Čtvrtek 28. června 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Pikal)

103.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 16. schůze Poslanecké sněmovny byly předloženy celkem čtyři odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

Nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. První je interpelace na ministryni financí. Paní ministryně Alena Schillerová odpověděla na interpelaci poslance Vojtěcha Munzara ve věcí zveřejnění údajů o pochybení úředníků Ministerstva financí ČR. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 184. Já děkuji a otevírám rozpravu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená druhá paní ministryně, vážený pane ministře, děkuji za zařazení této interpelace. Já jenom, abych to krátce uvedl - mě zajímalo, kolik vlastně stát z peněz daňových poplatníků doplácí na pochybení svých berních úředníků a úřadů, resp. konkrétně za nesprávný či neoprávněný postup správce daně. Upřesňuji, že mi jde o případy, kdy správce daně nesprávně rozhodl a tyto případy rozhodl soud ve prospěch daňového subjektu. Chápu, že Ministerstvo financí řeší spoustu případů státní správy, které ale nevznikly v resortu, takže mi jde skutečně pouze o ty případy, které vznikly prapůvodně v resortu Ministerstva financí.

V médiích jsem si v únoru přečetl, že chyby svých úředníků za rok 2017 přišly daňové poplatníky na 55 milionů korun. Překvapilo mě, že si Ministerstvo financí řeklo za přehled počtu žalob a žádostí o náhradu ve výši 80 tisíc korun. Zeptal jsem se tedy s důvěrou na to, že takové základní informace má mít přece Ministerstvo financí, resp. Generální finanční ředitelství k dispozici. Tyto informace přece jsou důležité a mají být důležité pro dobré manažerské řízení financí státu. Jaké bylo mé překvapení, když se i v odpovědi na moji interpelaci objevily následující odpovědi: Poskytovaná informace nemůže být poskytnuta ve lhůtě stanovené k vyřízení interpelace, protože evidence nerozlišuje roky, kdy byly spory zahájeny. Evidence neobsahuje kompletní údaje o vazbě na agendu GFŘ. Nebo: Celkový počet zahájených soudních řízení bude dodatečně zjištěn na odvolacím finančním ředitelství. Zpracování takového množství informací vyžaduje dle sdělení GFŘ delší časový úsek a nemohou být poskytnuty ve lhůtě stanovené k vyřízení interpelace. Měsíc tedy nestačil, věřím, že dva měsíce už aspoň na některé věci ano, tak věřím, že mi paní ministryně některé věci doplní, případně vysvětlí celou situaci.

Dovolte mi tedy poznámku. Jak by asi dopadl podnikatel, který by Finanční správě při kontrole říkal: Nevím, moje evidence to neobsahuje, neumí moje obchodní případy rozlišit v letech apod., nemůžu vám to dát. Takový podnikatel by asi dopadl hodně špatně. Pokuta by ho neminula, nebo by možná přišel zajišťovací příkaz, což byla druhá část mých otázek v interpelaci.

Agresivní a neadekvátní přístup k podnikatelům vidíme dnes a denně. Já vám dám několik příkladů za všechny podnikatelské odbory. V médiích například upozornili na případ, který se stal v Holešově ve Zlínském kraji. Za to, že místní trafika nevystavila účtenku a nezaevidovala tržbu za nákup krabičky bonbonů Tic Tac ve výši 15 korun, dostal majitel pokutu ve výši 15 tisíc. Jiný příklad, jiná trafika, pokuta 25 tisíc. Po šesti kontrolách elektronické evidence tržeb, kdy bylo vše v pořádku, konečně posedmé úředníci prodavačku nachytali a za nevydanou účtenku v hodnotě 22 korun byla majiteli udělena pokuta ve výši 25 tisíc korun. Výši pokuty podle toho, co jsem si přečetl, zdůvodnili úředníci těžko uvěřitelným prohlášením, pokud tam skutečně byli posedmé, že lze předpokládat, že podnikatel bude v tomto jednání pokračovat, proto je třeba udělit vysokou sankci. Takových příkladů máme několik a já je tady uvádím právě proto, aby byl vidět ten rozpor mezi tím, jak Finanční správa postupuje vůči podnikatelům, a tím, jaká byla třeba odpověď na mou interpelaci, protože pověst jednání Ministerstva financí mezi podnikateli poslední dobou není úplně nejlepší. Jak jsem řekl, agresivní přístup, mnohdy přehnaná, mnohdy účelová tvrdost dopadu kontrol, mnohdy nevyužití možností, například napomenutí.

Chcete-li tedy, paní ministryně, zvýšit důvěryhodnost Finanční správy a ministerstva, tak je nutné se k sobě chovat minimálně stejně přísně jako k podnikatelům.

Opakuji tedy svoje první otázky: Kolik soudních sporů vedlo Ministerstvo financí nebo Finanční správa v posledních dvou letech, to znamená v letech 2016 a 2017, v souvislosti s výkonem své veřejné moci a kolik z toho z důvodu nesouhlasu žalobce, plátce daně, s vyměřením daně či nesouhlasu s postupem Finanční správy ve věci zadržovacích a zajišťovacích příkazů?

A druhá otázka: Kolik takto vedených soudních sporů Ministerstvo financí nebo Finanční správa prohrály, a musely tak nést náklady řízení a následně uhradit škodu?

Co mě dále zajímalo, je, kolik žádostí o přezkum vyhodnotí kladně pro daňového poplatníka odvolací orgány státu, odvolací finanční ředitelství, a kolik z těch, které takto nevyhodnotí kladně, skončí u soudu a kolik z nich stát prohraje. To je totiž ukazatel, který nám může skutečně ukázat, jak moc kvalitně pracuje odvolací finanční ředitelství, nebo jestli tam panuje podobný duch celé Finanční správy, jak to vypadá zvnějšku, že de facto každý daňový poplatník je sprostý podezřelý.

V druhé části své interpelace jsem se zabýval zajišťovacími příkazy. To je kapitola sama o sobě. S tímto mimořádným prostředkem se poslední roky roztrhl pytel. Zajišťovací příkaz je pro firmy mnohdy až likvidační záležitostí. Z odpovědi na interpelaci vyplývá, že z odvolání proti 652 zajišťovacím případům a příkazům pouze u 12 z nich odvolací ředitelství rozhodlo ve prospěch daňových subjektů. A kolik z nich, z těch zbylých 640, skončilo u soudu, a kolik soudních sporů ministerstvo prohrálo?

Finanční správa si tento nástroj, zajišťovací příkazy výběru daňových povinností, v posledních třech letech velice oblíbila, ač existují v našem právním systému už mnoho let. Od roku 2013 do roku 2016 vzrostlo jejich použití, pokud jsme počítali správně, o více než 300 procent. Zákony dávají úřadům rozsáhlé pravomoci, které mohou uplatňovat při kontrolách vůči podnikatelům. A jak jsem řekl, zajišťovací příkazy jsou už mnoho let v českém právu, ale co se změnilo? Změnil se přístup státní správy. Státní správa se vždy chovala víceméně korektně a zdrženlivě. Využívala svou moc s mírou nezbytnou, ale často s ohledem na podnikatelské subjekty. Byla tedy podnikatelům partnerem. To v posledních letech nevidíme a toto se změnilo.

Aby nedošlo k mýlce, jsem přesvědčen, že ve státní správě je spousta normálních úředníků, kteří chtějí lidem pomoct. Bohužel vždy ale činnost resortu a směřování určuje vedení resortu, případně vedení Generálního finančního ředitelství. Váš předchůdce ve funkci, vážená paní ministryně, Ivan Pilný sám přiznal, že Finanční správa nelegálně zlikvidovala šest firem. A těch, které přežily, ale staly se obětí nelegálních zajišťovacích příkazů, bylo nepochybně více. Vycházím jen z údajů médií. Na konci prosince 2016 Finanční správa využila zajišťovací příkaz na společnost Naryner Construction, pokud to čtu správně, ze Zlínska ve výši přesahující 2 miliony korun. Firma málem zkrachovala. O téměř rok později krajský soud v Brně zajišťovací příkaz zrušil. Známý je i případ přerovské firmy FAU, na které Finanční správa vymáhala DPH z jednoho obchodu údajně hned dvakrát. Zajišťovací příkaz zrušil obecný soud a jeho rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud. Další příklad je firma Majority Petrol, kterou opět osvobodil až Nejvyšší správní soud.

Mně nejde o to, abych dostal odpovědi na konkrétní případy, ale chci tím ukazovat, jaký je přístup státní správy a zda skutečně nedochází k nadužívání tohoto mimořádného instrumentu.

Nejvyšší právní soud opakovaně upozorňuje, že nestačí mít jen odůvodněnou obavu, daňová správa musí zajišťovací příkazy řádně zdůvodnit. Jak tedy přistupovalo odvolací finanční ředitelství k jednotlivým případům, pokud nebyly řádně zdůvodněny? Jak říkám, 652, vychází to z vaší odpovědi, 652 zajišťovacích příkazů, pouze 12 z nich rozhodlo odvolací finanční ředitelství ve prospěch těch daňových subjektů. Jak je to s těmi 640 dalšími? A k čemu pak takové odvolání je a kolik nás, všechny daňové poplatníky, tohle nadužívání bude stát? A jaká byla na ministerstvu přijata opatření, to mě zajímá nejvíce, aby se případně tyto přehmaty neopakovaly?

Děkuji za pozornost a děkuji za vaše odpovědi, paní ministryně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, dorazily další omluvenky. Omlouvá se nám pan poslanec Radek Koten z dnešního jednacího dne od 11 hodin do konce jednání z pracovních důvodů a omlouvá se nám pan poslanec Adam Kalous navíc mezi 9. a 13. hodinou z důvodu jednání.

A nyní prosím paní ministryni.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych reagovala na pana poslance Munzara. Já už nebudu reprodukovat, abych nezdržovala váš drahocenný čas, svou písemnou odpověď, na kterou pan poslanec reaguje, ale budu reagovat přímo na jeho výtky k té odpovědi, kterou jsem mu zaslala písemně.

Pan poslanec se předmětnou interpelací domáhá informací, které se vztahují primárně k agendě náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byť tedy teď hovořil ještě o kontrolách EET, zajišťovacích příkazech. Já zareaguji na všechno, i když úplně to tady připraveno nemám, nosím to v hlavě, takže věřím, že odpovím, co budu moci, na vaše poznámky. Teď se soustředím na primární předmět jeho interpelace.

Tato agenda je interpelována ve vztahu k pochybením úředníků Ministerstva financí, a dále se domáhá informací o daňovém řízení, a to zejména k zadržovacím a zajišťovacím příkazům. Informaci k daňovým řízením poskytlo Generální finanční ředitelství a pan poslanec také poukazuje na neochotu ministerstva poskytnout požadované informace. Neochota to rozhodně není. Je to prostě nemožnost poskytnout tyto informace a já vysvětlím proč. A snažila jsem se to vysvětlit už i v té písemné interpelaci. Tam jsem uváděla, že náhrady škod podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále to budu nazývat ve zkratce už jenom "zákon o náhradě škody", které hradí Ministerstvo financí, nejsou vždy spojeny s resortem Ministerstva financí. Spadá tam třeba i zbytková agenda podle § 6 odst. 3 zákona o náhradě škody, odpovědnost za Kancelář prezidenta republiky, za Ústavní soud a také takzvaná Simonova doktrína, což znamená, kdy Nejvyšší soud činí Ministerstvo financí odpovědným v případech, kde vystupuje více za náhradu odpovědných odvětvových ministerstev, a to i když žádné z nich není Ministerstvo financí. Rozumějte, ta náhrada škody se vede s nějakým rezortem, ale nejvyšší soud rozhodne, že kompetentní k tomu aktivně být legitimován v tom sporu je Ministerstvo financí. A nejsou tedy vždy způsobena pochybením úředníka.

Také jsem se snažila vysvětlit, že Ministerstvo financí eviduje žádosti a soudní spory k uvedené agendě od roku 2011 a běžně informace poskytuje, jsou i na webových stránkách Ministerstva financí. Nicméně tyto evidence jsou vedeny pro potřeby Ministerstva financí. My nemáme žádnou zákonnou povinnost ji vést pro třetí subjekty. Proto ji vedeme pro svou potřebu. To znamená, v takové struktuře a členění, které neodpovídá požadavkům třeba pana poslance, který mě interpeluje, ale odpovídá potřebám Ministerstva financí. Takže my si tu evidenci vedeme, když to řeknu, lidově řečeno o živých a mrtvých spisech. O tom, kdy to řízení bylo zahájeno, na základě čeho, v jaké se nachází fázi, zda bylo či nebylo skončeno. Protože jinou povinnost nemáme a děláme tu evidenci pro sebe tak, abychom efektivně tuto agendu zabezpečili. Takže takový postup nelze označovat jako neochotu. Neochotu bych vnímala tehdy, kdybychom ty evidence měli a já je nechtěla vydat. Mohu vydat jenom to, co máme k dispozici. Nemáme žádnou zákonnou povinnost vést evidenci jinak. Vést evidenci jinak žádnou zákonnou povinnost nemáme.

A v podstatě když bych teď měla plně vyhovět vašim požadavkům, pane poslanče, tak to znamená, že musím z toho útvaru, vysoce kvalifikovaného útvaru, kde dělají vysoce erudovaní právníci, jejichž práce si nesmírně vážím, tak bych musela teď vyčlenit minimálně dva lidi, já jsem to s nimi konzultovala, a na několik měsíců je nechat zpracovávat ručně a vyhledávat tyto informace ve spisech. Já osobně toto za efektivní nevidím. A nabízím vám místo toho návštěvu na Ministerstvu financí, nabízím vám návštěvu na útvaru, který to zpracovává, ukážeme vám tu agendu, ukážeme vám, cokoli vás bude zajímat. Ukážeme vám, jak vedeme tu evidenci pro potřeby Ministerstva financí, a případně se domluvíme, co konkrétně by vás zajímalo a v jakém časovém horizontu jsme schopni to dodat. Ale bude to na úkor práce, že budou těm lidem stát jiné spisy. Upozorňuji, že je tam prostě dlouhodobě podstav, ale to je můj problém, tím vás nechci zatěžovat.

Pan poslanec tedy jasně formuluje otázky, tady je nakonec i zopakoval. A já odpovídám, že jsem tedy reagovala na dotaz, který se týká Ministerstva financí, Finanční správy a nikoliv Celní správy a víceméně že v tuto chvíli nejsem schopna dát žádné bližší informace.

Ještě bych chtěla upřesnit k těm informacím. Předmětná agenda náhrad čítá 933 žádostí o náhradu škody od roku 2011 do roku 2017. Tyto jsou vedeny v základní evidenci v excelovém programu, který umožňuje omezeně dle nastavených kritérií vložená data týkající se žádostí, ale ne soudních sporů, filtrovat, řadit podle zadaných kritérií, neumožňuje to ani sčítat či dělat tam ten výběr tak, jak by pan poslanec víceméně požadoval.

Dále je zde evidence soudních sporů, která je vedena od Fondu národního majetku v převzatém systému LOTUS, který však skoro vůbec neumožňuje jakékoliv filtrování a hromadné výstupy. A je třeba podotknout, že ne všechny žádosti se stanou předmětem soudního sporu. Protože v podstatě je podán podnět, jenom pro vaši informaci, a Ministerstvo financí navrhuje, nebo víceméně komunikuje s tím navrhovatelem stran náhrady škody. A mnohdy se stane, že on je spokojen s tím, jak ta komunikace probíhá, případně s navrženou náhradou škody, nebo se s tím smíří a dále žádný soudní spor neaktivizuje. A samozřejmě znovu zmiňuji takzvanou Simonovu doktrínu, že vstupujeme do sporů, které se vůbec netýkají rezortu Ministerstva financí, a pouze tam vystupujeme jménem těchto jiných rezortů jiných orgánů.

Tedy znovu opakuji, že jednotlivá data jsou vedena v detailu, který vyhovuje potřebám Ministerstva financí, ale který nezohledňuje například rozlišení na agendy Generálního finančního ředitelství, Generálního ředitelství cel, vlastní agendu Ministerstva financí či takzvanou zbytkovou agendu podle § 6 odst. 3 zákona o náhradách škod. Rozlišuje tedy pouze na živé případy a případy ukončené a sleduje ta evidence, protože je pro potřeby Ministerstva financí, sleduje vlastně jednotlivé fáze průběhu soudního řízení tak, abychom si sledovali, že nedochází k žádným prodlevám nebo ke zmeškání zákonných lhůt.

Všechny požadavky nad rámec, a tento požadavek pana poslance je nad rámec evidencí, tak jak je vedena, je proto nutné vyhledávat jednotlivě ručně cirka v tisících spisech. V evidenci spisové služby EPD, to je vnitřní spisová služba Ministerstva financí, evidenci žádostí či evidenci soudních sporů, toho takzvaného LOTUSu, který jsme převzali. Některé spisy navíc jsou už archivovány, takže samozřejmě by to muselo být ručně vyhledáváno i v archívech. Takové vyhledávání s ohledem na rozsah není možné, nebylo možné v třicetidenní lhůtě pro zpracování interpelace a je personálně náročné. Já to nemohu nechat vyhledávat třeba někoho, kdo pracuje pouze na podatelně nebo kdo pracuje v kanceláři, to musí skutečně dělat člověk znalý toho spisu a té agendy, aby věděl, co hledá.

Opakovaně nabízím osobní projednání, nabízím vám osobní návštěvu, kde vám ukážeme ty evidence a ukážeme prostě, jak ta evidence je vedena. A žádná zákonná povinnost vést tuto evidenci není, protože si ji zpracováváme pro sebe. Máme zákonnou povinnost dodržovat zákon a naplňovat jeho normy.

Ještě nad rámec této interpelace. Tady padlo více věcí, které už v té interpelaci jako takové nebyly uvedeny. Pokusím se aspoň stručně zareagovat.

Ptal jste se, jak by bylo naloženo s podnikatelem, který by nedodal nějaké evidence, a jak tedy vlastně je možné, že Ministerstvo financí ty evidence nemá. To jsou přece úplně odlišné věci. Když se vede daňové řízení, tak se vede vždy v souladu se zákonem. A pokud je na principech dokazování, které jsou zakotveny v daňovém řádu, a pokud je po podnikateli požadována nějaká evidence, tak může být požadována pouze tehdy, pokud ji podle zákona má vést. Takže pokud takovou povinnou evidenci má vést, a existuje řada evidencí, například evidence o příjmech a výdajích, včera jsme se tady bavili, nebo předevčírem, čas hrozně letí, o účetnictví, kdo musí vést evidenci, kdo vede účetnictví. A to je třeba takový klasický příklad. Ale prosím vás, musíme přece odlišit velice striktně od problému, kdy si vede orgán veřejné správy evidenci pro svou potřebu, nemá tuto povinnost ze zákona, takže není povinen si vést analytiku jednotlivých soudních sporů, je povinen postupovat podle zákona o náhradě škod. A pokud máte pocit, že nepostupujeme, tak prosím oponujte na základě zákona. Ale neslučujme tedy věci, které spolu absolutně nesouvisí a které jsou tedy absolutně neslučitelné.

Zmínil jste tady tu populární krabičku Tic Tac, za kterou dostal podnikatel 15 tisíc korun pokuty v rámci kontroly EET. Nebudu zdržovat. Odkazuji, tady byla velká výhoda, že v podstatě ten podnikatel zbavil Finanční správu mlčenlivosti, takže každý z vás, kdo má zájem včetně vás, pane poslanče Munzare, najdete si podrobný popis tohoto případu, v jiných případech to možné není, protože je striktní povinnost mlčenlivosti, najdete si to na stránkách Finanční správy. Případně u těch takzvaných Podnikatelských odborů, myslím, že to také tenkrát sdílely, najdete to možná i na mých webových stránkách, kde je podrobné vysvětlení Finanční správy, a samozřejmě na webových stránkách Finanční správy.

Podnikatelské odbory, které zmiňujete, pořádně nevím, koho zastupují, ale to je teď nepodstatné. Podstatné je to, že Finanční správa zbavena mlčenlivosti mohla vysvětlit, jak to vlastně bylo. A nebylo to tak, jak říkáte. Tam bylo vedeno prostě řízení, velice stručně, nechci unavovat, každého odkazuji na podrobnou informaci, tam bylo zahájeno správní řízení, protože bylo zjištěno porušení zákona o evidenci tržeb. A protože to bylo první porušení, tak určitě by Finanční správa postupovala s ohledem na tyto skutečnosti, ona musí vždy vážit na misky vah všechny polehčující a přitěžující okolnosti. A zcela určitě by ta sankce byla minimální. Jenomže v průběhu toho probíhajícího správního řízení na tu kontrolu zašla ještě víckrát a pokaždé zjistila porušení, a to byl tam důsledek, takže tam došlo prostě k pokračování v tom správním deliktu, a já vás odkazuji na podrobné vysvětlení Finanční správy.

Chtěla bych vás poprosit, abyste už nikdy nepoužíval, že pro... Já nevím, jestli jste to řekl, teď vám nechci něco podsouvat, jestli pro Finanční správu nebo pro resort Ministerstva financí je každý podnikatel sprostý podezřelý. Nikdy jste to neslyšel z mých úst, nikdy to neuslyšíte, protože já si to nemyslím. A nemyslím si to ani poté, co jsem strávila skoro celý profesní život na Finanční správě. Naopak si myslím, že většina je poctivých. Tak to prosím neříkejte a nepodsouvejte nám to. My bojujeme za tu většinu těch poctivých právě, aby měli rovné podmínky vůči těm nepoctivým, takže to už nechci a už se k tomu nebudu vyjadřovat, mě to prostě uráží, když tato slova jsou nám podsouvána.

Zajišťovací příkazy. Nevím, jestli už mám o tom hovořit, nebylo to ani primárně předmětem vaší interpelace, vy jste spíš cílil na to, kolik případů zajišťovacích příkazů došlo na odvolací řízení, následně na soud a následně případně se stalo předmětem náhrady škody. Tímhle číslem nedisponujeme, disponujeme souhrnným číslem. Ale téma zajišťovacích příkazů, a zase, odkážu vás na stránky zejména Finanční správy. Tolikrát jako náměstkyně jsem byla v rozpočtovém výboru, byla jsem tehdy na vládě ještě jako náměstkyně, kde jsem prostě prezentovala spolu s generálním ředitelem Finanční správy statistiky, a došlo tam k velmi významnému posunu. Finanční správa na podzim loňského roku vydala metodický pokyn, který najdete na jejích stránkách. Tam byly jednoznačně stanoveny podmínky. Ty zajišťovací příkazy, to jste řekl správně, jsou v zákoně od roku 1993. Ona už je znala, to vás ještě opravím, první republika, to není nic nového. A nakonec v trestních předpisech máme také něco podobného, že se zajišťuje majetek v průběhu trestního řízení. To není nic neobvyklého. A skutečně ta Finanční správa v poměru počtu plátců, protože se bavíme zejména o zajišťovacích příkazech na DPH, vás zajímají takové ty superrychlé zajišťovací příkazy, tak v poměru počtu plátců, kterých máme zhruba kolem půl milionu, tak jich bylo vydáno asi 0,03 %. Ale souhlasím s tím, že byť by byl jeden, který by neoprávněně firmu zlikvidoval, bylo by to špatně.

Probraly se tyto věci, je k tomu rozsáhlý analytický materiál, je metodický pokyn. Svolala jsem už jako ministryně v lednu 2018 expertní tým k daňovému řádu, který existuje na Ministerstvu financí několik let, jeho účastníky jsou předseda Nejvyššího správního soudu, nejvyšší státní zástupce, zástupci Ministerstva spravedlnosti, zástupci Ministerstva vnitra, samozřejmě financí, Finanční správy a na řadu dalších expertů jsem..., soudci Nejvyššího správního soudu, zástupci Komory daňových poradců, což je samozřejmé, Advokátní komory, a debatovali jsme problematiku zajišťovacích příkazů už s ohledem na tu novou metodiku.

Ta metodika, shrnu to jednou větou, mění posun v tom, že zajišťovací příkaz, tak jak je koncipován v daňovém řádu, tak v podstatě znamená ve vazbě na speciální úpravu v DPH, že jsou-li naplněny podmínky, existuje-li odůvodněná obava, tak Finanční správa doručí zajišťovací příkaz, např. hrozí to, že bude v nějaké budoucnosti doměřena daň, a vlastně jsou obavy, že bude ta daň v budoucnu nevymahatelná, když to řeknu velmi stručně a velmi zjednodušeně, tak doručí tento zajišťovací příkaz a uloží okamžitě tomu subjektu vlastně plnit. A ten zajišťovací příkaz se ve velice krátké době, prostě téměř okamžitě po tom okamžiku doručení, stává vykonatelným a stává se exekučním titulem a ta Finanční správa má legitimní nástroj pro to, aby exekuovala. A to byl ten kámen sporu, že v řadě případů k tomu přistoupila. A ta metodika právě mění tuto a je závazná. Byť to není zákon, tak protože už existuje dávno a roky nález Ústavního soudu, který říká, že pokud si orgán veřejné správy stanoví interním normativním pokynem určité postupy, tak je to prostě pro něj závazné a bylo by to porušení vlastně Ústavou zaručených práv, pokud nebyly dodržovány.

Takže přestože to je metodika, tak je závazná, a tam se zásadně změnilo to, že Finanční správa k tomuto může přistoupit pouze v případě, když se nebude jednat o živé firmy, tzn. budou to třeba různé, a takových je celá řada, prázdné schránky, které mají na účtě peníze, a bylo by jasné, že v době, kdy dojde k doměření daně, tak ty peníze prostě na účtech nebudou. Ale pokud se bude jednat o živou firmu, která má zaměstnance, která funguje, má portfolio, tak může přistoupit k tomuto kroku pouze tehdy, nebude-li možné vyčerpat jiné prostředky ochrany. A existují. Jsou to různé záruky, zástavní práva atd. Současně, a budu osobně psát dopis nové paní ministryni spravedlnosti, jsme uzavřeli s tím, že budu usilovat o to, aby ve spolupráci, ale je to v gesci Ministerstva spravedlnosti, protože teď, my jsme na tom samozřejmě pracovat začali, ale znovu napíši teď nové paní ministryni, iniciovat pozici takzvaného, nechytejte mě za slovo, je to pracovní název, nuceného zajišťovacího správce, to znamená nějaké osoby, která by v případě, kdy bude vydán zajišťovací příkaz, nezávislé osoby, zdůrazňuji, na resortu Ministerstva financí, která by dohlížela na zájmy jak toho podnikatele, tak státu. Nabízí se např. portfolio tzv. insolvenčních správců nebo něco obdobného. O tom musíme samozřejmě debatovat. Každopádně nikdy nechci a vždy budu proti tomu, aby to byla osoba jakkoli spojená s resortem Ministerstva financí a vyvolávalo to nějaký pocit podjatosti či závislosti.

V tuto chvíli si myslím, že jsem asi odpověděla na všechny vaše dotazy. Znovu vám nabízím a zvu vás srdečně na Ministerstvo financí. Ukážu vám evidence, tak jak je tam vedeme, vedeme je pro potřeby Ministerstva financí, děláme všechno pro to, abychom dodržovali zákon, a nemůžeme si dovolit postupovat jinak. A pokud mi chcete vytknout porušení zákona nebo porušení zákonných povinností, učiňte tak, ale učiňte tak s oporou na obecně závazné předpisy. V opačném případě vám vyhovět z těchto důvodů, které jsem popsala, prostě a jednoduše nemohu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než se posuneme v rozpravě, tak tady mám opět nějaké omluvenky. Omlouvá se nám paní poslankyně Radka Maxová do 11 hodin a dále pak od 14.30 do konce dnešního jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se nám pan poslanec Holomčík od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní prosím pana poslance Munzara opět do rozpravy.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní ministryně, za vaši odpověď, za upřesnění, děkuji dokonce i za to, že jste mi odpověděla na otázku, která byla zmíněna spíše řečnicky. Také děkuji za to pozvání, které rád, a určitě nebudu sám, mám tady kolegy, se kterými jsme se domlouvali, že bychom skutečně tento útvar navštívili a podívali se. Ale upřímně řečeno, mně nejde ani o technickou kvalitu konkrétní databáze, ale o podklady, které by podle mě každý správce státní kasy měl mít. Nejde mi tedy ani o nějaký konkrétní případ, ale spíše o trendy.

Řekla jste tu na tu mou část interpelace, která se týká zajišťovacích příkazů, že nedisponujete číslem, kolik ze zajišťovacích příkazů dospělo k soudu a bylo rozhodnuto. A přitom víme, jakým způsobem se zajišťovací příkazy začaly užívat. Jsou tady od roku 1993, jak jste řekla, v roce 2012 se využil tento mimořádný nástroj ve 269 případech, v roce 2013, vycházím z médií, v 467 případech, 2014 už jich bylo 1 032, v roce 2015 1 605, 2016 1 561. Ten trend je opravdu velice, velice rostoucí.

A vy jste tady řekla, že byť by byl jeden případ, který by zlikvidoval firmu, tak je to špatně. Pokud tedy váš předchůdce v Sobotkově vládě, pan ministr financí za ANO Ivan Pilný, on se omluvil šesti firmám za to, že je toto užití nástroje zlikvidovalo, tak to bylo minimálně šestkrát špatně. A skutečně z toho ukazatele, kolik odvolacích řízení rozhodne ve prospěch daňového subjektu a kolik z těch případů, které nerozhodne ve prospěch daňového subjektu, se dostane k soudu, a soud rozhodne pozitivně ve prospěch daňového subjektu, tak to ukazuje právě na tu agresivnost či neagresivnost Finanční správy, zda skutečně postupuje správně, zda odvolací ředitelství je tím nezávislým orgánem, který to skutečně posuzuje nezávisle a nestranně a objektivně, nebo spíše přispívá k tomu, a musím to znova říct, agresivnímu přístupu za účelem maximálního výběru daní bez ohledu na oběti.

Takže tohle mě zajímalo, a proto já s vaší odpovědí nemohu být spokojen a dovolím si navrhnout podle § 54 jednacího řádu odst. 5, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí a ukládá vám vytvořit novou odpověď do 30 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za návrh. Než se posuneme opět v rozpravě, tak tu mám další dvě omluvy. Omlouvá se nám pan poslanec Lubomír Španěl dnes z rodinných důvodů a omlouvá se nám pan poslanec Jan Hrnčíř mezi 11. a 15. hodinou z důvodu návštěvy lékaře.

Rozhlížím se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím. Pan poslanec Vojtěch Munzar tedy navrhl nesouhlas Poslanecké sněmovny, o čemž budeme hlasovat. Vzhledem k tomu, jak jsou prořídlé lavice, tak si dovolím zagongovat. Chvilku počkáme. Pro příchozí opakuji, že budeme hlasovat o nesouhlasu Sněmovny s odpovědí na interpelaci.

Nevidím žádost o odhlášení. Vidím žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami, případně náhradními kartami.

 

Pro příchozí opakuji, že budeme hlasovat o nesouhlasu Sněmovny s odpovědí ministryně Schillerové na interpelaci poslance Vojtěcha Munzara. Vypadá to, že se nám počet ustálil.

Zahajuji hlasování číslo 45. Ptám se, kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 45 bylo přihlášeno 100 poslanců, pro se vyslovilo 44, proti 52. Návrh byl zamítnut. Sněmovna tedy nevyslovila nesouhlas, a tím pádem projednávání této věci končí. Děkuji vám. (Hluk v sále.)

 

Přesuneme se k další interpelaci. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová odpověděla na interpelaci poslance Vojtěcha Munzara ve věci aktuálního čerpání evropských fondů v České republice v období 2014 až 2020. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 185. Já vám děkuji a otevírám rozpravu a prosím opět pana poslance Munzara, který, předpokládám, že se hlásí.

A chtěl bych poprosit o klid v sále. Vidím, že nás tady přibylo, což je dobře, ale prosím, abychom zachovali takovou úroveň hluku, aby bylo možno se vzájemně poslouchat. Prosím, pane poslanče. (Stálý hluk v levé části sálu.)

Počkáme, až doběhnou jednání u řečnického pultíku (poslanec Jan Volný tam mluví s ministryní Schillerovou) a až se situace v sále po mé levici uklidní. Můžete pokračovat, pane poslanče, nebo...?

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Ještě jednou dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády. Chtěl bych na úvod, a myslím to vážně, paní ministryni poděkovat za dobře zpracovanou odpověď na interpelaci, mluvím o formě. Tato odpověď se nesnaží nic zamlčovat a zakrývat a toho si velmi cením, paní ministryně. Ale jinak to není moc veselé čtení, ta čísla. Požádal jsem o zařazení tohoto bodu, aby se všichni kolegové i veřejnost mohli seznámit se skutečným stavem věci.

Jsme v půlce programovacího období a fakticky je proplaceno, jak jsem vyrozuměl z odpovědi, 18,6 % prostředků určených z evropských fondů pro Českou republiku. Vyúčtováno 14,2 % a EU požádáno o vyplacení o 12,3 %. V tom mém tisku 185 můžete najít dobře zpracovanou tabulku, kde to uvidíte rozložené i po jednotlivých programech. Ty první dva údaje, údaje o vyhlášených výzvách a o množství rozhodnutí o uzavření o přidělení dotace, je sice zajímavá, ale pro mě to neříká nic o konkrétním čerpání. Konkrétní čerpání jsou ta tři čísla, která jsem tady načetl. (Trvalý hluk v sále.)

A protože si myslím, vážené kolegyně, vážení kolegové prostřednictvím pana předsedajícího, že stav čerpání evropského fondu České republice by nás mělo enormně zajímat, tak bych požádal pana předsedajícího, jestli by...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Poprosil bych kolegy na levici, aby přesunuli svá koaliční jednání mimo plénum Sněmovny, nebo aby je ukončili.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Takže jsme v půlce programovacího období a máme vyčerpanou necelou pětinu. Opakuje se tak podobný problém jako v tom předchozím, minulém programovacím období. Když moji kolegové v minulé Sněmovně upozorňovali na prodlení už se zahájením fondů, tak nad tím bylo máváno rukou. Fakticky se začalo na konci roku 2015, přitom programovací období bylo už od roku 2014, takže už na začátku čerpání to čerpání samotné nabralo skoro dva roky zpoždění. A vidíme aktuální problémy.

Z interpelace vyplývá, že nejhůře čerpaný je Integrovaný regionální operační program. Ten je snad nejhorší v tom čerpání. Proplaceno pouze 4,6 % z celkové alokace. A já mám zprávy od starostů našeho regionu o tom, že komunikace s administrativním orgánem i řídícím orgánem vázne, jsou velice dlouhé lhůty při administrování žádostí, což samozřejmě starostům v našem regionu komplikuje plánování, a nakonec mnozí z nich přistoupili k tomu, že si udělají jednodušeji ty projekty, to znamená za své, nemusí tak plnit všechny ty někdy velice tvrdé a těžké podmínky, než aby čekali na dotaci rok, rok a půl, tak si to radši udělají ze svého rozpočtu.

Druhým takovým nedobrým příkladem je operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, kde je pouze proplaceno 9,1 %. Tam je, nebo byl problém s certifikací. Mě zajímá, paní ministryně, jestli máte informace, jestli už byl nějak vyřešen a jakým způsobem. A médii nedávno proběhla zpráva, že právě u tohoto programu se mění podmínky pro žadatele, k horšímu pro ně, ex post, až po realizaci projektů, což mi tedy přijde strašně nefér měnit podmínky nikoli v průběhu, ale po skončení hry. Proto mě zajímá zejména, jaká akcelerační opatření přijala vláda v demisi, minulá vláda, za těch půl roku, vláda bez důvěry, a jaké přijme nová vláda v nejbližších dnech, protože každý den je v tomto podstatný. A zajímá mě, jestli byla Evropská unie požádána o realokaci prostředků mezi programy, a jakými, nebo jestli sama vláda využila svých pravomocí realokovat prostředky v rámci jednotlivých programů, jakých a v jaké výši.

Nejsem moc příznivcem přerozdělování a různých dotací. Myslím, že dotace zejména v podnikatelském prostředí křiví trh. Ale pokud má Česká republika nárok na nějaké prostředky z Evropské unie, tak musí udělat maximum pro to, aby je vyčerpala.

Nakonec si neodpustím poznámku. Je sice hezké, že minulá vláda jezdila po republice a slibovala hory s horákama a všechno všem, a snad že i maso bude vbrzku, ale měla se více zabývat také problémy v jednotlivých operačních programech, abychom byli o něco úspěšnější v čerpání prostředků.

Děkuji, paní ministryně, za vaše odpovědi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, tak bych vám rád přečetl nějaké omluvenky. Omlouvá se nám pan ministr Robert Plaga z důvodu naléhavých pracovních záležitostí do 15 hodin a omlouvá se nám pan poslanec Stanislav Juránek z dnešního jednání od 11 hodin do konce jednacího dne.

Nyní prosím paní ministryni.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý den. Já samozřejmě budu odpovídat už asi na ty konkrétní dotazy, které tady pan poslanec vznesl, protože my jsme skutečně připravili velmi detailní materiál o čerpání evropských fondů. Já jenom bych se asi zastavila u toho vlastně, my jsme - součástí těch materiálů byla tabulka, která zahrnovala celkovou alokaci. Tam je potřeba si uvědomit, že celková alokace je složena z té hlavní alokace, kterou mají všechny řídicí orgány tzv. jistou, a potom tu výkonnostní rezervu, která je samozřejmě uvolňována právě pro naplnění milníků na konci roku 2018, a jsou to finanční i věcné milníky. Pak samozřejmě sledujeme, kolik je z daných alokačních peněz už pod právními akty, tzn. pod rozhodnutími, kolik z těch právních aktů už bylo vyčerpáno, tzn. už byly ty peníze převedeny, kolik už je v žádostech o platbu a kolik je ve finále certifikováno. A to jsou právě ta tři čísla, o kterých hovoří pan poslanec. Kde my samozřejmě... Ta alfa omega pro nás jsou samozřejmě peníze, které jsou vyúčtovány v souhrnných žádostech o platbu a následně certifikovány vůči Evropské komisi.

U těchto dvou čísel je potřeba se zastavit, protože samozřejmě certifikace neprobíhá každý den. Ty peníze se vlastně shromažďují třeba každé tři měsíce na Ministerstvu financí a pak jde tzv. souhrnná žádost o certifikaci na Evropskou komisi a ta certifikace probíhá třikrát čtyřikrát do roka. Proto tento ukazatel pro nás není teď na vládní úrovni ten, který sledujeme, ale sledujeme to, kolik skutečně proplatily řídicí orgány vůči těm konkrétním žadatelům, a to, co jde do těch souhrnných žádostí o platbu. A tady samozřejmě už bylo proplaceno přes 106 miliard a to je to číslo 18,6, o kterém hovořil pan poslanec.

Takovým druhým, na co bych ráda zareagovala, na to, co pan poslanec říkal, že my skutečně nejsme v půlce. Sice programové období začalo 2014 až 2020, ale kvůli chybějící legislativě na straně Evropské komise se skutečně reálně začalo, protože schvalovány ty operační programy byly až v průběhu roku 2015, tzn. reálné čerpání probíhá od roku 2016, 2017 a teď jsme teprve v červnu roku 2018 a to období trvá do roku 2023, protože máme pravidlo N+3. Tak jenom, nejsme tady v půlce, máme za sebou sotva dva roky čerpání a máme vyčerpáno 18,6, což je zhruba 20 % z celkové alokace.

Samozřejmě komunikace s řídicími orgány ano, tak samozřejmě, my jsme se snažili nastavit jednotné metodické prostředí. Máme deset operačních programů, deset řídicích orgánů. Samozřejmě ta komunikace třeba tam, kde jsou to tzv. rychloobrátkové projekty, jako např. operační program Zaměstnanost, který čerpá z Evropského sociálního fondu, je jiná komunikace než s řídicími orgány, které realizují investice. My jsme samozřejmě, to jsou ty konkrétní vládní kroky, které se snažíme dělat, protože skutečně tak jak je to nastaveno dneska, že se vlastně platí ty projekty ex post, tak u těch investičních projektů vzhledem k tomu, že byly tak nízko úročené úvěry, tak se stalo to, že každý žadatel si vzal úvěr na ten svůj projekt a za řídicím orgánem přišel až za dva roky, teprve až když zrealizoval svoji investici. A to je samozřejmě vůči nastavení čerpání v ČR velký problém, protože to celé předfinancovává systém bank a my jsme vlastně poslední v pořadí a následně samozřejmě bychom jako správní hospodáři měli sledovat cash flow.

To znamená, tyto kroky jsme u těch investičních programů udělali, že jsme zejména tam, kde žadateli jsou státní instituce, tzn. Ředitelství silnic a dálnic nebo samozřejmě jednotlivá ministerstva v rámci Integrovaného regionálního operačního programu, ať už Národní památkový ústav atd., tak se snažíme, aby předkládali průběžné žádosti o platbu. To znamená např. po třech měsících. To znamená, nemusí zrealizovat rekonstrukci památky za 200 milionů a přijít až v roce 2019 s jednou žádostí o platbu, ale aby chodili průběžně každé tři měsíce. Toto se skutečně podařilo a vlastně tímto to zrychlujeme. Ale je to pro nás výzva i do budoucna, že by možná bylo lepší i kvůli právě průběžnějšímu čerpání evropských fondů nastavit systém, který si asi mnozí z vás i pamatují - dříve byly tzv. limitky, to znamená, s nezaplacenými fakturami se chodilo přímo do banky a banka vlastně proplácela ty faktury, a tím bychom zajistili rychlejší čerpání.

Co se týká těch starostů, tak samozřejmě oni zejména cílí do Integrovaného regionálního operačního programu. Byť tento program je největší v České republice, tak samozřejmě zmapovává také největší množství převisů. To znamená, například jsme vyhlásili 2 miliardy do základní škol a převis je 5 miliard. A takto bych mohla pokračovat u těch jednotlivých opatření v Integrovaném regionálním operačním programu. Proto snaha, a je to vlastní iniciativa vlády, hledat další prostředky na posílení těchto projektů, které jsou tzv. v zásobnících. My jsme sami iniciovali, a v dnešních dnech docházejí mnoha starostům dopisy, že jsme uvolnili další zdroje do financování základních škol, uvolnili jsme tam další 1,3 miliardy. A věřte mi, že to je každodenní práce velmi mravenčí, aby skutečně ty projekty získaly co nejrychleji finanční podporu.

A s tím souvisí i moje návštěva paní komisařky Cretu, kde opět na žádost pana premiéra, to znamená, vlastní iniciativa ČR je, aby se přealokovaly peníze z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost broadbandu, protože byť jsme udělali analýzy potřeby atd., tak si myslím, že se to prostě přepálilo na začátku programovacího období. My jsme tam alokovali 14 miliard do vysokorychlostního internetu a Česká republika na to nemá projekty, nejsme na to připraveni. Evropská komise souhlasila s tím, že polovinu z těchto peněz mohu začít převádět do jiných programů, které to potřebují. Velmi nám tady pomohla strategie Restartu, protože to jsme skutečně na špici v rámci Evropské unie, to jsou regiony postižené těžbou uhlí, to je Karlovarský kraj, Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj. A díky tomu, že mnoho projektů z těchto krajů skončilo v IROPu v zásobnících projektů, tak samozřejmě gros z těch 7 miliard, které budeme převádět z OPPIKu, půjde právě do Integrovaného regionálního operačního programu, ať už na bezemisní vozidla, nebo samozřejmě posílení infrastruktury základních škol, nebo na posílení zdravotnictví, eGovernment a ostatní věci.

Co se týká OPPIKu samotného, tak tam velmi intenzivně sledujeme dění v OPPIKu, protože tam samozřejmě dostal operační program warning letter, to znamená, že Evropská komise upozorňuje na to, že na základě výsledků auditu skutečně neoprávněně tam čerpali veřejnou podporu. My to velmi intenzivně sledujeme. S Evropskou komisí máme dohodnutý akční plán na odstranění nedostatků v OPPIKu tak, aby byla certifikace. Tam nejde o to, že by žadatelé nemohli čerpat a nedostávali peníze, protože my to všechno stejně, ty operační programy se předfinancovávají ze státního rozpočtu, ale jde o to, aby OPPIK v září znovu mohl nastartovat certifikaci.

Takže tolik asi toto. A jenom možná jedna poslední poznámka. Samozřejmě pro nás je stěžejní sledovat pravidlo N+3, to znamená, peníze, které nám Evropská komise alokovala pro rok 2015, my musíme vyčerpat do konce roku 2018, to je to N+3, tzn. 15+3=18. A takto vlastně to sledujeme a tady skutečně máme naplněno zpravidla N+3. To je pro nás to stěžejní, abychom nepřišli ani o korunu z evropských fondů, tak máme vyčerpáno už více než 85 %. Takže vzhledem k tomu, že ty nejintenzivnější měsíce zejména u investičních programů nás teprve čekají, protože byla zahájena stavební sezóna v březnu, tak samozřejmě ty největší nápory faktur očekáváme během letních měsíců, září, říjen, takže tady skutečně i dle predikcí jednotlivých řídicích orgánů není důvod, obavy k tomu, že bychom to nevyčerpali.

A co se týká našich výjezdů vlády, my skutečně nikde nic neslibujeme. My mapujeme investice, mapujeme potřeby jednotlivých regionů, protože byť tady vlastně řešíme čerpání, tak zároveň už připravuji výhled a čerpání operačních programů na období 2021 plus, to znamená 2021 až 2027, a tam samozřejmě bychom skutečně chtěli připravit ty priority a alokace na skutečné potřeby našich měst a obcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Teď se mi hlásil pan poslanec Kupka do rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, rád bych ještě adresoval paní ministryni jednu otázku a zároveň jednu prosbu. Samozřejmě že oceňuji to, že se vláda snaží o to přesunout finanční prostředky, realokovat je tam, kde je větší požadavek, kde je větší potřeba České republiky. To je určité nutný a správný krok. Eviduji ale od celé řady starostů vážné problémy s tím, jak funguje Integrovaný regionální operační program, zejména v oblasti úplně zbytečných byrokratických požadavků, opakovaných kontrol a především v tom, že na onen právní akt, na tu registraci, čekají některé projekty opravdu déle než rok. A to, že čekají tak dlouho, pro ně znamená mimo jiné zásadní problémy nejenom s financováním, protože za ten rok se v oblasti stavebnictví významně proměnily ceny, takže se dostávají do opravdu velmi obtížné situace, kdy by i chtěli realizovat svoje investice a svoje projekty, ale třeba na to nedojde, protože to prostě už vysoutěží za ceny, které jsou mimo ten původní projekt, mimo ten původní odhad. To je jeden vážný problém.

Druhý vážný problém. Protože se v mnoha případech jedná o projekty školské, které jsou vázány na to, že se zahájí o prázdninách a pokud možno se o prázdninách také dokončí, tak to zdržení znamená vždycky posun o celý rok v realizaci, a tím se znovu významně komplikují a ztěžují podmínky.

Moje prosba a konkrétní otázka je, jaké změny v té administraci, v tom, aby ta byrokratická zátěž nebyla tak veliká, aby se celý rok neřadil mezi jednoznačně nejhůř administrované operační programy a vůbec grantové programy v České republice, co podniknete, co máte v plánu. Velmi prosím o to, aby se v té věci podniklo co nejvíc, protože ten reálný problém tam Česká republika má. Ta byrokratická zátěž v tomhle konkrétním případě je opravdu neúnosná.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobré dopoledne. Děkuji poslanci Kupkovi a nyní se táži, jestli ještě někdo další chce vystoupit. Ano. Paní ministryně Klára Dostálová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Opravdu už nebudu dlouho zdržovat. Jenom bych skutečně ráda na to odpověděla, protože to skutečně velmi intenzivně řešíme. V čem je problém. Samozřejmě problém v IROP je v tom, že se otevřela výzva, když budeme mluvit o základních školách, na zhruba 2 mld. korun a přihlásilo se projektů za 5 mld.. A vzhledem k tomu, že jsou to bodované výzvy, tak se musí vyhodnotit všechny projekty za těch 5 mld., což je samozřejmě tisíc projektů, které musí ta administrativní kapacita zvládnout. Vzhledem k tomu, co se stalo a jak jsme se z tohoto vývoje poučili, tak propříště budeme dělat barometr výzvy. To znamená, pokud máme alokaci 1 mld., tak se ty projekty ukončí na nějakých 1,2 1,3 - aby samozřejmě, protože tam bude nějaký přirozený úpadek, ale rozhodně to nepustíme v celé té šíři, co pak musí vyhodnotit ta administrativní kapacita. Takže to bude i o tom, že ti žadatelé musejí být dobře a rychle připraveni na to, když se zahájí výzva.

Tolik asi k těm aktuálním věcem, co se dá dělat, a jinak samozřejmě připravuji celou sérii opatření kvůli administrativní zátěži do budoucna.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní ministryni a teď se ještě podívám po sále. Ano, pan poslanec, ale tedy máme rozpravu otevřenou, takže do rozpravy pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní ministryně, za vaše odpovědi. Já samozřejmě vím, že pravidlo N+2, respektive N+3, ale je to možnost na dočerpání finančních prostředků po skončení programovacího období. Takže jsme v půlce programovacího období, ale to je jenom o slovíčko. Já si myslím, že na začátku byla chyba, že se předložily programovací dokumenty na schválení Evropské komisi až de facto v průběhu roku 2015 a na konci roku 2014 a tam se nabralo to zpoždění skoro dvou let. Nejsem si tedy jist, že to byla chyba na straně EU, ale spíše Česká republika poslala se zpožděním ty programovací dokumenty.

Ale mně nejde o to řešit tady teď minulost. Připojil bych se k panu poslanci Kupkovi s tím oceněním, že se zabýváte tím, že chcete směřovat prostředky do oblastí, kde je výrazný převis projektů nad předem určenými alokačními prostředky, zejména oceňuji infrastrukturu základních škol, a chci vás spíš jen upozornit na jednu věc, kterou vy sama určitě dobře víte, že je problém v jednom požadavku, a ten požadavek je u mnoha škol bezbariérovost. Máme spoustu škol, které byly postaveny za Rakouska-Uherska, za první republiky, a tam při nejlepší možné vůli není možné splnit požadavek bezbariérovosti na rozšíření takové školy. Myslím si, že na tohle byste se také mohli podívat. Hned by se tam zase otevřela možnost, jak nějaké penzum prostředků vyčerpat.

Ještě mi dovolte poslední poznámku. Nebudu navrhovat usnesení, že nesouhlasím s odpovědí na interpelaci, protože si myslím, že byla formálně opravdu vypracována dostatečně věcně. My vidíme, jak moc je pro žadatele administrativně náročné pro jednotlivé starosty získat takovou dotaci, a dochází k dlouhým lhůtám, kdy oni sami nevědí, jak budou postupovat, a mnohdy tak čerpají pouze své vlastní prostředky, místo aby využili těch možností, které programy dávají. Takže já bych se připojil k té prosbě pana kolegy Kupky, abyste udělali maximum pro to, abyste těm starostům co nejvíce zjednodušili možnost čerpání, protože dnes opravdu slyšíme o tom jen, jak je to složité, a IROP je dneska podle těch čísel zatím nejméně čerpaným programem.

Děkuji paní ministryni.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Ještě jednou se rozhlédnu po sále, zdali máme ještě někoho přihlášeného do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, takže pokud se již nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. A nyní se opět táži pana poslance Vojtěcha Munzara, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Už jsem to tady avizoval před chvilinkou. Nebudu navrhovat usnesení, že nesouhlasíme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Tímto vám poděkuji a tuto interpelaci můžeme ukončit.

Přistoupíme k další interpelaci. Bývalý ministr vnitra Lubomír Metnar odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci navyšování administrativní zátěže příslušníků Policie České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 208. Toto by byla tím pádem interpelace na místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, ten je připraven, takže já děkuji a otevírám rozpravu. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Dobrý den, pane řídící, pane vicepremiére, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dne 9. května jsem se obrátil na tehdejšího ministra vnitra pana Lubomíra Metnara s interpelací, která směřovala k navyšování administrativní zátěže policistů, nebo obecně příslušníků bezpečnostních sborů. Vycházel jsem i z programového prohlášení vlády, které bylo tehdy, ale v podstatě je i totožné v této oblasti, to, které je předloženo nyní, a můžete si ho zkontrolovat, je to sněmovní dokument číslo 1070, kde se na straně 17 v oblasti vnitřní bezpečnost a veřejná správa hovoří: Snížíme byrokracii a administrativní zátěž policistů, aby se mohli soustředit na svoji základní činnost, jíž je zejména boj s kriminalitou. - Výborně, já bych zatleskal, byl bych velmi rád. Ale ono to není tak úplně pravda, protože s každou novou věcí administrativa pro policisty přibývá. A jednou z těch věcí, kdy přibyla, přibývá nebo by mohla přibýt, je zákon číslo 250 o odpovědnosti za přestupky, který jsme zde schválili v minulém funkčním období a který si někdo vykládá tím způsobem, že sankce, která je ukládána, nebo správní trest, napomenutí, by znamenal pro policisty novou administrativní zátěž v tom směru, že by měli bloky, jako jsou pokutové bloky, tak by měli bloky na přestupek, resp. vyřízení přestupku, a který by řešili napomenutím.

Já jsem se dotazoval pana ministra, zda přijetím nového zákona o odpovědnosti za přestupky existuje nějaká nová společenská potřeba statistické evidence správního trestání u formy napomenutí, protože ve starém přestupkovém zákoně, což byl zákon č. 200/1990 Sb., jsme měli sankce vymezeny v § 11 a sankce byly napomenutí, pokuta, zákaz činnosti atd. V novém zákonu o přestupcích nebo o odpovědnosti za přestupky máme druhy správních trestů, chcete-li sankce, napomenutí, pokuta, zákaz činnosti a dále, tzn. nic se nezměnilo.

Podle starého přestupkového zákona sankce lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí, napomenutí nelze uložit s pokutou. Podle nového zákona je to to samé - správní trest lze uložit samostatně nebo spolu s jinými správními tresty, napomenutí nelze uložit společně s pokutou.

Při určení druhu sankce i její výměře se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, atd. - tak říkal starý přestupkový zákon. Nový přestupkový zákon říká: při určení druhu a výměru správního trestu se přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, bylo rozhodnuto, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem atd.

V podstatě mezi starým a novým přestupkovým zákonem, chcete-li mezi dvoustovkou a dvěstěpadesátkou, není v podstatě rozdíl. Starý zákon mluvil o blokovém řízení, tzn. o ukládání blokových pokut policisty na místě, a říkal v § 84: Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Nic takového už teď není, tzv. domluva, a policista by měl každý správní delikt, chcete-li přestupek, postihovat podle míry sankcí, napomenutí jakoby že neexistuje, a měl by s daným občanem věc projednat, sepsat s ním blok, který je v podstatě stejně velký jako blok pokutový, kde popíše to jednání, pachatel toho přestupku, správního deliktu, se vyjádří a on uloží sankci napomenutí. Přijde na služebnu, ten blok vytrhne, zapíše ho do statistických evidencí, které jsou.

A já se ptám, jestli je společenská potřeba evidovat napomenutí nebo tu domluvu. Zvažoval jsem, jestli jsme při té legislativě neudělali nějakou chybu a zda to je opravdu společensky potřebné a musíme to řešit. Odpověď pana ministra byla, že ty bloky na napomenutí jsou formálně nezbytné, z čistě praktického hlediska žádoucí a je asi reálně nemožné, aby v souvislosti s nabytím účinnosti naprosto každé protiprávní jednání bylo kvalifikované jako přestupek a bylo orgánem policie projednáno příkazem na místě. To znamená, odpovědí ministra je, že je potřeba evidovat, ale není vůbec reálně možné, aby každé přestupkové řízení i té nejnižší společenské škodlivosti, které bylo předtím řešeno napomenutím, resp. domluvou, tak není ani reálné, není v možnostech policie, aby to řešili a s každým sepisovali ten bloček a tu evidenci atd.

Následně - a každý asi víte, co je přestupkové jednání - se mě policisté ptali: Pojedeme služebním autem. Jedeme v protisměru, potkáme neosvícené vozidlo. Vozidlo porušuje zákon č. 361 o provozu na pozemních komunikacích, protože je povinnost i za denní doby mít vozidlo osvětlené. V současné době policisté říkají: My jedeme, pustíme maják, problikáme, aby si občan všiml, že jede policie, problikáme ho a gestikulací mu oznámíme - nesvítíte. Občan vidí, že nesvítí - a řadě z nás, kdo nemáme ještě automatické svícení, se to určitě stalo, že jsme opomněli za slunečného dne rozsvítit světla. Policisté toto vnímali jako vyřešení domluvou, kdy ani nemuseli cokoli řešit. Nyní podle nového zákona se mě ptají: Máme rozsvítit ty majáky, otáčet se za tím vozidlem, dohánět ho někde v městském provozu, tzn. dělat z toho tady nějakou šarádu, zastavit ho a říct mu: Občane, vy nesvítíte, my jsme si toho všimli! Sednout si, napsat blok na místě a přestupek vyřešit napomenutím. Ten blok si vzít, přijet na služebnu, blok vytrhnout a zapsat do evidenčního systému, protože přece my potřebujeme vědět, kolik občanů se dopouští takto závažného společenského jednání. - Mně to přišlo jako absolutní nesmysl. Nechtěl jsem se s tím smířit, protože policisté už jsou dost zatížení a jednu třetinu své práce věnují administrativě. Například pokud dnes máte jakoukoli majetkovou věc a podáte vysvětlení u policie, tak vám policie na jedno vaše oznámení dá 12 listů papíru. Znovu opakuji - 12 listů papíru, kde je poučení. Poučení na 12 listech A4. A to u každého, komu je třeba jenom poškozen plot nebo pachatel vnikl na jeho pozemek. 12 listů papíru.

Šalamounská odpověď z Ministerstva vnitra byla v tom směru, že bylo uvedeno, že pokud policista při výkonu policejní služby zjistí jednání, které je v rozporu s právními předpisy, a současně ustanoví pachatele takového jednání, je oprávněn věc na místě řešit domluvou. - Nevím jak, ale píšou to zde. - Shledá-li po zhodnocení relevantní skutečnosti konkrétního případu takové opatření za dostatečné pro účel odstranění porušení právního předpisu i nápravy původce tohoto zjištěného nežádoucího stavu, vyšetřením (vyřešením?) věci na místě domluvou je případ policistou uzavřen. Policista tak koná v rámci zákona o Policii ČR.

Podotýkám, já ani policisté jsme v zákoně č. 273/2008 nic takového nenašli. Takže teoreticky žádost by byla: podle jakého paragrafu v tom zákoně o policii by policista takto postupoval?

A teď je to zajímavé - mluvíme o těch nejnižších společensky škodlivých jednáních: Nepostupuje podle zákona č. 250 a neukládá osobě správní trest, tedy napomenutí nebo pokutu, ani neprovádí oznámení příslušnému správnímu orgánu. O vyšetření věci na místě domluvou policista není povinen sepisovat jakoukoli písemnou dokumentaci. - Ale na druhou stranu se praví, že analyticko-právní odbor Ministerstva vnitra si je vědom skutečnosti, že vyřešení věci na místě domluvou, nikoliv však projednáním přestupku domluvou, není nástrojem obsaženým v aktuálně platném znění zákona č. 250. - Takže oni odkazují na zákon č. 273 o Policii České republiky, kde nic takového nenajdete, říkají, že policista nemusí sepisovat to, co se chce, zároveň vytváří bloky, aby policista sepisoval napomenutí jako pokutový blok, a dávají mu další lejstro do kapsy a zároveň říkají, že v zákoně č. 250 nic takového není.

Na moje otázky, pokud jsem se ptal, zda se nejedná o navyšování administrativní zátěže policistů, odpověď byla velmi zajímavá: Ano, jedná se o jisté - jisté! - navýšení administrativní zátěže policistů, které však v tomto případě není důsledkem rozšíření nástrojů, které mají policisté k dispozici, aby řešili konkrétní případy odpovídajícím způsobem. - A vzhledem k tomu, že ten zákon vznikl v minulém funkčním období, tak tato vláda to nepovažuje za svůj problém, protože reaguje na jednání, které bylo předtím. Takže dávat do souvislosti institut příkazu na místě, ukládání správního trestu napomenutí, s programovým prohlášením vlády není namístě, neboť tento institut byl do českého právního řádu zaveden úpravou v roce 2006, tzn. před touto vládou. Jako kdyby tam dvě politické strany současné vládní koalice nebyly. Takže se to přehodilo na někoho jiného.

Já asi společně s vámi si kladu jenom tu jednu základní otázku: Opravdu potřebujeme, aby u těch nejnižších forem přestupkového jednání, které jsem zmínil v tom svém příkladu, např. řidiče, který se dopustí tak závažného přestupkového jednání, že zapomene rozsvítit světla v denní době, je potřeba, aby ho policisté honili s majáky a sepisovali s ním blok o správním vyřízení přestupku napomenutím, který následně zanesou do evidence a následně - nevím k čemu bude potom evidovaný? Možná se na to někdy zeptáte, kolik přestupků policie vyřešila na místě.

Já bych byl radši, kdyby policisté naplňovali programové prohlášení vlády a úkoly, které jsou jim dány zákonem, a bojovali s kriminalitou, viděli bychom je více v ulicích, než aby 30 % času trávili na služebně vypisováním nesmyslných bloků a evidencí, které jim prostě přidáváme. A házet to na minulou vládu, přestože jsou ve vládě dva politické subjekty, které jsou součástí této vlády a ve vládě seděly, mi přijde velmi úsměvné. Někdo z policistů mi řekl: dejte blbovi funkci, on vymyslí lejstro - v tomto případě blok na pokutu, opatření napomenutí.

Já počkám, co pan ministr řekne. Samozřejmě jsem si vědom toho, že pan ministr není ve funkci ještě ani 24 hodin, nebo teď už ano. Nechám to na něm a podle toho se rozhodneme, co dál.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní má slovo pan ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem se seznámil s korespondencí mezi panem poslancem a svým předchůdcem. Chtěl bych říci, že jsem si vědom problému, který vznikl tím, že ze zákona vypadl institut domluvy. A jakkoliv se Ministerstvo vnitra a další orgány, zejména Policejní prezidium, snažily věci řešit například formou metodického doporučení, jak má policie postupovat, tak se ukazuje, že úplná absence domluvy je problém. Za prvé existuje metodický pokyn a je otázka, jestli se s ním všichni policisté včas seznámili, ale i přesto, pokud by se s ním seznámili, zda tedy mají jakousi právní jistotu, že pokud to není přímo dáno zákonem, zda nemohou být potom postihováni nějakými kontrolními orgány policie.

Takže z mého pohledu tím nejjednodušším řešením, protože souhlasím s tím, že není v zájmu zvyšovat zátěž policie, není v zájmu evidovat něco, co evidujeme jenom proto, abychom to evidovali, by bylo zákon novelizovat. Nicméně chci říci otevřeně, že pokud bychom šli cestou vládního návrhu zákona o přestupcích, tak to bude proces, který bychom museli zahájit možná teď, abychom se dobrali výsledku ke konci volebního období. Já jsem zaznamenal i z výroků pana poslance, že zde je cesta, řekněme, jednoduché poslanecké novely tohoto zákona, který by to vyřešil. Rozumím tomu, že to není standardní postup, ale myslím si, že je to postup adekvátní. Takže pokud by zde byla možnost dohody v rámci třeba podvýboru pro policii, tak jsem připraven samozřejmě dát k dispozici příslušné odborné kapacity Ministerstva vnitra, tak abychom ten problém vyřešili. Za mě je to vstřícný krok a myslím si, že jsme asi oba dva ve shodě. Není potřeba policisty zatěžovat. Ono to platí i o dalších příslušnících bezpečnostních sborů. A mou prioritou je udělat takový audit a podívat se, zda opravdu veškeré to papírování, které jak policisté, tak hasiči dělají, je potřebné. Já si myslím, že je tam spousta rezerv. Takže v tomto případě nabízím součinnost ministerstva, pokud podvýbor, nebo někdo z jeho členů nebo vy osobně prostřednictvím předsedajícího tu novelu podáte, tak jsme asi schopni tuto věc vyřešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu ministrovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane ministře, že jsme ve shodě, jak jsme o tom hovořili ještě před zahájením této interpelace. Ano, ta nejjednodušší forma je poslanecký návrh. My jsme s kolegou, bývalým ministrem vnitra Milanem Chovancem, připraveni jako oba členové podvýboru pro Policii České republiky takový materiál za součinnosti vámi navrhovaných odborníků, poskytnutých odborníků z Ministerstva vnitra, připravit a předložit ho již na podzimním jednání vlády. Pokud i kolegové zde v Poslanecké sněmovně se shodnou v tom, že není potřeba správní evidence takového jednání, nebo respektive takových správních deliktů napomenutí, abychom to evidovali, tak si myslím, že jsme schopni to projednat i v rámci zkráceného řízení a mohla by účinnost být poměrně rychle. Přestože účinnost zákona č. 250/2016 Sb. je od 1. 7. minulého roku, to znamená skoro rok, tak policisté v tom tápou a metodický pokyn, jak mají řešit tyto věci, přichází až teď a zavádí se. Takže pokud se pozdrží ještě dva měsíce, tak jsme schopni tuto legislativu ošetřit.

Děkuji za vstřícnost. Pokud budete chtít, podvýbor pro policii, jemuž předsedám už druhé funkční období, je připraven kdykoliv vám pomoci s odbřemeněním zátěže policistů a v dalších řešeních otázek bezpečnosti České republiky. Myslím, že jste začal jako ministr tím nejlepším způsobem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se tedy rozhlédnu po sále, zdali je ještě nějaký zájem. Zájem o vystoupení není, takže končím rozpravu. Pan poslanec Zdeněk Ondráček. Máte zájem navrhnout usnesení?

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ne, stačilo mi toto projednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže tuto interpelaci končím. Nyní se vrhneme na závěrečnou interpelaci, kterou tady mám. Nicméně tady mám jednu omluvu. Žádám o omluvení z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, a je to pan poslanec Řehounek.

Nyní tedy přistoupíme k písemné interpelaci na ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odpověděl na interpelaci paní poslankyně Hany Aulické Jírovcové ve věci rozdělení aprobačních zkoušek dle zákona č. 90/2004 Sb., v platném znění, část osmá, pro lékaře třetích zemí působících v České republice dle oboru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 209. Takže nyní otevírám rozpravu a slovo má paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, za slovo.

Vážený pane ministře, v dubnu jsem se na vás obrátila se svou písemnou interpelací pod č. 88 týkající se aktuální problematiky aprobačních zkoušek u lékařů z třetích zemí. Položila jsem vám konkrétní čtyři číslované otázky a čekala jsem čtyři konkrétní odpovědi. Jak se však všichni můžeme přesvědčit ve sněmovním tisku 209, konkrétních odpovědí na konkrétní otázky jsem se od vás bohužel nedočkala. Možná jen částečně ve vašem obsáhlém edukativním textu na třetí otázku. Pokud tedy nemám chápat prvou odpověď předposledního odstavce vaší odpovědi jako třikrát ne, je to důvod, který mne vedl k vyjádření nesouhlasu s vašimi odpověďmi, tedy téměř neodpověďmi.

V úvodu svého vystoupení chci zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že stejně jako uvádíte vy za ministerstvo, jde i mně o to, aby uchazeči prošli v České republice řádným procesem uznání způsobilosti k výkonu příslušného zdravotnického povolání, to jest neformální aprobační zkouškou, a aby tak bylo zaručeno, že zdravotní služby pacientů v České republice budou poskytovány osobami s náležitými odbornými znalostmi a také s potřebnou znalostí českého jazyka, tedy jinak řečeno, aby například lékař z Kyjeva stvrdil stejnou kvalifikaci aprobační i jazykovou zkouškou, jako je uznávána kvalifikace například u lékaře z Bukurešti pouze po jazykové zkoušce, neboť Rumunsko je součástí Evropské unie, a proto tento lékař u nás nemusí aprobační zkoušku podstoupit. K tomuto cíli je iniciativa zahraničních lékařů formou petice za úpravu povinné aprobační zkoušky pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty zveřejněna na internetu a je možné se tedy k tomu veřejně dostat.

Meritem věci mého snažení a této interpelace je, aby se jen podmínky pro zkoušky občanů z třetích zemí, které jsou, ne, že ne, za hranicemi povinností studentů na našich lékařských fakultách, s nimi sjednotily. Nejde mi v žádném případě o změnu obsahu zkoušky, ale o změnu její formy. To bylo a je smyslem mé interpelace. Dovoluji si zde vyslovit hypotézu, že ne každý absolvent našich škol by dokázal třeba po deseti letech praxe ve svém oboru uspět znovu u všech státnic v jednom dnu. Nejde mi tedy o menší odbornou náročnost, ale o podmínky k přípravě a vykonání zkoušek.

Diskutovaný problém měl již na stole ministr Němeček a po něm ministr Ludvík a nyní, pane ministře, i vy. Problém tedy není nový a vždy se ukázalo, že příslušné komory a akademická sféra prosadily na ministerstvu svou. Proklamace o ochraně pacientů a o různých úrovních škol jsou relevantní a nechci je zpochybňovat, chybí k tomu však ono dále nevyřčené a to je obhajoba vlastních zájmů oněch kritiků, které zde nemíním kontroverzně rozebírat.

Snaha bránit se plošně levnější konkurenci je evidentní a lze ji doložit i postojem pana premiéra po schůzce se zástupci komor. Jenže situace se komplikuje. Dnes nejde ve zdravotnictví jen o peníze, ale řekla bych, že dnes a zejména v budoucnu půjde především o dostatek kvalifikovaných lidí. Proto se do vyjasnění problému vložily Asociace krajů i nemocnic a vidění pana premiéra a snad i zodpovědného pana ministra dostaly širší rozměr. Nakonec se tento problém stal i mediálně vděčným.

Pane ministře, nedokážeme-li regulovat počty cizinců, kteří zdarma studují na našich lékařských fakultách, nemám tady na mysli výuku v angličtině, která přináší školám peníze, tak musíme zvednout počty našich studentů na současný limit a to bez peněz nejde. Problém však je, kde rychle vzít nové pedagogy, prostory, techniku. Pokud se výsledek dostaví, tak nejdříve až za 10 let. Ale nám chybí lékaři již nyní. Nemusíte zajet až do pohraničí či do strukturálně postižených regionů. Sehnat například stomatology či pediatry je a bude problém v mnoha vesnicích, ale i ve městech. To vědí na obcích, v nemocnicích, na krajích, ale hlavně postižení občané. Nedokážou-li zdravotní pojišťovny či stát zajistit svým občanům z Ústavy ČR právo na dostupnou zdravotní péči ve všech stanovených místech ČR, pak bylo a je něco špatně.

Je tedy nezodpovědné nejít vstříc alespoň částečnému řešení nedostatku zdravotnického personálu a vytvářet uměle nadbytečně tvrdé bariéry. Ano, evropské právo musíme ctít, ale ne systémem, jako bylo balení koblih či tsunami vodovodních baterií. Jestliže například v Sasku našli vstřícnější cestu k získání aprobace, proč se nepoučit? To neznamená, že otevřeme cesty falešným lékařům, ulejvákům, šamanům či zlatokopům nebo těm, kteří chtějí jen naší zemí projít s lehce získanou kvalifikací. V naší republice působí řada profesních komor. Ne všechny mají pravomoci přenesené působnosti některých výkonů státní správy. Ve zdravotnictví toto privilegium existuje a jsou zde požadavky komor i po dalších kompetencích. Vím, není to jednoduché. Ministerstvo zdravotnictví se dělí o kompetence nejen s komorami, ale zejména s pojišťovnami, s veřejnou správou, odbornými společnostmi a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a snad i s dalšími subjekty, přesto za současný stav a zejména za budoucí stav zdraví občanů ČR zodpovídá Ministerstvo zdravotnictví, a možná by bylo lépe řečeno ministerstvo zdraví a také celá vláda.

Naši lékaři a zdravotní sestry odcházejí do Rakouska i Německa, ale tam tento celosvětový migrační pohyb nekončí. Němci jdou do Švýcarska či Velké Británie. Odtud zase do USA a odtamtud zase do Austrálie. Jsme svědky volného pohybu osob, a tím i tunelování intelektuálního potenciálu země a prostředků na vzdělávání. Nezbývá nám v tomto systému žel zatím nic jiného než přizpůsobení.

Vážený pane ministře, čas oponou trhnul a řada úvah, jak sleduji i v médiích, se posunula. Žádám vás proto nyní znovu o zodpovězení otázek, které jsem vám zaslala ve své písemné interpelaci. Uklidněte takto odbornou veřejnost a zainteresované svým autoritativním stanoviskem. Pokusím se otázky ještě formulačně zjednodušit.

Bude termínově aprobační zkouška rozdělena... (Kašle a odchází se napít.) Tak u otázek jste mě dostal! (Pobavení.) Bude termínově aprobační zkouška rozdělena dle oborů, jako jsou státní zkoušky u mediků? V případě, že zkoušený v některém oboru neuspěje, bude opakovat pouze neúspěšnou zkoušku v onom oboru? Je ministerstvo připraveno inspirovat se způsobem provádění aprobačních zkoušek v zahraničí, například v Sasku? A to je zatím všechno. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan ministr má zájem o vystoupení, takže já požádám pana ministra Adama Vojtěcha o vystoupení a paní poslankyně bude mít pochopitelně prostor následně klidně vystoupit znova. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní poslankyně, také mě trošku škrábe v krku, tak doufám, že to zvládnu. Každopádně si tady dovolím reagovat na to vystoupení, resp. interpelaci týkající se aprobačních zkoušek.

Vy jste tady určitě popsala tu situaci, řekl bych, poměrně dobře a je pravdou, že otázka personálního zajištění ve zdravotnictví má řadu dílčích podproblematik nejenom tedy, pokud jde o cizince z třetích zemí, o kterých budu hovořit, ale právě i otázka zajištění vůbec do budoucna nějaké přirozené reprodukce stárnoucí lékařské populace. Nejenom té lékařské, i sesterské, ale tady jsme se bavili hlavně o lékařích.

Je třeba říci, že Ministerstvo zdravotnictví v tomto směru bylo v minulosti, řekl bych, poměrně pasivní, pokud jde o nějaké analýzy toho, jak se vlastně bude vyvíjet struktura lékařské populace v budoucnu. My jsme vytvořili určitý model v rámci Ústavu zdravotnických informací a statistiky a z toho jednoznačně vyplývá, že skutečně současný počet absolventů lékařských fakult, tak jak je dnes nastaven a v zásadě se nemění, je to asi tisíc absolventů ročně, z toho 800 podle všeho jde do praxe, zbytek se někde ztratí - buď jdou do zahraničí, nebo jdou úplně mimo obor, ale 800 jde do praxe. To je v zásadně konstantní číslo. Tak tento počet nestačí na přirozenou reprodukci stárnoucí lékařské populace. To je prostě fakt, který je doložitelný na datech.

I proto jsme i ve spolupráci s lékařskými fakultami začali na tom intenzivně pracovat a chceme výrazně podpořit lékařské fakulty tak, aby mohly přijímat více českých studentů. Protože problém je, že financování lékařských fakult není úplně optimální. Lékařské fakulty nedostávají dostatek prostředků na to, aby pokryly náklady na jednoho studenta medicíny. Studium medicíny stojí asi 117 tisíc korun ročně na jednoho studenta, fakulta z toho dostane asi 67 % pokryto. Zbytek právě nahrazují cizinci a dalšími jinými zdroji. Takže my chceme, aby financování fakult v tomto směru bylo lepší, aby se pokryly ty náklady a naopak se ještě ty peníze navýšily, a počítáme s tím a je na tom dohoda, že budeme navyšovat počty studentů na lékařských fakultách o 15 %. Na tomto už proběhla dohoda se všemi děkany, teď dokončujeme finální materiál s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a budeme vytvářet desetiletý akční plán na podporu lékařských fakult. Už od září dostávají lékařské fakulty navíc 135 milionů korun od dalšího roku, aby se mohly připravit na ten větší nábor, a od dalšího akademického roku 2019/2020 se budou navyšovat počty studentů, českých studentů lékařských fakult. Takže to je nějaký záměr, pokud jde tedy o české studenty, české lékaře.

Pokud jde o ty zahraniční lékaře nebo pracovníky ve zdravotnictví, tak samozřejmě s vámi musím souhlasit, jak jste tady popsala tu migraci. Je tomu tak. Je třeba si uvědomit a přiznat si, že my se do jisté míry neobejdeme v českém zdravotnictví bez zahraničních pracovníků, a je to něco, co je běžné všude. Já jsem hovořil s německým ministrem zdravotnictví, který mi říkal, že v Německu chybí 50 tisíc zdravotních sester, že je prostě zkrátka fyzicky nemají a že také hledají v zahraničí - v Makedonii a v dalších zemích. Migrace je velká a my se zkrátka musíme v tomto směru také zaměřit na to, abychom tady získávali zahraniční pracovníky, protože do jisté míry se bez nich neobejdeme, byť samozřejmě to není určitě všespásné řešení, a řekl bych, že to je spíše řešení na vykrytí nějakých problémů v konkrétních lokalitách, v konkrétních regionech.

Je pravdou, že od té písemné interpelace, na kterou jsem odpověděl a se kterou jste nebyla úplně spokojená, se situace také vyvinula. My jsme jednali se zástupci profesních komor, které jsou do velké míry možná ne úplně objektivní, je pravda, že často i velmi, řekl bych, až agresivní ve svých vyjádřeních. Následně jsme jednali se zástupci krajů, protože kraje samy vlastně přišly s tím, že potřebují tyto pracovníky a že zkrátka není možné celý ten projekt ukončit, ten projekt Ukrajina. Já sám osobně jsem navštívil řadu nemocnic právě v těch nejpostiženějších regionech, jako je Karlovarský kraj, Ústecký kraj, kde ten problém je největší, a diskutoval jsem o tom s primáři a s řediteli těch nemocnic. Oni sami zkrátka potvrdili, že za prvé ukrajinské lékaře nebo lékaře z třetích zemí potřebují, a za druhé, že skutečně aprobační zkoušky, jak jsou nastaveny, jsou - neřekl bych přísné - nastaveny tak, že je složité je udělat nebo vykonat pozitivně.

Je pravdou, že my jsme na Ministerstvu zdravotnictví už připravili změnu, která vychází z novely zákona č. 95/2004 Sb., o postgraduálním vzdělávání lékařů. Ta novela byla schválena v minulém roce. Na základě toho byla připravena na ministerstvu vyhláška stanovící zkušební řád a probační zkoušky, která vstoupila v platnost, nebo byla zveřejněna ve Sbírce zákonů 21. 6. 2018. To je určité první dílčí opatření, kdy cílíme na to, aby se zkvalitnil proces aprobačního řízení. Protože ten největší problém dnes je v zásadě u té ústní části. Ta aprobační zkouška má písemnou, praktickou a ústní část. U té ústní části úspěšnost je asi 10 %, což je velmi nízké číslo. Studenti, nebo ti lékaři, ti školenci, se mají právě připravit na ústní část v rámci té praktické části. Doposud nebyla úplně jasná pravidla, jak má praktická část probíhat, takže touto změnou, tou vyhláškou, jsme nastavili nějaká pravidla, nějaký jasný vzdělávací program, podle kterého má praktická část být vedena, stejně tak že se musí uskutečňovat na předem schválených akreditovaných zařízeních pod přímým dohledem nebo odborným vedením příslušných zdravotnických pracovníků, tedy českých lékařů s náležitou odbornou erudicí, zkrátka aby skutečně ta praktická část měla kvalitativní parametry takové, aby připravila zahraničního lékaře právě na tu ústní část aprobační zkoušky co možná nejlépe, protože tam je zkrátka ten největší problém.

Druhá věc, o které hovoříte, a tam se skutečně od té doby vyvinul trošku názor Ministerstva zdravotnictví, je to, jak má být koncipována ona ústní část. Je pravdou, že dnes je situace nastavena tak, nebo ta zkouška nastavena tak, že v jeden den ten lékař musí udělat v zásadě čtyři státní zkoušky, s tím, že pokud neudělá byť jednu z nich, tak musí všechny znovu opakovat. To znamená, není možné, aby se započítala aspoň jedna, pokud ji udělá. To je, řekl bych, nesprávné, a my právě proto teď plánujeme další změny v aprobační zkoušce. Jsme už přesvědčeni o tom, že změny mají nastat, a připravujeme je samozřejmě i ve spolupráci s odbornou veřejností, ve spolupráci s IPVZ, s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, což je přímo řízená organizace, která zajišťuje aprobační zkoušky.

Skutečně jsme připraveni ke změnám ve vyhlášce. Takže jednak ta změna rozdělení ústní zkoušky do více dní, to si myslím, že by velmi pomohlo, a za druhé to, že pokud ten student nebo lékař, ten zahraniční lékař, udělá jednu zkoušku a neudělá třeba další tři, nebo udělá dvě a dvě neudělá, tak aby zkrátka při dalším pokusu se mu započítávaly ty zkoušky, které již úspěšně vykonal. Myslím si, že to je poměrně logické a že by to nemělo nikterak zdegradovat kvalitu aprobační zkoušky, kterou samozřejmě obecně nemůžeme úplně snížit, nemůžeme úplně snížit nároky obsahové, to by asi nebylo správné, ale pokud jde o organizační charakter, o to, jak je to nastaveno, tam si myslím, že prostor pro změny je. Plus bychom chtěli, aby v rámci aprobační zkoušky to bylo trošku více nastaveno do praktičtější roviny, aby tam zkoušeli možná primáři z nějakých okresních nemocnic, zkrátka aby to nebylo příliš akademické, byť při vší úctě nechci být nějak negativní vůči ctihodným profesorům, docentům z lékařských fakult, ale myslím si, že praktický pohled by tam prospěl. To jsou také věci, které chceme řešit, abychom tam zkrátka měli zkoušející, kteří jsou možná více z praxe třeba v okresní nemocnici.

Tyto věci řešíme, připravujeme je a určitě vás rád o nich budu informovat, až je budeme mít už na papíře. Skutečně to chceme udělat, jsme přesvědčeni o tom, že to je správná cesta. Akorát nám dejte ještě trošku času, abychom to připravili do nějaké písemné formy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu ministrovi. Paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová si přeje vystoupit. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo. Děkuji panu ministrovi za jeho odpovědi. Nejdříve jsem si z vašich odpovědí myslela, že se nedostanete k meritu mých otázek. Já chápu, že byly i špatně předneseny. Ale myslím si, že v konečném důsledku jste odpověděl vlastně i na to, na co jsem se ptala. Chybí mi možná jenom nějaký časový plán, kdy s tím chcete přijít v dalších plánech a právě v těch konkrétních záležitostech, které jsme tady jmenovali oba, takže bych možná požádala pak jenom třeba osobně, abychom zjistili, jaký máte časový horizont. Protože jak jsem tady hovořila, to není otázka nějakého výhledu let, ale je to opravdu otázka, že to musíme zahájit co nejdříve, protože se jedná o současný stav a je to velký problém.

Možná bych chtěla opravdu říci, že jsem ráda, že hovoříte asi s těmi nejvíce postiženými kraji, jako je Karlovarský a Ústecký. Musím říci, že z Ústeckého kraje máme bohužel i situace takové, že sice stipendia, která se uzavřela a na která přistoupili naši studenti, tak ani stipendia nedokázala zavázat tyto studenty k tomu, aby poté nastoupili do nemocnic v našich krajích. Bohužel se v mnoha případech vracejí zpět nebo se vyplácejí a hotoví lékaři, nebo ne hotoví, aby mohli pracovat, ale vystudující lékaři nám odcházejí tam, kam je srdce táhne a kde vidí lepší vidinu pro svou budoucnost.

Já nebudu navrhovat odmítání. Děkuji a možná jenom tak mezi sebou doplníme nějaké informace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přejete si vystoupit? Takže pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, pokud jde o časový harmonogram, my na tom již pracujeme, na tom materiálu, na té změně aprobační zkoušky, a chceme, aby se podle nových pravidel jelo na podzim. Budeme na tom intenzivně pracovat přes léto. Pokud vše dobře půjde a nebude to nějak zásadně torpédováno, protože to samozřejmě zase bude muset jít do připomínek atd. a dá se očekávat, že tam může být určitá opozice třeba ze strany některých profesních komor, doufám, že nebude, tak bychom chtěli, aby podle nových pravidel se již na podzim zkoušely aprobační zkoušky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Do obecné rozpravy je přihlášený pan poslanec Pavel Plzák. Prosím. A já mezitím přečtu jednu omluvu. Omlouvá se mezi 15. a 19. hodinou dnes z jednání z důvodu jednání pan poslanec Jaroslav Bžoch. Takže pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, jako lékaře a člena lékařské komory se mě toto téma bytostně týká, a proto bych ve stručnosti chtěl říct něco, co tady možná nebylo zmíněno.

Nejprve k tomu vzdělávání. Mělo by se říct, že kromě těch studentů, kteří zde studují v cizím jazyce a za to vzdělávání platí, jsou tady také studenti, kteří studují v českém jazyce a nejsou to občané České republiky, kterým to vzdělávání také platí. Já nevím, kolik jich v tuto dobu je, ale byla doba, kdy jich byla téměř jedna třetina. A tito samozřejmě někteří zůstávají, někteří odcházejí. Je otázka, jestli v rámci Evropské unie, protože to platí pro celou Evropskou unii, se s tím něco dá dělat, to by mohl říct eventuálně pan ministr.

Potom k tomu odchodu lékařů a středního zdravotního personálu. To je věc, na kterou lékařská komora upozorňuje... patnáct let možná, co si pamatuji, se to řešilo na sjezdech. A těch důvodů je několik. Některé byly zmíněny, některé nebyly.

Když to vezmu po pořádku - vzdělávání. Ano. Nastavili jsme si tady problematické vzdělávání a byl to jeden z důvodů, proč lékaři odcházeli. S tím se něco děje. Jak pan ministr řekl, snažíme se o nějakou nápravu.

Peníze. Kdyby nebyl nedostatek lékařů a zdravotních sester, tak si myslím, že co se týče financování a platů tohoto personálu by se do dneška nic nedělo. My jsme tady 20 let, jako zdravotník to mohu potvrdit, poslouchali, že bychom si zasloužili lepší platy, i ty sestry že by si to zasloužily, ale bohužel na nás nikdy nezbylo. Zatímco se rozkrádala republika, tak na lékaře nikdy nic nezbylo. A lékaři to řešili tak, jak řešili, prostě hlasovali nohama a odcházeli do zahraničí. Co s tím můžeme dělat? A ten trend a ty vzory samozřejmě působí na další lékaře a pokračuje to dodnes. Doufám, že se nám ten trend podaří zastavit.

Třetí věc je byrokracie. Prosím vás, když se vrátím na své mateřské pracoviště, podepisuji několik bezpečnostních směrnic. To bych si mohl vzít celý den, abych je přečetl, než bych to podepsal.

Ta akreditační činnost některých těch soukromých subjektů je tak neuvěřitelná, tak kreativní, že si s tím já osobně neumím poradit. Je to věc krajů, které si ty akreditace nařídily, myslím si, že tam je také další velký problém.

A poslední věc, která se týká nejenom lékařského a středně zdravotnického stavu, ale týká se i učitelů. Kredibilita tohoto stavu. Já pamatuji ještě doby, kdy sestřičky byly milované bytosti, kterým každý velice rád za všechno poděkoval. Dneska jeden z důvodů, proč nechtějí do toho oboru chodit, je to, jak se k nim chovají nejen pacienti, neříkám paušálně, ale i rodiny. Dneska jsou sestry na některých odděleních doslova šikanovány a rodiny, které mají návštěvní hodiny pomalu celý den, sedí u pacientů a volají si sestry, aby jim utřely ústa, a ještě jim za to vynadají, že babičku nechaly s neutřenými ústy. Přitom to mohli udělat v klidu sami. A dnes, kdy už si vynucují rodiny i to, že budou přítomny na operačním sále v době operace... Prosím vás, který kuchař v nějaké restauraci by povolil, aby se strávníci v té restauraci chodili dívat, jak jim připravuje oběd? A vynucují si to a říkají, že na to mají právo. A tato celá situace tak neuvěřitelně otravuje to prostředí, že ty sestry opravdu říkají: Tohle nemáme zapotřebí, to si za ty peníze můžeme opravdu najít nějaké jiné zaměstnání. Ale nevím, jestli s tímto se dá něco dělat, protože máme vše zadarmo a lidé k tomu přistupují jako k službě, která je zadarmo, a k těm sestrám někdy přistupují jako ke služkám. A to nevím, jestli má nějaké řešení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. Rozhlédnu se po sále, zdali je nějaký zájem o vystoupení v obecné rozpravě. Zájem nevidím, ale mám tady zájem o jednu faktickou poznámku. Takže paní poslankyně Adámková. Prosím. Mezitím přečtu jednu omluvu. Na celé odpoledne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ondřej Profant.

Takže faktickou poznámku, paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Považuji interpelace v oblasti zdravotnictví za důležité a přínosné, ať už se tedy shodneme, či neshodneme. Děkuji za interpelaci paní inženýrce Aulické, děkuji za na interpelaci velmi dobře připravené odpovědi panu ministrovi Vojtěchovi.

Chtěla bych říci ještě jeden aspekt věci, který v tom zdravotnictví tíží osoby, které tam jsou dnes a denně, a to je pocit nejistoty. Uvědomte si, že kdokoliv může v tom procesu vystoupit a nařknout, tak jak řekl pan doktor Plzák, tu sestru, ale i lékaře, že něco udělal špatně. Pomíjím doby, kdy by to bylo správně. Samozřejmě každý má právo si stěžovat, je-li tam něco nesprávně, ať tak učiní. O tom není nic. Ale ono to je víceméně už jakoby šikanování toho stavu.

A co se týče toho vzdělávání, tak samozřejmě si myslím, že velmi dobře bylo řečeno, že tam ta pravidla musí být nastavena stejně, protože není možné, abychom naše pojištěnce nechali v té zdravotní péči někomu, kde nevíme, co ten člověk umí. To prostě nelze. Proto se do toho vzdělávání vstupuje a budeme s tím dále pracovat.

Co se týče podpory toho stavu, upřímně řečeno, když si bude kdokoliv teď stěžovat na kohokoliv z kolegů tady v sále, ať už je to lékař, či zdravotní sestra, nebo rehabilitační pracovník, že udělal něco špatně, tak vás ujišťuji, že téměř každá advokátní kancelář se velmi ráda ujme té stížnosti, protože ten doktor víceméně nemá žádnou oporu a ve většině případů ten zdravotník bude ten špatný, který musí dokladovat, že je to trošku jinak.

Velký problém, který teď je a který se začíná objevovat na lůžkových odděleních, je svolení či nesvolení s resuscitací těžce nemocných osob. Takže ten problém je velmi široký, lidé tam vyjadřují nějakou svoji vůli a rodina potom to nerespektuje a stejně to oddělení žaluje.

Čili myslím si, že zdravotnictví je třeba se věnovat komplexně - (upozornění na čas) - ano - tak abychom splnili všechny věci, které jsme slíbili svým voličům, ale abychom zachovali kvalitu, ale také ochranu těch zdravotníků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. V tuto chvíli nemám žádnou přihlášku do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu tímto končím. Paní poslankyně Aulická Jírovcová mě už informovala, že nechce navrhovat žádné usnesení k této interpelaci. Tím pádem tuto interpelaci ukončím, ale protože jsem nezaznamenal žádnou dohodu předsedů poslaneckých klubů, takže než vyhlásím pauzu do 11 hodin, tak mi dovolte, abych vás informoval, že z odpoledních interpelací je omluven premiér Andrej Babiš. A jelikož jsou tam ty interpelace jenom asi tři, tak plynule navážeme interpelacemi na ministry. To znamená, chtěl bych tímto upozornit jak pány ministry a paní ministryně, tak vážené poslankyně a poslance, že nepočítejte s tím, že interpelace na premiéra budou hodinu a půl, ale že můžeme velice rychle plynule navázat. Tak abyste byli případně přítomni, kdo si ty interpelace podal, a ministři také.

Tím pádem vyhlašuji pauzu do 11 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 10.58 do 11.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zagonguji, 11.00 hodin. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Máme před sebou pevně zařazené body. Tím prvním je bod číslo 89 - zpráva o činnosti veřejného ochránce práv, dále sněmovní tisk 138 druhé čtení, sněmovní tisk 139 také o osobních údajích, související zákon a bod číslo 17 a to je také sněmovní tisk 131 a je v prvém čtení. Poté bychom projednávali případně další body dle schváleného pořadu schůze. Připomínám, že ve 12.30 hodin máme pevně zařazené body 74, 75, 76, 77, 78, 79 a 80, tedy volební body.

Ale nyní tedy je chvilka na případná vystoupení poslanců, na změny schválené v pořadu schůze, naší 16. schůze. První je písemně přihlášená paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová, vidím pana kolegu Skopečka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo se svým návrhem.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, abych vás požádala a navrhla zařadit na zítřejší jednání bod 63, sněmovní tisk 120, jako čtvrtý bod po už pevně zařazených bodech. Říkám to z toho důvodu, že změny, které v tomto tisku o důchodovém pojištění, to znamená zvyšování základní výměry důchodu nebo navyšování, a samozřejmě na projednání tam máme i další pozměňovací návrhy, tak aby se tyto změny opravdu stihly připravit, tak je nutné, abychom zítra tento tisk projednali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Nyní se hlásí pan kolega Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Děkuji za slovo. Já si dovoluji navrhnout jako nový bod jednání na této schůzi jmenování vlády ČR, protože už teď je v médiích celá řada rozporuplných informací o tom, kolik že vlastně bylo seznamů. Pan hejtman Netolický hovoří o dvou, pan premiér to odmítá, říká, že byl ve skutečnosti jenom jeden seznam. V tom případě ale není jasné, co v tom seznamu vlastně stálo, jaká tam byla jména, například u kolonky pro Ministerstvo zahraničních věcí. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi významný ústavní akt, jeden z nejvýznamnějších, který v celém tom volebním období máme před sebou, můžeme zažít, tak se domnívám, že je naprosto nezbytné, abychom se dověděli od aktérů toho jmenování, jak to vlastně bylo, kolik je těch seznamů, jaký vlastně dostal do ruky pan prezident.

Předpokládám, že Poslanecká sněmovna, která dává vládě důvěru, se o to bude zajímat a že podpoříte zařazení tohoto bodu. Protože začínat vládu s tím, že vlastně není ani jasné, jak vypadal ten iniciační bod, jestli náhodou ta vláda není založena od samého začátku na lži, je samozřejmě pro nás jako klíčová věc, ke které se máme vyjádřit a která nás má zajímat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Kupkovi. Nyní pan poslanec Kubíček má slovo také k programu schůze. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, dávám veto na zařazení tohoto bodu jménem dvou klubů, ANO a ČSSD.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Tak, děkuji. Předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, který ohlásil, že má náhradní kartu číslo 9, se nyní ujme slova. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já to plně respektuji, ale jsem velmi překvapen postojem kolegů z ČSSD. Byli to mnozí vrcholní politici ČSSD, kteří v minulých týdnech, měsících a letech kritizovali prezidenta Zemana, a mnozí to zavedli jako nový politický pojem, za kreativní výklad Ústavy. A já bych řekl, že ta kritika byla v mnoha případech oprávněná.

A od včerejšího dne vidíme, že ke kreativnímu výkladu Ústavy se kromě prezidenta Zemana přidal i předseda sociální demokracie Jan Hamáček, který tvrdí, že byl jenom jeden seznam, a přitom že byl jmenován ministrem zahraničí plně v souladu s Ústavou, což nemůže být pravda. Já už jsem včera říkal, že jsou jenom dvě možnosti. Buď byl navržen Jan Hamáček i do funkce ministra zahraničí a je to další ponížení sociální demokracie, ale je to vše v souladu s Ústavou, protože - ministryně spravedlnosti tu není, tak jsem očekával, že třeba dneska mi odpoví na tu otázku, jak to má být podle Ústavy a jak to vlastně bylo. Anebo je druhá možnost, že prezident republiky pověřil Jana Hamáčka řízením Ministerstva zahraničí bez návrhu premiéra, a to v souladu s Ústavou prostě není. Chápu dnešní veto tak, že sociální demokraté se přidávají k těm, kteří mají kreativní výklad Ústavy a kterým je bližší košile než kabát. Že pro svůj krátkodobý politický zisk zahodí ústavní tradice, Ústavu jako takovou, pravidla souboje, politického souboje.

Dne 11. července máme rozhodovat, zda Poslanecká sněmovna dá či nedá důvěru vládě ČR, ale nemáme vyjasněné, zda vláda byla jmenována v souladu s Ústavou. A my jsme navrhli ten bod na dnešek právě proto, ať touto procedurální debatou, která je ovšem klíčová - nebo není klíčové dodržovat Ústavu? Vzpomeňte si, vzpomeňme si my všichni na text slibu poslance Sněmovny Parlamentu ČR. Co jsme vlastně slíbili? V prvé řadě jsme slíbili, že budeme dodržovat Ústavu. Najednou, když se nám to nehodí, tak někdo, samozřejmě sociální demokraté nechtějí přiznat barvu, přestože měli plno silných řečí, jak trvají na svém nominantovi a že je jenom jeden seznam, a najednou máme ministrem zahraničí ministra vnitra. Když o tom nebudeme moci mluvit dneska, tak se o tom pokusíme mluvit na každém příštím dnu Poslanecké sněmovny, nejpozději 11. července. Ale před tím problémem prostě neutečete. Buď byl Jan Hamáček na seznamu, a pak je to plně v souladu s Ústavou, nebo nebyl a došlo k porušení Ústavy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to byl pan poslanec Zbyněk Stanjura. Kdo dál k programu schůze? Pokud nikdo, budeme o jednotlivých bodech hlasovat. Respektive o jednom jediném bodu. Ještě pan kolega Kupka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Já si dovolím navrhnout modifikovanou podobu toho bodu, který budu znovu navrhovat k projednání, protože to pokládám opravdu za zásadní věc. A nejsou to ale členové opozice, kteří by do toho vnášeli nejasno a dvojí možný výklad. Jsou to členové vlastní koalice, kteří říkají, že jsou pravděpodobně dva seznamy, nebo to můžeme minimálně číst z úst pana hejtmana Netolického. A existuje celá řada vážných rozporů ve vyjádření čelných představitelů ČSSD a hnutí ANO.

Pokládám za nezbytné jak na půdě Parlamentu, tak vůči občanům České republiky, aby bylo jasně řečeno, jak ten akt vlastně proběhl, zda byla porušena Ústava, nebo nebyla porušena Ústava a jak je to s plněním elementárních koaličních slibů. Obávám se, že bez téhle odpovědi je velmi obtížné vůbec dospět k tomu, že se vládě bude vyjadřovat důvěra.

Děkuji za pozornost a pevně doufám, že umožníte zařazení toho bodu, aby se česká veřejnost i Sněmovna dozvěděla, jak to vlastně bylo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, to je tedy varianta. Nyní je přihlášen předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Omlouvám se za pozdní příchod a dovolte mi, abych jménem našeho klubu a klubu sociální demokracie vetoval i zařazení tohoto nového bodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, čili je to nehlasovatelný návrh. Nyní přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se nám pan poslanec Petr Gazdík z dnešního jednání z důvodu jednání ve volebním kraji.

 

Nyní budeme hlasovat o přeřazení bodu 63, sněmovní tisk 120, jak navrhla paní kolegyně Aulická ve svém vystoupení, a to v hlasování číslo 46, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 46. Z přítomných 143 poslanců 116 pro, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že bod číslo 63 byl přeřazen podle návrhu paní kolegyně Aulické.

 

Nyní se tedy vrátíme do schváleného pořadu schůze a je to bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP