Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Hamáček)

28.
Návrh poslanců Marka Bendy, Ondřeje Veselého, Patrika Nachera,
Mikuláše Ferjenčíka, Mariana Bojko, Leo Luzara, Dominika Feriho, Věry Kovářové
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně
zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
/sněmovní tisk 87/ - prvé čtení

Tento bod byl přerušen v pátek 20. 4. a potom byl ještě přerušen ve středu 23. 5., takže budeme pokračovat. Předpokládám, že jsme v rozpravě, a to obecné, a přihlášena je paní poslankyně Helena Válková. Takže má slovo. Připraví se pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Já jsem na klubu u nás vyhrožovala, že budu obsáhlá, a jak vidím, tak někteří si to vzali k srdci a asi nebudou tak dlouho poslouchat některé úvahy a právní komentáře. Nicméně já jsem se rozhodla, že přece jenom vás provedu alespoň tím nálezem Ústavního soudu - ale pane místopředsedo, takhle neprovedu! Protože... (V sále je silný hluk.) To jako skutečně, já tady nebudu, to jako mně to připomíná jako když jsem v aule...

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já prosím sněmovnu o klid. Pokud si potřebujete něco vyřídit, tak mimo jednací sál. (Posl. Válková: Děkuji, pane místopředsedo.) Ještě prosím vydržte. Ne všichni uposlechli mé výzvy, jak vlevo, tak vpravo, stále diskutují. A pokud neskončí, tak je budu jmenovat... Tak, děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Já také děkuji. Já si myslím, že nikdo není povinen, koho nezajímá tahle problematika anebo je tak přesvědčený o tom, že i kdyby slyšel, že se nám zdvojnásobil počet úmrtí v důsledku kouření, tak je mu to úplně jedno, protože on si bude prosazovat svoji nezávislost a svobodu podnikání, no tak pochopitelně má možnost opustit sál, ale nemusí tady rušit.

Já jsem chtěla tady říct asi dvě nebo tři podstatné věci, vám sdělit. Ta první z nich je, že bychom si měli přece jenom respektujíce právní stát vzít určitou lekci ponaučení z toho, jak rozhodl Ústavní soud, který rozhodl nálezem z 27. března 2018, kde se skupina senátorů domáhala zrušení mnoha ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Nebojte se, i když vím, že je to velmi zavádějící, protože jenom částečně je ta problematika protikuřácká, jak říkají odpůrci, řešena v tomto antikuřáku. Já už to nebudu opakovat a budu vždycky říkat tabákový nebo protikuřácký zákon, aby to bylo rychlejší na mikrofon.

Čili skupina senátorů se domáhala zrušit část v podstatě tohoto zákona, té hlavně partie, která se týkala zákazu kouření ve veřejných stravovacích prostorách. Ale nejenom toho. Jak Ústavní soud rozhodl, všichni víme. Ústavní soud se dvěma výjimkami, kdy v tom prvním případě zrušil slovo "převážně" - ustanovení, která zakazují prodávat tabákové výrobky, kuřácké pomůcky, bylinné výrobky určené ke kouření a elektronické cigarety a prodávat nebo podávat alkoholické nápoje na akci určené převážně pro osoby mladší osmnácti let - tak to slovíčko "převážně" s ohledem na jeho neurčitost zrušil.

V druhém případě zrušil slova "svoje nebo", a to bylo v ustanovení zakazujícím požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky pro osobu, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a to z důvodu rozporu s právem na ochranu soukromí. Čili legitimní účel i tohoto ustanovení zůstane zachován, i když nebude dopadat na situace, při nichž by jednotlivec v důsledku požití alkoholu nebo jiné návykové látky ohrožoval jenom sám sebe a nikoho jiného.

Čili v podstatě vy si můžete říct, to jsou slovíčka. Ona to slovíčka nejsou, protože zpřesňují ten smysl. Ve zbytku Ústavní soud návrh zamítl.

A jaký byl vlastně výsledek toho nálezu ve vztahu k tomu, co dneska řešíme a co řeší návrh, který už je známý jako Bendův návrh? Mimochodem ne vždycky v minulosti to byli představitelé ODS nebo významní politici ODS, kteří se stavěli proti zákazu kouření ve veřejných stravovacích prostorách. Já si vzpomínám na pana dr. Borise Šťastného, předsedu zdravotnického výboru, který dlouhá léta prosazoval, ale nepodařilo se mu to prosadit, zákaz kouření.

Takže nález Ústavního soudu, když bychom ho shrnuli v těch dvou bodech, velmi stručně a samozřejmě tím pádem zjednodušeně říká:

Za prvé ochrana lidské svobody bez ochrany lidského života, zdraví a životního prostředí, které život i jeho svobodu umožňuje, by postrádala smysl. Z práva na ochranu zdraví vyplývá pozitivní povinnost státu konat a chránit zdraví nejrůznějšími potřebnými opatřeními. To je první závěr nálezu Ústavního soudu. Tak já bych byla ráda, kdyby i v diskusi se k tomu nálezu někdo vyjádřil a zpochybnil případně věcnými argumenty to poselství, které k nám zákonodárcům vysílá.

Za druhé. Kuřárny jsou prostředkem, který nechrání zdraví populace a nezajišťuje vynutitelnost zákona ani přibližně srovnatelně jako úplný zákaz kouření ve stravovacích zařízeních. Současně jsou nákladnější i náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení, kteří jsou pak vystaveni větší míře možných sankcí ze strany státu za nedodržení přesných technických i funkčních podmínek zřízení kuřáren. Úplný zákaz kouření představuje standardní řešení, jež ostatně není nijak výjimečné ani v jiných zemích. Tečka.

Potud dva závěry bezprostředně vyplývající, které jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu. Zde dokonce Ústavní soud i upozorňuje, že může dojít ke kontroverznímu účinku, který si předkladatelé novely vůbec nepředstavovali, nebo pokud ano, tak ho podcenili, že to může být nákladnější a náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení.

Z toho velmi obsáhlého nálezu si myslím, že by bylo dobré ještě citovat a upozornit vás na následující hodnocení Ústavního soudu.

Zákaz kouření ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb se dotýká významné části obyvatel tím, že je nutí přizpůsobit mu své návyky, ať už se týkají jen jich samotných, nebo přesahují do jejich sociálních vztahů. Aniž by byla zpochybňována skutečnost, že kouření má negativní vliv na zdraví, osoby dotčené tímto zákazem jej mohou vnímat jako zásah do svého životního stylu a přisuzovat mu určitou symbolickou hodnotu, pokud jde o vyjádření míry svobody jednotlivce v dnešní společnosti. Potud hlavní argumenty, které byly obsaženy v návrhu senátorů na zrušení příslušných partií toho antikuřáka, protikuřáckého zákona - ve zkratce, nepřesně.

V důsledku zákazu kouření dochází k omezení autonomie vůle fyzických osob kuřáků v možnosti nakládat s tabákovým výrobkem a současně též k zásahu do jejich vlastnického práva, protože tyto osoby na některých místech nemohou kouřit. A to samozřejmě jsou všechno, a tady to nebudeme nijak popírat, Ústavou chráněné statky, hodnoty, zájmy. Legitimní. A proto je musí - a Ústavní soud to také učinil ve svém nálezu - posuzovat tou optikou proporcionality. Musí se zabývat otázkou, zda jde tak o prostředek, který je ve vztahu k základnímu právu, do něhož má být tímto způsobem zákonem zasaženo, co nejvíce šetrný. Otázka tedy zní, zda by bylo možné dosáhnout účelu zákonné úpravy i bez toho, aby byla možnost kouření vyloučena v celém vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb.

V případě osob nacházejících se ve vnitřním prostoru provozovny nelze požadované ochrany před pasivním kouřením dosáhnout jinak než tím, že v tomto prostoru nebude možné kouřit nebo že dojde k rozdělení tohoto prostoru tak, aby se kouřilo jen v jeho části. Otázkou tak zůstává, zda oddělení prostoru lze považovat za řešení, které je z hlediska sledovaného cíle přinejmenším srovnatelně efektivní jako úplný zákaz kouření. Tímto oddělením nelze rozumět zřízení nové, zcela nezávislé provozovny, nýbrž vyhrazení určité části provozovny pro zákazníky, kteří chtějí kouřit. Ve své podstatě tedy jde o to, že se v provozovně bude nacházet stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření ve smyslu § 10 tabákového zákona. Takovéto řešení však není způsobilé zcela zamezit negativním účinkům kouření osob, které by tento prostor využívaly.

A Ústavní soud uvádí: Ani v takovémto případě totiž nelze vyloučit, že v určité míře bude vždy docházet k pronikání kouře do jiných prostor provozovny. Za situace, kdy v těchto prostorách bude docházet ke konzumaci jídla a pití, byť vneseného zákazníkem, si lze zároveň jen stěží představit, že by zaměstnanci alespoň příležitostně nebyli nuceni do těchto prostor vstoupit. Nepůjde přitom jen o úklid mimo dobu, kdy se v ní kouří. Potřeba vstoupit do těchto prostor může vyvstat například za účelem odklizení zbytků jídla a použitého nádobí, které v prostoru po sobě zákazníci zanechávají a které brání využívání části tohoto prostoru dalšími zákazníky, zamezení vzniku škody na zařízení, či nutnosti řešit akutní případy, například i zdravotní, k nimž při provozu takových zařízení někdy dochází.

Zdraví zaměstnanců ve stravování je v kuřárnách poškozováno i v případě, že je v nich dodržován zákaz obsluhy. Přestože totiž platí, že se v takovém prostoru zaměstnanec nesmí zdržovat při výkonu své práce v době, kdy se v něm kouří, zaměstnanec inhaluje zplodiny i tehdy, když už se v něm nekouří, například při úklidu této místnosti, a to i po delší době, neboť tabákový kouř přetrvává ve zdech či bytových textiliích umístěných v těchto prostorách. Na provozovatele stravovacích zařízení jsou pak kladeny vyšší nároky v tom, že musí zajistit i to, že do kuřáren nebudou vstupovat osoby mladší osmnácti let.

V neposlední řadě je třeba poukázat na to, že v případě obsazené nekuřácké části jsou nekuřáci nuceni využít míst v kuřácké části stravovacích zařízení. Na nekuřáky přitom nemůže být kladeno takové břemeno, aby se v případě potřeby návštěvy stravovacího zařízení museli vystavit rovněž ohrožení svého zdraví. Musejí mít naopak možnost se účastnit společenského života bez toho, aby jejich zdraví bylo ohrožováno. Na to, že v případě vyhrazených prostor pro kuřáky není zákaz kouření dodržován a nedaří se jej vynucovat, poukazují ostatně i samotní navrhovatelé zrušení těchto ustanovení, čili senátoři.

Na tytéž skutečnosti ostatně poukázal i německý Spolkový ústavní soud. Přitom šlo o rozhodnutí německých ústavních soudů, které tamější úpravu, jak ale velmi nepřesně i navrhovatelé uvedli, zrušili. Zejména to byl rozsudek Spolkového ústavního soudu z 30. 7. 2008 následovaný dalšími rozhodnutími, ale nikoliv z důvodu neústavnosti samotného zákazu kouření, ale naopak jeho výjimek, které zakládaly nerovné zacházení mezi jednotlivými provozovateli. Spolkový ústavní soud opakovaně zdůraznil ústavní neproblematičnost paušálního zákazu kouření, tak jak třeba platí v sousedním Bavorsku.

Ústavní soud také dodal, že zákonodárce není zbaven prostoru pro případnou jinou regulaci kouření v provozovnách stravovacích služeb. Na druhou stranu však upozornil, že pokud by český zákonodárce přistoupil k vymezování výjimek - teď mluvím o Ústavním soudu českém -, čelil by nelehké situaci při hledání jejich vhodného legislativního vymezení a v konečném důsledku by pak mohl dopadnout stejně jako v Německu, že by byla konstatována námitka nerovného zacházení.

Já se vrátím ještě k ochraně života a zdraví zákazníků a zaměstnanců. Tady opravdu ty stejně účinné varianty s výjimkou té, kterou jsem tady kriticky za použití argumentace z nálezů Ústavního soudu okomentovala, k dispozici nejsou. Koneckonců nejsou ani předmětem našeho dnešního projednávání, a pokud bych to měla shrnout, tak kuřárny, které jsou navrhovány, nechrání zdraví populace a nezajišťují ani vynutitelnost zákona přibližně srovnatelně jako je nyní napadený zákaz. Čili touto optikou proporcionality Ústavní soud posuzoval ty dvě hodnoty chráněné našim ústavním pořádkem. Současně jsou nákladnější i náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení, kteří jsou pak vystaveni, jak jsem již výše uvedla, větší míře možných sankcí ze strany státu za nedodržení přesných technických i funkčních podmínek zřízených kuřáren.

A závěr? Ústavní soud proto neshledal, že by umožnění kuřáren bylo opatřením, které by umožňovalo dosáhnout stejně efektivně cíle, jaký sleduje napadená zákonná úprava při méně intenzivním zásahu do vlastnického práva fyzických osob dotčených zákazem kouření ve vnitřním prostoru provozoven stravovacích služeb. Úplný zákaz kouření přestavuje standardní řešení, jež ostatně není nijak výjimečné ani v jiných zemích, opakuje Ústavní soud. Omezení kuřáků v nakládání s tabákovým výrobky je tak podle jeho názoru a i vyjádřeného nálezu omezením přiměřeným. Kouření v provozovně stravovacích služeb není předmětem, či podstatou podnikání provozovatelů těchto zařízení a už vůbec ne ústavně chráněnou podstatou tohoto podnikání. Jedná se pouze o doprovodnou aktivitu hostů, kterou by některý provozovatel byl ochoten ve svém zařízení strpět a jiný nikoliv.

Veřejně dostupné statistiky jsme už tady četli. Ty nám opravdu nedávají žádné důkazy o tom, že by došlo k nějakým alarmujícím skutečnostem. A pokud se spíše setkáváme s argumentací toho typu, jako že je více nepořádku a hluku a i špatného příkladu kouření na ulicích, tak v tomto ohledu si myslím, že takovéto - a teď mi promiňte ten trochu expresivně emotivní výraz - demagogické argumenty neobstojí, protože problém obtěžování kouřem já zažívám velmi často, ale ne pouze v okolí restaurací. Vlastně ale u všech budov, když se projdete, tak vidíte, že řada pracovišť, institucí, firem, má venku vyhrazené prostory, a neomezujme se pouze na chodníky, ale vezměme si jenom třeba balkony nebo společné části domů, kde se také kouří. Čili vůbec není logické odvolávat se na to a požadovat zrušení zákazu kouření v restauracích proto, že nám kuřáci vadí na ulicích. No tak to bychom asi nemohli ani pracovat ani se procházet po ulicích. Tento argument prostě vůbec neobstojí. A představa, že kuřáci, kteří by se shromáždili v kuřárnách bez obsluhy, by přestali kouřit - souhlasím s autorem článku, který vyšel dneska v Mladé frontě Dnes - je úplně naivní. Navrhovaný průlom a zrušení zákazu by to v žádném případě nevyřešil.

Myslím si navíc, že většina kuřáků stejně jako autor příspěvku, který vyšel správně dnes, když projednáváme tuto problematiku, se chová ohleduplně a ví dobře, že když si zahrává se svým vlastním zdravím, tak by si neměli zahrávat se zdravím nás všech, kteří ho nechceme ohrožovat, nebo jsme ohrožování jenom v míře nezbytné, které nemůžeme čelit, například spalinami z výfukových plynů. Kuřáci, myslím si, že v naší společnosti už jsou natolik disciplinovaní, že se také snaží nám tato rizika minimalizovat. Čili odvolávat se na ně tady opravdu jako argument neobstojí.

Já bych si dovolila, protože vidím, že opravdu naše řady prořídly, a než komentovat ještě další soudní rozhodnutí z jiných zemí, které v regulaci kouření ve vnitřních prostorách restauračních zařízení nebo stravovacích zařízení upravily, asi nemá cenu, protože tady zůstali zřejmě jenom ti, kteří jsou přesvědčeni stejně jako já, že v právním státě se nemá s nedostatečnými argumenty a možná - a teď nechci nikoho obviňovat, berte to jako teoretickou úvahu - i pod silným vlivem lobbistů z tabákových firem odvolávat zákaz s poukazem na to, že nás obtěžují kuřáci na ulicích a se zveličením ochrany svobody podnikání, což, jak vidíte i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu, také neobstojí.

Moje kolegyně, dovolím si ji vaším prostřednictvím jmenovat, paní profesorka Adámková, naše poslankyně, řekla dneska dopoledne i na jednání klubu jednu větu, která mně utkvěla. Že ten, na koho nepůsobí ani údaje o mortalitě v důsledku kouření, už je stejně prakticky imunní a rezistentní vůči čemukoli, a asi ta argumentace další nemá smysl. Přesto si myslím, že bychom měli znát názory většiny naší populace. Já se samozřejmě nestýkám jenom s těmi, kteří jsou šťastní a spokojení a klidní, že můžou jít do jakékoli restaurace a nemusí se ptát, jestli se tam kouří, nebo ne, ale setkávám se i s lidmi z opačného názorového spektra, ale je jich výrazná, výrazná menšina. Takže jsem si říkala, to je tak 30 na 70, ale těch 30 % hodně křičí a zřejmě ví proč. Já to tedy nevím, doteď mě věcně nepřesvědčili. A těch 70 % je spokojených, no tak mlčí.

O to více a o to důležitější jsou výsledky, jak se chovají lidé po jednom roce platnosti protikuřáckého zákona. Fakulta sociálních věd UK v květnu 2018 provedla výzkum a hlavní zjištění z toho výzkumu, který byl reprezentativní, by myslím bylo třeba tady citovat, i když řada z vás již ho zná.

Za prvé, lidé chodí do pohostinských zařízení častěji než před třemi lety.

Za druhé, nyní si i kuřáci více uvědomují, že svým kouřením omezují svobodu nekuřáků.

Za třetí, pouze 12 procentům lidí vadí, že si nemohou v pohostinských zařízeních zapálit. Ale ti jsou tedy hojně a hlasitě zastoupeni poslanci v této Sněmovně.

Za čtvrté, konzumace piva klesá kvůli preferencím mladých lidí. Dávají přednost spíše míchaným alkoholickým drinkům. To je tedy zase argumentace, že nám klesá konzumace piva, které bylo vždycky spojené s cigaretou.

Z nového výzkumu, který proběhl ve 301 restauracích a barech, také vyplývá, že pouze 21 % provozovatelů trápí zákaz kouření, ale pouze 8 % uvedlo, že by jim pomohlo zrušení tohoto zákazu.

A teď tady mám konkrétní detailní, podrobné informace, které tyto obecné závěry dokládají na empirických datech. Mám je tady, můžu je ukázat, dát k dispozici, nezávislý výzkum, je zde řada zajímavých informací, i co lidem při návštěvě pohostinských zařízení vadí apod. Jestli vnímají kouření jako symbol svobody například. Čím mladší lidé jsou, tím častěji nepovažují kouření za symbol svobody. Lidé nesouhlasí s tím, že kouření je symbolem svobody, v 64 % případů.

Kdybych tady brala argument za argumentem, tak máme pro to již i empirická data, která dokládají, že my si tady, milé kolegyně a milí kolegové, vytváříme sami problém. Mně tedy také chodí hodně e-mailů: To nemáte na programu něco lepšího? To, co se týká opravdu obyvatel této země více? Sociální bydlení, právní pomoc, insolvenční řízení. Věci, které trápí lidi, kteří nám s nadějí dali mandát, ale my se tady zabýváme návrhem na prolomení, ale fakticky si řekněme pravdu, na zrušení zákazu kouřit ve veřejných stravovacích zařízeních, aniž by to naše populace chtěla. Poslední výzkum hovoří o tom, že 70 % lidí, naší veřejnosti, je spokojeno, 30 % nikoli.

Opravdu na tomto místě jenom znovu apeluji na ty z vás, kteří snad ještě nebyli rozhodnuti, aby se nad tím zamysleli, aby se zamysleli i nad tím, ve prospěch koho tady budou hlasovat, a aby si uvědomili, že svým způsobem dáváme i naší veřejnosti určitý signál, že podléháme lobbistům. V případě, že prolomíme tento zákaz, že jsme poslanci, kteří jednou hlasují tak, podruhé onak, podle toho, jak kdo na nás zatlačí. Že nejsme konzistentní ve svých rozhodnutích. A současně tím i dáváme signál, že přece jenom v preferenci hodnot nám na zdraví a životě, včetně zdraví a života mladých lidí, nezáleží tolik jako na tzv. svobodě si podnikat a dělat, co každý z nás chce.

Myslím si, že nález Ústavního soudu nám určité ústavněprávní mantinely dal. Neříká nám samozřejmě, jak bychom měli rozhodovat, ale rozhodně nám říká, co bychom při svém rozhodování měli vzít v úvahu.

V této souvislosti ještě jedna poznámka. Já si myslím, že je opravdu škoda, také jsme otevřeli a přerušili bod zákona o celostátním referendu, že ho tady ještě nemáme a že nemáme možnost se veřejnosti jeho prostřednictvím zeptat.

A já už jsem to také jednou říkala. Věřte mi, já jsem samozřejmě velmi ráda, že máme ten úplný zákaz. Ale kdyby mně řeklo třeba 60 % naší populace ne, prolomte ten zákaz, tak navzdory nálezu Ústavního soudu bych se podřídila. Protože je to většina obyvatel této země. Ale ono je to přesně naopak.

A co mě na celé věci dráždí nejvíc, je to, že se tady menšina vydává za většinu, že se zde argumentuje, jak říkám, pod vlivem kdovíjakých tabákových lobby, s argumenty, které se rozpadají, nechci říct na prach symbolicky, ve světle statistických údajů, empirických dat, zjištění zdravotníků a lékařů, odůvodnění a argumentace, které jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu, a přes to přese všechno s plnou vážností řada z vás pro takový průlom zvedne ruku. A to mě naplňuje smutkem, překvapením, a současně proto tady také tolik hovořím, a možná tak zbytečně dlouho, abyste se ještě jednou zamysleli, jestli toto opravdu tato Poslanecká sněmovna udělá. Potáhne se to potom za ní jako taková červená nit, která jí, myslím si, nebude sloužit ku cti, ale spíše naopak.

Chci skončit něčím optimističtějším. Navzdory tomu, co jsem tady slyšela za argumentaci předtím, než jsem vystoupila, a navzdory tomu, že řada mých kolegyň a kolegů říká, že už nemá smysl argumentovat, tak přesto bych vás chtěla poprosit, abyste zvážili a zvedli ruku na zamítnutí návrhu zákona předloženého poslanci vedenými, nebo známe to pod názvem Bendův poslanecký návrh, čili návrh tohoto zákona, této novely abyste zamítli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Mám tady ještě tři faktické poznámky, potom pan zpravodaj s přednostním právem. Prosím pana poslance Veselého, potom pan poslanec Michálek a pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se pokusím reagovat jenom stručně opravdu v technické poznámce na některé podněty, které tady přednesla paní kolegyně Válková.

V prvé řadě pokud jde o potřebu vstupu do těch kuřáren, tak někdo argumentuje, že tam budou muset odnášet jídlo a nápoje, tak to asi nečetli tu novelu. Tam se prostě jídlo vnášet vůbec nesmí, takže žádné zbytky jídla se odtamtud odnášet nemůžou, když tam to jídlo vůbec nesmí. A pokud jde o nápoje, tak to je: na povolení personálu si mohou vnášet kuřáci. Pokud personál bude mít problém s tím, že kuřáci si vnášejí, ale neodnášejí, tak to prostě nepovolí a oni si to nebudou ani vnášet. A nebudou mít co odnášet.

Stejná je potom argumentace k tomu, že tam kuřáci nebo nekuřáci, když nebudou mít místo v hospodě, tak si vyberou pro sezení kuřárnu. No, to je asi přece nesmysl. Přece když jsem na letišti a nemám si kam sednout, tak si nepůjdu stoupnout nebo sednout do kuřárny. Tam přece kuřáci budou, budou tam kouřit, a proč by tam šel nekuřák, když tam nebude obsluhován a bude tam zakouřeno? To přece také není relevantní argument.

Stejný argument je o tom, že se vrátí kouření nebo kouř do hospod. No, všichni jsme z nějakého prostředí a většina z nás ví, že už před tímto zákonem, který chceme novelizovat, většina, nebo spousta restaurací, klasických restauračních zařízení, kde se podávala jídla, sama zavedla zákaz kouření. V kompletním prostoru, prostě kuřárny tam neměli. A nedá se očekávat, že by stejné restaurace po této novele vrátily kouření zpátky na ta místa. Naopak si myslím, že tam, kde se opravdu pro ty hospodské nebo provozovatele restaurací ukázalo, že zákaz kouření byznysově prospěl, tak předpokládám, že u toho zůstanou. A budou to spíš podle mě výjimečné případy, protože to, aby tam zavedli kuřárnu, bude vynucovat investici. Tu investici udělá jenom ten, komu se to fakt vyplatí. Takže já si myslím, že těch zařízení bude spíš méně než více a budou to spíš podle mého názoru venkovská zařízení, o kterých jsem tady mluvil už posledně. (Upozornění na čas.) Pokud jde o - pardon, omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ferjenčík fakticky.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Mě jenom nadzvedla ta zmínka paní kolegyně Válkové prostřednictvím pana předsedajícího o těch insolvencích, protože shodou okolností zrovna dneska to probíralo na ústavněprávním výboru a všichni s výjimkou Pirátů se shodli, že to odložíme na září, takže vůbec nechápu, že si dovolí tady zmiňovat, že se má makat na insolvencích, když to sama zdržuje.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Válková fakticky.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Zapomněl jste říci: vaším prostřednictvím sama zdržuje.

A za druhé, pokud jde o insolvence, právě tam potřebujeme, pane poslanče Ferjenčíku prostřednictvím pana místopředsedy, tam potřebujeme dost času, víte? Já bych nerada, aby - vaším prostřednictvím pane místopředsedo - abychom tak zásadní novelu odflákli jenom kvůli tomu, abychom si udělali čárku. Já si myslím, že je namístě, protože tam budou, jak řekl pan poslanec Výborný, měnit skutečně některé parametry toho zákona, té jeho současné podoby, takže si myslím, že ten čas se opravdu využije, a neznamená to v žádném případě, že bychom po tu dobu nic nedělali. Naopak na tom budeme pracovat, pokud se tedy nebudeme zabývat stále tímto zákonem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Teď s přednostním právem pan zpravodaj.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi jenom pár poznámek v obecné rozpravě. Především jsem chtěl mít takový jakýsi slavnostní výkop třetího jednání prvního čtení tohoto návrhu, ale pochopitelně ladies first. Jsem rád, že paní profesorka tady uvedla právě poměrně dokonalý rozklad toho výsledku Ústavního soudu.

Já už nebudu mluvit o tom, co tady bylo řečeno, protože to je pořád dokola. Myslím si, že je potřeba se zabývat jenom těmi novými záležitostmi. Jednou z těch nových věcí, která byla zmíněna právě paní profesorkou Válkovou, jsou průzkumy. Včera vyšel nový průzkum z fakulty sociálních studií. To je jen krátká poznámka na některé z vás, kteří zde mluvili o tom, že průzkumy jsou nějaké bláboly, že se dají ovlivnit, že jsou to nevýznamné záležitosti, nerelevantní, ale přitom si ale musíme uvědomit, že to dělají sofistikovaně, dělají to odborníci a musíme říci, že určitou váhu pochopitelně mají.

Já bych tady chtěl spíše obrátit vaši pozornost na jednu věc, která zde ještě nebyla vůbec zmíněna. Všimněme si návrhu v původním znění, jak je navržen navrhovateli, kde se říká: Zákaz kouření v místech uvedených v odstavci 1 písm. i) až k) se nevztahuje na a) kuřárny atd., b) malá stravovací zařízení, hospody a bary, pokud mají licenci k podávání alkoholu, nepodávají jídlo a jejich plocha určená pro zákazníky nepřevyšuje 80 m2. - Prosím vás, pravděpodobně si navrhovatelé neuvědomili to, že provozovatel teď nebude rozhodovat, zda jeho provozovna tady do těch 80 m2 bude kuřácká nebo nekuřácká, on má prostě stanoveno, že je to kuřácká provozovna. On nemá svobodné rozhodnutí, on si tam nemůže dát ceduli kouření zakázáno. Prostě to není možné, protože on má dáno, že jeho provozovna je kuřácká. Myslím si, že to je proti všemu logickému, to je proti svobodě, individuální svobodě, proti svobodě podnikání, to je pochopitelně také proti zdraví. A to bychom měli zvážit jako důležitý argument, protože něco takového přece nechceme.

Při té příležitosti - já potom samozřejmě v závěrečné řeči ještě budu mít možnost vystoupit - bych v obecné rozpravě chtěl zde potvrdit svůj návrh na zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ten návrh je tady evidován a samozřejmě o něm budeme hlasovat. Teď fakticky pan navrhovatel, pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo - z vlády tady není nikdo? Ne, vrátil se pan ministr. Vážené dámy, vážení pánové, já budu velmi stručný. Píšu si poznámky a budu reagovat v závěrečné řeči na všechno, co zaznívá. Ale jenom teze pana zpravodaje, že vše, co v životě můžu dělat, můžu dělat jenom na základě zákonů, je prostě teze naprostého neporozumění právního řádu. Každá svobodná osoba může konat to, co není zákonem zakázáno. Tady jenom prolamujeme, že to není ze zákona zakázáno, ale jinak samozřejmě stejně jako si můžu zakázat kouření ve svém bytě svým návštěvám a neplyne z toho, že nemám v zákoně řečeno, že smím zakázat v bytě, tak můžu své návštěvě říci "u mě doma se nekouří", tak samozřejmě tak můžu učinit i v provozovně a samozřejmě se to tak dělo i v minulosti a neměli jsme to upraveno zákonem.

Takže jenom státní moc smí dělat to, co jí zákony povolují. Každý svobodný občan smí dělat vše, co mu zákony nezakazují.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Teď má slovo pan poslanec Ferjenčík s řádnou přihláškou a připraví se pan poslanec Válek.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jenom zopakuji, proč Piráti v drtivé většině podporují posun tohoto zákona do dalšího čtení. Je to z toho důvodu, že ve chvíli, kdy může být kuřárna v obchodním domě, může být kuřárna na letišti, je kuřárna v této Poslanecké sněmovně, tak nevidíme žádný rozumný důvod, proč zakazovat hostinským, aby ve své provozovně na své náklady směli zřídit - a zdůrazňuji - stavebně oddělenou odvětrávanou kuřárnu bez obsluhy. Nám to prostě hlava nebere, proč to těm lidem zakazovat. A to je ten základní argument, proč podporujeme posun tohoto zákona do dalšího čtení. O těch osmdesáti metrech se tam můžeme bavit. Ale ty kuřárny, prostě zákaz kuřáren podle nás nemá žádnou logiku.

A ještě jedna poznámka. Veřejná diskuse se hodně točí ohledně toho, jestli zakazovat nebo povolovat kouření v restauracích. Ale o tom ten zákon není. Ten zákon je o tom, jestli povolíme nebo zakážeme kuřárny v restauracích. A já myslím, že kdybyste se ptali ve výzkumu lidí, jestli by zakázali hospodským zřídit na své náklady kuřárnu, tak by ta odpověď byla velmi jiná, než když se to klade, jako že teď umožňujeme, aby člověk někde obědval a zase smrděl. To asi nechce nikdo. A ten zákaz kuřáren právě působí to, že před hospodami jsou hloučky lidí a obtěžují okolo jdoucí právě tím kouřem. A to je reálný problém, paní Válková prostřednictvím předsedajícího - to jsem mimochodem neopomněl u své faktické poznámky. Tak to je reálný problém. Třeba v Praze na Žižkově se to děje naprosto běžně, že člověk má problém projít po chodníku. A je to velký problém ve vztahu k lidem, kteří bydlí nad restauracemi a do přijetí toho zákona neměli vůbec žádný problém a nově ho mají, protože hluk po desáté hodině je daleko větší, než býval. Proto my to podporujeme.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Válek.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Já musím, dámy a pánové, říct, že dlouho jsem se na žádné vystoupení tak dlouho nepřipravoval jako na toto, v podstatě tři týdny nebo jak dlouho to projednáváme. Tak já jsem chtěl především panu poslanci Bendovi strašně poděkovat, protože poprvé tady zažívám to, na co jsem se těšil, parlamentní demokracii, kdy tady řada z vás říká svůj názor, nestydí se za něj, obhájí si ho, a byť s tím třeba nesouhlasím, tak za něj bojuje, a to napříč různými stranami. Tak za to bych chtěl strašně poděkovat. Já jsem nevěřil, že to tady zažiji.

Já si myslím, že je potřeba říct, proč ten zákon vlastně byl přijat. Já to netuším. Já nevím, ten, kdo ho předkládal, co bylo cílem předložení toho zákona. Jestli tím pádem ten zákon byl naplněn. Jestli cílem bylo vytěsnit z restaurací kuřáky, tak to se tím zákonem povedlo, pak byl naplněn a nevidím nejmenší důvod s tím cokoli dělat. Jestli bylo cílem ozdravit populaci, tak při vši úctě k panu poslanci Vyzulovi, já těm datům vůbec nevěřím, protože to je krátká doba, než aby ta data mohla být. Stejně tak jako úplně nevěřím studiím, on ví velmi dobře, jak jsme začínali s publikacemi. Pak byly ty zlodějské časopisy, ve kterých se ty publikace nepočítají. Pak jsme si řekli, když to není impact faktor aspoň deset, tak to taky není ono. Teď, když to nejsou Q1, tak to není ono. Tak ono všechno to, ty studie, ono to tak hezky zní, že něco někde vyšlo, tak...

Co je mým cílem, co se kuřáků týče? Mým cílem, co se kuřáků týče, je v podstatě eliminovat kuřáky na okraj společnosti a ten zbytek společnosti přesvědčit, že prostě kouření není dobrá cesta, že by kouřit neměli. Samozřejmě není mým cílem jakýmkoli způsobem postupovat restriktivně vůči kuřákům například tím, že by to byl trestný čin nebo přestupek kouřit. Ale určitě je potřeba označit kuřáky jako něco, co není správné.

Tady zaznělo přirovnání k obézním, s nadváhou, kteří taky poškozují své zdraví a kteří neškodí těm v okolí, nebo nejsou, řekněme, neuzurpují ty v okolí. Tak pokud jste měli někdo smůlu v ekonomické třídě a letěli do Spojených států mezi dvěma osobami s nadváhou, tak ten pocit jste měli z toho uzurpování asi úplně jiný.

Padlo tady přirovnání k alkoholu, ale alkoholikové škodí okolí, protože za spoustu nehod a smrtelných nehod mohou alkoholikové a ti, co pijí za volantem. To obecné vnímání, byť řekněme máme některý alkohol zdaněný nulově, u toho jiného diskutujeme o různých výjimkách, tak to obecné vnímání k alkoholikům, k těm, co tedy jsou závislí na alkoholu, tak to obecné vnímání společnosti je negativní. A asi různá restrikce oproti alkoholikům, pokud to přirovnám k těm kuřákům, to znamená, že nemůžeme podávat v restauracích opilému alkohol, nemůžeme podporovat opilého, nemůžeme podporovat řidiče, nepodáváme alkohol nezletilým. Na tom je obecná shoda a samozřejmě je to asi ta hranice, protože zase na druhé straně prohibice není ta správná cesta.

Velmi podobné je to u té nadváhy, protože existuje spousta diet, spousta doporučení, existuje poměrně tvrdá šikana ze strany lékařů, pokud nezhubnete, tak vás například neoperuje. U některých druhů operací vyžaduje, aby pacient před operací zhubl. To znamená, že to není tak, že není tlak odborné a laické veřejnosti a není tlak státu vůči obézním, aby zhubli. A ten tlak je podobný vůči kuřákům z této logiky věci za mě.

Musím souhlasit s tím, co tady říkají poslanci a kolega Ferjenčík, s tím absolutně souhlasím. Že mi přijde absurdní, aby na jedné straně se nesmělo kouřit v restauracích, které v těch prostorách, kde se prakticky vždycky historicky kouřilo, a na druhé straně se mohlo kouřit v parlamentu, my bychom měli jít příkladem. Tak tady zrušme kuřárnu.

Že se může kouřit v nemocnicích. Že pacienti z plicních oddělení si vyběhnout před plicní, tam si zapálí, aby přežili tu hospitalizaci. To mi tedy přijde až paradoxní. Ale toto se děje. To není něco, co by se nedělo. To znamená ano, já bych chtěl, aby se ten zákon, co se kouření týká, zpřísňoval. Aby opravdu v těch prostorách, kde by se kouřit nemělo, se opravdu nekouřilo, a tam, kde to škodí tomu okolí, se opravdu nekouřilo. A restaurace jsou jedny z těchto prostor.

O škodlivosti kouření si myslím, že žádná debata být nemusí. Já si myslím, že dneska si nikdo netroufne říct, že kouření není škodlivé. A o dopadech na zdraví si myslím, že taky žádná debata dneska už neexistuje. Pánbůh zaplať, že ta situace je taková. Já si vzpomínám na vystoupení některých, řekněme, teď nevím, jestli můžu říct kolegů politiků, kteří měli úplně opačný názor a obhajovali by ho.

Ale chci říct ještě poslední věc a to je ta, že znám řadu kuřáků z různých společenských, kulturních a finančních kruhů, kteří se opakovaně a často marně snaží přestat kouřit a dělají pro to opravdu hodně. Neznám jediného nekuřáka, který by se opakovaně zoufale a marně snažil naučit kouřit a dělal pro to hodně. To znamená, z tohoto pohledu si myslím, že ten obecný společenský tlak je, aby jaksi lidé přestali kouřit. A byť tedy se mně ta předloha líbí a jsem hrozně rád, že tady padla, tak ze všech těchto důvodů přece jenom nepřeváží ve mně ten doktor, ale ten, který si myslí, že obecně kouření by se nemělo podporovat žádným způsobem a měli by se jaksi kuřáci vytlačit na okraj společnosti, když to přeženu. A tento zákon je jedna z cest.

Nicméně pořád mně vadí, velmi bych stál o to, aby to tady zaznělo, co bylo cílem předkladatelů toho zákona. Co přesně bylo tím cílem. Co bylo tím cílem, proč byl ten zákon předložen. A pokud opravdu cílem bylo postupně eliminovat kuřáky z restaurací a z různých veřejných prostor, tak ten cíl byl naplněn. Pokud cílem bylo postupně omezit a zrušit prodej cigaret, tak možná je to cesta k tomuto cíli. Tak to bych chtěl slyšet, abychom mohli vidět, jestli ten cíl byl naplněn a jestli se k němu blížíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Španěla a připraví se pan poslanec Staněk. Pavel.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já rozhodně ve svém projevu nebudu hájit kuřáky, ale také je nebudu lynčovat jako někteří předřečníci. Já se musím zastat živnostníků, ke kterým jsem po léta patřil. Prostě musím.

Po pádu minulého režimu se do podnikání mimo velkých a dravých štik vrhlo také mnoho drobných nadšenců. Většinu lákala hlavně svoboda, se kterou mohou dělat to, co je baví, a zároveň zajistit důstojnou obživu sobě a svým rodinám. Všichni se učili za pochodu a byli ochotni překonávat s velkým nadšením potíže a překážky, které jim přinášely rychle se měnící zákony. Všichni věřili, že brzy dojde ke stabilizaci podnikatelského prostředí a jejich úsilí ponese své ovoce. Většina drobných živnostníků pracovala od rána do noci a s přibývající byrokracií ochabovalo i původní nadšení. Například taková sice nepříjemná, ale v podstatě jednoduchá kontrola z hygienické stanice se změnila v byrokratické zapisování údajů všeho druhu. Většina drobných živnostníků si na tuto evidenci musela najmout firmu. To, že si ve dveřích provozoven podávaly ruce všechny ostatní kontroly, co jich v republice je, snad ani není potřeba hlouběji pitvat. Hlavně provozovatelé restaurací vědí, o čem hovořím.

Nato přišel požadavek na oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. Živnostníci všechny tyto komplikace - ano, se skřípěním zubů - mnohdy přežili a zvládli oddělit i uvedené prostory. V květnu 2017 však vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon a všechno je opět jinak. Drobní restauratéři přišli o nemalou část klientely, hospůdky zejí mnohdy prázdnotou a jen venku u dveřích postává hlouček kuřáků, kteří nějak nechtějí pochopit, že stát to myslel s jejich zdravím dobře. K tomu naprosto nepochopitelný přílepek k zákonu, kde majitel a obsluha jsou odpovědní za to, co host po požití alkoholu v jejich restauraci dále v případné opilosti způsobí.

Myslím, že protikuřácký zákon v kombinaci se zavedením EET, které mimochodem přišlo příliš pozdě, byl pro mnohé poslední kapkou. Mnozí zcela znechucení končí. Nic po státu nechtěli. Jen stabilní a promyšlené zákony bez pokusů, které vzápětí jiná Poslanecká sněmovna zase reviduje a musí měnit. Systém pokus - omyl se dá pochopit maximálně pár let po revoluci. Dnes bych očekával už jiný profesionální přístup zákonodárců. Bohužel politikaření hlavně u tzv. zavedených politických stran většinou vítězí nad zdravým, řekněme klidně selským rozumem.

Jasně, kouření je pravděpodobně zdraví škodlivé a stát by měl pracovat na osvětě. Na druhou stranu není možné, aby stát neustále organizoval život svéprávným dospělým lidem. Živnostník není a nesmí být pokusný králík. My v SPD budeme, ač většina klubu jsou nekuřáci, hlasovat pro zmírnění tohoto zákona. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Staňka Pavla a připraví se pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Pavel Staněk: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, možná pár slov úvodem o mé osobě, abyste si udělali představu, kdo k vám mluví z hlediska přístupu k zákonu o kouření. Jsem nekuřák v zásadě celý život, byť si třeba jednou za kvartál, jednou za měsíc ať už cigaretu, nebo doutníček zapálím. Ale v zásadě jsem nekuřák.

Problematika škodlivého účinku návykových látek se v předkládaném návrhu změny stávajícího zákona zaměřuje především na problematiku kouření. Já, protože jsme už tady slyšeli spoustu statistických údajů a v dalších, až bych řekl emotivních vystoupeních to, jak statistiky jsou jednoznačné, jsem si dovolil ten svůj názor, který tady budu teď dál citovat, podložit nějakým rámcem. A ten rámec jsem získal z hlasu lidu, vox populi. Použil jsem Facebook a udělal jsem si takovou anketu, ve které jsem - pokud tedy můžeme věřit Facebooku - oslovil asi 8 000 respondentů. Facebook tvrdí, že zhruba 1 300 si to přečetlo a více než nějakých 100 mně na to odpovědělo. A dovolil jsem si použít poměrně drsnou otázku - je přednější zdraví, nebo je přednější právo na svobodné podnikání? Osobně si myslím, že taková disjunkce je úplně stejně zavádějící a pokrytecká, bych si skoro dovolil říct, jako jsou oba extrémy, o kterých se teoreticky můžeme bavit. To znamená, buď o absolutním zákazu kouření, nebo o absenci jakékoli regulace kouření. Ale ta otázka mně přišla srozumitelná a také je zjevné podle odpovědí, že ji občané, kteří reagovali na Facebooku, pochopili.

Dovolím si ještě připomenout jednu věc, že absolutní zákaz kouření klade na stůl také otázku absolutního zákazu jakékoli návykové látky. Protože, už to tady několikrát padlo, je zřejmé, že škodlivost alkoholu známe z vlastní zkušenosti častěji a že je také rychlejší a účinnější ta škodlivost alkoholu než kouření, to je také zjevné. A potom se musím zeptat, proč neuvažujeme o prohibici alkoholu jako takové, když takhle drsně bojujeme proti kouření. Dovolím si poznamenat, že asi tato úvaha nemá smysl, protože bychom tady v naší Sněmovně prohibici nikdy neschválili, ale to je možná příliš silné tvrzení. Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že i pasivní kouření způsobuje rakovinu. To je beze sporu. Je zřejmé, že podle údajů Světové zdravotnické federace tato rakovina jen v Evropě zabije více než 1,9 mil. lidí, což je obrovské číslo a stojí určitě za zamyšlenou.

Na otázku, co je přednější, zda zdraví, nebo svobodné podnikání, se zhruba čtvrtina lidí jednoznačně vyslovila proti kouření obecně. Absolutně nebudeme kouřit. Zdraví považují za nadřazený princip a uvádí jako velmi obtěžující i to, že lidé kouří na ulicích, na balkonech, na dalších veřejných prostorách apod. Někteří by ale stejně jako kouření zakázali např. stres, zakázali by motorkáře, zakázali by další jevy, které nás neustále provázejí a jsou každodenní součástí našeho života. Mimochodem, jsem motorkář, takže s tím druhým bych určitě nesouhlasil a hlasoval bych proti tomu.

Více než polovina respondentů, kteří odpověděli - a uznávám, že moje statistika zdaleka není tak sofistikovaná jako statistiky, které prezentoval pan ministr anebo pan zpravodaj, se shoduje s tím, co novela zákona nabízí. Slovy jisté paní Aleny z Břeclavi, restaurace s kuchyní nechat nekuřácké, hospody a nálevny nechat kuřácké. Já k tomu dodávám, že nechat je kuřácké jenom za předpokladu, že se provozovatel svobodně rozhodne, že tato nálevna - můžeme to klasifikovat jako prostor do těch 80 metrů čtverečních - se svobodně rozhodne, že bude nekuřácká. Jinak i já jsem stoprocentně pro to, aby hospody a nálevny zůstaly nekuřácké. No a zbývá nám poslední čtvrtina, která nesouhlasí s jakoukoli regulací kouření, a nejčastějším argumentem je omezování svobody podnikání. Zase si tady dovolím zeptat se řečnicky, jaký je rozdíl mezi zákonnou normou, která by zakázala kouření, a běžnými hygienickými normami např. o uchování a zacházení s potravinami, které dneska nikdo nezpochybňuje. Dovolím si tvrdit, že žádný, že i tato norma by měla být akceptována. Nicméně zdravý rozum podobně jako selský rozum zůstává v tomhle okamžiku mimo a bavíme se na filozofické téma lidských svobod, které, si myslím, není úplně doménou naší Sněmovny.

Takže když se ve výše uvedených souvislostech podívám na navrhované změny zákona č. 65, tak zjevně neřeší všechno to, co lidem na protikuřáckém zákonu vadí. Novela dle mého názoru nepředstavuje narovnání podmínek podnikání, ale v určité míře zavádí jinou formu jejich pokřivení. Bohužel. Je to můj názor. Pokud bychom chtěli ve jménu stejného přístupu ke kuřákům i nekuřákům povolit kuřárny, měl by návrh zákona obsahovat přesný popis provedení technických opatření tak, aby nebyly žádným způsobem ovlivněni ti zákazníci, kteří kouření odmítají. Například stavebně oddělené prostory v restauracích, kavárnách a jim podobných provozovnách by musely vypadat minimálně tak jako ty, které jsou na letištích, tedy s externím přívodem i vývodem vzduchu, ideálně s turniketovým vstupem, anebo možná dokonce s přechodovou komorou, abychom neovlivňovali to ostatní prostředí. Myslím si, že zajištění takového opatření je velmi nákladné a osobně neznám, možná existují, provozovatele gastrozařízení, který by něco takového chtěl realizovat nebo do toho investovat.

Z mého pohledu bych tedy doporučoval pokračovat v dalším projednávání tohoto zákona, a to konkrétně bodem d) odst. 3.

Samozřejmě za racionální považuji i zrušení bodu k) v článku 1 § 35, protože i když jsou dle mého názoru hospodští znalci lidských duší, do budoucnosti určitě nevidí a nemohou předpokládat, co budou hosté dělat po odchodu z jejich podniku, a pak už vůbec nemohou přijímat zodpovědnost za to, co ti lidé způsobí, což, bohužel, dneska zákon také říká.

Doporučil bych tedy osobně za sebe ponechat zákon č. 65 v nezměněné podobě a podpořil bych, resp. podpořil bych jednu volbu, a to znamená pouze malé podniky jako takové. Věřím, že při dalším projednávání, pokud k němu dojde, nalezneme rozumný kompromis, byť pan ministr přesvědčil náš klub, abychom hlasovali proti, takže v tomto směru budu mít trošku složitou pozici. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Teď přečtu omluvy. Pan ministr zahraničí se omlouvá dnes od 16. hodiny do konce jednacího dne z osobních důvodů, pan předseda vlády z pracovních důvodů do konce jednání a pan poslanec Peksa od 17.00 hodin do konce jednání z pracovních důvodů.

Prosím pana poslance Munzara.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také já vyjádřil k tomuto návrhu zákona.

Ptal jsem se sám sebe, jakou otázku vůbec vůči lidem řešíme. A má odpověď zní: Máme jim nechat volnost výběru, nebo máme lidi chránit před nimi samými? Protikuřácký zákon, ten původní, se z mého pohledu vydal tou druhou cestou a bohužel na úkor výkonu vlastnických práv majitelů hospod a restaurací.

Chápu, že spousta lidí volá po tom, že chtějí jít do restaurace a mít vzduch bez kouře z cigaret a volají po zákazu kouření v restauracích. Podle mého názoru začínáme žít trochu bohužel v nárokové společnosti, která říká: Mám právo přijít do hospody, která někomu patří, a státe zařiď, aby to byla nekuřácká restaurace, protože nechci, když jdu z hospody, smrdět kouřem. Státe, zařiď to. Mimochodem, to je častější argument normálních lidí, se kterými jsem o tom mluvil, než poukazování na zdravotní rizika. Ta všichni známe.

Pokud bychom hlasovali pouze podle zdravotního hlediska, tak by přece kouření mělo být nelegální. Zakazovat kouření na určitých místech, kterým se nevyhneme, má své opodstatnění. Školy, veřejné instituce, nemocnice, a to také nikdo tímto návrhem nezpochybňuje. Ale u hospod a restaurací je to jinak. Stát tím vzal minulý rok právo volby majitelům a provozovatelům zařízení, jakou chtějí restauraci nebo hospodu mít. A bere právo volby lidem, do jaké restaurace chtějí jít. Já jako nekuřák, obzvláště když jdu s dětmi, bych vždy preferoval tu nekuřáckou restauraci, ale asi jsem ze staré školy a respektuji právo majitele restaurace si rozhodnout sám, jakou restauraci chce provozovat. Já bych třeba prostě nešel, ale před rokem vyhrál nárok nad právem, právem vlastníka rozhodovat o svém majetku. Mimochodem nic neomezil, pouze přesunul kuřáky ven, na chodníky, kudy chodíme všichni s dětmi, pod okna, kde bydlí třeba nekuřáci.

Náš návrh, protože já jsem ho také podepsal, právo volby vrací. Tento návrh není o škodlivosti kouření, dokonce není ani návratem k plně kuřáckým restauracím. Tento návrh z mého pohledu hledá kompromis mezi nárokem a nerušeným výkonem vlastnických práv, zejména vrací právo volby, možnost zřídit kuřárnu, a kde to nejde, provozovatel si může vybrat.

Nejčastěji, pokud jsem tady dobře slyšel, se tady argumentuje škodlivostí pasivního kouření, ale víte, kdo je nejvíce pasivním kouřením postižen? Jsou to skutečně návštěvníci restaurací, nebo jsou to děti kuřáků? Budou tedy obhájci zákazu kouření v restauracích zakazovat kouření v domácnostech s dětmi a budou vymýšlet např. nějaká kontrolní komanda, která budou moci vtrhnout do soukromého bytu, aby to zkontrolovala? Vždyť by to bylo absurdní. A tento zákaz dneska také máme v soukromých zařízeních. Restaurace a hospody jsou soukromé, do kterých jít na návštěvu nemusíte, pokud nechcete. A já tento zákon podporuji, protože vrací právo volby a zároveň zachovává místa, kam chodit nemusíme, jako nekuřácká.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Dobrý podvečer všem. Nyní prosím pana poslance Dolínka, připraví se pan poslanec Pávek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne. Mě po zvolení do Poslanecké sněmovny zaujala jedna věc. Já jsem čekal, že by se tady řešilo napříč kluby zvýšení důchodů, řešily by se zde jiné, podstatné věci, zlepšení dopravní obslužnosti krajů. Ne. Napříč kluby tady ihned vznikl zákon, který měl změnit něco v oblasti zákazu kouření v restauracích. Nebylo to nic, co by pálilo většinově nějaké město, obec nebo nějakou skupinu, myšleno skupinu, která má nějaké problémy, je nějak znevýhodněná, ale opravdu znevýhodněná. Připravilo se zde něco, nějaký zákon, který oproti předřečníkovi naopak vyhrazuje někomu výhodu, může si udělat kuřárnu. Umíte si představit, že by v letadle, v letu, byla kukaň, kuřárna, kam by chodili lidé za letu? Umíte si představit, že v autobuse linka Praha-Liberec by tam byla kuřárna, vzadu, poslední čtyři místa, dvířka, a tam by byla kuřárna? To už jsme dávno překonali. A teď najednou přicházíme s tím, že když jsme se dokázali vypořádat i s kouřením v restauracích, opět hledáme nějakou mezírku, jak to tam vrátit.

Mně to nepřijde správné. Myslím, že i kupodivu tato velmi složitá norma, a chápu, že pro řadu lidí je to složité, změnit své životní návyky, přizpůsobit se něčemu jinému, byla kupodivu velmi hladce aplikována. V jeden den se kouřit mohlo, druhý den jste ve většině restaurací ty popelníky nenašli. Oproti jiným normám, jako byla EET apod., tato aplikace byl výrazně (nesrozumitelné) v praxi než jiné věci.

Já si také velmi vážím toho, jak pan poslanec Benda byl schopen a je schopen tu diskusi sofistikovaně vést, že on osobně a další předkladatelé, nesklouzávají k populismu, ale skutečně se snaží tu rovinu držet poměrně věcnou, za to velmi děkuji, že skutečně ta diskuse neútočí na nějaké základní pudy, ale skutečně se snaží vysvětlit ty důvody. Ale za sebe mohu říct a musím říct, že ve svém okolí jsem nepocítil tak závažný problém pro to, aby tato Sněmovna musela tuto normu tak náročně řešit, a navíc v době, kdy ten pozměňovací návrh byl napsán, ten zákon platil zhruba šest měsíců, možná pět. Nepočkalo se ani na rok, rok, dvanáct měsíců, celá všechna čtyři roční období, aby se ukázalo, co to kdy znamená, ještě před zimou už byl návrh na světě, už se predikovalo, jak to bude v zimě problémové, už se ukazovalo, jak to bude špatné. A podle mě aspoň ten rok se mohlo počkat, a kdyby se teď započalo s nějakou tvorbou, ta diskuse by určitě byla věrohodnější.

Ještě je tam jedna věc a tou samozřejmě je samotné postavení hospodských a těch, co říkají, že na ně to tvrdě dopadlo. Ano, já myslím, že každý, kdo provozuje na malé vesnici, na malé obci restauraci, hospodu si zaslouží svým způsobem obdiv. Často je to řehole, často to někdo dělá pro to, že to bere jako své poslání pro tu obec, že ví, že tam prostě zabezpečí základní společenský život, a nemá to jednoduché. Když nepodniká ve svém, ani by to nemohl často udržet. To kouření pomáhalo. Jsem si toho vědom. Na druhou stranu ale opět jsou lidé, kteří nechtějí v těch malých obcích kouřit, a když je tam jediná hospoda a kouří se v ní, tak jiný výběr ten člověk neměl. Buď si tam musel sednout, nebo sám se z toho života z té vesnice ostrakizoval.

Prosím, dejme šanci tomu, aby ten zákon ještě platil, myslím, že diskuse v minulém volebním období byla velmi objemná, dvakrát to zde leželo, jednou něco neprošlo, podruhé se hledal nějaký kompromis. Dejme tomu ještě šanci, aby to platilo nějakou dobu. Ale chápu, že kdyby dneska tento návrh neprošel, jak je navrhován, nebo v příštích měsících, že se k tomu opět za rok vrátíme, protože je mi jasné, že statistiky budou, nejenom odhady veřejného mínění, ale statistiky budou přesnější jak po stránce podnikatelské, tak po stránce zdravotní. Ten, kdo dnes tvrdí, že z několika měsíců lze něco vydedukovat, ano, souhlasím s tím argumentem, je to mírně na vodě. Myslím si, že roční, dvouleté statistiky budou určitě užitečnější a ta diskuse bude potom podloženější.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji, a než pozvu dalšího řečníka do rozpravy, tak tady mám tři faktické poznámky. První pan poslanec Ferjenčík. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na svého předřečníka. Rozhodně jako nekuřák ten zákon nenavrhuji kvůli sobě. Mně vadí, že v klidových vnitroblocích v noci v Praze prostě je bordel kvůli kuřákům, kteří tam jsou nuceni před tou hospodou stát. Stejně tak mi vadí to, o čem jsem mluvil předtím, ale rozhodně to není nějaký zákon, který by psali kuřáci sami sobě na míru. Já jsem nekuřák, a stejně ho podporuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Juříček s faktickou poznámkou. Pan poslanec tu není. Tak v tom případě pan poslanec Veselý.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Poznámka, aby zazněla veřejně na Petra Dolínka prostřednictvím pana předsedajícího. My jsme ten zákon začali připravovat na podzim, kdy zaprvé nastal ten problém, že kuřáci začali být venku, začala jim tam být zima, začal tam nepořádek a hospodští říkali, že jim tam přestávají chodit, proto ten podzim. A tušili jsme samozřejmě dřív, než ten zákon přijde na naše projednání, už uplyne rok, a on už uplynul, od účinnosti zákona, to znamená, už jsme po roce, můžeme to vyhodnotit. Výsledek je, že malé vesnické hospody skomírají a končí. Samozřejmě chápu, že restaurace ve městě fungují, ale tu disproporci bychom tam měli řešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím k panu kolegovi Dolínkovi, kterého mám jinak rád, ale že zrovna člen Rady hlavního města Prahy přijde a řekne, že to nepálí nikoho jiného než kuřáky, když největší křik byl přesně z pražských ulic od lidí, kteří bydlí nad těmi hospodami, kteří kolem těch hospod procházejí, kolem vytváření antikonfliktních týmů a dalších věcí, které vůbec nebyly od kuřáků, ale byly právě od nekuřáků, které to obtěžovalo, tak to mě pak trochu překvapuje, že takovéhle tvrzení může zaznít.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Objevily se tady nové faktické poznámky. Prosím pana poslance Holíka, připraví se pan poslanec Dolínek. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nepočítal jsem, že budu muset zopakovat to, co jsem tady řekl při minulém čtení. Jsem nekuřák a kuřáctví považuju za nešvar. Ale tímto nešťastným zákonem jsme vyhnali kuřáky na ulici a namísto toho, abychom snížili reklamu na cigarety, tak jsme z nich vlastně udělali živou reklamu. A znovu opakuji, pokud někdo kouří v uzavřené místnosti, ničí si svoje zdraví, je to jeho problém. Ale má tam popelníky, kde může típat vajgly a kde může oklepávat popel. Pokud je máme na ulici, tak kromě toho, že jsou, jak jsem řekl, živá reklama, tak navíc oklepávají cigarety do větru a přidávají další karcinogenní popel, který dýcháme všichni.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím pana poslance Dolínka a připraví se pan poslanec Pavel Staněk.

 

Poslanec Petr Dolínek: Pane poslanče Bendo prostřednictvím pana předsedajícího, můžu říct, že jsme projednávali za poslední tři roky petice na radě města ke kdečemu - zástavba Ďáblic, zastávka zřízená na nějakém sídlišti. Ale jednu petici jsme tam určitě neměli ani jednou. Jedinkrát tam nebyla petice ve věci toho, že máme něco udělat s kuřáky před nějakým domem. Že se to individuálně řeší, to je namístě, to je správně. Že to musí řešit městská, státní policie v některých případech, to je správně. Že centrum Prahy potřebuje komplexní řešení zavíracích hodin některých klubů, nemusím jmenovat, to je velmi namístě a to se shodneme myslím napříč politickým spektrem. Ale určitě rada města nemusela řešit petici na téma kouření.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní prosím pana poslance Staňka. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Staněk: Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom vaším prostřednictvím, pane předsedající, ubezpečit všechny kolegy, kteří jsou z Prahy, že podobné problémy známe i v jiných městech. Já jsem například z Brna, 50 metrů od domu, kde bydlím, máme nonstop bar a můžu vás ujistit, že prostě ty hloučky, které tam postávají také nonstop, protože bar je nonstop, je věc, se kterou se těžko bojuje, a těžko se dětem vysvětluje, proč ti lidé posedávají po chodníku ve tři odpoledne stejně dobře jako v šest večer. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní pozvu do rozpravy pana poslance Pávka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem odnaučený kuřák. Povídá se, že ti jsou nejhorší, co se týká prosazování nekuřáckého prostředí. Možná je to tak. Ale já mám s tím zákonem o ochraně zdraví veliký, veliký problém. A ten problém zní - prolomení domovní svobody. Nevím, co se tady dělo v minulém období, já jsem tady nebyl, ale zdá se, že v minulém období přišlo na svět několik zákonů, které si daly za cíl prolomit základní ústavní svobody, na kterých stojí naše společnost. A jednou z těchto svobod je domovní svoboda. Stejně tak jako to provedl potom zákon o ochraně ovzduší. Prostě jestliže v zákoně umožníme kdejakému úředníkovi, aby vlezl do našeho baráku, tak jsme něco udělali velmi špatně a ohrozili jsme základní svobody, které máme. To je jeden z největších problémů, který mám s tím zákonem. Vím, že se k tomu nabalí další, které tady byly desetkrát a stokrát zmiňovány.

Co to udělá s těmi malými hospodami? Já jsem z pohraničí. Neumíte si představit, co to udělalo s těmi malými hospodami. Ale mám problém s tou domovní svobodou. Vím, že kolega Dolínek, prostřednictvím pana předsedajícího, tady zmínil, že na těch vesnicích většina hospod je prostě v soukromém majetku, je doma u těch lidí, to jim patří. A najednou musejí snášet to, aby tam přišel nějaký úředník bez soudního rozhodnutí, bez příkazu? Prostě jenom tak, protože jsme tady uzákonili to, že se to může prolomit? Stejně tak jako s těmi kotly? Prostě nějaký úředník bez soudu, bez ničeho, na základě udání? Víte co? Tohle mi přijde hrozné.

A druhá stránka, která mi přijde ještě docela děsivější, je to pokrytectví. Jsem ve zdravotnickém výboru a slýchávám od kolegů lékařů: nikotin je jed a zabíjí. Nemohu než souhlasit. Všichni víme, že nikotin je jed a zabíjí. Všichni víme, co nám přinášejí důsledky kouření, ať už aktivního, nebo pasivního. Ale ten stát je přece největším dealerem. Vždyť my s tím dealujeme! My ten jed prodáváme. My z něj vybíráme spotřební daň a těšíme se z toho, jak velkou část příjmové části státního rozpočtu tento příjem tvoří. Tak to je pokrytectví, které jde za hranu. My tady prostě tu drogu distribuujeme. Distribuujeme ji do těch krajů, do těch hospod, do těch stánků, a pak těm lidem, těm uživatelům říkáme, nesmíte tu nikde kouřit. Zalezte si s tím domů.

Takže já nemohu podpořit ten zákon v původní podobě a budu hlasovat pro navrženou novelu. Ale říkám, není to kvůli kouření, je to kvůli tomu, že jsme tady prolomili základy domovní svobody a protože se jako reprezentanti státu vlastně chováme pokrytecky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Je tady s faktickou poznámkou pan poslanec Hájek. A než dorazí k mikrofonu, přečtu omluvenku. Omlouvá se nám pan poslanec Kobza dnes mezi 16.30 a 19.00 z důvodu nemoci. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jelikož nereagoval pan vicepremiér, ministr životního prostředí, tak musím reagovat já tady na tu demagogii, která tady zazněla. Kristova noho! Pamatuji si v minulém volebním období svoje první setkání s voličem, to bylo, že si přišel stěžovat a říká mi, pane Hájek, co mám dělat, vedle mě topí s pneumatikami, ten dým, ukazoval mi to na fotografiích. Co mám dělat? Já jsem byl na městském úřadě na odboru životního prostředí a všichni roztáhli ruce a říkali: my bohužel nemůžeme. Takže to, co se udělalo, jak vy říkáte, to porušení domovní svobody, porušení základních práv a svobod, bylo to, že jsme umožnili těm slušným, kteří neměli žádnou možnost se hájit, dosáhnout toho, aby po skutečně splnění všech předpokladů, to není, že tam se vláme úředník, to znamená, je to legislativní postup, na jehož konci je teprve ta možnost, že může přijít ten dotyčný úředník, který má kvalifikaci, je osoba znalá a může přijít do kotelny, nikoli tedy do toho domu.

Ale vraťme se k tomu tématu kouření. Tady nezazněla jedna věc a to je zkušenost z jiných demokratických států. Předpokládám, že řada z vás byla ve Velké Británii. A pro mě to byl taky jeden impuls k tomu, abych hlasoval pro ten zákon o zákazu kouření v restauracích, mimo jiné, protože skutečně tam to dodržují, tam to funguje a samozřejmě všichni majitelé hospod vytvářejí všechny předpoklady k tomu, podmínky, kulturu, aby se člověk, který kouří venku, cítil velmi komfortně, pokud tedy kouří. To jsem chtěl ještě na závěr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Mám tady ještě nějaké faktické poznámky, takže prosím pana poslance Plzáka. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych zareagoval na předpředřečníka. Já jsem poslouchal jeho vyjádření a já jsem tomu moc nerozuměl. Já jsem tomu rozuměl tak, že si popletl veřejný prostor a domácí prostředí. Protože doma si můžete pít a kouřit, jak chcete. A nevím, jestli někdo má doma hospodu a restauraci. Pokud to tak má, tak je to klub a tam si můžete dělat asi také, co můžete a co chcete. Takže nezaměňovat domácí prostředí a veřejný prostor, který můžeme regulovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Prosím pana poslance Kalouska s faktickou poznámkou. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jenom stručnou reakci podle jednacího řádu na pana poslance Hájka. Ano, ve Velké Británii to dodržují. Také, jak všichni víme, v tom Londýně na chodnících je docela problém i pro ty, kteří tam bydlí, protože všichni kouří venku před těmi bary. Ale především bych rád podotkl, že ve Velké Británii nemají EET, tak bych se strašně rád zeptal kolegů, proč si vždycky ze všech těch zemí Evropské unie vybírají ty příklady, kde ta represe je, ale už je neuvádějí jako příklady, kde ta represe není. Když si vezmeme ty příklady jenom tam, kde ta represe je, tak budeme nejrepresivnější zemí v rámci Evropské unie. A jsem přesvědčen, že pro mnohé z nás není ten cíl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Mám tady další faktické poznámky. Takže pan poslanec Munzar, připraví se pan poslanec Beitl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na pana poslance Plzáka vaším prostřednictvím, pane předsedající. Já si osobně tedy nemyslím, že restaurace a hospoda je veřejný prostor. Je rozdíl mezi veřejně přístupným prostorem a veřejným prostorem. Prosím, abychom to nemíchali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Takže prosím pana poslance Beitla a připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Beitl: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já to jenom doplním přesnou definicí z Wikipedie: Veřejný prostor nebo veřejné prostranství jsou prostory, které jsou přístupné veřejnosti. Pozor teď: Typicky vlastněné veřejností, to je státem nebo obcí.

Prosím vás, nechte privátní vlastníky, aby si ve svých prostorech určovali režim. Logické je, aby ten prostor byl označen, jestli je kuřácký, nebo nekuřácký. A v okamžiku, když je označen jako nekuřácký, tak potom pro kuřáky, pro nekuřáky neexistuje. (?) Je to docela jednoduchý princip a na základě tohoto principu to může fungovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Prosím, pan poslanec Klaus, připraví se pan poslanec Dolínek.

 

Poslanec Václav Klaus: Já navážu na své dva kolegy. Hospoda, která patří někomu, není žádný veřejný prostor. Do hospody můžete buď jít, nebo tam nemusíte jít. Veřejný prostor je nemocnice, škola a podobné prostory. Čili nestrašte tady tím, že se jedná o nějaké veřejné prostory. Ta hospoda někomu patří, je to v jeho majetku a on si má sám určovat, jaké jsou tam podmínky nebo nejsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Dolínka a připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Dolínek: Já jsem se do té diskuse nechtěl pouštět, ale pojďme do ní tedy. V tuto chvíli: Jak skončila kasina a výherní automaty na Praze 6? Skončily tak, že přestože to byli soukromí provozovatelé, byli v obecních prostorech. Budeme definovat v tomto zákoně, že kdo si pronajme od obce či od státu restauraci, bude mít zákaz tam kouřit? Půjdeme do těchto definicí? Není tomu tak. Nedělejme nové problémy! Tady je to jasně pro všechny srovnáno, ta šance, že se tam nemá kouřit. Anebo se dostaneme do té absurdity, že opravdu začnou městské části, obce, města dávat podmínku ve výběrovém řízení. Může být provozováno květinářství, občerstvení, restaurace, v závorce v žádném tomto typu provozovny nesmí být aplikován zákon, a bude tam zmíněn. Asi nechceme, aby toto nastalo. Prosím, nechme úpravu tak, jak je, a vraťme se k tomu za rok, za dva, až budou jasné statistiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím paní poslankyni Válkovou, připraví se pan poslanec Klaus.

 

Poslankyně Helena Válková: Já jsem chtěla jenom také vyzvat kolegyně a kolegy, vaším prostřednictvím, pane předsedající, jestli bychom mohli přestat používat ty demagogické argumenty, které se odvolávají na Wikipedii a vymezují veřejný prostor, veřejné prostranství jinak, než jak je zná právní úprava, protože ono navíc jde o různou právní úpravu, různé právní předpisy. Protože pak skončíme přesně, jak velice dobře tady vyjádřil přede mnou pan poslanec Dolínek vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Tak jestli budeme tímhle způsobem předvádět české veřejnosti, jak se hádáme o těch nejdůležitějších věcech a ty skutečně důležité necháváme stranou, tak pěkně děkuji.

Já už tedy končím také v této diskusi, protože si myslím, že začíná nabírat přesně ten směr, který jsme nechtěli. Aspoň já jsem ho nechtěla určitě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím pana poslance Klause.

 

Poslanec Václav Klaus: Paní poslankyně, vaším prostřednictvím, nechte diskutující, aby ubírali diskusi, jak oni uznají na vhodné.

Na pana Dolínka bych zareagoval: No právě, tak to nechte na nich! Když si nějaká obec dá do podmínek pronájmu, že se tam kouřit nebude, tak se tam kouřit nebude! Když to nějaká obec neudělá, tak to neudělá. Ale nechme majitelům, aby rozhodovali o svém majetku, co se tam bude dít. Nemontujte se jim do života, do všeho!

Už vidíte, ve Švédsku už se montují i do sexu, pomalu, tady se montujete zatím do cigaret, do pamlskových vyhlášek, co mají jíst ve škole! Vzpamatujte se! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a nyní mám přihlášeného do rozpravy pana ministra Vojtěcha. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím si, že se sluší, abych na závěr, respektive pak ještě budou mít kolegové, pan zpravodaj, pan navrhovatel, prostor, ale já bych řekl něco za sebe, potažmo za Ministerstvo zdravotnictví k té debatě, která se tady odehrála a byla velmi bohatá. A z mého pohledu bohužel často skutečně bylo vidět, že spíše ti, kteří podporují tento návrh, vycházejí z nějakých svých dojmů, pocitů, bez nějakého jasného zdůvodnění. Zkusím tedy aspoň krátce něco k tomu říct a případně vyvrátit.

Otázka domovní svobody, jak tady bylo řečeno, také úplně tomu nerozumím. Nebo otázka toho, že si každý může ve své hospodě dělat, co chce a co uzná za vhodné. Podívejme se, jaká je aktuální situace. Myslíte si, že je možné, aby v hospodě byla tolerována špína, plesnivé jídlo, myši a podobně? Nikoliv! Každá hospoda podléhá kontrole hygienické služby, Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Už dneska hospody jsou pod přísnou kontrolou. To není pouhý nějaký soukromý prostor, kde si může každý dělat, co chce. Kdyby tomu tak bylo, tak skutečně se tam může prodávat plesnivé jídlo, můžou tam běhat myši a podobně. Ale ono to tak není! Pokud se něco takového zjistí, tak tu hospodu okamžitě zavřou nebo jí dají obrovskou pokutu. Takže ta představa, že teď je to nějaké soukromé a že si tam každý dělá, co chce, je naprosto nesmyslná.

Druhá věc. Otázka toho, jak to tedy má dopad na hospody, případně jak zavírají hospody a podobně. Já jsem si vytáhl, samozřejmě je to věc, která, jenom jeden z průzkumů, ale myslím si, že docela relevantní. Za rok 2017 Czech Credit Bureau udělalo průzkum, kolik ubylo živností v pohostinství. Je to 953. Nejméně za posledních pět let. V roce 2017 bylo založeno nebo obnoveno 16 420 a 17 373 jich bylo ukončeno nebo zrušeno. Skutečně nejméně za pět let, takže je otázkou, kde je ten propad, kde zavírají ty hospody apod.

Další věc. Pokud jde o dopad toho zákona, případně nějaký nepořádek před hospodami atd. Mně přijde úplně fascinující, že tady se argumentuje tím, že jsou před hospodou poházené vajgly apod., když se tady bavíme o tom, a opakovaně to tady bylo řečeno, že ten zákon, a to možná odpovídám, co říkal pan profesor Válek prostřednictvím pana předsedajícího, co vlastně ten zákon má za cíl.

Ten zákon má za cíl skutečně zvýšit ochranu před negativními důsledky návykových látek, zejména tedy tabáku, ale samozřejmě řeší se tam i alkohol, a snížit prevalenci kouření, to znamená výskyt kouření v populaci. Tak je to dáno v tom zákoně v důvodové zprávě. A já jsem přesvědčen o tom, že ten zákon zkrátka na toto cílí, protože pokud se podíváme, a já tady mohu znovu říci ta data, která máme, byť samozřejmě jsou zpochybňována, přesto žádná lepší jsem neslyšel, na počet hospitalizací v případě chorob, které jsou přímo související s kouřením - kardiovaskulární diagnózy, astma -, tak meziročně se snížil počet těchto hospitalizací o 9 405, stejně tak ohledně akutního srdečního infarktu o 735 hospitalizací méně, ischemická choroba srdeční - o 14,7 % méně pacientů mladších 60 let. To jsou data, která pocházejí z národního registru hospitalizací a je tam patrný signifikantní pokles, který nezaznamenáváme v žádných předchozích letech. Když se podíváme na nějakou delší časovou řadu, tak meziročně skutečně počet hospitalizací právě souvisejících s chorobami přímo ovlivněnými kouřením je nejvyšší za posledních několik let. A to je prokazatelné. Samozřejmě můžete říct, že to nesouvisí s kouřením, ale my nemáme pro to jiné zdůvodnění zatím, než že to s kouřením souvisí.

Takže to je ten důsledek a to je ten dopad. A to není pouze nějaký dojem. Opakovaně tady říkám, podívejme se do zahraničí, podívejme se, kde ten zákon funguje, byla tady zmíněna Anglie, jaké tam jsou dopady po deseti letech platnosti stejného zákazu kouření, jako je u nás. Pokles počet osob užívajících tabák mezi mladými od 16 do 24 let z 26 na 17 %, u osob nad 35 let se o pětinu snížil počet úmrtí na nemoci srdce způsobené kouřením, počet úmrtí na mrtvice poklesl o téměř 14 %. Stejně tak můžeme ukázat data z Irska apod. Takže tady je jasně vidět, že ten zákon má pozitivní dopad na veřejné zdraví. A to je to samozřejmě, o čem to celé je. To má tu přednost před svobodou podnikání, ostatně jak to i řekl Ústavní soud.

Takže já opakovaně říkám, vyhodnocovat nebo měnit zákon po dvanácti měsících, a teď to bude skutečně 31. května rok, co byl ten zákon přijat, nebo co nabyl účinnosti, tak to je velmi nezodpovědné a velmi povrchní, a já tedy žádám, aby byl zamítnut v prvním čtení, protože si myslím, že skutečně argumenty pro zachování - i z té diskuze, která tady proběhla - vysoce převyšují ty typu, že máme vajgly před hospodami. To si myslím, že prostě není pro mě relevantní argument. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než se posuneme dál, mám tady omluvenku od pana poslance Lipavského z dnešního dne do konce jednání z pracovních důvodů. A mám tady ještě dvě faktické poznámky. Takže prosím pana poslance Zahradníka a připraví se pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Já už se, pane místopředsedo, k tomu protikuřáckému zákonu nebudu vyjadřovat, vyjádřil jsem se v minulém období, ale pan kolega Hájek mě trošku rozčilil s tím zákonem o kontrolách kotlů. Tak to není. My prostě můžeme stokrát si myslet, že když něco v tuhle chvíli je v pořádku, že nemůže přijít doba, kdy to v pořádku nebude. Čili otevírat zákonem možnost chodit do domů kromě toho, že policie má příkaz k prohlídce, je nesmysl a je to prostě špatně.

A ke kouření jsem se zařekl jako napravený kuřák již před 30 lety, že se vyjadřovat nebudu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dovolte jenom stručnou reakci na pana ministra Vojtěcha. Ve vší úctě jako ministr zdravotnictví ani nemůže říkat nic jiného. Umím si představit, že Leoš Heger blahé paměti by tady horoval stejně vášnivě, nicméně chci se ohradit proti některým argumentačním faulům. Není možné jedním dechem říkat, že po dvanácti měsících je příliš brzy na to, abychom řekli ty dopady, a na druhé straně vyjmenovávat ze statistiky, jak blahodárně se to projevilo na veřejném zdraví. Nikdo z nás samozřejmě nepochybuje o tom, že kouření způsobuje ischemické choroby, infarkty, obstrukční plicní choroby atd., ale nikdo z nás nemá jedno jediné věrohodné číslo, zda zákaz kouření v restauracích opravdu snížil počet kuřáků. A po tom roce ho ani nemůžeme mít. Tak jestli chceme argumentovat statistikou, tak argumentujme seriózně. Každý z nás, kdo někdy dělal nějakou zkoušku ze statistiky, ví, že kdybyste tohle říkal u zkoušky, byť na bakalářské úrovni, tak budete vyhozen, pane ministře! Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím ještě s faktickou poznámkou pana poslance Onderku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Onderka: Pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážení ministři, prostřednictvím pana předsedajícího k panu ministrovi zdravotnictví. Jestli říkáte ve svém projevu, budu citovat, že ti, co ho obhajují, vycházejí ze svých dojmů a pocitů, tak vás chci ubezpečit, že jediný, kdo tady vychází z celého sálu ze svých dojmů a pocitů, jste vy! Jestli tady říkáte, že máte v rukou průzkumy, které jsou dělány na tisících respondentech, tak jak proběhlo ve veřejné televizi včera v podvečer, tak je to otázka jedné kalkulačky a zdravého rozumu. Když si vydělíme 1000:14, vyjde nám 71 respondentů na jeden kraj. Já vás chci upozornit, že během včerejška jsem během dne potkal asi trojnásobek lidí. Tímto průzkumem se zaštiťovat a říkat, jak tedy nám to všem strašně škodí a jak je to špatné, si myslím, že je nefér.

Druhá věc, která s tím souvisí, je dopad na zdraví. Já jsem neslyšel jediného kuřáka nebo zastánce této novely v této místnosti, který by řekl, že kouření neškodí zdraví. Ani jsem nikoho z nás neslyšel říkat, že bychom chtěli zrušit tento zákon. My pouze říkáme, dejte prostor i kuřákům v této zemi obyčejnou legislativní novelou. A stejně jako minule vám na závěr řeknu jediné: Bojujte prosím s kouřením a ne s kuřáky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Tím jsou vyčerpány faktické poznámky, stejně jako rozprava. Já se ještě podívám, jestli se do rozpravy někdo hlásí ze sálu. Nevypadá to tak. V tom případě rozpravu končím a ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Je, tak prosím. Nejdřív navrhovatel.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, já se pokusím být stručný. Debata byla poměrně obsáhlá, ale přesto si myslím, že je třeba některé věci lehce zopakovat.

Za prvé k obsáhlému rozboru paní profesorky Válkové k Ústavnímu soudu. Jenom konstatuji, že Ústavní soud sám - a teď cituji: Ústavní soud však dodává, že jeho závěry neznamenají, že by potvrzoval zákonodárcem zvolené řešení jako jediné možné, nebo dokonce nejlepší. Skutečnost, že zvolené řešení testu proporcionality obstálo, neznamená, že není k dispozici jiné řešení, které by při stejném standardu ochrany zdraví šetrněji zasahovalo do práv těch, kteří chtějí kouřit. Zákonodárce tím není zbaven prostoru pro případnou jinou regulaci kouření v prostorách stravovacích služeb - Pro případnou jinou regulaci kouření v prostorách stravovacích služeb, opakuji ještě jednou. To znamená, ta regulace může být jiná. Ústavní soud nám ji v žádném případě nezapověděl, ta stávající je nula. To je první poznámka, kterou jsem chtěl přičiniti.

Druhá poznámka. Zase jsme se tady dnes, minule, předminule různě bili těmi průzkumy veřejného mínění, a já, protože jsem to říkal minule při poloprázdné sněmovně, tak jsem jenom upozornil na skutečnost, že průzkum, který nám dalo Ministerstvo zdravotnictví samo, objednalo si ho samo, pro něj je provedl STEM mezi 27. 3. až 2. 4., tak tam na dvě otázky, které pokládám za klíčové. Nejdiskutovanější část protikuřáckého zákona je úplný zákaz kouření v restauracích, provozovnách stravovacích služeb.

Vadí vám osobně, že se uvnitř restaurací nesmí kouřit? Pokud se jedná o hospody a pivnice, tak odpověď určitě ano a spíše ano převyšuje odpovědi určitě ne a spíše ne. Převyšuje v hospodách a pivnicích.

Stejně tak - zase je to ten průzkum, který nám dalo Ministerstvo zdravotnictví - stejně tak: Bude tomu rok - otázka - co začal platit protikuřácký zákon. Někteří trvají na jeho platnosti či žádají jeho zpřísnění, jiní žádají jeho zmírnění či zrušení. Vy osobně byste protikuřácký zákon - a teď je otázka. Odpovědi zcela zrušil nebo zmírnil jsou 50 %. Odpovědi zpřísnil nebo nechal beze změny jsou 47 %.

Tak to jenom k těm náladám veřejnosti. Ano, většina veřejnosti vítá, že existuje zákon, to je v pořádku. My ho také nerušíme, nenavrhujeme jeho zrušení, ale navrhujeme lehké dílčí změny. A pokud projde návrh zákona do výboru, tak nepochybně se budeme bavit i o všech těch eventuálních pochybnostech a nejasnostech, které tady zazněly v průběhu projednávání posledních dvou dnů. (V sále je hlučno.)

A poslední poznámku si nemohu odpustit ve vztahu k tomu, že dneska začal pan ministr za ANO říkat, že hnutí ANO má závazné hlasování a včetně těch, co podepsali, budou hlasovat pro zamítnutí zákona. Tak 13. 3. 2017 - odcituji. "Ty hospody, kde je jenom pivo a nealko, jim ten zákaz kouření dělá problémy. Lidé jsou naštvaní z té spousty regulací, které přišly. Musíme o tom ještě přemýšlet, co nám o tom řekli." Kdo myslíte, že tento citát řekl? Předseda hnutí ANO Andrej Babiš, současný premiér ČR v demisi. Tak prosím, přemýšlejte, jestli se o tom máme bavit, nebo jestli mi to chcete zamítnout. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji za pozornost. Poprosil bych kolegy na levici, aby zvážili trošku snížit hluk. A poprosím zpravodaje o závěrečné slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi jako zpravodaji, abych fakticky shrnul celou debatu, která se konala v rozsahu tří jednání. Vystoupila celá řada řečníků, někteří opakovaně. Mám zde celkem 58 příspěvků, z čehož valná většina byla faktické poznámky, nicméně celá řada také řádných připomínek a řádných debat. Je mou povinností shrnout všechny příspěvky, ale udělám to stručně.

Předně tedy bych chtěl ještě reagovat na faktickou poznámku pana poslance Onderky prostřednictvím pana předsedajícího, který říká - cituji: "Dejte prostor těmto kuřákům." Ale prosím vás, kuřáci mají dostatek prostoru. A Ústavní soud to potvrdil. Přímo se tímto zabýval. Já bych tedy jenom krátce, velmi stručně, protože vidím, že už jste celou tou problematikou také znaveni, shrnul, protože se to dá shrnout do několika bodů.

Předně je tady to zdravotní hledisko. To zdravotní hledisko bylo podrobně probráno, prodiskutováno. Byla zde řečena určitá statistika týkající se hospitalizací. Pochopitelně, že ty hospitalizace pro kardiovaskulární choroby a plicní onemocnění nejsou jenom z důvodu jaksi redukce kouření, protože to je multifaktoriální záležitost, ale je zajímavé, že se to v minulých letech neopakovalo. A důležité je zde zmínit Španělsko, které mělo svého času poměrně měkký zákon protikuřácký, a po několika letech zjistili, že není efektivní, tak prostě zavedli zákaz, tak jako navrhuje naše stávající novela. A mimo jiné tedy pravděpodobně jste si všimli, že zítra je to právě rok, co platí tady ten zákaz, je to jakési symbolické.

Druhá věc, která je zajímavá, která se zde ukázala, je to, že v opakovaných průzkumech - to prosím vás nebyl jeden jediný průzkum, ale v opakovaných průzkumech se ukázalo, že naprostá většina od dvou třetin do tří čtvrtin lidí naší republiky, a tedy naprostá většina naší populace podporuje nekuřácké prostředí v hospodách. A myslím, že bychom měli vyslyšet jejich hlas, protože jsme tady pro lidi.

Dalším bodem velmi často zde zmiňovaným a opakovaně v těch příspěvcích převažujícím v podstatě dnešní den byla otázka svobody podnikání. Ale tady bych chtěl zdůraznit to, že se nejedná o zákon o svobodě podnikání, ale jedná se o zákon o ochraně veřejného zdraví. A pořád je potřeba to zdůrazňovat, protože i v těch příspěvcích bylo opakovaně zmíněno, že nejde o zdraví. Ale ono jde o zdraví, prosím vás. A ta svoboda podnikání je samozřejmě odsud posud.

Dále zde byl zmíněn a podrobně vyložen Ústavní soud, který 18. dubna, myslím, zamítl návrh senátorů a řekl mimo jiné, že kuřárny jsou prostředkem, který nechrání veřejné zdraví. Opět se to vrací k tomu hlavnímu motivu toho veřejného zdraví.

Dále zde byly zmíněny i technické parametry celého návrhu, kde jsme opakovaně slyšeli, že to není problém. Nicméně zase z druhé strany jsme od samotných provozovatelů slyšeli, že je to velký problém a byly by to velké investiční náklady.

Potom zde dnes bylo velmi podrobně debatováno o tom, že je to obtěžování vlastně, to kouření, když kouří kuřáci venku. Je to obtěžování okolí, což je opravdu letitý problém. To není jenom teď, poněvadž takové zahrádky zde byly odjakživa, tedy co pamatuji. To není odjakživa, ale je to dlouhou dobu, a přesto to nikomu nevadilo. Je to samozřejmě záležitost, kterou bychom se měli zabývat, určitě. Nebo ne my, ale právě ti provozovatelé, poněvadž to prostředí se dá zkulturnit. Je tam také možný ten opačný pohled, že mladí lidé, když vidí kuřáka na ulici kouřit, tak si řeknou, že on je vlastně na jakési hanbě, a může to být odpuzující pro ně vůbec začít s kouřením. Takže těch pohledů může být více. Já neříkám, že je to pro každého to zásadní. Nicméně věřím tomu, že i toto je důvod, který je zajímavý.

Dále, osobně si myslím, že už tedy v podstatě ty připomínky a diskusní příspěvky zde byly, jsem shrnul do těchto několika zásadních bodů. Možná jsem na všechny úplně neodpověděl. A jenom závěrem bych chtěl říci, nerušme ten stávající zákon, protože opravdu funguje, nebo je účinný, teprve jeden rok. Vyčkejme určitou dobu. Někteří říkají pět let, někteří říkají deset let. Dříve prostě nemůžeme říct, že tento dopad u nás byl pozitivní nebo negativní, a nemá cenu ho teď rušit. Já věřím a jsem o tom přesvědčen, že i v této Poslanecké sněmovně je většina rozumných lidí, kteří budou rozumně hlasovat. A normální je nekouřit.

Takže vám všem děkuji za podporu a zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji panu zpravodaji. Tím jsme se vyrovnali se závěrečnými slovy, takže se přesuneme k hlasování. Pro jistotu zagonguji, abych svolal nějaké lidi z předsálí. Byl předložen návrh na zamítnutí. Je tady žádost o odhlášení, takže vás nejdříve odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými kartami. Počkáme, až se nám počet ustálí... Ještě chvilku... Vypadá to, že se počet ustálil. Takže prosím o klid.

 

Budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu. (Dotazy ze sálu, o čem se bude hlasovat.) Opakuji, budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí?

Je to hlasování číslo 129. Z přítomných 172 poslanců, 89 pro, 68 proti. Návrh na zamítnutí byl přijat.

 

Tam se hlásí pan poslanec, já ještě chvilku počkám.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Nešlo mi hlasovací zařízení. Mám tam několik svědků, ale převaha je taková, že jenom dávám na vědomí, že to zařízení nefungovalo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Zpochybňujete hlasování tedy. (Někteří poslanci protestují.) Nezpochybňujete hlasování? Dobře. Pan předseda Stanjura se hlásí.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: My se nějak točíme v kruhu. Minulý týden jsme tady vedli debatu, už nevím, kdo to byl. A pan předseda Michálek citoval z jednacího řádu, že pokud nefunguje někomu hlasovací zařízení, tak se hlasování opakuje bez toho, že by se zpochybňovalo. Vedli jsme tuto debatu minulý týden. Tak už ji snad nebudeme opakovat i dnes. Pokud skutečně to zařízení nefungovalo, tak z jednacího řádu podle zákona se hlasování opakuje. To je celé.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já myslím, že ta věta musí zaznít na mikrofon. Vzhledem k tomu, že panu poslanci Holíkovi nefungovalo zařízení, a já nemám žádný důvod mu nevěřit, zpochybňuji proto hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Hlasování tedy bylo zpochybněno z důvodu nefunkčnosti hlasovacího zařízení. Takže ho budeme opakovat. Myslím, že jsou všichni přítomni a přihlášeni. Je tady znovu žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Prosím přihlaste se znovu svými kartami. Opakuji, že budeme opakovat hlasování o zamítnutí předloženého návrhu. Počkám, až se... (Poslanci chtějí hlasovat o námitce.) Napřed námitka? Tak já jsem měl za to, že jsme se dohodli, že při nefunkčním hlasování... Nedohodli, dobře. Tak v tom případě budeme nejdříve hlasovat o námitce, jestli budeme hlasování opakovat. Nebo tedy prosím, ať někdo zpochybní postup předsedajícího, protože jinak se nikam nepohneme.

Pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, já chci připomenout náš páteční spor, který tady probíhal při jiném hlasování a kde jste mě přesvědčili - tedy v rozporu s tím, co tady bylo vždycky dobrým zvykem, ale tehdy v pátek se to hodilo, tak to tak dopadlo -, že nefunguje-li někomu hlasovací zařízení, hlasování se opakuje. Takže ve smyslu našeho pátečního rozhodnutí - tedy vašeho, já s tím nesouhlasil, ale podřídil jsem se většině - pan předsedající teď správně nechává okamžitě hlasovat znovu o věci. Nikoliv o zpochybnění. Jestli je to jinak, pojďme se tedy dohodnout, jak to správně má být. Jestli se pamatujete, tehdy jsem byl nařčen z toho, že komunisti nedodržují zákon. Takže teď vracím - ano, snažím se dodržovat to, co se tady aspoň dohodlo vzhledem k tomu, že Sněmovna je suverén a je tvůrcem zákonů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak, pan předseda.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Bez ohledu na to, co tady projednáváme, a bez ohledu, jaké máme u toho hlasování postoje, to, co se tady snaží zavádět, je mimořádně nebezpečná věc. Já bych chtěl poprosit kolegy, kteří takto interpretují jednací řád, aby tak přestali činit. Je krajně nepravděpodobné, aby nefungovalo přesně jenom jednomu poslanci hlasovací zařízení. (Protesty z pléna.) Ne, říkám, je to krajně nepravděpodobné. (Předsedající: Prosím klid.) Stejně jako minule. Protože jsem si nechal zkontrolovat schémata, jak jsou vedena ta jednotlivá zařízení. Zkrátka tam může opravdu dojít k tomu, že je někdo chybně přihlášen, nebo je tam jiný problém. (Poslanec Holík protestuje.) Ale já vám to věřím, ale v okamžiku, kdy si tady kdokoliv stoupne a začne říkat, že mu nefunguje hlasovací zařízení, tak jsme skončili s nějakým hlasováním o námitkách.

Tady se prostě někdo vypne a bude říkat, že mu to nefungovalo. My nejsme schopni to prokázat. Tady musí existovat nějaká objektivní porucha toho zařízení. My jsme to skutečně zkoumali v ten pátek. Byly to dvě různé větve. Tam byl asi problém, že bylo trošku zmateně zapnuté hlasování, ten časový úsek, a buď to nestihli zapnout, nebo to prostě mačkali v době, kdy už to mačkat nešlo. Tam byla lidská chyba. Tohle bude něco obdobného. Ať nám kolega teď řekne, jestli je schopen se přihlásit, jestli mu to svítí. (Poslanec Holík: Ano.) Tak tam není chyba a porucha zařízení v tom smyslu, jak na to pamatoval jednací řád.

Já bych poprosil pana předsedu Stanjuru prostřednictvím pana předsedajícího, aby byl velice opatrný s těmito svými soudy, protože on je zkušený poslanec a předseda klubu a ví, že kdybychom šli tímto směrem, tak neděláme dobře Sněmovně. Tady potom každý bude prostě tvrdit, že má poruchu, a jak my to budeme ověřovat? A budeme automaticky hlasovat stále dokola a dokola. Takže kdyby se jednalo o poruchu na nějaké větvi a bylo by to třeba deset poslanců v kuse, skutečně by tam byla technická závada, tak to akceptujme a hlasujme znova. Toto byl problém na jednom hlasovacím zařízení, které momentálně funguje. (Hlasy z pléna.) Můžeme přerušit - a poprosím vás, abyste na mě nepokřikovali!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím o klid, nechte prosím pana předsedu mluvit. Jsme jsme mimo rozpravu, můžeme jen s přednostními právy.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Takže v tomto bodě si myslím, když se jedná o námitku jednoho poslance, hlasujme o námitce. My jí vyhovíme, ale nezavádějme tady nové pořádky s poruchou zařízení. Vymstí se nám to všem a ti, co za to teď horují, tak budou litovat. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. S přednostním právem se hlásil pan poslanec Stanjura, pak pan poslanec Kováčik.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pro kolegy poslance. Technická nemůže být, když je uzavřena rozprava. To jen tak mimochodem. (Hlas z pléna.) Já bych poprosil pana poslance Hájka prostřednictvím pana místopředsedy, aby na mě nekřičel. § 74 odst. 3, dojde-li k poruše hlasovacího zařízení, musí se hlasování opakovat.

Já jsem u toho nebyl, když se to přijímalo, já jsem to nenavrhoval. V pátek jsme si řekli, jak se má postupovat. Ale je to vlastně úplně jedno. Jsem tady sedm let, a vždycky když byla námitka, tak té námitce Sněmovna vyhověla. Tak o co se vlastně přeme? Přeme se o nic. Přijde mi to zbytečné. Pokud chce někdo, bude mít námitku, to jednací řád nezakazuje, vyhovíme námitce a zopakujeme hlasování. To bylo jediné.

Chtěl jsem jenom připomenout, že v pátek jsme postupovali jinak s ohledem na tento konkrétní paragraf odstavec 3. A já tu nejsem od toho, abych říkal, kterému poslanci věřím, nebo nevěřím, že mu fungovalo, nebo nefungovalo hlasovací zařízení, a navíc, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, velmi těžko se dokazuje něco, co nejde. Dokažte, že vám nefungovalo hlasovací zařízení. Nevím jak. Jenom říkám, že to nebylo ani v pátek, ani dneska z našeho klubu, ale ten spor je zbytečný. Pokud trváte na hlasování, a už tady byl návrh, o kterém se dá hlasovat, říkám, vždycky se námitce vyhovělo a hlasovalo se znovu. To je celé, podle mě hlasování máme za dvacet vteřin vyřešené. Takhle můžeme 20 minut debatovat, jestli budeme hlasovat, nebo ne. Mně přijde lepší vyhovět námitce a zopakovat hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: A proto zcela s chladnou hlavou, pane předsedající, paní a pánové, doporučuji, ba co dím, navrhuji, abychom se skutečně vrátili k oné dosavadní praxi. Neprodloužíme to o více než o deset vteřin hlasování. Podám námitku proti výsledku hlasování, jedno z jakého důvodu, té námitce Sněmovna hlasováním zpravidla vyhověla a hlasuje se znovu o věci. Pojďme se k tomu skutečně vrátit, protože jinak tady budeme mít tu ten spor, tu onen spor. Nejednotnost výkladu. Zákonu tím vyhovíme, říkám na rovinu, to není nic proti zákonu. Je to technická věc, která tady fungovala řadu let bez problémů, nebo bez významných problémů. Prosím, pojďme se k tomu vrátit. Navrhuji to teď zrovna.

Tam kdosi, pan kolega Kalousek, tuším, formuli o zpochybnění hlasování přednesl, pojďme hlasovat o zpochybnění. Já podpořím hlasování o námitce sám osobně, vždycky jsem to podporoval, a pak pojďme znovu rozhodnout o věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Chtěl bych zde říci, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, jednu věc. Ať už se to týká poslankyň a poslanců z SPD, nebo od komunistů, nebo od kohokoli jiného, varuji před tím zpochybňovat, že si ten, kdo přichází zpochybnit hlasování, vymýšlí. Může se stát chyba na kartě, může se něco stát. Prostě respektujme to. Běžná praxe byla taková, že jestliže někdo zpochybnil hlasování, Sněmovna respektovala toto zpochybnění, hlasovala znovu. Ale v okamžiku, když někomu říkáte "já vám nevěřím, že vám to zrovna teď nefungovalo", tak v ten moment si myslím, že to není dobrá praxe. Respektujme tento způsob, který tady byl ctěn celou dobu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan předseda se ještě hlásí. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Doufám, že si ještě vzpomenete potom, o čem hlasujeme. Chtěl bych se důrazně ohradit proti tomu, co tady pan předseda Bartošek říká. Ani na vteřinu jsem neřekl, že panu poslanci Holíkovi nevěřím. Poslouchejme se. Říkal jsem, že by to mohlo být zneužito a je to cesta do pekla, nedělejme to.

Jednací řád zkrátka předpokládá, že je-li zde objektivní závada na hlasovacím zařízení, využije se tohoto paragrafu. Momentálně to zařízení funguje. A má pravdu pan Stanjura, a to je věc, s kterou se potká každý advokát, důkaz neexistence téměř není možné provést. Jak může někdo dokázat, že mu to nejelo, když teď mu to jede?

Uklidním situaci. Prosím vás, pojďme v klidu hlasovat o námitce. Co jsem tady pátým rokem, vždycky jsme se k sobě chovali gentlemansky, takže odsouhlasíme námitku a pojďme dál.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jestli už se nikdo další nehlásí s přednostním právem, požádám o tři minuty přestávky na poradu předsedů klubů, abychom si vyjasnili postup, aby... (Hlasité námitky v sále.) Já něco navrhnu, a ono to bude rozporováno. Takže se nejdřív domluvím s předsedou. (Pauza na domluvu.)

Děkuji. Bylo to rychlejší, ale já počkám. (V sále je velmi rušno.) Dovolím si svolat poslance, a budeme pokračovat rovnou. (Námitky v sále: Tři minuty!) Tři minuty? To tam nemám. Dobře, počkáme do 17.46...

Je 17.46. Poprosím poslance, aby zaujali svá místa, a budeme pokračovat v přerušeném hlasování. Bylo dohodnuto, že se vrátíme ke starým pořádkům a budeme nejdříve hlasovat o námitce a v případě jejího schválení budeme opakovat hlasování. Vážení kolegové, již pokračujeme. Poprosil bych o klid. Byla tady žádost o odhlášení, takže jsem vás odhlásil. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

Ještě jednou opakuji, jaký bude postup. Budeme nejdříve hlasovat o námitce a pak budeme případně hlasovat o opakovaném hlasování.

Myslím si, že se nám počet přihlášených již celkem ustálil... Ne, ještě ne.

 

Počet přihlášených se nám ustálil, budeme tedy nejdříve hlasovat o námitce, tzn. o námitce proti předchozímu hlasování.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro námitku. Kdo je proti námitce?

V hlasování číslo 130 bylo přihlášeno 173 poslanců, pro bylo 172, proti 1, námitka byla přijata.

 

Budeme tedy opakovat hlasování. Ještě jednou zopakuji, jaké hlasování budeme opakovat. Budeme opakovat hlasování o zamítnutí předloženého návrhu. Myslím si, že není potřeba odhlašovat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zamítnutí, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí? Děkuji.

V hlasování číslo 131 bylo přihlášeno 172 poslanců, pro bylo 91, proti 68, návrh na zamítnutí byl přijat, projednávání návrhu tímto tedy končí. (Hlasitý potlesk, hluk v sále.)

 

Děkuji zpravodaji a děkuji navrhovateli. Posuneme se dál. Na dnešní den byl ještě zařazen... (Hluk v sále.) Počkám, až bude v sále klid, až všichni, kteří přišli na hlasování, nás opustí.

Otevřu poslední bod, který byl napevno zařazen na dnešek, a to je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.