Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

172.
Slavnostní připomenutí 28. října 1918

Poprosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu, a tím je místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Fiala.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v první řadě chci poděkovat Poslanecké sněmovně, že jste přijali náš návrh, aby si naše ústavní instituce připomenula a symbolickým způsobem uctila 100. výročí vzniku první Československé republiky, výročí založení naší moderní státnosti. Myslím, že toto výročí si zaslouží, abychom při této příležitosti sami před sebou, vůči sobě a také před občany České republiky dali speciálním způsobem najevo zvláštní význam tohoto svátku.

My jsme tady samozřejmě proto, abychom velmi tvrdě mezi sebou bojovali, bojovali za zásady, programy, přesvědčení, pro které nás sem vyslali lidé, ale jsou příležitosti - takových příležitostí jistě není mnoho, ale toto je jedna z nich - kdy je třeba se zastavit a přihlásit se k tomu, co nás musí a má spojovat, a dát najevo občanům České republiky i sami sobě zde v Poslanecké sněmovně, že navzdory rozdílným názorům, navzdory i někdy zásadně odlišným představám, co naší republice prospívá, co jí škodí, co ji zvelebuje, co ji ohrožuje, navzdory všem těmto rozdílům existuje několik důležitých principů a zásad, ve které věří přesvědčivá většina z nás.

Myslím, že umíme dát společně najevo, že si uvědomujeme, že i díky první Československé republice jsme dnes moderní sebevědomou a úspěšnou zemí, že to uchováváme v paměti a že na to nezapomínáme.

Myslím, že bychom se mohli také shodnout na tom, že to byla svoboda, demokracie, humanismus, které byly základním étosem první republiky při jejím vzniku před sto lety a že na nich stály úspěchy tehdejších osobností, skvělých osobností, ale i běžných lidí, a společné úspěchy celého našeho samostatného státu.

Myslím, že ti z nás - a doufám, věřím, jsem si jist, že je to v tomto sále drtivá většina - kteří si těchto principů váží, si uvědomují, že jsme se k nim dokázali v poslední době vrátit i díky zakladatelům státnosti, i díky dílu, které vytvořili, i díky jejich odkazu.

A řekl bych, že se můžeme shodnout ještě i na další věci, kterou obsahuje návrh té stručné deklarace, kterou jsme připravili, a sice že nechceme jenom odkazovat, ale že chceme také navazovat, že nechceme jenom slavnostně připíjet pod portrétem prezidenta Masaryka a dalších zakladatelů, ale že si vážíme jejich výzvy, která jde k nám napříč stoletím.

Mluvím o tom, že Československá republika byla na svou dobu moderním, demokratickým a hospodářsky vyspělým státem. Řadila se k nejvíce prosperujícím zemím Evropy i světa, patřila do skupiny deseti nejrozvinutějších. Výrobky československého průmyslu znal už tehdy celý svět. Naše osobnosti měly úctu doma i v zahraničí, náš společenský systém a demokracie byly ve své době značkou vysoké kvality a naše diplomacie měla ve světě váhu.

Před sto lety 28. října existence našeho státu začala prohlášením, které všichni znáte: Samostatný stát československý vstoupil v život. Ať dnes tedy vstoupí v život náš cíl vrátit republice takové vysoké ambice, jaké byly před sto lety, jaké měli před sto lety její zakladatelé. A myslím si, že i toto může být výzva pro nás všechny, výzva, na které se můžeme shodnout při tomto velkém a slavnostním výročí, a že to je výzva, ke které má smysl se přihlásit.

Vážená Sněmovno, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tomto smyslu a v tomto duchu a s vědomím nejzákladnějšího společného jmenovatele jsme připravili text stručné deklarace Poslanecké sněmovny, se kterým vás na závěr svého vystoupení seznámím.

Text deklarace zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky u příležitosti stého výročí založení Československé republiky hlásí se k odkazu 28. října 1918 a oceňuje úspěšné úsilí představitelů naší země vedoucí k založení samostatné Československé republiky. Považuje demokratický charakter státu, na jehož základě byla první republika postavena, za základní pilíř moderní České republiky. Navrhuje, aby toto výročí posloužilo k posílení národní hrdosti a ambicí České republiky patřit mezi nejúspěšnější země světa."

Dámy a pánové, věřím, že tento text deklarace společně za chvíli schválíme. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní zahájím všeobecnou rozpravu. Chtěl bych informovat všechny poslankyně a poslance, že na grémiu bylo dohodnuto mezi předsedy klubů, že za každý klub vystoupí jeden řečník podle velikosti klubu, v případě nerozhodném je kritériem výsledek ve volbách, takže pořadí je spravedlivé, v určitém omezeném čase. Dále nebudeme debatu nějak extendovat, v podrobné rozpravě by se znovu přečetlo toto slavnostní prohlášení, deklarace, kterou bychom následně schválili.

Nyní poprosím o vystřídání při řízení schůze, protože za klub ANO tedy promluvím já.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Slovo má předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené dámy, vážení pánové, já s dovolením budu trochu slavnostnější. Bude to taková malá ochutnávka na náš velký nedělní svátek 28. října.

Naše země slaví sto let. Za tu dobu se velmi proměnila. Má jinou velikost, z onoho století byla naše vlast svobodná vlastně jen polovinu doby a de facto dnes žijeme už ve čtvrté republice, přičemž jsme zažili dva totalitní režimy. Ale pořád je to naše vlast, je to ona masarykovská republika, o které říkám, že vlast není jen území, vlast je především místo v srdci, místo, které by jinak bylo prázdné.

Náš první prezident řekl, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Ideály první republiky přežily nacismus i komunismus, přecházely z generace na generaci a nyní je na nás, abychom je předávali našim dětem. Je naší povinností předat jim lásku k vlasti a úctu k ideálům humanity, demokracie a svobody, protože naše republika byla před sto lety založena především jako prostor těchto hodnot. Je třeba si to stále znovu a znovu připomínat. Pouze takový stát, který je založen na respektu k takovým hodnotám, si zaslouží být nazýván vlastí. Pouze takový stát mohou občané vnímat jako svůj, ne jako něco cizího. Pouze když dokážeme nadřadit tyto společné hodnoty každodenním půtkám, dokážeme zachovat ideály, z nichž se naše vlast zrodila. Za takový stát, který stojí na ideálech humanity, svobody a demokracie, mnozí bojovali a umírali na bojištích první a druhé světové války, v nacistických a komunistických lágrech. A i dnes, kdy doma žijeme v míru, za tyto ideály bojují a umírají naši vojáci v zahraničních misích. Nikdy jim za to nemůžeme být dost vděční. Oni dobrovolně přinášejí tu nejvyšší oběť. Vzpomeňme prosím na jejich rodiny a blízké.

Dnes se často, a mnohdy právem, kritizuje řevnivost a osobní útoky na politické scéně, ale ani první republika v tom smyslu nebyla jiná. Prezident Masaryk často nabádal strany k větší svornosti a připomínal, že demokracie je diskuse. Sporům se prostě nevyhneme. Pokud nám o něco jde, pokud chceme něco pro lidi prosadit a udělat, je nutné si to vyříkat. Ale je důležité vědět, že existuje ještě něco nad tím, že kromě rozdílných názorů a subjektivních pravd existuje něco jiného, a to je naše vlast.

Jsem přesvědčen, že přes všechnu nedokonalost, přes všechny hádky, přes všechny rozpory všichni nosíme naši českou zemi ve svém srdci. Když o něco jde, když je třeba bránit naše národní zájmy, nakonec se umíme sjednotit. Někdy to trvá dlouho a někdy se nám moc nechce. Někdy vítězí touha to oponentovi tak nějak nandat, natřít, ale nakonec se vždy najde dostatečná shoda, ať už jde o zahraniční mise, o prosazování našeho názoru v Evropské unii, nebo o řešení aktuálních hrozeb, jako jsou migrace či terorismus. Nakonec vždy dokážeme odhodit stranická trička a táhnout za jeden národní provaz. Věřím, že právě tohle ukazuje, že oněch sto let nebylo promarněných. I když mnohá z nich byla trpká a hořká, právě v nejtěžších dobách si lidé připomínají, co pro ně znamená vlast.

Dnes žijeme zřejmě v nejšťastnějším období naší národní historie. V dobrých časech necítíme tak silnou potřebu si připomínat, co pro nás znamená naše vlast, naše demokratická a svobodná republika. Sluší se připomenout si to alespoň ve sváteční den, jako je tento nebo jako bude neděle 28. října. Sluší se, aby se každý z nás v duchu a sám pro sebe řekl, co je ochoten pro svoji zemi udělat. Národní svébytnost, svoboda a demokracie nejsou samozřejmé a naše smutné zkušenosti uplynulého století to dokládají.

Jak už jsem zmínil, jsme povinni zachovat hodnoty naší republiky a předat je našim dětem, zvláště když k tomu máme takové ideální podmínky. Naši předkové častokrát takové štěstí neměli. Žijeme ve svobodě skoro třicet let. První republika dostala čas jen dvacet let.

Co musíme udělat pro zachování našich hodnot a naší svobodné a demokratické vlasti? Pro začátek nic velkého. Už prezident Osvoboditel říkal, že nejdůležitější je drobná každodenní práce. A základem drobné každodenní práce pro demokracii je ochota se nejen poslouchat, ale také si naslouchat. Onen prostý Masarykův slogan, že demokracie je diskuse, je geniální a stále platný. Takže dámy a pánové, dál se hádejme o řešení každodenních problémů, ale snesme názor toho druhého a snažme se pochopit, že i když si myslí něco jiného než my, nakonec mu jde o to stejné - o naši společnou vlast. Tak nejlépe uctíme sto let naší republiky a jejího zakladatele.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny Vondráčkovi. Nyní je na řadě pan předseda Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládo, občané, s výročím sto let vzniku samostatného státu Čechů a Slováků si připomínáme nejen samotný akt jeho založení, ale zejména ty, kteří usilovali a usilují o svobodnou a demokratickou společnost. Historii naší země ale nepíší jen velcí hrdinové, které známe z učebnic, ale také statisíce, a já věřím, že spíš miliony lidí, kteří bez ohledu na to, zda je doba míru či války, zda je svoboda skutečná či jen na oko, zda je doba dobrá či zlá, žili a žijí své životy v pravdě a spravedlnosti. Své každodenní životy. Lidé, kteří svým každodenním nasazením v životě, v práci, v rodině i společnosti věnují svoji energii a péči nejen svým dětem, ale také svým bližním. Tito všichni lidé tvoří to, co já osobně chápu jako národ, republiku a občanskou společnost. A spojuje nás více než jazyk a víc než jen ta naše česká kotlina.

Vše, co má růst, může vyrůst jen z péče a lásky. Každý svou prací na sobě, lidskosti a soucitem stavíme ten společný chrám humanity. Čím více budeme tyto hodnoty uplatňovat sami na sobě, tím méně prostoru zbude pro diktátory a oligarchy. Vyspělá společnost se totiž bez nich obejde. Dokážeme se i bez nich postavit ke svým problémům a problémům všech svých občanů. Od těch nejmenších a nejmladších po ty nejstarší, a to otevřeně, bez předsudků a nenávisti. Přeji nám tedy více spolupráce a méně her na vítěze a poražené.

Sto let republiky si připomínáme jako sto let úsilí o lepší život pro nás pro všechny. A já věřím, a doufám, že nejsem sám, že dalších sto let zvládneme prožít už zcela ve svobodě, bez útlaku jako vzdělaná, svobodná a digitálně propojená společnost. Pravdu každému přejme. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní poprosím, aby za klub SPD vystoupil pan místopředseda Tomio Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vážení hosté, když připomínáme výročí založení naší Československé republiky, nelze tak bez připomenutí otce zakladatele prezidenta Masaryka, idejí a principů, které do smrti prosazoval. Prezident zakladatel v prvé řadě zdůrazňoval myšlenku: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Jeho druhé zásadní krédo bylo přesvědčení, že člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států. Stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného.

Boj našich legionářů proti Rakousko-uherské monarchii za národní český a slovenský stát byl národním vlasteneckým bojem. Naši legionáři bojovali a umírali za myšlenku vlastního národního státu, který bude demokratický a sociálně spravedlivý. Pokud kdokoliv z nás chce jakkoliv navazovat nebo ctít oběti mužů a žen, kteří padli za moderní československý stát, musí mít na vědomí, že pokud ctíme oběti všech, kteří za vybudování a následné udržení našeho státu padli, musíme i my bojovat za naše národy, za demokracii a za spravedlnost, a to nejen sociální, ale spravedlnost ve všech oblastech života naší země. Naši legionáři bojovali za suverenitu naší země a pro mne osobně to znamená závazek pro nás všechny potomky a dědice těch, co naši republiku budovali, závaznou povinnost bojovat za suverenitu naší země. Masaryk mimo jiné napsal: Být mezinárodní, neznamená být protinárodní. Věřím, že jako čeští a moravští vlastenci naprosto přirozeně ctíme stejná práva i hrdost všech ostatních národů. Ctíme i právo mít vlastní národní státy v historických hranicích, aniž by to jakkoliv bránilo našemu právu chránit suverenitu našeho národního státu v našich historických hranicích.

Vážené dámy a pánové, kdykoliv budeme přemýšlet o naší zemi, mysleme i na to, jak by naše rozhodnutí a skutky vnímali ti, kdo vymanili naše národy z diktátu mocnářství, které nám po tři staletí kus po kuse ubíralo na suverenitě a pracovalo cíleně na odnárodňování našich národů ve jménu nadnárodního celku. Úctu k naší zemi, k těm, co ji budovali, bychom neměli projevovat jen formálními veřejnými akty, kladením věnců. Buďme čeští a moravští vlastenci v činech, v každodenním životě nejen o výročích a ústy.

Čest a úcta památce těch, kteří za naši republiku, za naše národy bojovali, čest a úcta těm, kteří za naši vlast a její suverenitu položili život. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a nyní poprosím o vystoupení pana místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Vojtěcha Filipa.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, myslím, že jde o velmi slavnostní okamžik a připomenutí 28. října má smysl pro nás pro všechny. Bylo to jen několik málo lidí, kteří měli odvahu v roce 1918 obletět celý svět, objet ty, kteří v té době měli možnost něco rozhodnout, a domluvit se s nimi o tom, že vznikne společný stát Čechů a Slováků. Museli pro to najít dostatečnou politickou podporu a schopnost ho vybudovat. Je potřeba jim za to nejen poděkovat, ale také vzpomenout, že to nebylo nic jednoduchého. Potřebovali jak naše lidi, kteří byli v různých státech světa, potřebovali k tomu Wilsona, potřebovali k tomu Brestlitevský mír, aby si lidé uvědomili, že je možné vybudovat něco nového. A po válečném konfliktu, kterému se říkalo velká válka, teprve později jsme zjistili, že byla první světová, takže následoval další konflikt, najít dostatek schopností na to, aby tento stát vznikl.

Slavíme vznik Československa a slavíme ho jako Česká republika a jsem šťastný, že ho slavíme společně také jako založení Československa i se Slováky. Rozešli jsme se a možná, že je to příklad pro celou Evropu, že i rozvod může být kulturní. Obrečel jsem to v roce 1992, nevzdal jsem se a byl jsem svědkem toho, jak krok za krokem Češi a Slováci byli schopni budovat svou budoucnost vedle sebe jako přátelské národy. Ne každý to dokázal. A tak jsem přesvědčen, že Češi, Moravané, Slezané, Slováci jsou národy, které mají budoucnost v celé Evropě, v celém světě. Máme být na co hrdí, protože jsme dokázali vyrobit od špendlíku až po jadernou elektrárnu cokoliv, co jsme si zamanuli. Je potřeba si neklást malé cíle, ale cíle, které povedou naše národy k tomu, že nejen že nevymizíme, že nebudeme odnárodněni, ale že budeme trvalou součástí světového společenství. Jsem přesvědčen, že na to máme a že to dokážeme, když své půtky budeme řešit tady, ale vždycky český národní zájem kdekoliv za hranicemi našeho státu budeme schopni obhájit.

Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní předávám slovo místopředsedovi vlády Janu Hamáčkovi.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, sto let je v moderním světě velmi dlouhá doba a od roku 1918 se změnilo opravdu mnoho. Za to století jsme zažili dvě totality, náš stát se proměňoval, jak co se týká velikosti území, tak režimu, něco však ty změny přežilo. Tím něčím je ideál demokracie.

Pokud si tedy máme něco skutečně připomínat z odkazu 28. října 1918, pak je to na prvním městě víra v demokracii. Víra v to, že správa této země patří do rukou lidu, víra, že politické instituce demokracie jsou nadřazeny osobním a partikulárním zájmům, víra v ústavnost, vládu práva a spravedlnost. Víra v solidaritu společenství, víra, že stát má měřit každému stejným metrem bez ohledu na jeho pohlaví, rasu, náboženství či názory. Demokratický ideál, ve který Tomáš Garrigue Masaryk a další zakladatelé našeho státu věřili, pro který pracovali a pro který mnozí naši lidé umírali, je tím, co skutečně tvoří náš stát. Kdyby lidé v tento ideál nevěřili, nebylo by legionářů, nebylo by odbojářů a nebylo by ani dnešních bojovníků na zahraničních misích.

Masaryk se přiznal, že jeho nejtěžším rozhodnutím bylo vydávat rozkazy k boji, protože věděl, že pro mnohé legionáře to bude znamenat zranění, či dokonce smrt. Činil tak s vědomím, že je to nezbytné pro vznik a svobodnou existenci našeho státu. A my nikdy nedokážeme vyjádřit dostatečnou vděčnost těm, kteří pro naši demokracii a svobodu přinesli oběť nejvyšší, hrdinům všech tří odbojů, mužům i ženám, kteří dnes bojují za Českou republiku a nasazují svoje životy jak v Afghánistánu, tak i v dalších zemích. Prosím nezapomínejme na ně. Nezapomínejme na jejich rodiny a na jejich blízké. Zaslouží si naši úctu. A také nezapomínejme, za co tito stateční mužové a ženy bojovali a bojují. Bojují za náš stát, za ideál demokracie. Tento ideál byl mnohokrát pošlapán, přišla nacistická okupace, komunistická totalita, ale tomu Masarykovu ideálu jsme se vzdálili i za takzvané druhé republiky. A ani ty tři poválečné roky nebyly obdobím plné demokracie. A nikoliv náhodou toto období skončilo rozbitím tradičních stran. Demokracie totiž není možná bez demokratů. Oslabování demokratických stran je vždy spojeno s oslabováním demokracie jako takové.

Já jsem ale přesvědčen, že ten demokratický ideál masarykovského státu všechny tyto tragické zvraty přetrval a dnes všichni žijeme v daleko šťastnější době. Máme svobodu, máme demokracii, naše bezpečnost je zajištěna jako nikdy v historii. Ale to nás ovšem v nejmenším nezbavuje povinnosti onen demokratický ideál bránit a chránit. Musíme bojovat s extremismem, s nenávistí, s rasismem, ale také se sobectvím, lhostejností k druhým, s korupcí. Musíme bojovat s populismem, demagogií a lží. My dnes podobně jako za první republiky zažíváme ekonomický úspěch. Ale bez demokracie je každý takový úspěch jen iluzí. O tom jsme se v minulosti přesvědčili. Zničení či znevěrohodnění demokratických institucí, jakým jsou parlament a strany, policie, soudy, svoboda vyjadřování a nezávislá média, vede k zkáze morálky, ztrátě bezpečí a nakonec i k úpadku prosperity.

Držme se tedy ideje, která stvořila a stále tvoří náš stát, ideje demokracie. Jak řekl Masaryk, demokracii dělají demokrati, lepší demokracii lepší demokrati. Buďme tedy nejen demokraty, ale lepšími demokraty a oslavme společně důstojně 100 let naší republiky. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A poprosím o slovo pana poslance Pavla Bělobrádka za klub KDU-ČSL.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové, kolegyně, státy se udržují těmi ideály, z kterých se zrodily. Už jsme to tady slyšeli, i když se to opakuje tak často, že se z tohoto sousloví stává i klišé. Přesto pořád platí a platit budou dál, protože když platit přestaly, já doufám, že platit budou dál, když přestaly, vznikla druhá Československá republika se všemi svými nedostatky, se všemi svými popíráními právě těch ideálů. Pokud zanikne první polistopadová republika tím, že se zase odchýlíme od těch zásad, na kterých byl položen 17. listopad a události návratu svobody a demokracie do Československa, pak vznikne druhá polistopadová republika. A to bych si vůbec nepřál.

Myslím, že si musíme také připomenout to, že Československá republika vznikala za situace, kdy Československo bylo státem mnohonárodnostním, státem, z kterého Masaryk chtěl udělat takové Švýcarsko, kde bude politický československý národ, který bude obsahovat Čechy, Němce, Slováky, Maďary, Poláky a další národnosti. To se úplně nepovedlo, nicméně pořád platí Masarykovo "ne Ježíš, ale Caesar", což znamená, že demokrat musí mít také nějaké morální principy, morální hodnoty, že se musí rozhodovat věcně, ale také zásadově, nikoliv pouze sahat po moci, která se pak stává jenom tím nikoliv prostředkem, ale tím, o co tady jde, o jejíž dosažení jde. A to je myslím velmi důležité, abychom si vždycky uvědomovali, že "Ježíš, ne Caesar" je vždycky pokušení jednotlivých politických stran a vůdců, aby se dali do situace, která bude jednoznačným způsobem vyplývat z toho, že tady máme někoho, kdo rozhoduje za nás, kdo všechno řídí.

Jsem přesvědčen, že náš moderní československý stát se zrodil proto, aby tady byla svoboda, aby tady byla spravedlnost. A k tomu ideálu vždycky musíme tíhnout. První, druhý, třetí odboj, všichni tito lidé, kteří se zasloužili o to, že jsme měli demokratickou republiku a nyní zase máme, si zaslouží naši úctu a náš vděk. Všechny ty oběti nesmějí být marné. A nesmějí být marné právě tím, že nedopustíme, aby ideály toho, jak se vrátila svoboda do Československa, byly pošlapány. Aby místo lásky a pravdy vítězila lež a nenávist.

Demokracie, jak ji chápe Masaryk, v sobě musí obsahovat humanitu, vysokou morálku, kritické myšlení, občanskou společnost, svobodná média. Demokratické instituce bez obsahu se stávají jenom prázdnou slupkou. Masaryk věděl, že je potřeba demokraty, a proto také věděl, že je potřeba, aby se dělala opravdová demokratická lidová politika. My teď máme úplně jinou situaci. Jsme začlenění v NATO, v Evropské unii a z tohoto hlediska musíme také daleko více využívat možností, které máme. Masaryk i Havel dali naší republice mezinárodní rozměr a jsem přesvědčen, že přesto, že ani jeden nebyl neomylný, přesto, že ani jeden se nevyvaroval chyb, přesto nám musejí být pořád vzorem.

To poslední, co bych chtěl říct k odkazu 28. října, je, že mezi vlastenectvím, láskou k vlasti a humanitou není rozpor. Ovšem mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá, jak říkal Masaryk. A to je bohužel aktuální i dnes, protože láska k vlasti, to znamená láska k vlastnímu národu, ale neznamená nenávist k jiným.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní poprosím o vystoupení pana poslance Karla Schwarzenberga, který vystoupí za klub TOP 09.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, vzpomínáme tady sto let od založení první Československé republiky. Já se obávám, že jsem poslední poslanec, který se v této republice aspoň narodil a zažil celé její osudy od protektorátu přes Únor a tak dále.

Ten vývoj, jak jsem říkal, byl někdy... Pamatuji si nadšení po povstání v roce 1945, kdy jsme znovu získali svobodu. Pamatuji si depresi, která padla na všechny po Únoru, když jsem viděl pochodovat milice po Národní třídě. Pamatuji se, trošku vybočuji z čistě českých záležitostí, jak v roce 1956 v listopadu jsem stál a pomáhal na maďarských hranicích. A když se mě ptali, odkud jsem, já jsem říkal z Čech, lehce pohrdavý úsměšek. A co vy děláte? My krvácíme a vy držíte hubu.

Dva roky poté jsem byl v Bruselu v našem slavném pavilonu, který opravdu byl nejzajímavější a nejkrásnější na celé světové výstavě v Bruselu. Pamatuji si, jak jsem se tam prošel a slečna z toho pavilonu mě doprovázela, vysvětlovala všechno, mluvila se mnou anglicky a byl jsem nadšen. Opravdu tehdy byl člověk hrdý na náš stát a na náš národ a na tu republiku. Ale pamatuji si také, když jsem jí najednou odpověděl česky, tak vymizela. A tím jsem zase byl převeden na půdu reality, abych věděl, co tehdejší Československo bylo. Ona nesměla mluvit s někým, kdo by byl v podezření, že byl emigrant.

Potom rok 1968 se vší euforií předtím a krutým pádem v srpnu a krásné dny v listopadu 1989 a znovunabytou svobodu. Ale pamatuji také, jak v roce 1992 mě prezident republiky Václav Havel vyslal na Pražský hrad, abych stáhl vlajku posledního československého prezidenta. Připouštím, že jsem se tehdy slzám neubránil. Československo odešlo do dějin, vznikla Česká republika.

A teď se zamýšlíme nad tím, co bylo před sto lety. Byl to velmi civilizovaný převrat. Buďme vděčni císaři Karlovi blahé paměti, který zakázal použití násilí. Takže to předání moci v Praze a všude proběhlo naprosto klidně, bez násilí. Teprve poté se vrátil Masaryk, Beneš, pokusil se navrátit Štefánik ze zahraničí. Převrat byl dělán zde, muži 28. října, a byl to civilizovaný způsob, jak se to stalo. Teď také. My jsme se rozpadli, aniž jsme se o to příliš zajímali. Naše Československá republika zanikla.

Naše dnešní Česká republika je něco jiného. Že jsme opustili ideály československého národa, československého státu, prosím, chápu, dějiny se změnily. Ale ty ostatní myšlenky, na kterých tento stát byl budován, a Masaryk nám připomněl, že státy vzkvétají a scházejí na základních myšlenkách, na kterých byly postaveny. Jedna z velikých myšlenek Tomáše Garrigua Masaryka bylo evropanství. Když čtete jeho Hovory, články a tak dále, tak vidíte, že se o to zajímal, jak podporoval Coudenhove-Kalergia a tak dál. My ovšem tady se vyznamenáváme spíše tím, že se o Evropu nezajímáme. Ano čerpáme dotace, to s nadšením. Ale přispíváme co nejméně a se solidaritou u nás to také valné není.

Za druhé humanita. Masaryk nám zanechal hlavní poselství - humanitu. Ano, naši humanitu jsme teď právě prokázali, když jsme odmítli přijmout ty sirotky do České republiky z válečných vřav, aby mohli v klidu vyrůst. Opustili jsme všechny ideály a zůstalo nám pouze národní sobectví, na kterém tento náš novodobý stát stavíme. Obávám se, že to je poněkud chabý základ pro stát. Obávám se, že když všechny ideje, na kterých náš stát, naše republika byla postavená, opustíme, když neprokážeme ani Evropě, ani světu, že jsme k něčemu užiteční, také svým sousedům ničím nepomáháme. A popravdě řečeno našemu vlastnímu národu, když se dívám, jak ničíme vlastní půdu, což je hrozné, starý sedlák Schwarzenberg vám řekne, to je opravdu tristní pohled, když se podíváme, jak byly vydolovány staré domy v našich městech a vlastně už jádro Prahy není obývané. Když se na celý tento vývoj díváme, tak v čem jsme prospěšní i vlastnímu obyvatelstvu? K čemu dnes tento stát je? ptejme se. A já vás ujišťuji, když neprokážeme užitečnost ani vlastnímu národu, ani sousedům, ani Evropě a světu, tak se obávám o osud našeho státu, tak se obávám o naši další samostatnou existenci. Caveant consules ne quid detrimenti respublica capiat.

Děkuji mnohokrát. (Delší potlesk, který přetrvával v pravé části jednacího sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a poprosím, aby za klub Starostové a nezávislí vystoupil pan poslanec Gazdík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Gazdík: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, ctěný zákonodárný sbore, sto let od vzniku samostatného Československa, sto let novodobé moderní státnosti. To je to, co dnes asi každý, kdo v této zemi žije, v těchto dnech prožívá, na co myslí. A je úplně jedno, že Česká republika už není státem v těch hranicích a s oněmi národnostmi, v jejichž rámci právě před sto lety začínala.

Zamyslíme-li se nad tím hlouběji, pak sto let je časový úsek, který přesahuje dobu života, která je vyměřena naší pozemské existenci každého z nás. Právě v tom, ne v líbivé kulatosti tohoto výročí vidím obrovskou symboliku letošního jubilea. Vystihuje právě onen přesah státního útvaru, který cítím. Přesah státu nad námi smrtelnými lidmi. Těchto sto let symbolicky jako svátek patří nám všem. Patří nemnohým z nás, kdo se narodili v roce 1918 nebo třeba i dříve a prožili svůj život v této zemi či s touto zemí, ale také většině z nás, kteří se sta let nikdy nedožijí. V těchto významných dnech je potřeba si připomenout ty, kteří svůj život obětovali. Před sto lety, před desítkami let nebo třeba před několika dny. Právě proto, aby příběh, který začal v roce 1918, mohl pokračovat a měl smysl.

Když už jsem se zmínil o smyslu, přestože sto let podobně jako jiná významná výročí je potřeba slavit, ohlížet se a bilancovat, myslím si, že právě v těchto dnech bychom nejvíce měli myslet na naše blízké, na naše předky, na ty, kteří jsou nám nejbližší nebo na ty, kteří pro každého z nás jsou nějakým způsobem důležití, protože v těch sto letech našeho státu vykonali něco, na co máme právem být hrdi. Důležitější totiž než to, jak dlouho něco existuje, je obsah té existence a její smysl. Formu si připomínáme v kulatých výročích. Smysl ale tvoříme neustále. Ten smysl tvoříme, s Tomášem Garriguem Masarykem řečeno, v každodenní drobné práci. Někdy se nám daří lépe, někdy hůře a je jedno, jestli je to vláda, nebo poslední občan v nejzapadlejší obci. Smysl právě spočívá v kontinuitě každodenní poctivé práce. To je a bude ta červená nit, na které jednotlivé historické milníky jsou jen většími či menšími uzly.

Přeji nám všem, ať se nám vlákna této pomyslné nitě co nejméně zamotávají, přeji nám zákonodárcům, ať pomáháme v případě, že se zamotají ta vlákna, je co nejrychleji rozmotat, a děkuji všem, kteří svou drobnou každodenní práci dělají poctivě a svým srdcem.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já nyní bez závěrečných slov po dohodě končím všeobecnou rozpravu. Až teď mi došlo, že jsem vlastně zpravodaj, když jsem vystoupil první v obecné rozpravě.

Přistoupíme k rozpravě podrobné. Poprosil bych pana místopředsedu Fialu, aby v podrobné rozpravě zopakoval usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Návrh usnesení zní takto:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky u příležitosti 100. výročí založení Československé republiky:

- Hlásí se k odkazu 28 října 1918 a oceňuje úspěšné úsilí představitelů naší země vedoucí k založení samostatné Československé republiky.

- Považuje demokratický charakter státu, na jehož základě byla první republika postavena, za základní pilíř moderní České republiky.

- Navrhuje, aby toto výročí posloužilo k posílení národní hrdosti a ambicí České republiky patřit mezi nejúspěšnější země světa."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Končím podrobnou rozpravu a nyní přistoupíme k hlasování. Eviduji požadavek na odhlášení. Počet se nám ustálil.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro navržené usnesení. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 66. Přihlášeno je 172 poslanců, pro 172 poslanců, proti nikdo. Můžeme si zatleskat. (Potlesk v celém sále.)

 

Děkuji vám všem. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen, a končím tento bod. Dovolte mi přečíst omluvu pana ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, který se omlouvá po celý dnešní jednací den z pracovních důvodů. Dále chci přečíst zrušení omluvy pana poslance Martina Kolovratníka z dnešního dne. Pan poslanec je přítomen.

 

Zahajuji další bod jednání a to je bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.