Středa 24. října 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Tomáš Hanzel)

173.
Informace o jednání delegace Poslanecké sněmovny
ve dnech 14. - 16. října 2018 v Ruské federaci

Prosím, aby se slova ujala pověřená zástupkyně navrhovatelů tohoto bodu poslankyně Věra Adámková. Ale s přednostním právem mám tady přihlášku pana předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Dobrý večer. Já jsem považoval za vhodné, abych k tomuto bodu vystoupil jako první. Mám nějaký čas, předpokládal jsem delší příspěvek, pokusím se ho nějakým způsobem zkrátit i z humánních důvodů, jsme tady celý den.

Já na jednu stranu musím říct, že když jsem si poslechl některá vyjádření komentátorů nebo navrhovatelů tohoto bodu, napadají mě slova jako neznalost, nekompetentnost, ale to v takovém rozsahu, že jsou stejnou měrou zarážející jako urážející vůči mé osobě. Ale jsem tady pět let, takže se přes to dokážu přenést a pokusím se nějakým konstruktivním způsobem informovat Poslaneckou sněmovnu o své cestě do Ruské federace.

Ta odpověď je poněkud širší. Mně by možná více vyhovovalo, kdyby prošel návrh zástupce pirátské strany, který se nazýval "parlamentní diplomacie předsedy Poslanecké sněmovny", který možná více odpovídal, ale budu se tedy držet v mezích informace o návštěvě Ruské federace. Všechno špatné pro něco dobré. Takže já bych chtěl na druhou stranu poděkovat za příležitost k vám promluvit, co se týče vůbec zahraničních cest předsedy Poslanecké sněmovny, a seznámit vás s částí své práce, o které možná někteří z vás ani nemáte tušení, v jakém rozsahu probíhá. Koneckonců neměl jsem tušení ani já, když jsem nastupoval do funkce a přebíral ji po svém předchůdci.

Samotná cesta do... Nebo když aspoň stručně: Při koncepci zahraničních vztahů jsem vždy vycházel z toho, že je dobré mít dobré vztahy se svými sousedy, takže jsem se setkal se všemi předsedy okolních zemí. Jsme velmi aktivní v rámci Visegrádské skupiny, např. při summitu v Tallinnu jsem měl devět bilaterálních schůzek, a setkal jsem se v tuto chvíli s nadpoloviční většinou všech předsedů parlamentů Evropské unie a snažím se rozvíjet tyto osobní vztahy.

Samotná cesta do Ruska byla schválena organizačním výborem řádně, 27. 6. 2018. Byl tam pouze jeden doplňující dotaz ze strany pana místopředsedy Pikala, který byl zodpovězen, co se týče agendy zdravotního výboru, načež na stenozáznamu pan místopředseda poděkoval za výbornou informaci a oba dva zástupci pirátské strany hlasovali pro cestu do Ruské federace. Následně se o této cestě hovořilo ještě na druhém organizačním výboru v bodě Různé, kde vystoupil pan předseda Bartošek a pan předseda Kalousek, kde jsem jim samozřejmě poskytl vysvětlení, jakým způsobem bude vypadat program a jakým způsobem hodlám vystupovat na této cestě do Ruska.

Tato cesta byla jedna z nejlépe a nejvíce připravovaných v rámci mého působení. Více času jsme věnovali snad jen přípravě cesty do Spojených států, do Kongresu Spojených států, kde jsem byl po 23 letech první oficiální státní návštěva na pozvání svého protějšku Paula Ryana, kterého si pamatujete, který vystoupil zde ve Sněmovně, a tuto cestu považuji také zatím za nejdůležitější v rámci svého působení.

Za každou zahraniční cestou je moře práce, kterou možná ani nevidíte, zaměstnanců protokolu, zaměstnanců Poslanecké sněmovny. A já bych rád třeba tady jen na úvod řekl, ať si uděláte obrázek, co se děje, než se uskuteční taková cesta.

Jako první jsme písemně požádali Ministerstvo zahraničních věcí, aby nám poskytli určité teze, o čem je možné v Rusku jednat. Tyto teze - pro zajímavost, takhle to vypadá (ukazuje), to je materiál, který jsem obdržel z Ministerstva zahraničních věcí. A když potom půjdete po jednotlivých bodech, zjistíte, že o všech těchto tezích jsem jednal v souladu s materiálem poskytnutým Ministerstvem zahraničních věcí. Požádali jsme odbor mezinárodních vztahů Ministerstva průmyslu a obchodu o konzultaci a poskytnutí podkladů. Požádali jsme Kancelář prezidenta republiky, aby nám sdělili informace o výsledcích Česko-ruského fóra, které vzniklo na základě iniciativy prezidenta Zemana, a tzv. follow-up, co následovalo po setkání tohoto Česko-ruského fóra. Požádali jsme např. o minutovník cesty prezidenta v roce 2017, abychom měli představu, o čem jednal pan prezident v detailech. Proběhla e-mailová korespondence, co se týče kauzy sochy Koněva, kdyby náhodou přišla řada i na tuto kauzu v Ruské federaci. Proběhla schůzka s referentkou odboru Rusko - Ukrajina. Proběhla schůzka s náměstkem ministra Tlapou o ekonomickém vztahu Ruské federace. Proběhla schůzka s referentem pro Ruskou federaci. Proběhla operativní komunikace s velvyslanectvím v Moskvě k obsahu jednání. Byla komunikace ohledně nóty Ministerstva zahraničních věcí, co se týče toho, že se Ruská federace obrátila na Ministerstvo zahraničních věcí v otázce pomoci návratu uprchlíků do Sýrie. Proběhlo asi pět jednání se zástupci občanského sdružení Memorial v České republice, Člověk v tísni, těch schůzek bylo asi pět. To je jenom zlomek toho, co se děje před každou cestou. Současně proběhly nadstandardní konzultace a na místě samém brífink s velvyslancem. Ty byly velmi podrobné, protože samozřejmě tahle návštěva byla složitá, protože žádný český předseda nebyl v Rusku deset let, ministr zahraničí třináct let a poslední setkání premiérů se uskutečnila za vlády premiéra Nečase.

Samotný program byl tvořen se stejnou pečlivostí. Budu reagovat na to, že jsem v médiích zaslechl, že byl někdo snad nedostatečně informován. Prosím vás, tuhle knížečku asi znáte. To je minutovník (ukazuje), to má každý člen delegace, určitě jste ho mnozí dostali, protože také cestujete do zahraničí.

K námitkám, že tento minutovník nebyl poskytnut dopředu. Prosím vás, tento minutovník se neposkytuje dopředu, protože je v něm na minutu napsáno, kde se který ústavní činitel nachází. Tedy z bezpečnostních důvodů tyto informace nebývají poskytnuty předem. Jestliže je v minutovníku napsána soukromá snídaně, nerealizoval jsem žádné schůzky se zástupci atomového lobby. Snídal jsem se svými kolegy poslanci v Českém domě. Tady se na jednoho dívám. (Posl. Janulík.)

Myslím, že tato cesta je spojena s více fámami, a nevím, jak bych to jinak slušně popsal, než je zdrávo. Samotný program byl koncipován jako vyvážený. Nesetkal jsem se s žádnou protestní nótou, s žádnou námitkou žádného z našich spojenců či partnerů. Naopak, já jsem hodně času strávil například diskuzí s rakouským předsedou Parlamentu Wolfgangem Sobotkou, který se chystá v listopadu do Ruské federace. Samozřejmě že se setká se svým protějškem předsedou. Hovořil jsem s polským maršálkem, inspirovala mě návštěva nizozemské předsedkyně Senátu, která se sešla také se stejnými osobami jako já. Byl tam Španěl, byli tam členové Bundestagu, kteří hráli s Ruskou dumou fotbal. Některé námitky, které jsem zachytil v novinách, jsou až úsměvné, protože jestliže je namítáno, že Bundestag reprezentoval v Rusku při fotbalovém utkání místopředseda a nikoliv předseda, tak proč tomu tak bylo? Protože předseda pan Schäuble je invalida a nehraje fotbal, tak tam byl místopředseda. Tak si myslím, že některé připomínky byly až nedůstojné. Můj francouzský protějšek de Rugy, se kterým se znám, se kterým jsem se osobně potkal, se stal v mezidobí ministrem životního prostředí a ta schůzka neproběhla, proběhne v lednu. Ale i francouzský předseda Parlamentu navštíví Ruskou federaci. Tolik velice stručně.

Samotný program se skládal nejenom z těch dvou schůzek s paní Matvijenko a pane Volodinem, ale za velice přínosné považuji své setkání se studenty vysoké školy MGIMO, za velice důležité považuji to, že jsem měl možno otevřít a zahájit výstavu o našich legionářích v Rusku, a to vše za situace, kdy několik dní před naší návštěvou vyšel v Rusku článek o T. G. Masarykovi a našich legionářích ve velmi negativním světle. A tato výstava proběhla ve státním Muzeu moderních dějin, což je veliký úspěch, a jsem přesvědčen o tom, že kdybych nepodpořil tuto výstavu svou osobní přítomností a nezaštítil ji jako předseda, tak by zřejmě v těchto prostorách tato výstava neproběhla.

To je, řekněme, ta informativní část mého vystoupení. Teď bych řekl tu druhou, edukativní, vzdělávací.

Celá návštěva vychází mimo jiné z koncepce zahraniční politiky, kterou schválila vláda už v roce 2015. Já budu citovat: "Česká zahraniční politika bude za současného stavu usilovat o konstruktivní spolupráci s Ruskou federací, zejména v ekonomické a kulturní oblasti, a o co nejširší kontakty s ruskou občanskou společností. Dlouhodobým cílem je překonat současné problémy a dospět k partnerským vztahům." Tolik citát platné koncepce zahraniční politiky ČR ve vztahu k Ruské federaci.

Jestliže je namítáno, že snad součástí naší návštěvy měl být požadavek na omluvu, což jsem zachytil také v médiích, tak bych rád upozornil na to, že jako Česká republika už jsme přijali smlouvu o přátelství s Ruskou federací. Ta smlouva se diskutovala zde v roce 1993. A opět vám můžu citovat, článek 9: "Zvláštní pozornost bude věnovat rozšíření styků mezi parlamenty. Smluvní strany budou vytvářet příznivé podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, oblastí a jiných samosprávných územních celků, měst a obcí ve všech otázkách náležejících do jejich kompetencí." Samotná smlouva obsahuje v preambuli tento text: "Přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou." Takže nejenže zazněla omluva v dobách Borise Jelcina, máme i uzavřenu smlouvu, která konstatuje protiprávnost a nelegitimitu našeho obsazení v roce 1968. Toto jsou všechno fakta, se kterými jsem vás chtěl seznámit.

Třetí dokument, který by si měl každý nastudovat, než začne mluvit a kritizovat naše vztahy s Ruskou federací, je rozhodnutí Rady Evropy. To je ten sankční seznam. Tady je napsáno: "Členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na svá území nebo průjezdu přes ně." To je vše, co se týká... A pak ještě následuje část týkající se zmrazení finančních operací. Kdyby EU, kdyby Evropská rada chtěla dát tyto osoby do klatby, a že se s nimi není možné setkávat, tak by to tam jistě uvedla. Výklad, který si někteří u nás v ČR přisvojují, je naprosto nepřiměřený a neodpovídá vůli všech členských zemí. Já tady mám pro zajímavost - opět toto jsou všechno seznamy návštěv v Ruské federaci. (Ukazuje.) Tam bylo od 10. května do 20. června 48 návštěv vysokých představitelů EU. A to jsem odečetl myslím fotbal. Když odečtu fotbal, pořád to znamená, že každý týden Rusko navštíví dva až tři politici z EU. Nesnažme se vyvolat dojem, že je Ruská federace izolována a že nedochází k žádnému dialogu. Naopak, jednotlivé země, zejména země západní Evropy, udržují velmi pracovní a intenzivní kontakty s Ruskou federací. Byl jsem minulý týden v Paříži. Ve Francii Národní shromáždění má speciální velký výbor pro spolupráci s ruským parlamentem, pravidelně se setkávají. Jak jsem řekl, jejich předseda pojede do Ruska brzy.

My si sami sobě ubližujeme, když se snažíme být papežštější než papež. My nehájíme dostatečně české zájmy a záměrem té mé cesty nebylo nic jiného, než abychom srovnali krok a vyrovnali se zemím, jako je Německo, Francie, Nizozemí. Já bych se pozastavil nad návštěvou předsedkyně Senátu Nizozemí v Rusku. Vezměte si, jak velkou a bolestivou mají otevřenou otázku, co se týče sestřeleného letadla. Přesto se navštěvují a přesto spolu jednají. Všechny tyto návštěvy usvědčují z omylu ty, kteří tvrdí, že sankční seznam je něco jiného, že je to zákaz provádět základní diplomacii a potkávat se na pracovní úrovni.

Třetí část mého vystoupení, které opravdu zkracuji vzhledem k pozdní hodině, já vás tady nechci trápit, ale já jsem si domácí úlohu připravil velmi pečlivě a jsem připraven odpovídat na jednotlivé otázky, tak ta třetí část už by jenom reagovala na některá prohlášení. Jsem přesvědčen o tom, že nikdy, asi nikdy neuspokojím všechny svými prohlášeními v Rusku. Pro některou skupinu by snad jediné uspokojující prohlášení bylo, kdybych tam opravdu vyhlásil válku.

Já se opravdu cítím uražen, jestliže někdo tvrdí, že jsem tam vystupoval v lokajském či poníženém postavení. Není to pravda. K dispozici jsou záznamy z těchto jednání. Jsem první předseda Poslanecké sněmovny, který tam jasně deklaroval pozici České republiky jako spojence, člena NATO a členské země EU. Já jsem tam řekl slova Skripal, Ukrajina a otevřel tyto otázky. Kdo tomu nevěří, může si najít Twitter Ruské dumy, kde přímo paní Matvijenko uvádí, že pan Vondráček hovořil o těchto tématech. A můj mandát není k tomu, abych tam samozřejmě tyto otázky řešil. Tyto otázky řešíme spolu se svými partnery. Nicméně jsme se shodli se svými protějšky, že můžeme vést oboustranně výhodný pracovní dialog.

A samozřejmě už samotná návštěva podpořila urychlení např. jmenování našeho velvyslance, který předal pověřovací listiny, což se předtím několik měsíců nedařilo. Prezident Putin ještě před naším příjezdem vydal prohlášení, kterým odblokoval komisi mezi naším Ministerstvem průmyslu a obchodu a ruským Ministerstvem hospodářství. S tímto předběžným požadavkem jsme do Moskvy jeli. Nejdůležitější dimenze našich vztahů tedy může začít fungovat. A diskuse s podniky v Rusku ukázala opravdu zanedbanost našich vztahů a ukázala problémy. Za jeden z největších přínosů své cesty, za největší přínos považuji své setkání s českými podnikateli, jejich reálné zkušenosti z Ruské federace, jak se tam Čechům podniká. My tam máme investice, my tam máme spoustu českých zástupců, kteří jsou vysoce ceněni ve svých oborech.

V souladu s politikou vlády České republiky, ke které patří politika lidských práv, jsem zařadil do své návštěvy i podporu jednoho projektu občanského sdružení Memorial, nad kterým jsem převzal záštitu v době, kdy jsem ještě o cestě do Ruska neuvažoval. Ten projekt se jmenuje Poslední adresa. My jsme skutečně umístili pamětní plaketu na dům, odkud byl odvlečen a následně popraven Čech Václav Pilař. Je to hluboký lidský příběh, navíc když jsem se na místě dozvěděl, že byli popraveni ještě další dva jeho sourozenci. Pro vaši informaci, německý ministr životního prostředí se setkal se školní třídou na Rudém náměstí, neformálně se setkal s komikem a kritikem, spisovatelem Lukem Mockridgem, německý ministr zahraničí se potkal s organizací Human Rights Watch. Já se se svým projektem, na který jsem hrdý, s tou Poslední adresou, cítím v dobré společnosti a na svoji záštitu jsem hrdý. Doposud tak žádný vrcholný představitel České republiky neučinil.

Považuji za důležitou i svoji debatu na škole MGIMO, kde se se mnou přišlo seznámit 200 studentů. Celá první řada byli čeští studenti, bylo jich tam osm. Měli velký zájem setkat se s předsedou Poslanecké sněmovny. Byli tam studenti bohemistiky. A to jsou lidé, kteří jednoho dne budou zastávat vysoké funkce v ruské diplomacii. Já to považuji za to nejlepší poselství, jaké jsem tam mohl předat, když jsem s nimi diskutoval a vyměňoval si zkušenosti. Samozřejmě ta cesta byla složitá, já jsem vždycky říkal: furt ve střehu, je potřeba si hlídat každé slovíčko. A nezabráníte tomu, že by někdy byl nějaký výrok vytržen z kontextu. Na druhou stranu vás chci ubezpečit, a můžete se zeptat mých kolegů, kteří byli v té delegaci se mnou, že vždy vše bylo řádně vysvětleno. A je v tom i trochu skrytý humor, jestliže nyní naše média, která normálně označují takový Sputnik za dezinformační médium, nyní přebírají tato vyjádření a argumentují jimi proti naší návštěvě. Něco takového opravdu už uhlídat nejde, to už je útok ze všech stran.

Já nevím, co bych vám k tomu ještě dodal. Celé motto naší návštěvy bylo jedno - nemusíme spolu souhlasit, ale je dobré spolu mluvit. Ale proto tam musíte jet. Já jsem přesvědčený, že ta návštěva z hlediska nějakého hierarchického rozčlenění v rámci Ruska byla důležitá, že to, že jsem tam byl osobně jako předseda, znamenalo, že se podařil lepší a kvalitnější program i pro náš zdravotní výbor. Předpokládám, že k tomu bude někdo od nás ještě hovořit. Rozhodně jsme si tam v ničem nezadali, rozhodně je v pořádku, že český předseda parlamentní komory hájí české zájmy v Rusku.

Slyšel jsem námitku, proč tam tedy nejel některý z místopředsedů, třeba proč tam nejel pan místopředseda Filip. Při vší úctě k panu místopředsedovi, který zcela jistě také vždy hájí české zájmy v Ruské federaci, si nemyslím, že je vhodné, aby pouze jeden poslanecký klub a jedna strana měla něco jako monopol na naše vztahy s Ruskou federací. Já si myslím, že je dobré, že tam jel předseda. A já jsem na každém tom setkání, zvlášť pod dojmem diskuse v organizačním výboru, kdy respektuji námitky např. pana Kalouska, který v tom vidí symboliku, tak jsem vždy zdůrazňoval, že jsem zástupce parlamentu, který prošel svobodnými volbami, a máme zde devět politických stran a hnutí a názorově se různíme. Ovšem to je i ruská Duma, i zde funguje opozice, a proto je důležité, aby fungovala parlamentní diplomacie, aby ty parlamenty spolu komunikovaly. Považuji to za nejvhodnější nástroj, abychom byli schopni vést dialog s Ruskem. Mohl bych tady citovat předsedkyni nizozemského senátu, která řekla, že parlamentní diplomacie je ideální pro otevírání a řešení těžkých otázek. To naprosto podtrhuji, s tím naprosto souhlasím.

Poslední námitka, kterou si vybavuji z hlavy, že jsem s sebou nevzal novináře a že se teda neví, co se na té cestě dělo. Tady je jednoduchá odpověď. Moskva je pokryta veřejnoprávními médii. Na konci každého našeho setkání byl přítomen zástupce Českého rozhlasu a České televize. Já jsem je tam nemusel s sebou vozit. Novináře jsem vzal pouze jednou, a to při své cestě do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, protože tam nebylo mediální pokrytí. Nebo jsem tam snad měl vzít zástupce jiných médií, než je Česká televize a Český rozhlas? Měl jsem tam brát třeba někoho z Bakalových médií, aby to bylo echt, aby to bylo vyvážené? Já se proti tomu musím důrazně, důrazně ohradit. Ti lidé tam byli a kladli nám otázky a samozřejmě mají přehled, co se tam dělo.

Padala otázka, že jsem se neměl setkat s předsedy, ale třeba s místopředsedy. Já bych považoval za snížení váhy České republiky, kdybych se jako předseda potkal s místopředsedou. Bylo by to z mého pohledu nedůstojné. Kdybych se nesetkal s předsedou, já bych do Ruska nejel. Ve všech zemích, ve kterých jsem byl, jsem se vždy setkal s předsedou parlamentu. Byla to moje druhá cesta, kdy jsem doprovázel výbor. Poprvé jsem tak udělal v Japonsku a díky tomu, že jsem byl s výborem pro obranu, tak se podařily schůzky s premiérem, předsedou parlamentu, a dokonce s korunním princem Naruhitem, který bude příštím rokem císařem. Tomu všemu pomáhá přítomnost předsedy Poslanecké sněmovny a zvláště v některých zemích je na to kladen velký důraz.

Závěrem chci říct, že se cesta, naše mise podařila. Jak agenda zdravotního výboru, tak agenda školského výboru, tak moje setkání s mými protějšky byla úspěšná a teď bude záležet už na jednotlivých ministerstvech, skupinách přátel např. u nás ve Sněmovně, v jednotlivých výborech, jak bude tato spolupráce pokračovat. Možná by to chtělo trošku zklidnit tu hysterii, protože ta schůzka byla opravdu v podstatě úvodní, zdvořilostní, neměla za cíl nic vyřešit, ale podpořila tak důležité věci, jako je třeba Česko-ruské diskusní fórum, které by se samozřejmě mělo věnovat i vypořádání se s naší historií, a samozřejmě jejím cílem by mělo být otevírání archivů a diskuse o sporných historických momentech. Tím odpovídám na námitku pana poslance Zaorálka, který o tom hovořil v České televizi. Přesně to jsme tam dělali. Takže poté, co bych naše vztahy přirovnal k nule, tak nyní si myslím, že máme možnost lépe chránit zájmy českých občanů a českého státu v Rusku. Záleží to jenom na nás.

Mám ještě asi dvanáct stran textu a vidím nesouhlasné pohyby hlavou, takže já bych spíš nechal promluvit druhé. Já jsem opravdu připraven, a myslím, že jsem dobře připraven, a navzdory pozdní hodině jsem připraven reagovat na všechny dotazy, které mi položíte. Ale znovu bych se chtěl ohradit, důrazně ohradit proti kritikům, kteří jedním dechem dodávají, že vlastně nevědí, o čem jsme tam jednali, a že jsme tam vůbec jednat neměli. Právě pro to, co všechno jsem vám teď řekl, jsme tam jednat měli.

Já vám děkuji za pozornost, asi mě ještě uslyšíte v průběhu dnešního večera. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezký večer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny. A protože to bylo vystoupení mimo bod, tak se ptám paní poslankyně Adámkové, jestli chce vystoupit na zahájení, i když je řádně přihlášena do rozpravy. Jestli máte úvodní slovo? Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byla jsem připravena na úvodní slovo, ale protože došlo k tomu, že se ujal slova pan předseda Vondráček, tak jsem se samozřejmě přihlásila i do diskuze. Moje úvodní slovo by bylo shrnutím toho, že tato cesta byla rutinní cestou představitelů Parlamentu České republiky. Byla řádně schválena organizačním výborem, tak úplně nechápu tady některé věci. Ale možná je to proto, že jsme tu krátce a nejsme zvyklí úplně na všechno, co se v Poslanecké sněmovně děje.

Domnívám se, že je naprosto nezbytné, aby na úvodní, velmi zanedbané bilaterární vztahy, ať už to je s kteroukoliv zemí, mluvím naprosto obecně, jezdili vysocí představitelé Parlamentu. Protože jednotlivé výbory nemají šanci v těch zemích, kde všude panuje trošku jiný systém, řekněme, mezinárodních vztahů, aby se setkali s lidmi, kteří mohou ovlivnit věci v rámci celé republiky. Ať už to je Ruská federace, nebo třeba jiné země.

Musím říci, že jsem byla velmi ráda, že jsme mohli doprovázet pana předsedu Vondráčka. Byla jsem kromě jeho setkání s podnikateli a jeho rozhovoru na MGIMO přítomna vlastně všem jednáním. Protože my jsme v té době měli jednání odborné, takže to jsme se úplně nekryli. A musím říci, že jsem byla velmi pyšná na to, jakým způsobem jednal, protože se domnívám, už taky na to mám věk, že jsem poměrně dobrým pozorovatelem lidí. Patří to i k mé profesi.

A pro mě nejdůležitější bylo, že oba dva diplomaté a politici, ať už to je paní Matvijenko, nebo pan Volodin, jsou velmi zkušení, ostřílení a rozhodně nejsou měkcí. A v obou dvou těch očích poté, co s nimi hovořil pan předseda Vondráček, jsem spatřila respekt. Protože pochopili, že přijel naprosto rovnocenný, hrdý představitel Parlamentu své země, kde, jak říkal on, nemusíme se shodovat, ale hovoříme - on tedy opravdu hovořil - o všem. A byl pro vaši představu prvním ze všech diplomatů západního světa, který řekl termín novičok. Nikdo před ním to neřekl. Ani Bundestag, ani Francouzi, ani Italové, nikdo. A já bych si velmi přála, kdybychom tady byli korektní a nedělali z toho opravdu nějaké věci, které jsou na bázi sympatií, antipatií vůči jednotlivým politickým subjektům. Protože my můžeme být opravdu hrdí na svého předsedu, protože nikdo jiný to nikdy neřekl, ani když tam hráli ten fotbal.

A jinak co se týče návštěvy toho Bundestagu. Tak za prvé oni udržují velmi dobré přátelské vztahy na bázi opravdu nejenom těch diplomatických, ale i přátelských a ten Bundestag tam jede za několik týdnů znovu. Setkávají se se všemi těmi, kteří jsou takzvaně na tom sankčním seznamu. A ten sankční seznam - já jsem se na to ptala v Bundestagu, tedy jejich legislativy, před dvěma dny, protože jsem v tom chtěla mít jasno. Samozřejmě nevím všechno. A oni řekli, že to pro ně znamená, že s nimi neobchodují, nikoliv že je nenavštěvují. Takže je potom dobré, kdybychom opravdu sladili své kroky.

Dvakrát pan předseda Vondráček zopakoval, že jsme součástí Evropské unie, že jsme součástí NATO, že plníme své závazky ke svým spojencům, a řekl naprosto konkrétně panu Volodinovi: to snad pochopíte. A on samozřejmě řekl ano. A opět v těch jeho očích byl respekt, protože nikdo předtím s ním takto jasně nemluvil.

Chci jenom říci, že jsme tam jeli řešit samozřejmě odborné věci zdravotnické. A bez toho, že bychom doprovázeli pana předsedu, bychom nedomluvili to, co je pro naše lidi velmi důležité, a to jsou závažné zdravotní problémy, ať už to je našich občanů, kteří tam pracují, nebo tam jedou jako turisté. A bohužel musím říct, že co mě velmi překvapilo. Informační pool na našem velvyslanectví je velmi chudý. Oni opravdu ne, že by nechtěli, ale oni v současné době nemohou dát našim občanům, ať už jsou tam z jakéhokoliv důvodu, validní informace, protože je prostě nemají. To pro mě bylo tedy ne úplně dobré zjištění, ale je to pravda. Takže my už jsme tam začali v tom zdravotnictví samozřejmě dělat určitý systém, aby mohli poradit našim občanům v závažném, opakuji, v závažném zdravotním postižení.

Samozřejmě jsem hovořila jak s výborem pro zdravotnictví ruské Dumy, tak se zástupci Ministerstva zdravotnictví a samozřejmě i na úrovni dvou základních velkých institutů odborných jak pro chirurgické obory, tak pro interní obory. Takže kdybyste cokoliv k tomu kdokoliv se chtěl zeptat, tak po té odborné stránce vám samozřejmě cokoliv sdělím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů a otevírám rozpravu, do které je jako první přihlášen pan kolega Janulík. Zároveň ho požádám, aby se stal zpravodajem pro tento bod, protože je první vystupující. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Ano děkuji. Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Kolegyně, kolegové, no, bylo to asi poměrně vyčerpávající. Já nemám, co bych moc dodal k tomu. Jenom snad k tomu pár subjektivních postřehů.

Myslím si, že si to vůbec nezasluhuje tu pozornost, která se tomu dostává. Kdyby si to zasluhovalo tu pozornost, tak jedině snad v pozitivním slova smyslu. Protože to, co já jsem tam zažil, co jsem tam viděl a jak jsme tam vystupovali, s jakými pocity jsme odjížděli, tak já jsem na to hrdý. Ne že bychom se, jak jsem někde zaslechl, měli stydět a že to bylo ponižující a ostudné. To je teda opravdová nehoráznost z některých úst našich kolegů! To si opravdu vyprošuji. Protože celý ten dojem, který jsme tam - a já předpokládám, že to potvrdí, že to není jenom můj subjektivní dojem - který jsme tam zanechali, je vysoce pozitivní. My jsme se nevyhnuli tak, jak se mnozí jiní pokrytecky tváří, že ta témata neexistují, tak náš předseda ta témata zmínil. Dokonce předseda Dumy to ocenil a řekl, že ano, že to prostě jsou sporné body. Ale nebudeme se tvářit, že neexistují. Prostě řekli jsme, které to jsou, alespoň ty hlavní, a prostě takto to je, to je život. Ale to nám přece nemůže bránit v tom, abychom se pracovně setkávali.

Mimochodem ujišťuji vás, že jsem se přesvědčil, že si tam Evropa opravdu podává dveře, jezdí tam jedna delegace za druhou. Mnozí tam čile obchodují, přestože existují nějaké sankce. Doporučoval bych opravdu třeba kolegům z pravé části, aby se zeptali podnikatelů, protože tak rádi hájí podnikatele, jaký je názor našich podnikatelů, kteří podnikají v tom Rusku. Protože oni samozřejmě mají tu hmatatelnou dennodenní zkušenost v tom, jak se dají sankce obcházet zejména ze strany třeba italských, francouzských nebo německých firem. Takže my jsme zase v tomto smyslu papežštější než papež a zase budeme hájit nehájitelné, a až prostě přijde na to sčítání, tak zjistíme, že jsme někde hluboce vzadu. My jsme se opravdu jenom snažili dohnat krok s těmi našimi partnery z Evropské unie. To tam zaznělo pregnantně, že jsme prostě neochvějná součást Unie a NATO, a jsme pro naše partnery jednoznačně čitelní. Tedy v tomto smyslu jsou veškeré vaše námitky naprosto liché.

Pak teda musím říct svůj dojem. Po dlouhé době mnoha desítek let jsem navštívil Moskvu a je to neuvěřitelné, jak se dokáže země změnit.

Ale co bylo třeba přínosem, když zaznívají ty otázky, proč tam byl třeba výbor pro zdravotnictví. No, já bych řekl některým kolegům, zejména kolegům lékařům. Byli jsme ve Višněvského institutu. Všichni, kdo mají alespoň první zkoušku z chirurgie, tak vědí, co je Višněvského balzám. On byl vynikající chirurg, který samozřejmě ve válečné době získal ty obrovské chirurgické zkušenosti. Tak jako v mnoha jiných zemích jsou váleční chirurgové ti nejlepší lékaři potom v civilu. A založil tam potom výborný institut, který má opravdu špičkovou úroveň. Takže my jsme viděli všechny údaje, prošli jsme si to, byli jsme z toho opravdu velmi překvapeni. Další institut, který jsme viděli, byl kardiologický, nebo kardiochirurgický institut, kde se dělá pět tisíc operací na otevřeném srdci ročně. Dokážete si, kolegové lékaři, představit, co to číslo znamená. Takže přijímal nás sám akademik pan profesor Bokerija a viděli jsme, jak pracují, na čem pracují, s čím pracují.

A řeknu vám, že můj dojem z toho je, že Evropa se snažila odstřihnout Rusko, ale mám z toho pocit, že Rusko spíš odstřihlo Evropu. Protože Amerika se rozhodně nezachovala takto. Protože alespoň tyto lékařské instituty, které jsme viděli, jsou kompletně vybavovány ze Spojených států za ceny výrazně nižší než z Evropské unie a jsou vybaveny na špičkové úrovni. Jejich lékaři se erudují na nejlepších amerických klinikách, jako na Mayo Clinic a tak dál. A naopak Američani jezdí k nim.

Samozřejmě jsme jednali i o tom, že by tam třeba mohli jezdit naši zejména mladí lékaři bezprostředně po promoci nebo v základním kmeni, aby se naučili věci, které my už můžeme znát jenom z knížek, protože oni se samozřejmě setkávají s případy medicínskými, které my už nemáme šanci vidět a pravděpodobně nikdy vidět nebudeme než samozřejmě nějakým náhodným způsobem. Člověk v tom nemůže získat nějakou zkušenost ani rutinu, a pokud se s tím dokáže seznámit kdekoli jinde na světě, je to jedině přínosem pro naše pacienty.

Samozřejmě jde o to, že tam opravdu žije a pracuje velké množství našich občanů, zmíním zrovna třeba podnikatele, kteří řeší dennodenní problémy, které přináší život, tzn. nemoc, úraz, a necítí se tam vůbec nijak komfortně, a to už tedy dlouhou dobu, a samozřejmě byli z tohoto hlediska naším státem víceméně zanedbáváni.

Musím říct, že mě velmi překvapila úroveň, vynikající úroveň našeho velvyslanectví, to je opravdu neuvěřitelný areál, a samozřejmě máme tam výborného reprezentanta. Pan velvyslanec Excelence Pivoňka byl velice rád, že tam někdo konečně na této úrovni zavítal, aby se přesvědčil o tom, jak to tam je, a povýšil nějak vztahy na jakousi adekvátní úroveň, alespoň na tu, kterou mají třeba ostatní státy sedmadvacítky, osmadvacítky, nebo alespoň ty rozhodující. Vidět to negativně považuji opravdu za dehonestaci.

Mohl bych tady pokračovat ještě hodiny a hodiny o těch pozitivech. Samozřejmě já jsem nějakých moc negativ nezaznamenal. Samozřejmě jsem, tak jak říkal pan předseda, furt ve střehu, protože samozřejmě patřím ke generaci, která s tím nemám úplně nejlepší zkušenost i osobně, takže toho ruského medvěda je potřeba obezřetně pozorovat a nenechat se nijak ukolébat, ale rozhodně to neznamená, chtěl bych říct zejména kolegům, kteří jsou krátce a svět vnímají hlavně virtuálně, že ono je potřeba zvednout hlavu od počítačů a monitorů a někam se zajet podívat. A řeknu jim, že Rusko tady bylo, je a bude. My se nemůžeme tvářit, že to tak není. Je to obrovská země. Ta rozloha je šokující, možná díky velkým prostorům samozřejmě v jejich primární lékařské péči jsou úplně jiná měřítka a jiné poměry. Snažit se tam implementovat náš pohled na věc je trošičku zavádějící. Díky tomu, že jejich pacienti mají třeba úplně jiné vzdálenosti, tak potom oni vidí onemocnění v úplně jiných stadiích atd., atd. To je ryze specifická otázka.

Ale výtky, které jsem dosud zaslechl, jsou opravdu, řekl bych, hodně mimo. Takže jak jsem tady kdysi před lety řekl, pláčete hezky na cizím hrobě, ale dokonce jste ani hřbitov netrefili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janulíkovi. Stane se zpravodajem pro tento bod. Ptám se, jestli paní kolegyně Adámková v rozpravě chce vystoupit. Je tomu tak. Ještě než jí udělím slovo, přečtu omluvy došlé předsedovi Sněmovny. Omlouvá se do konce jednacího dne pan místopředseda Okamura, dále paní poslankyně Šlechtová od 8.15 do 19.00 hodin, resp. z důvodu návštěvy lékaře, kolegyně Matušovská od 18.50 do konce jednacího dne, paní poslankyně Jarošová z osobních důvodů do konce jednacího dne a pan poslanec Bláha také do konce jednacího dne.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, teď ještě jednou, a to proto, abychom si už pak řekli konkrétní věci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Omlouvám se, paní poslankyně. Jak jsem četl omluvy, zapomněl jsem na faktickou poznámku pana kolegy Benešíka. Omlouvám se mu. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce. Dobře. Pokud počkáte, tak... (Domluva poslanců mimo mikrofony.) Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji. Omlouvám se za působení zmatků, ale hlásil jsem se elektronicky. Já bych jenom krátkou glosu na to, co tady zaznělo.

Myslím si, že bylo dobře, že pan předseda Vondráček vystoupil. Myslím si, že celou řadu věcí vysvětlil, osvětlil, a je to tak dobře. Nicméně musím paní předsedkyni Adámkové říct, že on nebyl první, kdo mluvil o novičoku. To byl bohužel Miloš Zeman, který Rusům poskytl nepravdivou informaci o tom, že ho umíme vyrobit, a ti toho dodneška drze zneužívají.

A druhá věc je, ta záležitost ohledně sankcí. Já mám takový dojem, že už jsem na toto téma tady mluvil. Evropská unie včetně některých jiných dalších západních zemí zavedla vůči Ruské federaci sankce, ale pouze na zbrojní výrobky, prostě na prostředky, které se dají použít ve válce, anebo na výrobky, které mají dvojí využití. Mají i mírové, ale mohou mít i válečné. A to se týká opravdu malého zlomku výrobků, které do Ruské federace kdy třeba i z České republiky šly. Ty sankce uvalila Ruská federace na normální spotřební zboží, potraviny atd. vůči zemím EU včetně České republiky. To, že se některé západní firmy snaží obejít sankce, je pravda, ale oni neobcházejí sankce vlastních zemí, protože ty se drtivé většiny vývozu absolutně netýkají, oni se snaží uplatnit své výrobky právě tím, že obejdou ty sankce ze strany Ruské federace vůči nám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolega Janulík také s faktickou poznámkou. Paní poslankyně Adámková ještě posečká.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Nebudu zdržovat. Jenom bych kolegovi Benešíkovi. V zásadě má pravdu, ale ne tak úplně, protože třeba Italové tam prodávají zbraně. A to jsme slyšeli od našich podnikatelů. Není to tak úplně pravda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Věra Adámková s řádnou přihláškou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji. Musím mít jednu doplňující. Nepočítali pana prezidenta Zemana, protože on tam byl na multilaterálním jednání a to oni nepočítali. Vím o tom, máte pravdu, ale ne úplně.

Jenom jsem chtěla říct, jaké jsme řešili opravdu věci, aby kdo je tady třeba s nějakými znalostmi ze zdravotních problémů, věděl, že jsou to věci velmi důležité.

Možná že někdo v rodině máte někoho mladého, perspektivního, který pracuje na vysokém postu, má třeba umělou chlopeň. Na nás se obrátilo několik zaměstnanců nadnárodních koncernů, že mají nabídku mít kontrakt v Ruské federaci a že vlastně nevědí, jestli s tou chlopní tam mají jet. A já se vám přiznám, že do doby, než jsem tam byla, tak jsem to nevěděla také, protože samozřejmě fama crescit eundo a dlouho jsme tam ty styky neměli, nevěděli jsme o tom. Teď už to vím a vím, kam eventuálně poslat, a už to má i naše ambasáda ty informace.

Další věci, prosím vás, které tady už zazněly, to je spolupráce s Mayo klinikou. Kdo nemáte povědomí o medicíně, prosím vás, Mayo klinika je Mekka medicíny pro nás, ať už to jsou chirurgické obory, interní obory, gynekologie, prostě Mayo klinika je opravdu takový top světa. Tak prosím vás, nejenom že oni by chtěli spolupracovat s Mayo klinikou, ale Mayo klinika spolupracuje s nimi aktivně. Což znamená, že samozřejmě zájem je tam minimálně opakovaný.

Další věcí, která vyplynula dneska, podělím se o ni s vámi jako s horkou novinkou. Šest let posledních, a skončilo to loni, probíhala velká studie HAPIEE, to je mezinárodní epidemiologická studie College of London, která byla dělaná s velikým epidemiologickým centrem v Novosibirsku, které patří od 80. let minulého století k těm nejlepším na světě, a s Českou republikou, a to proto, že nejlepší epidemiolog kardiovaskulárních chorob na světě je Čech. A protože to tak bývá u nás, žije v Londýně. A ten Londýn ho platí tak dobře, že on se pravděpodobně nebude vracet. To tak bývá taky běžně. A prosím vás, poté, co tato studie skončila, tak College of London má veliký zájem o pokračování. A byli dokonce v tom Novosibirsku. A před naší návštěvou tam byly ty vztahy takové, že Novosibirsk nevěděl, jak s Českou republikou, jestli tam vůbec přijedeme, nebo jestli budeme komunikovat, nebo ne. Pokračování této velké několikaleté mezinárodní studie, dneska jsem s nimi hovořila, najednou má zelenou. Dneska jsem měla být v Londýně, ale protože byl zařazen tento bod, abyste viděli, jakou mu klademe důležitost, tak jsem zrušila setkání v Londýně, zrušila jsem zahájení Česko-britských kardiologických dnů v Londýně, abych mohla být tady, protože jsem tam byla. Kdybyste se chtěli zeptat, tak nejlépe zeptat se nás a ne novinářů.

A už jsem vyslala vzkaz do Londýna, že další jednání bude možné, a paradoxně i Novosibirsk už jim volal, že ano, že Česká republika už je opravdu hrdá a pravděpodobně ty další věci budou možné, protože došlo k tomuto jednání. Což je další věc, která je takový byprodukt. Vám se třeba bude zdát úsměvná, ale pro mezinárodní výzkumné týmy je to velmi důležité. Paradoxně pro Novosibirsk nebyl problém Londýn, ale Praha.

A abyste měli představu, jaké tam byly hluboké opravdu díry ve věcech, tak představte si, že zaměstnanec naší ambasády, absolvent MGIMO, hovořící naprosto plynně rusky, žijící tam deset let, potřeboval se svým dítětem zdravotní ošetření. Obrátil se na tu jejich databázi, co tam měli, a dojel do nemocnice, která nikdy neměla dětské oddělení. Tak třeba i ta naše návštěva - v tom případě on byl rád, protože prostě je to opravdu trošku jinak.

A já se domnívám, a už jsem to říkala opakovaně, že politika je o hovoru, zdraví je apolitické, protože nemocní jsme všichni. Úplně zdravý tady není nikdo, to vám můžu garantovat, i když si to třeba zatím myslí. A aby kvůli řekněme nadneseným problémům nebo neřešeným problémům naši lidé nakonec nemohli třeba pracovat na svých pozicích v mezinárodních firmách, by mně přišlo opravdu malé, hloupé a úsměvné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní Věře Adámkové za její vystoupení a budeme pokračovat v diskusi vystoupením pana poslance Jana Lipavského. Připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Dámy a pánové, pane předsedající, já bych asi nejdřív poděkoval panu předsedovi Sněmovny za to jeho úvodní vystoupení, protože to byla asi první souhrnná jakási informace, které se nám o té cestě dostalo v takovém rozsahu a v takovém detailu. Nicméně mám několik otázek a mám několik bodů. Koneckonců asi jsem to já, kdo víceméně inicioval toto dnešní jednání, takže bych se k tomu měl i vyjádřit.

Hovořil jste o lokajství a sám jste se víceméně usvědčil z toho, že jsme v té pozici, protože pokud Rusko nebo Moskva odmítaly přijmout našeho velvyslance, zdržovaly přijetí pověřovacích listin a odblokovala to až vaše návštěva, tak krok, který bych v diplomacii považoval za naprosto samozřejmý, byl podmíněn nějakou další akcí.

Kontakt s opozicí. Hovořil jste o tom, že vaše cesta proběhla v rámci koncepce zahraniční politiky, ale zároveň jste mluvil o tom, že jste neměl žádný kontakt s opozicí. Já velice si vážím těch cedulek, to je skvělý projekt. Ale když tam byl teď například představitel USA, tak šel položit věnec na most, kde byl zastřelen významný opoziční politik. Takové gesto tam prostě nebylo. A v situaci, kdy my jsme byli Ruskem, nebo Sovětským svazem, pardon, Sovětským svazem okupováni, byla nám sem dovezena nesvoboda, tak bychom měli dát najevo, že nám záleží na tom, aby alespoň nějaké zárodky svobody a opozice byly v Rusku pěstovány.

Mluvil jste o tom, že Ruská federace není izolována. To máte naprosto pravdu. Ten seznam těch cest to dokládá. Ale Ruská federace se politicky snaží izolovat nás, dlouhodobě nepřijímají žádné návštěvy na úrovni exekutivy. Jediný, kdo tam jezdí, je Miloš Zeman. A jaksi předseda Poslanecké sněmovny není ta exekutivní role. V té souvislosti by mě zajímalo a byl bych rád, pokud byste na to odpověděl, vlastně kdy a od koho přišlo tedy pozvání na tu vaši cestu. A samozřejmě ocením, pokud byste dal k dispozici i ten konkrétní seznam nebo nějaký zápis z těch schůzek. Ale samozřejmě to není věc, která musí proběhnout na tomto jednání.

Jako z hlediska české zahraniční politiky já vnímám velice problematicky, že nemáme v zahraničí jeden hlas. De facto máme dnes čtyři ministry zahraničních věcí. Máme tedy již konečně pana Petříčka na Ministerstvu zahraničních věcí v Černínském paláci, máme prezidenta, který realizuje úplně vlastní osu politiky, víceméně na truc vládě. Máme politiku, kterou představujete vy jako předseda Poslanecké sněmovny. A já bych chtěl říct, že velice pozitivně vnímám například vaši cestu do USA nebo i tu iniciativu s rakouským parlamentem. A myslím si, že je nefér, když jste byl obviňován za cestu do Saúdské Arábie. Jel jste tam v situaci, kdy samozřejmě bylo jasné, že ten režim je problematický v mnoha místech, válka v Jemenu a tak dále, ale běžel tam nějaký dialog, takže takové ty pokusy něco na vás hodit, se přiznám, nevnímám jako férové.

Ale v té nejvyšší politice já prostě vnímám, že váš přístup k tomu, jaký máte přístup k Rusku, není úplně rovný. Je lokajský. Když prostě prezident Zeman, který je velice proruský a pročínský, rozesílá inaugurační pozvánky, vy jste mu vyšel vstříc. Když jsme měli mimořádnou schůzi k novičoku, vy jste byl součástí té obstrukce, kdy kolegové z ANO jaksi tady seděli, ale nebyli přihlášeni, takže se schůze přerušila. Tím pádem 14. schůze nám tam dodnes visí, už se pravděpodobně na ni nikdy nedostane. Když proběhla schůzka nejvyšších ústavních představitelů, tak vy jste mohl říct: já jako představitel parlamentu trvám na tom, že chci, aby tam byl můj kolega ze Senátu. To jste neudělal. Nebo aspoň jste nevylobboval, že tam musí být paní místopředsedkyně Senátu. A nyní jste jel na cestu, a já se k tomu teď dostanu, kde bylo několik problematických výroků. A stejně tak vnímám velice negativně vaši dnešní reakci na vtipkování prezidenta Zemana o likvidaci novinářů. Ha, ha, ha, v Rusku jich od roku 2000 bylo zabito sto třicet. Sto třicet.

A co jsme se tedy dočetli v médiích. Vedl jste úvahu na téma sankcí. Pomohly něčemu tyto sankce? V rámci EU je možné rozproudit diskusi na toto téma. Samozřejmě to je přesně to, co Rusové chtějí slyšet. Chtějí nabořit evropskou jednotu, která stojí na tom, že Rusko anektovalo násilně Krym, rozpoutalo válku na Ukrajině, kde je deset tisíc mrtvých, a má neustále vojenská cvičení, ohrožuje Pobaltí, naše státy Evropské unie a potenciálně i nás.

A stejně tak bych se vás chtěl zeptat, jakým způsobem byl míněn víceméně výrok, já ho teď odcituji: "Já také čtu noviny a chci vás ujistit, že česká média nevyjadřují mínění většiny českých občanů. Jde o novou generaci, která nemá podrobné informace o Rusku, neučila se ve škole ruštinu. Věřte mi, že většina Čechů nejsou tací, jak je ukazují média v Evropě." Opravdu jako, to by mě tedy zajímalo, co a kdo tedy vyjadřuje tu vůli občanů. Já si myslím, že naštěstí doposavad máme i v České republice svobodná média, proč by tedy nemohla vyjadřovat jejich vůli. Takže pokud byste na toto mohl nějakým způsobem zareagovat, tak bych byl velice rád.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Lipavský. Vyvolal dvě faktické poznámky. První byla poslance Davida Kasala a potom pan předsedy Vondráčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Vážený pane kolego Lipavský, prostřednictvím pana předsedajícího, omlouvám se. Nikdy nepoužívám tak silná slova, ale to, co tady slyším o lokajství - vy jste tam nebyl. Nevím, z čeho čerpáte. Fakt nevím, z čeho čerpáte. Já jsem tam byl u toho jednání. To jednání trvalo místo hodiny hodinu čtyřicet minut, bylo to natáčeno kamerami. Tak si to klidně můžete z toho Twitteru stáhnout. A já jsem obdivoval pana předsedu, jak před kamerami volil každé slovo a jakým způsobem jednal. A přenesl jsem se do roku 1968, kdy jsem ještě nebyl na světě, když tam byli naši představitelé - nemusíte se mi smát do očí, nemusíte - když tam byli naši představitelé, a uvědomil jsem si, jak to bylo, když tam Kriegel nic nepodepsal. Protože ono když tam sedíte a jste proti té ruské straně, ono to není tak jednoduché. Ale žádné lokajství jsem tam neviděl. Měl byste se omluvit! (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Kasalovi a nyní s faktickou poznámkou pan předseda Poslanecké sněmovny. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Já to zkusím zklidnit a vejít se do dvou minut. Myslím, že je zcela v pořádku, když se bude používat slovo asertivita. Při těch jednáních je dobré prostě postupovat asertivně. Postupuje tak i druhá strana. A když to dělají oba, tak to nebrání tomu, abychom měli korektní vztahy. Já samozřejmě nemůžu podle vašich představ uskutečnit program, jaký byste si vy představoval. A já jsem si zvolil projekt Poslední adresa, silně lidský příběh, který humanizuje miliony, statisíce popravených totalitním stalinistickým režimem, nešel jsem na most, kde zahynul Boris Němcov. Ani není možné, prostě, znovu si to říkám, nemůžu vyhovět všem.

To, že se nedaří domluvit schůzky na exekutivní úrovni. Ano, to je ale přesně ono, a proto jsme tam jeli, aby se to změnilo. A prosím vás, tak to je. Tak je to všude ve světě, všude v diplomacii ve všech zemích světa. A proto je ideální pozice předsedy Poslanecké sněmovny, proto je ideální pozice předsedy parlamentu, který se skládá z více stran. Samozřejmě, že v té delegaci na druhé straně stolu byli i zástupci opozice. S panem Volodinem tam seděli i zástupci opozičních stran. Tam neseděl jenom pan Volodin.

Děkuji za poznámku k Saúdské Arábii. Já jsem tam opravdu jel za situace, kdy Saúdská Arábie přiznala Izraeli právo na existenci, kdy se začíná otevírat ekonomika, kdy jsme viděli, že Rijád se mění, ženy mohou řídit auta, mají tam teď už i kina, kde můžou ženy a muži chodit společně. Věc nebývalá. Tady ta naprosto morbidní, nevím, jak to nazvat, prostě středověká záležitost, a to vražda, to je incident, který to samozřejmě zásadním způsobem naruší. Mezinárodní společenství to nepřejde jenom tak.

Prosím vás, v Rusku jsem byl úplně poprvé v životě. Já nemám s Ruskem nic společného. A když to tady poslouchám, tak je to ještě o Rusku, nebo je to o Zemanovi, tady tahle ta debata? Já to pořád beru, že se bavíme o parlamentní diplomacii a o cestě do Ruska.

Ohradil bych se proti obstrukci ke schůzi o novičoku. Prostě lidi nepřišli do práce. Já nevím, co jiného bych dělal. A já jsem mohl počkat klidně hodinu. Pak se ještě 11.40 hlasovalo a pořád vás bylo málo, těch, kteří jste tu schůzi chtěli.

O sankcích jsem hovořil -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, přihlásil jste se k faktické poznámce. (Ano.)

Nyní faktická poznámka pana kolegy Lipavského a Farhana Kamala, potom pana... (Ke komusi v pravé části sálu:) Víte to, pane předsedo klubu, že elektronická přihláška má přednost? Já za to nemohu. Musím dát podle pořadí, jaké mám v elektronických přihláškách. Pan kolega Lipavský - faktická poznámka.

 

Poslanec Jan Lipavský: Musím reagovat na ta slova o odvaze při jednání v Ruské federaci. Já to vůbec nezpochybňuji. Ale ten dojem zde v České republice je naprosto tragický. Já jsem prostě trnul, když jsem viděl ty zprávy, které přicházely sem. (Smích ve středové a levé části sálu.) A myslím si, že jako opozice máme plné právo tím pádem se na ty kroky ptát. (Hlučná reakce v mnoha lavicích.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Farhan a připraví se kolega Janulík, Bartošek a pan předseda. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, měl jsem připravenou faktickou poznámku, částečně mě předběhl můj kolega David Kasal, takže se vyjádřím jenom asi ke dvěma, nebo ke třem věcem.

Tady bylo vyčteno panu předsedovi: Vy jste neučinil to gesto. Pan předseda to samozřejmě zmínil. On učinil jiné gesto. On uctil památku vlastně v rámci Poslední adresy tří mrtvých lidí. Jako já si myslím, že každý učiní nějaké gesto, které považuje za důležité.

Vy jste říkal, že vnímáte zahraniční politiku se čtyřmi ministry. My máme, pokud dobře vím, jednoho ministra zahraničí, jednoho pana prezidenta. Já to prostě vnímám takhle. To jsou vaše konstrukty, které vy máte ve své hlavě, a vnímáte prostě tu realitu světa jinak. A zase já ji vnímám jinak.

Panu předsedovi jste vytkl, že nepozval předsedu Senátu. Já samozřejmě nevím, kolikrát předseda Senátu ho pozval na nějakou společnou cestu. Prostě my si tady můžeme vyčítat spoustu věcí, ale jsou to jenom konstrukty v našich hlavách, které vnímají vlastně realitu tak, jak chtějí vnímat. Prostě vy ji nějak vnímáte, my ji vnímáme taky jinak. A určitě se tady nezaštiťuji, že občané České republiky. Jako já nevím, jako já znám spoustu občanů, kteří by takovou cestu podpořili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Farhanovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Janulíka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ke kolegovi Lipavskému samozřejmě vaším prostřednictvím. Cco se týče toho gesta, nevím, jestli kolegovi Lipavskému uniklo, že předseda Sněmovny přijímal tři z přeživších osmi statečných, kteří protestovali na Rudém náměstí v roce 1968, to zaprvé.

Také jsem vyslechl, myslím, že v rádiu říkal, skoro ho obviňoval z rusofilství, tak bych mu rád připomněl, že tady byl Paul Ryan a náš předseda byl na oplátku ve Spojených státech, nebo naopak, to je jedno. Takže to si myslím, že to bylo taky historické, od vystoupení prezidenta Havla takhle v Americe nikdo nebyl. Takže to si taky vyprošuji. A myslím si, že lidsky řečeno, že ta polévka je hodně řídká, kterou tady vaříte, a každý chlap má vědět, kdy má hodit ručník do ringu. Vy jste ten čas už skoro prošvihl. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO a SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Janulíkovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Bartoška. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Dovolte, abych svou řeč zahájil takovým přirovnáním, teď jsem slyšel takovou pěknou poznámku, líbila se mi. Jestlipak víte, proč je tady tak málo poslanců komunistické strany? Protože poslanci hnutí ANO to za ně odmakaj.

Já zahraniční cestu nezpochybňuji z pohledu odbornosti lékařů, kteří tam jeli. Ale pro pořádek chci říct, že když jsem toto téma zvedl na organizačním výboru a ptal jsem se pana předsedy Vondráčka, že stejně tak jako vždy, když jednáme s Čínou, musíme otevírat otázku lidských práv, a když jednáme s Ruskem, musíme otevírat otázku národní bezpečnosti, a že jsme velmi znepokojeni situací kolem agenta Skripala, novičoku a toho, co se děje, zda toto téma otevře při těch jednáních, tak na organizačním výboru mi oficiálně řekl, že nic takového v programu není, že nic takového otvírat nebude a že se bude bavit o otázce lékařství, nebo věcí, týkajících se lékařů a školství. Proto jsem překvapen, že najednou nyní se do toho jednání dostávají tato témata.

A druhá věc. Jestliže jednáte s lidmi, kteří jsou na sankčním seznamu, a já říkám ano, s Ruskem je třeba jednat, tak je důležité, a to je o těch symbolech, když s nimi jednat, tak na neutrální půdě. Jsou to lidé a je to země a ty sankce následovaly poté, co Rusko ukradlo Krym. Jsou pochybnosti o sestřelení malajsijského letadla, zda to neudělala Ruská federace, a že ruští agenti otrávili agenta Skripala novičokem. S touto zemí se bavíme, a proto je důležité otevírat tyto otázky na vzájemném jednání. A mě bylo řečeno a na organizačním výboru zaznělo, že se o tom jednat nebude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za téměř dodržení času. Nyní ještě faktická poznámka pana předsedy Vondráčka, poté kolega Janulík a pak s přednostním právem ministr zahraničí. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. K dojmům. Vy jste reagoval na dojmy, které vytvářely zprávy, které přicházely. A to je ten problém. My se nemůžeme bavit o dojmech. My se musíme bavit o faktech. Vyšla zpráva, že jsem tam... Dám příklad. Mluvil jsem se studenty MGIMO, říkal jsem, že Česká republika je velmi otevřená ekonomika, proexportní, s největším podílem průmyslové výroby v celé Evropě, že jsme proti jakýmkoli sankcím, protekcionismu a proti obchodním válkám, že nás to poškozuje. Stejně tak jsem mimochodem mluvil v americkém Kongresu. Že tam potom je Sputnik a napíše, že Vondráček je proti sankcím USA, tak já už s tím fakt nic neudělám. Ale od toho jsme tady, abychom si to řekli.

A ano, máte pravdu, že máte právo se ptát. A jak říkám, všechno špatné je pro něco dobré. Já mám aspoň příležitost si tady promluvit. My možná po x letech tady řešíme vůbec náš vztah k Rusku. A o tom je ten parlament. Jsme různé strany a můžeme se bavit. Proto bude dobré, když se budou potkávat naše výbory. A my jsme tam nastartovali, že třeba zdravotní výbor a jejich zdravotní výbor budou komunikovat na nějaké pravidelné bázi. A tam jsou i opoziční.

Jinak u té tabulky, když jsem dával, tam byl zástupce Memorialu, to je zástupce občanské společnosti a to je v podstatě opozice. Já jsem si prostě vybral jeden projekt. Prosím vás, já mám zkušenost s Paulem Ryanem, když tady byl, tak na druhý den jsme vydali Nikulina. Já jsem tady přišel oslavit 100 let Československa, a jak nám pomohli Američané. A stejně mně chodily nenávistné maily, že jsem americký agent a ten Ryan sem přijel jenom pro to, aby si odvezl toho Nikulina. Teď jsem zase ruský agent. Já nevím, co budu příští týden, nebo potom. (Reakce z různých stran pléna: Čínský agent.)

A panu Bartoškovi bych chtěl říct ano, mně přišlo to vystoupení na organizačním výboru korektní. A i vy s panem Kalouskem jste mě inspirovali a já jsem si to rozmyslel a ty otázky jsem otevřel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, čas platí i pro vás. Skončil čas k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Janulík také s faktickou poznámkou. A znovu se hlásí pan kolega Benešík.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji. Vaším prostřednictvím kolegovi Bartoškovi. Viděno vaší optikou, pane kolego, by to bylo tak, že na neutrální půdě. To by tam tedy nesměl nikdo jezdit. Ale teď si tam všichni podávají kliky. Takže kdyby to bylo podle vás, tak to tak asi nefunguje. Takže všichni to dělají špatně? Tak to je taková otázka jenom.

Jenom se vrátím k tomu, jak jste citoval, že média v České republice nevyjadřují ten názor. Předseda přesně řekl, že když si člověk přečte, nebo z novinových titulků člověk nemůže poznat, jaký je opravdový většinový názor občanů této republiky. Čili takto to tam zaznělo. To, že to média podají, jak se jim to hodí, to je samozřejmě druhá věc. Čili to jenom tak na margo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Benešík a připraví se ještě k faktické poznámce pan kolega Jurečka. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl využít toho, že vlastně bude mluvit nový pan ministr zahraničních věcí. Jedná se o letitý problém, a sice počet diplomatů a zaměstnanců ruské ambasády v České republice. Česká republika má 10 milionů obyvatel. Myslím, že v rámci Evropy patří ke středně významným zemím, a Českou republiku pokrývá víc tzv. diplomatů než například Spojené království, myslím ruských diplomatů. Je jich tady kolem padesátky, po vyhoštění dohromady ruská ambasáda čítá snad s těmi diplomaty 150 zaměstnanců. U nás tuším Rusko pokrývá před vyhoštěním 15 diplomatů. Rusko je co do rozlohy největší země na světě, je to 150milionová jaderná a regionální velmoc. Takže mě by zajímalo, byť ten problém je velmi těžce řešitelný, jestli se uvažuje o nějaké vzájemné dohodě. Protože asi tady nejsme nikdo tak naivní, že si myslíme, že Ruská federace tak miluje Českou republiku, že tady má tak velké osazenstvo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní mám kolegu Jurečku také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Já bych poprosil možná i pro nějakou racionalitu té debaty, protože některé věci podrobně popisovat nejde. Jestli by pan předseda Vondráček mohl případně poslancům nechat zaslat zápis z těch jednání, ať se na to kdo chce, může podívat, ví, co jste přesně řekl, co bylo zodpovězeno z druhé strany. Mně to přijde korektní, férové, jako ministři jsme ty zápisy, se běžně pořizovaly, byly k dispozici, když bylo potřeba. Můžeme tady spekulovat, v jakém tónu tady byl zmiňován novičok, jak to bylo podáno apod. Není nic jednoduššího, koho to zajímá, se podívat na zápis a udělat si z toho obrázek. Děkuji, pokud mi může být vyhověno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Hájek. A ještě než se dostaví k řečnickému pultu, tak přečtu omluvy. Omlouvá se pan kolega Koten ze zdravotních důvodů do konce jednacího dne. Pan poslanec Marek Výborný od 19.50 z pracovních důvodů. Pan místopředseda Fiala ve středu se omlouvá od 20 hodin do konce pracovního dne. Paní kolegyně Válková od 19.30 do konce pracovního dne. Pan kolega Kaňkovský od 19.40 do konce jednacího dne. A od 19.45 paní poslankyně Malá z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Josef Hájek: Děkuji, pane předsedající. Byl jsem pohledy pokárán, že vystupuji, takže budu pokud možno stručný. Navážu na slova pana předsedy Sněmovny, který hovořil o tom, že se mnohdy posuzují dojmy na základě toho, že ten člověk tam nebyl. Já bych v té souvislosti připomněl pelmeně na ruské ambasádě, kde jsem nebyl, kde byla paní Balcarová s panem Peksou, kde tam papali, kušali pelmeně, pili vodečku (potlesk a smích z lavic ANO) a novináři napsali: "Piráti se vylodili u okupantů: Přišli hodovat s těmi, kterým před lety pomohli torpédovat umístění radaru, když si Bartošův kámoš Majíček nechal zaplatit od ruské firmy billboardy, kvůli tomu tu můžou řádit ruští agenti bez jakékoli západní pomoci a piráti vyřvávat, jak 'ohlídají hlídače'," atd.

Takže prosím vás, to jsou dojmy. Já samozřejmě tomu nevěřím, že by to byla pravda, ale tohle je mediální zkratka. To znamená, buď posuzujeme paní Balcarovou, kolegyni Balcarovou prostřednictvím pana předsedajícího, a pana Peksu prostřednictvím pana předsedajícího, že zradili zájmy Pirátů a chovali se skutečně podle a pili tu vodku a kušali ty pelmeně - no prostě něco hrozného! Takže já to tak neberu a ocituji slova tady paní kolegyně Balcarové, teď už ne přes předsedajícího, ale prostřednictvím mě, která napsala, cituji: "Se skandálním porušováním občanských práv v Rusku samozřejmě nesouhlasíme. Naopak. Úlohou politiků je však hledat diplomatická řešení. A kde chybí komunikace, tam eskaluje konflikt. Právě komunikací lze něčeho dosáhnout."

Proto si myslím, že pan předseda Sněmovny jednal správně a náš výbor udělal správně, že tam byl a komunikoval. (Silný potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Jaroslav Holík, ještě faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vaším prostřednictvím reagoval na kolegu pana Benešíka. Já jsem v Ruské federaci pár let pracoval na našem obchodním zastupitelství. V té době tam bylo minimálně 100, možná 150 našich zaměstnanců. Nevím, kolik to bylo diplomatů, protože jsem byl pracovník obchodního zastupitelství. V té době naši lidé tam měli vlastní českou školu, moje děti chodily tam do školy na ZDŠ. A že je tady nějak nevyvážené něco mezi Českou republikou a Ruskem ve velikosti ambasád, považuji za scestné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Holíkovi za dodržení času k faktické poznámce. Pan kolega Benešík to nenechá bez odezvy, také faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Jasně, v 90. letech bylo všecko jinak. Ono se nám to nezdá, ani mně se to nezdá, už taky stárnu, a to je fakt skoro 30 let. Dneska je to jinak, ty počty jsou takové, že před vyhoštěním jsme tam skutečně měli, a pan ministr mě asi doplní nebo opraví, kolem 15 diplomatů. Ruská federace tady měla tuším přes 50 diplomatů před tím vyhoštěním. Máme 10 milionů obyvatel, oni mají 150 mil. obyvatel. Ten nepoměr je evidentní a já si myslím, že nazývat toto nemístné - nemístné je, co tady provádí Ruská federace. Když si přečtete veřejné části zpráv našich zpravodajských služeb, tak se to tam dočtete. Čili já jako poslanec Parlamentu České republiky věřím vlastním bezpečnostním složkám. A ty počty jsou prostě jasné, to tady nikdo neokecá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničí. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi nejprve, abych se omluvil, že jsem nemohl být přítomen této debatě od počátku, nicméně dnes večer probíhá jedna z prvních akcí ke stému výročí založení Československa. Je to slavnostní koncert ke stému výročí československé diplomacie. A věřím, že souhlasíte, že nemůžeme opomíjet také naše slovenské přátele.

Dovolte mi, abych začal tím, že Ministerstvo zahraničních věcí není odpovědné za parlamentní diplomacii a respektuje její nezávislost. V této souvislosti nicméně bych chtěl ocenit to, že pan předseda Vondráček se také zúčastnil např. cesty do Spojených států, což je významným krokem k posílení vztahů s naším strategickým partnerem. Zároveň bych rád ocenil, že s panem předsedou jsme mohli hovořit na téma jeho cesty do Ruska. Shodli jsme se na tom, že je potřeba lépe koordinovat zahraniční cesty Poslanecké sněmovny a podporu Ministerstva zahraničních věcí. Zároveň bychom chtěli lépe připravovat podklady pro vaše cesty. A já jsem i nabízel, že bychom mohli s vámi vést jednání před vaším výjezdem, tak abyste měli aktuální informace o situaci v daných zemích.

Ocenil bych také to, že pan předseda mě ubezpečil o tom, že neproběhly žádné soukromé schůzky, o kterých byla informace v médiích. Zároveň bych ocenil, že pan předseda zahájil výstavu o československých legionářích. Je to také symbolická akce a je to určitě důležitý bod našich vzájemných vztahů s Ruskem. Velmi významné je také to, že v letošním roce proběhlo první Česko-ruské diskusní fórum. Je to právě platforma, na které lze řešit některé citlivé neuralgické body naší společné historie a našich vzájemných vztahů, jako je například rok 1968. Pan předseda o tomto fóru hovořil se svými ruskými partnery a věřím, že to je právě místo, kde bychom měli vznášet témata, která možná pro naši protistranu nejsou nejpříjemnější, nicméně která jsou trvale součástí naší zahraniční politiky, ať už je to podpora občanské společnosti, nezávislých médií, demokracie a ochrana lidských práv. Toto jsou věci, které máme my jako vláda v programovém prohlášení. Je to v naší koncepci zahraniční politiky z roku 2015 a Ministerstvo zahraničních věcí určitě bude dále pokračovat v prosazování této části našeho dialogu s ruskou stranou.

Na závěr mi ještě dovolte reagovat krátce na to, kolik máme ministrů zahraničních věcí. Ministra zahraničních věcí máme pouze jednoho. Nicméně zahraniční politiku naší země dělá několik ústavních činitelů, a to ne tak, že by měli na starosti její formulaci, nicméně se podílejí na reprezentaci naší země vůči našim partnerům. A já jsem rád, že začaly opět probíhat schůzky ústavních činitelů. Poslední schůzka ústavních činitelů mj. velmi jasně deklarovala naše postoje k sankcím k Rusku a přihlásila se k jednotné pozici EU a také se přihlásila k tomu, že tato pozice je nyní východiskem i pro další pokračování našich vztahů s Ruskem včetně selektivního dialogu v některých oblastech.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO a sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které je přihlášena paní poslankyně Langšádlová.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážený pane místopředsedo. Vážený pane předsedo, vy jste říkal, že jezdíte na zahraniční cesty a patří to k vaší práci. A je to v pořádku. Nicméně uvedl jste tuto cestu jako každou jinou. Jako by to byla jako každá jiná cesta. A já musím s politováním říct, že to tak nevnímám. A nevnímám to tak ze dvou důvodů. První důvod je historická zkušenost. Asi mnozí známe naši novodobou historii od 1945 přes 1948, ruští poradci, smrt Jana Masaryka, okupace v 1968. Ruský vliv, který nás zkrátka vymanil ze Západu, vytrhl z demokratického vývoje a i do dneška má nedozírné ekonomické dopady. To je ta historická souvislost. (Hluk v sále.) A druhý důvod proč, pane předsedo, tato cesta, vaše cesta není stejnou cestou jako každá jiná vaše cesta, je to, že současné Rusko je mimořádně agresivní imperiální velmoc. Je to to Rusko, které již před deseti lety, před deseti lety obsadilo Abcházii a Jižní Osetii, a my mnozí s kolegy jedeme zítra jako pozorovatelé voleb do Gruzie. Ano, je to Abcházie, Jižní Osetie, které jsou do dneška okupované právě tím Ruskem, které jste navštívil.

Všichni víme, že Rusko obsadilo Krym. A tady bylo řečeno, že tady jsou nějací lidé na nějakém seznamu. Ondra Benešík už vysvětloval, jak je to s těmi sankcemi. Opravdu Evropská unie uvalila pouze sankce v oblasti dovozu zbrojního materiálu a věcí, které mohou být použity k boji právě v souvislosti s válkou na východě Ukrajiny. Ruská strana pak uvalila sankce na dovoz potravin a dalších materiálů. Ale jak je to s těmi osobami na tom seznamu, s těmi osobami, se kterými, já si myslím, že není úplně dobré se scházet? Kdo to jsou ty osoby? Proč se tam dostaly? Možná někteří s nimi hrají ten fotbal, ale ony se dostaly na ten seznam proto, že se podílely na té anexi Krymu. Proto jsou tam ty osoby. Ony jsou tam proto, že se podílely na tom, že zabraly část sousedního území suverénní země. A to je věc, která je nebezpečná. Protože v Evropě najdeme desítky míst, kdy historicky nějaké území patřilo jednomu státu a dneska patří jinému státu. A tento krok Ruska přivádí Evropu do mimořádné nestability. A navíc je to opravdu zásadní porušení mezinárodního práva. Tito lidé jsou na sankčních seznamech především proto, že nesmí vstoupit na území členského státu Evropské unie. A na tom seznamu jsou proto, že se podíleli na anexi toho Krymu. A na to bychom měli být hodně citliví. My jsme země, která v roce 1938 zažila - a teď jsme si připomínali výročí Mnichova a ta analogie mezi Mnichovem a Krymem je opravdu velmi hluboká. Protože na tom Krymu proběhlo jakési referendum. A tady také někdo říkal při Mnichovu: máme nárok na to území, vždyť tam žijí Němci. Takže proto já považuji současné Rusko za velmi nebezpečné.

Současně samozřejmě pořád ještě probíhá válka na východě Ukrajiny a myslím si, že už jenom málokdo věří, že ti vojáci jsou tam v době dovolené a bojují proti Ukrajincům. Vím, že to tam není vůbec jednoduché.

Navíc určitě když otevřete jakékoli dokumenty mezi Evropskou unií a NATO, nebo kolegové, kteří jezdí na Parlamentní shromáždění NATO a poslouchají třeba generály Severoatlantické aliance nebo i naše generály, tak Rusko proti nám vede hybridní válku. To není nic nového, to trvá již dlouho. A my bychom právě pro tu svoji historickou zkušenost měli být velmi obezřetní. A právě i proto není cesta do Ruska stejná jako ostatní cesty.

My jsme měli možnost se setkat na půdě parlamentu např. s evropským komisařem pro bezpečnost Kingem z Velké Británie. Proti členským státům Evropské unie jsou denně vedeny kybernetické útoky. A jsou jich tisíce. Velká část jde i z Ruska. Část jde z Číny a dalších zemí, ale velká část jde z Ruska. Naše Ministerstvo zahraničních věcí bylo pod takovýmto kybernetickým útokem dlouhou dobu. Velmi pravděpodobně unikla velmi nebezpečná data. Bude nás to stát mnoho peněz. Kybernetické útoky jsou vedeny nejenom vůči Bundestagu, vůči Němcům, vůči Francouzům, ale i vůči nám. A jsou vedeny i z Ruska.

Další věci, které můžeme v Evropě pozorovat, jsou desítky zásahů do voleb, do referend. Když jsem se od našeho diplomata v Bruselu dozvěděla, že v rámci referenda o Katalánsku jenom 10 % informací na sociálních sítích šlo z Katalánska a ze Španělska a 90 % šlo zvenku, a bylo to právě z Ruska, z Venezuely a z dalších zemí, tak i tam bychom měli být na pozoru. Víme, jak probíhal brexit, víme, co se v tuto chvíli děje.

A s politováním musím říct, že v Rusku jsou likvidováni političtí oponenti a novináři. Bylo tady řečeno i to číslo. Já jsem měla možnost se před několika lety setkat s advokátem Borise Němcova. Ano, toho Borise Němcova, který byl zavražděn před okny Kremlu. On byl zavražděn. On byl zavražděn a ty nitě vedou k Putinovi. A těch lidí je celá řada, kteří byli zavražděni v Rusku. My dneska jsme zděšeni z toho, co dělají Saúdové, já jsem taky zděšená, ale víte, ona ta likvidace novinářů a opozičních politiků není jenom u Saúdů. V Rusku je taky. Nakonec kauza Skripal to zkrátka potvrzuje.

Pane předsedo, samozřejmě jestli vy jste při své cestě zmínil i tyto citlivé otázky, tak je to dobře. Nicméně bych se vás chtěla zeptat, jestli byste nám mohl dát seznam, s kým jste se setkal, zda jste se při jednáních s ruskou stranou, a to konkrétně s kým, kdy a s jakými výsledky, ohradil proti ruskému výkladu okupace Československa v roce 1968, kde mnohdy je teď okupace interpretována jako nezbytná pomoc Československu. Zda jste odsoudil anexi Krymu, boje Ruska na východě Ukrajiny, zda jste odsoudil chemický útok na Skripalovy a ohradil se proti obvinění vůči České republice Ruskem, že chemická látka novičok byla vyrobena v České republice. A chtěla jsem se zeptat, zda je pravda, že jste zpochybnil sankce. Já si opravdu myslím, a věřte mi, že to není nějaký politický boj, že vy jste vládní strana, my jsme v opozici - já jsem přesvědčena, že je zájmem České republiky a mělo by být zájmem všech českých politiků být velmi obezřetní. Být obezřetní právě pro tu historickou zkušenost a být velmi obezřetní i s ohledem na to, co se v tuto chvíli v posledních letech ve vztahu k Rusku odehrává a jakým způsobem to i nás ohrožuje.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než dám slovo dalšímu řečníkovi v rozpravě, tak je tady s faktickou poznámkou pan předseda Vondráček a po něm se připraví pan poslanec Foldyna s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane předsedo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Vy jste mi naložila, paní kolegyně, prostřednictvím předsedajícího! Já to zkusím stihnout za ty dvě minuty.

Já jsem snad zdůraznil, že to nebylo jako každá jiná cesta a jak pečlivá příprava jí předcházela. Byla to druhá největší příprava po té americké. Opravdu mimořádně pečlivá. A opakovaně jsem uvedl svůj pocit z cesty podle jednoho pořadu - furt ve střehu. Opravdu je potřeba si tam hlídat každé slovíčko.

Já plně respektuji ty, kteří mají díky historickým zkušenostem velice rezervovaný, a toto říkám diplomaticky, vztah k Rusku. Mají na to plné právo, je to součást naší společnosti, je to součást tady parlamentní diskuze. Já bych nabídl svůj pohled.

Příští rok to bude 30 let od sametové revoluce. Je to nejdelší doba demokracie, ve které žijeme. Připomínáme si 100 let českého státu. Já myslím, že je opravdu čas být více sebevědomí, hrdí, suverénní v rámci své zahraniční politiky a aktivní. Celá parlamentní diplomacie je o tom mluvit, mluvit, mluvit. Jsem přesvědčen, že Bundestag, Národní shromáždění Francie, Senát a druhá komora Nizozemska a další, kteří navštívili Ruskou federaci, mají stejné informace, jako máme my, a přesto se setkávají. Protože samozřejmě bez Ruska a bez jejich angažmá si neumím představit nějakou deeskalaci napětí na východní Ukrajině. Prostě bez Ruska to nepůjde a musíme s ním vést dialog. Proto si to uvědomují obě strany. Já dám jako příklad k tomu sankčnímu seznamu. Nedávno navštívil Berlín náčelník generálního štábu Gerasimov, který je na seznamu proti těm sankcím. Německo se dopředu nezeptalo ostatních států. Gerasimov je přímo nějak spojen s vojenskými operacemi na Ukrajině, kdežto paní Matvijenko je na seznamu jenom proto (Mpř. Pikal: Čas, pane předsedo!), že kooptovali krymské poslance do toho tělesa, tak to schytala jako hlava. To je její podíl na anexi Krymu.

Víc jsem nestihl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám děkuji. Nyní prosím pana poslance Foldynu s jeho faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se fakt zaříkal, že nebudu vystupovat. Já se ale zavzdušnil. Ale nejdřív poděkuji panu ministru zahraničních věcí, protože to byl velmi vyvážený a státnický postoj, který nám tady řekl. Já jsem přemýšlel, jak bych to tady nazval, tu maškarádu, protože to je maškaráda velmi podobná Černým baronům. Mohli by tady natáčet pokračování za chvíli. Akorát za jméno Jasánek by si museli dosadit jméno úplně někoho jiného a možná, že by to s tím krumpáčem dopadlo stejně. (Pobavení a potlesk v řadách ČSSD a ANO 2011.)

Ale, přátelé, prosím vás, když tady zmiňujeme rok 1938 a budeme postupovat touto metodou, kdo jsme si, co jsme si, musel bych se ptát pana ministra, jestli požadoval od paní Merkelové ještě nějakou omluvu. Ptal bych se, proč jsme nedělali mimořádnou schůzi, když pan Herman jel za sudetskými Němci na sraz landsmanšaftu a (velmi hlasitě:) bylo to daleko horší než to, co udělal pan předseda českého parlamentu! To mě daleko víc uráželo! A to jste tady... byli tiše. Promiňte, já jsem se málem uřekl. (Pobavení.) Ale já jsem emotivní. Já prostě tyhle věci...

Kdybychom si pořád něco měli vyčítat, a co bychom si tedy měli vyčítat? Tak já, až nějací Rusové sem přijedou, nebo Ukrajinci, nebo ti, co byli v tom Sovětském svazu, tak jim přijdu říct: Hele, soudruzi, já jsem musel od deseti let tahat uhlí do strážského kina. Mého tátu vyhodili z práce a stal se uklízečem v kině ve Stráži pod Ralskem, protože jsme nesouhlasili s okupací. Mám jim to tedy také říct, Ukrajincům a těm, pořád to budu hledat?

Já jsem rád, že pan Vondráček jel do Ruska po deseti letech a snažil se navázat nějaké normální vztahy a vysvětlit naše postoje a říct jim, že se nám nelíbí některé věci, a já s tím souhlasím. Nelíbí se mi. (Mpř. Pikal: Čas, pane poslanče.) Ani mně se to nelíbí. Děkuji. Já jsem emotivní. (Pobavení a potlesk poslanců ČSSD a ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana poslance Jurečku s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Lipavský, poté paní poslankyně Langšádlová. Prosím klid!

 

Poslanec Marian Jurečka: Já se jenom chci s dovolením ohradit prostřednictvím pana předsedajícího vůči panu poslanci Foldynovi. Já se nesnažím tady z toho dělat nějakou taškařici nebo nějaké divadlo, ostatně i předseda této Sněmovny řekl, že je rád, že tuto diskuzi vede, a myslím si, že většina těch, co tady chodí mluvit, se snaží mluvit racionálně. A prosím pěkně, myslím si, že je fakt důležité si tyto věci vyříkat. Tak prosím pěkně, nedělejme z toho estrádu větší, než je nutná, někteří se o to snaží, a zachovejme důstojnost, protože zatím jak pan předseda Sněmovny, tak pan ministr zahraničí reagovali věcně a konstruktivně a díky za to! (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a prosím s faktickou poznámkou pana poslance Lipavského.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dámy a pánové, já si dovolím dvě faktické poznámky. První pan poslanec Foldyna a pan ministr Petříček jsou z jedné politické strany.

A druhá poznámka je k tomu novičoku. My jsme svolali mimořádnou schůzi, vy jste nám ji zablokovali. Rusko se nám neomluvilo za to, že jsme byli obviněni z toho, že se zde vyrábí novičok, což vaše vláda, a my jsme to na zahraničním výboru jako opozice podpořili, jednoznačně bylo prokázáno jako lež. To, že to prezident není schopen pochopit a nahrává tím ruské propagandě, to je bohužel něco, co z Poslanecké sněmovny nezměníme. Nicméně pokud se nám Rusko nedokázalo omluvit, my bychom po nich tu omluvu měli vyžadovat a mělo by to být jedno z hlavních témat. Tady jde o čest. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní prosím paní poslankyni Langšádlovou, připraví se pan poslanec Feranec, poté pan poslanec Holík.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já jenom velmi krátce zareaguji. Pan předseda hovořil o tom, že je pro nás citlivá ta historická zkušenost. To asi pro mnohé z nás zkrátka je, ale pro mě je velmi citlivá i současnost. Opravdu, podívejte se na dokumenty Severoatlantické aliance a EU, které se tkají hybridních hrozeb, kybernetických útoků, dezinformačních kampaní. Opravdu je to hybridní válka, kterou proti nám Rusko vede, a právě proto je velmi citlivé, jakým způsobem tam jeden z našich nejvyšších ústavních představitelů vystupuje.

A pane předsedo, já bych byla moc ráda, kdybyste mně na ty konkrétně navržené otázky odpověděl, a byla bych velmi ráda, kdybyste mi i vysvětlil, jak je možné, když tam bylo to pokrytí novináři, byli tam naši novináři z veřejnoprávních médií, a oni nezmínili ani otázku toho, že jste zvedl otázku Ukrajiny, jak jste říkal, otázku novičoku, Skripalových atd. Já chci věřit tomu, že k tomu došlo, ale ty výstupy... (Z pléna: Není slyšet. - Řečnice se otáčela směrem k předsedovi Poslanecké sněmovny.) Omlouvám se. Ale ty výstupy zkrátka v médiích tady byly jiné. Já zkrátka bych chtěla jenom vědět, jestli můžete opravdu jasně doplnit, kdy a s kým a s jakými výsledky jste hovořil v těchto věcech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a pan poslanec Feranec svou faktickou poznámku stáhl, takže nyní pan poslanec Holík, poté pan poslanec Kasal. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Já se omlouvám, že tady jsem ještě jednou. Takže vážený pane předsedající, dovolte, abych kolegovi Lipavskému připomněl vystoupení na tomto místě bývalé ministryně obrany Šlechtové, která tady jasně řekla: v laboratorních podmínkách jsme novičok vyrobili, ale bylo ho tak málo, že to nestojí ani za řeč.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a nyní prosím pana poslance Kasala, připraví se pan předseda Vondráček.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já bych reagoval na paní kolegyni Langšádlovou prostřednictvím pana předsedajícího. Jenom jednu věc, paní Langšádlová. Vy nám tady říkáte, abychom si přečetli doklady z NATO, z EU. Jasně, já to beru. Já vám znova říkám: Celé jednání se natáčelo. Byly tam tři kamery. Natáčelo se celé jednání hodinu a 40 minut nebo 47 minut. Je to na Twitteru, můžete si to prohlédnout. Byli tam dokonce novináři České televize, byl tam Karas konkrétně a byli tam z Českého rozhlasu. To, že to nezmínili, to tak zkrátka je. Dneska tady kolegové řekli, že už na ČT běží, že už je rozpočet schválen. Já dva dny čtu, že v Chrudimi máme už koalici, a nemáme. Tak je to otázka toho, jaké informace v té České televizi jsou. Znova vám říkám, máte zdroj, kde je to nesestříhané, můžete se na to podívat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní prosím s faktickou poznámkou pan předseda Vondráček. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ptala jste se konkrétně, jestli jsem se vymezil k vyjádření k okupaci 1968. Pan premiér Medveděv poté, co se ostře ohradil prezident Zeman, se omluvil za ty dezinterpretace a dezinformace přímo v přímém přenosu, pokud vím, takže já už jsem osmašedesátý neotvíral. Já si myslím, že máme jasno. A když vystupuji v českých médiích, tak já slova okupace a invaze říkám. Ale my jsme se prostě na toto téma nebavili.

Několikrát jsem říkal, že nebojuji za zrušení sankcí. Byl to výstup schůzky ústavních činitelů. Já už nevím, kolikrát jsem to opakoval. Já jsem jenom příznivcem diskuse o tom, zda je tam všechno domyšlené, nedomyšlené, jestli je to efektivní, neefektivní. Každý tam za tím slyší, že chci zrušit sankce. Otevřít diskusi o efektivitě a každý myslí, že zruším. Co kdyby výsledkem diskuse bylo, že bychom měli přitvrdit? Já jsem neřekl, že máme rušit nebo navyšovat. Já jsem říkal, pojďme se bavit, jestli nám náhodou neubližují. A pro mě bylo opravdu inspirativní setkání s našimi podnikateli, kteří nám navíc říkají, že výklad těch sankcí se liší stát od státu, že některé státy Evropské unie si je vykládají méně přísně než my a vytlačují nás potom z trhů, které jsme tam dlouhodobě měli. A o tom je ten dialog. Opravdu o nic jiného nejde. A já jsem hlavně - snad jsem to tady vysvětlil - neměl ambici tam skutečně všechno vyřešit.

Debata, jestli mikrosyntéza je nebo není výroba, já doufám, že už jsme za tím, že už jsme se nějakým způsobem posunuli, protože dneska se o tom opět bavili novináři s prezidentem. To opravdu nebyla součást těch diskusí. Nebyla. Bude třeba příště, až tam pojede někdo jiný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní poslanec Rais, poté pan poslanec Feranec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den, já budu krátký, akorát směrem ke kolegyni Langšádlové. Mě překvapuje, že se diví tomu, že něco jiného je v reálu a něco jiného je v televizi. Jak tahle akce skončí, tak máme volební výbor, kde budeme projednávat v podstatě informace, kterými krmíme malé děti na dětských programech, kde jsou v podstatě uváděny informace o tom, jak palestinské děti jsou chudáčci, protože Američani přestali dodávat peníze. Takže o objektivitě televize, která krmí děcka, která čekají, že tam bude Křemílek a Vochomůrka, a místo toho tam dostávají tyto informace, lze skutečně pochybovat.

Jinak ještě ke kolegyni Adámkové. Plně podporuji to, co jste tady říkala, protože je potřeba komunikovat. Jestliže tam byl školský výbor, tak jsme jednali jako naprosto srovnatelní partneři a rozhodně nikdo z nás neměl pocit, že jsme nějací lokajové nebo podlézavci nebo něco takového. Ta spolupráce s nimi na úrovni ruských univerzit probíhá strašně dlouho. Takže to není o tom, co dělá velká politika. Prostě ten život pod tím stejně žije. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní prosím pana poslance Ferance s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mám jenom jediný dotaz, jediný dotaz na pana kolegu Lipavského prostřednictvím pana předsedajícího. Pane kolego, vy jste poděkoval panu Vondráčkovi za to, že vysvětlil okolnosti atd. Tak se ptám - jste schopen po jeho vysvětlení najít v sobě tu odvahu a omluvit se za svá slova o nekompetentnosti, zesměšnění? Jste schopen, máte tu odvahu to udělat? Pokud toho nejste schopen, chápu to, ale nemůžu si vás vážit. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím paní poslankyni Procházkovou s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu velmi stručná. Doufám, že se na tuhle debatu tady dívají také podnikatelé v České republice a že jsou opravdu rádi za to, že se konečně po těch deseti letech nějaké kontakty s tím Ruskem začaly, protože nebudeme si namlouvat, stejně jako každá jiná velká země, tak i Rusko je pro náš byznys velmi zajímavé. Já jsem z Karlových Varů, a když k nám přestali jezdit Rusové, tak hotely začaly kolabovat. To vám říkám z vlastní zkušenosti. Stejně tak jako když k nám ti Rusové jezdí a nemají zdravotní pojištění, máme s tím velké problémy. Jezdím na záchrance, a když se jim něco přihodí, opravdu je nedůstojné, abychom od nich vyžadovali platbu přímo v penězích. Není to vhodné u pacientů. Takže musím říct, že jsem velice ráda za to, že se ty kontakty konečně nějakým způsobem hnuly. A přiznejme si, ruský medvěd je opravdu veliká země. Ta opravdu není na takové maličké zemičce, jako jsme my, závislá. Nedělejme z toho takovou vědu. Buďme teda hrdí, jednejme tak, jak jednal pan předseda Vondráček. Určitě to bylo správně, já mu za to chci poděkovat. A nebuďme jenom jako psi uvázaní u německé boudy, protože jsme závislí a vždycky budeme závislí na velkých zemích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já se omlouvám, ale když tady bylo zmíněno, že se na nás dívají ti podnikatelé, tak říct, že se tady deset let jakoby nic neudálo ze strany podpory exportu českých firem do Ruska, je hodně a těžce nefér. Já jako ministr jsem byl v Ruské federaci, byl jsem tam s podnikateli. Na území České republiky jsem na ministerstvu i na výstavách, jako je (nesrozumitelné) či Země živitelka, přijímal několik ruských podnikatelských delegací z různých oblastí, kde byli zástupci i vysokých politických představitelů. Já to říkám pro tu korektnost toho, že to není tak, že do teď se nic nedělalo a teď se najednou objevila Amerika v Rusku. Takže prosím pěkně neposouvejme tu debatu. Když potřebujete, zeptejte se na fakta, co se udělalo v oblasti proexportu. Já jsem tam vyslal naši zahraniční zemědělskou diplomatku jako ministr, která tam velice dobře funguje, a těch věcí v oblasti proexportu do Ruské federace se myslím dělá hodně.

A poslední věc. Já si fakt nemyslím, že by si čeští exportéři, čeští obyvatelé připadali, že jsou uvázáni u německé boudy. Já si myslím, že jsme hodně rádi, že nám fungují nadstandardně dobré vztahy v oblasti exportu, v oblasti vědy s našimi partnery v Německu. Myslím si, že i tady vaši kolegové z ANO, třeba Pavel Juříček by mohl za Automotiv říct také spoustu příběhů. I díky těmto vztahům se české ekonomice nebývale daří. A když se podíváte na čísla exportu, to není uvázání u německé boudy. To je oboustranně výhodná partnerská spolupráce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a s faktickou poznámkou paní poslankyně Procházková. Prosím.

 

Poslankyně Věra Procházková: Já bych ráda to uvázání u německé boudy dala na správnou míru. Víte, já to vzala jako příklad, protože Německo je velká země a my jsme na ní opravdu závislí. To vidíme a myslím si, že to nikdo nepopře. A opravdu se může přihodit leccos a my bychom měli tu diverzifikaci na všechny strany udržovat, měli bychom se všemi velkými zeměmi komunikovat na nějaké slušné úrovni, samozřejmě jako rovnoprávní partneři, ale pořád jsme maličká země uprostřed Evropy a nemůžeme si tady hrát na bůhvíjaké velké mistry.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. V tuhle chvíli jsou vyčerpány faktické poznámky, takže já pozvu dalšího do rozpravy, pana poslance Rakušana. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Dobrý den. Děkuji vám, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, to je to neštěstí řádně přihlášených, které všichni známe. To znamená, že během těch faktických připomínek skoro zapomeneme, co jsme chtěli říci. Nicméně já bych chtěl panu předsedovi také poděkovat za to, že to téma tady bylo otevřeno. Možná je i škoda, že je to v tuto hodinu, když už naše pozornost přece jenom trochu upadá a v některých případech v těch vzájemných reakcích jsou nervy na pochodu. Ono si to to téma nezaslouží.

Já jsem chtěl říci, že nezpochybňuji legitimitu cesty pana předsedy do Ruské federace. Koneckonců jak sám řekl, bylo o tom hlasováno na organizačním výboru, byť s nějakými dodatečným dotazy kolegů, a ta cesta jistě schválena byla. Ale ono to zavdává, a je dobré, že o tom máme příležitost mluvit, otázky k obecným východiskům naší zahraniční politiky nejenom ve vztahu k Ruské federaci. Protože pokud se objevují interpretace toho typu, že Česká republika by mohla být jakýmsi mostem mezi Západem a Východem, tak já jako vystudovaný historik toto musím odmítnout. Takováto interpretace vždycky přinášela jenom neštěstí a my bychom si měli uvědomit, že nejsme tím mostem. My jsme součástí Evropské unie, my jsme součástí Severoatlantické aliance a my jsme, a byl bych rád, kdybychom byli, prostě Západem.

Pokud vedeme dialog, který je určitě namístě, s Ruskou federací, tak by vždy bylo namístě, aby ten dialog měl nějaké ambice, aby byl ambiciózní. A pokud to má být dialog vyrovnaných partnerů, tak musíme my být těmi, kdo přichází s tématy. A přicházíme i s tématy, která prostě mohou být pro tu stranu v daný okamžik a v danou chvíli nepříjemná. Mnoho jich tady zmínila paní kolegyně Langšádlová. Ale já bych zmínil další. Například našim polským sousedům se povedlo vyjednat, že se otevřely komunistické archivy, a oni se dozvídají pomocí jejich badatelů a historiků o tom, jaká zvěrstva páchala ruská tajná služba. V této chvíli jsme se například mohli bavit ve stoletém výročí republiky o tom, zda by nebylo namístě se vrátit k vraždě či sebevraždě Jana Masaryka a zda by i toto neměla být ambice naší diplomacie, ať už na té parlamentní, nebo na té vládní úrovni. Jsou to prostě důležitá témata a my bychom si samozřejmě představovali, a rádi bychom to od pana předsedy slyšeli, že máme ambice se bavit i o věcech, které jsou prostě pro naší protistranu nepříjemné. A proto se moc těšíme na to, až skutečně dostaneme ten oficiální záznam z jednání a budeme se moci přesvědčit, že i taková témata pan předseda Vondráček skutečně otvíral.

Rád bych se zmínil ale obecně o tom, jakým způsobem se vede zahraniční politika této vlády, ale i Sněmovny ve vztahu například k zahraničnímu výboru Parlamentu České republiky. My jsme neměli žádné informace dopředu o cestě pana předsedy Vondráčka a ani jsme nezaregistrovali, že by měl ambici nás podrobně jako zahraniční výbor s výstupy a výsledky té cesty informovat. Stejně tak tomu bylo v případě cesty pana premiéra Babiše za panem premiérem Orbánem. Stejně tomu tak bylo v případě cesty pana premiéra Babiše za Angelou Merkelovou. A je tady zahraniční výbor, který díky tomu, nebo kvůli tomu, že prostě nebyla obsazena pozice ministra zahraničních věcí, neměl teď půl roku žádné relevantní informace k tomu, jakou zahraniční politiku vede Česká republika, s jakými tématy přichází. A to považuji za obrovskou chybu a považuji za nutné, aby se toto - a já doufám, že s novým panem ministrem se to změní - aby se to skutečně změnilo.

A byl bych rád, kdyby pan předseda Vondráček přišel i na zahraniční výbor a s velkou mírou podrobnosti nás o své cestě informoval a přesvědčil nás o tom, že ty zprávy, které nás ne úplně uspokojovaly v médiích, se prostě nezakládají na pravdě a že jsme skutečně vedli ambiciózní zahraniční politiku s ambicí nastolovat témata a ne jenom s ambicí poslouchat, co nám protistrana říká. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Já budu velice stručný. Dovolím si zareagovat na paní kolegyni Věru Procházkovou. Česko není malá země. My nejsme malá země. My jsme středně významná země. Je to velice zásadní rozdíl. A Rusko není velký medvěd. Ty naše vztahy s nimi můžou být úplně jiné, pokud budeme mít rovnou páteř. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme vyčerpali všeobecnou rozpravu. Paní poslankyně Němcová se ještě hlásí do všeobecné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, pokusím se být co nejstručnější a nebudu už komentovat to, co jsme slyšeli, nebudu opakovat to, co jsme slyšeli. Jenom sdělím, že naprosto souhlasím s tím, co zde řekla paní poslankyně Helena Langšádlová, a její obavy naprosto sdílím a argumentaci, kterou vznesla, podporuji.

Ale chci vznést některé dotazy. První z nich bude na předsedu Poslanecké sněmovny, druhý na ministra zahraničních věcí. Začnu tedy tou druhou na pana ministra zahraničních věcí.

Z médií, protože nemám odkud jinak, jsem se dozvěděla, že po této cestě pana předsedy Poslanecké sněmovny se něco dělo na Ministerstvu zahraničních věcí. Byla připravena nějaká odpověď, nebo nějaká - (Předsedající žádá, aby poslankyně mluvila na mikrofon, protože není slyšet.) - pozice Ministerstva zahraničních věcí a do tohoto procesu přípravy odpovědi, nebo její finalizace, měl vstoupit jiný člen vlády, ministr vnitra, místopředseda vlády pan Hamáček. Chtěla bych vědět, co je na tom pravdy. Takhle něco psala média. Bezpochyby bude lepší, když se dozvím od vás, jaký přesně ten průběh byl.

Druhý dotaz, který tedy směřuji k předsedovi Poslanecké sněmovny, a nezpochybňuji vůbec to, že ta cesta byla důkladně připravovaná. Opakoval jste to několikrát a myslím, že v nějakém rozhovoru jsem četla, že dokonce část této přípravy se odehrávala i na Pražském hradě. Chtěla bych se tedy zeptat, zda během této přípravy, jak z Ministerstva zahraničních věcí, tak z pokynů, které jste dostával na Hradě, zazněla otázka dobudování jaderných elektráren a pozice ROSATOMu, s kým jste z ruské strany na toto téma jednal, jaký prostor byl těmto jednáním věnován a s jakými závěry během vaší pracovní cesty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Pan ministr bude chtít reagovat, tak prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Hezký večer ještě jednou. Paní poslankyně, já věřím, že k tomuto slouží určitě interpelace, nicméně rád odpovím. Já jsem sám požadoval po kolezích, aby mi připravili návrh možného prohlášení. Nicméně s panem předsedou jsme se domluvili, že se nejprve setkáme a ty věci si vyříkáme. Já jsem jasně deklaroval, když jsem nastupoval do funkce, že si nejprve se svými partnery, ať už s předsedou Poslanecké sněmovny, s prezidentem, či premiérem, pohovořím o tématech zahraniční politiky, než budu vystupovat v médiích. To byl i důvod, proč jsem potom nakonec prohlášení nevydal, protože po schůzce s panem předsedou jsem uznal, že už to není nutné, protože si jsme vyříkali konkrétní body, které jsme si potřebovali vyjasnit. Toť vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní pan předseda Vondráček s faktickou poznámkou. Poté paní poslankyně Němcová.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Co se týče problematiky jaderné energie, nedostal jsem žádný pokyn. Nepřijímám v této záležitosti žádné pokyny. A myslím si, že to vůbec nenáleží předsedovi Poslanecké sněmovny, aby někde řešil jadernou elektrárnu. A za tím si stojím. Nerozumím tomu, moje role je úplně jiná. Jediný, kdo otevřel toto téma, byla paní Matvijenko, která se mě na to zeptala, jaká je situace. A já jsem jí řekl, že jsem zastánce, aby tady byla pokud možno výhodná soutěž bez geopolitických vlivů. Tím jsem to uzavřel. Pan Volodin se mě na to vůbec nezeptal.

Žádné další schůzky v rámci svého pobytu v Rusku ani tady v České republice jsem neměl, s nikým jsem se nesetkal. O to víc mě překvapila některá vyjádření jednoho pana senátora, který říkal, že ohrožuji nějakou energetickou bezpečnost. To není moje téma, já s tím nemám nic společného a jsou to všechno jenom spekulace.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím paní poslankyni Němcovou s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Dovolím si požádat pana ministra zahraničních věcí Petříčka, aby nechal prosím na mé úvaze, co budu považovat za potřebné ze svého pohledu sdělit během této diskuse a s čím se na něj obrátím v rámci interpelací. To prosím nechte na mně.

A tu otázku, kterou jsem vznesla, jste mi neodpověděl celou. Já jsem se ptala na roli také ministra vnitra pana Hamáčka, protože v médiích bylo napsáno, že byla připravena pozice Ministerstva zahraničních věcí po cestě předsedy Poslanecké sněmovny do Ruska. Tato pozice, že do toho jednání nějakým způsobem vstoupil pan místopředseda vlády Hamáček, a potom pozici žádnou Ministerstvo zahraničí nedalo. Tak na to jsem se ptala, jakým způsobem jste tedy spolupracoval s panem místopředsedou vlády Hamáčkem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan ministr bude chtít reagovat? (Hlasité "Ne!" z lavic ANO.) Takže ne. V tom případě jsme vyčerpali faktické poznámky, vyčerpali jsme elektronické přihlášky do rozpravy. Pan předseda Kalousek se hlásí ještě do rozpravy z místa.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pane ministře Petříčku, paní poslankyně Němcová vám položila upřesňující otázku. Samozřejmě není možné vás donutit k odpovědi, ale pokud neodpovíte, tak je to také informace. (Z lavic ANO: To je pravda. Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nehlásí-li se nikdo další, tak podrobnou rozpravu ukončím. Zeptám se na závěrečná slova paní navrhovatelky Adámkové, jestli má zájem o závěrečné slovo po všeobecné rozpravě. Ne. Pan zpravodaj má zájem? Nemá zájem. V tom případě přistoupíme k rozpravě podrobné a do té se mi jako první s elektronickou přihláškou přihlásila paní poslankyně Langšádlová, poté mám pana zpravodaje Janulíka. Prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Musím říct, že po té rozpravě tady bych přece jenom ocenila, pane předsedo, kdybyste mně, byť i dodatečně, odpověděl na ty otázky, které jsem tady kladla, ale už nechci - (Předsedající: Prosím na mikrofon.) Vzhledem k hodině s tím už nechci zdržovat. Já chci i věřit tomu, že to byly dezinformace, to že jste zpochybňoval sankce. Chci věřit tomu, že to opravdu byly nějaké šumy.

Proto navrhuji velmi obecné usnesení, které se jenom hlásí k našim závazkům. A chtěla bych upozornit, že je obecné, že se netýká, jen na vás jako na předsedu Poslanecké sněmovny, ale na všechny naše ústavní činitele a jenom opakuje to, k čemu jsme se zavázali.

Takže usnesení zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR trvá na tom, aby ústavní činitelé nezpochybňovali závazek sankcí, které byly přijaty zeměmi EU v souvislosti s činnostmi ohrožujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a v reakci na anexi Krymu." Je to to, co přijaly evropské země. Je to závazek, ke kterému jsme se přihlásili, a chci znovu zdůraznit, že to je obecný návrh usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím, abyste návrh usnesení poté předala zpravodaji a mně, a nyní prosím pana poslance Janulíka.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Mám návrh usnesení, s vaším dovolením, pane předsedající, kolegyně, kolegové, který se týká - není obecný, ale týká se opravdu toho, o čem jsme se tady bavili, a to usnesení zní: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka o jeho jednání v Ruské federaci. Poslanecká sněmovna konstatuje, že návštěva předsedy Poslanecké sněmovny pana Radka Vondráčka v Ruské federaci byla uskutečněna v souladu se zájmy České republiky a v souladu s koncepcí zahraniční politiky vlády České republiky." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak. V tom případě podrobnou rozpravu končím. Opět se zeptám, jestli je zájem o závěrečná slova. Vidím žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Paní poslankyně Adámková nemá zřejmě zájem o závěrečné slovo. Pan zpravodaj asi také nemá zájem o závěrečné slovo. V tom případě se přesuneme k hlasování, kterým prosím, aby nás pan zpravodaj provedl, protože byly dva návrhy. Ohledně procedury apod. (Gong.)

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nejprve bychom hlasovali o návrhu (usnesení) kolegyně Langšádlové, které znělo, že "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR trvá na tom, aby ústavní činitelé nezpochybňovali závazek sankcí, které byly přijaty zeměmi EU v souvislosti s činnostmi ohrožujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a v reakci na anexi Krymu".

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Jenom se pro pořádek chci ujistit, že je shoda na tom, že obě dvě usnesení lze přijmout společně (Hluk v sále. Reakce: Ne!), tedy že nejsou vzájemně...

 

Poslanec Miloslav Janulík: Ne, zvlášť. Navrhuji hlasovat zvlášť.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Rozumím. Hlasovat zvlášť, ale že můžeme přijmout oboje, že přijetí prvního neznemožní přijetí dalšího. (Hluk v sále. Zpravodaj: Můžeme.)

Děkuji. V tom případě jsem již zagongoval, všechny jsem vás odhlásil. Věřím, že se všichni také již přihlásili.

V tom případě zahajuji hlasování o tom prvním usnesení. Ptám se, kdo je pro. (Hluk v sále. Nesvítí to!) Omlouvám se, někteří ještě nebyli přihlášeni. (Hluk v sále.) Prohlašuji hlasování 56 za zmatečné. Budeme znovu hlasovat.

 

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej přednesla paní poslankyně Langšádlová.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Děkuji vám. V hlasování číslo 57 bylo přihlášeno 127 poslanců a poslankyň, pro 39, proti 18. Návrh nebyl přijat.

 

Prosím další návrh usnesení.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Další návrh byl můj. Zní: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka o jeho jednání v Ruské federaci. Poslanecká sněmovna konstatuje, že návštěva předsedy Poslanecké sněmovny pana Radka Vondráčka v Ruské federaci byla uskutečněna v souladu se zájmy České republiky a v souladu s koncepcí zahraniční politiky vlády České republiky."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji vám. Zahajuji hlasování číslo 58. Ptám se... (Posl. Michálek se hlásí o slovo. Zpravodaj Janulík mimo mikrofon: To nejde! To nejde do zahájeného hlasování vstupovat. - Posl. Michálek námitka z pléna. - Posl. Janulík: To není ale můj problém, to je problém předsedajícího. - Další námitka posl. Michálka. - Posl Janulík: Nejde do hlasování se hlásit. To nejde. - Další námitky posl. Michálka.)

Prohlašuji hlasování číslo 58 za zmatečné. Já se omlouvám. Pane předsedo Michálku, co chcete sněmovně sdělit? (Posl. Michálek ze sálu: Proceduru, abychom hlasovali odděleně o dvou částech.) Proceduru jsme již probírali. (Zpravodaj Janulík mimo mikrofon: To už bohužel. Tu jsme schválili. Takže jsi vedle. Jste vedle tedy. Procedura byla schválena. - Hluk a dohady v sále.)

O proceduře se nehlasovalo, nicméně se o ní diskutovalo. V tu chvíli jsem žádnou přihlášku k proceduře nezaznamenal.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Poslední hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme hlasovat o tom návrhu usnesení, co načetl pan zpravodaj Janulík jako celku. (Námitky v sále.) V celku, že to nebudeme hlasovat po částech. Děkuji.

Zahajuji hlasování číslo 59. Ptám se, kdo je pro. (Hluk v sále.) Kdo je proti?

Děkuji. V hlasování číslo 59 bylo přihlášeno 128 poslanců a poslankyň. Pro 88, proti 10, návrh byl přijat.

 

Pan předseda Kalousek se hlásí s přednostním právem, tak prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Již vás nebudu dlouho zdržovat, ale opravdu si myslím, že by bylo potřeba, aby na záznam jasně zaznělo, co jste tady odmítli. Vy jste odmítli trvat na tom, vy jste odmítli trvat na tom, že ústavní činitelé nemají zpochybňovat sankce, ke kterým jsme se přihlásili v rámci Evropské unie. (Rozhořčený hluk v jednacím sále.) To je samozřejmě vaše právo. Můžete si odhlasovat, že voda teče do kopce. Ale když jste takhle hlasovali, tak ještě chvíli vyprávějte veřejnosti, že nejste komunistická vláda! (Hluk v jednacím sále a potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tímto projednávání bodu končím. Stejně tak jsme vyčerpali myslím dostatečně čas vyhrazený pro dnešní jednání. Takže se s vámi loučím a uvidíme se opět zítra v 9 hodin, kdy budou písemné interpelace.

 

(Jednání skončilo ve 20.51 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP