(9.10 hodin)
(pokračuje Žáček)
Pokud pan kolega Filip srovnává, a to zase cituji z diskuse o Íránu, "a buď budeme slepě věřit našim spojencům a možná dopadneme jako v roce 1938 nebo 1939", myslím si, že je nutné říci, že ten rok 1968 rozhodně nebylo snížení pocitu suverenity, ale okupace tehdy spřátelené země, porušení veškerých mezinárodních norem. A myslím si, že do diskuse, která má svůj hodnotový základ, o podpoře nedemokratických teokratických režimů a o komplikování situace, která v regionu Blízkého východu je, to rozhodně nepatří. A je nutné si tedy zamést před vlastním prahem a říci tuto zkušenost, která je pochopitelně zkušeností nejenom české a slovenské veřejnosti, ale také komunistické strany, byť se komunistická strana tomu dnes vyhýbá, a velmi prazvláštně, místo aby to nazvala pravými jmény, pravým názvem, že to byla okupace, tak jak se to čas od času komunistickým představitelům dařilo po roce 1989, pod tím obrovským společenským tlakem politické a společenské změny, tak dnes už to máme, že byl snížen pocit suverenity.
Já si myslím, že je to hozená rukavice, že je to urážka nás všech, zejména těch, kteří tuto dobu pamatují, kteří byli zaskočeni a byli překvapeni, že toto je možné, byť v tom společenství, které dnes známe mnohem lépe, než jsme znali tenkrát.
Dále bych ještě zmínil jednu souvislost, která na to do určité míry navazuje, a to, jakým způsobem přistupoval komunistický režim k Íránu a musím říci i k Iráku, protože zde byl zvláštní dvojí metr - připomínám íránsko-irácký konflikt. Proto podporu toho návrhu zákona těmito historickými paralelami, těmi posunutými významy a těmi dezinformacemi považuji za nesprávnou a proto tady také vystupuji. Je nutné zmínit, že komunistický režim do určité míry bez skrupulí podporoval samozřejmě na základě dotazů a svolení Sovětského svazu obě válčící strany. Když probíhal ten velmi složitý, velmi vážný a velmi krvavý konflikt mezi Irákem a Íránem v osmdesátých letech minulého století, tak Československo dodávalo zbraně a zbraňové systémy do obou těchto států. Preferovalo sice Irák z určitých důvodů, byť režim Saddáma Husajna nebyl příliš nakloněn iráckým komunistům a řada z nich byla zavražděna, popravena a vyštvána z Iráku a skončili v Československu, na stranu druhou podporovalo v o něco menší míře i íránský režim. Byly sice utlumeny některé vojenské projekty, o jejichž povaze mimochodem dodnes nevíme, ani stát neodtajnil po roce 1989 všechny písemnosti a dnes k tomu historici přístup nemají, čili dodnes nevíme, na čem se Československo podílelo, ale je nutné v této souvislosti připomenout, že Československo rozhodně nebylo žádným mírotvůrcem, rozhodně nepodporovalo mírové řešení, komunistické Československo před rokem 1989 se vlastně podílelo na vyzbrojování a podpoře vojenské kapacity těchto dvou států, které v té době soupeřily o Blízký východ. A krizi a počty mrtvých na obou stranách není nutné, myslím, připomínat.
Myslím, že to je nutné říci, to zde včera chybělo. Myslím, že bez toho bychom neměli přistupovat k hlasování. Je nutné tyto konsekvence zde sdělit, zejména ty konsekvence, které znamenají - a nechápu, proč se to takto děje, nebo chápu z politického hlediska, ale z věcného hlediska to rozhodně odmítám - snižování a dezinformování o našich vlastních dějinách, o tom, co se zde dělo. Proti tomu je nutné se postavit. Prostě srpen 1968 byl okupací, všichni si to dobře pamatujeme a není možné to formulovat při podpoře nějakého vývozního artiklu do rizikového regionu nepravdami o naší vlastní historii.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se paní poslankyně Němcové - s faktickou, nebo řádnou? Je zde písemná přihláška pana poslance Lipavského, poté přihláška z místa paní poslankyně Němcové. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Já bych chtěl navrhnout odkázání této normy do tří výborů, aby to projednaly, aby se k tomu vyjádřily. Za prvé se domnívám, že by to měl projednat výbor pro obranu, pokud se jedná o zákaz vývozu a výroby jaderné energie a potenciálních jaderných zbraní. Za druhé se domnívám, že je to otázka pro bezpečnostní výbor. Podstatná věc, kterou bychom měli zvážit, je to, že tento zákon byl přijat ještě předtím, než jsme vstoupili do Evropské unie, takže navrhuji, aby jej projednal i výbor pro evropské záležitosti. Velmi dobře víme, že v současné době Írán je součástí mezinárodních jednání. Je tam domluva s Čínou, s Amerikou, s Evropskou unií. To znamená, nechť se k tomu vyjádří i výbor pro evropské záležitosti. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. O přikázání výborům budeme ještě jednat ve správný okamžik prvého čtení. Nyní prosím paní poslankyni Němcovou. Prosím.
Poslankyně Miroslava Němcová: Dobré ráno, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rozhodla jsem se, že do této debaty vstoupím s několika poznámkami, které se týkají cesty tohoto návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou.
Asi musíme začít již v roce 2000. To byl rok, kdy za vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana přijala Poslanecká sněmovna návrh zákona, který zakazoval vývoj jakýchkoliv komponent, které by mohly posílit jaderný arzenál, ale i ve smyslu dobudování jaderné elektrárny v Búšehru v Íránu zakazoval jakýkoliv vývoz těchto komponent. Tehdejší Poslanecká sněmovna - připomínám, že to bylo v roce 2000, myslím, že to bylo někdy v březnu, teď to datum nemám přesně - o tomto návrhu rozhodovala v takzvaném zrychleném jednání. To jednání bylo dvoudenní, myslím 7. a 8. března. Nakonec tento návrh zákona v tom zrychleném jednání byl přijat.
Chci říci jako jistou perličku, že z tehdejšího klubu Občanské demokratické strany jsme zde dva poslanci, můj ctěný kolega Marek Benda a já, a oba dva jsme tehdy hlasovali pro přijetí toho zákazu vývozu, tedy podpořili jsme vládu Miloše Zemana v tomto významu slova, v tomto konkrétním zákonu.
Abych tedy tu informaci dodala úplnou, tak tehdejší klub Komunistické strany Čech a Moravy celý hlasoval proti tomuto návrhu zákona, ale byli zde i někteří sociální demokraté, kteří jsou zde dnes a tehdy ten zákon podporovali, tedy zákaz vývozu. Otázka je, jak se k té věci budou stavět dnes. Ta hlasování si můžete najít. Je to, myslím, 8. března 2000 a je to hlasování číslo třicet šest, kde přehled o tom, kdo jak se k té otázce tehdy postavil, snadno naleznete.
To byl tedy ten začátek. A pokračování - vrátím se ještě k tomu začátku. Ukazuje se tedy, že Komunistická strana Čech a Moravy od samého počátku podporovala Írán bez ohledu na aktuální vývoj v téhle zemi, podporovala skupiny, které se ukazují i dnes jako hrozba pro západní společenství, zejména pro Izrael, ale také pro Evropu, tak jak se vyjadřují někteří současní čelní představitelé Íránu. ***