(20.40 hodin)
Poslankyně Helena Langšádlová: Pane premiére, prosím neoslovujte mě z lavice!
Pane premiére, z programového prohlášení vlády zmizela oblast vysílání misí, našich závazků. Pane premiére, vy dlouhodobě blokujete navýšení prostředků na obranu. Pane premiére, vy tím ohrožujete naši bezpečnost. Prosím, informujte nás, jaké kroky chcete činit, aby díky vaší vládě nedošlo k obratu v naší základní zahraničněpolitické orientaci.
V tuto chvíli se chci obrátit na vás, vážené kolegyně a vážení kolegové z hnutí ANO a sociální demokracie. Já vím, že mnozí z vás jste prozápadní orientace. Já vím, že mnohým z vás záleží i na proevropské orientaci. Mnozí jste pravičáci. Jak se cítíte? Nemáte z té situace obavy? Chtěla bych vás poprosit, abyste ještě zvážili své rozhodnutí. A byť vím, že se to asi nestane, tak vás chci žádat, abyste v budoucích měsících byli opravdu stateční a nebáli se, pokud nastane situace, že bude ohrožena ta naše základní orientace, tak abyste měli odvahu se těmto trendům postavit. Protože to by byly kroky již opravdu těžko zvratitelné a hrozbou za stávající situace to opravdu je. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Poprosím pana poslance Kaňkovského a připraví se pan poslanec Žáček.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Za celý dnešní den zde zaznělo mnoho slov o perspektivách panem prezidentem jmenované vlády, která sedí v lavicích za mnou, a pan premiér přede mnou, a to zejména z úst samotného pana premiéra. Rovněž zde zazněla, a to v mnohem větším množství, řada kritických připomínek jak ke vzniku této vlády, tak k jejímu vládnímu prohlášení. Asi bych zde mohl hovořit dlouho o řadě výtek, které k této vládě mám. Určitě bych začal závislostí této vlády na komunistické straně, což je fakt, který zásadně vadí mně i našim voličům. Mohl bych také vznést řadu politických i etických důvodů, proč s touto vládou nesouhlasím. Neudělám to, protože tyto důvody zde už zazněly z úst předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, ale i dalších mých kolegů, ale i poslanců jiných stran. Mým cílem je upozornit na problematické pasáže vládního prohlášení, byť jej zde pan premiér vychválil ve svém dvouhodinovém projevu až do nebe.
Pokud si člověk programové prohlášení podrobně pročte a dá jej do korelace s tím, co vláda ANO zde udělala za skoro osm měsíců samovlády, tak mnoho optimismu v člověku nezůstává. V jednom ale za pravdu panu premiérovi přece jen dávám - vládní prohlášení je ambiciózní. Bohužel je však vládní prohlášení ambiciózní směrem k výdajům. Pan premiér a jeho dnes již minulá vláda naslibovali během svých spanilých jízd po krajích investice a další výdaje za desítky, možná nyní už za stovky miliard korun.
A v čem už rozhodně vládní prohlášení ambiciózní není, je příjmová stránka. Pan premiér na tomto místě již poněkolikáté opakoval, jak se zlepšuje a bude zlepšovat výběr daní, jak zatočí s daňovými úniky. Ať počítám, jak počítám, tak na obrovské výdaje, které vláda plánuje, a to nikoliv prioritně do investic, to prostě stačit nemůže. Vláda prozatím nepředstavila žádné koncepční strukturální změny ve státním rozpočtu v oblasti daní, v oblasti mandatorních výdajů tak, abychom v době prosperující ekonomiky šetřili na hubená léta, která dříve či později přijdou.
Pan premiér zde hovořil o tom, že svůj už tak dobrý program rozšířil o podněty občanů. To je jistě chvályhodné a nic proti tomu nenamítám. Avšak když se peče dort, tak musí mít nějakou základní strukturu, pojicí krém a až nakonec trochu zdobení. Pokud se ale podcení struktura a chuť těsta jako základny, použije se žluklý krém a dort se ozdobí česnekem a pórkem, tak to asi moc velká bašta nebude. Ne nadarmo se asi všichni pamatujeme na to, jak to dopadlo, když pekl dort pejsek s kočičkou. Ale zpět, budu více věcný.
Začnu jedním slibem, který pan premiér sdělil ve svém projevu, kdy mj. hovořil o tom, že vláda pracuje na tom, aby vzhledem k prohlubující se personální krizi ve zdravotnictví lékařské fakulty mohly už od akademického roku 2018-2019 přijímat více uchazečů z České republiky a postupně pak ještě více. Podobné sliby zde zazněly i v odpovědi na interpelaci od pana ministra zdravotnictví před třemi měsíci, i z úst samotného pana premiéra. Jaká je realita? Dle veřejně dostupných zdrojů některé lékařské fakulty nejen že na příští akademický rok nepočítají s více přijatými uchazeči z České republiky, ale dokonce minimálně dvě z nich plánují přijmout o několik desítek uchazečů studentů méně. Ano, plánovaný počet přijatých uchazečů může být nakonec ze strany lékařských fakult překročen, a proto finální hodnocení naplnění slibu pana ministra i pana premiéra si nechám až na září, až bude jasné, kolik studentů skutečně lékařské fakulty nakonec přijaly. Nechci být nespravedlivý, každopádně ale zmíněné sliby vzbuzují pochybnosti.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem bytostně spjat se zdravotnictvím, celý svůj dosavadní profesní život jsem zasvětil medicíně, proto se dále soustředím na zdravotnickou část vládního prohlášení. Vláda ve svém vládním prohlášení slibuje v oblasti zdravotnictví řadu kroků, s nimiž lze v řadě případů souhlasit, a pokud se podaří jejich realizace, bude se českým pacientům a snad i českým zdravotníkům dařit lépe. Bohužel musím říci, že vládní prohlášení se v pasáži o zdravotnictví soustředí pouze na to, co udělat chce, místy však jen velmi abstraktně. Ano, vědět, co je třeba udělat, je velmi důležité. Avšak mnohem důležitější je, jak toho chce vláda dosáhnout. A o tomto se ve vládním prohlášení dozvídáme velmi málo.
Hned úvodní pasáž o zdravotnictví začíná ambiciózními sliby: Pacienti, dostanete vše, co budete chtít. - Přiznám se, teď trochu parafrázuji. Já naprosto souhlasím s tím, že kvalitní zdravotní a dostupná péče je zásadní prioritou pro českého občana, a tedy i pro většinu parlamentních stran. KDU-ČSL dlouhodobě prosazuje a bude prosazovat, aby český pacient měl nárok na vysoce kvalitní zdravotní péči, a to bez ohledu na svoji sociální situaci. Zároveň ale KDU-ČSL považuje za zásadní, aby zdravotní systém v České republice byl finančně stabilní, aby dokázal reagovat na nové, moderní medicínské postupy a mohl je urychleně zavádět do praxe.
Finanční stabilita ve zdravotnictví je zásadním předpokladem pro jeho dlouhodobé fungování. Bohužel však vládní prohlášení ani náznakem neříká, kde vláda bude hledat nové finanční zdroje do zdravotnictví. Omezuje se pouze na neustále přetřásané fráze o posílení transparentnosti a o zavedení centrálních nákupů. Nemám nic proti posílení transparentnosti, naopak ji vítám a jako bývalý ředitel nemocnice jsem se o totéž snažil v praxi. Nemám nic ani proti centrálním nákupům, avšak buďme upřímní, pouze úspory na udržení vysoce moderního zdravotnictví v naší zemi prostě nestačí a stačit nebudou. Už si to konečně jednou přiznejme a nevěšme našim občanům bulíky na nos.
Jednou ze zásadních priorit vlády v oblasti zdravotnictví by měla být koncepce finanční stability českého zdravotnictví s výhledem na pět až deset let s ohledem na strmý vývoj nákladů, zejména na centrovou léčbu, tedy např. na biologickou či jinou finančně náročnou léčbu onkologických onemocnění, biologickou léčbu autoimunitních onemocnění, jako je např. roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, na úhradu vysoce náročných operačních výkonů atd. Pokud nenastavíme kroky k finanční stabilitě českého zdravotnictví i na léta ekonomického útlumu, pak vystavíme české občany riziku omezování zdravotní péče. A vláda k tomuto úkolu víceméně mlčí. ***