Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019
/sněmovní tisk 287/ - prvé čtení

Jenom uvedu a připomenu, že bod byl přerušen dnes ve 12.45 z důvodu konání voleb. Byla přerušena obecná rozprava, ve které se tedy v tomto okamžiku nacházíme.

Takže se podívám, koho tady máme. Požádám o vystoupení pana poslance Jana Zahradníka a připraví se k vystoupení paní poslankyně Kateřina Valachová. A já vás, vážené kolegyně a kolegové, poprosím o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Tak, pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych se chtěl, jak už je mým zvykem, v prvním čtení vyjádřit ke kapitole 315 státního rozpočtu České republiky pro rok 2019, tedy kapitole, která se týká Ministerstva životního prostředí. Ta kapitola není příliš rozsáhlá co do finančního objemu, který je jí svěřen. Je tam zhruba 15 miliard korun, což ve srovnání s tím 1,5bilionovým rozpočtem je vlastně jedna setina, jedno procento. Přesto ale, když si vzpomeneme, jaká témata jsou frekventovaná v našich médiích, jaká témata jsou frekventovaná v debatách mezi občany, tak jsou to popravdě témata, která se týkají životního prostředí. Je to klimatická změna jako určitý fatální globální efekt, který doléhá podle některých názorů na naši zem. Je to sucho, které trápí naše zemědělce, naše lesníky, které trápí vlastně nás všechny. A je to také otázka kůrovce, která byla velmi živá. Dokonce jsme tomu věnovali i samostatnou schůzi naší Sněmovny. To téma trochu utichlo s příchodem podzimu, ale určitě zase začne být živé s příchodem jara a léta, kdy nastanou další kůrovcové gradace. Proto tedy mi dovolte, abych o této malé kapitole přesto tady promluvil.

Konkrétně bych tedy začal příjmy rozpočtu naší kapitoly. Ty jsou, jak už jsem řekl, ve výši zhruba 15 miliard korun, z toho polovina je tvořena fondy Evropské unie a dalšími fondovými prostředky a zhruba druhá, přibližně stejně veliká část, je tvořena příjmy z prodeje povolenek, tedy takzvaných emisních povolenek. Tady dochází k nárůstu té příjmové částky o 1,4 miliardy korun. Mohli bychom být rádi, Ministerstvo životního prostředí je určitě rádo, že má větší objem peněz na rozdělování. Tento jev, tento nárůst je důsledkem zvýšení ceny na trhu dražených emisních povolenek, která byla na začátku letošního roku zhruba ve výši 8 eur za kus a nyní dosahuje již tedy téměř 20 eur za jednu povolenku. To jsou určitě dobré peníze do našeho rozpočtu, ale musíme si být také vědomi toho, že tento nárůst ceny povolenek má významný dopad třeba na naše teplárenství, které se už teď s tím velmi těžce potýká. Samozřejmě se tím zvyšují jeho náklady a je to věc, kterou dříve či později my tady ve Sněmovně budeme muset řešit. Takže to je k příjmům.

Já bych další příjmové položky už podrobně nekomentoval, podíval bych se na výdaje, které jsou rozpočtovány tedy v přibližně stejné výši. A tady bych se věnoval některým vybraným výdajovým blokům, konkrétně výdajovému bloku na ochranu přírody a krajiny. Tady dochází k navýšení o 250 milionů korun zhruba. Výdajové okruhy, jakási podkapitola zlepšování stavu přírody a krajiny plus 200 milionů.

Ale už program péče o krajinu, jehož cílem je zlepšování krajiny, ať už jsou to managementová opatření, sečení pastva, vysazování, tady dochází ke zvýšení pouze o 5 milionů korun. Je tam 150 milionů, ale to navýšení je o 5 milionů. Přitom když srovnáme výšku té dotace s rokem 2017, je tam dokonce zaznamenatelný pokles o 10 milionů korun. Čili tady jedno z těch opatření - zadržení vody v krajině. Kdo tedy z ministerstva mluví o nutnosti zadržování vody v krajině, ať si uvědomí, že na to dávají poměrně málo peněz. V každém případě tedy ty částky nejsou adekvátní tomu důrazu, který je na ta opatření kladen.

Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny na léta 2019 až 2028. Tady je to stejné jako v roce 2018. Čili opět nedochází tady k nárůstu, který bychom čekali, když si uvědomíme, jak závažné dopady má sucho, kůrovec, klimatická změna. Tady musím zase citovat: "Program je založen za účelem naplňování povinností vyplývajících z národní a evropské legislativy, z mezinárodněsmluvních závazků a postupů a strategie Ministerstva životního prostředí." No proboha, proč to není program založený za účelem obnovy přirozených funkcí krajiny? Proč se tady musíme pořád odvolávat na nějaké evropské mezinárodní smluvní závazky, evropskou legislativu a já nevím co všechno? Pořád si necháváme od Evropy diktovat.

Pak tady máme podprogram ochrana a péče o přírodu a krajinu. Tady je nárůst na (o?) 150 milionů. Významně tady chybí podrobnosti. Významně tady chybí podrobnější rozvedení této obrovské částky. Ona je totiž po tom zvýšení 406 milionů korun. Jedná se o prostředky Evropské unie, které tady budou přerozdělovány, ale není zde žádná konkrétní podrobnost. Zejména podrobnost, která by reagovala na to, co jsem zmiňoval - sucho, kůrovec, klimatická změna. Budou tady tvořeny plány, zase další stohy papírů. Není tady kůrovec, není tady zmíněno sucho. To je podle mě závažná chyba tohoto podprogramu.

Dalším výdajovým blokem je technická ochrana životního prostředí. To je tak nějak na svém. Je tam 3,6 miliardy korun. To se nemění, tam není přidáno. Zkvalitnění nakládání s odpady je opět na stejné výši, jako bylo v minulém roce. Ale pozor - odpady, materiálové toky a ekologické zátěže a rizika, což je konkrétní podprogram, už má deficit 20 milionů korun. Prostě ekologické zátěže zřejmě nejsou tak velký problém. Přitom my, kteří v jejich okolí žijeme, ať už jsou to třeba jižní Čechy, severní Morava, tak dobře víme, že ekologické zátěže jsou velký problém. Nevím, proč je tady tedy minus 20 milionů. Jinak ten text, který tady je, je text zkopírovaný z rozpočtu 2018, stejná slova, stejná písmenka, stejné řádkování, komplet všechno. Na jednotlivá podopatření není uvedeno, kolik na ně bude finančních prostředků.

Výdajový okruh zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizik a povodní je sice dotován navíc ve srovnání s minulým rokem 90 miliony korun, ale stále je tady deficit ve srovnání s rokem 2017 ve výši jedné miliardy korun. Pořád tady ten deficit máme. Monitoring povrchových vod. Tam to jde z nějakých důvodů z deseti na dva miliony korun. Opět není zřejmé, z jakého to je důvodu. Zlepšování kvality vody a snižování rizik a povodní. Tam je tady nárůst, ale opět jednotlivá opatření jsou stále stejná, zkopírovaná z minulého rozpočtu.

Já bych se mohl ptát, kolik je tady plánováno na odbahňování rybníků. Mluvíme o tom, že chceme zvyšovat retenční kapacitu krajiny, chceme zvyšovat retenční kapacitu vodních nádrží, a tady na to není vyčleněno vůbec nic. Pan ministr by možná řekl: je to přece všechno v kapitole zemědělství. Tam je asi 600 milionů korun. Příjemci té dotace musí ze své kapsy přispět podle mých informací 55 %. Tam je dotace pouze 45%. To je velmi málo a myslím, že je třeba s tím něco dělat. Navíc naše legislativa, kterou jsme tady my schválili, bohužel k odbahňování rybníků nepřispívá, protože jsme z kalů z rybníků učinili odpad, což zabraňuje tomu, co si mnozí z nás myslí, jako že je věc samozřejmá, a to jest to, že by se vytěžené bahno z rybníků vyvezlo na pole, kde by mohlo sloužit jako hnojivo. Není to možné. Stane se z toho odpad a je třeba s tím jako s odpadem nakládat. Čili my tomu, mám teď na mysli resort životního prostředí, ještě bráníme.

Ochrana klimatu a ovzduší. Další téma, které hýbe světem. Celkem plus 1,2 miliardy, ale pořád ještě minus 800 ve srovnání s rokem 2017. Opět je tedy zde jakýsi skrytý deficit.

Já bych tady možná už přešel k okruhu udržitelné využívání zdrojů energie, což patří do tohoto výdajového bloku. Podprogram energetické úspory. Je zde miliarda a půl a je to vesměs na snižování energetické náročnosti velkých veřejných budov a zvyšování využití obnovitelných zdrojů energie. A dalším cílem je dosažení vysokého energetického standardu nových veřejných budov. Čili to se týká veřejných budov, budov, které budou ve veřejné správě. Na soukromníky se určitě ještě dostane. To ten rozpočet na to myslí. Toho jsem si vědom. Ale chci jenom říci - jaké obnovitelné zdroje chceme využívat? Jak je chceme podporovat? Další solární energetika, další dotace nebo větrné elektrárny? Nebo chceme podporovat biomasu? To tady také opět není. Je tady uvedeno, na co to - kondenzační kotle na zemní plyn, kombinovaná výroba elektřiny... Ale to všechno nejsou ty obnovitelné zdroje, která já mám na mysli, které tady byly zmíněny. A dokonce myslím, že o tom mluvil sám pan prezident ve svém projevu o obnovitelných zdrojích a nebezpečnosti jejich masivní podpory.

Na občany tady myslí náš rozpočet. Myslí na ně i program Nová zelená úsporám, který je dotovaný 2,7 miliardy korun. Já tomu vytýkám dlouhodobě to, že tento program přestal podporovat obnovu uhelných kotlů, podporuje kotle kombinované, kotle vyšší kvality, podporuje tepelná čerpadla, která jsou ovšem velmi drahá. Náklady na jejich pořízení činí až do 150 tisíc korun. I když s dotací, přesto pořizovatel musí vynaložit veliké prostředky. A ti lidé, kteří topí v kotlích tou nekvalitní směsí a pálí tam ty různé kaly a plasty a já nevím co všechno, ti na to prostě nemají. Těm musíme dát šanci, aby dosáhli na dotaci, aby si mohli pořídit levnější kotel na dostupné palivo, kterým je uhlí. A dneska ty kotle na uhlí už jsou velmi čisté a jejich emisní charakteristika je možná srovnatelná s kotly na dřevo. Tady to vytýkám této kapitole.

Opět se tady ale - a to musím připomenout, na to bych málem zapomněl. Z tohoto programu Nová zelená úsporám je plánováno ještě pořád 30 % zdrojů na veřejné budovy, budovy veřejného sektoru. Čili k těm, já nevím, kolik tady bylo, k té 1,5 miliardy ještě bude dalších 30 % těchto kotlíkových dotací.

Dalším výdajovým blokem jsou ostatní činnosti v životním prostředí. Tady z toho mě vždycky zaujme, když to řeknu solidním korektním jazykem, činnosti v ochraně životního prostředí. Tady několik prvních položek přejdu, ale zastavím se jenom u první. Agentura ochrany přírody a krajiny 400 mil. korun, dochází k nárůstu o 75 zaměstnanců. To není málo. Určitě by stálo za to zeptat se pana ministra, proč tento nárůst zaměstnanců tady budeme platit.

A hned se dostávám k další položce tohoto výdajového okruhu a to jsou neinvestiční dotace neziskovým organizacím. Je tady teď, myslím, že už se ministerstvo nějak uklidnilo a po předchozích letech minulého období, kdy lineárně zvyšovalo tyto dotace, tak aspoň tady v této položce je pořád jenom těch 20 mil., což měli loni, předloni tam ještě zkoušeli 30, nakonec se nějak podařilo vyrovnat. Jenomže je tady plánovaný program na podporu jednotlivých projektů, které ty neziskovky budou dávat. Ten počítá s minimální výší podpory 30 tisíc korun, maximální výší 200 tisíc korun, každá neziskovka může dát maximálně tři projekty, no a když si spočítáme, že to je nějaká průměrná výše podpory a 100 tisíc korun, ta neziskovka dosáhne, řekněme, na dva, když už jsou to tak přičinliví lidé, že dosáhnou na dva projekty, a těch neziskovek aktivních může být kolem 50, jsem si vždycky spočítal, tak je to 10 mil. korun. Na co tam je těch 10 mil. dalších, nevím, a také ve druhém čtení navrhnu přesunutí 10 mil. na jiný, užitečnější výdajový okruh v našem rozpočtu.

Mluví se o kompenzaci ztrát obcí na území národního parku. Je tam deficit 400 tisíc korun. Vždycky se ptám, kolik peněz dostanou Kašperské Hory, město na Šumavě, které má veliký majetek v národním parku, který je majetkem obecním a který nemůže vlivem zonace a nepřístupnosti používat. Jestli mu skutečně ta kompenzace, která činí 95 korun na hektar, její ztrátu vyrovná.

Nesmím zapomenout na transfery mezinárodním organizacím. Já pokaždé, už asi počtvrté, tady s tímto tématem vystupuji a ptám se vždycky pana ministra, žádám ministerstvo, aby udělali nějakou analýzu, jak jsou tyto smlouvy pro nás výhodné, které z nich ještě jsou živé nebo které už jsou nesmyslné, abychom skutečně takto vysokou částku, která tady činí 250 mil. korun, nějak mohli redukovat, mohli jsme ji snížit a ty peníze vynaložit třeba zrovna na to udržování vody v krajině, které je tam podle mého názoru podhodnocené. Zatím nikdy mi nikdo žádný takový rozbor neudělal. Sice tady jsou napsány nějaké - například Mnohostranný fond Montrealského protokolu, Dohoda o mezinárodní komisi pro ochranu Labe, Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, EUMETSAT apod. Nevidím tam nikde Pařížskou dohodu, kterou jste tady vy ratifikovali v minulém volebním období, která zavazuje naši zemi k určitým finančním plněním, ale přesto náš rozpočet, aspoň jsem tam nikde nenašel, že by Pařížská dohoda měla nějakou svoji položku v rozpočtu. Jenom pro informaci, podle ní se každý rok musí dát dohromady 100 mld. dolarů na podporu opatření v rámci ochrany navyšování globálního oteplování pro rozvojové země. Takže tady žádná Pařížská dohoda podle mě zmíněna není.

Blížím se k závěru, dámy a pánové. Platy a zaměstnanci. Je zde plánovaný nárůst v naší kapitole 234 zaměstnanců. To je hodně, zatíží to 185 mil. korun rozpočet. A dochází k navýšení platů, což kvituji s uspokojením. Lidé, kteří poctivě pracují v tomto nepříliš dobře dotovaném resortu, zaslouží nárůst platů. Tam je to asi o 2 000 korun v průměru, což já považuji za správné a nezpochybňuji to nikterak. A to jsou platy, to jsem musel zmínit, pane ministře, protože to se mi zdá, že je příliš, tolik mnoho nárůst.

A poslední moje připomínka se týká příspěvkových organizací ministerstva. Hydrometeorologický ústav, CENIA atd. Ale teď tady jsou parky. KRNAP, národní park Šumava, Podyjí a České Švýcarsko. Jsou tady uvedeny globálně dotace, které dostávají, jsou to řády, 156 mil. korun dostane KRNAP, Šumava dostane 169 mil., Podyjí dostane 29 a České Švýcarsko 67, zaokrouhleno tedy na miliony. To je hezké, ale my přece ty parky máme každý jiný. Ty parky jsou každý jiný, ať už z hlediska rozlohy, nebo i z hlediska povahy té přírody, která tam je, její ochrany a jejího managementu. Takže má cenu spočítat, jaká je ta dotace na hektar území, a to už je něco jiného. Krkonošský národní park 4 325 korun na hektar. Dobré. Národní park Šumava ovšem 2 453 korun na hektar. Podyjí 4 638 korun na hektar a České Švýcarsko 8 547 korun. Proč Šumava má tak málo? To už ta bezzásahovost natolik pokročila, že se zabývá už jenom správou národního parku, evidencí, papírováním, dohlížením, trápením návštěvníků, kam nesmí chodit, a už se nestará o konkrétní management, o vysazování, případně těžbu a další věci, které by se měly podle mě dělat na Šumavě? Proč je takto nízká dotace na jeden hektar?

Slíbil jsem, že to je už konec, poslední. Ano, je tomu tak. Už dál tedy mluvit nebudu. V druhém čtení opět vystoupím a pokusím se předložit návrhy, které by podle mého názoru aspoň minimálně ten rozpočet nějak vylepšily, tzn. ubrat tam, kde se peníze vyhazují oknem, různým neziskovkám nebo mezinárodním smlouvám, a dát to na konkrétní obnovu krajiny a budování nádrží, odbahnění rybníků a tyto věci. V druhém čtení se opět přihlásím o slovo a své návrhy předložím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Zahradník. A nyní bych tedy požádal o vystoupení paní poslankyni Kateřinu Valachovou a připraví se pan poslanec Martin Kupka. Máte slovo, paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, děkuji za malé posečkání. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, ráda bych se vyjádřila ke kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Především bych chtěla poděkovat stávající ministryni financí za strukturu rozpočtu pro školy pro rok 2019. Na rozdíl od svého předchůdce nedopustila, aby některá z částí, které školství bezpochyby potřebuje, byla nedofinancována, nenaplněna zcela. To je první věc. Jsem ráda, že tímto způsobem Ministerstvo financí ukázalo, že vnímá vzdělávání jako strategickou surovinu, surovinu republiky, že školství má z hlediska svého významu pro naši zemi stejnou razanci a úroveň jako třeba armáda a že si všichni přejeme, aby svět, který se mění, a my musíme zajistit, aby děti, naše děti, na něj byly skrze vzdělávací systém připraveny.

Oceňuji také, že už podruhé za sebou rostou v rozpočtu současně platy učitelů a učitelek a také mzdy nepedagogických pracovníků. Je to velmi důležité, protože do té doby, než se začne přistupovat k rozpočtu tímto způsobem, byli ředitelé a ředitelky škol nuceni při samozřejmě zajištění co nejlepších mezd a platů pro učitele i neučitele v rámci jedné školy - protože škola není jen tak nějaký barák, je to mechanismus a organismus, který musí fungovat jako celek - no tak museli sahat zkrátka do kapes těch či oněch. A je velmi důležité, abychom zajistili jako poslanci a poslankyně, pokud rostou mzdy a platy, tak aby rostly jak učitelům, tak neučitelům, a umožnili tak ředitelům škol a ředitelkám škol zdravé financování a plánování financování nikoliv pouze na jeden rok, ale i přes další roky.

Co se týká takzvaného společného vzdělávání, chci se samozřejmě vyjádřit ke čtyřem miliardám, tak jak tady byly zmíněny. Chci zdůraznit, že do roku 2015 byla od roku 2005 situace v našich školách taková, že děti se specifickými vzdělávacími potřebami, a je úplně jedno, jestli byly v běžných, nebo speciálních školách, neměly své potřeby ve školách financovány tak, jak by měly. Zkrátka jejich potřeby nebyly financovány systémově a v řadě případů nebyly financovány vůbec. To samozřejmě vedlo k tomu, že tyto investice, možná někdo řekne náklady, byly zčásti financovány z kapes učitelů a zčásti byly financovány z kapes rodičů, a to v situaci, kdy v České republice máme zaplať pánbůh z ústavního pořádku bezplatné, bezplatné vzdělávání. Takže děkuji za tuto částku, která se už nekrade z kapes učitelů ani z kapes rodičů a je školám a ředitelům škol spravedlivě financována. Podotýkám, že ředitelé škol toto oceňují a jsou rádi, že toto mají poctivě kryto. Stěžují si, řeknu to na rovinu, na papíry a byrokracii, to je věc, kterou musíme zdolat. Ale žádný z ředitelů škol nenapadá, že by nebylo správné a nebylo by poctivé tyto peníze školám dát.

Další výzva, která zůstává nenaplněna, ale není ve zpoždění, z posledního usnesení Sněmovny, o kterém tady vaším prostřednictvím, pane předsedající, hovořil opakovaně Lukáš Bartoň, je, že Sněmovna dala úkol vládě, aby sjednotila financování investic školské infrastruktury. To je velmi důležité do budoucna pro zachování sítě škol, mateřských škol, základních škol, středních odborných škol, gymnázií. A je to důležité zkrátka proto, že víme, že zejména základní škola, je-li v obci, je srdcem obce, a potřebujeme do budoucna tuto síť zajistit co nejhustší. Jak jsem byla informována, vaším prostřednictvím, paní ministryně financí informovala podvýbor pro regionální školství v červnu tohoto roku právě při průběžném plnění tohoto usnesení o tom, že sloučení těchto investičních programů, které jsou v tuto chvíli různé, se připravuje. Usnesení Sněmovny dalo termín do roku 2020. Je to tedy záležitost dalšího rozpočtu.

Další věc, kterou bych chtěla zmínit a na kterou bych nerada, aby Sněmovna zapomněla, je fakt, že teprve druhý rok po sobě, a opět ministryně financí zajistila plné financování tohoto oprávněného požadavku směrem k obcím a městům, došlo k mimořádnému zvýšení příspěvku na žáka. A skutečně k mimořádnému, řádově tisíce korun. V roce 2018 tedy naše obce si poprvé nemusely stěžovat na to, že nemají dostatečné peníze na zajištění provozu škol, a řada z nich si významně polepšila i v případě zajištění investic. V roce 2019 opět Ministerstvo financí tyto peníze zajistilo a já se domnívám, že je to velká částka, na kterou bychom neměli při celkovém financování vzdělávacího systému, že existuje, zapomínat.

Určitě je důležité říct, poctivě říct, že nás jako poslance a poslankyně a samozřejmě i vládu čeká velký úkol, a to je zajistit nové financování regionálního školství. Víte, že došlo k ročnímu zpoždění. A já jsem skutečně příznivcem toho, aby tato reforma financování regionálního školství byla co nejlépe připravena, a jsem stoprocentně přesvědčena o tom, že je zcela nezbytné změnit financování našich škol, tak abychom zajistili síť škol do budoucna a vzdělávací systém do budoucna. Jsem ráda, že reforma financování škol je z hlediska rozpočtu plně, plně kryta.

Naposledy bych asi zmínila to, co ještě stále nepokládám za dokonalé - ale dokonalosti nelze dosáhnout během jednoho, dvou nebo tří let, o dokonalost je potřeba usilovat každý rok a žádná vláda by si neměla vzít dovolenou, a já si troufám říct, že některé vlády si vzaly dovolenou - a to je financování pedagogických fakult a vůbec financování vysokého školství. Určitě nás čeká velká výzva nejenom zajistit systémové financování pedagogických fakult a nespoléhat se na již třetí rok speciálně fungující mimořádné dotace směrem k pedagogickým fakultám, ale čeká nás také oříšek, jak přistoupit do budoucna k financování vysokého školství. Že by se toto financování mělo změnit a mělo by to být zakotveno zákonem, si troufám říct, že je zcela jasné. Stejně tak je zcela jasné, že investice, které potřebujeme do školství a do vzdělávání našich dětí oproti ostatním zemím, které potřebujeme, jsou obrovské a nevystačíme do budoucna pouze se státním rozpočtem. Jsem přesvědčena, že zejména u odborného vzdělávání, odborného školství, středního odborného školství by bylo namístě tak jak ve Slovenské republice zajistit vznik fondu zaměstnavatelů, kteří by právě z hlediska svých priorit ohledně oblastí a sektorů ekonomiky, které zajišťují, dofinancovávali ze svých zaměstnavatelských zdrojů odborné školství. Jak jsem zmínila, je to takto na Slovensku a myslím si, že bychom měli jít také touto cestou. Stejně tak si myslím, že by školství mělo získat zpětné investice a mělo by být financováno zpětně i z vědních peněz, ne jenom skrze zaměstnavatele, ale i samozřejmě skrze výstupy z vědeckých projektů a přínosy, které věda bezpochyby přináší.

Také bychom chtěli zvládnout v následujících letech těžký oříšek toho, a jsem o tom skutečně přesvědčena, že česká vzdělávací soustava velmi často nahrazuje některé věci týkající se Ministerstva práce, tady narážím zejména na sociální práci nebo sociální služby, anebo Ministerstva zdravotnictví, tady narážím na zdravotnické služby. Je samozřejmě dobře, pokud děti dostanou peníze jednodušeji a z jednoho místa. Na druhé straně je nutné, aby Ministerstvo školství bylo tímto způsobem dofinancováno a Ministerstvo financí sledovalo z hlediska rozpočtu kapitol Ministerstva práce a Ministerstva zdravotnictví spravedlivé financování. Zkrátka aby to, co Ministerstvo školství přejímá, a je to dobře pro děti, protože to je třeba snazší, pro školy je to snazší, tak aby také toto bylo dofinancováno na vrub Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva práce.

Naposledy bych chtěla zmínit věc, která je velmi diskutovaná. Předpokládám, že se v rozpočtu o tom budeme bavit, a to je výše třídnických příplatků. Já nepokládám výši třídnických příplatků samozřejmě za spravedlivou. Ale stejně tak je poctivé říct, že nám od toho nepomůže nějaká novela zákoníku práce. Zásadní problém je v rozpočtu. A i když ministryně financí připravila rekordní rozpočet, navíc strukturálně dobře postavený, a znovu jí za to děkuji, tak je jasné, že pokud chceme všichni dohromady zvýšit třídnické příplatky, tak potřebujeme rozpočtové krytí. Tak to prostě je. Na závěr tedy vyzývám kolegy a kolegyně v Poslanecké sněmovně, abychom se při diskusi o třídnických příplatcích bavili o možných zdrojích na samozřejmě té stránce tedy příjmové státního rozpočtu a hledali ve výborech spolu s ministryní financí řešení, jak tyto finanční prostředky nejlépe již pro rok 2019 najít.

Děkuji vám za pozornost, vážené kolegyně a kolegové.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji, to byla paní poslankyně Valachová. Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Martina Kupku a připraví se pan poslanec Leo Luzar. No, naskočila mi tady faktická poznámka, ale až poté, co jsem vyzval pana poslance Kupku, takže já vám dám... Ne, jestli chcete vystoupit, nebo dáte prostor na faktickou... (Poslanec Kupka mimo mikrofon dává přednost faktické poznámce.) Chcete, abyste mohl... Tak já požádám tedy o vystoupení, faktická poznámka, pan poslanec Martin Baxa. Tak prosím, dali jste si vzájemně stranicky prostor, to je dobře. Takže prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za toleranci, pane předsedající, já jsem se přihlásil trošku později. Chtěl bych sdělit dvě věci. První se týká mého předchozího vystoupení. Protože jsem potom vedl tady takový jako mimomikrofonový dialog s paní ministryní Schillerovou, tak chci takto veřejně říct, že opravdu uznávám to, že došlo k významnému navýšení rozpočtu Ministerstva kultury v částech, které se týkají příspěvkových organizací Ministerstva kultury. Jedná se opravdu o velké navýšení. Ale to nijak neumenšuje moji kritiku, která směřuje k panu ministrovi za ty dotace, které směřují k externím subjektům.

A další věc, kterou jsem chtěl říct k vystoupení paní kolegyně Valachové prostřednictvím pana předsedajícího. Paní poslankyně, ta slova se poslouchají velmi pěkně a je opravdu vidět, že některé priority v tom rozpočtu již byly zohledněny. Ale já považuju znovu za svou povinnost zdůraznit to, že podle mého názoru a našeho názoru není jasné budoucí refinancování regionálního školství. Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že ten projekt je velmi riskantní, že to, že se Ministerstvo školství a vláda do něj pustily, je svým způsobem hazardem s financováním školství, že ten nový systém není připravený na spuštění a že bez nějaké hlubší reformy školství jako celého to opravdu představuje velké riziko. Jiným tématem je zvýšení platů pedagogů, na tom se jednoznačně shodneme, ale tady já vidím problém, který nás může dohnat v horizontu několika let. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní tedy bude reagovat s faktickou poznámkou paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já děkuji Martinu Baxovi za věcnou připomínku, prostřednictvím pana předsedajícího. K plénu chci poznamenat, že Plzeňský kraj v tomto byl skutečně názorově konzistentní. Nicméně byl v menšině při kritice reformy financování regionálního školství.

Jenom stručně. Reforma financování regionálního školství je téma nás všech. Nebo přála bych si, aby to bylo téma nás všech. Jsem připravena na velmi detailní práci v podvýborech, ve výborech, Ministerstvo financí bez pochyby také tomu bude nakloněno. A souhlasím s Martinem Baxou v tom, že musíme mít jasnou představu o síti mateřských, základních a středních škol, pokud chceme férově říct, jak má fungovat reforma financování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě, takže pan poslanec Martin Kupka a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal slova pana premiéra, když představoval rozpočet a zmínil mimo jiné, že bude dost peněz na památky. Dokonce to zaznívalo často při cestách vlády po krajích České republiky, pravidelně to skloňuje také prezident České republiky, kdykoli někam vyjede, jako jeden z významných dluhů, které má Česká republika vůči svému historickému dědictví. A je to jedna z věcí, v nichž s panem prezidentem souhlasím.

Tak jsem se podíval do rozpočtu, abych zjistil, jak to vlastně s těmi slovy je. A bohužel se ukázalo, že pravděpodobně zůstane znovu jen u slov, protože tam, kde peníze plynou na obnovu památek mimo vlastnictví státu, dochází naopak k významnému snížení těch prostředků. Zatímco v roce 2017 částka plynoucí na opravu památek přesahovala významně jednu miliardu korun, tak v případě rozpočtu na příští rok ta částka bude téměř o 40 % nižší a bude se pohybovat někde kolem 750 milionů korun. Mluvím o prostředcích, které mají sloužit právě na obnovu památek, které nejsou ve vlastnictví státu, ale patří buď obcím, krajům, anebo soukromým vlastníkům. Je jasné už z toho výčtu, že to je významný objem historického dědictví, významný objem staveb od drobných sakrálních staveb až po významnější třeba městské zámky apod., tvrze a kostelíky, a to všechno podle návrhu vlády by přeci mělo mít větší podporu, nicméně ten rozpočet počítá s pravým opakem.

Tak bych chtěl adresovat vládě výzvu, aby se pokusila dostát svým slovům. My se budeme snažit také v pozměňovacích návrzích tenhle zásadní nesoulad mezi slovy a činy narovnat a přispět k tomu, aby znovu na obnovu památek, na opravy památek, i těch, které nejsou prohlášeny za kulturní památky, bylo více prostředků, aby bylo možné při cestách po České republice najít víc kulturního dědictví, které je opravené.

Samozřejmě že se všichni ekonomové shodují na tom, a všichni odpovědní politici, že v době ekonomického růstu připravit schodkový rozpočet je vážná chyba. Tím spíš by člověk očekával, že se třeba na druhé straně podaří tím splatit alespoň nějaký z historických dluhů a využít tu příležitost k tomu. Ale když se podíváte přesně na to, co znamená pomoc obnově historických památek, tak se to znovu neděje. Tak bych rád poprosil jak ministryni financí, tak ministra kultury, ministryni pro místní rozvoj a ministra zemědělství, kde všude právě taková podpora obnovy památek byla, aby se k tomu rozpočtu vrátili a pokusili se s touto kapitolou, s touto konkrétní pomocí něco udělat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Také děkuji. A nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Leo Luzara a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení ministři, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych i já přispěl k nynější debatě o státním rozpočtu. Budu krátký, nebudu se vás snažit příliš zahltit informacemi, protože samozřejmě jedná se o první čtení tohoto nejdůležitějšího zákona tohoto roku. A jistě si všichni, jak zde jsme, užijeme ještě debat v rámci výborů, které se tím budou velice podrobně zabývat. Proto mi dovolte, abych se jenom v krátkosti zastavil nad problematikou, která se týká a bude projednávaná v petičním výboru.

Petiční výbor má na starosti oblast, mimo jiné tedy, oblast nestátních neziskových organizací napojených na státní rozpočet a dotační politiku státu. Již dopředu chci říci, že jsem tvrdým odpůrcem zlehčování důležitosti pomoci státu nestátním neziskovým organizacím. Tyto organizace jsou velice důležité pro správné fungování společnosti. Ne státu, chci říci společnosti, protože společnost není schopna zabezpečit veškeré různorodé úkoly, které stojí před tím, aby občané této společnosti mohli spokojeně a dobře žít, a samozřejmě ministerstvo a ministerstva a vláda nejsou schopny zabezpečit všechny nuance potřeb tohoto oboru. Hovořím o tělesné výchově a sportu například, kdy je to jedna z významných kapitol dotační politiky státu, bez kterého by spolková činnost a sportovní činnost našich občanů od vrcholového sportu, ale až po ten amatérský sport nebyla vůbec možná. Všichni zde určitě můžeme kvitovat s úspěchem fungování sociálních služeb. Sociálních služeb na bázi neziskového sektoru, kdy doplňuje, a dle mého názoru velice úspěšně doplňuje, prostor, který vzniká v rámci péče státu o své občany i o věci, které stát není schopen řádně a včas zabezpečovat, a tyto neziskové organizace jsou proto dle mého názoru velice důležité.

Další oblast, v které tento neziskový sektor je velice důležitý, a bohužel v této oblasti i je dosti napadán tím paušalizováním, že desítky miliard jdou do neziskového sektoru, tím výkřikem "musíme ušetřit, musíme tam vzít ty peníze" si myslím, že je zbytečně vyléváno dítě i s vaničkou. Oblast kultury například je velice úzce spojena s neziskovým sektorem, protože každý si představí pouze základní... (Odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás poprosím o klid v sále, prosím především v levé části, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Tak, děkuji. A pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Je mi jasné, že oblasti kultury v rozpočtu ne všechny zajímají, ale chci tady poukázat na to, že nejsou jenom státní kulturní instituce, ale je taky velká řada uměleckých sborů, které pracují na neziskovém principu, popřípadě jsou dotovány v rámci státu, aby byla zachována různorodost kultury České republiky, a teď hovořím nejen o té vznešené velké kultuře, s uvozovkami, ale i lidové kultuře, o tradicích a dalších záležitostech. Tady musím také kvitovat z pohledu na ten rozpočet, když se podíváte na čísla a předpoklady, protože se jedná většinou o grantový sytém, čili se tady uvažuje pouze v číslech předpokládaných maximálních výdajů, které budou čerpány, a na porovnání s rokem 2019, který je výhledový, tak se ukazuje, že i vláda předpokládá většinou buď zachování, anebo mírné zvýšení těchto dotací. Jinými slovy v tom neziskovém sektoru v těch potřebných věcech, které já považuji za velice důležité pro rozvoj společnosti, dojde k určité valorizaci a zvyšování.

Nedílnou součástí tohoto rozpočtu týkající se těchto organizací a je i protidrogová politika. Tady mě trošku mrzí, že ta protidrogová politika je rozvětvena mezi více ministerstev, která mají své vlastní programy. Tady se zapojuje Ministerstvo zdravotnictví samozřejmě jako hlavní garant, ale je zde i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další ministerstva, která protidrogovou problematiku řeší ve své gesci z titulů, které přináleží tomu, že pod ně spadají některé organizace, které tímto problémem trpí nebo se o něho starají. Přesto bych si tady dovolil doporučit, aby začala vláda, potažmo asi Úřad vlády, pod který by to logicky mělo směřovat a spadat, uvažovat o nějaké unifikaci, popřípadě soustředění tady těchto dotačních titulů podle určitých oborů, aby následně i kontrola vynakládání těchto prostředků byla jasně směřována a jasně určena a mohla probíhat. Největším problémem toho materiálu, o kterém hovořím, anebo ze kterého čerpám, je také to, že prostě ty jednotlivé projekty jsou rozmístěny po těch ministerstvech a následná kontrola je docela problematická.

Samozřejmě hodně emocí vzbuzují - tady to zaznělo mnohokrát již i v dnešním dnu, dovolím si použít ten výraz, který tu zazněl, byť není mým oblíbeným - nepřizpůsobiví a výdaje na fungování a činnost organizací zabezpečujících nějaké to fungování této skupiny lidí, které obecně paušálně nazýváme nepřizpůsobivými. Tady bych byl velice opatrný v té paušální kritice tohoto fenoménu, protože samozřejmě stát musí mít ve své zřeteli i to, že musí podporovat projekty, které pomůžou těmto lidem, kteří dneska jsou třeba v této kategorii nepřizpůsobivých, ale ještě mají šanci se z této kategorie dostat, mají šanci na život v normální společnosti a zapojit se do produktivního života, a proto peníze, které do této oblasti dáváme, si myslím, že nejsou úplně vyhozené peníze. A byl bych velice opatrný k návrhům, které k tomuto rozpočtu zazní, abychom paušálně vyškrtávali celé kapitoly jenom proto, že mají v titulku název třeba integrace, nepřizpůsobiví, podpory, dávky a další záležitosti. Tady bych před tím velice, velice varoval.

S tím samozřejmě chci upozornit na to, že ne vše, co je tady navrženo, je dle mého názoru navrženo účelně a správně. Tady bych zase nefandil těm, co to připravovali. A například projekty rovné příležitosti mužů a žen mnohdy mohou vzbuzovat veliký úsměv, když se začtete do těch projektů, co je jejich cílem a jak dosahují, tak si troufnu říct, že mnohdy by stálo za to se na to i podrobněji podívat. (Hluk v sále zleva i zprava.)

Jedna z velkých položek, nebo položek, které se objevují a které naopak zase kvituji, je položka zabývající se bojem s korupcí. Boj s korupcí zvláště v té sféře... (Odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Poprosil bych Poslaneckou sněmovnu o klid. Nechme skutečně vyjádřit pana poslance. Tak, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: ... v té sféře korupce má probíhat k tomu, aby zamezilo tomu, že se ve společnosti stane korupce samozřejmostí. Bohužel se s tím mnohdy setkáváme a já to považuji za velice velký nešvar hovořící o tom, že korupce je vlastně něco normálního, a pouze když překročí nějakou mez, popřípadě je spojena s dalšími negativními projevy třeba už i v té trestněprávní rovině, charakteristicky v trestněprávní rovině, nejenom spojené s korupcí, tak až potom si občané jakoby říkají, že pozor, tady není něco v pořádku. Myslím si, že i toto jsou projekty, které by vláda měla podporovat a brát v potaz.

Co však ale z tohoto materiálu vyplývá a na co se zaměřím i v petičním výboru, a to již dopředu říkám a upozorňuji na to, je medializovaný slib paní ministryně financí ohledně právě těchto fondů a těch velkých peněz vynakládaných na tyto aktivity nevládních neziskových organizací s deklarovanou maximální úsporou, zdůrazňuji to slovo maximální, protože ten výraz byl asi vytržen z kontextu a potom bylo opraveno, že se jedná až o tu maximální úroveň tří miliard. Chci se na to zaměřit a podívat se, zda opravdu bylo dosaženo některých úspor, protože ze stávajícího rozložení rozpočtu a tabulek podle jednotlivých ministerstev, které mám teď před sebou, se dívám na plánované výdaje roku 2018 a 2019, skoro ve všech údajích dochází k nárůstu těchto výdajů, čili sám budu zvědav, když to porovnám potom s roky 2015, 2016, 2017 a tedy následně rokem 2018, o který se nám momentálně jedná, a rok 2019, tak jaké budou nárůsty a kde se objeví ta deklarovaná úspora.

Když jsem upozornil i v minulých vystoupeních, že hlavně Ministerstvo zahraničních věcí disponuje docela velkými prostředky, které považuji někde za diskutabilní a problémové, které míří do zahraničních, nejenom humanitárních pomocí, ale takzvaných transformačních, transformační spolupráce, kdy pod tento krásný vznešený název se schovávají projekty, které mnohé státy, které nám nejsou nakloněny, nazývají jako ingerence do vnitřních záležitostí státu a podobně. Každopádně bude mě zajímat, jak pracuje vyhodnocení těchto projektů a jak se pracuje s tím, že do těchto činností jde řádově 70 a v příštím roce 80 milionů korun v rozpočtu, byť to nejsou velké částky, ale když se podíváte na celkový rozpočet Ministerstva zahraničních věcí, popřípadě věnovaných programů, finančně věnovaných programů na tyto účely dotační, tak se jedná o docela velkou částku. A to vyhodnocování dle mého názoru je docela velký problém.

Když jsem se snažil dopátrat k jednotlivým tabulkám a číslům, tak jsem narazil na určitou bariéru toho, že je to rozloženo přes ta ministerstva. A znovu se budu opakovat. Pokud by mělo být výsledkem do budoucna a při přípravě příštího rozpočtu opět zachováno to rozložení těchto prostředků přes různá ministerstva a zároveň mít i tu kontrolu rozloženou přes více ministerstev, aniž by se zohledňovaly celkové dopady a celkové sumy, které ze státu a ze státního rozpočtu na tyto účely jdou, tak bych byl velice nerad, a pevně věřím, že se nám podaří minimálně třeba v těch nevládních, nestátních organizacích neziskových na příští rok už nasadit nějaký směr vyhodnocování, nějakého průkazného hodnocení úspěšnosti jednotlivých projektů a popřípadě i snahy komunikovat mezi jednotlivými ministerstvy, aby opravdu centralizace těchto prostředků nastala a nebyly takhle rozvětveny mezi jednotlivé úřady.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Leo Luzar. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Skopečka a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Budu se snažit být nikoli dlouhý, ale spíše na základě některých čísel dokumentovat, ilustrovat to, co se asi ode mě čeká, a sice že s tímto návrhem státního rozpočtu nemohu souhlasit.

Samozřejmě platí ta mnohokrát opakovaná věta, že deficit v řádu desítek miliard korun v době už několikaletého ekonomického růstu a velmi nízké nezaměstnanosti je zkrátka neakceptovatelný a nemá jakoukoli oporu ani v ekonomické teorii. I kdybychom měli vládu plnou keynesiánců, tak platí, že i keynesiánci v době ekonomického růstu samozřejmě respektovali to, že se má stát připravovat na nějaké horší období, a šetřili a nepřipravovali schodkové rozpočty.

Nicméně ještě než se dostanu k těm číslům samotným, tak myslím, že stojí za to upozornit na jednu věc. My tady dneska vážně mluvíme o státním rozpočtu, nicméně ten státní rozpočet nám vážně nebyl předložen. Já jsem ho dneska ráno na tiskové konferenci označil za fejkový. Protože jestli si vzpomínáte, tak včera při projednávání daňového balíčku paní ministryně říkala, že jak letošní, tak i ten příští dopadne vyrovnaně. A já skutečně myslím, že ještě nikdy v historii jsme nezažili situaci, kdy paní ministryně den před projednáváním státního rozpočtu říká o rozpočtu, že bude vyrovnaný, a druhý den ho přinese na plénum Poslanecké sněmovny a předkládá ho jako deficitní. Myslím si, že pokud to myslí s tím vyrovnaným rozpočtem vážně, tak i tak měl být připraven. V opačném případě se potvrzuje to, že hnutí ANO bere rozpočet jako další marketingový nástroj ke své politice a jde mu pouze o to, aby na konci roku ten výsledek byl lepší než plán, o kterém už na začátku ví, že není realistický.

K samotnému deficitu. Někdo by si myslel, že těch 40 miliard je málo, ale je potřeba si uvědomit, že příjmy státního rozpočtu rostou meziročně o 151 miliard korun, takže vláda, přestože získá meziročně o 151 miliard navíc, dokázala z toho rozpočtu ušetřit desítku miliard korun. Jednu desítku miliard korun. To je velmi málo v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti. Zbytek z těch 151 mld. utratí. Je to samozřejmě tím, že vláda se zaměřila nikoliv na výdajovou stranu rozpočtu, ale příjmovou, což je vidět i na růstu složené daňové kvóty, která se má v roce 2019 vyšplhat až na 35,7 %. Jenom připomenu, že ještě v roce 2015 to bylo 32,6 %. Toto číslo ukazuje, jakým způsobem stát uvaluje, nebo v jaké výši stát uvaluje daňové břemeno na daňové poplatníky. A tady vidíme, že i když se ekonomice daří, i když je nízká nezaměstnanost a člověk by si řekl, že je menší nutnost transferů obyvatelům, tak přesto vláda zvyšuje kontinuálně daňové zatížení.

Vláda se bohužel zaměřila jenom na příjmovou stranu, chce si ještě více sáhnout do kapes daňových poplatníků. A pro rok 2019 to skutečně platí, protože daňová kvóta, daňové břemeno lidem roste. Čili všechny báchorky o tom, jak hnutí ANO snižuje daně, neplatí. Stačí se podívat na složenou daňovou kvótu. Složená daňová kvóta roste, hnutí ANO tahá z kapes daňových poplatníků více peněz.

Naopak jakoukoliv ambici nevidím na straně výdajů a zejména v tom typu výdajů, které nazýváme mandatorní, které ze zákona vláda musí vyplácet, ať se děje s ekonomikou cokoliv. Na rok 2019 jsou plánovány ve výši 828 mld. korun, což bude činit 55 % celkových výdajů. Ten podíl, to je potřeba zmínit, abych byl férový, podíl mandatorních výdajů drobně oproti minulému roku by měl klesnout. Nicméně 55 % rozpočtu, více než polovina rozpočtu je předem daná a vláda s ní nemůže cokoliv dělat, i kdyby se s ekonomikou dělo cokoliv. A to jsou jenom mandatorní výdaje. Pokud bychom k tomu přidali kvazimandatorní výdaje, tak se dostáváme někam ke dvěma třetinám výdajů státního rozpočtu. A s těmito výdaji zkrátka vláda nemůže jakkoliv nakládat, nemůže dělat aktivní fiskální politiku, přestože by se ekonomika dostala třeba do klesající fáze a vláda by potřebovala ekonomiku podpořit, tak ten fiskální prostor se jí každý rok snižuje, nebo je velmi malý, protože těch 55 % je skutečně číslo, které je nebezpečné.

Navíc ten drobný pokles oproti minulému roku není proto, že by vláda dělala nějaké strukturální reformy a snižovala objem mandatorních výdajů, protože ten stále roste. Ten podíl klesl jenom díky tomu, že hrubý domácí produkt rostl rychleji než absolutní výše mandatorních výdajů. Ty mandatorní výdaje oproti plánu nebo oproti schválenému rozpočtu roku 2018 rostou o 46 mld. korun, od roku 2014 máme nárůst dokonce 83 mld. korun, takže je to skutečně časovaná bomba, která každý rokem bude zužovat prostor vládě pro jakoukoliv aktivní fiskální politiku.

Kdybych se měl zastavit u kapitálových výdajů, tak tam si myslím, že nemá smysl je vůbec komentovat, protože vláda se sice chlubí tím, jakým způsobem navyšuje i rozpočtované prostředky na národní dotace, ale já myslím, že to opravdu by byla ztráta času, protože když se podíváme na předchozí roky, tak zjistíme, že se málokdy vládě podařilo proinvestovat to, co si na začátku roku naplánovala. Takže byť ty kapitálové výdaje vypadají lépe než v uplynulých letech, tak já odhaduji, že to dopadne jako v letech předchozích, tedy že skutečně čerpané investice, skutečně proinvestované peněžní prostředky budou daleko nižší. Což mimo jiné je také jedna z mála kapitol, ve které vláda může skutečně "uspořit" na to, aby ten deficit nebyl 40 mld., ale aby byl někde nula. Ale nebude to díky úsporám provozních, běžných, mandatorních, sociálních výdajů, ale bude to jenom tím, že vláda nebude schopna proinvestovat to, co si naplánovala.

Naopak běžné výdaje, ty podle mého názoru smysl komentovat má. Běžné výdaje mají narůst o 108,8 mld. korun oproti roku 2018, což je nárůst o 8,5 %. Když si uvědomíme, že česká ekonomika má růst v příštím roce kolem 3 %, což je i číslo, na základě kterého vláda konstruuje rozpočet, a já s ním souhlasím, není to číslo, které by bylo nějakým způsobem nafouknuté, myslím, že to je ze strany ministerstva odpovědný přístup, že na základě zhruba tříprocentního růstu konstruuje tento rozpočet. A když srovnáme růst HDP 3 % a růst běžných výdajů 8,5, tak zjistíme, jakým stylem současná vláda přistupuje k veřejným financím, jak je hospodářsky odpovědná. Protože normální by bylo, aby běžné výdaje rostly buď stejně, nebo méně než hrubý domácí produkt, tak, aby se struktura rozpočtu zlepšovala. Nikoliv, vláda přesto, že máme, jak znovu opakuji, slušný ekonomický růst už několik let, přestože máme nízkou nezaměstnanost, tak je schopna na běžných výdajích vydat o 8,5 % více, přestože ekonomika roste pouze o 3 % více.

Stejný problém vidím v sociálních výdajích. Ty jsou plánovány ve výši 693 mld. korun, což je téměř o 44,7 mld. korun více oproti roku 2018. Tam je růst sedmiprocentní. Znovu porovnejme růst hrubého domácího produktu ve výši 3 % a růst sociálních výdajů o 7 %. Znovu, abych byl férový, je potřeba říct, že velkou část, dominantní část nárůstu sociálních výdajů tvoří důchody ve výši 37,6 %, na čemž byla napříč politickým spektrem tady shoda. Ale prostě si musíme přiznat, že takováto situace bez jakékoliv reformy sociálních výdajů, bez penzijní reformy je zkrátka neudržitelná. Není možné každý rok zvyšovat sociální výdaje více, než roste hrubý domácí produkt. A tady ten růst je více než dvojnásobný.

Jak říkám, ekonomika pravděpodobně poroste o 3 %, na sociálních výdajích vydá stát v příštím roce téměř o 7 % více. Situace naprosto neudržitelná a ohrožující příští generace.

Vláda se bezesporu bude ptát, kde by opozice chtěla šetřit. Já vám garantuji za klub ODS, že bezesporu ve druhém čtení přijdeme s návrhy na to, abychom ten deficit snížili k nule. Ukážeme, že na výdajové straně lze najít 40 mld. korun a mít rozpočet od samého začátku vyrovnaný. Kdybych chtěl vládě napovědět, kde je možné brát, tak stačí se podívat například na to, jakým způsobem se pod stávající a předchozí vládou, kde hnutí ANO mělo dominantní pozici, vyvíjel počet státních zaměstnanců. Počet státních zaměstnanců v roce 2019 se počítá na úrovni 469 tis. míst. Když to srovnáme s rokem 2015, což není zase tak dlouhá časová osa, tak je to nárůst o více než 45 tis. lidí. A to v době, kdy trh práce je vyčerpaný a kdy soukromý sektor nemá kde brát lidi, tak stát to tomu soukromému sektoru zhoršuje ještě tím, že vysává pracovní sílu z trhu a podnikatelům zhoršuje jejich konkurenční postavení.

Na základě těchto jasných jednoduchých čísel jsem chtěl ukázat, že vláda nám předložila projídací rozpočet. Vláda nám předložila rozpočet, který není adekvátní k fázi ekonomického cyklu, kterou prožíváme. A co já jí nejvíc vyčítám, je, že nevidíme na stole žádné koncepční strukturální změny, které by napověděly, že podobné deficitní rozpočty nebudeme muset schvalovat i v budoucnu. Na stole není ani náznak penzijní reformy a dobře vidíme na těch číslech, že ten hlavní problém veřejných financí bude v neudržitelném penzijním systému. Ten problém je ve stále nákladnější zdravotní péči. Znovu, nemáme tu ani náznak reformy financování zdravotnictví. To všechno nás bude v dalších letech uvrhávat do stále větších problémů a jakákoliv vláda bude mít velmi malý prostor na to využívat rozpočet a fiskální politiku k nějaké skutečně aktivní rozumné politice. To je to, co vládě vyčítám. Prohospodařuje dobré ekonomické počasí a je to faul a kopnutí do budoucích generací, které na tom díky této vládě, která není schopna k odvážnějším krokům, prodělají.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Jan Skopeček. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Hrnčíř a následně v obecné rozpravě, pakliže nenaskočí další faktická, se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl v krátkosti zareagovat na předřečníky ke státnímu rozpočtu.

Jak víme, celkové výdaje státního rozpočtu na rok 2019 navrhuje Ministerstvo financí na 1 505 mld. korun a příjmy na 1 465 mld. korun. S deficitem 40 mld. korun úřad počítá i v následujících letech 2020 a 2021. V současnosti přitom zažíváme nebývale vysoký hospodářský růst, a tím i vysoký výběr daní, takže bychom měli splácet státní dluh. Ovšem v roce 2017 státní dluh vzrostl, tentokrát o více než 11 mld. korun na nějakých 1 625 mld. Na rok 2018 je pak rozpočtován deficit státního rozpočtu 50 mld. korun. Takové počínání jde za současných okolností proti jakékoliv ekonomické logice. Naproti tomu v roce 2017 bylo vyčerpáno pouze 48 % konečného rozpočtu kapitálových výdajů, tedy investic.

Dále. Návrhy na zvýšení dávek hmotné nouze, tedy životního a existenčního minima, jsou dalším pokračováním zcela špatné sociální politiky státu, jelikož se dává nejen potřebným, ale také lidem štítícím se práce. To je velmi demoralizující a prohlubuje to sociální problémy. Na tyto neadresné sociální dávky je každoročně vynakládáno více než 150 mld. korun ze státního rozpočtu. V podstatě tuto dávku dostane téměř každý, kdo si o ni řekne. Navíc Česká republika se pro své obyvatele postupně stává jednou z nejdražších zemí Evropy. Za české platy si koupíme mnohem méně věcí než lidé v okolních státech na západ od nás. Máme mnohem dražší byty, elektřinu, vodu nebo jídlo. Navíc se očekává, že situace se bude dále zhoršovat. (Upozornění na čas.)

Bohužel na žádný z těchto problémů návrh státního rozpočtu nereaguje (další upozornění na čas), proto jej nemůžeme podpořit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy do obecné rozpravy pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Jiří Kohoutek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Dovolte i mně, abych tady přednesl pár svých poznámek spíše z globálního pohledu na návrh státního rozpočtu a také vysvětlení, proč nemohu s tímto návrhem souhlasit.

Tady už bylo mnohokrát zmíněno, že celkový objem státního rozpočtu neustále roste a zároveň se hospodaření se státními financemi za poslední dobu vytrvale zhoršuje. Přes ekonomický růst se projídá budoucnost deficitními rozpočty, málo se investuje a zejména rostou provozní výdaje našeho státu. Dlouhodobě tak vzniká strukturální problém, protože daleko rychleji než kapitálové výdaje rostou provozní výdaje státu. (Poslanec se odmlčel vzhledem k obrovskému hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás poprosil o klid v sále, opět především v levé části.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Neroste jen samotná výše provozních výdajů, ale také jejich poměr k investicím. To je opačný trend, než by zdravý státní rozpočet měl v době ekonomického růstu mít. V roce 2014 byl podíl provozních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu v úrovni 90,1 %. V roce 2017 již 93,6 %. Uvidíme, jak dopadne rok 2018. Na rok 2019 je tento poměr, abych byl férový, zatím navržen 92 %. Na papíře mírné snížení, ale uvidíme, jak dopadne skutečně čerpání rozpočtu a zejména skutečné čerpání investic, a k tomu se ještě vrátím.

Ale ono to není jenom o zachování poměrů mezi provozními a kapitálovými výdaji, je to také o tom, že peníze, které poslední dobou stát vybírá, nevyužívá navíc efektivně, ale na enormní růst provozních výdajů. Tyto výdaje nejsou jednorázové, ale budou se opakovat v budoucích letech. Ekonomika již dnes vykazuje pomalé zpomalování ekonomického růstu. V budoucnu jistě přijde stagnace či recese, dříve či později, to je logika ekonomických cyklů, a po této vládě a po těchto rozpočtech, které nám tady tato vláda předkládá, zůstane drahý a buclatý stát. Teprve v době recese se v plné nahotě projeví strukturální problém rozpočtů, ale to už bude pozdě.

Místo abychom ekonomický růst dnes využili k tolik potřebným investicím a jako příležitost například ke snížení daní, k potřebným reformám, k zastabilizování naší ekonomiky a našich státních financí, místo toho se utrácí a zvyšuje se tlak na straně příjmů i na daňové poplatníky. V době, kdy by bylo možné z důvodu ekonomického růstu nechat více peněz lidem v peněženkách a umožnit jim, aby sami více rozhodovali o penězích, které vydělají, tak v takové době roste složená daňová kvóta, tedy daňové zatížení našich obyvatel a podniků. Proto je to další rok ztracených příležitostí.

Každopádně provozní výdaje rostou, stejně jako bobtná státní aparát. V době rekordně nízké nezaměstnanosti, kdy je nedostatek pracovníků na trhu práce, stát de facto kanibalizuje soukromý sektor, který ho navíc živí, a to dvěma kroky. Za prvé růstem počtu státních zaměstnanců a za druhé růstem platů ve veřejné sféře, a tím je nepřirozenou konkurencí soukromému sektoru. A kdo to zaplatí? Pouze ten daňový poplatník, kterému stát jako lux vysává pracovní síly. Do budoucna si stát vytváří tento strukturální problém se všemi neblahými vlivy do naší ekonomiky. (Trvalý hluk v sále.)

Pár čísel. Od roku 2014 má nárůst počtu zaměstnanců státu hodnotu 45 431 lidí. To je velikost například statutárního města Mladá Boleslav, pro vaši představu. O tolik narostl jejich počet. Výdaje na platy rostou od roku 2014 o více než 77 mld. - o 58 %. Připadá vám, kolegyně a kolegové, že se zlepšily a zefektivnily služby státu za posledních pět let o více než polovinu? Má takový pocit daňový poplatník?

O investicích se zde již hodně hovořilo. Je rozdíl mezi tím, co se nám vždycky na začátku roku, respektive na konci roku, předkládá na příští rok v návrhu státního rozpočtu, a skutečnými výdaji. Podívejme se na rok 2017. Na papíře investice přes 100 mld., ve skutečnosti čerpáno 33,6 mld. Nejméně reálných investic za posledních dvanáct let. Rok 2018. Na papíře necelých 100 mld., ke konci srpna vyčerpána necelá polovina, ale možná se to stihne. V roce 2010 byly skutečné investice 133 mld., v roce 2012 113 mld., a to při daleko menších celkových objemech státního rozpočtu. Nyní se plánuje 122 mld. Uvidíme, jaká bude skutečnost.

Já si to dovolím shrnout jedním takovým přirovnáním. Stát pod vládou ANO, ČSSD a s podporou komunistů se chová jako nezodpovědný bohém. V době blahobytu utrácí za opulentní večírky, šampaňské teče proudem, zve na večírky každého a ještě se kvůli večírkům zadlužuje, rozhazuje kolem sebe spropitné. Přes toto pozlátko do jeho domu začíná střechou téct. Až skončí doba blahobytu, tak život takového bohéma brzy skončí. Bude žít o konzervách a ve starém hubertusu se bude schovávat před kapkami kapajícími z rozbité střechy. Bude si nadávat, že radši neinvestoval do svého domu než do večírků.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Toto jsou důvody, proč rozpočet nepodpořím. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Munzar. Nyní, než dám prostor na faktickou poznámku panu poslanci Mikuláši Ferjenčíkovi, přečtu dvě omluvy. Omlouvá se pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dnes od 18 hodin. Dále se omlouvá pan poslanec Jan Birke od 15.30 hodin a zítra na celý den.

Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem s kolegou Munzarem v řadě bodů souhlasil, především s tím důrazem na investice. Nicméně poznámka k platům ve státní sféře.

Já si myslím, že je potřeba, aby se česká ekonomika výhledově snažila dohnat západoevropské ekonomiky a růst mezd je jedna z cest k dohnání těch ekonomik. I to posílí vnitřní spotřebu, spotřebu domácností u nás. Podle mě zvlášť u těch nízkopříjmových profesí ve státní správě je zcela namístě ty platy navyšovat a tlačit tak soukromou sféru, aby přidávala také, ostatně 300 mld. zisků, které z České republiky odcházejí do zahraničí, může klesnout, pokud platy u nás stoupnou, aby se aspoň ta výtěžnost české ekonomiky blížila třeba Polsku, které prostě procentuálně na dividendách a jiných způsobech odlivu kapitálu odvádí daleko méně. Takže tady naopak se musím vlády zastat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní tedy vyzývám pana poslance Jiřího Kohoutka a připraví se pan poslanec Roman Onderka. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, je asi zbytečné opakovat zásadní výhrady k rozpočtu, který dělá dluh, aniž by ve skutečnosti musel. Žádný ekonom by ho takto nesestavil. Nesestavil by ho žádný selsky uvažující člověk. A shodnou se na tom jistě i všechny opoziční strany. Věřte, že na tisíc procent by naše výhrady opakoval i pan premiér, pokud by byl on v opozici a rozpočet sestavoval třeba pan Kalousek nebo pan Sobotka.

V čem je tedy to kouzlo dluhu, které táhne politiky k rozhazování cizích peněz? Navzdory ekonomice, navzdory logice, navzdory zdravému rozumu? Je to bohužel politika. Věřím, i bez zázraků, že skutečný schodek bude nižší, a to proto, že rozpočet je lehce nafouknutý. Proč? Protože titulky v novinách, že vláda ušetřila x miliard a snížila deficit, za slovní kritiku ve Sněmovně se podle píaristů, poradců, zřejmě vyplatí. Podle marketingových průzkumů se vyplatí udělat z živnostníků zloděje, na úkor těch, co se zaměstnávají sami, se vyplatí raději zaměstnávat tisíce úředníků. Pro politika je lehčí škrtem pera zvýšit rozpočet, zvýšit počet státních zaměstnanců a těm před volbami lehce přidávat, a tak získávat voliče. Pro politika je naopak daleko těžší napravovat ekonomické prostředí tak, aby se lidem zvyšovaly příjmy díky vyšší efektivitě práce, vyšším ziskům firem a živnostníků. Je to pomalejší a chce to velkou řadu změn.

Vážení kolegové a kolegyně, tento rozpočet je typickým obrazem světa, do kterého nás vede současná politik, a pravda, v podstatě bez ohledu na jednotlivé vládní partaje. Více byrokracie, méně svobody, více přerozdělování peněz, které prostřednictvím právě tohoto rozpočtu mají v rukou ti, co vládnou. Není nádherné sebrat lidem pár miliard a pak při jednání o rozpočtu být velkorysý a říct: podívejte, vždyť jsme přidali tisícovku důchodcům, tisícovku učitelům, policistům, no nejsme skvělá vláda? Občané i my tady bychom si měli uvědomit, že když stát oloupí občany o jejich peníze a pak jim vrátí drobné, není to frajeřina, ale je to stále svým způsobem loupež. Tak jako nejekologičtější energie je ta, kterou nespotřebuji, tak pro občana je nejpřirozenější ta koruna, kterou jim nesebereme. Ono sebrat tu korunu totiž stát stojí peníze. Takže kupodivu, když lidem budeme brát méně, tak stát o tolik zase nepřijde.

Bezesporu lze souhlasit s tím, co řekl už Tomio Okamura, že stát má rezervy v řádu stovek miliard jak v příjmech, tak v úsporách. K těm příkladům, které už padly, bych rád zmínil např. poplatky za těžbu přírodního bohatství. Tato vláda se dušovala, že je zvýší tak, aby z bohatství, které patří všem, měli užitek všichni, nejen těžaři. Podle posledních prohlášení Ministerstva průmyslu a obchodu se prý poplatky měnit nebudou údajně v zájmu stability těžařských firem.

Vážený pane premiére, vážení kolegové ministři, vaším i naším úkolem je v prvé řadě stabilita státu. Vyčítáme vám z vašeho pohledu marginální schodek 40 mld., jenže podstata není v tom konkrétním čísle. Je v tom, že pro vás jsou desítky miliard marginální částka. Paní ministryně financí to odtaxovala tuším na 0,7 % HDP. A problém je, že ani v čase velkého ekonomického růstu, očekávání horších časů nedokážete odolat, abyste neplýtvali. Pokud je 40 mld. marginální pro vás, pak mi uniká důvod, proč jste nenašli řešení, aby tak marginální částka se buď neutratila, nebo aby do rozpočtu nepřiplula třeba z peněz, které odtékají do zahraničí za prací českých rukou nebo za českou vodou nebo za jmenované zdravotní zákonné pojistky zaměstnavatelů a cizinců. Navíc 40 mld. je zanedbatelných možná pro vás. Žádný z prostých občanů si tak vysokou částku neumí ani představit. A podle nás je dobrá ne každá miliarda, ale každý ušetřený milion, který tak dramaticky chybí právě u těch starobních a invalidních důchodců, policistů nebo učitelů. Nechlubme se, milá vládo, kolik kde přidáváte, ale spíše zkuste obhájit, proč nedokážete bez deficitu dát lidem takové důchody a platy, jaké si zaslouží. Obhajte, proč nás zadlužujete, aniž byste ucpali díry, kterými miliardy po desetiletí tečou z rozpočtu ven.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl pan poslanec Kohoutek. Nyní tedy vyzývám k vystoupení pana poslance Romana Onderku a připraví se zatím jako poslední diskutující přihlášený bez přednostního práva pan poslanec Jurečka. Dále máme přihlášeného pana předsedu poslaneckého klubu Faltýnka. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, tady v rámci rozpravy o rozpočtu, asi jednom z nejdůležitějších zákonů v Poslanecké sněmovně každý rok, se ukazují směřování a názory jednotlivých poslanců a jednotlivých politických uskupení, a to mám na mysli toho pravo-levého vnímání. Jestli tady z pravé strany slyším, že je kanibalizací navyšování průměrných mezd s tím, aby se tlačila soukromá sféra, aby k ní také docházelo, tak vnímání levicové strany této Sněmovny bezesporu s tím souhlasí a bude souhlasit. Protože nás už nebaví číst si na internetu průměrnou mzdu 31 tis. korun měsíčně, když minimálně dvě třetiny až tři čtvrtiny zaměstnanců v České republice na tuto mzdu nedosáhnou a vůbec nechápou, kdo a jakým způsobem ji mohl vypočítat. To není kanibalizace. To je částečné napravení křivd z minulosti - a teď nemám na mysli čtyři, osm let, ale období od roku 1989 a bohužel i období před rokem 1989.

Rozpočet je politickou záležitostí. Jsou to vize, jsou to přání, jsou to sliby jednotlivých politických představitelů, které dávají před volbami anebo které mají ve svých volebních programech. A ty strany, které jsou potom ve vládě, následně tyto vize, tato svá přání zhmotňují do návrhu rozpočtu na každý rok. To je potřeba si uvědomit.

Já jsem velice vděčný paní ministryni, že struktura rozpočtu je taková, jaká je. Jsem s ní velmi spokojen. Dále jsem vděčný za to, že dokázala řešit problémy, které se vyskytly již při tom prvním čtení, tzn. v tom projednávání rozpočtu mezi Ministerstvem financí a jednotlivými resorty, a došlo k navýšení některých položek. Mám na mysli zachování matrik, Ministerstvo vnitra, mám na mysli navýšení financí do vodního, lesního hospodářství, Ministerstvo zemědělství, mám na mysli náležitosti týkající se Ministerstva kultury. Bezesporu i rozpočet je kompromisem mezi vládními stranami. Každý z nás ty priority prostě nemá úplně stejné a jsem rád, že k tomu kompromisu došlo.

Samozřejmě musíme vnímat i to, že v rámci rozpočtu jsou věci, které je nutné upravit, a to i ze stran vládní koalice, a to s ohledem na to, že k dohodám na některých věcech došlo z časového hlediska později nebo se vyskytly nějaké technické náležitosti, které nebyly v stavu být řešeny v tom daném čase. Mám na mysli např. finance v rámci resortu Ministerstva práce a sociálních věcí, tzn. navýšení ISPROFINu, tzn. máme položku v rozpočtu na domovy důchodců a nemáme tam ani korunu, záležitosti dotýkající se pomocných prací, tzn. aktuální politika zaměstnanosti, veřejně prospěšné práce v obcích apod. To jsou věci, o kterých samozřejmě budeme jednat ještě v rámci druhého čtení a hlavně při projednávání v jednotlivých výborech a v neposlední řadě, nebo v poslední řadě, v rozpočtovém výboru a následně zde na plénu Poslanecké sněmovny

Tady vnímání rozpočtu ještě z té politické roviny má jednu zásadní věc. Ta zásadní věc je o tom, zda opravdu finanční prostředky šetřit, složit rozpočet bez deficitu, vyčkávat ty dny horší, anebo zda splácet dluhy z minulosti. A já si myslím, že v ten moment to nejsou opulentní večírky, o kterých tady padalo. To je 900 korun pro seniory. A vláda není geniální, protože pro ty seniory by ta částka měla být ještě třikrát větší. Jsou to záležitosti dotýkající se navyšování průměrných mezd, tak jak jsem o tom mluvil, v tlaku na soukromou sféru. My si dnes samozřejmě velice dobře jsme vědomi, že růst ekonomiky bude něco přes 3 % a v následujícím roce klesne někde na nějakých 2,5 % a ten třetí, který zatím se predikuje, bude 1,5 %. My víme, kam se ekonomika bude posouvat. Nedokážeme dneska odhadnout, jaké kritické momenty se mohou v ekonomice vyskytnout. Mám na mysli ekonomické krize vyvolané například bankovním sektorem apod. To jsou překvapení, se kterými si budeme muset poradit v daném čase.

Já si myslím, že tak jak byl sestaven rozpočet, je to dobrý základ pro to, aby byl projednán ve výborech, je to dobrý základ pro to, abychom řešili pozměňovací návrhy a Poslanecká sněmovna ho schválila, protože je to rozpočet, který jasně se dívá nejen do budoucnosti, ale také do minulosti: splácíme dluhy těch, kteří ve vládě byli před námi, kteří seděli v těchto poslaneckých lavicích před námi. Proto bych chtěl paní ministryni poděkovat. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD a ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré odpoledne. Já také děkuji a jako dalšího do rozpravy pozvu pana poslance Jurečku, připraví se paní poslankyně Mračková.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, členové a členky vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Zaznělo tady hodně v tom maratonu diskuze od rána a já se pokusím trošku vypíchnout některé věci, které tady možná nezazněly vůbec.

Říkat, kde posílit příjmy na straně státního rozpočtu, je někdy teoreticky hodně jednoduché, prakticky je to mnohem složitější. Já jsem ty debaty zažíval čtyři roky ať už v rámci jednání vlády, či jednání koaličních rad a samozřejmě takové ty jednoduché návrhy typu: můžeme snížit výdaje ministerstev, vidíme jejich nespotřebované nároky, pojďme je osekat - je to nějaká cesta, ale není to všelék. Můžeme říkat: pojďme snížit náklady tam, kde nám dnešní technologie umožňují snížení nákladů v rámci digitalizace, v rámci úspor na IT systémech - také je to cesta, ale není to rozhodně úplně jednoduché řešení, které se dělá ze dne na den.

Víceméně nezazněla tady dneska v diskuzi asi vůbec jedna věc a to je, kde posílit příjmy státního rozpočtu relativně rychle a kde je poměrně velký potenciál. Já když jsem se na to podíval z toho řekněme národohospodářského pohledu, tak my víme, že tady mluvíme dlouhodobě, už zhruba 2,5 roku, o velké krizi na pracovním trhu a že české firmy nemají dostatek pracovníků a musejí odmítat zakázky. Přiznám se, nezaznamenal jsem nikdy žádnou studii, která by podrobně ukazovala, jaký je tu nevyužitý potenciál naší ekonomiky. Když jsem se podíval na ta čísla, tak mi dovolte jenom stručně tady některá vypíchnout.

Mluvíme dneska o tom, když se bavíme se firmami, že je tady zhruba 192 tisíc akutně poptávaných pracovních míst a firmy kvůli nim nemají plně využity svůj potenciál, odmítají zakázky, odmítají další exportní příležitosti. Když budu brát těchto faktických 192 tisíc, které opravdu jsou zmiňovány jako ty akutně potřebné, tak když se podíváme na ty přímé příjmy do státního rozpočtu, pokud bychom tyto lidi dokázali dostat z nám kulturně blízkých a bezpečných zemí, tak jenom na ušlém sociálním pojištění - takhle, já vycházím z průměrných dat, průměrné hrubé mzdy, tak to jsou jednoduché počty, které můžete ověřovat - takže ušlá roční hrubá mzda je 57 mld. Kč. Ušlé sociální pojištění je 18 mld. Kč, ušlé zdravotní pojištění je 7,7 mld. Kč, ušlá daň z příjmů je 7,8 mld. Kč. V součtu dohromady přímý výpadek pro státní rozpočet, resp. nerealizovaný příjem je 33,3 mld. Kč, které by česká ekonomika tady mohla mít už dnes, kdybychom tady tyto lidi měli, a kdy bohužel díky ne úplně operativnímu přístupu Ministerstva vnitra se tyto věci nedaří. Když se na to podíváme z toho pohledu ještě dalších multiplikačních efektů, které by tito lidé do české ekonomiky přinesli, tak je to číslo v souhrnu 117,448 mld. Kč a připravujeme se zhruba, když to přepočteme na výkon ekonomiky, o 1,6 % našeho růstu, který by tady mohl být.

Takže to jenom takový pohled, když pořád mluvíme o tom, kde bychom měli dokázat ty peníze ještě vygenerovat, kromě toho je umět efektivně spravovat a cílit je tam, kde je multiplikační efekt nejvyšší v rámci investičních podpor státu. Mně se líbilo to, jak vždycky pan prezident říkával v minulosti, že v dobách ekonomického růstu se má sestavovat minimálně vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Dnes to pěkně zakulantnil, dneska už to tak přesně neřekl, dneska tak docela tu větu nebo svoji dřívější myšlenku tady neuplatnil v Poslanecké sněmovně.

Nicméně teď se dovolím ještě podívat na tu otázku rezortů, které jsou mně blízké a které nějakým způsobem i z odborné kompetence jako člena dvou výborů v Poslanecké sněmovně sleduji, kde si myslím, že naopak by se měly posílit jejich rozpočty. A sice když se podíváme na rozpočet Ministerstva dopravy, tak pokud sledujete trendy v posledních dvou letech, kde nám bohužel roste počet smrtelných zranění při dopravních nehodách. Je to trend, který na rozdíl od většiny států EU, kde toto číslo klesá, u nás bohužel začalo toto číslo růst. Je to otázka, jak funguje BESIP, jak funguje dopravní policie, ale samozřejmě to je otázka investic do preventivních opatření, technických opatření v rámci infrastruktury. To si myslím, že je něco, co si zaslouží pozornost, protože i ty zmařené lidské životy a nehody a jejich následky mají poměrně výrazný dopad do státního rozpočtu v řádu miliard korun ročně.

Potom je to také otázka investic do silnic II. a III. tříd. Tady se vždycky vede taková, řekl bych, trošku nedůstojná a nefér komunikace a hra vůči krajům, kdy se vždycky ad hoc až v daném roce řekne: nakonec jsme ty dvě tři čtyři miliardy korun na silnice II. a III. tříd našli a my vám je tedy přidáme. Teď mluvím trošku i z pozice krajského zastupitele Olomouckého kraje, kdy prostě podfinancování silnic II. a III. tříd je tady dlouhodobé, a bylo by dobré tyto věci řešit systematicky, dlouhodobě, posílením Státního fondu dopravní infrastruktury a umožněním systémovou změnou legislativy, aby tento fond investice krajům na dvojky a trojky mohl poskytovat.

A teď na závěr jsem si nechal asi věc, bych řekl, poměrně zásadní, nebo možná nejdůležitější. My tady můžeme mluvit o problémech, které máme v rámci infrastruktury, v rámci bezpečnosti, v rámci sociálních záležitostí, ale já si troufnu říct, že největší problém má ČR, naše společnost i globální svět s problematikou sucha, dostatku vody a především tato otázka bude mít velký dopad na budoucí generace. Když se podíváte na situaci změny klimatu, tak za posledních 134 let se průměrná teplota v ČR zvedla o 1,4 °C. Za posledních 20 let je ten nárůst o 0,8 °C a klimatologové předpokládají, když se optimistické scénáře do konce století naplní, tak při optimistických výhledech to bude nárůst o další zhruba necelé 2 °C, při těch pesimistických plus 4 °C. To je ten největší problém, který tady dneska před sebou máme, aby tady naše děti a naše vnoučata byly vůbec schopny žít v podmínkách klimatické změny. A my na to dostatečně bohužel nereagujeme s ohledem na to, jak ten problém je vážný.

Myslím si, že minimálně posílení rozpočtu Ministerstva zemědělství v oblasti investic do vodohospodářské infrastruktury, která řeší právě propojování sítí, jejich bypassování tak, aby i obyvatelé ČR měli tu základní surovinu, kterou voda je, k dispozici, a pokud neposílíme financování tzv. pozemkových úprav v krajině, které tu krajinu vracejí co nejblíže k přirozeným přírodním podmínkám, tj. tvorba biopásů, remízků, retenčních nádrží, mokřadů apod., tak můžeme o klimatické změně stále hovořit, ale v reálu pro to, abychom dokázali udělat opatření, která budou těmto trendům čelit, děláme velice málo. A myslím si, že tady ČR, česká vláda by měla ukázat, že i z hlediska rozpočtového je tato oblast prioritní, a mělo by se do ní investovat mnohem víc. Podceňujeme to a za pár let se nám to může vrátit.

Dneska čteme tak zpovzdálí ty články, jak jsou prázdné vodní nádrže, u některých čteme, že dokonce i ty, které jsou za účelem vodohospodářského využití, že je hladina 50 % pod dlouhodobým průměrem. Čteme to a říkáme si: tak vlastně nás se to netýká, nám voda z toho kohoutku pořád teče. Ale ten problém je vážný, ta tikající bomba tady je. A troufnu si říct, že ho podceňujeme. Takže bych byl rád, abychom se ve druhém čtení zamysleli i nad těmito prioritami, které by měly být víc akcentovány.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než pozvu další řečníky, je tady omluva paní poslankyně Brzobohaté, která se omlouvá dnes od 16 hodin do konce jednacího dne a 25., to znamená zítra, po celý jednací den ze zdravotních důvodů.

A nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Kotena, připraví se pan poslanec Jelínek. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající. Celý den se tady bavíme o státním rozpočtu, o tom, které kapitoly jsou nebo nejsou dobré, kde by se dalo ušetřit, a aby ten rozpočet byl přebytkový nebo vyrovnaný. Já za těch posledních 28 let jsem nezaznamenal, že by některá z těch polistopadových vlád tady postavila 200 kilometrů dálnice nebo nějakou přehradu nebo něco takového. Jsem jenom zvědav, jestli někdy v budoucnu se tuto skutečnost podaří naplnit, protože jak tady řekl můj předřečník, nemyslíme na budoucnost. A skutečně problém s vodou vysoce pravděpodobně bude díky nějaké klimatické změně, a pokud na to nebudeme připraveni a nebudeme schopni investovat ty peníze právě tímto směrem, tak dopadneme velmi špatně. Takže já bych se velmi přimlouval, aby v některém z dalších rozpočtů byla tato kapitola rozpočtována a aby se nějaké takové projekty tady v té republice skutečně udělaly.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Jelínka a připraví se pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Pavel Jelínek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, projednáváme rozpočet. V době rozpočtu myslím, že by bylo ideální a je asi správný čas na debatu např. o důchodové reformě. Osobně si myslím, že to je věc, která tuto zemi postihne, a jestli to postihne tuto vládu, nebo další, zodpovědná vláda by to neměla posouvat dál. Důchodová reforma - tady kdysi byl jeden pokus, díky za něj, bohužel nebyl příliš zdařilý a dopadl tak, jak dopadl, v podstatě zrušením některých pilířů, které měly být základem této reformy.

Pár čísel, v podstatě průměrná výše důchodu a průměrná měsíční mzda. Nevím, jestli jste si všimli toho poměru, ale v roce 2005 ten poměr byl téměř 55 %, v roce 2010 43 %, v roce 2017 je to 37 %. Samozřejmě nevíme, jaké bude toto číslo po výsledku rozpočtu a v podstatě důchodů a průměrných mezd v roce 2019, nicméně z toho trendu je jasně vidět, kam celé důchodové zajištění spěje. A že to není příliš pozitivní výhled, to si snad uvědomujeme všichni.

Pokud teď samozřejmě v rozpočtu jsou návrhy na přidávání důchodů, nějakých pevných částek, nikoli procentuálních, tak si osobně myslím, že to nemůže být dostatečné pro další vývoj tohoto sociálního zabezpečení. (Předsedající: Čas, pane poslanče!) Já bych chtěl vládu požádat, aby se touto problematikou zabývala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a prosím pana poslance Stanjuru s faktickou poznámkou, ale já ho tady v tuto chvíli nevidím, takže poznámka propadá a posuneme se dál. Prosím paní poslankyni Mráčkovou do rozpravy. Mračkovou - já se omlouvám za svůj přízvuk.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych se i já vyjádřila k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2019. Nepřihlásila jsem se s faktickou poznámkou, protože mě vždy znervózňuje ten dvouminutový limit, přesto bych chtěla reagovat na některé dnešní řečníky, kteří se vyjadřovali právě ke státnímu rozpočtu.

Nejdříve bych se chtěla vyjádřit právě k paní Kovářové, tak jak jsem avizovala, protože ona je zároveň i členkou Sdružení místních samospráv a trochu jsme také spojeny, protože samozřejmě hájí města a obce tak jako já. I z pozice předsedkyně Asociace krajů se snažím hájit kraje, ale samozřejmě součástí krajů jsou města a obce, takže jsou to spojené nádoby.

Já bych chtěla říct, a všichni to vědí, že v rámci zákona o rozpočtovém určení daní se v minulosti, a řekněme si, za koho vlády, především v rámci daňových příjmů městům a obcím především snížil koeficient v rámci daně z přidané hodnoty a právě ta minulá a současná vláda je ta, která všechny tyto rozdíly narovnala. Krajům se vrátilo DPH od roku 2017 a obcím to bylo od roku 2018. Když srovnáme to, kolik v rámci daní obdrží města a obce právě v roce 2019, tak ten nárůst je skoro o 15 mld. Kolik obdrží kraje navíc, je o 5 mld. To znamená, že kraje obdrží zhruba 75 mld. a obce 246 mld.

Řada z vás je tady komunálních politiků, takže víte, že opravdu z hlediska těch daňových příjmů, které se pouze předpokládají, ten rozpočet tak jako v minulém, tak v letošním roce se tvoří velmi dobře a že v rámci těch daňových příjmů obce, města a kraje dostávají daleko více finančních prostředků, než je předpoklad. A velmi mně vadí, když se tady řekne, že rozpočet je schodkový s částkou 40 mld., že je to plácnutí do vody, že je to, tak jak tady řekl pan Munzar prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme nezodpovědní bohémové. Tak já jsem asi taky nezodpovědná bohémka, protože já sestavuji - samozřejmě to nemůžeme úplně srovnávat - jako paní ministryně státní rozpočet, tak já sestavuji krajský rozpočet. A já jsem krajský rozpočet na rok 2017 sestavila se schodkem 600 mil. A jaký byl výsledek? Přebytek rozpočtu 900 mil. A jsme právě u toho, že paní ministryně musí být především zodpovědná v té příjmové části, protože ta příjmová část se musí doopravdy naplnit. Anebo popřípadě, pokud se naplní o to více, tak je to dobře, protože ona v rámci těch příjmů musí samozřejmě nastavit i tu výdajovou část.

A když tady paní poslankyně Kovářová říkala, že tedy není možné proinvestovat některé věci, tak určitě řada z vás ví, že když si do rozpočtu tyto věci dáte, že budete investovat, že postavíte školu, že ji opravíte, zrekonstruujete, tak tam pak máte spoustu takových nenadálých faktorů, jako je zákon o veřejných zakázkách, jako je stavební zákon a další úskalí, které vám způsobí to, že v tom daném roce ty finanční prostředky neproinvestujete. Ale v tu chvíli můžete tyto finanční prostředky zavázat do dalšího roku, nebo vám popřípadě spadnou do přebytku. No a pokud samozřejmě se v té výdajové části finanční prostředky netvoří, tak samozřejmě pak spadnou do toho přebytku.

Já třeba řeknu, že v minulém roce všechny ty rezervy, tak jak tady bylo hovořeno, to znamená nespotřebované výdaje těch jednotlivých resortů, tak tam právě byly ty finanční prostředky, kde Ministerstvo financí našlo ty 4 mld. na opravy silnic druhých a třetích tříd pro kraje. A já věřím tomu, že tomu tak bude i v tom příštím roce. Že paní ministryně velmi bedlivě sleduje rozpočty všech resortů a že sleduje, jakým způsobem naplňují tu výdajovou část. A pokud není naplněna a jsou tam ty nespotřebované výdaje, tak se pak snaží, samozřejmě v rámci těchto finančních prostředků, je samozřejmě podle zákona nějakým způsobem přesunout. Ty peníze nezmizí, ty finanční prostředky na těch resortech v těch rozpočtech jsou.

Chtěla bych říct ještě jednu důležitou věc. V minulém roce se tady schvaloval také rozpočet se schodkem 50 miliard. Já doufám, že jste všichni dneska dobře poslouchali, protože pořád úplně nechápu, když tady pořád hovoříte o té nezodpovědnosti. K 22. říjnu letošního roku má rozpočet přebytek 6,3 mld. A v minulém roce jsme tady také schvalovali rozpočet se schodkem 50 mld.

Musím také říct jednu důležitou věc. Já si myslím, že paní ministryně financí s celou vládou se opravdu velmi snaží. A všichni víte, že na ministerstvech sledují, že jsou neobsazená místa, že jsou tam černé duše a další. Ta opatření z hlediska té výdajové části dělá.

Já to opět převedu, omlouvám se, na hejtmanku Karlovarského kraje. Já jsem u mě třeba zavedla opatření, že opravdu veškeré objednávky a faktury a smlouvy jdou přes hejtmana a bez jeho parafy prostě z toho kraje neodejdou. A garantuji vám, že za mého působení na kraji ke mně řada těch objednávek už nedoputovala po mém vrácení. A to je fakt. Já si myslím, že i touto cestou jde paní ministryně financí a že se v maximální míře snaží. Samozřejmě ty rezervy jsou vždycky a to tady také dneska zaznělo od pana premiéra.

Ale zase, já jsem samozřejmě poslankyní teď velmi krátce, ale z druhé strany, a to mi určitě pan Stanjura potvrdí, že bohužel poslanci tady schvalují ty právní předpisy a přenášejí tu administrativní zátěž a ty další povinnosti, na které se musí zaměstnávat ti další úředníci. A to je taky fakt, který bychom si měli všichni uvědomit. Já v současné chvíli nechávám zpracovat na svém krajském úřadě paní ředitelkou všechny agendy. Protože my pořád přidáváme ty agendy, ale žádné neodebíráme. A jsou některé agendy, které ti úředníci jenom dělají, ale nejsou pro nikoho, ničemu neslouží, nemají žádnou efektivitu. Takže si myslím, že to je ta cesta toho, abychom docílili, aby došlo právě ke snížení počtu úředníků.

Doufám, že jsem se vyjádřila úplně ke všemu. Já jsem tedy přesvědčena o tom, že Ministerstvo financí udělalo rozpočet zodpovědně. Je mi jasné, že opoziční strany budou říkat, že je to špatně. Znovu říkám ten údaj: v minulém roce jsme schválili rozpočet, který měl schodek 50 mld., k dnešnímu dni je v přebytku 6,3 mld. Myslím si, že toto číslo hovoří za vše.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana předsedu Stanjuru, připraví se paní poslankyně Kovářová.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Jedno číslo říká vše. K 22. 10. přebytek 6,3 miliardy. Já s tím číslem nemám problém. Nedíval jsem se, má to paní ministryně. Ale tak ať nám paní ministryně řekne i jiné číslo. Kapitálové výdaje k 22. 10. Neinvestovat a říct, že mám přebytkový rozpočet, umí každý. Mohl bych použít oblíbené sousloví pana prezidenta, ale neudělám to. To umí úplně každý.

Souhlasím s tím, že mnohé zákony přinášejí další administrativu obcím a krajům. Ale pět let hlasuji já proti těm zákonům. Paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, vaši kolegové hlasují pro tyto zákony. Já myslím, že legendární PAP výkaz by každý starosta nejradši hodil Ministerstvu financí na hlavu každý den. Pět roků řídíte Ministerstvo financí. Proč jste pomocné analytické podklady nezrušili, k čemu vlastně jsou? Financování dvojek a trojek. Proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě.

Dneska jsme měli dozorčí radu SFDI. A my tam vyhodnocujeme jednotlivé smlouvy mezi kraji, jak čerpají ty 4 miliardy. Kolik úředníků se tím živí? Napsat žádost, vyhodnotit žádost, podepsat smlouvu, zkontrolovat plnění. Nestačilo by poslat ty 4 miliardy přes RUD? Úplně jednoduše? Ne, my k tomu budeme používat stovky úředníků a ještě budeme děkovat paní ministryni, že v únoru ty peníze najde. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Proč to neposlat přímo rozpočtovému určení daní, když se vláda rozhodne dát 4 miliardy navíc krajům, proč ne? Ale proč k tomu vymyslíme dotační titul? To my vysvětlete, paní kolegyně. Vám to vyhovuje jako hejtmance? Žádat o ty peníze, posílat žádosti, sepisovat smlouvu, dávat vyhodnocení. Proč ty peníze nemůžete zaslat rovnou rozpočtovému určení daní, proč to děláte tak složitě?

A takhle bych mohl mluvit... Až se přihlásím, tak vám dám plno jiných příkladů. Takže... Vy říkáte, že děkujete paní ministryni. Paní ministryně kdyby to chtěla dělat jednoduše, tak navrhne zvýšení RUD pro kraje o 4 miliardy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Kovářovou s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Dovolte, abych reagovala na kolegyni Mračkovou, která tady přiblížila a položila otázku, za čí vlády se snížily koeficienty DPH a podobně. Já bych jí také položila kontrolní otázku. (Předsedající: Mým prostřednictvím prosím.) Vaším prostřednictvím. Chtěla jsem říct, že položím kontrolní otázku, soudruzi, ale to neudělám. Ta otázka zní: za čí vlády došlo k zásadní novele rozpočtového určení daní? Bylo to za vlády, kdy ministrem financí byl pan ministr Kalousek a tehdy se umožnilo, že dnes obce nejsou diskriminovány ve financování a mají větší podíl na DPH. A to bylo to období, kdy začalo.

A ještě jeden dovětek k tomu. A jestlipak víte, kdo se bránil této zásadní novele? Byl to právě Svaz měst a obcí. Vzpomeňte si, jak to bylo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Ferjenčíka.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já bych chtěl především poděkovat kolegyni Mračkové, že - (Předsedající: Mým prostřednictvím.) - ano, prostřednictvím pana předsedajícího, že je světlá výjimka v rámci koalice a vystupuje k tomu tématu. Za to tedy děkuji.

Nicméně co se týče toho deficitu, tak tam jsou tři základní otázky. Jestli se nám podaří mít ty příjmy, které jsou plánované, a ten rozpočet je plánuje mírně optimisticky, tak pravděpodobnost, že se ty příjmy podaří naplnit v plné výši, je nižší než v tomto roce pro ten rok příští podle toho, jak je ten rozpočet navržen. Takže tohle je jeden faktor.

Druhý faktor je, nakolik se nám podaří realizovat ty výdaje kapitálové, což se dlouhodobě daří výrazně méně, než je plánováno. Takže to je typický příklad třeba - nejsem seznámen se situací v Karlovarském kraji, nicméně v Praze ty obří přebytku rozpočtu jsou způsobené tím, že třeba metro D se nezačalo stavět tam, kde se stavět mělo. A potom samozřejmě záleží na tom, jestli nastanou nějaké výrazné ekonomické změny třeba v průběhu roku a bude potřeba na něco reagovat. Třeba povodně nebo nějaká taková věc. A jak přijdou peníze z Evropy, nebo nepřijdou.

A my máme za to, že v období růstu je potřeba plánovat rozpočet tak, aby pokud se tedy sejdou ty okolnosti příznivě, tak abychom vytvořili alespoň nějaký polštář na ty roky horší, a plánovat ho tak, že v nejlepším možném případě budeme na nule. A když se nepotvrdí ty příjmy tak optimisticky, jako to bylo, tak budeme v minusu. Tak prostě i ta nula v tomto období není dost vzhledem k tomu, jaký máme státní dluh, a vzhledem k tomu, že krize dřív nebo později přijde.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Čas, pane poslanče. Děkuji. Ještě se hlásí s faktickou poznámkou pan poslanec Dolínek. Prosím.

 

Poslanec Petr Dolínek: Dobrý podvečer. Nechci vás zdržovat, ale prostřednictvím pana předsedajícího, to, že si nějaké město šetří miliardu a půl na to, aby zaplatilo bez státu, který nefinancuje metro D, metro, a převádí to z roku na rok jako hospodář, který má našetřeno, neznamená, že jsou to přebytky. Paní ministryně velmi dobře ví, kde má peníze v rozpočtu, kde je může použít na investice a kde si je vrací zpátky do rozpočtu, kde nejsou použity. Prosím, úspora a zodpovědné hospodaření nerovná se tomu, že vy chcete utratit každou korunu za každou cenu, protože vás to asi baví. My zodpovědně šetříme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já se omlouvám kolegovi Dolínkovi. Nechtěl jsem šlápnout na jeho kuří oko. (Předsedající: Mým prostřednictvím. Smích v sále.) Prostřednictvím pana předsedajícího. Chtěl jsem jenom konstatovat, že přebytkové hospodaření Prahy je způsobeno tím, že se nedaří realizovat investice. Jeho působení jako radního pro dopravu už zhodnotili voliči. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ještě bude s faktickou poznámkou reagovat paní poslankyně Mračková.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Dovolila bych si, vážené paní poslankyně, poslanci, reagovat na paní Kovářovou prostřednictvím pana předsedajícího. Znovu bych chtěla zdůraznit, že v rámci zákona o rozpočtovém určení daní se DPH na hodnotu, myslím, 21,4 % u obcí vrátilo od 1. ledna roku 2018. Byly to právě kraje, které do toho nezasahovaly, aby se opravdu obcím tato daň, která vlastně je největším příjmem, to je vždycky ta největší daň, která samozřejmě do obcí, měst a krajů proudí. Takže bych na to znovu chtěla zareagovat, že se to podařilo právě předešlé a této vládě, aby se to narovnalo, a všichni jsme za to moc rádi a děkujeme za to.

Ještě na pana Stanjuru prostřednictvím pana předsedajícího. Já bych jenom chtěla říct, že určitě máte pravdu v tom, že ty procesy jsou složité, a chtěla bych také říct - mluvil jste o Státním fondu dopravní infrastruktury, tak ten byl zřízen na základě zákona z roku 2000. To, že jsme si tady zřídili Státní fond dopravní infrastruktury, Správu železniční dopravní cesty, Ředitelství silnic a dálnic atd., a je ten systém podle mého názoru také velmi složitý, a já jsem zastánce jako hejtmanka toho, že všechno, co se vyvádí mimo kraj z hlediska právě takovýchto organizací, tak jsem zastánce toho, ať je to pod krajem, ať je to pod absolutní kontrolou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Bude reagovat s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím si, že srovnávat ŘSD, SŽDC a Státní fond dopravní infrastruktury není fér. Jediné, co je spojuje, že je to z oblasti dopravy. Ale to je dost málo. ŘSD potřebujeme, ne jako příspěvkovou organizaci. Nestihli jsme to transformovat na akciovou společnost. Vy jste to na pět roků zabetonovali. Budiž. Sama dobře víte, když pořád říkáte jako hejtmanka, tak jako hejtmanka sama dobře víte, když řídíte příspěvkovou organizaci, že vlastně můžete udělat jako zřizovatel jediné. Vyměnit ředitele. Nemáte vůbec šanci do těch procesů zasáhnout. To u ŘSD není vůbec výhodné. SŽDC je jiný případ.

Nicméně Státní fond dopravní infrastruktury, já jako ministr jsem navrhoval zrušení, je úplně zbytečný. Důvody, pro které vznikl, byly důvody rozpočtové v té době. Všechno, co se nespotřebovalo do 31. 12., propadalo zpět do státního rozpočtu. V oblasti dopravy je to složité uzavřít. Nevíte, jak dlouho bude stavební sezóna, jaké bude počasí. Dneska to už rozpočtová pravidla umožňují. To jsou ty nespotřebované výdaje. Úloha fondu se dávno přežila. Chybí politická odvaha a politická vůle to zrušit. V okamžiku, kdy to navrhnete, sesypou se na vás ze všech stran. Ze všech stran světových, ale i politických, podotýkám, že říkám ze všech stran, a budou říkat, že takový fond nemůžete zrušit, protože dělá to či ono. Já si myslím, že to klidně může dělat Ministerstvo dopravy, v tom žádný problém nevidím.

Kritizoval jsem složité byrokratické procesy, které si vymýšlíme my sami.

Jen tak pro pořádek, zvýšení podílu obcí, to byl poslanecký návrh z opozičních lavic, tak neděkujte vládě. To není korektní. Vláda to dokonce poprvé zamítla. Až před volbami Andrej Babiš změnil názor, a pak ano, i hlasy vládních poslanců, jinak by to nešlo. Opozice nikdy nemá většinu. To prošlo. Ale není korektní říkat: děkuji vládě za to. Mohlo to být o rok dřív. Vláda tehdy byla proti. Je třeba poděkovat těm, kteří to navrhli a kteří pak sehnali podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli prosím do rozpravy pana poslance Kaňkovského.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Diskuse o státním rozpočtu v prvním čtení je tady dneska bohatá. Hodně se tady diskutovalo o makroekonomických parametrech, takže já už tady nebudu opakovat všechny důvody, které opozice zmiňovala jednak k plánovanému deficitu státního rozpočtu, ale i k tomu, že návrh státního rozpočtu na rok 2019 je velmi málo proinvestiční. Klub KDU-ČSL, jak už zde zaznělo, má s tímto problém. Myslíme si, že v dobách ekonomického růstu by rozpočet měl být i v makroekonomických parametrech sestaven jinak. Nicméně já bych se teď ve svém příspěvku soustředil ještě na některé strukturální oblasti.

Na ten úplný počátek ještě navážu na kolegu Mariana Jurečku. Kromě toho, že by rozpočet v dobách ekonomického růstu měl být proinvestiční, tak by měl rozpočet také reagovat na výzvy, které v současné době Česká republika má. O té jedné zásadní výzvě, která si myslím, že děsí nejenom občany ČR, ale i občany celé Evropy, a tím problémem je problematika sucha, tady hovořil Marian Jurečka.

Navážu ještě druhým problémem, s kterým se tady setkáváme a který už tady taky byl několikrát diskutován v rámci tohoto volebního období, a tím je kůrovcová kalamita. Ono to s tím problémem sucha souvisí, a jak řešení kůrovcové kalamity, tak řešení sucha patří k prioritám, nebo by mělo patřit k prioritám v nadcházejícím období. A mě mrzí, že v rámci návrhu státního rozpočtu jsou obě tyto oblasti sice částečně řešeny, nicméně vzhledem k tomu, jak se kůrovcová kalamita, zejména kůrovcová kalamita v letošním roce rozvinula a jak podle predikce odborníků se bude vyvíjet v dalších letech, a to nezadržitelně, tak jsem přesvědčený o tom, že ta opatření, která jsou nastavena v rámci gesčních ministerstev, jsou nedostatečná.

V tomto ohledu vyzývám vládu a chci požádat, poprosit i vás, milé kolegyně a kolegové, abychom v rámci projednávání státního rozpočtu ještě do problematiky řešení kůrovcové kalamity a problematiky sucha přinesli další finanční prostředky a hlavně hledali i ta praktická řešení.

Nyní už se soustředím na dvě gesce nebo na dvě oblasti, dvě kapitoly státního rozpočtu, které jsou mi blízké, a to je kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví.

Pokud se týká rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak není žádným tajemstvím, že z hlediska objemu je to jedna z nejobjemnějších kapitol, a také pokud se týká struktury rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak tady pravidelně o nich nejvíce diskutujeme v rámci všech projednávání ve výborech a následně pak i při závěrečném čtení státního rozpočtu a asi se tomu nelze divit.

Předpokládám, že i letos bude kapitola MPSV velmi diskutovanou. A já bych zde zmínil některé problémy, které ve struktuře i v celkovém objemu kapitoly MPSV vidím. Proběhlo 26. 9. 2018 jednání komise Asociace krajů pro sociální záležitosti, kterého se zúčastnila i paní ministryně Maláčová a kde se diskutovala ta asi nejožehavější záležitost, a to je financování sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí požadovalo pro návrh státního rozpočtu na rok 2019 částku 17,2 miliardy korun. V současném návrhu, který máme dnes předložen, je navržena částka 15,52 miliardy korun. Jsem přesvědčený o tom, že tato částka je pro financování sociálních služeb nedostatečná.

Tím hlavním důvodem, proč vidím, že ta částka je nedostačující, je personální situace v sociálních službách. Asi si vzpomínáte na diskusi, která tady probíhala vloni při schvalování rozpočtu a vlastně i v těch letech předchozích. Pracovníci v sociálních službách jsou dlouhodobě podfinancovaní, a i když v loňském roce konečně došlo k trošku vyššímu navýšení mezd v sociálních službách, tak přesto přese všechno ta situace není jednoduchá a myslím si, že by mi to tady mohli dosvědčit i přítomní hejtmani, ale i zástupci samospráv ve městech. To znamená, pokud v tuto chvíli vláda navrhuje navýšení platů pracovníků v sociálních službách o 5 %, tak vzhledem ke konkurenci, která je na trhu práce, si troufám tvrdit, že nám opět začnou pracovníci ze sociálních služeb utíkat.

Proto avizuji, že za klub KDU-ČSL připravíme pozměňovací návrh, který bude navrhovat pro sociální služby částku o 800 milionů korun vyšší, tak abychom zabránili krizi v sociálních službách. A ta krize může vyústit i v omezení některých typů služeb v krajích napříč Českou republikou.

Z hlediska struktury kapitoly MPSV bych zmínil ještě jednu oblast a ta se týká investic do materiálně-technické základny sociálních služeb. Víme, že je to také oblast, kterou jsme tady v minulosti hodně diskutovali. Hodně se diskutovalo i o tom, jestli dokáže Ministerstvo práce a sociálních věcí ty alokované částky využít. Všichni víme, že vzhledem k tomu, jak dlouho trvá mnohdy stavební řízení a veřejné zakázky, že to někdy je trošku problém, nicméně potřeba investovat v sociálních službách i vzhledem k tomu, jaká je potřeba z hlediska demografického vývoje, je jednoznačná. A jestliže v tuto chvíli vysychají prostředky z Evropské unie na podporu projektů do sociálních služeb, tak pokud se my k tomu jako stát nepostavíme, pak odsuzujeme znovu část občanů k tomu, že se jim kapacity v sociálních službách nedostane.

Tolik aspoň zběžně k rozpočtu kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pokud se týká kapitoly Ministerstva zdravotnictví, tam je ta situace poněkud odlišná. Všichni víme, že zdravotní péče v naší zemí je primárně zajištěna prostředky z veřejného zdravotního pojištění a to, jakým způsobem to zdravotnictví bude finančně prospívat, záleží na kondici veřejného zdravotního pojištění a také na efektivitě jeho využívání. Takže rozpočet Ministerstva zdravotnictví je z tohohle ohledu poměrně málo objemný, nicméně i zde si myslím, že ta struktura není ve všech ohledech úplně správně nastavená. Já bych zde zmínil dvě oblasti, které si myslím, že stojí za zvážení.

Tím jedním problémem, který je dlouhodobý, a tady bych to rozhodně nedával na bedra pana ministra zdravotnictví, ten problém skutečně už je tady několik let, je významné podcenění fungování a rozvoje primární prevence nemocí. My jsme státem, který dává prioritně finanční prostředky do akutní zdravotní péče a do péče o dlouhodobě nemocné. To je samozřejmě naprosto správné. Nicméně pokud bychom se porovnávali z hlediska kvality zdraví se zeměmi, jako je Dánsko, Finsko, Švédsko, ale i některé další, tak z hlediska kvality zdraví jsme v posledním desetiletí nebo možná v posledních 15 letech nepostoupili ani o krok. A všichni víme, že můžeme nalít jakékoliv finančních prostředky do akutní péče, dokážeme tím prodloužit průměrnou délku života, nicméně z hlediska kvality zdraví se pohneme jenom velmi málo. Primární prevence je v této zemi popelkou a bohužel stagnace i finančních prostředků do této oblasti je v posledním desetiletí zřejmá. To znamená, tady bych chtěl apelovat na pana ministra, možná to není jenom na rozpočet roku 2019, ale i směrem do budoucnosti. Pokud chceme zefektivnit i fungování zdravotnictví, ale i zlepšit kvalitu zdraví naší populace, tak se soustřeďme na primární prevenci. A je to jak o programu Zdraví 2020, ale i o následných programech, kde jsme v tomto ohledu zaspali, a je potřeba se co nejrychleji probudit.

Druhou oblastí, kterou bych ještě zmínil, je investiční. Tak jak jsem zmiňoval sociální oblasti, tak i z hlediska zdravotnictví prostředky, které máme z Evropské unie na obnovu materiálně-technické základny jak přímo řízených organizací, tak i zdravotnických zařízení v krajích, nám vysychají. To znamená, jestliže nedokážeme najít investiční prostředky na obnovu jak fakultních nemocnic, tak dalších důležitých zdravotnických zařízení, tak budeme ve velmi krátké době v poměrně velikých problémech. Vím, že na letošní rok, nebo tedy na rok 2019, jsou některé akce naplánovány. Za to Ministerstvu zdravotnictví děkuji. Nicméně je tady celá řada dalších problematických situací prostorových i z hlediska vybavení jak ve fakultních nemocnicích, tak v některých dalších zdravotnických zařízeních.

Já bych tady zmínil jeden konkrétní případ. Doufám, že se na mě ředitelé těch ostatních zdravotnických zařízení nebudou zlobit, protože oni by jich jistě vyjmenovali další desítky, ale my jsme s panem ministrem každý v jiném období navštívili Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně, což je velmi špičkové pracoviště. Troufám si tvrdit, že to je takový moravský IKEM. A oba jsme tam viděli tu situaci. To zdravotnické zařízení provozuje špičkovou kardiovaskulární chirurgii, špičkovou transplantační péči, nicméně pacienti, kteří jsou v pooperačním režimu, mají velmi, velmi neúnosné podmínky. Takže já bych chtěl Ministerstvo zdravotnictví i Ministerstvo financí požádat, aby alespoň v rozpočtu na rok 2020 s akcemi, které jsou v tomto ohledu nutné, to znamená, buď rekonstrukce toho stávajícího objektu, anebo naplánování nového, aby s tím počítalo, protože situace tohoto ústavu podle mého názoru skutečně už nepatří do současné doby.

Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčený o tom, že v rámci projednávání státního rozpočtu máme před sebou ještě několik výzev. Já to jenom zopakuji. Za klub KDU-ČSL k nim patří: boj se suchem, boj s kůrovcovou kalamitou, prostředky na provoz i investice v sociálních službách, prevence nemocí. A samozřejmě se nebráníme ani dalším změnám, které budou v rámci projednávání rozpočtu přínosné, samozřejmě rozvoj dopravní infrastruktury a další, to všechno si myslím, že je ještě na diskusi.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní mám hlášeného do rozpravy s přednostním právem pana předsedu Faltýnka, po něm paní ministryni Schillerovou a poté pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem dneska téměř celý den, ne tedy úplně stoprocentně, ale téměř celý den pozorně poslouchal tu debatu na téma státního rozpočtu na příští rok. Dnes je 24. října. Víte, kdo má dneska výročí? Ví to někdo? (Hlas z pléna: Ví.) Neví. Já se k tomu dostanu záhy. To hlavní v té debatě, které znělo v podstatě od všech zástupců opozice, od všech stran, byla kritika, že v době hospodářského růstu se plánuje deficitní rozpočet. Já si ten podrobný rozbor nechám až na druhé čtení, ať teď nezdržuji, ať máme ještě čas diskutovat na téma návštěvy předsedy Poslanecké sněmovny v Moskvě, ale tu základní informaci přece jenom by kolegové, kteří tady třeba nebyli v těch minulých volebních obdobích, měli mít.

Když to vezmu od roku 2000, kdy byl hospodářský růst 4,6 % HDP, tak schodek byl minus 46 miliard, v roce třeba 2006, bez ohledu na to, kdo vládl a kdo byl ministrem financí, teď nejsem adresný, nikoho nekritizuji, pouze komentuji suchá čísla, tak v roce 2006, kdy byl hospodářský růst 7,1 % HDP, tak bylo plánováno v rozpočtu 83,7 miliard minus a skutečnost byla minus 97,3.

Rekordu jsme dosáhli - ale to byl ten hospodářský propad, to je pravda, abychom byli objektivní - v roce 2009, kdy jsme zaťali sekeru do státního dluhu v objemu 192 miliard korun. Šampionem je a první místo získává kdo? Miroslav Kalousek (ojedinělý potlesk z různých míst sálu). Ne, přátelé, počkejte ještě, budeme pleskat až později. Tím reaguji pouze na to, jak tady hovořila kolegyně Kovářová, kdy chválila jednoho z našich nejlepších ministrů financí. Tak jenom pro vaši informaci, bývalému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi, našemu váženému kolegovi, se podařilo za období ve funkci ministra financí, což bylo 1943 dní, vyrobit dluh 667 miliard korun. Zaokrouhleno. To je celkem slušný výkon.

Tak a teď proč je dneska výročí? 24. října 2012, vážení přátelé, na to si někteří možná budou pamatovat, se stala zajímavá věc. Poprvé v historii České republiky, poprvé v historii projednávání státního rozpočtu požádal ministr financí, který tehdy naplánoval minus 100 miliard korun na rok 2013, tak požádal ministr financí, ale ne jako ministr financí, ale jako poslanec Miroslav Kalousek, o vrácení tohoto rozpočtu vládě k přepracování. Takže i takto někdy probíhalo projednávání státního rozpočtu. A já jsem toto výročí, které je vlastně dneska přesně šest let od toho památného okamžiku, chtěl připomenout nám všem v Poslanecké sněmovně, i těm, kteří tady nebyli a neseděli, ale i těm, kteří tady byli a seděli, abychom si vzpomněli a byli v těch debatách, pokud se týká státního rozpočtu, objektivní. A pokud se týká těch konkrétních čísel a srovnání, tak to bych si s dovolením nechal až na debatu v rámci druhého čtení.

A na závěr. Nebylo cílem vůbec naštvat kolegu Kalouska, a tedy tímto mým vystoupením já bych mu chtěl poděkovat, že na jeho návrh, a to je pravda...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Obracejte se přímo prosím mým prostřednictvím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Pardon... prostřednictvím pana místopředsedy bych chtěl poděkovat panu předsedovi Kalouskovi, že jsme měli možnost a na jeho návrh vlastně věnovat debatě o státním rozpočtu celý den. A ještě jednou mu z tohoto místa děkuji. (Potlesk poslanců ANO).

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji, nyní prosím s faktickou poznámkou pana předsedu Kalouska. (Poslanec Kalousek mimo mikrofon: S přednostním právem). Tak s přednostním právem tady mám už některé předtím. Takže v tom případě... s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já jsem dalek toho, abych se naštvával, ale pokud jsou tu reminiscence na minulost, tak si prostě musíme uvědomovat ta tempa a ty trendy. Ten rok 2009 skončil skutečně v ohromujícím schodku, protože to bylo po lehmanovské krizi, kdy Topolánkova vláda v únoru a březnu připravovala novelu zákona o státním rozpočtu, leč vprostřed předsednictví ta vláda padla, a proto k té novele nedošlo. Já netvrdím, že by rozpočet neskončil ve schodku větším, než byl plánován v roce 2008, protože plánován byl na výši 38 miliard, ale rozhodně by neskončil 190, kdyby naprosto neodpovědným krokem nepadla vláda, a tím pádem k té novele nedošlo, protože úřednická vláda žádný zájem novelizovat neměla.

K těm dalším rokům je potřeba podotknout, že je potřeba měřit něco, čemu se říká fiskální úsilí. To znamená úsilí vlády, kde aktivními kroky se snižují deficity. A i v údajích Ministerstva financí se o té naší historii píše, že se konsolidovalo tempem 60 miliard ročně. Bylo to tempo velmi ostré a mnozí nás dodnes kritizují, že jsme šetřili velmi úporně. Možná ano, možná že jsme mohli šetřit méně, pak bychom zase měli větší deficity. Je možné kritizovat nás za to, že jsme byli příliš úsporní, je možné kritizovat nás za to, že jsme měli velké deficity, ale jenom totální demagog, jako je předseda ANO, nás může jedněmi ústy kritizovat za obojí. Protože to prostě nejde.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09).

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji za dodržení času a prosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Kovářovou, připraví se pan poslanec Válek. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych reagovala na vystoupení pana předsedy Faltýnka. Předpokládala bych, že po tak dlouhých vystoupeních opozičních poslanců se předseda vládního poslaneckého klubu přihlásí do diskuze a bude vyvracet některé výhrady opozičních poslanců. Tak bych si představovala důstojnou diskuzi nad návrhem státního rozpočtu. Taková paní hejtmanka Mračková, ta aspoň uváděla, i když s ní jsem nesouhlasila, uváděla některé argumenty. Vy jste se uchýlil k tomu...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Mým prostřednictvím prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Pardon, prostřednictvím pana předsedajícího. Jediné, co dokážete, že se uchylujete a oháníte se vždy jménem Kalousek. Myslím si... (Poslanec Faltýnek ze své lavice oponuje.)

Nekřičte na mě, prostřednictvím pana předsedajícího. Nepokřikujte na mě a chovejte se důstojně, prosím.

Vy jste se uchýlil k tomu, co děláte celá léta. Špiníte jméno pana poslance Kalouska. My se díváme dopředu. Tak nám řekněte, co vám vadí na našich vystoupeních? A nikoliv pouze tím, že se oháníte jedním jménem. Skutečně to je nedůstojné, prostřednictvím pana předsedajícího. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím o větší klid a prosím pana poslance Válka s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Dámy a pánové, já bych se prostřednictvím pana předsedajícího dovolil vrátit k těm výročím, protože dneska je řada výročí. Jedno z těch výročí je datum narození císaře Tita Flavia Domitiana. Titus Flavius Domitianus - poslední z flaviovské generace, který nastoupil - byl očekáván římským senátem s velkým očekáváním. Dneska víme, že to byl tyran, který se k senátu choval velmi sprostě, hrubě, urážel ho, a jeho pozici ocenila až historie, bohužel až historie. Já doufám, že podobné výročí dneska nemáme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a nyní tedy s přednostním právem pan předseda Bartošek a poté paní ministryně Schillerová.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Můj příspěvek bude velmi krátký. Nedávno vláda přišla s návrhem, že bychom měli navýšit stavy policistů zhruba o tisíc nových policistů. Já s tímto záměrem souhlasím, ale je potřeba jasně říct, že to není nic nového a objevného. To, že stavy policie jsou dlouhodobě pod stavem, který bychom potřebovali, víme. A bez toho, že bychom dokázali policii řádně zaplatit, není možné smysluplně oslovit nové lidi, kteří by chtěli v policii pracovat. Protože jestliže nástupní plat u policie je někde kolem 15-17 tisíc, tak jsou hluboko pod tím, co jsou schopni nabídnout prodavačkám. A já si myslím, že to je nedůstojné, co se týká práce u policie, protože to je bezpečnost naší země. A zde bychom měli skutečně podpořit a ocenit práci policie, i co se týká platů především v prvních pěti letech, kdy dochází k nejčastějším odchodům nových policistů.

Z toho důvodu jsem přesvědčen, že ideální stav by byl, kdyby nástupní plat u policie byl 20 tisíc čistého. Na jednu stranu oceňuji kroky vlády, že zvedli plat u policie o těch 8 %, ale přesto mi to připadá jako nedostačující. Z toho důvodu předložím pozměňující návrh, který bude zvedat platy u policie o 2 % na původně požadovaných 10 %, protože jsem přesvědčen, že naši policisté si to zaslouží a je potřeba je řádně odměnit.

Druhá věc, a to se týká investic, které zde byly dnes opakovaně zmíněny. Jsem přesvědčen, že dlouhodobě je bohužel podfinancován hasičský záchranný sbor. Je řada projektů, které jsou rozestavěny nebo které je třeba dokončit. Z toho důvodu předložím i zde pozměňovací návrh. Osobně odhaduji, že nedostatek peněz směrem k hasičům je někde kolem jedné miliardy. Předložím alespoň třetinu, to znamená, předložím pozměňovací návrh na 300 milionů z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že hasiči patří právě k těm záchranným složkám a i o ty je potřeba se starat, protože je potřeba, aby hasiči měli dobré zázemí, abychom jim v tom pomohli. Nejsou to ve vztahu ke státnímu rozpočtu zásadní peníze. U těch platů je to trochu něco jiného, ale u těch hasičů je to skutečně pod rozlišovací schopnost rozpočtů. Takže jenom avizuji dopředu, že budu za sebe řešit tuto oblast. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní je na řadě paní ministryně Schillerová. (Hovoří s poslancem Bartoškem, ani jeden z nich nevnímá.) Paní ministryně, máte zájem o své vystoupení? (Ano.) Prosím, máte slovo.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji, pane předsedající. My jsme tam debatovali s panem předsedou Bartoškem o platech v ozbrojených složkách. Omlouvám se.

Děkuji za slovo. Já jsem tady tento celý den velmi bedlivě naslouchala všem argumentům, které padly, dělala jsem si poznámky, mám tady celou řadu grafů. Budu věcná, jako jsem vždy, a budu reagovat pouze na to, co tu bylo řečeno, to znamená, nebudu se odchylovat, budu skutečně reagovat - a zvažovala jsem, jestli to vzít od odpoledne k ránu, ale vezmu to od rána, tak jak jsem si dělala poznámky, ať to má nějaký spád.

Ano, odpovědné rozpočtování je v nastavování trendů. S tím naprosto souhlasím. To je neoddiskutovatelný fakt. Trendů veřejných rozpočtů. Takže proto my sledujeme saldo očištěné o vliv hospodářského cyklu. Řekla jsem to v úvodním slovu, opakuji to tady neustále. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti může být minus jedna procenta HDP, u nás se pohybuje kolem plus jedna procenta HDP. Takže to jsou ty trendy, které sledujeme. Zdraví veřejných financí, strukturální saldo a samozřejmě výši dluhů.

Mandatorní výdaje v poměru k HDP klesají. Dovolím si vytáhnout první graf. (Ukazuje.) Klesají v poměru k HDP. Pokud bychom se měli bavit o absolutním poklesu, tak ten by znamenal buď pokles například průměrného důchodu, nebo nižší počet důchodců, a to při růstu cen a mezd v ekonomice a vývoji struktury obyvatelstva je zcela nereálný požadavek.

Rizika makro i daní jsou vychýlena směrem dolu. Ano, já jsem to tady připouštěla. Máme to ve všech oficiálních dokumentech, že se domníváme, že makro se bude pohybovat v příštím roce něco kolem tří procent, do tří procent. Samozřejmě se bude predikce zpřesňovat. Nicméně stále se domníváme, že je to makro postaveno na zcela reálných základech. Tak jak jsem řekla v úvodním slovu, podporuji i průzkumy predikcí ostatních domácích i zahraničních institucí. Jenom mimochodem, dneska jsme byli vyhodnoceni ratingovými agenturami jako 11. země s nejlepším ratingem a z V4, nebo z bývalého východního bloku, jsme na prvním místě. Dnes úplně čerstvá zpráva, během dopoledne jsem ji zaznamenala v ČTK, tak jenom že mi tak utkvěla v hlavě.

Pan předseda Kalousek hovořil ve svém ranním vstupu o tom, že v podstatě máme nedostatečné investice, a srovnával to s rokem 2012, kdy říkal, že v tom roce 2012, kdy byla hluboká krize, tak vlastně měli větší investice. Na rozpočtovém výboru mluvil o létech 2008 a 2009. Dobře, takže já se budu věnovat létům 2012, mám tady ten vývoj celý od rok 2007.

Zaprvé je nutno říct, že není možné srovnávat nesrovnatelné, to znamená, že nelze porovnávat skutečnost a rozpočet. To znamená, můžeme buď porovnávat plán vs. plán, nebo skutečnost vs. skutečnost. Takže když se podívám na ten rok 2012, tak v podstatě tam byl plán, pokud vidím dobře, 96,9 v čerpání. A když se podívám, já mám tady přesné grafy, tak samozřejmě většinu z toho dělaly příjmy EU, nebo resp. výdaje poskytnuté z EU. To znamená, že si musíme uvědomit také, kdy dáváme z národních zdrojů, kdy jsou to příjmy EU, a vlastně porovnávat skutečně to, co k sobě patří.

Naopak kdybych se ještě měla věnovat tomu roku 2008 a 2009, ale nebudu, protože chci být korektní, dnes to nepadlo, padlo to jen na rozpočtovém výboru, tak tam hrály roli ještě další kritéria, a to že v podstatě se tam překrývala programovací období a to vždycky prostě hraje takto roli. Proto také nebudu vyzdvihovat třeba léta 2015, 2016, kde jsme se dostali do úplně stejného postoje, to znamená toho, že se nám překrývala jednotlivá programovací období.

Pak tu byla řeč o tom, že kapitálové výdaje z hlediska procentuálního, že jejich čerpání ve vztahu k procentu HDP, že se pohybují níže než například v létech 2009, 2010, 2011, 2012. No. Za jakou cenu? Je to pravda. Tady vidím rok 2010. (Ukazuje další graf.) To procento vůči HDP bylo, kapitálové výdaje, procento celkových výdajů asi 10,3; vůči HDP to bylo 3,3. V roce 2009 to bylo 11,4; vůči HDP 3,4. Na rok 2019 plánujeme 8,1; vůči HDP 2,2. Za jakou cenu? Za cenu obrovského plánovaného deficitu. Jenom pro srovnání. Dívala jsem se na rok 2010, tak jak jsem si dělala, vlastně studovala historii, tak tam bylo makro 2,3, ale čtyřnásobný deficit. Deficit, který se pohyboval téměř ve výši více než 150 miliard. My na rok 2019 plánujeme makro zhruba kolem tří procent a deficit 40 miliard, tedy 0,7 procenta HDP. (Velký hluk v sále z pravé strany a z vládní lavice.)

Ještě bych možná ukázala pro srovnání, je to barevné, takže to bude hezky vidět. (Ukazuje modrozelený graf.) Máte tady od roku 2013 vždy vedle sebe dva grafy - schválený rozpočet čerpání kapitálových výdajů a skutečnost. Ta zelená část jsou vždycky prostředky EU, ta modrá jsou národní zdroje. Tak jenom pro srovnání, tady vidíte, že z národních zdrojů plánujeme téměř 80 miliard. Takže ona je to skutečně hra čísel a je možné s nimi potom takto hrát, když prostě vytrhneme ty věci z kontextu. Takže musíme se k nim skutečně postavit čelem.

A to nechci vůbec, protože chci být korektní a nechci tady vytahovat žádné staré bolesti, tak vůbec pominu velkorysostí sobě vlastní, jak problematické bylo čerpání ropy v té době, kdy vlastně velké množství asi za 14 miliard bylo pokryto trestním oznámením. Ale to prostě ponechávám teď, a už to nebudu v žádném případě rozebírat dále. (Příšerný hluk v sále.)

Co se týče podílového vyjádření, kapitálové výdaje rostou. Rok 2018 6,6 % celkových výdajů. Rok 2019 8,1 % celkových výdajů. Neinvestiční nákupy jsou v nárůstu o 4,7 %, to znamená o 5,6 miliard korun na 124,8.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Chtěl bych požádat sněmovnu, aby se trošku zklidnila. Hladina hluku nám stoupá. Diskusní kroužky se rozšiřují. Takže bych chtěl požádat o větší klid. Nechte prosím paní ministryni mluvit. Prosím.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Ale z hlediska struktury výdajů, a za chvíli ukážu graf, tak to prostě není částka, o které by tady stálo za to se bavit.

Sociální systém, zejména pak sociální výdaje na důchodové dávky. Neohrozí ani tak krize, kterou tady neustále je vyhrožováno, jako spíše jejich nastavení do budoucna a zastropování věku odchodu do důchodu. Ale tímto tématem se vláda bude zabývat. Bylo už předmětem několika koaličních rad, připravuje se, MPSV předloží podle tohoto zákona analýzu na dané téma. To znamená, jsme dohodnuti do konce roku předložit analýzu a návrh věcných řešení.

Padalo tady neustále zvyšování mandatorních výdajů. Padalo tady nejzásadnější, za chvilku si vytáhnu ten koláč, jsou důchody a sociální systém. A my si musíme položit otázku. Já si vzpomínám, když tady hlasovala Poslanecká sněmovna, tato Poslanecká sněmovna, o navýšení důchodů, tak pokud si vzpomínám, tak to bylo schváleno valnou většinou poslanců. A já si myslím, že tady nemůže hrát roli hledisko jenom finanční, ale také lidské. To znamená, že také to, že skutečně důchody, je to nejvyšší zvýšení důchodů za deset let. Já netvrdím, že to je důchodová reforma. To ne. To je úprava důchodového systému tak, aby se důchody zvedly způsobem, který bude odpovídat alespoň částečně životní úrovni našich lidí a v podstatě toho, že výše důchodů neodpovídá této životní úrovni.

Pan předseda Okamura hovořil o zpomalení ekonomiky. My s tím počítáme, máme to, jak jsem řekla, ve všech našich oficiálních materiálech, je to zakomponováno v návrhu. Jsme si vědomi velmi dobře rizik a Ministerstvo financí je transparentně popisuje. Ale na druhé straně, a budeme se určitě o tom bavit v rámci dalších čtení, pokud se státní rozpočet do nich dostane, já věřím, že ano, tak si musíme říct, kde škrtat. Protože někdy návrhy, nezlobte se, a teď nejsem adresná, jsou skutečně demagogické. To znamená, co nám vadí? Vyšší počet učitelů? To, že jim zvedáme platy, abychom udrželi tyto lidi v tom systému? To, že zvedáme platy ve veřejném sektoru a ozbrojených složkách? Což jsem nakonec slyšela teď i z úst opozice, že by se mělo zvednout. Jinak my jsme těm ozbrojeným složkám zvedli za poslední dva roky plat o 28 %. Dvacet procent ta minulá vláda, 8 % teď zvyšujeme k 1. lednu. A je to v pořádku. Uvědomme si, že ve veřejném sektoru přes 30 % zaměstnanců je vysokoškolsky vzdělaných. Možná, že to číslo je i vyšší, takže mě nechytejte za slovo. To znamená, jestliže chceme profesionální veřejnou správu, tak ji prostě musíme zaplatit. A tady si myslím, že minulost zůstala velmi, velmi dlužná. (V sále je permanentní neklid a hluk, poslanci diskutují v hloučcích.)

My se věnujeme snižování pracovních míst, a já za chvíli vytáhnu další z grafů a ukážu vám, třeba mně poradíte, kde snižovat. Kde škrtat. Nicméně začali jsme mrtvými dušemi. Myslím si, že jsme první, kdo se do něčeho takového pustil. Nebylo to vůbec jednoduché, ty diskuse. Bylo to velmi náročné, protože ono když se o tom mluví jen tak obecně a pak se sedne s těmi resorty a trvá se na tom a berou se ty peníze, tak samozřejmě je to nepříjemné. A říkáme jedním dechem, je to první krok. Ale na druhé straně si dovolím vám ukázat za chvíli na grafech, a možná to udělám hned, ať to neodkládám. (Ukazuje graf.) Tak ono zase to tak dramatické není.

Pan předseda Kalousek tady hovořil, pokud si dobře pamatuji, pokud ne, tak to bylo možná na rozpočtovém výboru, srovnával nárůst počtu mých zaměstnanců oproti roku 2013 a 2019 o 44 919 míst. Tak se na to podívejte, tady to mám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych chtěl požádat o klid v sále, poslance a poslankyně, aby se usadili do lavic nebo přenesli diskuse mimo sál. Děkuji.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová 31 060, to znamená 69 %, dělají zaměstnanci v regionálním školství. 4 159, to je 9 %, dělají příslušníci policie, hasiči, vězeňská služba, celníci. V pořádku, ne? Vojáci z povolání, 1 922, to jsou 4 %. A ostatní zaměstnanci, to je 7 778, to je 18 %. Tak si vezmeme ty ostatní zaměstnance, těch 7 778, tam by teoreticky rezerva mohla být podle názoru opozice, tak se podívejme. 47 %, to znamená 3 623, nám dělají úřady práce. A víte proč? Víte proč? Já vám to řeknu. Protože převzali historicky správu dávek z municipalit. Proto jich tam máme tolik.

Další máme, to už nejsou velké položky, ale budeme se jich držet postupně: Ministerstvo vnitra 5 %, 425. Ministerstvo pro místní rozvoj 7 %, 557. Zaměstnanci Ministerstva průmyslu a obchodu 4 %, zaměstnanci soudů 2 %, civilní zaměstnanci ve vězeňství 5 %, zaměstnanci NÚKIB 3 %, zaměstnanci Finanční správy 942 kusů, je to 12 %. Bylo to v souvislosti s agendami EET a kontrolním hlášením. A ostatní 1 155, 15 %.

Takže to jsou samozřejmě rezervy, které budeme přezkoumávat, důsledně, jakož i rezervy na resortech. Ale nečekejme od toho nějaké dramatické výsledky. Já se tomu budu věnovat osobně, nicméně na druhé straně prostě vidíte sami, že ta struktura dává logiku.

Já mám samozřejmě další graf, strukturu zaměstnanců z pohledu státního rozpočtu a srovnání let 2019 a jejich změnu oproti 2018. Tady mám přesně uvedeno, kolik kdo činí početně, a mám k tomu, i kde dochází k nějakému buď nulovému nárůstu, nebo došlo k nárůstu, anebo je naopak propad. Tady se podíváte, nebudu vás tady, já to můžu předčítat, komukoliv to zapůjčím, komukoliv. (Ukazuje na grafu.) Ale vezmu ty největší koláče. Pedagogové, 16 109, ano navyšujeme pedagogy od 1. ledna 2019. Nemáme to dělat? Je někdo proti? Proti pedagogům? Já si myslím, že není. Nepedagogové, nenavyšujeme. A to je největší položka a pak už se bavíme v podstatě v kusech. A máte tam i minusy, takže i snižujeme. Takže jenom abychom si řekli, o čem vlastně mluvíme, o čem se tady bavíme, když tedy hledáme úspory. A já budu ráda, když mi někdo řekne, kde vidí ten prostor.

Tady padala celá řada věcí, ke kterým se vyjádřím, to byly už hodně detailní věci, na dalším čtení. Ale musím ještě zareagovat na pana poslance Skopečka. A to je jedna věc. On říká, že - a já jsem to tady včera skutečně řekla, nebudu to zapírat, to nedělám nikdy a dělat nebudu - já jsem řekla, že jsme na rok 2018 plánovali deficit minus 50 miliard, máme naplánovaný, schválila ho Poslanecká sněmovna, a že podle našich prognóz, tak jak vlastně se nám vyvíjí teď evropské peníze, vývoj příjmů ke konci roku, tak jsem uvedla už oficiálně, že očekávám vyrovnaný rozpočet. A řekla jsem, že jsem přesvědčena o tom, že to příští rok také dopadne lépe, než je plán. Ale je rozdíl, a já s veškerou pokorou přistupuji k zákonu o státním rozpočtu, připravovali jsme ho s maximální odpovědností, ale je potřeba si uvědomit, co se zohledňuje a co musí ministr financí zohlednit při přípravě zákona o státním rozpočtu.

Ministr financí, resp. Ministerstvo financí, v jehož čele stojí ministr financí, má tři zásadní funkce. Kromě funkce redistribuční, kdy vlastně zabezpečuje tady jakýsi transfer sociálních dávek atd., důchodů, alokační, zabezpečuje platy státních zaměstnanců, tak má především roli stabilizační. To znamená stabilizátora ekonomiky. A musí zohledňovat v zákoně o státním rozpočtu i rizikové faktory. To znamená, když je předkládán návrh zákona o státním rozpočtu, ano je to politická záležitost, to znamená, musí být zohledněny politické priority, tak se předloží jakési maximální výdaje a odhadované příjmy v souladu s makroekonomickou predikcí, kterou letos poprvé výbor pro rozpočtové prognózy označil za realistickou. A dlouhodobě je dělaná konzervativním realistickým způsobem. A z toho musíme vycházet.

Pak jsou samozřejmě další faktory, které je třeba brát na zřetel. Sledujeme vývoj brexitu, který by samozřejmě mohl za určitých okolností mít dopad do naší ekonomiky. Sledujeme vyjednávání. Analyzujeme tyto věci, rizika s tím spojená. Sledujeme rizika vnitřní, tzn. vývoj na trhu práce, padlo to tu několikrát. Máme přezaměstnanost. Máme 300 tis. volných míst. Vidíme to prostě v daňové kvótě. Ano, která nám stoupá, pane poslanče Skopečku, ale z toho důvodu, že jsou takto strukturovány příjmy státního rozpočtu, že přes 50 % nám dělají odvody ze sociálního.

Samozřejmě že nám také hrají roli další faktory, už vedlejší, jako že nám roste trh s nemovitostmi atd. Sledujeme vývoj peněz z EU. Záleží samozřejmě, v jakém se nacházíme programovacím období, jak se nám daří čerpat, jak se nám daří investovat do určitých projektů a programů. Takže to jsou všechno věci, které musí být při přípravě státního rozpočtu zohledněny, a proto musí být státní rozpočet neboli návrh zákona o státním rozpočtu zejména v té příjmové straně připraven obezřetně. A to se samozřejmě děje. Proto očekáváme ten výsledek lepší. Ale musíme prostě zohlednit všechny tyto faktory.

A výsledkem politických priorit této vlády - a já si myslím, že jsou správně nastaveny, že kdy jindy přidat důchodcům, kdy jindy zvednout platy ve veřejném sektoru, kdy jindy zvednout platy učitelům než v době, kdy se daří ekonomice. A naší ekonomice se daří už šestým rokem a jsem za to ráda, velmi. A na druhé straně nerezignovat na investice. Já si myslím, že jsme na ně nerezignovali, že těch 80 mld. z národních zdrojů je prostě rekordních. Kromě toho ve vztahu k podílu HDP nám mandatorní výdaje klesají, to jsem vám jasně ukázala na tom grafu. A současně jsme nerezignovali na další věci, jako je sport, jako jsou dotace, které míří do obcí, které spravuje třeba Ministerstvo pro místní rozvoj, jako je věda, výzkum, kde jsme přidali - nakonec to ocenil i pan poslanec Bělobrádek. Ale samozřejmě věda, výzkum je další téma, o tom se určitě budeme bavit třeba na jiných čteních nebo na půdě rozpočtového výboru. Je to i o kvalitě, nejenom o tom nějakým způsobem tam nasypat peníze.

Takže tolik v rychlosti. Já mám tady celou řadu ještě technických reakcí na pana předsedu Stanjuru, kdy mluvil o SFDI a o těch věcech. Tam celá řada problémů je způsobena tím, že se vykazuje celá řada formulářů a celá řada těch listin, o kterých hovořil, z důvodu ČSÚ. Bylo s nimi jednáno, oni slíbili, že omezí některé jiné údaje, které musí podnikatelé uvádět. Budu s nimi zase jednat, nebo případně obce, tady se bavíme o obcích, o municipalitách, budu s nimi dále jednat. Mám domluvenou schůzku s panem předsedou na to téma, že budeme prezentovat do konce roku jasný úbytek formulářů a listin, které se musí vykazovat. A hlavně, my je sjednotíme, protože něco se vykazuje např. pro Finanční správu, něco pro Český statistický úřad.

Ještě vám dlužím, pane předsedo Stanjuro, jedno číslo v rychlosti v tuto chvíli a to je číslo čerpání kapitálových výdajů k dnešnímu dni, jste se ptal. Je to 72,2 mld., tzn. 80,2 %.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ANO, sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí Aleně Schillerové. S faktickou poznámkou, protože jsme stále v rozpravě, rozprava nebyla ukončena, se hlásí místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Pikal. Pane místopředsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý den. Já bych chtěl jenom drobně zareagovat na ty pomůcky, kterými tady bylo máváno. Pokud už budeme mávat grafy - a já to nenamítám, když budou v přiměřeném rozměru, tak bych prosil, aby pokud to budou koláčové grafy, aby to nebyly 3D koláčové grafy, protože zobrazení 3D koláčového grafu deformuje pohled těch částí a vytváří dojem, že některé ty části, které jsou jakoby blíže, jsou větší, než ve skutečnosti jsou. Takže pokud budeme mávat koláčovými grafy, prosím, aby nebyly 3D. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A tím je vyčerpána rozprava. (Námitky z pléna.) Aha, tak já jsem jenom zaskočil místo kolegy Pikala, který se hlásil k faktické poznámce, takže mu to přenechám. S přednostním právem pan předseda Stanjura a pan předseda Kalousek také. Tak, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Když jsem se přihlásil, jsem nevěděl, co nám paní ministryně tady předvede. Mně to připomínalo box, jak chodí s tím kolem (předvádí s papírem nad hlavou).

Ale když už paní ministryně používá grafy a používala graf, jak klesají mandatorní výdaje vůči HDP, škoda, že nemá graf, možná ho má a jen nám ho neukázala, jak klesají kapitálové výdaje vůči HDP.

Paní ministryně, vy říkáte, že tady opozice - a to máte pravdu a já bych řekl ze všech opozičních klubů - kritizuje výši kapitálových výdajů, tak bych čekal nějakou reakci. Vy řeknete, že 80 mld. z národních zdrojů je rekordní číslo. Ale když se vám to hodí, tak používáte absolutní číslo, a když se vám to hodí, tak použijete relativní číslo a poměr k HDP. Takže já bych poprosil, jestli ho máte k dispozici, nebo propříště, abyste nám ukázala poměr kapitálových výdajů k HDP. A ten je prostě tristní a nízký. A může paní ministryně tady říkat, co chce, jak ona sama sebe pochválila - já vždycky mluvím fakta a jenom fakta.

Nicméně chci začít pozitivně. Chci začít pozitivně. Návrh rozpočtu je zpracován profesionálně. Kdo chce, tak tam najde odpovědi na své otázky. Někteří používají místo slovo profesionálně raději - paní ministryně to taky řekla - transparentně. Tak transparentně, mně to vůbec nevadí. Podle mě profesionálně mně připadá správné a normální. Takže chci ocenit profesionální úroveň přípravy tohoto materiálu.

Pojďme se podívat, jestli z toho materiálu zjistíme nějakou ambici vlády České republiky zlepšit život v české zemi, dostat Českou republiku mezi nejlepší země světa, jestli cítíme a najdeme nějakou výraznou rozpočtovou prioritu, se kterou opozice může, anebo nemusí souhlasit. Tomu já rozumím. A ten rozpočet je neslaný nemastný, instantní, úřednický, nicneříkající. 150 mld. zvýšení příjmů. A paní ministryně používá stejné rétorické cvičení jako pan poslanec Volný - no přece nechcete vzít důchodcům těch 36 mld.! Tak chci připomenout, že pro to zvýšení hlasovaly všechny poslanecké kluby, nebylo to vítězství vlády nad opozicí, byla to shoda. A chci připomenout, že vládní většina odmítla zvýšit důchody především ženám, které jsou více než 25 let v penzi. Odmítla to vládní většina. Prosadil to Senát, navrhl to Senát, vládní většina to odmítla. S tím, že jsou to 3 nebo 4 mld. Přitom má vláda k dispozici 150 mld. a na ty statisíce žen, které mohly od ledna brát o těch tisíc korun měsíčně víc, se vláda vykašlala. Tak nevím, kde vůbec paní ministryně bere odvahu kritizovat opozici za to, že by opozice nechtěla přidat důchodcům. Takže když od 150 mld. odpočteme těch 36 mld., ještě nám zůstane 114 mld., které vláda mohla někam alokovat, někam umístit.

Shoda, a já myslím, že velká politická shoda, je v posílení prostředků do oblasti školství. Současně si ale musíme říct, zda všechny výdaje v oblasti školství jsou efektivní. Poctivá odpověď je, že nejsou. Takže přesto, že podporujeme to zvýšení, tak budeme ukazovat na nesmyslné výdaje v této oblasti. Nebudeme navrhovat snížení celkových výdajů, ale případně změnu umístění prostředků tak, aby byly efektivní.

Pokud se nepletu, tak v oblasti vzdělávání a výdajů na školství je to 26 mld. navíc. Takže 38 důchody a 26 mld. výdaje na školství, do kupy je to 64 mld. To nezpochybnil nikdo z opozice. Nikdo! Nebo jsem si ho nevšiml, možná se pletu a paní ministryně mě opraví. A ještě k tomu vláda měla 86 mld. A to jí nestačilo a ještě vyrobí 40miliardový rozpočet. Kde jsou ty další priority? Kde je těch dalších 86 mld.? No tak různě. Paní ministryně chce poradit, kde ušetřit. Já vítám tuto snahu. My jí přineseme pozměňovací návrhy v rámci druhého čtení. Ale už obecně říkám, paní ministryně, podívejte se na jednoduchou položku, která je skoro všude: národní dotační programy. Já vím, že zemědělství je svatá kráva této vlády, že se nesmí sahat na dotace v zemědělství, ale podívejme se na všechny dotační tituly z národních zdrojů. Neuvěřitelné číslo.

Tato vláda říká, že EET narovnává podnikatelské prostředí. To není pravda. Co ale křiví podnikatelské prostředí jednoznačně, jsou dotace, a pokud někdo tvrdí, že to není pravda, tak lže. Dotace dostanou jenom někteří. Dostávají konkurenční výhodu. Podívejme se na investiční pobídky. Kdo je bere? Malý český podnikatel, nebo velké firmy? Já myslím, že odpověď všichni známe. Takže pokud chceme šetřit, a to není ani šetřit, to jsou vyhozené peníze, které jsou proti někomu, nejenom ve prospěch někoho, ale na tom trhu pracují proti těm, kteří ty dotace nemají, tak tady máme velký prostor.

Paní ministryně chce poradit, kde snížit počet úředníků. Já jsem si dneska překvapivě připravil podrobnější vystoupení ke kapitole MPSV, největší kapitola. Paní ministryně, podle našeho názoru v ústředí MPSV můžete zrušit 300 pracovních pozic. Donuťte k tomu svou kolegyni! Podívejte, jaký byl vývoj počtu pracovníků na MPSV. Zvýšil se výkon toho ministerstva? Dostali nové kompetence, nové úkoly? Nedostali! Takže je jenom to MPSV, tomu se pak budu věnovat podrobně, 300 pracovních pozic v ústředí. To nesouvisí s úřadem práce. Na úřadech práce musíme mít víc lidí, protože máme rekordní nezaměstnanost. Máme rekordní nezaměstnanost, na tom se přece shodneme! Ta čísla jsou skvělá. Ale současně paní ministryně řekla ve svém předchozím vystoupení, že tam potřebujeme víc lidí, takže úřady práce to musí dělat. Tak se i podívám na dávky v nezaměstnanosti na příští rok. Myslíte, že jsou nižší než letos? Nejsou nižší. Očekáváme zvýšení nezaměstnanosti nějaké podstatné? Nenašel jsem to v makroekonomické prognóze, ze které vycházelo Ministerstvo financí při sestavení rozpočtu.

Takže když se podíváme na ta čísla, a já myslím, že nejkorektnější je posuzovat výdaje směrem k HDP. Známe to v oblasti obrany. Myslím si, že jestli jsme to počítali na příští rok 1,19 %. Vzpomínáte si vy, kteří jste ve vládě už pět let, když jste slavnostně říkali, dokdy a jakým tempem zvýšíte výdaje na obranu na 1,4 % v minulém volebním období, abych byl spravedlivý? Daří se to? Nedaří se to! Jsou k tomu ekonomické podmínky? Jsou! Proč se to nedaří, když ekonomika roste a rostou tolik příjmy? Já tomu vůbec nerozumím, paní ministryně. Tak zkuste mi poradit a odpovědět na to, proč se nedaří plnit váš plán. My máme ještě ambicióznější, ale vycházejme z čísel, která v minulém volebním období koalice ČSSD, ANO a KDU říkala, jak se dostat na 1,4 % HDP ve výdajích na obranu.

Myslím, že vám poradíme. Jestli už máme skoro půl milionu zaměstnanců ve veřejné správě, tak kdy se ten trend zastaví? Paní ministryně slavnostně oznámila, že zrušila, já teď nevím kolik - tisíc černých duší, paní ministryně, nebo dva tisíce? Kolik? 1 300 černých duší, míst, která nebyla obsazena, tak to bylo jednoduše zrušeno. Výborně! Podívejme se do návrhu rozpočtu a podívejme se, kolik vláda navrhuje nových pracovních míst. Teď to nemůžu najít, tak to zkusím z hlavy. (Poznámka ministryně Schillerové.) Tak mi půjčte svůj graf, paní ministryně. Kolik nových pracovních míst vznikne příští rok podle návrhu rozpočtu? Vydržte chvilku - 16 tisíc! Šestnáct tisíc nových pracovních míst, a my šetříme pracovní místa. 1 300 jsme škrtli a vyrobíme 16 000, takže výsledek je plus 14 700 a to paní ministryně vydává za šetření!

Stejně tak jak paní ministryně snížila deficit - plánovaný, abych byl spravedlivý, z 50 na 40 mld. Tak my, kteří občas sledujeme eKLEP, tak nám paní ministryně určitě odpoví, protože ne všichni sledují eEKLEP, jak se toho dosáhlo od toho června do září z 50 mld. na 40 mld.? Kde škrtla paní ministryně těch 10 mld.? Které ubohé rezorty přišly o těch 10 mld.? Odpověď je jednoduchá: Nikdo o nic nepřišel. Přifoukly se příjmy a říká se tomu šetření. To mi připomíná starý školní vtip, jak přijde dítě ve skotské rodině domů a říká, tatínku, já jsem ušetřil dvě pence. A on říká: Jak to? Já jsem běžel vedle autobusu, místo abych jel. A otec mu vynadá. Říká: Kdybys běžel vedle taxíku, tak ušetříš dvě libry! Tak takhle šetří paní ministryně - 10 mld. ušetřila tím, že zvedla příjmy. (Potlesk a pobavení vpravo.)

Já teď nechci debatovat o výši příjmů a říkal jsem to na rozpočtovém výboru. Já ty příjmy považuji za mírně optimistické, ale dal bych důraz na slovo mírně, ne optimistické. To znamená, za to bych vládu nekritizoval, ani paní ministryni. A jestli hospodářský růst nebude 3,1, ale 3,0, tak to nebude mít žádný fatální dopad na bilanci státního rozpočtu. Na rozdíl od paní ministryně a některých předchozích vystoupení si nemyslím, že je dobře plánovat něco jiného a pak se holedbat jiným výsledkem. Myslím si, že je spravedlivé říct, že v řádu jednotek miliard je rozptyl mezi plánem a skutečností normální. Nedá se to naplánovat. Každý, kdo někdy sestavoval nějaký rozpočet i v mnohem menších číslech, než je státní rozpočet, tak vám řekne, že to nejste schopni trefit na 100,0 %. A jestliže máte 1 500 mld. výdajů, tak jednoduchým výpočtem 1 % je 15 mld., takže pokud se spletete o 5-7 mld., tak jste v řádu desetin procenta. Takže v tom ten rozpočet není nijak kritizovatelný, nebo jenom velmi mírně.

Já bych chtěl ukázat na třech základních číslech rozdíl mezi rozpočtovou politikou této vlády a tímto návrhem rozpočtu - jak jsem říkal, instantní, bezbarvý, bez priorit, nevidíte tam nic takového - a tím, jak bychom takový rozpočet při těchto příjmech sestavili my, konzervativní rozpočtová politika v podání občanských demokratů.

Bereme za to, že těch 65 mld. zvýšených výdajů, to znamená důchody a školství, je priorita všech poslaneckých klubů, takže ty zachováváme. A zůstává nám dalších zhruba 85 mld. My bychom snížili daň ze závislé činnosti, nechali bychom v peněženkách a na účtech našich občanů, zaměstnanců, zhruba 60 mld. To by přispělo ke konkurenceschopnosti české ekonomiky, zvýšilo by to příjmy domácností a zvýšilo by to kupní sílu našich občanů. Těžko, a nebudu odhadovat, kolik z těchto peněz by bylo investováno do nákupu služeb a zboží a kolik by se zvýšenou spotřebou vrátilo do státního rozpočtu, ať už ve formě spotřebních daní, nebo zaplacené daně z přidané hodnoty. A ještě bychom měli 25 mld. k dispozici u těch vyšších příjmů. A to je ten rozdíl. A tady kdybychom sestavili takový rozpočet, tak byste viděli jednu ambici, která je velmi důležitá - mít nízké a jednoduché daně. To není malá ambice. Nic z toho v tom návrhu rozpočtu nevidíme.

Včera jsme projednávali daňový balíček. Ani v daňovém balíčku ambici mít nízké a jednoduché daně nevidíme. Neřešíme tam nic podstatného. Nechci říct, že to je bezvýznamné, ale nic podstatného, nějaká ambice výrazným způsobem snížit a zjednodušit daně tam prostě vidět není. Zato vidíme EET. A když se podíváme i do rozpočtového výhledu a povedeme tu velmi těžkou debatu o rozpočtových přínosech EET, tak například pro rok 2020 Ministerstvo financí logicky i optimisticky předpokládá, že budou fungovat všechny vlny EET a že budou tedy všechny příjmy z EET už v rozpočtu v roce 2020. A zdaleka to není 18 mld., které mám schované v té knížečce od Andreje Babiše, kde říká, že to je spodní konzervativní odhad, 18 mld. ročně. A tak je to s těmi čísly vždycky. Buď je to kontrolní hlášení, nebo EET, no a možná ti podnikatelé, že jim to funguje, tak taky pro to mají nějaký význam, ale reálné to prostě není.

Říkal to můj kolega pan poslanec Skopeček - vláda vlastně pět let se soustředí vlastně na jednu stranu rozpočtu, a to na příjmovou. Za těch pět let - a paní ministryně je ve funkci necelý rok, takže má tu odpovědnost... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Kolik? Deset měsíců a to je necelý rok, paní ministryně, já myslím, že se shodneme, že deset měsíců je necelý rok. Tak nemůže mít odpovědnost za celých pět let. Protože ministerstvo je monokratický úřad, rozhoduje ministr, náměstci nerozhodují, plní vůli ministra a tak to má být, takže má odpovědnost za deset měsíců. Žádná ambice změnit cokoli na straně výdajů. Ano, paní ministryně řekla - navýšení důchodů není důchodová reforma. No to nikoho z nás ani nenapadlo, že to je důchodová reforma. Nevím, možná někoho z vás, ale z opozice nikoho to nenapadlo, že to je důchodová reforma.

Ale je to taky o počtu zaměstnanců, struktuře úřadů, o vlastně žádné nové elektronizaci, digitalizaci, zjednodušení. Jestli chceme mít profesionální státní správu nebo veřejnou správu, o které mluvila paní ministryně, a já věřím, že ji chceme všichni, tak cesta není přijímání dalších a dalších úředníků. Cesta je zefektivnění, snížení počtu nařízení, regulací, ale i počtu povinností, které dělají ti úředníci. Oni většinou plní to, co vznikne v této Poslanecké sněmovně, ty nové povinnosti. Mluvili o tom někteří moji předřečníci, jak vznikají nové administrativní povinnosti na straně obcí, měst a krajů. Ale s tím my můžeme něco udělat. Kdo jiný než zákonodárci? Vidíte nějakou ambici v tom rozpočtu s tím něco udělat, s byrokracií? Žádná ambice.

Takže nemá cenu se přít o tom, zda to je profesionální, ukazovat si grafy, koláče. No to je fajn, ale kde je nějaká priorita? To, že mají penzisté těžit z ekonomického růstu, není priorita, ale jasná danost. Kdo by mohl být proti? Když je na tom shoda, tak to není priorita, je to normální a má se to udělat. Ale nevidíme žádný tah na branku, jenom prostou údržbu. A je to škoda a je to promarněná příležitost.

A teď mi dovolte, když jsem tady dopoledne jmenoval některé ministry, tak jsem jim k tomu hned přibalil podíl výdajů, jak panu ministru dopravy, tak panu ministru školství, tak já bych se chtěl věnovat té největší kapitole státního rozpočtu a to je Ministerstvo práce a sociálních věcí. A tady paní ministryni nevidím, nicméně je to 637 mld., které by měla obhajovat paní ministryně a tady není. Ta má do kupy skoro tolik, co všichni ostatní ministři. Ale pojďme si aspoň pár slov říct k této kapitole.

Možné úspory, jednu jsem už říkal, 300 pracovních míst, průměrný plat 40 000, s odvody 53 600, úspora 193 mil. ročně. Jestlipak víte, že máme Výzkumný ústav práce a sociálních věcí? Kdo z vás o něm někdy slyšel, kdo z vás něco četl z publikací? Když jsem se zeptal, k čemu to je, tak mi lidé, kteří se pohybují v sociální oblasti, napsali poměrně drsné hodnocení, k čemu to je. Já vám to přečtu: "Výzkumný ústav práce a sociálních věcí je pouze úschovna lidí, kteří se potřebují někam uklidit. Podobný orgán není v žádném případě zapotřebí." A je to 80 mil. ročně. Já se chci zeptat paní ministryně práce a sociálních věcí, k čemu ten orgán je, jaký výzkum provádí a kdo tam uklízí ty lidi. 80 milionů. Sociální dialog. Jestlipak víte, že ze státního rozpočtu je placen sociální dialog? 38 milionů ročně. Já vím, že to jsou malé částky, ale šetřit se musí od malých částek. Takže proč platí státní rozpočet sociální dialog?

Teď zmíním úsporu, která určitě nepotěší naše kolegy vlevo. Odborové orgány kontrolují bezpečnost práce. Stát na to má svůj orgán, je to ústřední orgán státní správy, sídlo je v Opavě, kdybyste nevěděli. A přesto stát platí odborům, které se rozhodnou, že budou samy místo státu vykonávat kontrolu bezpečnosti práce. Kdyby to byla privátní firma, víte, co by říkali kolegové zleva? To je nepřípustná privatizace veřejné správy. Když to dělají odbory, tak je to co? Já nevím. Zase 40 mil. korun. Takže tyto čtyři položky, nebo pět, náhodně vybrané, už dělají 360 mil. úspor provozních výdajů jenom na ministerstvu. Vůbec nemluvím o dávkovém systému, k tomu se teprve dostanu. A to přece není málo.

A když se podíváme na ty výdaje - výdaje na důchody jsou jasné, shoda všichni ve Sněmovně, číslo odpovídá, spočteno, v pořádku. Co ale úplně v pořádku není, že vlastně vláda rezignovala na jakoukoli důchodovou reformu. Ano, máme to v programovém prohlášení, ta věta tam je, to je třeba přiznat. Ale je rok po volbách a kolik je hotovo? Nevím, slyšel jsem, že paní ministryně, nová paní ministryně, už má i harmonogram postupu. No my ho nemáme a naše zkušenost, vy nám nemusíte věřit, je taková, že pokud prosadíte důchodovou reformu těsnou většinou, tak to nemá dlouhé trvání. My jsme se poučili a cesta pro nás pro všechny je, pokud chceme něco s důchody dělat, tak ta většina musí být mnohem větší a ta shoda musí být mnohem větší, to znamená, každý z nás musí být připraven k mnohem větším ústupkům a ne prosazovat pouze svůj vysněný model té či které politické strany. To nikam nevede, to směřuje pouze k tomu, že děláme parametrické změny, ale před tím systémem zavíráme oči a ten problém odtahujeme a předáváme dalším vládám, ať už budou v jakémkoli politickém složení.

Chci připomenout, jak jsem o tom před chvílí mluvil, ten problém žen, které jsou více než 25 let nebo více než 20 let v penzi, které neměly šanci v bývalém režimu si vydělat na slušné peníze. Ale současně je další problém v důchodovém systému. Jsou to např. lidé, kteří dlouhodobě pečovali o své příbuzné a blízké, a ti mají mimořádně nízké důchody, protože ta doba se vlastně pořádně nezapočítává do možnosti. Máme problém s výší důchodů zdravotně postiženým lidem, kteří si nesou invaliditu už od dětství. Pamatujete si tu nehoráznou větu, kterou tady řekla paní ministryně práce a sociálních věcí? Těch 25 let, to má platit i pro invalidní důchodce? I těm chcete zvýšit o 1 000 korun měsíčně? Vzkazuji paní ministryni práce a sociálních věcí: ano, i těm ten návrh (nesrozumitelné). Ti lidé mají hendikep, pokud pobírají už dvacet let invalidní důchod, a někdo ještě z levé části politického spektra řekne: i těm chcete zvýšit důchod? Ano, i těm. Podívejte se, jak ty invalidní důchody jsou nízké.

Tak a dostávám se postupně k dávkovým systémům a sociálním dávkám. Podle našeho názoru nešťastně, a já nevím, jestli se to dá změnit metodicky, paní ministryně, do sociálních dávek v součtu se dostávají důchody. A já si myslím, že bychom to měli rozlišovat. V našem pojetí světa není důchod sociální dávka. Nevím, jestli vás k tomu nutí rozpočtová pravidla, nebo ne, tak já bych pro příště poprosil, ať máme zvlášť výdaje na penze a výdaje na sociální dávky, protože pak je to férová debata. Důchod není sociální dávka, to je prostě úplně něco jiného.

Teď se chci věnovat skutečně sociálním dávkám, letem světem, maximálně hodinu či dvě, jednotlivým typům sociálních dávek.

Přídavek na dítě. Svedli jsme o to souboj v minulém volebním období, nicméně když se podíváte na ten výsledek, tak zjistíte, že ten efekt, kteří ti, kteří to podporovali, to vlastně nepřineslo. Tím, že se zvyšuje průměrná mzda a je to dávka, která je testovaná na příjmy rodiny, tak nedošlo k rozšíření počtu příjemců těch dávek.

Já jsem zaznamenal v minulých dnech, nebo týdnech, už nevím, já nevím, jestli to nevyděsilo i paní ministryni financí - paní ministryně práce a sociálních věcí, jejímž základním slovesem, to už jsem tady jednou říkal, je zvýšit, chce navrhnout zvýšit životní a existenční minimum. Není pro to žádný důvod. Není pro to žádný důvod. Při rekordní nezaměstnanosti není žádný důvod zvyšovat tyto dávky.

Současně se zvyšuje minimální mzda. Tam já vidím největší problém v té zaručené mzdě v těch vyšších skupinách - pět, šest, sedm, osm. To v krajích s nižší mzdou, jako je Moravskoslezský, skutečně vytváří pro zaměstnavatele problémy. Tady my zase doporučujeme rozdělit tu debatu o minimální mzdě a zaručených mzdách a vést ji skutečně racionálně a ne ideologicky.

A není žádný důvod zvyšovat životní a existenční minimum. Pokud chceme, a já věřím, že většina v Poslanecké sněmovně chce, aby se vyplatilo pracovat těm, kteří pracovat mohou, tak není žádný důvod. Na druhé straně když budeme přísně posuzovat sociální dávky, tak ti, kteří je skutečně potřebují, mohou dostat více než dneska. Mohou dostat více než dneska, když je nebudou pobírat ti, kteří je pobírat nemusí a nemají. Souvisí s tím příspěvek na bydlení a podobně.

Nevím, proč je taková nedůvěra vůči obcím. My si myslíme, že obec je přesně ta entita, která by měla rozhodovat o tom, kdo má například doplatek na bydlení dostávat. Obec moc dobře ví, jestli je to zavedená organizace, která poskytuje kvalitní sociální služby - mohl bych jmenovat Armádu spásy, Charitu a mnohé jiné - nebo je to někdo, kdo si koupí hotel a vytváří tam ubytovnu jenom proto, aby kasíroval v nevyhovujících podmínkách peníze z doplatku na bydlení. Ale toho se zejména sociální demokraté obávali, a přestože jsme to schválili, tak... abych nepoužil tak silné slovo, ale tak to řeknu, (kvůli) sabotáži bývalého ministra vnitra a bývalé ministryně práce a sociálních věcí najednou z povinnosti respektovat stanovisko obce se stalo doporučující stanovisko obce.

Přitom obce, například v Karviné, kde jsou sociální demokraté tak úspěšní i letos, měly velmi dobře vypracovaný systém - my jsme tam nevládli, byli jsme v opozici - kdy velmi dobře uměli rozeznat, komu ten doplatek přináleží a komu ne. Ale to bylo ze zákona odstraněno. Pak bylo přijato něco, co je mnohem méně elegantní a mnohem méně účinné, ale taky se to používá - to jsou ty bezdoplatkové zóny. Ale je to horší řešení, než to, aby to schvalovaly obce. Ale je to lepší řešení než nemít nic.

Pokud s tím něco chceme dělat, tak dejme důvěru starostům, zastupitelstvům a těm obecním úřadům. Ti totiž jsou schopni dělat skutečné sociální šetření a provádět sociální práci. Ne úřady práce. Ty to pořád posuzují od stolu. A přitom přibíráme nové a nové zaměstnance na úřady práce. Zeptejte se, jestli znají ty lidi, jestli vědí, jestli platí poplatky, jestli posílají děti do škol a tak dále. A pak zbudou peníze pro ty, kteří ty dávky skutečně potřebují a kteří si to zaslouží. Myslím, že se máme vrátit k debatě o sloučení příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení, ale v každém případě to testovat na příjmy. Bez toho to nebude mít žádný smysl.

Rodičovský příspěvek. Dokonce je to v koaliční smlouvě, že se zvýší. Velmi často vláda, kterákoliv vláda, abych byl spravedlivý, když chce podpořit argumentačně nějaký svůj politický krok, tak nechává zpracovat studie v porovnání se zahraničím a říká: V zahraničí je to tolik, řídíme se těmito zdroji... (Odmlka pro silný hluk, zejména na levé straně sálu. Předsedající žádá o klid.)

Tak já bych poprosil vládu, aby udělala nějakou studii, kdyžtak to uděláme přes Parlamentní institut, ale aby to byla vládní studie, která by mohla porovnat délku rodičovské, rodičovské příspěvky, délku mateřské, příspěvky mateřské například v zemích Evropské unie. My máme poměrně velkorysou rodičovskou dovolenou. I když ta dovolená - souhlasím s panem poslancem Juchelkou, teď ho tady asi nevidím tak rychle - ale že to není dovolená, že to užívané sousloví není šťastné.

Máme i vícerychlostní, což je správně. Rodiče se mohou střídat, což je taky správně, a je poměrně velkorysá, co se týče financí, což je taky správně. Ale není žádný důvod to zvedat o 80 tisíc z 220 na 300. To je kolem 35 %. Neviděl jsem žádnou studii, proč bychom to měli dělat. Tak porovnejme, nechme si zpracovat analýzu, jak je to v okolních zemích, jak je to v zemích Evropské unie s délkou a výší, než přistoupíme k tomu, že ty dávky budeme zvyšovat.

Jednou z dávek, které jsou v rozpočtu MPSV, jsou dávky v pěstounské péči. A podle toho, jak se díváme na údaje, tak počet pěstounů vlastně roste. My si myslíme, že základní úlohou je, pokud je to jen trochu možné, nechat děti v rodinách. A to by měla být základní úloha OSPODu ve všech obcích s rozšířenou působností. Když už to není z objektivních důvodů možné, tak potom by mohla nastoupit pěstounská péče a až potom jako poslední je ústavní péče. Ale pokud se zvyšuje počet pěstounů, tak by bylo spravedlivé a rozumné vědět, zda se snižuje počet dětí v ústavní péči. Protože logicky by to tak být mělo. Pak to má smysl podporovat, protože je to lepší... (Další odmlka pro hluk. Předsedající žádá o klid.) Paní ministryně je v tom nevinně, já to chápu.

Měli jsme v roce 2006 12 500 pěstounů, v roce 2007 12 900, v roce 2008 je to 13 000 a příští rok to mát být 14 300. A mě by skutečně zajímalo, zda klesá počet dětí v ústavní péči, pak to plní tu funkci. Pokud ne, tak je něco špatně na tom systému a měli bychom se tomu věnovat. Je to citlivé téma. Já jako bývalý primátor musím říct, že je to jedno z nejcitlivějších témat, které řešíte na úřadu. OSPOD, ty dámy, protože většinou to dělají dámy, to mají velmi těžké, ale musíme se i na tohle podívat. Zda ten efekt, podpora pěstounské péče vede k tomu, že se snižuje počet dětí v ústavní péči, nebo ne.

Dávky nemocenského pojištění mají příští rok růst poměrně dost procentuálně. Nevím proč, paní ministryně financí. Proč mají růst dávky nemocenského pojištění příští rok? V roce 2017 byly dávky nemocenského pojištění zhruba 28 miliard, to je loni, a příští rok je plánováno 36,2 miliardy. To je nárůst zhruba přes 20 % v průběhu dvou let. Nevím, z čeho to plyne. Zda je to jenom nějaká lineární tabulka, konstanta, kterou zvýším výdaje.

Dávky v hmotné nouzi. Tady se vrátím vzhledem k tomu, že dávky v hmotné nouzi jsou navázány na životní minimum, k našemu odmítavému stanovisku na zvýšení životního minima. V současné době není naštěstí žádný problém, aby lidé 50+ jako já našli uplatnění na pracovním trhu. Aby našly uplatnění na pracovním trhu matky, které se vracejí z rodičovské dovolené, díky tomu, že je rekordně nízká nezaměstnanost. A kdo může a jeho zdravotní stav mu to umožňuje, by měl pracovat. Zeptejte se nebo si přečtěte, kolik je volných pracovních míst každý měsíc a o kolik přicházejí nejenom ty firmy, o kolik zakázek, ale o kolik i díky ušlým daním přichází česká ekonomika a český stát.

Pak další příspěvek je příspěvek na mobilitu. Tady by se mohly snížit administrativní náklady. Kdyby se to vyplácelo jednou za pololetí, sníží se administrativní náklady. A je třeba otevřít debatu na uznávání zvláštních pomůcek, protože je to na pomezí zdravotního a sociálního. Je to ta dlouhodobá debata, kde končí zdravotní péče a kde začíná sociální péče. To není určitě politické téma, ale je to téma, kterému bychom se měli věnovat, a my jako konzervativní pravice jsme připraveni přispět i svým pohledem na debatu.

Podpora v nezaměstnanosti 7,3 miliardy pro příští rok. Já nevím, paní ministryně, čím vás paní ministryně práce a sociálních věcí přesvědčila, že to číslo je správně. Mně připadá příliš vysoké při tom, jaká je situace na trhu práce. A dlouhodobě mám velké pochybnosti o efektivitě položky, která se jmenuje aktivní politika nezaměstnanosti. Dlouhodobě za vlád ODS, abych byl spravedlivý, jsem marně prosazoval svůj radikální odmítavý postoj k této položce, že z praxe vím o úrovni různých školení tam a zpátky, peněz to stojí a efekt je velmi nízký a velmi těžko měřitelný. A za ty roky se tam - nechci říct investovaly, to ne, to není správné sloveso. Za ty roky se tam utratily desítky miliard korun a myslím, že efekt je velmi sporný. Mám tady nějaká čísla. I na příští rok se opět plánuje 2,5 mld. na aktivní politiku nezaměstnanosti.

To bylo jenom pár ukázek z jedné kapitoly. Ale protože tady máme torzo vlády, nebo v průběhu dne jsme měli torzo vlády, tak vlastně nejsme schopni vést (diskusi). Já bych očekával, že v tuto chvíli vystoupí ministryně práce a sociálních věcí a řekne: já si nemyslím, že 300 zaměstnanců na MPSV je dobře, já myslím, že bychom jich mohli propustit jenom 150, nebo 100, vy se pletete. A vysvětlí mi, co těch 300 lidí, které nabrala její předchůdkyně, tam vlastně dělá. Co myslíte, dozvíme se odpověď dneska? Nedozvíme.

Můj kolega Martin Baxa se ptal na program, jehož trapně nízkou hodnotu znám i ze své praxe z komunální politiky. Neptejme se na mikrofon. Podívejte se do rozpočtu, kolik dává stát na své instituce v oblasti kultury a kolik dává na program a podporu všech ostatních. 160 milionů korun na podporu všech divadel a symfonických orchestrů, které nezřizuje stát! Divadlo v Opavě má roční náklady přibližně 70 milionů korun. Když se zúčastníte nějaké konference o financování kulturních institucí, tak všichni, kteří vystoupí, stát, kraj, obec, zřizovatel, ředitel divadla, volají po vícesložkovém, vícezdrojovém financování. No jo, a pak dá obec 98 % a stát jedno, a máme na to program a říkáme tomu podpora profesionálních divadel a symfonických orchestrů. Já jsem pevně přesvědčený, že divadla nemají být jenom státní, že mají být i v regionech, městech, obcích a v krajích.

Máme tady ministra kultury, aby nám řekl, co s tím udělá? Má taky zkušenost. Byl primátor, nebo ještě možná je primátor Olomouce. Myslím si, že ještě není zvolený nový, ne? Tak ještě bude ve funkci. Myslím, že primátor je, dokud není zvolen nový, ale je to skoro jedno, jestli je deset dnů primátor, nebo skončil před deseti dny. Určitě má svoje příspěvkové organizace v oblasti kultury a sám bude vědět, kolik dostaly kulturní instituce v Olomouci ze státního rozpočtu z tohoto programu. Dočkali jsme se odpovědi? Nedočkali.

Vrátím se k celkovému hodnocení. Občanští demokraté mohli připravit také vlastní usnesení k vrácení k přepracování, myslíme si, že nemáme soutěžit v opozičních stranách, kdo to předloží první, takže my podpoříme všechny návrhy na vrácení a přepracování. Logicky bych to nechal hlasovat, pokud mohu, podle výše, o kolik se má snížit rozpočet, abychom mohli logicky my, kteří to podporujeme, hlasovat pro všechny návrhy, které zazněly.

Hlavní důvod je úplně jednoduchý, a není to jenom deficit, abychom řekli. Bez ambicí, bez priorit, bez nápadu, instantní rozpočet. Takový rozpočet nemůže rozumná pravicová konzervativní opozice podpořit. Tomu přece rozumíte. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, pane předsedo. Faktická poznámka pan poslanec Ferjenčík. A pak s přednostním právem pan poslanec Kalousek a paní poslankyně Schillerová. Ještě než vám dám slovo, pane poslanče, přečtu omluvy. Paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá od 17.00 hodin do konce pracovního dne a pan poslanec Jiří Běhounek od 19.15 do konce jednacího dne.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem jenom jednu věc vypíchnout z toho projevu pana Stanjury a chtěl jsem poprosit paní ministryni, jestli by se tím mohla zabývat. Bohužel pan Faltýnek... Omlouvám se.

Mám jenom prosbu, abyste skutečně zkusila realizovat prosbu pana poslance Stanjury v té věci oddělení důchodů a zbytku sociálních dávek. Ono to dělá za prvé strašný zmatek u veřejnosti, když se každý rok ve zprávách prezentuje státní rozpočet a vlastně vyvolává to podle mě nenávist k Romům, protože lidi uvidí, že tam je 600 mld. výdajů na sociální dávky, a úplně neodůvodněně si část lidí myslí, že to je způsobené, že financujeme někoho, kdo nepracuje, a přitom reálně jde z drtivé většiny o důchody.

A druhý problém, který už není prezentační, je ten, že je obtížné sledovat vývoj toho ukazatele, protože když se zhoršuje vývoj rozpočtu, zhoršuje se ekonomická situace, narůstají výdaje na sociální dávky, ale důchody nejsou valorizované tak rychle, protože průměrné mzdy nerostou tak rychle. Takže vlastně ty dva trendy jdou proti sobě, a tím, že vlastně dvě kapitoly se zcela opačnými vývoji trendů jsou v jednom čísle, tak to úplně zamlžuje sledování vývoje.

Jinak bych chtěl doplnit, že spousta Romů pracuje. Je to velká většina, nicméně bohužel tento předsudek v naší společnosti je.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času faktické poznámky. Já bych poprosil Poslaneckou sněmovnu, než dám slovo panu poslanci Kalouskovi, aby kdokoli z vás má něco podstatného, co si potřebuje sdělit se svými kolegy, aby to vyřešil v předsálí jednacího sálu, abychom dali prostor přednášejícímu k tomu, aby řekl, co potřebuje.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, budu poměrně stručný. Jenom dvě drobné poznámky k tomu, co tady zaznělo od mých předřečníků, a dvě poznámky k tomu, co říkala paní ministryně, když komentovala naši diskusi.

Co se týče pojmosloví - sociální dávky a starobní penze - ono to v tom rozpočtu je. Když se podíváte na rozpis, lze přečíst, tohle je celkový objem sociálních dávek a z toho jsou starobní penze tolik a invalidní penze tolik, to si prostě přečteme. Kdo si to přečíst chce, tak si to přečte. Pokud se dohodneme, že to přejmenujeme, tak to také není vyloučeno, ale asi není úplně přesné říkat, že to tam není, ono to tam je. A je to tam celá léta.

Prudký nárůst nemocenského pojištění, kterému se tady divil pan poslanec Stanjura, to je celkem logická reakce aparátu Ministerstva financí na politické rozhodnutí zrušení karenční doby. To je průmět rozdílu, kdy kdysi došlo k nějaké úspoře, no a teď zase dojde k nějakému nárůstu výdajů vzhledem k tomu, že dnes jsou samozřejmě mzdy a výpočet jejich nemocenské jinak, tak to dělá zhruba 8 mld. Nikdo z nás není schopen odhadnout, jaká bude nemocnost populace v příštím roce. To se odhaduje asi tak stejně dobře, jako se odhaduje položka pohřebné. To mě každý rok bavilo, když jsme měli prognózovat, kolik vydáme na pohřebné. To se taky nedá úplně prognózovat a ovlivnit. Ale že ten nárůst je tam způsoben karenční dobou, o tom samozřejmě není pochyb. Jenom podotýkám, že to je poslední reformní opatření, které ještě vydrželo ze všech povinných pojistných systémů, které tato vláda ruší, a přitom sama s žádným jiným nepřišla.

Poslední poznámku k tomu, co řekl pan poslanec Stanjura a kde bych si dovolil s ním nesouhlasit, byl hodnoticí soud, kdy řekl, že rozpočet je nemastný neslaný, úřednický. Troufnu si říct, že ne. Troufnu si říct, že kdyby profesionální aparát Ministerstva financí sestavoval rozpočet bez jasného politického zadání, tak by to taková hrůza nebyla. Že by ten rozpočet byl technický, možná bychom v něm obtížně hledali priority, ale měl by mnohem větší národohospodářskou logiku, než má to, co máme na stole. Tohle není úřednický rozpočet. Tohle je komunistický rozpočet. Skrz naskrz komunistický rozpočet. Z tohoto hlediska je zcela pochopitelná podpora poslanců KSČM tomuto rozpočtu, tomu rozumím. Proč by komunisté neměli podporovat komunistický rozpočet? Možná trochu více údivu bychom mohli mít vůči poslancům ANO a ČSSD, ale koneckonců to je jejich rozhodnutí. Ale určitě to není technický a nemastný neslaný rozpočet. Je to komunistický rozpočet.

K tomu, co říkala paní ministryně k počtu státních zaměstnanců. Když se nás tady ptala, no, potřebovali jsme tolik a tolik učitelů, potřebovali jsme tolik a tolik policistů, potřebovali jsme tolik a tolik - teď už nevím čeho... (Hlas z pléna: Vojáků.) Vojáků, děkuji. No ano, to také nikdo nezpochybňuje. Ale prosím pěkně ta armáda státních zaměstnanců bude mít příští rok téměř 470 tisíc. A ještě před čtyřmi roky byla zhruba o 40 tisíc nižší. A já nezpochybňuji priority vlády, která prostě reaguje na bezpečnostní situaci a situaci ve školství a musí zvýšit počet učitelů a musí zvýšit počet policistů. Ale pak někde jinde musí umět ubrat. Prostě ta vláda - je to stejné, jako když v rodinném rozpočtu se chystám na zahraniční dovolenou a přijde vítr a odnese mi střechu. Já v tu chvíli pravděpodobně neřeknu: no, já si musím půjčit, protože si přece neopravím střechu. Já v tuto chvíli pravděpodobně si odřeknu tu zahraniční dovolenou a opravím tu střechu.

Vy veškeré výzvy, milá vládo, které před vás přicházejí, řešíte výlučně extenzivně. Přichází výzva, to, co je teď, je konstanta a prostě extenzivním nárůstem ten problém vyřešíme. Ale to náš první předřečník, který tady mluvil od 9 hodin od ráno těch 16 minut, tak by řekl: no, tohle umí i ten cvičený foxteriér. Prostě je možné měnit priority, ale není možné ty problémy řešit extenzivním nárůstem. (Neklid a hluk v jednacím sále.)

A to je tak asi všechno, co jsem chtěl říct k tomu, co říkala paní ministryně. Protože hádat se tady v tomhle ruchu o konkrétních číslech a o tom, co je nebo není relevantní srovnání, v tuhle chvíli pokládám už za neefektivní. (Gongování.) To si nechme na nějaký soukromější seminář.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji panu poslanci Kalouskovi. S přednostním právem mám tady přihlášeného pana poslance Chvojku.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. (Gongování.) Hezký podvečer, dámy a pánové. Já bych chtěl jménem dvou poslaneckých klubů, hnutí ANO a ČSSD, navrhnout, aby Poslanecká sněmovna dnes jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích po 19. hodině i po 21. hodině, případně i po 24. hodině.

Děkuji. (Ojedinělý potlesk v levé části jednacího sálu, neklid a hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Jelikož je to procedurální návrh, nechám o něm hlasovat. (Žádosti z pléna o odhlášení.) Je tady žádost o odhlášení. Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se omlouvám, já mám námitku o nehlasovatelnosti tohohle návrhu. Hlasovatelné je jednání a hlasování po 19. hodině, po 21. hodině. Možná vás překvapím, ale já to podpořím, protože si myslím, že o státním rozpočtu má být dneska rozhodnuto. Ale není možné rozhodovat o hlasování po 24. hodině, protože 24. hodinou končí jednací den. Už jsme to tady mnohokrát řešili. A tohle je úzus. Už jsme to tady mnohokrát řešili, proto je to nehlasovatelné. Je hlasovatelný návrh, že se bude jednat a hlasovat po 19. i po 21. hodině, po 24. hodině nikoliv.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Chvojka.

 

Poslanec Jan Chvojka: No tak já děkuji za tu vstřícnost pana kolegy Kalouska. Nicméně musím přiznat, že jsem to konzultoval s legislativou, která mi to takto dala a řekla, že je to v pořádku. I moji ctění kolegové, jako například bývalý předseda poslaneckého klubu Sklenák říká, že už jsme o tom právě několikrát debatovali a že si myslí, že to můžu navrhovat tak, jak jsem to navrhl. Nicméně samozřejmě pokud je s tím nějaký problém, tak v rámci dejme tomu snazšího projednání tohoto bodu a toho, že nechci strávit další hodinu debatou o tom, jaký návrh je správný, tak po 19. a 21. hodině, jestli mohu takto. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Odhlásit jsem vás odhlásil. Rozumíme všichni, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 50: přihlášeno 182 poslanců, pro 122, proti 23, zdrželo se 37. Návrh byl přijat.

 

Tak a teď se vracíme zpátky do rozpravy k bodu o státním rozpočtu. Do rozpravy je řádně přihlášen pan poslanec Jiří Kobza.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím, máte slovo. A poprosím Poslaneckou sněmovnu opět o to, aby pokud máte něco na řešení se svými kolegy, abyste to řešili v předsálí a tady dali prostor řečníkům, ať sdělí to, co chtějí sdělit. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Kobza: Vážené kolegyně, vážené kolegové, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, já mám jeden takový osobní problém s rozpočtem. Já jsem dostal kapitolu 306 prostřednictvím zahraničního výboru, který to dostal ve stejný moment od Ministerstva zahraničních věcí, dnes v půl čtvrté odpoledne. Takže jsem absolutně neměl možnost nějakým způsobem si to prostudovat, a proto nemůžu podpořit rozpočet, který jsem neměl možnost zpracovat. Dvě hodiny zasedání tady a ještě k tomu prostě opravdu nestačí. Nejsem účetní, možná nemám takovou erudici jako moji ctění předřečníci, ale tuto kapitolu já nemůžu podpořit, protože prostě jsem neměl možnost ji prostudovat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Richterová. Paní poslankyně Richterová není... (Z pléna: Je.) Je přítomna, už jde, pardon. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pár poznámek k projednávanému prvnímu čtení rozpočtu, které navážou na pana kolegu Stanjuru.

Já bych ráda, musím říct potěšeně, zareagovala na to, jakou váhu v jeho projevu měla sociální problematika, věci, které se ve finále dotýkají statisíců lidí, protože skutečně to největší bohatství země jsou prostě lidi, to jsme my. A nejvíc ztrácíme, když neumožníme to, aby byl využit potenciál zejména mladých lidí s různým znevýhodněním.

Dneska jsme země, která velice negativně přenáší začarované kruhy chudoby, znevýhodnění, špatných návyků. Jsme v podstatě velice špatní v tom pomoci dětem chudým, z různých problematických rodin, aby se z tohohle začarovaného kruhu vymanily. A tenhleten těžký životní start, kterým ve skutečnosti ztrácíme všichni, protože se pak replikují různé špatné vzorce, je možné prolomit.

Ráda bych upozornila, že jsou známé nástroje, byly v minulosti zpracovány řady studií, byly trošku prošlapány cestičky, kudy jít, ale zatím se tak úplně nepovedlo z nich udělat dálnice, takové ty, jakých stavíme 14 km ročně. My tohle musíme stavět právě i na tom sociálním poli, aby se tady za dvacet třicet let dalo dobře žít.

Takže mám návrh, ať se ten rozpočet reálně zaměří vedle jaksi udržování současného stavu na investice i na poli - já tomu říkám sociální infrastruktura. Dnes bohužel neumíme nic jiného než dávat peníze. Ale co pomáhá mnohem víc, je provázat chytrou, rychlou i finanční podporu se službami. A tyhlety chybějící koncepční navazující služby pro lidi v potížích jsou ten hlavní důvod, proč se nám nedaří protínat ty začarované kruhy.

Byly tady zmíněny dětské domovy, ústavní péče. Já bych to rozšířila. Podívejme se na to, že těch zhruba tisíc dětí, mladých lidí, kteří opouštějí ať už tu ústavní, nebo i pěstounskou péči, každoročně potřebuje nějak pomoct do začátku života. A my jim dnes dáváme maximálně jednu finanční dávku. Nejsou tam plošně garantované podpůrné návazné služby. Jsou některé kraje, kde to funguje lépe, co se týče startovacích bytů a podobně. Ale chci upozornit, že jako stát jsme schopni roky v podstatě investovat až v součtu miliony a miliony, ale potom v takovém tom kritickém, křehkém období necháme ty mladé lidi spadnout na úplné společenské dno. A je to časté, protože prostě mezi bezdomovci je zhruba 70 % lidí, kteří právě prošli třeba dětskými domovy.

Tato chybějící návazná podpora pro lidi opouštějící zařízení je též velice chatrná u psychiatrických pacientů, nebo třeba i u chybějící podpory, skutečně té reálné, včetně nějakého doprovázení při zajišťování bydlení, třeba i u lidí propouštěných z vězení, čili po odpykání trestu je velmi málo v tom velice nákladném a drahém systému zase dáme do toho počátečního začlenění lidí zpět do pracovního trhu, do společnosti.

Ráda bych tady apelovala na to, abychom třeba začali v té sociální infrastruktuře investovat například tím, aby se skutečně povedlo dojednat Ministerstvu financí s obcemi, že přispějí na výkon sociální práce při podpoře lidí, aby byli schopni udržet si běžné bydlení, aby se nám ve výsledku v budoucnu podařilo omezit naprosto zásadním způsobem doplatky na bydlení, které jdou často do příšerných ubytoven a skutečně do byznysu s chudobou. Ale bez té prvotní investice do sociální práce to nepůjde. To je první apel.

Druhý apel je, máme i kde začít. Víme z čísel, že máme zhruba 15 tisíc dospělých osob pečujících o děti do 15 let, které jsou na dávkách v hmotné nouzi. Z velké části je těchto 15 tisíc dospělých právě na těch ubytovnách nebo ve velmi nevyhovujícím bydlení. 15 tisíc lidí na 10 milionů obyvatel. To není zas tolik. My můžeme začít na tomhle čísle a už tím reálně pomůžeme protnout, rozetnout ty začarované kruhy, protože kvalitní bydlení znamená lepší školní docházku, menší stres a vyrovnání těch životních šancí.

Co se té podpory škol týče, tam je pak naprosto klíčové, aby vedle pouhých dotací, kterými nyní podporujeme třeba velmi účinný program obědů do škol, se to stalo právě skutečně všeobecně dostupnou státní politikou, aby chudé děti nebyly závislé na tom, zda jejich škola a jejich kraj jsou zapojeny do programu, ale aby tenhle účinný, pozitivně motivující nástroj byl skutečně všeobecně dostupný.

Vedle pozitivní motivace a podporu dětí přes obědy do škol, případně obědy pro školy, jak se také jiný program jmenuje, je ještě jedna věc, která v minulosti fungovala. Namísto nekonečných debat se můžeme podívat, jak v minulosti fungovaly příspěvky na dojíždění do školy. I to je totiž zase možnost pozitivně motivovat přes zpětné proplácení. Třeba u navštěvování středních škol je zřejmé, že to je velký důvod, proč těch několik tisíc mladých lidí z vyloučených lokalit se nakonec na střední školu vykašle.

Vedle příspěvku na dojíždění jako zase možné investice do skutečně hlubokých změn v tom, aby nám nepropadaly další a další generace mladých lidí do toho začarovaného kruhu, tak úplně podobně je možné se bavit o asistentech pedagoga pro znevýhodněné lokality, pro znevýhodněné žáky. Čili ne pouze o asistentech pro děti s postižením, ale pro ty děti a pro ty učitele bych zdůraznila, kde pedagogové skutečně nemohou suplovat všechny ty chybějící sociální, případně hygienické rozměry, které je potřeba mít zajištěné, aby děti pak mohly zvládat běžnou výuku. Tohle je jedna část. (Velice silný hluk v sále.)

A druhá sociálně infrastrukturní část je ještě doprovázení zpět do práce. Naprosto souhlasím s tím, co tady také zaznělo, že nejsou efektivní naše politiky zvané aktivní politika zaměstnanosti, různé rekvalifikační kurzy. Nikdo nevyhodnocuje, zda všechny ty certifikáty a osvědčení k něčemu přispívají. Ale co v mnoha zemích světa funguje, je skutečně motivování zprostředkovatelských, teď to bude znít ošklivě, ale agentury se jinde osvědčily.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně, já vás přeruším. Hluk v sále je opravdu nedůstojný jednání Poslanecké sněmovny. A vy všichni, kdo k mikrofonu chodíte, víte, jak je nepříjemné, když musíte mluvit do hučícího sálu. Takže vás poprosím o to, abychom se ztišili. Děkuji vám. Máte slovo, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za zklidnění.

Skutečně jedním z velmi účinných nástrojů, jak snižovat dlouhodobou nezaměstnanost a jak lidi, kteří pracovní návyky ztratili nebo je nikdy nezískali, postupně začlenit, je takzvané sdílené zprostředkování práce nebo doprovázení zpět do práce, kde jsou ať už organizace, nebo jednotlivci odměňováni za to, jak dlouho si ten člověk tu práci udrží, normální bonusy za to, že půl roku, tři čtvrtě roku, rok ten člověk, který byl dlouhodobě nezaměstnaný, pracuje. Je to něco, co funguje v jiných zemích. A přesně tenhle nástroj nám zoufale chybí, protože my veškeré břemeno té obtížné počáteční práce s lidmi, kteří nemají pracovní návyky, přenášíme na zaměstnavatele. A to nemůže fungovat. Jediné, kde to trochu funguje, jsou obecní podniky, například obecní technické služby a podobně.

A tam přece jen máme ještě jeden obrovský problém, a sice administrativní náročnost zaměstnávání osob v exekucích. Komunikace s exekutory například při zaměstnání 32 osob zatížených většinou osmi až deseti exekucemi třeba v Technických službách ve Varnsdorfu znamená celou jednu pracovní sílu na celý rok na plný úvazek, aby pouze přes datovou schránku komunikovala s exekutory. Čili namísto řešení jaksi nových a nových certifikátů a nevyhodnocovaných, patrně často velmi neúčinných rekvalifikačních kurzů se zaměřme ve státní politice a ve státním rozpočtu na to, jak budeme alokovat naše peníze, na tyto systémové změny, které nám zásadně chybí, a ve výsledku skutečně směřujme k tomu, aby to největší bohatství naší země, což jsou lidi, všichni říkají, jak lidé dnes v práci chybějí, tak abychom skutečně dali šanci těm, kteří mají nejrůznější znevýhodnění, a našim zaměstnavatelům, aby tyto lidi mohli realisticky zaměstnat, aby to celé nebyly vzdušné zámky.

Ještě jednou se vracím k těm dětem ze znevýhodněného prostředí. Pokud nebudeme schopni poskytnout účinnou podporu právě dětem opouštějícím ústavní zařízení a pěstounskou péči a pokud nebudeme schopni i v tomto navrženém rozpočtu velice cíleně financovat primární péči, práci s rodinami, které se dostanou do krize, a rychlou sanaci těch krizí, třeba i formou změny zacílení dávek mimořádné okamžité pomoci jakožto nástroje, který máme zavedený, nebo právě tím zvýšením příspěvku obcím, aby mohly skutečně intenzivně sociálně pracovat s rodinami, které jim pomůžou bydlet v běžném bydlení, pokud takovéto změny systémového charakteru neučiníme, tak se nechci dožít toho, co nás tady bude čekat za 20, 30 let v některých lokalitách naší země.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Jelikož neregistruji žádné faktické poznámky ani řádné přihlášky do rozpravy, nevidím žádná přednostní práva, končím obecnou... Faktická poznámka, prosím pana poslance Benešíka.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, za trpělivost. Já budu velmi stručný. To, co popisovala paní poslankyně Richterová, jsou určitě velmi dobré, zásadní věci, které rozhodně přispějí ke zkvalitnění života v naší společnosti. Chtěl bych jenom upozornit, že celou řadu věcí, které zde popisovala, v České republice máme. A velmi často i daleko efektivněji než stát vykonávají nejrůznější organizace, např. diakonie nebo Charita České republiky. A to, o čem mluvil můj kolega Vít Kaňkovský ohledně posílení právě této kapitoly na sociální služby, tak to je přesně o tom. Naše charita v Uherském brodě zdaleka nedělá jenom terénní služby a neobsluhuje, řekněme, dépéesky apod., ale poskytuje například poradenství. Stará se o matky v nouzi, atd., atd. Poskytuje hospicovou péči. Čili to jsou ty věci, které tady zazněly a mají návaznost s tím, co tady přednášel Vít Kaňkovský. Takže já doufám, že ten jeho návrh podpoříme, aby právě i tyto služby, které jsou rozhodně záslužné a dobré, se mohly rozvíjet.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka, pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já se omlouvám za tuto faktickou poznámku, nicméně na Facebooku ČT 24 píšou, že rozpočet už prošel, tak jsem se chtěl zeptat, jestli jsem něco minul. (Oživení a smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Neregistruji žádné faktické poznámky ani řádné přihlášky do rozpravy. Přednostní práva také ne. Končím obecnou rozpravu. Poprosím o závěrečné slovo paní ministryni financí. Není potřeba. Závěrečné slovo paní zpravodajky? Není potřeba.

Poprosím paní zpravodajku, aby nás provedla procedurálními a jinými návrhy.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych v úvodu vás seznámila s tím, že faktických připomínek se zúčastnilo 21 kolegyň a kolegů a někteří opakovaně. A rozpravy se zúčastnilo 27 kolegyň a kolegů a z toho vyplynuly návrhy, které máme k prohlasování. Jsou to tři návrhy, které navrhují vrátit vládě návrh zákona o státním rozpočtu k přepracování. Vzhledem k tomu, že každý tento návrh má jiná doporučení, tak budeme hlasovat všechny tři návrhy tak, jak už tady byl požadavek. To znamená, že začneme tím, kde to přepracování se snižuje schodek o 40 mld., pak bude 23 a pak bude to třetí, které je bez částky a je v obecné rovině.

A na závěr, pokud neprojde ani jeden z těchto návrhů, bychom hlasovali o usnesení rozpočtového výboru. To je procedura, kterou navrhuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Je obecný souhlas s touto procedurou? Nechám o tom hlasovat.

Zahajuji hlasování o proceduře. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, přihlášeno 183 poslanců, pro 183. Návrh byl přijat.

 

Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Děkuji. Dovolte, abych vám ještě připomněla vždycky ten návrh, o kterém budeme hlasovat.

Prvním návrhem, se kterým bychom se měli vypořádat, je návrh usnesení, které přednesl pan kolega Kalousek a zní: "Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením. 1. Příjmy ponechat v navržené výši. 2. Výdaje snížit o 40 mld. korun. 3. Saldo vyrovnané. 4. Poměr investičních výdajů k celkovým výdajům navýšit z navržených 8,1 % alespoň tak, aby dosáhly poměru posledního roku hospodářské krize 2012, to je 9,2 %. To znamená, navrženou částku 122 mld. korun investičních výdajů navýšit alespoň na částku 150 mld. korun." Termín toho přepracování 20 dnů, což je v souladu s jednacím řádem, § 102.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Rozumíme všichni, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, přihlášeno 183 poslanců, pro 52, proti 99, 32 se zdrželo. Tento návrh byl zamítnut.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Přistoupíme k hlasování o druhém návrhu, který přednesl pan kolega Ferjenčík. A ten zní: "Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu a doporučuje vládě provést následující změny v základních údajů návrhu zákona o státním rozpočtu. A. Příjmy zachovat na dosavadní úrovni. B. Výdaje snížit o 23,7 mld. korun. C. Zachovat dosavadní úrovně kapitálových výdajů v absolutních číslech. D. Zachovat dosavadní plánované úrovně zvýšení prostředků na vzdělávání. E. Zachovat dosavadní plánované úrovně zvýšení prostředků na dopravní infrastrukturu. F. Zachovat dosavadní plánované úrovně zvyšování platů nízkopříjmových zaměstnanců." A termín rovněž 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nechám hlasovat o tomto návrhu v hlasování číslo 53.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, přihlášeno 184 poslanců, pro 84, proti 99, zdržel se 1. Návrh byl zamítnut.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Děkuji. A máme tady třetí návrh na vrácení návrhu zákona o státním rozpočtu, a to z dílny SPD, pan předseda Tomio Okamura. A sice: "Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením, a to je 1. Sestavit vyrovnaný rozpočet, nebo alespoň snížit deficit. 2. Nezvyšovat výdaje na státní správu, tzn. nezvyšovat počty státních úředníků a náklady na činnost státních úřadů. 3. Nenavyšovat počty státních úřadů." Termín opět 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: O předneseném návrhu na usnesení nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování číslo 54. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 54, přihlášeno 184 poslanců, pro 82, proti 99, zdrželi se 3. Návrh byl zamítnut.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Teď už nám zbývá prohlasovat pouze návrh usnesení rozpočtového výboru. A já, pokud nebude námitek, už bych tento tisk nečetla, protože za prvé už jsem tak udělala v rozpravě a za druhé ho máte všichni písemně. Takže pokud není námitek, tak se pouze odvolám na to načtení, které jsem tu udělala.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Zahajuji hlasování číslo 55. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 55, přihlášeno 184 poslanců, pro 101, proti 83. Návrh byl přijat. Děkuji. (Potlesk poslanců ze střední a levé části sálu.)

 

Tímto konstatuji, že jsme projednali bod vládní návrh zákona o státním rozpočtu v prvém čtení. Než přistoupíme k dalšímu bodu, přečtu omluvu pana Pavla Jelínka z dnešního jednání od 18.50 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

 

V tuto chvíli zahájíme bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.