(Jednání pokračovalo v 9.30 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím zaujměte svá místa v jednacím sále. Budeme pokračovat ve schváleném pořadu naší schůze. (Poslanci vcházejí do sálu a usazují se na svých místech.) Členové vlády jsou také na svých místech. (Po chvilce.)
Oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví jednací sál Poslanecké sněmovny prezident republiky pan Miloš Zeman. Přihlásil se o slovo k bodu 1.
(Zní fanfáry z Libuše. Přítomní vstávají. Prezident republiky Miloš Zeman doprovázený předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem přichází do jednacího sálu a zaujímá místo u řečnického pultu. Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Vážení přítomní, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana a předal mu slovo. Prosím, pane prezidente.
Prezident České republiky Miloš Zeman Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dámy a pánové. Asi před měsícem jsem byl požádán předsedy hnutí ANO, České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy o vystoupení v Poslanecké sněmovně na podporu této vlády. Rád jsem tomuto požadavku vyhověl, protože je koneckonců povinností každého prezidenta, aby podpořil vládu, již předtím jmenoval. Chtěl bych blahopřát všem třem jmenovaným předsedům politických stran, jakož i jejich týmům za, jak věřím, úspěšné dovršení velmi složitých jednání a chtěl bych jako rozený optimista vyjádřit naději, že dnes Sněmovna této vládě vysloví důvěru.
Nechci se zabývat peripetiemi, které se vázaly na jednání o vládě, a už vůbec ne personálními otázkami, které jsou často medializovány, protože je to jediné téma, jež novináři dokážou pochopit. V každém případě bych se chtěl zabývat programovým prohlášením vlády, neboť ministři přicházejí a odcházejí, jak jsme se mohli přesvědčit i u Ministerstva spravedlnosti, ale programové prohlášení by mělo zůstat a mělo by být jakýmsi fundamentem dlouhodobé činnosti naší vlády.
Moji spolupracovníci mi říkali, že nemám hovořit déle než tři hodiny, protože mě na letišti čeká letadlo, které mě odveze do Bruselu na summit NATO. Pokusím se tedy býti co nejstručnější a omezím se pouze na dvě trochu obšírnější poznámky o tomto programovém prohlášení, z nichž jedna bude pochvalná a druhá, jak je u mě obvyklé, pro změnu kritická.
Pokud jde o tu pochvalnou poznámku, velice si vážím toho, že v programovém prohlášení je obsažena myšlenka dlouhodobého, tedy desetiletého, investičního programu, ať už na úrovni měst a obcí, krajů, anebo celé republiky. Ve svých předchozích vystoupeních i před touto Sněmovnou jsem vždy horlil proti přehnaným spotřebním výdajům a zdůrazňoval jsem, že jsou to investice, které vytvářejí naši budoucnost.
Dovolte mi, abych citoval Aljošu z Bratrů Karamazových: "Byla by veliká idea dát lidem chleba. Ano, idea veliká. Ale ne největší. Člověk se nají a hned zapomene a řekne si, co bude dál." A to, co bude dál, jsou investice, díla, která máme předat budoucím generacím stejně tak, jako nám naši předkové předali líbeznou kulturní krajinu, kterou někdy ničíme.
Takže vítám tento investiční program. Kdybych měl mluvit o svých subjektivních preferencích, pak bych dal na první místo ochranu kulturních památek, které se nám někdy rozpadají pod rukama, jak dokazují publikace Státního ústavu památkové péče. Přitom za poslední desetiletí jsme s několika výjimkami nedokázali naše města oživit jedinou moderní architekturou. Vzpomeňme na Kaplického knihovnu na Letné a další. Tak alespoň zachraňme to, co tady zůstalo z minulosti. Ale to je subjektivní preference. Objektivně z hlediska České republiky vidím největší část, jakousi páteř investičních programů, ve dvou oblastech. V oblasti infrastruktury a v oblasti energetiky. A když si přečtu vládní programové prohlášení, tak v oblasti infrastruktury je poněkud určitější než v té energetické oblasti, což pokládám za chybu. ***