Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

8.
Návrh poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 61/ - prvé čtení

Opět požádám o přítomnost jak zástupce navrhovatelů, tak zpravodaje. Budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Do rozpravy je nyní přihlášen s řádnou přihláškou pan poslanec Milan Pour, kterému udělím slovo. Připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Ještě požádám sněmovnu o klid. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Pour: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, v posledních třech měsících jsem se setkal jako starosta Milovic a poslanec s řadou podnětů a připomínek prostřednictvím osobních jednání, e-mailů i telefonických rozhovorů týkajících se předškolního vzdělávání. Bohužel z toho je patrné a zřejmé, že toto téma stejně jako téma inkluze na základních školách patří mezi palčivá témata, která je třeba řešit.

V lednu 2018 podala skupina poslanců v čele s poslancem Václavem Klausem ml. návrh novely školského zákona. To, zda předložený návrh splňuje potřebné informace a formální náležitosti, posoudila vláda ve svém stanovisku. Na tomto místě bych se však rád vyjádřil k zamýšlenému obsahu tohoto návrhu, kterým je zrušení povinné předškolní docházky pro děti od pátého roku věku a zrušení povinnosti přijímat do předškolního vzdělávání děti již od dvou let věku. S názory pana poslance Václava Klause ml. jakožto názory odborníka na problematiku školství v převážné míře souhlasím, avšak pro jejich potvrzení jsem se ještě setkal s těmi, kteří do této problematiky mohou vnést jistě ten nejkvalifikovanější pohled, a to jsou právě ředitelky a učitelky v mateřských školách.

Nejdříve mi dovolte, abych se zmínil krátce ve svém komentáři k povinné předškolní docházce pro děti od pátého roku věku.

Děti, které v daném školním roce dovrší šest let svého věku, tedy takzvaní předškoláci, jsou do mateřských škol již řadu let přijímány přednostně, a to vzhledem k nastavení kritérií pro přijímání do mateřské školy. Na rozdíl od ostatních rodiče těchto dětí neplatí úhradu za vzdělávání, to znamená školné, platí pouze stravu. Do školky v důsledku toho chodí naprostá většina předškolních dětí. Od září 2017 došlo k zavedení povinné školní docházky i pro předškoláky. Cílem mělo být donutit rodiče, kteří předškoláky do školky nepřihlásili, k tomu, aby své děti alespoň v posledním roce do školky dali. Školkám tím tedy vždy, takzvané spádové školce a také obcím, přibyla značná administrativa, která zčásti zahrnuje téměř detektivní pátrání po tom, zda všechny děti příslušného věku jsou zapsány v některém předškolním zařízení.

S povinnou docházkou bylo nutné zavést povinnost rodičů omlouvat nepřítomnost dítěte, tak jak to známe ze základních škol. Nicméně pravidla pro toto omlouvání centrálně nastavená nebyla, a tak se s tím každá mateřská školka musela vyrovnat sama, v důsledku čehož jsou podmínky pro omlouvání dětí v různých školkách různé. Některé školky požadují omluvenku od lékaře pro omluvení nepřítomnosti delší stanoveného počtu dní, avšak někteří lékaři údajně odmítají taková potvrzení vydat s odkazem na to, že to není jejich zákonná povinnost. Školkám tedy v této fázi přibyla administrativa spojená s evidencí omluv a případným hlášením neomluvených dětí na OSPOD.

Právní úprava však zároveň umožňuje rodičům, kteří dítě nechtějí do školky přes zavedení povinné předškolní docházky umisťovat, aby oznámili spádové mateřské škole, že budou své dítě vzdělávat individuálně. V takovém případě je potom dítě podrobeno přezkoušení, pro které opět však neexistují stanovená pravidla, a je tedy zase na konkrétní školce, případně paní učitelce, jak k tomu přistoupí. Důležitým faktem je ovšem to, že pro děti, které jsou vzdělávány doma, musí být ve školce drženo místo. Je tady zapsáno jako docházející, a to pro případ, že dojde k naplnění podmínek pro ukončení individuálního vzdělávání. V takovém případě by mělo následující den nastoupit k řádné docházce. Mateřským školám tedy opět přibyla administrativa související s evidencí doma vzdělávaných dětí a s jejich přezkušováním. Doma vzdělávané děti, které do školky nechodí, navíc zabírají místo jiným dětem, které potom nemohou být do školky přijaty, přestože jejich rodiče o to zájem mají.

Výsledkem takto zavedené povinné předškolní docházky je tedy značný nárůst administrativy pro mateřské školy, která z velké části dopadá právě na učitelky, jejichž hlavní náplní práce by ale mělo být děti vzdělávat. Přitom rodiče, kteří děti do mateřské školy vodit nechtějí, mohou využít možnosti blíže neupraveného domácího vzdělávání, avšak na místa těchto dětí není možné přijmout dítě rodičů, kteří by o docházku svého dítěte v mateřské školce stáli. Rodiče ostatních předškoláků jsou potom nuceni absenci svého dítěte omlouvat.

Ještě se zmíním o povinném přijímání dětí již od dvou let věku k docházce v mateřské škole. Povinné přijímání dětí, které dovršily dvou let věku, tedy dětí o rok mladších, než je tomu zpravidla nyní, k docházce do mateřské školy je záležitostí, která rovněž komplikuje provoz mateřských škol. V dřívější době byly do mateřských škol přijímány děti, které dovršily tří let věku. Mladší děti, u nichž bylo třeba zajistit, aby se o ně měl během dne kdo postarat, například z důvodu zaměstnání rodičů, navštěvovaly speciální zdravotnické zařízení, jesle. Tato hranice tří let věku má svoje odůvodnění ve fyzickém a psychickém vývoji dítěte. Děti mladší tří let mají zcela jiné potřeby a možnosti než děti starší tří let. O tom tady od ostatních předřečníků byla celá řada názorů a faktů. Mateřské školy jsou zařízení vzdělávací a jejich prioritním úkolem je děti vzdělávat. Znovu zdůrazňuji: děti vzdělávat. Dvouleté děti však nemají ještě potřebu být vzdělávány, tyto děti mají být opečovávány a vychovávány. V mateřské škole platí určitý denní rytmus a režim, který průměrné dvouleté dítě není schopno přijmout. Takto malé děti nejsou schopny spolupracovat, mnohdy nejsou soběstačné v sebeobsluze, ať už se jedná o převlékání, používání toalety apod. Aktivity, které starší děti vykonávají, je nezaujmou, nerozumějí jim, nebaví je to, a tedy starší děti ruší, v horším případě jim ubližují, jako je například házení hraček apod.

V případě, že je těchto dětí ve třídě omezený počet, například zpravidla jeden, dva, lze namítnout, že pro tyto děti je možné využít chůvu. Tato námitka je však platná pouze v omezeném rozsahu. I dítě s chůvou bude v nějakém rozsahu ostatní děti rušit. Navíc samotná přítomnost chůvy stejně jako asistentů pedagoga přirozeně konkuruje roli učitelky jako toho, kdo kolektiv řídí. Největším problémem však je, že pokud je chůva nepřítomná z důvodu pracovní neschopnosti, péče o své vlastní nemocné dítě a v jiných případech, v takovém případě není možné nechat malé dítě rodičům doma, tedy povinnost péče o toto dítě, případně děti, je přenesena potom na paní učitelku. Ta se potom nemůže plně věnovat ostatním dětem, tedy v samotném důsledku musí nutně dojít k zhoršení vzdělávání poskytovaného starším dětem.

Další otázkou, nepříliš často veřejně diskutovanou, je snižující se motivace učitelek mateřských škol své zaměstnání vykonávat. Učitelky v mateřských školách studovaly předškolní vzdělávání dětí nejčastěji právě proto, že chtěly vzdělávat předškolní děti. Tato náplň práce však prochází postupem času řadou proměn, které vyžadují stále větší časovou dotaci učitelek pro plnění administrativních úkolů. Učitelky se nyní musejí vypořádat s dětmi zařazenými do docházky v rámci inkluze, což je zvláště u mentálně postižených dětí velice psychicky náročné. Množí se i počet cizinců, se kterými je obtížnější komunikace. Zasažení denního režimu mateřských škol docházkou dvouletých dětí, u které lze předpokládat, že od září 2020, kdy má příslušná úprava vstoupit v platnost, bude početná, znamená pro řadu učitelek tu pověstnou poslední kapku, která bude znamenat ukončení jejich práce učitelky. Bohužel již v dnešní době se školky potýkají s nedostatkem kvalifikovaných učitelek. Obdobně jako v případě praktických lékařů i učitelky v mateřských školách jsou z velké části ženy v důchodovém věku. Přísun nových sil do mateřských škol je velice obtížný. Absolventky středních pedagogických škol do praxe nenastupují, a pokud nastoupí, často nevydrží práci vykonávat dlouho a odcházejí. Toto je další problém, který bude nutné výhledově řešit, nicméně řešení této problematiky by již přesahovalo rámec tohoto příspěvku.

Málo zdůrazňovaným, ale rovněž závažným problémem je materiální vybavení mateřských škol. Vybavení mateřských škol je certifikováno pro děti od tří let věku. Jedná se zejména o venkovní prvky: houpačky, prolézačky, klouzačky. (Celý projev poslance Poura je provázen hlukem v jednací síni.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám sněmovnu o klid. Já si myslím, že je možné ještě do 13 hodin tady jednat opravdu tak, aby každý, kdo mluví, komu bylo uděleno slovo, mohl svůj přednes uvést v opravdu důstojném prostředí. Děkuji.

Pokračujte.

 

Poslanec Milan Pour: Já také děkuji panu předsedajícímu. Budu pokračovat.

Nicméně i vybavení uvnitř mateřských škol je určeno primárně dětem starším tří let, ať se jedná o hračky, nebo například sanitu v koupelnách. V případě, že dojde ke zranění dítěte mladšího tří let na zahradě školy při užívání prvků certifikovaných pro děti starší tří let, nebude mateřská škola moci uplatnit žádný nárok vůči výrobci takového prvku. Vybavení školek stojí zřizovatele nemalé finanční částky, potřebám dvouletých dětí však nemusí toto vybavení odpovídat a často jim ani neodpovídá.

Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že pro péči o dvouleté děti by měla být zřízena speciální zařízení, kde bude prostředí, ale i personální obsazení odpovídat dětem tohoto typu věku. V dnešní době funguje řada soukromých mateřských škol, kde je možné péči o mladší děti zajistit, stejně tak jako v řadě měst existují i soukromé jesle.

V rámci diskuse nad tímto problémem se nyní častěji než dříve ozývají názory, že důvodem pro snížení hranice pro přijímání dětí do mateřských škol o rok bylo pomoci matkám samoživitelkám, které si docházku dítěte do těchto soukromých zařízení nemohou dovolit. Pokud tady skutečně existuje takováto společensky žádoucí objednávka, potom je dle mého názoru třeba tento problém řešit zřízením specializovaných zařízení z veřejných zdrojů, jakými by byly třeba v úvodu zmiňované jesle. Není však možné ani vhodné tento problém přesunout na mateřské školy, které byly zřízeny za účelem vzdělávání. Je si třeba uvědomit, že konečným výsledkem je, že kromě výše popsaných problémů, zejména doručení méně kvalitní služby, což je vzdělávání těm, pro které jsou školky zřízeny primárně, tedy dětem starším tří let. (V sále je hlučno.)

Ze všech uvedených důvodů tedy zastávám názor, že zákonná úprava obsažená v zákoně č. 178/2016 Sb. zavazující mateřské školy přijímat k docházce děti ve věku již od dvou let, jejichž účinnost je naplánována na 1. září 2020, by měla být zrušena. Pokud dospějeme po provedení potřebných analýz k závěru, že garance možnosti umísťovat děti mladší tří let mimo rodinu je žádoucí a potřebná, potom se domnívám, že je třeba hledat možnosti, jak tyto děti umístit do specializovaných zařízení jeslového typu, která budou odpovídat jejich potřebám a nebudou znamenat zhoršení úrovně doposud poskytovaných vzdělávacích služeb dětem starším.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Pourovi za jeho vystoupení. A ještě než udělím slovo paní kolegyni Valachové, tak mi dovolte, abych přečetl omluvy došlé předsedovi Sněmovny. Od 10.55 do 13 hodin se omlouvá pan poslanec Rostislav Vyzula ze zdravotních důvodů, ministr dopravy Dan Ťok se omlouvá od 11.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Monika Jarošová od 14.30 do konce jednacího dne a paní poslankyně Věra Adámková od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů.

Nyní tedy vystoupení paní poslankyně Valachové. Připraví se paní kolegyně Matušovská. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych ještě doplnit několik informací, které zatím v rozpravě nezazněly a pokládám je pro rozhodnutí Poslanecké sněmovny za důležité. Na základě odborného nezávislého reprezentativního výzkumu víme, že většina občanů v České republice vítá a podporuje, souhlasí s povinným předškolním vzděláváním. Na základě stejného reprezentativního nezávislého výzkumu, podotýkám Akademie věd, víme, že většina občanů v České republice souhlasí a podporuje předškolní vzdělávání dětí mladších tří let. To jsou fakta. Já to beru tak, že to je úkol pro nás politiky na tuto poptávku zareagovat. Ale samozřejmě ne na úkor paní učitelek. Ne na úkor toho, že se nebudeme zabývat již existujícími aktuálními podmínkami v mateřských školách. To je pravda.

Z debaty, tak jak se vede, mě trochu mate to, že na jednu stranu nikdo nepopírá, že po dlouhé roky, a bude to tak i nadále, minimálně polovina populačního ročníku, to znamená přibližně 45 tisíc dětí, nebo 45 až 50 tisíc dětí mladších tří let, to znamená dvouletých, v mateřských školách je a bude, a my v tuto chvíli projednáváme návrh, který podle mého soudu z hlediska této věci neřeší vůbec nic, pouze říká: negarantujme místa zbývajícím dětem z tohoto populačního ročníku od roku 2020. Podotýkám, že máme jaro 2018, bavíme se o září 2020. Z mého pohledu to nic neřeší. Stejně tak tady zaznívají různé názory na povinné předškolní vzdělávání nebo na to, zda má či nemá rodič platit úplatu za vzdělávání dítěte od pěti do šesti let.

Z mého pohledu, vážené kolegyně a kolegové, tak jak tu rozpravu poslouchám už druhý den, nemám pocit, že by tady existovala většina pro zrušení povinného předškolního vzdělávání ani většina pro zavedení úplaty od pěti do šesti let. Rozhodně existuje většina na základě běžící rozpravy minimálně na úpravu garance míst pro děti od roku 2020, které jsou mladší tří let.

Také mě mrzí, že na jednu stranu hrozíme tím, kolik nás bude stát, pokud to zůstane tak, jak to je, dobudování kapacit mateřských škol. A je to pravda, stojí to peníze a úsilí, a zejména úsilí starostů a starostek našich obcí a měst, na druhou stranu jedním dechem jako politici se shodujeme na tom, že chceme snížit počty dětí ve třídách v mateřských školách. A všem vám je jasné, že zejména v dynamicky se rozvíjejících regionech samozřejmě bude nutné, pokud to chceme skutečně splnit, pokud to nejsou jenom takové hrátky s mateřskými školami a s paními učitelkami, a chceme snížit počty dětí ve třídách ze stávajících vysokých počtů na 20, tak nás to také bude stát budování kapacit. A já bych byla moc ráda, abychom při tom zrušování nezapomněli na to, že především bychom měli řešit ty podmínky, které v tuto chvíli jsou, a podmínky paní učitelek, které už ve školkách jsou, a dětí, které ve školkách jsou, včetně dětí mladších tří let. Zdůrazňuji to tady proto, protože neustále se v té debatě tyto dvě věci zaměňují. Stávající situace a možná plánovaná v září 2020.

Také bych se chtěla vyjádřit k tomu, že více kolegů vystoupilo s tím, že pro děti mladší tří let máme nějaké speciální stavebně technické, hygienické, stravovací nebo požárněbezpečnostní předpisy. Toto je věc, kterou na základě sdružení místních samospráv a Svazu měst a obcí Ministerstvo školství řešilo a vydalo společný metodický pokyn s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem vnitra, Hasičským záchranným sborem a Ministerstvem pro místní rozvoj z ledna 2017, je veřejně dostupný, a ten prokazuje, a je samozřejmě pomůckou pro ředitelky mateřských škol, že všechny předpisy, které máme na těchto úsecích, se týkají dvou skupin dětí. Do tří let - poslouchejte - do tří let a potom starších tří let. To znamená, všechny předpisy, které platí pro tříleté dítě, platí i pro dvouleté dítě. To znamená, nic takového, co tady zaznívalo, není pravda. Seznamte se prosím s tímto metodickým pokynem, seznamte se se stanovisky, která jsou oficiální všech resortů, a je to jejich společné stanovisko. Podotýkám, že sama vím od ředitelek mateřských škol, že čas od času se stanou "obětí" nějakého inspekčního orgánu, který je šikanuje nad rámec zákona, chce po nich něco, na co nemá právo. To je pravda. Ale měli bychom tomu říkat ne, a ne tedy šířit to, že snad je to něco speciálního.

Co ale rozhodně vyplývá z debat s učitelkami mateřských škol a s ředitelkami mateřských škol, a to je pravá podstata věci, o které se tady vůbec nemluví, je absolutní podcenění personálního vybavení, úvazkového zajištění v mateřských školách, to znamená učitelek a chův. A samozřejmě toto je věc, která je k řešení, je ji nutné řešit, ale zase ten návrh zákona, tak jak je na stole, nepřináší v tomto směru vůbec nic. Neřeší to, co je skutečný problém, to znamená počty učitelek na třídu, popřípadě počty chův na třídu. Znovu opakuji, k dětem, které už v mateřských školách dávno jsou.

Z hlediska tedy návrhu zákona, tak jak je předkládán, mám za to, že ačkoliv rozprava je vedena určitě věcně, korektně a zaznívá tady spoustu pravd, z mého pohledu, tak jak je návrh zákona předložen, neřeší zrušení plánované garance od roku 2020 z hlediska stávající situace v mateřských školách vůbec nic. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Valachové. Mám tady faktické poznámky, ale je 12.59, tak se omlouvám jak panu poslanci Marku Výbornému, tak panu místopředsedovi Fialovi, který se také hlásil s přednostním právem. Přeruším jednání pro přestávku na oběd. Ale zejména členům organizačního výboru připomínám, že je zasedání organizačního výboru. Sejdeme se nejpozději ve 13.05.

Opět poděkuji zástupci navrhovatelů a zpravodaji a budeme pokračovat v přerušeném bodu jednání odpoledne ve 14.30. Přerušuji jednání do 14.30 a přeji vám dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, je 14.30, já vás vítám na odpoledním jednání Poslanecké sněmovny, které tímto zahajuji.

Než budeme pokračovat v projednávání našeho programu, tak vás seznámím s omluvou. Z dnešního jednání se od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Balaštíková.

Nyní budeme pokračovat v projednávání návrhu poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, tedy školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Připomínám, že jsme v prvém čtení, jsme uprostřed obecné rozpravy a já prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Václav Klaus a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Lukáš Bartoň, což se také stalo.

Problém, se kterým se ale musíme vypořádat je, že zde není přítomen žádný člen vlády a za takových podmínek bychom neměli dál pokračovat v projednávání tohoto ani žádného jiného bodu. Takže já přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do doby, než se dostaví některý člen současné vlády.

 

(Jednání přerušeno od 14.32 do 14.35 hodin.)

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře - máme zde nyní zastoupenu vládu jedním členem, panem ministrem školství, takže můžeme pokračovat v projednávání tohoto návrhu a vůbec v jednání Poslanecké sněmovny. Na řadě je nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Ono to je trochu teď prekérní situace, chci reagovat na paní kolegyni Valachovou a nikdo si už nepamatuje pořádně to, co tady zaznělo. Já to jenom připomenu vaším prostřednictvím pane předsedo, paní kolegyně Valachová říkala něco ve smyslu, že řešíme hypotetický problém, který může možná nastat v roce 2020. Já tedy si tady troufnu říct, že pokud platí nějaký zákon, tak platí pro všechny. Pro rodiče, pro zřizovatele, pro ředitelky mateřských škol a všichni se tím zákonem musíme řídit. Čili ten zákon platí a je zjevné, že v roce 2020 na to nejsme připraveni. To je ten důvod, proč předkladatel předložil tady nějakou novelu. Čili prosím neříkejme to, že řešíme nějaký problém, který může možná - ne může možná, který by v roce 2020 nastal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Valachová s faktickou poznámkou a předpokládám, že ta přihláška do rozpravy je ještě nevymazaná z dopoledne. Ano. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já jenom vaším prostřednictvím, pane předsedající, zareaguji na pana kolegu Výborného. Já jsem říkala něco jiného. Já jsem říkala, že v té rozpravě se nám matou dvě situace. Jedna situace je stávající, ta už je dlouhodobá - 45 tisíc dětí dvouletých ve školkách. A druhá situace je budoucnost. Máme jaro 2018 a bavíme se o září 2020 z hlediska garance míst pro všechny děti. To je všechno. A že ten návrh, tak jak je předkládán, neřeší podstatu věci, protože ruší budoucí garanci, ale žádným způsobem nereaguje na to, že 45 tisíc dětí dvouletých v mateřských školách je, a to je podstata toho problému, který řeší mateřské školy nyní. To jsem chtěla říct.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A já jsem byl přihlášen s přednostním právem ještě dopoledne. Protože jsem nemohl vystoupit, tak teď požádám pana místopředsedu Pikala, aby mě na chvíli zastoupil, abych si mohl vzít slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak. Přebírám jednání. Dobré odpoledne všem. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem chtěl vlastně dopoledne reagovat jak na vystoupení paní poslankyně Gajdůškové, tak na vystoupení paní poslankyně Valachové. Opravdu jenom krátkými poznámkami.

Paní poslankyně Gajdůšková tady mluvila o socializaci, o významu školy v procesu socializace a o tom, že vlastně děti, které jsou vychovávány pouze v rodině, nedostanou se během svého vzdělávání nebo výchovy do předškolního zařízení, že mohou být, nebo jsou v tom procesu socializace znevýhodněny, protože ta socializace probíhá ve škole.

Já bych chtěl paní poslankyni vaším prostřednictvím, pane předsedající, říci, že toto je příliš zúžené, zjednodušené a v podstatě i nesprávné pojetí toho socializačního procesu. Je samozřejmé, že socializace probíhá ve škole a škola je důležitým aktérem socializace, ale zdaleka ne jediným a zdaleka ne tím nejpodstatnějším, protože klíčovou institucí, kde probíhá socializace, je přece rodina. Tak to je a bylo a jinou interpretaci vám žádný sociolog nebo sociální antropolog nedá a ani nemůže dát. Ať už chápeme socializaci v tom užším smyslu, že se nějak naučím zvládat svoji sociální roli, nebo v nějakém širším smyslu, že jsem si třeba vědom i své společenské odpovědnosti, tak vždycky je to primárně rodina, kde ten proces socializace probíhá. A to, že se do něj zapojují i další instituce a že tam velmi podstatnou roli má škola, to je samozřejmě pravda, ale nelze to zúžit na to, že prostě dítě neprojde dostatečně socializačním procesem, pokud se nezúčastní vzdělávání v předškolním zařízení.

Druhá poznámka k vystoupení paní kolegyně Gajdůškové se týká konzervativního modelu rodiny, který jste tady zmínila, a říkala jste, že ta konzervativní představa o rodině je i zdrojem toho, proč v České republice byly zrušeny jesle a nějak tak podobně - já vám nechci podsouvat úplně přesnou formulaci, kterou jsem si samozřejmě nezapsal. Tak já se hlásím ke konzervativnímu modelu rodiny, dokonce bych řekl, že nejenom se k němu hlásím, ale moje rodina tu konzervativní představu naplňuje v praxi, nebo v ní žije, ať už tedy tím myslíme cokoliv. Konzervativní model rodiny ale v žádném případě neznamená, že se žena nemůže věnovat své kariéře. Konzervativní model rodiny neznamená, že je žena vyloučena z profesní činnosti. Pokud tím myslíte ale to, že některé ženy upřednostňují delší péči o dítě před tím, že se věnují svému zaměstnání, pak možná ano, ale pak takovéto ženy mají na to také mít právo a mají mít možnost se věnovat péči o dítě a přípravě dítěte na školu, na život a na další povinnosti, pokud chtějí, pokud to sociální situace rodiny umožňuje, pokud se třeba ta rodina rozhodla, že je připravena mít nižší sociální standardy za cenu toho, že se matka bude moci věnovat dítěti. Já neříkám, že to je jediný model, já ani všem nepodsouvám, že to je model jedině správný, já jenom hájím právo těch, kteří takovýto model chtějí uplatňovat, aby takové právo měli.

A vy jste tady, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, velmi horovala za matky, které chtějí co nejdříve nastoupit do práce, které potřebují mít podmínky pro to, aby měly kam dát své dítě atd. A to je všechno v pořádku. S tím já souhlasím. Ale proč nemají mít svobodu volby matky, které tohle nechtějí a které se z různých důvodů chtějí dítěti věnovat až do okamžiku, než nastoupí do školy, než musí nastoupit do povinné školní docházky? Jediné, pro co já tady jsem, moji kolegové, a proč vznikl tento návrh, je to, aby i tyto matky, aby i tito lidé, aby ti, kteří vyznávají - já nevím, jak to nazveme - konzervativní model rodiny, nebo prostě chtějí být déle doma s dítětem, nebo tam mají babičku, nebo je to nějak jinak, tak aby všichni tihle lidé měli také takovou možnost. A vy jste jim tu možnost vzali tím, že nutíte úplně absurdně i ty, kteří to nepotřebují, kteří dokážou zvládnout své dítě, provést ho procesem socializace, vzdělat ho, vychovat, připravit na školu, tak i těmto bráníte v tom, aby takovýto svůj model života svobodně mohli žít.

Další poznámka se týká vystoupení paní poslankyně Valachové, která zde citovala výzkum myslím Akademie věd, ze kterého vyplynulo, že většina občanů si přeje - naprostá většina, velká většina - aby předškolní vzdělávání bylo v tom posledním roce povinné, a že většina si také přeje, aby měli nárok na to dát děti do školky od dvou let věku. Řekla jste, že je to fakt. No paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, je to fakt, ale není to argument. A není to dokonce žádný argument.

Vy jste z toho dokonce vyvodila závěr, že je-li to tak, pak je to pobídka pro politiky, aby podle toho jednali. Ale podle mě to není pobídka pro politiky, aby podle toho jednali. To je pobídka pro některé politiky, aby podle toho jednali. Podle mě politik se nemůže řídit jenom tím, co je momentálním zájmem většiny, ale politik musí a má hájit i zájmy menšiny a hájit zájmy svých voličů a různých skupin občanů. Přece se nemůžeme řídit při rozhodování ve státě jenom podle průzkumu veřejného mínění a podle toho, co si myslí většina, a řídit se jen podle většiny. Takto přece politika nesmí a nemůže fungovat. Já vám neberu vaše přesvědčení, vaše argumenty, vaši politickou pozici, ale jsem přesvědčen, že je potřeba hájit a vytvářet prostor i pro menšinové alternativní modely žití ve společnosti, a zvláště takové, které nic neohrožují, nikomu neubližují a naopak se věnují ochraně zájmů dětí a tomu, aby zde třeba byla funkční rodina. Tak já nevidím jediný důvod, proč by na základě vůle většiny měly být omezeny svobody těch, kteří chtějí žít jinak a mají jinou představu o vzdělání a výchově svých dětí. Toto podle mě opravdu není žádný argument.

A ještě abych zpochybnil - jako sociální vědec snad mohu - relevanci tohoto sociologického výzkumu, který jako takový nijak nezpochybňuji. No tak je přece logické, jestliže 95 % dětí chodí do předškolního zařízení a chodí tam dobrovolně, protože je tam rodiče dávají, protože to považují za rozumné, potřebné, dobré, tak že v průzkumu většina řekne, že si prostě myslí, že děti do předškolního zařízení mají chodit. Opravdu toto je fakt, s tím souhlasím, ale není to žádný argument pro to, abychom podle toho jednali, a já podle toho určitě jednat nebudu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Mám tady s faktickou poznámkou paní poslankyni Gajdůškovou. Dvě minuty.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom skutečně rychle. My jsme si trošičku neporozuměli asi v tom výkladu socializace. Já jsem ve svém vystoupení mluvila o navazování vztahů v kolektivu dětí, v kolektivu vrstevníků, a to prostě neuděláte uvnitř rodiny. To nijak nenahradíte. To je jedna věc.

Druhá věc je, že nikomu neupíráme právo se starat o své děti. V žádném případě. Každá maminka může, když bude chtít s dítětem být do patnácti let doma, nechť si je, třeba napořád, vždyť máme svobodu a svobodu respektujeme. Já jsem ale mluvila o těch, kteří si chtějí zachovat svoji profesi, kteří potřebují druhý výdělek v rodině atd. A těm musíme také vytvořit podmínky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka pana poslance Staňka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom faktickou poznámku k celé té debatě, která zde je. Je to opravdu trošičku ideologické. Je to ideologie, kterou zastávají pravicové strany, a ideologie, kterou zastává Česká strana sociálně demokratická. Já bych to nicméně možná neobratně přirovnal k situaci v roce 1918. Tehdy také ještě nebylo volební právo pro ženy. Část byla přesvědčena, že ženy volit nemají, část byla přesvědčena, že volit mohou. Nicméně bylo třeba pro to přijmout zákon. A ono se to potom nějakým způsobem dál rozvinulo. Já si myslím, že ta situace je stejná i dnes.

My víme, že potřebujeme řešit určitý segment ve společnosti, který prostě nemá finanční prostředky na to, aby si mohl zajistit soukromé jesle, aby si mohl zajistit soukromé hlídání, a potřebuje ho zajistit jiným způsobem. A my dnes hledáme způsob, jak poté, co ty jesle byly zrušeny. Že to bylo neobratné, to je možná pravda. Na druhou stranu ale znovu říkám, nemůžeme zapomenout a nemůžeme pominout to, že ty peníze, které do toho budou investovány ze strany státu, to budou peníze investované do dětí. Je to investice, která si myslím, že se vyplatí. Takže nevidím úplně problém v tom, o čem se tady takto už dlouho bavíme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Ventruby. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám řekl, jak vidím tuto situaci, tento problém, který se nás týká všech. Já si velice vážím té diskuse, která tady proběhla. Byly tady názory chránící rodinu, chránící ty, kteří to mají vyučovat nebo se starat o ty děti, a těch dětí samotných. Já bych vám jenom chtěl říct, že si vážím všech, kteří do toho dávají ten svůj entuziasmus, ať je to tedy paní bývalá ministryně, nebo paní poslankyně Gajdůšková, anebo to, co říkal náš pan předseda, pan profesor Fiala. Já vám řeknu, že všichni mají v něčem pravdu a že v tomto momentě, kdy budeme jednat o tomto zákoně, bychom měli se nedržet těch idejí. Jde to napříč podle mě, tento problém, politickým spektrem. A já vám to řeknu jednak jako otec čtyř dětí, jednak jako lékař, který se setkával s těmi případy, ještě než se narodí, když jsme dělali indikační komise a určovali jsme podle ultrazvuku: tohle dítě se má nebo nemá, doporučovali, pak jsme to sledovali, jak se to vyvíjí, a až po člověka, který má čtyři děti.

To, co vám chci říct, je to, že jsem měl první dvě děti s lékařkou, která musela jít hnedka, jak jsme měli dítě, atestaci musela dělat, protože to bylo tak, že já jsem s tím nejstarším klukem už odmala musel jít do jesliček. Manželka byla ve Znojmě, já už jsem byl v Brně na klinice. Kluk byl v jeslích a ve školce do půl sedmé, na plotě sám, já jsem pro něho chodil. To byla jedna -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, pane poslanče, čas faktické poznámky vypršel.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Tak se omlouvám. Zkusím ještě jednou, abych to dopověděl.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní v obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Matušovská. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Květa Matušovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k problematice dvouletých dětí v mateřských školách, a to nejen jako maminka dvouapůlleté dcery, ale zároveň i jako poslankyně za Pardubický kraj, která minulý poslanecký týden strávila tím, že jsem objížděla mateřské škol osobně. Navštívila a vyslechla jsem si připomínky ředitelek a samozřejmě i učitelek.

Pokud jde o dvouleté děti, považuji tento návrh za oprávněný. Stejný názor sdílí lidé z praxe, se kterými jsem se setkala, ale i ti, kteří se podělili o své zkušenosti na veřejném slyšení v Senátu. Učitelky, dětští psychologové, speciální pedagogové a další, kteří zde vystupovali, jednoznačně potvrdili naše argumenty, které jsme říkali už v minulém volebním období. Připomínám, a to velmi důrazně, že jsme v minulém volebním období jako komunističtí poslanci pro tuto novelu nehlasovali. Dvouleté děti potřebují úplně jinou péči, jak už tu bylo zmíněno. Jiný denní režim, jiné prostředí, jiné požadavky na bezpečnostní a hygienické předpisy. Často ještě nosí plínky, jak už tady bylo řečeno, neumí mluvit a sebeobslužné návyky jsou naprosto jiné než u dětí starších. Je to o vývojové psychologii a tu nijak neovlivníme žádnou vyhláškou ani zákonem. Ve třídě mateřské školy, kde bývá i 28 dětí, se tyto děti ztrácejí. Vhodné to není samozřejmě ani pro předškoláky, kteří se zase potřebují připravit na vstup do základních škol, a to především se vším všudy.

Obdivuji učitelky v mateřské škole. Musí zabezpečit kvalitní předškolní vzdělávání, zároveň se starat o ty nejmenší mrňousky a ještě nyní v důsledku nesmyslu zvaného inkluze věnovat individuální péči dětem s nejrůznějším druhem a stupněm postižení a do toho vyplňovat hory papírů. A v tuto chvíli ještě hledají peníze na asistenty a chůvy. Je načase přiznat, jak obrovská chyba byla rušit všechno to, co fungovalo. Vadily jesle. Bylo tu už o nich hodněkrát mluveno. Dobře, můžeme tomu říkat jinak, třeba miniškolky, mikrojesle, dětské skupiny, které by byly zaměřeny na děti do tří let. Bohužel došlo i k situaci, že ač učitelky v mateřských školách vůbec nejsou z přijímání dvouletých dětí nadšené, často je k tomu nutí existenční důvody. Jak přiznaly některé ředitelky, kvůli financování byly postaveny před rozhodnutí buď propustit učitelku, nebo přijímat dvouleté děti. Všechny se však shodují na tom, aby se snížil počet dvouletých dětí na jednu učitelku.

Ze všech důvodů, jež jsem uvedla, bych se proto přikláněla k podpoře návrhu zrušit povinnost, ale zachovat možnost dvouleté děti přijímat. Na druhou stranu však nepodporuji druhé dva návrhy obsažené v této novele, to znamená zrušení povinné předškolní docházky od pátého roku věku dítěte a zrušení bezplatného pobytu v posledním ročníku mateřské školy. Pokud jde o povinné předškolní vzdělávání rok před vstupem na základní školu, považuji ho za potřebné. A i když vím, že stejně většina předškoláků do mateřské školy chodí, je však určité procento dětí, které zůstávají doma, a přitom právě ony potřebují mateřskou školu jako sůl. Mateřská škola totiž kromě vzdělávání plní i roli výchovnou a socializační a vyrovnává rozdíly mezi dětmi z různého rodinného prostředí a napomáhá tak těm, jimž podnětné domácí prostředí schází.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě dále vystoupí pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezký dobrý den, pane předsedající, hezký dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Já s poměrně velkým údivem sleduji celou tu diskusi celý ten den, protože ten spor je vlastně postaven úplně na hlavu. Tady je spor o to, jestli mají děti chodit ve dvou letech do školky, nebo jestli mají být povinně v předškolní výchově v posledním roce. Ale nikdo neřeší problém, jak odstranit ty problémy, které to v sobě má.

Jenom ke kolegovi Staňkovi, k jeho poznámce o volebním právu žen. Ony ho v roce 1919 skutečně dostaly, ale to právo neříká, že k těm volbám musí chodit. Jen dostaly to volební právo. A jestli budou volit, k tomu se rozhodnou. Proto váš příklad je úplně jaksi mimo ten děj.

Já naprosto souhlasím s každým, kdo tady říká, že dvouleté dítě ve školce je problém. Tady se kdekdo chlubil tím, jaký má vztah a zkušenosti s dětmi. Já mám dětí celkem pět a něco o tom vím, protože mám ještě nějaké děti, které jsou blízko těmto zařízením nebo jsou v nich. A vím naprosto bezpečně, že když jesle byly zdravotnickým zařízením a školka školským, že to bylo velmi správné rozhodnutí. Prostě proto, že školka není pro vychovávání dvouletých. Školka je terminologicky, češtinářsky je totiž malá škola. To znamená, je zaměřená jen a jen na výuku a s tou výukou související výchovu. Dvouleté děti skutečně ještě v mnoha případech nejsou schopny žít bez plenek. Je to zvlášť dané tím, že máme dneska ty plenky propustné, takže ony ten návyk nečistoty vlastně nemají. Je samozřejmé, že učitelky ve školkách jsou připravované, vzdělávané na něco jiného. Jsou připraveny v té malé škole učit a nejsou připraveny na to, aby se staraly o děti.

Pokud máte děti doma, víte dobře, že když jsou sourozenci od sebe dva tři roky, že okamžik, kdy spolu začnou komunikovat, je teprve tehdy, když tomu mladšímu jsou tři roky. Do té doby mu akorát rozhazují hračky a nic nefunguje. A úplně stejně to nefunguje v té školce. Samozřejmě to všechno je pravda. Dvouleté dítě nepatří do školského zařízení, nepatří do školky. To říkáme tady, a někdo říká, že to jde, někdo říká, že to nejde a nikdo nehledá řešení.

Já říkám, řešení je velmi jednoduché. Řekněme, že to dvouleté dítě má nárok jít do zařízení, protože víme, že spousta žen - nebo rodičů, někdy jsou to i otcové, kteří zůstali doma s dítětem, kteří se musí do té práce z ekonomických důvodů vrátit. To řešení například dělají velké nemocnice, které zřídí vlastně jesle, protože ony mají obrovskou skupinu mladých dívek, mladých žen, které porodily a vracejí se do práce a samozřejmě je pro ně zajímavé, když v areálu nemocnice jsou jesle, do kterých dají to dvouleté dítě, a třeba si ho vyzvednou už v poledne, protože budou pracovat na zkrácený úvazek. Proč nehledáme řešení v tom, jak to udělat správně, a nepřestaneme se hádat o tom, že to je, nebo není dobře mít dvouleté dítě ve školce? Pojďme si říct, že budeme podporovat dětské skupiny, že budeme podporovat vznik jeslí tak, jako to má Praha 2, jako to mají některé nemocnice, jako to mají některé závody, a tam ty dvouleté děti dáme, tam se o ně budou starat pěstounky nebo ženy, které na to budou mít příslušné vzdělání, a bude to všechno fungovat. Do školy to prostě nepatří.

A ten druhý problém, problém dětí pětiletých, které mají chodit do školy. Já samozřejmě velmi dobře vím, že některé dítě v těch pěti letech, zvlášť když je třeba říjnové jako to moje, není na to, aby šlo do školy, už úplně zralé a že ten jeden rok navíc ve školce je nesmírně, nesmírně důležitý. A já to vím a rozhodl jsem se tak, že tam to dítě nechám. Jestli jsem rodič, který chce dítě vychovávat sám, proč mu do toho zasahuji? Proč neuděláme zákon, který by říkal, že může dítě chodit do té roční přípravky za podmínek, za jakých se chodí do školy? Tam schovejme tu ekonomickou složku. A kdo nechce, ať nechodí. Vždyť přece dnes máme naprosto samozřejmě to, že jsou rodiče, kteří své děti vzdělávají místo toho, aby ty děti chodily do školy. Máme a funguje to. A dostáváme se stále výš, už máme základní školy, budeme mít střední školy. Proč to neuděláme se školkou? Proč neuděláme zákon, který bude říkat "ano, poslední rok ve školce je rok přípravy na školu, a proto má v této podobě upravený způsob vzdělávání"? Ony ty děti se jinak vzdělávají v té školce, v tom posledním ročníku. Proto je to smysluplné. A kdo je tam nedá, tak je tam prostě nedal. Je to jeho rozhodnutí. Ty děti podle mého názoru na tom v určité míře prodělají, ale některé ne. Některé prostě není schopné se s tou školkou srovnat. Všichni to víme. Kdo měl děti, ví, že jedno dítě do školky chodí rádo, druhé s odporem a třetí vlastně jenom násilím - jak to jinak nazvat?

A kdybychom toto vyřešili, tak uděláme ze všeho nejlíp a nemusíme se hádat o to, jestli je to dobře, nebo špatně. Vytvoříme prostor pro to, aby obě ty strany mince byly použitelné. I ti, kteří si přejí, aby tam dítě tam nechodilo, i ti, kteří si přejí, aby tam dítě chodilo. Je to velmi jednoduché. A celý ten dnešní den je z tohoto pohledu vlastně zbytečný, kdybychom si řekli: Ano, my souhlasíme s tím, že musíme vytvořit zařízení pro dvouleté děti. Ano, my souhlasíme s tím, že rok předškolní přípravy ve školce je správný. Jestli si to vyberu já jako občan, nebo nevyberu, je můj osobní problém. Ten rozdíl mezi naším pojetím a pojetím paní ministryně spočívá v tom, že ona chce nás všechny řídit a dirigovat. Nařídit nám, co máme dělat. Já přesto, že jsem děti měl ve školce, přesto, že jsem děti měl v jeslích, jsem zásadně proti takovémuto rozhodnutí a chci, abych se já jako občan Svoboda mohl kdykoliv rozhodnout: Toto své dítě dám do jeslí, protože musím, protože jinak nebudu mít pro něj na chleba. Nebo toto své dítě nedám do předškolní výchovy, protože ho to chci učit sám, protože jsem lepší než všichni ti učitelé ve školce.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Adamec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já tady poslouchám diskusi, která tady probíhá, a hned dopředu říkám, že jsem zastáncem toho, že děcko má být s matkou co nejdéle doma. Vzpomínám si na našeho slavného pediatra pana profesora Matějíčka, který to tvrdil. Možná jste ho někdo ještě zažil, když ve vysokém věku říkal tato moudra. A já si myslím, že měl pravdu.

Co se týká dvouletých dětí, tak musím říct, že v našem městě, které je řízeno od roku 1990 pravicovou koalicí, jesle zůstaly. Zůstaly jedny jesle, protože jsme tehdy měli pocit, že kapacitně to na třicetitisícové město bude stačit a že toto zařízení budou využívat právě maminky, které jsou, řekl bych, v nějakém sociálním problému, samoživitelky a podobně. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to tak vůbec není, že část takových dětí tam byla, ale velká část dětí byla od maminek, které byly lékařky, manažerky a podobně. Skutečně si myslím, že dvouleté dítě do školky nepatří. Když už tedy musí, tak by mělo být v jeslích. Ještě jsem ochoten slyšet na to, že to jsou ty takzvané skoro tříleté děti, kdy už jsou soběstačné, a pak se to dá udělat.

Navíc kdybychom se o tom bavili před lety, kdy byla populační křivka v jesličkách nahoře, tak tehdy jsme měli problémy všichni umístit i tříleté děti, protože bylo těch dětí hodně. Teď je populační křivka dole, jen se nemohu zbavit pocitu, že chceme naplnit ta zařízení za každou cenu. A když jsem tady slyšel, že školka je před situací, že by propustila učitelku nebo musí vzít dvouleté děti, tak já bych zvolil tu první variantu. Dvouleté dítě do školky nepatří.

A když se podíváte na ten pátý ročník, tak je to tak, že ten pátý ročník je povinný, je zadarmo. Zadarmo není, protože nic na světě není zadarmo. (Upozornění na čas.) Já se ještě přihlásím, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Luzar, po něm bude mít slovo pan poslanec Ventruba. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, troufám si říci, že tento problém jde úplně mimo moji odbornost a nemám tolik zkušeností, jak všichni mí předřečníci zde. Přesto si troufám říct, že jsem rád, že přiznat chybu je bráno už ne jako zbabělost, ale jako samozřejmost. Zažil jsem dobu tržních komsomolců, kteří razili, že soukromé podnikání se postará o vše. To je důsledkem i těch školek a jesliček, které byly, protože bylo jasně raženo, že pokud zaměstnavatel chce, aby matka nastoupila do práce s dítětem, které ještě nesplňuje podmínky předškolního zařízení, tak se přece postará. Přece vybuduje předškolní zařízení, vybuduje jesle, aby mohl ekonomicky využívat a umožnit matce práci.

Postoupili jsme o nějakou dobu dále a zjistili jsme, že toto zařízení je potřeba, ale funguje na takzvaném nenárokovém principu. Prostě funguje. Pokud školka má volnou kapacitu, tak přijímá i děti, které nedosahují tří let věku. Je to ale na vůli toho, kdo za to zodpovídá, za tu školku. Jinými slovy, ředitelky, popřípadě ředitele této školské instituce.

Měl jsem možnost jako poslanec Moravskoslezského kraje navštívit na pozvání pana ředitele - zdůrazňuji muže, ředitele mateřské školky, což je zajímavé možná i v tom kontextu, že feminizace školství pokročila obrovským tempem, přesto muž ředitel mateřské školky existuje -, abych si vyslechl názory jeho i kolegyň, které se podílejí na té výchově. A tam zazněly argumenty. Musím v neprospěch kolegyně Valachové vaším prostřednictvím, pane předsedající, říci, že ani jeden nebyl ve prospěch návrhu povinné možnosti dvouleté děti dávat do předškolního zařízení. Ne proto, že by neměli děti od dvou let umístěné v mateřské školce, ale protože kdyby to měli dělat povinně, to znamená, kdo přijde, měli by ho umístit, narazí na kapacitní možnosti. To byl jeden z důvodů.

A já jsem si udělal poznámku, že je to pro ně hlavně ekonomická záležitost. Protože oni mají svého zřizovatele a ten nemá prostředky na to realizovat další přístavbu, další rozšiřování mateřských školek. A pro to, aby vyhověl potřebě, tak to dělá na úkor kapacity mateřské školky klasické.

Oni s tím velký problém až tak nemají, ale upozorňuji na to, že to jako problém nastane. Protože zřizovatelem není pouze velké město, ale i malá obec. A ten problém je zcela zřejmý. Vynechám z argumentace pedagogické důvody, které tady již zazněly od předřečníků, kteří jsou jistě povolanější toto téma otevírat. Vynechám i psychologické důvody, které mi objasnili. Ale ty tady také již zazněly a mohl bych se pod ně jenom podepsat. Co ale jako základní problém pro mě z té návštěvy mateřské školky bylo, je, že mají ochotu přijímat děti od dvou let, ale musí na to být podmínky.

Ten návrh, který byl, nebo je připraven, a je žádost o jeho novelizaci, ale tyto podmínky nevytváří. On je pouze slibuje. A to je ten problém. Kdyby nejdřív byly podmínky a potom se přišlo s touto realizací, tak by asi tato diskuze byla bezpředmětná a nebyla by. Kdyby obce dostaly prostředky z Ministerstva školství na vybudování jeslí nebo speciálních tříd při mateřských školách - protože ony potřebují také speciální technické podmínky na to vybudování - kdyby dostaly prostředky na mzdy a platy, tak by asi tento problém nebyl. Jelikož to je ale tak, že nejdřív zavedeme nárokovost, a potom teprve budeme možná řešit ekonomickou stránku věci, tak tady ten problém vzniká. A samozřejmě vyvolává obavu. A ta obava je zřejmá.

Musím říci, že mě zaujal jeden argument, a ten mě i přivedl k tomu, že stojím tady u tohoto mikrofonu a hovořím k vám, že se nepodařilo paní bývalé ministryni, která touto vlajkovou lodí - mimo školské inkluze teda - touto vlajkovou lodí chtěla podpořit všeobecné mínění občanů, že prostě dvouleté děti patří do předškolních zařízení. Ten argument, který mi dali, je průzkum, amatérský průzkum, který si bývalá paní ministryně provedla na svém facebooku, kdy položila dvě otázky. Položila otázku, zda umisťování dvouletých dětí do mateřských škol v únoru 2018: ano - rodičům to pomůže a dětem neuškodí, nebo ne - rodiče se mají starat o děti a je to zločinem na dětech. Jsou to dvě otázky, o jejichž účelovosti můžeme pochybovat, přesto výsledek je docela markantní. Paradoxně když i ty dvě otázky podložila fotografiemi zastánců a odpůrců, tak přesto v tomto amatérském průzkumu, který ale za šest dní obsahoval skoro 19 tisíc odpovědí, což je docela velké a statisticky velice významné číslo - a zvážíme-li, že to bylo na facebooku, kdy ty sociální sítě jsou vytvářeny určitým principem, čili přátel této politiky a političky - ten výsledek byl pro ano, že je dobré ty dvouleté děti mít v těch školkách, pouze 15 % a ne 85 %. To je takový výraz občanského názoru, že si myslím, že i předkladatelku toho původního návrhu a nyní obhájkyni tohoto návrhu by to možná mělo přivést k tomu, že to občané prostě vidí jinak.

A vracím se k svému úvodu. Myslím, že není zbabělost přiznat: Mýlili jsme se. Prostě jsem myslela, že to půjde. Jelikož ale už to nejsem schopna ovlivňovat, vnímám, že ten problém tady je a že odborná veřejnost to prostě také nepřijala. Laická veřejnost, která by to měla využívat, to také nechce. A prostě předběhla jsem dobu.

Netrapme se tím. Prostě tady je novela, pusťme ji do druhého čtení, bavme se o tom, který návrh z těch tří návrhů, které tady zazněly, podpoříme a který ne. Ale prostě to zkusme řešit, protože občané - a tady si mohu dovolit říci i já, který už má děti dávno mimo - toto cítí jako problém. Protože to vzbuzuje emoce, a zbytečné emoce, na věcech, na kterých je dle mého názoru většinová shoda. Prostě dvouleté děti povinně do předškolních zařízení nepatří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Následují faktické poznámky v pořadí páni poslanci Adamec a Svoboda a paní poslankyně Valachová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom dokončím, co jsem začal ve své poznámce. Ale kolega Luzar mi tady připomněl, že chybovat je lidské, odpouštět je božské. Takže lidi chybují, bůh odpouští.

Chtěl jsem říct, že ten pátý ročník není zadarmo. Jestli někdo říká, že je zadarmo, tak neví, o čem mluví. Ten pátý ročník zaplatí rodiče ročníků nižších. Tak to prostě je a na to jsem upozorňoval již v době, kdy se to zavádělo.

Ale mě by zajímala jiná věc. Ony totiž také existují odklady nástupů dětí do prvého ročníku základních škol a zajímalo by mě, zda existuje statistika, jak se zvedl počet odkladů v období, kdy se zavedl pátý povinný bezplatný ročník mateřské školky. A když se na to podíváte, tak dneska neříkejme, že máme devítiletou povinnou školní docházku. Máme desetiletou povinnou docházku. A v tomto případě dokonce jedenáctiletou povinnou docházku. Takže musím říct, že je potřeba to říkat celé. Prostě stát nařizuje rodičům, aby děti chodily do školy od de facto pátého ročníku mateřské školy až do deváté třídy školy základní. Je to tak. Připočítám odklad - a mám vážné podezření, že počet odkladů se tehdy výrazně zvětšil, protože pro řadu rodičů bylo pohodlné odložit děti do školky, a víme, jak někdy ty zápisy vypadají. Takže odporovat rodičům se dneska moc na těch školách nevyplácí. Docela by mě to tedy zajímalo, jak to bylo. Nechci to tady podsouvat, ale je potřeba říct, že máme desetiletou povinnou docházku, dokonce někdy jedenáctiletou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Následuje faktická poznámka pana poslance Svobody. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Já bych vaším prostřednictvím promluvil ke kolegyni Valachové a kolegovi Luzarovi. Průzkum s návodnými otázkami provedený na facebooku nelze v žádném případě použít jako informaci o tom, jaký je názor obyvatelstva. Průzkum, který tady citovala kolegyně Valachová, který říká, že 95 % lidí chce něco, pro ni při její politické orientaci, znamená, že to těm zbývajícím 5 % nařídí. Pro mě při mé politické orientaci to znamená, že najdu cestu, nebo variantu, která umožní těm 5 % splnit si své přání. To znamená najít formu, jak to udělat. Ale to je ten zásadní rozdíl mezi námi. Jeden nařizuje, druhý by chtěl najít řešení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Valachová a její faktická poznámka. Paní poslankyně stahuje faktickou poznámku, takže se vracíme k přihlášeným do obecné rozpravy. Na řadě je pan poslanec Ventruba, připraví se pan poslanec Kopeček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, využívám této příležitosti, aby to bylo víc jak dvě minuty, protože bych chtěl dokončit myšlenku, kterou jsem začal.

Já osobně, když budu reagovat na svého předřečníka pana docenta Svobodu, si nemyslím, že by tento problém měl být politický. Vidím to tak, že je to věc nás všech. Moc se mi líbily příspěvky z obou stran i ze středu, protože jde o naše děti. Já jenom dokončím to, co jsem vám chtěl říct, a odpovím paní poslankyni Gajdůškové, když mluvila o té tradiční rodině, kterou, musím říct podle mého názoru, jak i já si to myslím, řekl pan profesor Fiala.

Já jsem, řeknu to na svém životě, měl jsem první manželku, už jsem to zmínil, lékařku, rychle dělat první atestaci, kluk v jesličkách, byli jsme sami, zvládli jsme to. Druhé dvě děti - mám dva kluky, z druhého manželství mám chlapce a holčičku, první paní mi tragicky zemřela. Z druhého manželství mám kluka a holčičku, která vyrůstala v té tzv. tradiční rodině, tzn. manželka středoškolačka byla s dětmi doma až do toho, než šly do školy. Plně se jim věnovala. Takže jenom vám chci říct, že oba tyto modely jsou možné, oba jsou dobré, každý má svou výhodu a nevýhodu a není podle mě dobré jeden systém říct ten je super, a ten (druhý) zavrhnu. Není tomu tak.

Co se týče dítěte, teď se vrátím k tomu, jaký je tady návrh toho zákona. Víte, to obecné jsme si řekli. Myslím, že to tady zaznělo, nechci opakovat, proč má být dítě, nemá být, jak v předškolním. Ale řeknu jednu věc taky z vlastní zkušenosti. Moje matka mě dala do školky v Brně ve dvou letech. Nevím, snad si to pamatuji, nebo mi to matka řekla. Já si pamatuji, jak jsem brečel celý den, tak jsem visel na plotě, musela mě stáhnout. Pak mě dala ve třech letech, pak už jsem to ustál, měli jsme tam fajn partu.

A teď ještě k socializaci, prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně Gajdůšková. Není to jenom školní zařízení, co socializuje to dítě. Jsou tam i jiné věci. Jsou tam sportovní kluby. Mnoho dětí jde dělat sport už v době, kdy chodí do školky. My jsme ještě měli, teď už to tak není, měli jsme party na ulicích. Není to jenom škola nebo školka. Takže to k tomu.

Ale teď abych to neprotahoval. Jenom chci říct, že si myslím, že dítě povinně do tří let - nesmysl! Nesmysl. Apeluji na paní profesorku prostřednictvím pana předsedajícího Adámkovou, která to krásně řekla. Do tří let to není problém školní výuky, je to věc zdravotní, i když mají plínky, nemají plínky, nebudu to opakovat. Je to prostě i o těch dětech, i o těch, kdo to má na starosti atd. Tak jsem jednoznačně proti tomuto. Ať je to všechno dobrovolné, ať jsou i jesle, to nebylo špatné, jak byly. Říkám, nemusely se rušit, ale nějakou formou se to musí nahradit, ale ne nařízením pro školky.

A co se týče toho roku předtím, než jdou do školy, to nevím, jak se to tady odhlasuje, tam už není taková shoda. Myslím si, že to první jasně projde, že to je nesmysl, ale tady bych se taky přimluvil za to, ať mají ty rodiny svobodu, každé dítě je jiné, některé dítě to potřebuje, jiné to nepotřebuje, ať si můžou vybrat a ať je to třeba zadarmo.

Takže podporuji návrh pana Mgr. Klause v tom, abychom to dali do dalších čtení, abychom se o tom bavili, abychom se o tom bavili napříč politickým spektrem, a ne že budeme hlasovat všichni tak... nebo nejde tady o naše děti. A takhle já to cítím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Skopeček je dalším přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo a pěkné odpoledne. Nebudu to chtít protahovat, nicméně i mně dovolte říct, jaký na to mám názor.

Rovněž si myslím, že dvouleté děti nepatří do školek, byť zatím to nemůžu říkat z osobní zkušenosti, ale čerpám z drtivé většiny názorů dětských psychologů, kteří to nedoporučují. Nicméně rozumím tomu, že mohou nastat situace, kdy je rodina nucena, aby i maminka se vrátila do práce dříve. Pak ale podle mého názoru musí být využity jiné instituce, než je školka, která se věnuje předškolnímu vzdělávání, ale má to být instituce, která je obdobná jeslím. I já jsem jako malé dítě, protože moje maminka se musela v mých dvou letech vrátit do práce a jinou možnost neměla, i já jsem byl nucen chodit do jeslí. Nevzpomínám na to úplně rád, necítil jsem se tam nijak perfektně, ale jedno si pamatuju. Ty dámy, které se tam o nás staraly, měly uniformu zdravotních sestřiček, a dodneška si tedy pamatuju, že to bylo jiné zařízení, než které známe dnes v podobě školek, takže to skutečně bylo zdravotnické zařízení, tedy jesle. (V sále je rušno.)

Tady v souvislosti s debatou o tom, do jaké míry umožňovat rodičům rychlý návrat zpátky do práce po rodičovské, bych zmínil jedno řešení, kterým tomu můžeme pomoct a které tu podle mého názoru dneska nezaznělo. Jsou to zkrácené pracovní úvazky. Když se podíváme na využívání zkrácených pracovních úvazků a srovnáme jejich využitelnost nebo oblibu v České republice se zahraničím, tak zjistíme, že v zahraničí jsou zkrácené pracovní úvazky využívány v daleko větší míře, než je tomu v České republice.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pardon, omlouvám se, pane poslanče. Prosím paní poslankyně a pány poslance o větší klid v jednacím sále, abychom mohli obecnou rozpravu dokončit za stejných podmínek, za jakých jsme ji začali.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já bych byl tedy pro to, abychom pokud máme starost o to, jakým způsobem rychle dostat maminky zpět do práce, pokud je to nutné, abychom se zabývali spíše těmi zkrácenými pracovními úvazky, které umožní jednak mamince starat se doma o dvouleté dítě a zároveň jí to umožní neztratit kvalifikaci a neztratit kontakt se svou dosavadní prací, a může to vést i k ekonomicky lepší situaci té rodiny. Až bude projednáván zákoník práce, tak se těším na podporu z levé části politického spektra, která určitě podpoří liberalizaci a větší využívání zkrácených pracovních úvazků.

Také bych chtěl poprosit, aby kolegové podpořili tu novelu, která tu je na stole, podpořili její posun do dalších čtení, protože i ze zkušenosti, byť roční, krajského radního pro vzdělávání a sport ve Středočeském kraji vás ubezpečuji, že ředitelé škol ani starostové si tuto věc v realitě nedovedou představit.

Paní bývalá ministryně Valachová tady zmiňovala průzkumy toho, že si občané České republiky přejí, aby tato věc byla umožněna. Já bych jí doporučil, ať udělá průzkum mezi starosty obcí, které školky zřizují, ať udělá průzkum mezi řediteli školek nebo ředitelkami školek, na které se tato povinnost navalí, ať udělá třeba i průzkum mezi rodiči starších dětí, které jsou dnes ve školkách. Protože ubezpečuji, že v okamžiku, kdy stávající rodiče dětí starších tří let budou vědět, že do té školky přijdou dvouleté a paní učitelky se budou dominantně muset starat o ty mladší ročníky a přestanou se starat o jejich děti, tak ji ubezpečuji, že ten průzkum dopadne úplně jinak.

Takže prosím, zachovejme si chladnou hlavu, zachovejme si racionalitu, a moc prosím, abychom novelu poslali do dalšího čtení. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Veselý. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, jen stručně bude reagovat na svého předřečníka, prostřednictvím vás, pane předsedající. Já mu musím vyslovit hlubokou poklonu. Také jsem chodil do jeslí, ale nepamatuji si z toho vůbec nic. Nevím, jestli to bylo psychicky možné, ale podle mě člověk, který chodí ve dvou letech do jeslí, si opravdu nepamatuje z tohoto období vůbec nic. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je zde dalších několik, nebo přesněji dvě faktické poznámky. Páni poslanci Ventruba, pan poslanec Skopeček. Prosím pana poslance Ventrubu o jeho faktickou poznámku. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Jenom budu reagovat na kolegu prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem to řekl přesně tak. Vím, že člověk, v životě lidském je zajímavé, že... Měl jsem pacienty i děti, kteří měli takové úlomky, dokonce když byli v kočárku. Ale nikdy nevíte, jestli to je, že to to dítě pamatuje, nebo jim to řekl rodič nebo někdo. Řeknu to z toho svého. Nebyly to jesle, byla to mateřská školka v Brně na Palacké, a já to vidím, ten moment, když jsem byl na plotě a bečel jsem. Takže jenom tak. Pak třeba už si člověk nepamatuje, ale jenom na vysvětlenou. Měl jsem i jiné děti, které měly takové záblesky, že si pamatovaly z doby, kdy bych si myslel, že si ještě pamatovat nemusely. A kdybychom se bavili o Moodym a kdybychom se bavili, jestli si děti pamatují něco z intrauterinního života, tak by to bylo zajímavé, ale to sem teď nepatří.

Takže to je vše.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Skopeček, jeho faktická poznámka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já reaguji na to. Tak já si nepamatuji nějaké velké podrobnosti, ale pro mě to bylo takové velké trauma od maminky odejít do těch jeslí, že ty modré mundúry si skutečně pamatuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka paní poslankyně Majerové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Já už opravdu nebudu zdržovat. To je pro pobavení. Já si tedy konkrétně pamatuju, jak jsem se svíjela na schodech do jeslí a nechtěla, aby mě tam maminka narvala. A pamatuji si i jméno konkrétního spolužáka, který mě tam kousal. To jméno vám řeknu posléze, když budete mít zájem. (Šum v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Chtěl jsem ukončit obecnou rozpravu, ale neudělám to, protože s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Kalousek. (Hluk v sále.) Já prosím paní poslankyně, pány poslance o klid, aby i pan poslanec Kalousek měl možnost přednést v odpovídajících podmínkách svoji faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, mám za to, že tohle je skutečně vážná debata, protože je o naší vzdělávací soustavě, takže vám chci slíbit, že já se vám se svými mindráky z dětství svěřovat nebudu, protože si myslím, že ty sem nepatří.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se prosím ještě někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Pan předkladatel má zájem. Prosím pana poslance Klause o jeho závěrečné slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, děkuji. Uzavřeli jsme martyrium příspěvků. Já všem děkuji za velice věcnou debatu, slušně vedenou. Byla poněkud dlouhá, ale nelze to nikomu vyčítat, protože každý má ve svém volebním obvodu školky, každý vnímá, že to je velice silný problém, a proto ta debata byla tak dlouhá.

Řeknu jenom dvě věci k tomu, co tady zaznělo od paní bývalé ministryně školství. Víte, to, co si myslí občané, to nerozhodují průzkumy veřejného mínění a ani Facebook, to rozhodují volby. Zrovna tak to, co si myslí tady většina poslanců, to se ukáže hlasováním, to taky nemusíme tady říkat od pultíku.

Tato debata ukázala - a já chci poprosit, abyste pustili tuto novelu do druhého čtení - že současný zákon je špatně. A my jsme moc zákonodárná. Současný zákon je špatně a potřebuje změnu. Dokonce i pan poslanec Staněk, který navrhl zamítnutí, to potvrdil a odůvodnil jenom tak, že sami navrhnou svoji novelu, která bude lepší než tahle ta apod., ale zkrátka je jasné, že ten zákon změnu potřebuje. Proto vás prosím, abyste to pustili do druhého čtení. Tam se ukáže, jakou podporu má ta část povinné školky, pobavíme se tam o financování, jestli to financují ti tříletí, čtyřletí nebo kdo, a výsledkem pak bude jistě spravedlivý kompromis, zejména když to vzbuzuje takový zájem velké většiny poslanců.

Takže propusťte to do druhého čtení a děkuji vám za tu debatu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji. Já bych poděkoval za rozsáhlou debatu, která byla věcná. V průběhu debaty zaznělo snad vše, něco několikrát. Nebyly zmíněny snad jen neočkované děti, ale snad budou zmíněny ještě v dalších čteních.

V průběhu debaty padl návrh na zamítnutí z dílny ČSSD od pana poslance Staňka. Za sebe poprosím o vpuštění do dalšího čtení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. Jak jsme slyšeli, tak v průběhu rozpravy zazněl návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který přednesl pan poslanec Staněk. S tímto návrhem se nyní vyrovnáme hlasováním. Jednak přivolám poslance, kteří ještě nejsou v jednacím sále, současně jsem zaznamenal návrh na odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.

Než se ustálí počet lidí v sále, tak vás seznámím s došlou omluvou. Paní poslankyně Maxová se omlouvá z dnešního jednání od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

 

Nyní přistoupíme k hlasování, které se týká návrhu na zamítnutí předloženého návrhu, tak jak ho přednesl pan poslanec Staněk.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 32, přihlášeno 167 poslanců, pro 7, proti 139. Návrh byl zamítnut a my budeme pokračovat v jeho projednávání.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům. Nejprve rozhodneme o garančním výboru.

 

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Ptám se, zda má někdo nějaký jiný návrh na přikázání výboru jako výboru garančnímu. Takovýto návrh nevidím. Budeme tedy hlasovat o předloženém návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 33, přihlášeno 167 poslanců, pro 167, proti nikdo. Návrh byl tedy přijat a znamená to, že předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Ptám se, zda má někdo takový návrh. Ano, paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, navrhuji z důvodů, které se na první pohled možná nezdají zřejmé, nicméně na druhý pohled už jsou, protože jsou tam některé věci, které si myslím, že by ústavněprávní výbor měl posoudit, byť toho máme hodně (šum zejména z pravé strany sálu.), takže navrhuji, aby ještě dalším výborem, kterým to projde, byl ústavněprávní výbor. Tam ty souvislosti skutečně jsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: K hlasování vystoupí paní poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, já nijak nezpochybňuji hlasování, jenom chci říct, že jsem hlasovala pro zamítnutí, logicky, protože jsme ten návrh dali my, ale objevilo se mně ne. Jenom to tady říkám na záznam. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. Opakuji, že zde zazněl návrh paní poslankyně Válkové, abychom přikázali tento návrh k projednání ústavně právnímu výboru. S dalším návrhem přichází pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji ještě výbor sociální. (Poznámka mimo mikrofon.) Zdravotní samozřejmě k tomu, ale dvouleté a tříleté... Je to mezi zdravotním, protože o dvouleté by se mělo starat vlastně zdravotnictví, sociální, školské, potom už o tříleté... Sociální a zdravotní, dobře, upřesňuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Takže opakuji návrh, protože jsem ho sám dobře neslyšel a předpokládám, že ne všichni ho slyšeli. Navrhl jste, aby tento návrh byl předložen sociálnímu výboru a také aby byl předložen zdravotnímu výboru. Ano, rozumím. Je zde ještě nějaký další návrh na přikázání výborům? Pokud ne, vypořádáme se s jednotlivými návrhy hlasováním.

 

Nejprve budeme hlasovat o přikázání ústavně právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 34, přihlášeno 167 poslanců, pro 70, proti 46. Návrh byl zamítnut.

Dále budeme hlasovat o přikázání sociálnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 35, přihlášeno 168 poslanců, pro 54, proti 45. Návrh byl zamítnut.

 

Poslední hlasování se bude týkat návrhu, abychom přikázali tento návrh zdravotnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 36, přihlášeno 168 poslanců, pro 25, proti 73. Návrh byl také zamítnut.

 

Konstatuji, že návrh nebyl přikázán k projednání žádnému dalšímu výboru. Současně končím první čtení projednávání tohoto návrhu zákona. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Václav Klaus: Děkuji, že jste mi to poprvé ulehčili. Bylo to krásné.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.