(17.10 hodin)
(pokračuje Michálek)
Myslím si, že digitální daň, o které jste mluvila, paní ministryně, není úplně dostatečným řešením z důvodu, že firmy, třeba IKEA, které se podílejí na těchto aktivitách, nemají nutně digitální působnost, jako že by to byly nějaké digitální služby jako třeba Facebook nebo Google, a že je potřeba opravdu se zaměřit na to, co se děje s těmi jejich korporátními zisky. Nevím, jak s tím souvisí VAT Gap, o které jste mluvila. Ta se týká daně z přidané hodnoty. Já jsem měl na mysli zejména úniky, ke kterým dochází v korporátních daních. Takže v tomto ohledu bych poprosil a využil té nabídky, která tady z vaší strany zazněla, abyste nám poskytla podrobnější informace, a případně bych poprosil pana premiéra, aby dále usiloval v tom, že bude tuto otázku zvedat na jednání orgánů EU, aby se to rozhýbalo, jako se to povedlo třeba s touto legislativou. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji za přesné dodržení času a nyní pozvu do rozpravy pana poslance Jurečku. Máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem se ještě přihlásil, protože některé věci ve faktické úplně nejde říct komplexně, na to margo diskutované společné zemědělské politiky a zastropování. Chtěl bych tady trošku přiblížit pár faktů a souvislostí.
Když se podíváte na vývoj průměrné velikosti farem v ČR, tak ta ještě někdy kolem roku 2010 byla dokonce na úrovni 155 hektarů. Když jsem nastupoval na Ministerstvo zemědělství v roce 2014, tak byla průměrná velikost farem tehdy 148 hektarů, dneska jsme na průměrné velikosti farmy 130 hektarů. V ČR průměrná velikost farem dlouhodobě v posledních letech klesá. Když se podíváte na všechny ostatní státy v EU, snad asi s výjimkou dvou, tak u všech ostatních průměrná velikost farem roste. Je to prostě dáno tlaky globalizace, kdy v malých státech zemědělci logicky se buďto slučují, sdružují, vytvářejí nějaká společná družstva, nebo logicky také bohužel přirozeně zanikají.
Nicméně když se podíváme na situaci v ČR, tak já jsem o tomto problému mluvil s členem Komise a předsedou DG Agri Philem Hoganem. Popisoval jsem mu vývoj v roce 1948 a vývoj po roce 1990, i ten příběh, který já mám třeba ze své vlastní rodiny, kdy jsem vyrostl na malé soukromé rodinné farmě, která také po předání bratrovi rodiči pomaličku roste se svou velikostí, nikterak závratně, ale roste, tak jsem mu to vysvětloval a on říkal: Ano, já vaší pozici rozumím. Někdo tady zmiňoval z mých kolegů, že jsme snad jediní kromě Slovenska. Musím říct, že v zemích bývalého východního Německa všechny spolkové země tu pozici mají stejnou jako my. Saský ministr zemědělství, když jsem s ním mluvil ještě v loňském roce, tak říkal: My podporujeme vaši pozici proti povinnému zastropování.
A teď se dostávám k meritu věci. Ono by se to povinné zastropování dalo překonat, pokud by se na to Komise dívala tou optikou: Podívejme se na specifika jednotlivých národních států a nastavujme případné povinné zastropování s ohledem na tu průměrnou velikost. To znamená, odlišme tady například Slovinsko, které má průměrnou velikost zhruba 9 hektarů, od České republiky a ty hranice dejme v nějakých intervalech. Nicméně na toto nikdo neslyšel a sklouzlo to celé k jedné nějaké hranici, která se pohybuje v intervalu 60 až 100 tisíc eur. To je samozřejmě problém pro ČR. A teď se opravdu nedívám na případné podniky skupiny Agrofert. Ale když se podíváte na strukturu zemědělské výroby v ČR, a někteří jste tady mluvili o krajině, tak prosím zbystřete, protože právě rozsah zemědělské živočišné výroby má i dopady na krajinu. Když nebude živočišná výroba, tak prostě zemědělci nebudou pěstovat krmné plodiny, bílkoviny a plodiny, které by využili právě pro krmení hospodářských zvířat. A když to řeknu v řeči čísel, tak v současné situaci, kdyby to zastropování bylo uplatněno na té výši, jak je dnes, a to je poměrně vysoko, to je hranice 1 150 hektarů, tak dneska tato hranice, od které se uplatňuje degresivita už nyní, se týká zhruba 65 % podniků, které mají krávy s produkcí mléka, a více než 82 a 85 % podniků, které mají produkci vepřového masa a drůbežího masa. Pokud by se ta hranice vztahovala na těch 100 tisíc eur, tak v ten okamžik se to týká už více než 75 % producentů mléka v ČR a více než 90 % producentů vepřového a drůbežího masa.
Takže to říkám pro to uvědomění si dopadů. Jestliže tady se bude diskuze strhávat jenom na povinné zastropování, ale neřekne se, jaká je hranice toho povinného zastropování, tak to prostě může mít fatální dopady i vůči těm, vůči kterým mnoho z vás, kteří po tom zastropování voláte, byste to nechtěli. Nicméně musím tady říct, když jsem mluvil naposledy už jako opoziční poslanec v dubnu letošního roku neformálně právě s šéfem DG Agri Philem Hoganem, tak ten říkal: Já to na rovinu vidím tak, že prostě povinné zastropování i Evropským parlamentem s vysokou pravděpodobností projde. Nicméně jsme připraveni hledat cesty, které umí odlišit toho zemědělce, který má sociální zodpovědnost, to znamená, má vyšší podíl zaměstnanců na hektar nebo na určitou jednotku, protože oceňujeme toho, který se snaží dělat tu náročnější produkci. Pokud v těchto vyjednáváních ČR nastaví dobré parametry, tak potom diskuze o tom, jestli povinné zastropování a na jaké hladině přesně, už nebude tak podstatná, ale podstatné bude to konkrétní nastavení.
Omlouvám se, že jsem vás tady trošku více zdržel, ale snažil jsem se vysvětlit tu racionální problematiku a to, že ty problémy prostě nejsou černé a bílé, ale mají mnohem více souvislostí. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Ferjenčíka a poté s přednostním právem předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Kdyby ta pozice vlády stála tak, že vláda usiluje o to, aby většina, nebo i drtivá většina našich zemědělců dosáhla na financování z EU, tak já s tím nemám problém. Ale pozice vlády stojí tak, že nechce zastropování. A to je to, co my kritizujeme. My nejsme fanatici, že bychom říkali, že mají zůstat jenom farmy, co provozuje jeden živnostník s jedním traktorem, ale nevidíme důvod, proč by měl Agrofert dostávat větší dotace, než jaké platí daně.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka a prosím o případně méně jednání na plénu Sněmovny, které nesouvisí s projednávaným bodem.
Poslanec Marian Jurečka: Já se omlouvám a tu faktickou poznámku tady říkám proto, že jsem to zapomněl říct v předchozím příspěvku. A sice bylo by také fér, kdyby vláda v té pozici, když už píše, že odmítá povinné zastropování, dopsala tu klíčovou věc, která je zmíněna v obou dvou vládních pozicích ke společné zemědělské politice, a také to, že česká vláda bude aktivně prosazovat zavedení platby první hektary. Pokud tam budou uvedeny tyto dvě věci v jedné větě, pak si myslím, že je to docela fér a je to vyváženo. Ale to tam bohužel v tomto materiálu, který máme tady dnes, toto tam není.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní tedy prosím pana předsedu Stanjuru.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Bez přednostního práva, nikdo se nehlásil. Nejdřív jsem se přihlásil k faktické, pak jsem zjistil, že dvě minuty na reakci na vystoupení paní ministryně mi nestačí. Budu mluvit k paní ministryni.
Třikrát řekla, že jsme malá země. To tedy nejsme! To tedy nejsme! V rámci EU jsme střední země. Malé země, to jsou ty daňové ráje. Podívejte se, jakou mají sílu! Kypr, Irsko, Nizozemsko. To jsou určitě menší země, přesto to mohou.
Ale já jsem se přihlásil a chtěl bych vystoupit k té vlajkové lodi reverse charge. A tady bohužel musím říct, že je pravda, že čtyři a půl roku se to prosazovalo, teď jsme to prosadili, ale co mi na tom chybělo - debata na národní úrovni. To je programový prvek hnutí ANO, který si prosadilo, a já se ptám: proč jste se neptali těch ostatních, proč jste s námi o tom nevedli debatu? My tam vidíme mnohá rizika. Paní ministryně to zná, tak to určitě nebude pro ni nová informace. ***