ten zákon - dvouleté děti do školky - odporuje vůbec všemu včetně etických kodexů, které máme. (Potlesk několika členů ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou nyní paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Musím se zastat vlády Václava Klause. Jesle nerušila vláda Václava Klause. Byla to víceméně libovůle těch samospráv. Transformovalo se to z Ministerstva zdravotnictví tuším, pod které jesle předtím spadaly. A ten filozofický přístup centralizovat či decentralizovat, tak ten máme každá s kolegyní Gajdůškovou prostřednictvím pana místopředsedy zřejmě jiný, protože já tohle beru, že jesle nejsou povinností, aby se o ně staral stát, aby je zřizoval stát, ale aby je zřizovaly přesně ty samosprávy, případně kraje, které na to budou poskytovat částečně finanční prostředky, částečně se jesle platí, rodiče platí nějaký příspěvek, a samozřejmě ve velké míře se na tom podílí příslušná samospráva. Myslím si, že tak jak je to nastavené, je to naprosto v pořádku, a byla bych proti tomu, aby povinně zřizoval jesle nějakým zákonem stát, protože pak bychom se skutečně dostali do stejné situace, jako tady dneska diskutujeme ty dvouleté děti v mateřských školkách.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou je nyní přihlášen Václav Klaus, pan předkladatel. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Už je vidět, že to dneska nestihneme. Už se tady točíme v kruhu. Tak já to odlehčím. Když se ti ostatní poslanci musejí oslovovat prostřednictvím pana předsedajícího, tak bych požádal paní poslankyni Gajdůškovou, když mluví o vládě Václava Klause, aby na mě neukazovala. Případně prostřednictvím pana předsedajícího jenom. Děkuju. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Následuje faktická poznámka pana poslance Staňka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. I já jsem možná asi špatně slyšel, anebo to paní kolegyně vaším prostřednictvím určitě nemyslela vážně, že by obce a města měly zřizovat jesle a ještě je nějakým způsobem dotovat. Co ještě všechno bychom měli jako obce dělat? Co všechno bychom ještě jako obce měli dotovat? Já si myslím, že je v zájmu státu vytvořit podmínky rodičům, kteří potřebují dát své dítě před třetím rokem do některého zařízení ať už zřizovaného Ministerstvem zdravotnictví, nebo předškolního. Jsem přesvědčen o tom, že skutečně zrušením systému jeslí vznikl problém, který dneska řešíme a který dnes jsme vlastně řešili tím předškolním zákonem. Takže je dobře, že o tom mluvíme. Ale prosím vás, všechno nemůžou dělat obce. My nemáme bezedné kapsy.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka paní poslankyně Černochové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Pan kolega předřečník vaším prostřednictvím moje vystoupení evidentně nepochopil. Já jsem reagovala na to, že si myslím, že by bylo špatně, aby jesle zřizoval stát, Česká republika, aby to byla povinná instituce. A jestli prostě některá obec si chce jesle zřídit a chce, aby byly provozovány jako u nás na Praze 2 pod centrem sociálních služeb, které je zdravotnické zařízení, tak proč ne? Žádná povinnost. Ale ať samospráva, která nejlépe zná demografický vývoj ve své obci, ať si toto rozhodne fakultativně. Pokud prostě je to obec, kde naopak populace je staršího, vyššího věku, tak stavím důchoďáky. A taky nečekám, že je bude stavět stát. Pokud je tam generace mladší a já ji chci v obci udržet, tak stavím školky, školy, jesle, dětská hřiště.

Jsem v komunální politice, pane kolego vaším prostřednictvím, dvacátým rokem. A věřte mi, že jsem na Praze 2 vyhrála vlastně troje volby a dvakrát jsem byla místostarostkou, osm let. Takže si myslím, že něco o komunální politice vím. Nevím, jak jste dlouho v komunální politice vy. Ale já něco o komunální politice vím. A Praha 2 je výjimečná právě tím, že se stará o lidi různých generací, že z této obce neodešly mladé rodiny do satelitů, ale že zůstaly žít a bydlet na dvojce, protože mají ty služby zachovány. Stejně tak je mají zachovány senioři, kteří mají vlastně veškeré služby pod naším centrem sociálních služeb. A toto já beru, že je povinností starosty, ne stát s otevřenou náručí, co mi stát dá.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní bude následovat vystoupení s přednostním právem pana ministra Plagy. Než přijde k řečnickému pultu, tak vás seznámím s omluvami. Od 18.40 do konce jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Špičák a pan ministr kultury Ilja Šmíd se omlouvá od 18.30 do konce jednacího dne.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, byl jsem k tomu vyzván, tak se vyjádřím k tomu návrhu, který tady leží. Každopádně na začátek ano, a já mohu přímo, takže panu poslanci Staňkovi, ano, byl jsem pryč 13 minut, nebylo to pět, jak jste říkal, za což se ještě jednou omlouvám. A teď k tomu faktickému materiálu.

Co se týká dvouletých dětí do školek, jednotliví řečníci říkali, že už dneska 50 tisíc dvouletých dětí chodí do školek. Já bych správně použil termín netříletých, protože jsou to děti, které samozřejmě k 1. 9. nemají tři roky, ale těmi tříleťáky se většinou stávají v průběhu toho roku. To znamená, potvrzuji to, že je rozdíl, a myslím, že to všichni vnímáme, jestli bude nárok pro dvouleté každé, anebo jestli tam zůstane zachována možnost, aby to dítě, které je zralé, a to posoudí ředitel dané školy, resp. mateřské školky, jestli tu mateřskou školu navštěvovat může. Ano, 45 tisíc netříletých dětí i v tomto ročníku nastoupilo a navštěvuje mateřské školy.

Každopádně pokud tady byl dotaz na to, co by způsobila ta plošná povinnost roku 2020, tak když dopočteme populační ročník cca na 100 tisíc dětí, tak pokud budeme vytvářet kapacity pro dalších 40 tisíc dětí nebo pro všechny, jako že ta povinnost je plošná, tak mohu pouze na tvrdých datech říct, z výzev, které jsme dali na vybudování míst do mateřských škol, vyšla průměrná cena, někdo rekonstruoval, někdo stavěl, vyšla průměrná cena na jedno místo 283 tisíc korun. Pronásobíte-li 40 až 60 tisíc vytvořených míst částkou 283 tisíc korun, máte spodní odhad investiční náročnosti v tom daném regionu. Ano, jsou to vysoké miliardy korun. Pokud budete počítat 40 tisíc krát 283, tak jsme nad deseti miliardami.

V tomto případě se sluší doplnit, že investiční program, kterým to mělo být doprovázeno a je doprovázeno, Ministerstvo školství vypisuje, ale pro letošní rok je tam 300 milionů korun. To znamená, i se spoluúčastí obcí saturujeme, nebo jsme schopni saturovat pouze určité procento. V předchozích letech to nebylo o nic moc lepší. Takže rozhodně ta investiční potřeba není v tuto chvíli a nebyla ani v minulých letech tím, co by doprovázelo tento zákon.

Z mého pohledu - a já jsem za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k tomu dával neutrální stanovisko na vládu. Co se týká dvouletých, tak mám za to, že ta plošná povinnost samozřejmě není tím správným nástrojem. Má smysl a věřím v to, že zřizovatel, tak jak tady také padlo, který ví, že má v obci spoustu mladých rodin, tak jeho prioritou bude dobudování těch kapacit. A jak už jsem řekl, současné znění zákona mu umožňuje vzít i to mladší tří let, ale s ohledem jednak na zralost toho dítěte a také kapacity.

Co se týká druhého - nebo možná ještě jedna poznámka. Samozřejmě debatu, a ona se tady dneska otevřela, je potřeba vést nad sladěním profesního a rodinného života. Ale znovu opakuji, nemyslím si, že plošná povinnost obcím vybudovat kapacity a pak - to přeženu - čekat na to, jestli tam děti dojdou v tom odhadovaném počtu, nebo ne, není asi úplně optimálním řešením.

Co se týká povinného posledního roku předškolního vzdělávání, tak mám za to, že ano, veďme o tom diskuzi, ale rád bych k tomu měl jednu faktickou poznámku. A ta je - zavedli jsme to 1. 9. 2017. A jsme v dubnu roku 2018 a už víme, že to nefunguje a že to máme zrušit. Takže bych byl rád, kdybychom tu debatu odložili a skutečně se bavili nad daty z prvního a druhého roku, a pak se k té debatě klidně vraťme, pokud zjistíme, že to v praxi vůbec nefunguje.

K třetí části. Moje pozice, to znamená ta, která ruší bezúplatnost vzdělávání dětí v mateřské škole, tak chci poznamenat jenom toto. Po celou dobu účinnosti školského zákona bylo vždycky vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a v přípravné třídě základní školy poskytováno bezúplatně. Takže v této části jenom upozorňuji, že předložený návrh to nevrací v původní stav, ale ještě někam, kde to ani v minulosti nebylo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Munzar, kterému teď dám slovo. Připomínám jinak, že dnešní jednání Poslanecké sněmovny bude ukončeno v 19. hodin. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, trpělivost růže přináší a po tom množství faktických poznámek na konci jednacího dne se také dostávám ke slovu. Děkuji za to.

Já bych chtěl tady mluvit o něčem jiném, než tady bylo - nebo chtěl bych mluvit o tomto návrhu zákona, ale z jiného úhlu pohledu. My tady, v této slovutné Poslanecké sněmovně, máme možnost velmi výrazně ovlivňovat životy lidí a celkově nastavovat to, jakým směrem se bude česká společnost vyvíjet a posouvat. A podobné zákony dotýkající se našich dětí, fungování rodin a každodenních životů, jdou na základ hodnot, na kterých je naše společnost vystavěna. A my si musíme položit otázku, a já jsem si ji kladl, když školský zákon, který teď chceme změnit, vešel v minulém volebním období v platnost. Tak ta otázka zní: Co je víc - stát, nebo rodina? A komu patří děti? Státu, nebo rodině? V tradičních společnostech, jako je stále ta naše, je základem společnosti rodina. Tam dochází k té největší důvěře, lásce, pomoci, podpoře a formování dětí. Svoboda je o tom svobodně v rodině rozhodovat. Rodiče snad vědí nejlépe, co je pro děti nejlepší, a chtějí dát svému dítěti i to nejlepší. A stát jim má vytvářet podmínky, ne jim určovat povinný poslední rok školky. Když se svobodné rozhodování nepodporuje, tak je to právě naopak. Děti se mají co nejdříve institucionalizovat a zařadit se do správných škatulek a schémat. To je pro mě poslední povinný rok školky.

Tradiční rodina je dnes pod neustálými útoky, většinou zdůvodněnými tak, že některé rodiny nefungují. Problémy minorit se tak řeší direktivou a mnohdy šikanou pro většinu. Pod podobným pláštíkem přišla povinná školka a některé děti nebyly na školku připraveny, proto se zavedl poslední rok školky povinně pro všechny. Ale jak k tomuto kroku přijde například maminka se dvěma dětmi, s jedním předškolákem a jedním batoletem, která každý den musí putovat s malým dítětem přes celé město, do jiné obce? Sociální inženýry tyto případy očividně nezajímají. Navrhuji individuální plány a omluvenky. (Silný hluk v sále.)

Požádal bych pana předsedajícího...

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, máte pravdu, pane poslanče. Prosím pány poslance a paní poslankyně o klid, o vytvoření podmínek pro to, abychom mohli vyslechnout i vystoupení pana poslance Munzara. Prosím pokračujte.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Abyste mě dobře pochopili. Já sám mám dvě děti, školáka i předškoláka. Protože ten předškolák do školky chodí rád, tak bychom ho do školky dali stejně, asi jako většina rodičů. Ale podstatné je, že by to bylo naše rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí státu o našem dítěti. Školní povinná docházka jako základ vzdělání je bez diskuze. I když si kladu otázku, proč nám stačilo osm let základní školy a mezitím se přidal devátý ročník. Ale školka? Naučí se snad děti lépe kreslit, vystřihovat, zpívat a podobně?

Předchozí vedení ministerstva - to je důležité - prosadilo zákon, který děti cíleně vytrhává z rodinného prostředí. Chcete být se svým pětiletým dítětem doma? Dle bývalého vedení ministerstva nemůžete. Chcete dát dítě do školky už ve dvou letech? Školky vám musí vyhovět bez ohledu na svou kapacitu, personální vybavení a bez ohledu na fakt, že systém na to není vůbec, ale vůbec připraven. Každý z nás, kdo má dítě, ví, že každé dítě je jiné. Některé by mohlo ve dvou letech bez problému zapadnout mezi tříleté, ale pro některé to bude trauma. A trauma to bude zejména pro ty učitelky v mateřských školkách, které se pak budou cele věnovat tomu nešťastnému dítku, krmit ho, přebalovat, a na ostatní děti nezbude čas. Pro dvouleté děti potřebujeme jinak vyškolený personál, jiné vybavení školek, jiný přístup.

Stát hodil tuto povinnost na obce bez jakékoliv přípravy na změnu takového systému. Problém není vyřešen tím, že se to napsalo do zákona a někdo jiný, v tomto případě obce, se postará. Stát má zvolit přece jinou metodu. Chce-li podpořit vznik předškolních zařízení i pro dvouleté děti, má nastavit takové motivační podmínky, aby to obce, nebo třeba i soukromý sektor, začaly přirozeně zajišťovat.

Já návrh pana kolegy Klause podporuji jako rodič, který chce sám rozhodovat o svých dětech, nechci, aby za mě rozhodoval stát, a jako rodič, který chce, aby školky poskytovaly kvalitní služby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Je 18.57, já přerušuji projednávání tohoto bodu. Nekončím ještě dnešní jednání Poslanecké sněmovny, protože s organizačními informací chce vystoupit pan místopředseda Pikal. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji za tuto možnost. Děkuji všem, že mi ještě věnujete trochu své pozornosti. Jako nejmladší jsem dostal za úkol předsedat podvýboru pro udělování státních vyznamenání, respektive pro jejich projednání. V tuto chvíli máme několik návrhů. Nicméně bych vás chtěl všechny upozornit, že návrhy je potřeba si vzít za své do 13. tohoto měsíce, což je tak za tři dny, nebo případně předložit návrhy vlastní. Abyste to pak nemuseli nějak pokoutně řešit později, protože k těm návrhům je vhodné připravit různé záležitosti, jako na které vyznamenání to má být a podobně. Čili ty návrhy jsou vám k dispozici. Obraťte se když tak na členy svého klubu, kteří jsou členy podvýboru, ti vám podají podrobnější informace, nebo se obraťte na tajemnici podvýboru. A zvažte prosím, jestli chcete nějaké návrhy podat, nebo ne. Jinak v tuto chvíli jsou, myslím, podpořeny dva. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní končím dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Sejdeme se opět zítra, ve středu 11. 4., v devět hodin. Budeme pokračovat přerušeným bodem a dalšími body dle schváleného programu. Přeji vám pěkný večer.

 

(Jednání skončilo v 18.59 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.