Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

Sloučená rozprava k bodům 50 a 52
/sněmovní tisky 201 a 211/

V tuto chvíli nejsou na tabuli všichni. Už ano, děkuji.

Nicméně předtím mám s písemnou přihláškou s přednostním právem pana poslance Ivana Bartoše jako předsedu poslanecké sněmovní strany. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Vážený pane předsedající, dámy, pánové, hosté, kolegyně poslankyně a poslanci, já jsem si vzal toto slovo s přednostním právem z několika důvodů. Později v rozpravě vystoupí se stanoviskem klubu pan poslanec František Kopřiva. Já bych proto jen v úvodu chtěl říci základní důvody, proč podporujeme návrh, který byl původním nosičem toho, aby osoby stejného pohlaví mohly žít spolu ve vztahu a tento se nazýval manželství.

Tady zaznělo takové až skoro řekl bych - nebudu hledat to správné adjektivum k tomu. Ano, hájíme tady hodnoty. Hodnoty jsou pro mě a doufám, že pro řadu lidí zde, svoboda, ale i rovnost. A ta hlavní idea toho, o čem se bavíme, o tom, aby osoby stejného pohlaví mohly vstupovat do manželského svazku a tento se jmenoval manželství, je právě to, že tito naši spoluobčané by měli mít stejná práva, měli bychom tuto rovnost akceptovat nejen v našich očích, ale i rovnost před zákonem.

Je důležité si uvědomit, že to není žádná věc, která se týká nějaké malé skupiny lidí. Není to tak. Rozvětvené rodiny v České republice, každý má, pokud má širší rodinu, nějakého příbuzného, který je z té LGBT skupiny, který prostě má opačnou sexuální orientaci. Já bych chtěl říci, a zaznívá tady hodně ten tradicionalistický pohled, uvědomme si, že v referendu o té možnosti vstupovat do manželství rozhodlo hlasy občanů i katolické Irsko.

Já jsem si vzal přednostní slovo zejména z toho důvodu, že i vzhledem k počtu přihlášených se mi zdá, že bychom dnes opět nemuseli tento bod probrat. Mně by to bylo líto. Já si myslím, že jsme Parlament České republiky, jsme Poslanecká sněmovna, lidé nás sledují a v této souvislosti nás sleduje velké množství lidí a my bychom si to dnes měli odpracovat a dojít k finálnímu hlasování. Proto navrhuji, abychom jednali a hlasovali v obou dvou tiscích i po 19. hodině. Je to tedy tisk 201 a 211. To je můj první návrh. Jinak podpora tohoto návrhu pochází z klubu Pirátů a z klubu STAN, takže podpora dvou klubů je zajištěna.

Můj druhý návrh potom z logiky věci je návrh na zamítnutí návrhu, který zde přednesl pan kolega poslanec Výborný. To je ten tisk 211.

Já vám děkuji za pozornost. Ode mne tedy pocházejí dva návrhy. První je jednat a hlasovat i po 19. hodině jak k tisku 201, tak k tisku 211 a zároveň je zde návrh na zamítnutí sněmovního tisku 211. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Registruji oba vaše návrhy, návrh na zamítnutí budeme případně hlasovat na konci rozpravy. Teď svolám poslance do sálu, protože se budeme muset vyrovnat s procedurálním návrhem, abychom hlasovali a jednali i po 19. hodině. Je zde žádost o odhlášení, takže já vás odhlásím. Prosím, přihlaste se znovu svými poslaneckými kartami. Pro ty, kteří přicházejí - budeme hlasovat o tom, zdali budeme v této rozpravě po obou dvou tiscích pokračovat i po 19. Hodině, a hlasovat. Počet poslanců se nám neustálil... Už snad ano.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro to, abychom pokračovali i po 19. hodině. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 242 je přihlášeno 134 poslanců a poslankyň, pro 43, proti 51. Návrh byl zamítnut. Budeme v rozpravě pokračovat až do 19. hodiny. Já vám děkuji.

 

Jako další je do rozpravy přihlášen s přednostním právem pan místopředseda Okamura. Pan poslanec Patrik Nacher tu má faktickou poznámku, ale to je omyl, předpokládám. Prosím o klid v sále, aby poslanci, kteří nás opouštějí, opouštěli v poklidu. Prosím pana místopředsedu k mikrofonu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, takže já bych se na úvod vyjádřil za poslanecký klub SPD k prvnímu návrhu, to znamená, že to je ten návrh poslanců hnutí ANO, Pirátů, ČSSD, STAN, KSČM, TOP 09. No, co teď tady projednáváme a co tito poslanci předkládají, není žádné formální narovnání nějakých parametrů, ale je to revoluční změna naší filozofie. Rozhodujeme o tom, že zrušíme manželství jako vztah muže a ženy, a nahrazujeme ho definicí, že je to vztah dvou lidí. Není to maličkost. Pokud se přijme tento zákon, který ruší definici standardní rodiny, který ruší tátu a mámu, tak pak nastupujeme pozvolnou, ale jistou cestu ke zrušení definice pohlaví a ke zrušení role muže a ženy a dosud standardní rodiny ve společnosti tak, jako to známe my a naši předkové po tisíce let. Zrušením slova ženich a nevěsta by takový velký skluz teprve začal. Podívejte se do okolních zemí. Následně přijde zrušení oslovení dámy a pánové a multikulturalisté nám zakážou vychovávat kluky jako kluky, holky jako holky, protože pohlaví podle nich není dané přírodou, ale člověk si prostě může vybrat.

Všichni, jak tady sedíte, připomeňte si své rodiče - tátu, mámu, babičky, dědečky. Co by vám asi na tenhle šílený nápad zrušit manželství jako svazek muže a ženy řekli? Moraváci asi tuší, co lískanců by tady prolítlo vzduchem.

Podle obhájců novely jde o boj za rovnoprávnost gayů a lesbiček s heterosexuály. Připadá mi za hranou tahat sexualitu do politiky. Za hnutí SPD říkám, že považujeme sexuální orientaci plně za soukromou věc každého člověka a je absurdní nahrazovat přírodu či Boha zákonem. Muž bude mužem vždy a žena ženou. Muž dítě neporodí a žena dítě bez muže nezplodí. Biologického tátu ani mámu druhá máma či pseudotáta nenahradí. Manželství a jeho podpora v této podobě, v jaké existuje po tisíce let, preferovaly všechny státní systémy v dějinách, a to bez ohledu na sexuální preference dané společnosti, protože nikdy přímo se sexuálním životem nesouviselo. Ve starém Římě byla pederastie, tedy zneužívání chlapců staršími muži, vyhledávanou normou. Ve starém Římě byla homosexualita a bisexualita sice méně protežována, ale nebyla žádné tabu. O Caesarovi jeho vojáci zpívali, že je mužem všech žen a ženou všech mužů, aniž by mu to ubralo na popularitě.

Navzdory tomu všemu, že sexualita nebyla tabu a jakákoli orientace byla považována dokonce za téměř normální, nikoho nikdy po tisíce let nenapadlo to, co napadlo některé naše zákonodárce těch stran, které jsem jmenoval, tedy je to hnutí ANO, Piráti, ČSSD, STAN, KSČM a TOP 09, možná někteří další, které tady ani v seznamu ještě nemám. Tedy to, že sexuální vztah postavím na úroveň manželství. Manželství každý stát podporuje ze zásadního důvodu. Každý národ, každý politický i sebeliberálnější systém potřebuje přežít a to může jen v lidech. Děti může dát jen vztah muže a ženy, a to i dnes navzdory tomu, že se snažíme plodit děti i uměle. Je naprostý fakt a doložený tisícero studiemi, že dítě, které postrádá mužský nebo ženský vzor, je svým způsobem postižené a nechává to na něm zásadní stopy. Výkřiky o tom, že rodina dvou slušných mužů je lepší než otec a matka alkoholici, je demagogie. Alkoholik či feťák může být a mnohdy je i homosexuál, stejně jako heterosexuál. Všechny relevantní studie vám potvrdí, že pokud jsou děti v přirozené vlastní rodině, a to třeba i v holobytě, tak ta rodina pro ně bude vždy lepší než jakákoli sebeluxusnější náhražka.

Rodinné právo by proto mělo být jednoznačné. Rodina, a tedy manželství je spojení muže a ženy za účelem zplození, porodu a výchovy dětí. Stát by měl zahájit zásadní podporu pracujících rodin s dětmi, učinit z plodného a trvalého svazku muže a ženy privilegované postavení, protože pro naše přežití jako státu a národa je nenahraditelné. Jak vyplývá z mého vysvětlení, SPD tento návrh zákona nepodpoří.

A nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k druhému návrhu zákona a je to ústavní zákon na ukotvení manželství.

Vážené dámy a pánové, při čtení návrhu tohoto ústavního zákona mě jako první napadla myšlenka, že zoufalá doba nás nutí dělat zoufalé činy, a tak v rámci obrany základních hodnot se naprosto standardní a samozřejmé pravdy snažíme uzákonit, a to zdánlivě nejvyšším zákonem, tedy Ústavou. Jde tu např. o právo občanů bránit sebe a svou zemi se zbraní v ruce, nebo tak primitivního a samozřejmého faktu, že manželství je vztah muže a ženy. Jako v případě zbraní připomínám krutý fakt, že nejsme suverénní země kvůli Evropské unii, ale fakticky podrobená země, porobená země, kde naše ústavní zákony nemají žádnou sílu vůči vládě v Bruselu a i nejhloupější směrnice EU má z pohledu práva vyšší moc než české zákony. Navzdory tomu je dobře jít i touto cestou, tedy tohoto návrhu ústavního zákona, tedy pokusit se zakotvit do naší Ústavy základní pravidla. Ne proto, že bychom právo z Bruselu jakkoli zvrátili, ale proto, aby někteří lidé otevřeli oči a viděli skutečný stav, v jakém se naše státoprávnost nachází, a začali přemýšlet, nakolik je takový stav správný a zda není čas přemýšlet nad změnami. I suverénní Česká republika totiž může být organickou a funkční součástí evropského společenství.

Pokud jde o dnes projednávaný návrh, mrzí nás, že nás, nejpevnější a v tomto ohledu i nejjednotnější zastánce tradičních evropských hodnot, předkladatelé návrhu vynechali. Chápu důvody. Máme permanentně před volbami a faktem je, že otevřená spoluúčast SPD na tomto návrhu by znamenala posílení SPD, protože jsme jediní v této Sněmovně, kdo jako celek, tedy celé hnutí včetně prostých členů i našich voličů, bezvýhradně zastáváme názor, že rodiči jsou táta a máma, že manželství je samozřejmě institucionalizovaný vztah muže a ženy a že jde o institut, který musí stát ve všech možných ohledech upřednostňovat, a to v zájmu národa, který potřebuje slušné pracovité rodiny, které plodí a vychovávají slušné a pracovité děti.

Chápu, že KDU-ČSL musí vyvinout nějaký krycí manévr na obranu tradičních křesťanských hodnot poté, co mnozí její kandidáti před volbami podporovali nebo nezpochybňovali adopce dětí homosexuálními páry, kteří, jako předseda plzeňské organizace KDU-ČSL Adam Komenda nebo exministr za KDU-ČSL Daniel Hermann, osobně podporovali manifestace homosexuálů a dalších sexuálně odlišných lidí žádajících po mém soudu další a další výhody, často na úkor standardního vztahu muže a ženy.

Pokud dnes vládní poslanci navrhují zrušit - resp. poslanci KDU-ČSL a další - navrhují zrušit instituci... Pardon, omlouvám se. Pokud dnes vládní poslanci navrhují zrušit instituci manželství, tak jak byla pojímána na celém světě po tisíce let, pak vychází i z postojů členů minulé vlády, kde Ministerstvo kultury pana Hermanna z KDU-ČSL zcela otevřeně takové snahy podpořilo oficiálním patronátem nad pražským pochodem Prague Pride, a to bez jediného veřejného protestu ze strany vedení KDU-ČSL.

Dámy a pánové, bez ohledu na zmíněné souvislosti SPD všemi hlasy návrh tohoto ústavního zákona podpoří. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než postoupíme dál, přečtu omluvenky. Omlouvá se pan poslanec Kolovratník od 17 hodin do konce jednání z rodinných důvodů a omlouvají se poslanci Třešňák a Lipavský od 16.35 do 18.00 z pracovních důvodů.

Nyní bychom měli pokračovat v rozpravě, ale bohužel tu není žádný člen vlády přítomen, jak jsem byl upozorněn. Já tedy mám za to, že pan ministr Brabec je - už jde, tak jestli to nebude vadit, já mám za to... Ano, už je tady, děkuji. V tom případě můžeme pokračovat a jako další je do rozpravy přihlášen s přednostním právem pan poslanec Kopřiva, který přednese stanovisko poslaneckého klubu Pirátů. Prosím.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, vážená veřejnosti, dostáváme se po více než roce v tomto volebním období k tomuto velmi intenzivně diskutovanému návrhu, resp. dvěma opozičním, proti sobě jdoucím návrhům, a já věřím, že diskuse bude věcná. Proto v duchu té věcnosti nebudu ani reagovat na svého předřečníka a vyjádřím se primárně k tomu návrhu na novelu občanského zákoníku, protože stejně tak jsem přesvědčený, že ten oponentní trucnávrh je spíše takovým znásilňováním Listiny základních práv a svobod nežli nějaká konstruktivní oponentura tomu návrhu na zrovnoprávnění manželství pro homosexuály.

Já jsem rád, že se mezi zástupci šesti parlamentních stran, šesti sněmovních stran, našli podporovatelé a předkladatelé té novely občanského zákoníku, a pozitivně hodnotím i kladné stanovisko vlády k tomuto návrhu.

Pro začátek bych rád vymezil, o čem se tady vlastně bavíme. My nezasahujeme do nějakých tradic, do nějakých dlouho tisíciletých tradic, které jsou neměnné, ale bavíme se o občanském sňatku, o civilním manželství. Občanský sňatek je právní konstrukt. Není to žádná odvěká tradice. Historicky bylo civilní manželství uzákoněno za první republiky. Od roku 1919 je možnost výběru mezi církevním nebo občanským sňatkem. A ta motivace byla taková, aby se zkrátka lidem všech vyznání nebo i nevyznání umožnilo stejné právo, aby stát garantoval nějaký minimální standard všem lidem bez ohledu na jejich církevní příslušnost nebo vyznání. A já si myslím, že ten fakt, že jsme sekulární stát, tady na tom se všichni shodneme a nikdo to nechceme rozporovat.

Takže ještě jednou. My nezasahujeme do toho, jak si sňatky upraví církve. My se bavíme o tom občanském sňatku, o tom státním. A tady jsem přesvědčený, a věřím, že i další předkladatelé, kteří spolupodepsali návrh, že stát by neměl být arbitrem toho, co je normální. Stát by neměl normalizovat. Stát by neměl lidi šmírovat a podle toho jim přidělovat různá práva. Stát má všem garantovat stejné minimální standardy. Stát by měl garantovat to, aby všichni měli stejný přístup k právům a povinnostem.

Už podle stávající definice v občanském zákoníku je předpokladem pro manželství pouze zletilost, svéprávnost a nepříbuznost manželů. O sexuální orientaci se tam už nyní vůbec nemluví. A tato novela občanského zákoníku dále nikomu žádná práva nebere, ona je pouze rozšiřuje na všechny. Aby všichni ta práva měli stejná. Takže nikoho to právo neomezuje, nikomu neubírá. Žádné skupině, žádnému jednotlivci. A já jsem přesvědčený, že všichni občané by si před zákonem a před státem měli být rovni.

Pak tady samozřejmě přichází ta výtka, proč manželství, proč se to nemůže upravit nějak jinak. Tak to je určitě relevantní dotaz a můžeme se na to podívat podrobně. Tak ten hlavní důvod, proč vlastně registrované partnerství, které už existuje, nestačí, jsou ty praktické rozdíly. A těch praktických rozdílů je bohužel mnoho a jsou bohužel poměrně zásadní.

To registrované partnerství v podstatě dělá ze stejnopohlavních párů občany druhé kategorie, protože registrovaní partneři a partnerky se mohou registrovat pouze na 14 úřadech, zatímco manželství lze uzavřít v podstatě na kterékoliv matrice. Dále nevzniká registrovaným partnerům společné jmění, nevzniká nárok na vdovský důchod v případě úmrtí partnera. Nevzniká nárok na přechod různých sociálních dávek toho partnera. Dítěti potom nevzniká v případě úmrtí nebiologického rodiče nárok na sirotčí důchod. A konečně je tam problém i s tím rodičovstvím před zákonem. Takže registrovaní partneři si nemůžou přiosvojit dítě svého partnera nebo partnerky a stejně tak si nemohou osvojit dítě z ústavu.

Cestou rovného manželství se vydalo už 26 států, naposledy v roce 2017 to bylo Finsko, Malta, Německo a Rakousko. A je to ta nejjednodušší cesta, osvědčená. V těch zemích nevznikl žádný problém a došlo vlastně k tomu, co je předmětem návrhu, změní se pouze pár slov v občanském zákoníku. Dále, ve Velké Británii se snížení počtu sebevražd mladých lidí někdy dává do souvislosti právě s uzákoněním rovného manželství pro všechny.

Co se týče opět nějakých tradic a podobně, tak jak všichni víme, jsou společenské trendy, které se vyvíjejí, a společnost není neměnná. A my můžeme vidět ten vývoj. Protože například v červnu 2016 na základě průzkumu společnosti Median podporovalo manželství bez ohledu na sexuální orientaci 67 % Čechů a letos v únoru už to bylo 75 % respondentů a respondentek, kteří souhlasili s položenou otázkou: Když se dva lidé milují, mají mít možnost zajištěného partnerského života v manželství bez ohledu na svoji sexuální orientaci? Takže ta podpora i v české společnosti roste. Nejen za našimi hranicemi, ale i tady u nás v Česku podpora široké veřejnosti roste. Ten trend je jasný a my máme možnost psát historii a být první postkomunistickou zemí, která by to umožnila. Protože doposud se manželství narovnalo v zemích západní Evropy, severní Evropy, jižní Evropy a potom i v jiných zemích světa, ale celkově je to 26 států.

Přiznání statusu manželství, nebo to umožnění uzavírat civilní sňatek i stejnopohlavním párům, nepomůže pouze těmto párům, ale i širším rodinám, které se například nemohou té registrace účastnit. A dále současný občanský zákoník neuznává rodinné vazby a rodinné vztahy, jako například švagr, švagrová a podobně.

Další častou námitkou je problematika rodičovství a dětí v duhových rodinách -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vás přeruším, pane poslanče. Chtěl bych požádat o trošku větší klid v sále. Vím, že je to zajímavá matérie, kterou se zabýváme, která vyžaduje hodně diskuze, ale prosil bych, aby ta diskuze probíhala buď skrze řečnický pult, nebo mimo sál. Děkuji.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji, pane předsedající. Tímto se hezky otevírá ta druhá část mého výstupu, kterou bych asi začal tezí, že ty děti ve stejnopohlavních rodinách, nebo ty děti už ty stejnopohlavní rodiče mají. Tady jde jenom o to, že jsou v rozporu realita, kde už tento stav existuje, a ten zákon, ta legislativa. Takže i to se snažíme tím návrhem na novelu občanského zákoníku narovnat. Stejnopohlavní páry už vychovávají děti a vychovávají je mnohdy úspěšně. Věřím, že rodiče se nedělí na heterosexuální a homosexuální, ale zkrátka na dobré rodiče a špatné rodiče.

Podle studie uveřejněné 11. 10. 2008 na Michigan State University, která se jmenovala A Meta-Analysis of Developmental Outcomes for Children of Same-Sex and Heterosexual Parents, tak tato metaanalýza srovnala 19 studií za posledních zhruba 20 let a potvrdila, že negativní vliv na děti není a dětem se daří stejně dobře. A navíc ještě poukázala na ten fakt, že u studií, které prokazovaly opak, nebo se snažily prokázat opak, tak v těchto oponentních studiích odhalila velmi závažné metodické chyby. Ta studie se dá dohledat.

Ale nemusíme chodit daleko za hranice. Manželství pro stejnopohlavní páry podporuje i řada českých osobností. Jmenovat můžeme například profesora Petra Weisse, nebo primářku oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně paní doktorku Spurnou, nebo ředitele Národního ústavu duševního zdraví profesora Cyrila Höschla.

A poslední věc. Kromě těchto expertů a odborníků v oboru péče o děti, rodičovství a psychologie o tom rozhodl už i Ústavní soud, že zájem dítěte má být na prvním místě. Ústavní soud totiž nálezem 3226/16 z 29. června 2017 na tento fakt poukázal, že pokud dítě má dva rodiče stejného pohlaví například v zahraničí, podle zahraničních zákonů, a tito s dítětem vycestují do České republiky, mělo by na ně být nahlíženo jako na rodiče, na oba dva rodiče. Ne že jeden z nich vystoupí na letišti a ten status rodiče ztratí.

Z nálezu budu citovat jen krátký odstavec: Povinnost státu respektovat právo na rodinný život nespočívá jen v tom, že nesmí bránit osobám majícím mezi sebou rodinné vazby, aby spolu žily a tyto vztahy realizovaly. V případě, že mezi osobami rodinný život vzniklý na legální bázi již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.

Takže tyto příklady, jako právě tento názor Ústavního soudu, ukazují, že opravdu současná právní praxe spíše realitě neodpovídá, a v kontextu toho, že se dětem v duhových rodinách daří dobře, tak ten náš návrh na novelu občanského zákoníku by narovnal, aby legislativa odpovídala realitě.

A poslední tezí, která ani tak nesouvisí, nebo jen vzdáleně, s tímto projednávaným návrhem, ale já si opravdu myslím, že děti mají primárně vyrůstat v domácím prostředí a milující rodině než ve státním ústavu. Myslím si, že tuto tezi každý, kdo si říká liberál, přece musí potvrdit, že nechceme, aby děti vyrůstaly ve státních zařízeních.

Další častou výtkou je, že tím bořením nějakých tradic se půjde proti prorodinné politice, nebo že to snad bude bránit nějak reprodukci. Tady bych chtěl podotknout - tam si asi každý usoudí, jak to je v realitě, jestli lidi zakládají rodiny proto, že mají nějaké výsostné postavení, že mají nějakou exkluzivní nálepku manželství, nebo jestli prostě lidé zakládají rodiny proto, že chtějí mít děti a že spolu chtějí žít v jedné domácnosti. Tady bych odpůrcům prostřednictvím pana předsedajícího možná vzkázal, aby se zaměřili místo torpédování novely občanského zákoníku, aby se zaměřili na jiné věci, jiné faktory, které podle mě motivují více lidi mít děti, když se rozhodují a váhají. Podle mě prorodinná politika spočívá například ve zvyšování rodičovského příspěvku, ve větších slevách na daních, v dostupném bydlení, v zajišťování dostupného bydlení pro mladé rodiny. A potom také kvalita a kapacita školek a dětských skupin, potažmo i škol, kvalita škol. Já si myslím, to jsou ty praktické aspekty, které potenciální rodiče a mladé rodiny řeší.

Manželství stejnopohlavních párů tudíž podle mě nepovede k destrukci tradičního modelu rodiny, ty dva modely můžou existovat kolem sebe, a naopak, pokud by návrh na novelu občanského zákoníku prošel, tak se narovnají práva tak, aby na všechny skupiny, na všechny jednotlivce, na všechny občany stát pohlížel stejně jako na rovné.

Já nechci mít žádnou exkluzivní výsadu. Já chci žít ve společnosti, kde všichni budou mít stejný přístup k právům a kde budou všichni mít i stejné povinnosti. Chci žít ve společnosti a ve státě, který neškatulkuje občany podle různých kritérií. Já si myslím, že registrují se auta, lidé se berou. Povznesme se prosím nad paternalismus a dejme možnost uzavřít sňatek všem dvojicím. Nelpěme na stereotypech a dejme přednost lidskému štěstí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu a z řad hostů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Už jsme v rozpravě, takže poprosím s faktickou poznámkou pana poslance Feriho, po něm se připraví paní poslankyně Šlechtová, faktických poznámek je v tuto chvíli sedm. Já se omlouvám panu poslanci Ferimu, že jsem ho minul, když jsem hledal vládu. Prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se na vás chtěl vaším prostřednictvím obrátit. Jedná se o důležité návrhy. Vy jste před chvílí porušil zákon. Vy jste mě a další kolegy nevyvolal, nevyzval jste je, neudělil jste jim slovo, a místo toho jste udělil slovo svému stranickému kolegovi. Poprosil bych vás, abyste věnoval náležitou pozornost řízení této schůze. Jsou to, říkám, důležité zákony, a pravidla by měla platit pro všechny stejně. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám děkuji. Teď mám s faktickou poznámkou paní poslankyni Šlechtovou. Dovolím si podotknout, že jsem kolegovi udělil právo jako řečníkovi pověřenému přednést stanovisko klubu podle § 58 odst. 3. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, já bych ráda v tuto chvíli jenom faktickou poznámkou ráda reagovala na slova pana předsedy Okamury, protože jsou věci, které není úplně dobré slyšet, myslím si, že pro nikoho.

Rušíme manželství je lež z úst pana předsedy Okamury. Rušíme mámu a tátu je lež z úst pana Okamury. Neřešíme sexualitu, ale rovnost a rovnoprávnost. A pokud to někomu nedochází v této Poslanecké sněmovně, tak by se možná měl zamyslet nad celou novelou, přečíst si ji a možná chodit na debaty.

A tady padlo něco, co mě opravdu extrémně zaujalo. A to bylo - pokud děti nemají oba rodiče, resp. muže a ženu, jsou postižené. To tedy znamená, že pan předseda Okamura si myslí, že všechny děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, ať už je to žena, nebo muž, tak jsou postižené.

Chtěla bych zde zmínit poslední bod, to je to, že se tady nebavíme o stovkách lidí. Ta 4 % LGBT komunity už je dávno přežité. Kolik z vás, co tady sedíte, prostřednictvím pana předsedajícího, jste možná měli nějaký sexuální zážitek se stejným pohlavím! (Smích.) Co sakra řešíme! (Potlesk v části sálu. - S důrazem:) Je nás 5 až 10 % minimálně! Až 10 %, to znamená, jeden milion obyvatel České republiky je lesba nebo gay! Takže prosím, pokud tady mluvíme o dětech, mluvíme o občanech naší země, tak aspoň nějakým způsobem s respektem.

Těším se na svůj věcný příspěvek. Děkuji. (Potlesk v části sálu a z řad hostů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pan poslanec Marek Novák. Ruší, dobře. Nyní prosím paní poslankyni Černochovou. Paní poslankyně Černochová s faktickou poznámkou. Už to říkal kolega Feri, dobře. Tak prosím pana poslance Holíka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pardon, i pane ministře, já začnu takovou úvahou. Člověk žije na zemi asi milion let. Možná posledních deset tisíc je to už homo sapiens a v poslední době si dokonce říkáme homo sapiens sapiens, čili člověk dvakrát myslící. (Smích v sále.) Samozřejmě během tohoto vývoje... (Předsedající žádá o klid.) ... se vždycky vyskytli nějací jedinci, kteří měli vztah homosexuální. A tito vždycky vyhynuli. Protože jiné možnosti nebyly. Dneska s rozvojem techniky začínáme nacházet cesty k reprodukci. Jestli dovolíte, jak tady říkala paní kolegyně Maxová prostřednictvím pana předsedajícího, ano, vezmou se dva homosexuální páry a jeden z nich zajde - nebo jedna z nich zajde do oddělení reprodukce. Nevím, jak by to bylo u mužů. Já se snažím opravdu si představit, kam bych šel já, kdybych se zamiloval do nějakého chlapa. (Smích.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím o klid!

 

Poslanec Jaroslav Holík: V současné době, to tady zaznělo, ano, je nás tady ne 4 %, ale 10. Jestli tento trend bude pokračovat dál, jak moc se bude vyvíjet společnost. Všichni budeme chodit do reprodukčního centra! Kdo vlastně tuto společnost povede dál!

Já se ještě rychle dívám, kolik mám času. Ano, sexualita byla v minulosti řekněme trestána, pak byla tolerována, v současné době je registrována, potom chceme manželství. A co bude dál! Kdo vlastně převáží! Normální heterosexuální páry, nebo homosexuální?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Čas, pane poslanče! Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Výborný, poté pan poslanec Bělobrádek.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já mám tady spoustu poznámek, asi to všechno nestihnu, ono se na to dostane průběžně.

První věc vaším prostřednictvím k panu kolegu Kopřivovi. To je naprostý protimluv. Vy v první větě řeknete, že tady chcete vést věcnou debatu, a v druhé větě, pane kolego, když tady procházíte, řeknete, že tady vznikl nějaký oponentní trucnávrh. Tak já to beru jako faul. To skutečně není fér! Žádný trucnávrh tady nevznikl, my jsme na našem návrhu začali pracovat v lednu, velmi důsledně jsme připravovali důvodovou zprávu a není to žádný trucnávrh a vy to moc dobře víte! Takže nevykládejte něco o věcné debatě. Já jsem to na začátku nezmínil. Já bych byl velmi rád, abychom se tady vrátili ke kultivované, slušné a věcné debatě, a neútočili na sebe těmito nefér argumenty.

Velmi teď už konkrétně k některým bodům, které tady zazněly. No tak základní věc. Na manželství není právo. Tak jako není právo na dítě. Dítě je dar. A pokud někdo hovoří o tom, že dítě má rodiče stejného pohlaví, tak já se domnívám, že to je protimluv. To totiž není možné. Dítě biologicky vzniká splynutím dvou pohlavních buněk, mužské a ženské. Čili tam to jaksi možné není. A pokud budeme debatovat na úrovni, že máme na něco právo, tak je to přesně současná mentalita nárokovosti. My žijeme v době, kdy máme představu, že máme nárok na všechno, na co si vzpomeneme. Máme nárok na manželství. Máme nárok na dítě. Ale dítě, dámy a pánové, se domnívám, skutečně není výsledek sociálního inženýrství a toho, že si dojdeme koupit rohlík na krám nebo že si pořídíme ponožky. To skutečně se dostáváme někam, kde, domnívám se, česká společnost nemá být.

Pokud jde o ty výzkumy, tak asi nemá smysl se tady přetlačovat a přesvědčovat. Tak jako existují výzkumy mezinárodní i české pro i pro ten druhý návrh, myslím, že nemá smysl to otevírat. Možná by bylo zajímavé připomenout, že tady existuje - (Předsedající upozorňuje na čas.) Dokončím jednu myšlenku. Že tady vznikly dvě petice, které v tuto chvíli jsou, pokud jde o počet podpisů, na tom úplně stejně. Každá ta petice má asi 70 nebo 80 tisíc podpisů. Čili je zjevné - (Předsedající upozorňuje, že poslance Výborného musí přerušit.) - že i veřejnost v tomto je rozdělena. A k těm dalším otázkám... (Nebylo rozumět, už hovořil předsedající.) Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Když tak se prosím přihlaste znovu. Já prosím nyní pana poslance Bělobrádka, připraví se paní poslankyně Maxová.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. K vystoupení pana poslance Kopřivy vaším prostřednictvím, pane předsedající. Hovořit o tradici manželství prizmatem - on tady ani není, koukám... (Poslanec Kopřiva naznačuje, že je přítomný.) Jo, pardon. ... tak jak chápeme, a to, co v našem kulturním okruhu považujeme za manželství, je už otázka Říma minimálně. To znamená, nemyslím si, že bychom to takhle měli zužovat. A navíc samozřejmě pokud bude takto definováno manželství, tak je možné, jako to v některých zemích je, že i církve a náboženské společnosti budou nuceny, aby uzavíraly u nich lidé i ty náboženské svazky, čili to je velmi závažná věc. Navíc to, co je tady definováno, je skutečně kulturní záležitost, protože podle nás je manželství v našem prostředí svazek jednoho muže a jedné ženy. Takže se brzo může stát, že takovýmto dalším postupem zde můžeme mít uzákoněno i mnohoženství nebo mnohomužství.

Trucnávrh byl již vysvětlen, že to skutečně není pravda.

A pokud říkáte, když se lidé mají rádi, že mají mít manželství, to je naprosté nepochopení rodinného práva. Rodinné právo tady není od toho, aby nějakým způsobem legitimizovalo nebo legalizovalo nebo nějakým způsobem upravovalo city lidí. Od toho skutečně rodinné právo není. Takže to, že se lidé mají rádi, to je možné. To je v pořádku. Ale do toho státu zásadně nic není. Od toho není rodinné právo.

Dalším faulem bylo hovořit o tom, že nechceme, aby byly děti ve státních zařízeních. Tak pokud myslíte ústavy, v nich je hodně dětí, ale je jich tam hrozně málo, které jsou právně volné. To znamená, že tento argument je naprosto lichý, protože pokud to dítě není právně volné, tak ho prostě nikdo adoptovat nemůže. A to stačí projevit zájem, že jednou za rok ho navštívíte, pošlete mu nějakou pohlednici nebo podobně, a není možné, aby toto dítě bylo uvolněno k adopci.

A třetí věc. Co se zaměřují na něco jiného, tak pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, byla to KDU-ČSL, která prosadila slevy na daních a další, a výrazné, jenom v roce 2017 myslím to bylo, nějakých 5 mld. korun, které zůstaly v kapsách pracujících rodičů. (Předsedající upozorňuje na čas.) Takže si to aspoň nevztahujte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní poslankyně Maxová, poté pan poslanec Výborný, poté pan poslanec Martínek. Prosím.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych velmi podpořila kolegu Výborného, abychom se vrátili k věcné debatě, ať je to o bodu 50, nebo 52. A ráda bych i kolegy poprosila, aby se vyvarovali - což bylo i v proslovu pana předsedy Okamury - jakémukoli strašení, co se stane když. Myslím si, že to sem nepřísluší, že chceme debatovat věcně o kladech a záporech.

Budu reagovat i na některé věci, že děti nemají vzory. Děti mají vzory, ať vyrůstají v plné rodině, v neúplné rodině, v zařízeních pro děti, ať jsou to ZDVOPy atd., ačkoliv ty vzory jsou samozřejmě jiné a všude je vzor muž a žena, různé způsoby chování.

A já bych ještě chtěla reagovat, že nárok na dítě není. Není prostě automatický, že to je svobodné rozhodnutí samozřejmě dospělých lidí, že chtějí zplodit potomka, chtějí se o něj starat. A toto svobodné rozhodnutí přece nemůžeme upírat ani stejnopohlavním párům. A tím, že uzákoníme ten status, že manželství je pouze svazek mezi mužem a ženou - a pan kolega Výborný hovořil o porodnosti, tak si troufám říci, že tímto uzákoněním rozhodně v České republice nezvedneme porodnost. Děkuji. (Ozývá se potlesk z balkonu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Výborného s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Martínek.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl uvést konkrétní čísla, protože tady se začalo hovořit o těch adopcích. Tak já jsem si nechal dát aktuální čísla z Ministerstva práce a sociálních věcí. To uvádí, že v roce 2016 bylo u nás osvojeno 377 dětí, v roce 2017 to bylo 393. Počet právně volných dětí ministerstvo neeviduje, nicméně dává stanovisko, že kvalifikovaný odhad je přibližně 500 dětí. Takže jen abychom věděli, že se nepohybujeme v nějakých tisících apod. To je jedna věc.

Druhá věc. Já jsem to neuváděl v té své první důvodové zprávě, protože jsem skutečně chtěl - a my jsme takto zvolili cestu - jít pozitivně, tzn. tady zdůraznit hodnotu manželství jako svazku muže a ženy, protože jsme se nechtěli soustředit jenom na negaci návrhu, který tady potom vznikl od paní kolegyně Maxové. Myslím si, že to tak je správně. A to byl náš cíl.

Čili my máme velkou úctu a velký respekt ke svazkům jakýmkoli. Pokud někdo žije např. v domácnosti se svým bratrem, se svojí babičkou apod., tak to je soužití, které může přinášet oběma obrovskou oporu. A má mít respekt a úctu společnosti. Stejně tak jako soužití osob stejného pohlaví. Ale co říkáme - svazky stejného pohlaví nejsou manželstvím. Na tom to celé stojí, na tom to celé padá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní pan poslanec Martínek, který je v tuto chvíli poslední s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji za slovo. Já jen doopravdy rychle fakticky doplním pana kolegu Bělobrádka, který tady vlastně říkal, že tradiční sahá až do starověkého Říma. Ano, sahá. I tam se našli císaři, kteří si již vzali muže. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a vrátíme se do obecné rozpravy. Takže já prosím pana poslance Feriho, který je nyní přihlášen jako první, po něm paní poslankyně Majerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vašemu postupu nyní nelze nic vytknout.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážená veřejnosti, měl jsem nějak strukturovaný projev, ale úplně se to tady rozpadlo, takže se rozpadl s tím i ten projev. Ale na úplný začátek si dovolím zmínit několik tezí, na kterých se možná, i když se kolega Janulík prostřednictvím pana předsedajícího směje, možná shodneme.

Co si osobně myslím, že velmi škodí debatě, co ji čeří a znepřehledňuje, je nálepkování, ale z obou stran. To znamená, když někdo podporuje stejnopohlavní manželství, tak není automaticky sociální inženýr, který chce rozložit naši společnost, stejně tak když někomu vyhovuje současný stav a přijde mu, že na tom není potřeba nic měnit, tak to není nějaký homofob. A to je postoj, se kterým já do té debaty vstupuju.

Další teze. V debatách padlo, ve Sněmovně na slyšení a všude jinde, že manželství je nějaký trvalý neměnný svazek, ale z hlediska právního se manželství samozřejmě různě vyvíjelo, stejně tak jako se vyvíjelo rodinné právo jako součást práva soukromého. Nechtěl jsem tu argumentovat úplně historicky. Manželství bylo na našem území poprvé zakotveno Břetislavovými dekrety v roce 1039. To by bylo nefér a úskočné takto argumentovat, ale ten počátek novodobého rodinného práva je kladen do ABGB, to znamená rakouského obecného občanského zákoníku, který u nás platil od roku 1811. Do roku 1867 jste na našem území museli, když jste chtěli uzavřít sňatek, heterosexuální sňatek, žádat o takzvaný politický konsenzus orgány tehdejší správy. A dovolím si citovat z jedné stati, která se jmenuje Několik poznámek k uzavírání manželství v ABGB.

Podle zákoníku byl úřední souhlas vyžadován od drobných řemeslníků a námezdně pracujících. K tomu, aby byl vydán souhlas, musel žadatel podat důkaz o tom, že je schopen uživit svoji rodinu. Přezkoumána byla jeho fyzická způsobilost k práci a jeho zdravotní stav. Politické konsenzy byly často namířeny proti mladým, zdravým a pracujícím lidem, kteří neměli velkého majetku, a hrozilo nebezpečí, že v případě nemoci či nezaměstnanosti rozšíří se svými rodinami seznam obecních chudých. Povolovány nebyly ani sňatky osobám, které neměly dobré mravy. Jsou známy i případy, kdy konsenzus nebyl udělen, neboť nevěsta nebyla pro budoucího ženicha dost vhodná a podle úředníků měl muž na ženění dost času anebo starší žadatel se již ženit nepotřebuje, takže to prostě nějak doklepe. Zároveň ten občanský zákoník ABGB v § 91 zcela explicitně říká: "Muž je hlava rodiny." To už teď neplatí. - Kolega Brázdil tady říká, že je, tak dobře.

§ 92 - Manželka obdrží jméno mužovo a požívá práv jeho stavu. Jest povinna následovati muže do jeho bydliště, pomáhati seč jest v domácnosti a ve výdělku, a pokud toho vyžaduje domácí pořádek, sama plniti i dáti plniti opatření mužem učiněná. (Neklid v levé části sálu.)

§ 155 - Nemanželské děti nepožívají stejných práv s manželskými.

Tady to není žádná úskočná argumentace. Tato ustanovení platila v našem právním řádu až do roku 1949.

Teď krátká teze, která reaguje na to, co tu bylo několikrát prosloveno, a sice nějaké ohrožení tradiční rodiny. K tomu zaujímám takové stanovisko chytré horákyně, a sice se domnívám, že tradiční rodinu neohrožují stejnopohlavní manželství, ale rozvody. A na to bychom se měli zaměřit.

Teď možná ještě jednu věc. Já bych to řekl v té původní faktické poznámce, ale už se nebudu do pana předsedajícího trefovat.

Druhy argumentačních faulů.

Šikmá plocha. Tvrdí bez důkazů, že určité rozhodnutí nutně povede k sérii dalších a ve svém důsledku způsobí celý řetěz neblahých důsledků.

Uvedu několik příkladů. Za prvé, schválíme stejnopohlavní manželství, budeme tady mít mnohoženství a mnohomužství. Ne. Další příklad, nějaký modelový. Když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel. A od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili nějakou leteckou katastrofu. Úplně absurdní. A dalších asi osm nebo dvanáct příkladů uvedl pan místopředseda Okamura. (Potlesk z lavic Pirátů.)

Stejnopohlavní páry a výchova dětí. Víte, ono se dá opravdu najít mnoho stanovisek různých odborníků, kteří k tomu mají rozličné postoje, ale převažují stanoviska, která říkají, že stejnopohlavní páry nevychovávají nějak, řekněme, z podstaty své děti zle a deviantně.

Tak například profesor Weiss: "Od 70. let ve světě proběhla řada výzkumů týkajících se dětí, které vyrostly v rodině jednopohlavních párů. Ty výzkumy měly jednoznačné výsledky, u dětí nebylo zjištěno žádné narušení ani z hlediska sexuální orientace, identity, neuroticismu, a dokonce ani z hlediska jejich postavení ve školním kolektivu."

Docent Zvěřina: "Žádný poznatek nás neopravňuje k domněnce, že snad homosexuální dvojice mohou děti nějak výchovně poškodit. Homosexuální orientace není ani psychická nákaza, ani naučený zlozvyk."

Doktor Mertin: "Z hlediska dětského psychologa je třeba se zamyslet, jak obě dámy uspokojí potřeby dítěte. Nevidím důvod, proč by je homosexuální rodiny neuspokojovaly. A jestliže je neuspokojí na sto procent, pak je třeba vědět, že do takové míry to nezvládá žádná rodina."

Čili tolik k tomu a věřím, že další řečníci zmíní protichůdné stanovisko odborníků.

Pak jeden bod, který jsem ve veřejném diskurzu zaznamenal, který se týkal konzervatismu, respektive nějakého konzervativního pojetí této věci. Dlužno podotknout, a je to zcela empiricky potvrzené, že zkrátka v zahraničí konzervativci hlasují trochu jinak. Když se podíváme na hlasování v roce 2011, kde se řešilo stejnopohlavní manželství, tak tam hlasovalo sto konzervativních poslanců pro stejnopohlavní manželství. A známá je ta řeč Davida Camerona z roku 2011, pardon, tam to bylo v roce 2013: "Konzervativci věří v lidské vazby, v to, že společnost je silnější, když si vzájemně dáme slib a vzájemně se podporujeme. Nepodporuji stejnopohlavní sňatky navzdory tomu, že jsem konzervativec. Podporuji stejnopohlavní sňatky, protože jsem konzervativec."

A na to si možná z pozice nejmladšího poslance dovolím navázat tím, že mi přijde vlastně svým způsobem absurdní, že někdo vyvíjí tolik úsilí, a obdivuju to, proto, aby mohl dosáhnout na manželství, což je institut, o který mnoho mých vrstevníků nejeví nejmenší zájem.

A pak ještě, nejde pouze o obsah, ale i o formu a nedůvodné rozdělování. Tohle je občanka. (Ukazuje svůj občanský průkaz.) Máme ji všichni a všichni ji máme stejnou. A teď si představte, že by vám nějaký správní orgán vystavil třeba žlutou občanku, protože jste nemanželské dítě. Řekl by: "Požíváte stejná práva, ale protože jste nemanželské dítě, tak ji máte žlutou." To byste si asi řekli: "A proč jako? Co je na tom? Proč bych měl být nějakým způsobem vydělován?" To by prosím v této debatě bezesporu mělo zaznít.

A když se bavíme o debatě, prosím, nezamítejte tento návrh v prvém čtení, a to z prostého důvodu. Já věřím, že ta debata bude plodná, a přál bych si, aby se k ní vyjádřil každý, kdo o to má zájem. A to není možné tady na plénu, to je možné ve výborech. Propusťme to prosím dál a náležitě o tom debatujme. Děkuji a přeji vám příjemné dvě hodiny. (S úsměvem. Potlesk z galerie pro veřejnost.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Výborného, připraví se s faktickou pan poslanec Bělobrádek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já myslím, že bude dobré reagovat asi bezprostředně, než to nechávat potom na konec. Zase ne ke všemu, jenom to, co mně přišlo jako nejdůležitější.

Když se neustále argumentuje těmi dětmi, jedna věc je to, že bychom samozřejmě měli preferovat a podporovat ten ideál, to znamená ideál, kdy to dítě vyrůstá s nějakým mateřským a otcovským vzorem. To je jedna věc. A důležitější možná je, když někdo argumentuje právy dítěte, tak tady především máme nějaké právo na to, aby dítě znalo své rodiče, a právo na jejich péči. Mimochodem odkazuje to článek 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. A toto logicky je přesně to, co se zamlčuje v okamžiku, kdy se hovoří o výchově dětí v rámci LGBT komunity. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Bělobrádka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Tady občas zaznívá, jako by chtěl někdo odebírat homosexuálním párům děti. To tady přece nikdy nezaznělo a nemyslím si, že to je vůbec na stole. Takže nemyslím, že je úplně fér to takhle používat. Homosexuálové samozřejmě mohou už dnes děti adoptovat, to je také potřeba si říct. A také je potřeba si říct, že když spolu žije stejnopohlavní pár a vychovává společně dítě, tak i když nejsou manželé, tak jsou tady judikáty, že právě v zájmu dítěte soudy rozhodují o tom, že to dítě potom vychovává ten druhý partner. A drtivá většina těch věcí, o kterých se hovoří, se dá ošetřit podle občanského zákoníku.

Jde tady prostě jen o to, že manželství v našem kulturním prostředí podle mého soudu je svazek jednoho muže a jedné ženy. Že jsou tady i jiné svazky, to je také možné, to samozřejmě je faktem, ale to neznamená, že to je manželství. To je, jako když budeme říkat, že do skla i do porcelánu se lije voda, tak to přece neznamená, že sklenička je hrneček. To je celé.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Teď prosím pana poslance Kopřivu s faktickou poznámku. Připraví se pan poslanec Dolejš. Mám tu vcelku čtyři faktické poznámky v tuto chvíli. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si zareagovat a mrzí mě, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, mrzí mě, že pan kolega Výborný nese tak špatně to moje označení trucnávrh. Je pravda, že to je velmi ostré označení. A je pravda, že ten sněmovní tisk 111, ten oponentní návrh, byl nahraný do systému o pouhé dva dny později než ten návrh náš, než ten sněmovní tisk 201. Nicméně já bych tu debatu nerad redukoval na to, kdo dřív nahrál do systému jaký návrh. A chápu, že samozřejmě ty myšlenky jsou konzistentní a ty názory jsou konzistentní. Takže je jedno, kdo ten návrh kdy předkládal.

Já bych spíš poukázal na to, a už jsem o tom mluvil, kam chceme směřovat i mezinárodně. Já sem nerad tahám teď mezinárodní, evropské otázky, ale my se o tom tady bavíme i na plénu často. A mapa Evropy hovoří jasně. Tam se občas trucuje, když se vyjednává o nějakých například nezávazných deklaracích, tak zcela zbytečně se zařazujeme tady do toho východního bloku, případně do toho klubu Orbánů, Trumpů a podobně. A já si zkrátka myslím, že to je takové to české konzervativní trucování. A já bych spíš chtěl patřit na ten západ Evropy.

Takže to jenom na vysvětlenou toho, proč mi vadí takové apriorní odmítání těch netradičních přístupů a řekněme progresivních návrhů, protože v té západní Evropě jsou zcela běžné. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než pozvu dalšího řečníka, i když pan poslanec Dolejš je již připraven, tak mám tady upravenou omluvenku od pana poslance Kolovratníka, který se nám tedy omlouvá mezi 17.16 a 19.15 z rodinných důvodů. (Pobavení v sále.) Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Když poslouchám ten slovní ping-pong, tak možná jenom v mé hlavě, ale přesto vznikl dojem, jako kdyby si tady dva tábory cosi dokazovaly, přetlačovaly se o jakousi civilizační identitu, a jedni či druzí si myslí, že oni zachraňují tu správnou civilizaci. Já mám pocit, že tomu tak není, že ta hranice neprobíhá mezi vozovými hradbami těch, kteří si váží tradic, a těmi, kteří ty tradice boří a vnášejí do společnosti změnu, aniž by dohlédli konců. Já mám prostě pocit, že jsme všichni formováni nějakou osobní, domácí, ale i profesní zkušeností, že se k tomu stavíme jako jednotlivci, že to není o ideologických praporech.

Dva příklady, abych nebyl dlouhý. Jeden příklad. Tak katolická země jako Španělsko tento institut má, tedy museli pro něj být a konzumovat ho mnozí občané Španělska, kteří jsou vesměs katolíci. Jsou snad špatnými katolíky? Jsou snad ovce, které by neměly být ve společném křesťanském ovčinci? Určitě nikoli.

Opačný případ. Progresivní levice se hlásí k této agendě, má ji ve svém programu vedle jiných agend pochopitelně a je velmi aktivní. Například Die Linke, Die Ehe für alle, což je manželství pro všechny, je koncept, který velmi aktivně prosazuje, a jejich duhová platforma je viditelná a respektovaná. Ale přesto jsou jednotlivci na levici, kteří prostě díky onomu osobnímu vývoji mají problém aktivně něco takového podporovat.

Takže se nad tím zamysleme. Ta hranice je uprostřed nás. Lidstvo i společnost se vyvíjí. Vyvíjí se i právní prostředí. A opakovaně tady byly vzneseny argumenty, že vůbec nejde o to, že někomu ublížíme, že někoho omezíme. Nikoho neomezíme. Ale některým dáme větší šance. A o to jde. A ta šance je nejenom v rovině práv, ale i v té symbolické (upozornění na čas), aby se necítili mezi námi méněcenní. O nic víc nejde. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Maxová. Připraví se pan poslanec Bartoň. Máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuju. Jenom uvedu zase některé věci do určité roviny. Ano, je pravda, že v naší České republice může již homosexuální jedinec - jedinec - adoptovat dítě. To nikdo nezpochybňuje. Není ale automatické, že pokud žije v registrovaném partnerství, tak pokud se s ním něco stane, tak dítě bude automaticky svěřeno tomu druhému partnerovi nebo partnerce. Ono se to velmi krásně nabízí, že automaticky. Ale většinou do toho skočí OSPOD, většinou do toho skočí různí prarodiče i neprarodiče a to dítě opravdu nemá jistotu, že bude svěřeno do péče tomu druhému registrovanému partnerovi, rodiči, matce, otci. Takže nedělejme tady, že automaticky, protože víme, že proces osvojení u nás vůbec není jednoduchý, zvláště pak když rozlišujeme děti pod 12 let a nad 12 let. Jsou tam trošku jiná pravidla. A žádná automatika tam není.

A ještě je potřeba říci, že ve všech zemích, kde bylo uzákoněno manželství pro stejnopohlavní páry, nedošlo k žádné sociální katastrofě, nedošlo k rozpadu tradiční rodiny, nedošlo k zmenšení počtu uzavírání sňatků mezi mužem a ženou, nedošlo k menšímu rození dětí atd. Takže opravdu bavme se zde věcně a říkejme věci tak, jak jsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Bartoně a připraví se paní poslankyně Procházková s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Navázal bych na pana poslance Feriho a jeho výklad v historii a na následné poznámky, které jsou z řad KDU. Zaznamenal jsem, že jedna z věcí, která vadí na tomto návrhu, je to pojmenování manželství, že berou někteří stále ten pojem jako něco jiného. A k tomu bych uvedl, že společnost se vyvíjí. Společnost se vyvíjí a přebírá i nové pojmy, jak se věci nazývají.

Já jsem si sáhl trošku do historie jako kolega Feri. 102 let zpětně - kopulační list. (Ukazuje.) Kopulační list se dříve vydával, tak se jmenoval. Dnes je to oddací list. Nikdo už nebereme, že musíme sahat takhle hluboko do minulosti. Ale jsou to tradiční hodnoty, tradičně se dříve vydával kopulační list. Dnes to nazýváme oddací list a přijde nám to normální. Stejně tak se společnost vyvíjí. A až schválíme tuto změnu, přijde nám úplně normální, že manželství bude pro všechny, nejenom pro heterosexuály. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A prosím paní poslankyni Procházkovou s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Nacher.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji, pane místopředsedo. Prostřednictvím vás si dovolím reagovat na vystoupení pana poslance Výborného, který tady sdělil, že bychom tady měli podporovat ten ideál rodiny, to jest muž a žena. Ale víte, o tom tady ten spor vůbec není v téhle chvíli. Ten spor je o rovnosti přístupu všem k nějaké technicistní normě. A to je to manželství. Vy to máte pořád spojené s tradicí, s ideály. Ale dneska ta doba je jiná. Tohle je prostě opravdu jenom technicistní norma, na kterou by měli mít právo všichni. A když se tak k tomu ideálu všichni obracíte, proč se dneska 50 % manželství rozvádí? Proč tu ideální rodinu tedy podle vás neudržují? Protože nemají asi podmínky, protože jim to prostě nevyhovuje. Ba naopak. Spousta lidí dneska žije singl, nebo tzv. na hromádce. Proč? Protože jim to prostě vyhovuje. Takže dejme právo všem, ať si zvolí, co jim vyhovuje. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Nachera. Připraví se pan poslanec Bělobrádek s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já budu mít svůj projev, až přijdu na řadu. Nevím, jestli to bude dneska. Ale já jsem se celou dobu držel, abych nereagoval, nicméně musím, na kolegu z pirátské strany prostřednictvím pana předsedajícího - oni stejně teď neposlouchají. A je to vlastně úplně ten samý argument, který už jsem tady použil, tím chci říct, že jsem konzistentní i u jiných zákonů, a to je: Když dojdou argumenty, tak se vždycky tady vytasí nějaký poslanec s mapkou, kde nakreslí, že všude na západ od našich hranic už jsou někde a my směřujeme na východ. To je přesně, to je jediný argument. A když není argument, tak se vytasí s tímto. A v momentě, kdy se situace změní, a já tady zopakuji svůj oblíbený protikuřácký zákon, kdy jste argumentovali Rakouskem, a Rakousko vzalo zpátečku, tak najednou ten argument zmizí jak pára nad vodou.

Chtěl bych panu kolegovi z pirátské strany se ho zeptat, jestli ví, co to je sologamie. Sologamie, to je svatba sám se sebou. Našel jsem si, že už jedna Italka si vzala sama sebe, to je přesně ten vývoj. A já tady přiznám, že tímto směrem směřovat skutečně nechci. Nechci to následovat. A z toho nevyplývá, a to je to nálepkování, že směřuji někam k Rusku. Přece o tom se bavíme! A já jsem rád, že Dominik Feri, který tady není, mluvil o tom nálepkování. Pojďme argumentovat věcně, jak o tom mluví Radka Maxová. Jak o tom mluví Dominik Feri. Nemám s tím problém. Ale pojďme přestat s tím nálepkováním: Kdo má tento názor, je zpátečnický. Nebo podporuje stereotypy, ještě říkal kolega Kopřiva. Nebo směřuje na Východ. A to je přesně to nálepkování. Jinými slovy: My jsme lepší, my jsme moderní, my směřujeme na Západ. A takhle to není a já s tímto bytostně nesouhlasím. A myslím si, že zbytečně si tím škodíte. A ti poslanci, kteří jsou někde mezi, tak se nepřikloní na vaši stranu tím, že je budete tímhle způsobem nálepkovat. (Upozornění na čas.) Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a prosím pana poslance Bělobrádka, připraví se pan poslanec Holík s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Tak věcně. Automaticky v registrovaném partnerství, že to dítě není přisouzeno tomu druhému partnerovi - a proč by to mělo být, když to není jeho biologické dítě? Tak o tom rozhodne soud, co je v nejlepším zájmu dítěte. A pokud je v nejlepším zájmu dítěte, aby to byl ten partner, tak ho má partner. Pokud je v lepším zájmu dítěte, aby to byla babička, tak ho dostane babička. Já na tom nevidím nic špatného.

Co se týká konzervativců, tak ne všechny strany, které se jmenují konzervativní, tak jsou skutečně konzervativní. A jsou i strany, které mají ve svém názvu demokracii a s demokracií nemají nic společného.

Co se týká katolického Španělska, ano, pokud je to legální, tak to musí všichni respektovat, ale to neznamená, že se s tím ztotožní a že souhlasí s tím, co bylo přijato za normu. Vývoj ano, všechno má svůj vývoj. Myslím, že i zmiňovaný Řím měl svůj vývoj a skončilo to tak, že v senátu měli koně a potom je Barbaři v podstatě rozklepli jako malinu. Takže on ten vývoj taky nemusí směřovat správným směrem a taky ten vývoj může vést úplně do pekel.

Nemyslím si, že manželství je technicistní norma. To v žádném případě není. Je to rodinné právo a myslím si, že jeho smyslem skutečně je něco jiného. Proto stát zasahuje do této oblasti, aby něco zajistil, aby dosáhl nějakého důsledku, a rozhodně to není naplňování potřeb nebo toho, že si myslíme, že máme na něco právo. Nemáme právo na štěstí, nemáme právo na zdraví, nemáme právo na inteligenci, prostě každý se nějak musíme s tím smířit.

A co se týká těch ostatních věcí, tak myslím, že to bude ještě otázka další diskuse. Ale prosím, nazývejme to správně. Ten vývoj a progresivní vývoj jako je možný, ale to neznamená, že je správný. Různé věci se nějak vyvíjejí, zanikají civilizace, vznikají nové. To neznamená, že vždycky ten progresivní vývoj má pozitivní znaménko. A být konzervativní neznamená být nemoderní. Jsou hodnoty, které jsou moderní už 2000 let.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Holíka s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Klaus. V tuto chvíli máme celkem sedm faktických poznámek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážené kolegyně a kolegové, já se vrátím ke svému minulému vystoupení, kdy jsem řekl, že celý reprodukční proces na tomto světě, jak u lidí, tak u zvířat i u rostlin, je dán dvěma jedinci opačného pohlaví. V těchto homosexuálních svazcích se dítě nemůže narodit. Může to být u těch dvou žen, u mužů ne. Takže jediné, co můžeme udělat, je adopce. A já se zeptám: Ptá se někdo toho dítěte, které bude adoptované... Můžu? Neruším vás? Neruším, výborně. (Obrací se na poslance vpravo.) ... které je adoptované, jestli ono si to přeje? Kde jsou práva toho dítěte? Co se stane, když to dítě začne chodit do školy a jeho spolužáci se mu budou posmívat "ty máš dva tatínky" nebo "ty máš dvě maminky"? Uvědomte si jedno. Dětská krutost je velice silná a může to vést k poškození toho jedince popřípadě až k sebevraždě. Takže je to naše snaha pomoci tomu dítěti, nebo je to jenom naše sobeckost?

A mám ještě jeden dotaz. Jak bude dál reprodukce? Nevím, proč se mi vybavuje polský film Sexmise.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím o klid v sále. A nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Klause, připraví se pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já jsem si připravil celé vystoupení, ale dojde na něj tak někdy v roce 2020, jak sleduji počet vystupujících. Tak bych jenom zareagoval na paní Maxovou, tuším, na její vystoupení, s tím tklivým, jak vlastně ten druhý, ten homosexuál, který žije s tím partnerem, který zemřel nebo něco, jak nedostane to dítě automaticky, že do toho vletí OSPOD a prarodiče. Vždyť to se přece stává každému! Když jsou rodiče rozvedení, tak stejně to vždycky rozhoduje OSPOD a soud, komu to dítě připadne. Často do toho vletí prarodiče, když ty vztahy jsou špatné. Čili to, že je někdo homosexuál, to mu nemá zvyšovat nějaká práva, že díky tomu má automaticky získat dítě do péče, a ještě to zákonem obhajovat. Tak to jenom fakticky na to, kdo tady používá divné argumenty v té debatě. Ale v té věcné vystoupím o dost později.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za nevyužití času. Prosím pana poslance Juchelku, připraví se pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Hezký dobrý den. Děkuji moc, pane předsedající. Dámy a pánové, také budu samozřejmě mít v rozpravě trošičku delší text. Nicméně bych chtěl taky faktickými poznámkami reagovat tady na své kolegy vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Tak za prvé konzervativně netrucuji. Za druhé, když to zjišťuji, tak v Moravskoslezském kraji z hlediska osvojení a adopce je v tuto chvíli statisticky nula dětí. Nula dětí. Není žádné dítě, které je vhodné právně k osvojení a k adopci.

Co se týče rovnosti. Pořád tady mluvíme o tom, že někdo je diskriminován, že není rovnost. Není to pravda. Každý muž a každá žena v České republice se může oženit a vdát. Musí splnit určité podmínky, ale každý to může udělat. Pokud někomu nevyhovuje manželství, tak je to z toho důvodu, že se prostě a jednoduše rozpadne ten vztah. Nikdy jsem neslyšel, že by se manželství ukončilo kvůli tomu, že jim to nefunguje nebo nevyhovuje jako institucionálně. Že si řeknou: Tak to manželství vlastně jakoby ne, takže my se rozvedeme, ale budeme spolu jakoby dále žít. Tak to si myslím, že je nesmysl. Vždyť jde o vztahy a manželství je jednoduše slib dvou lidí, kteří se chtějí vzít.

Já samozřejmě řeknu více v rozpravě obecné. Pravděpodobně, jak to vidím časově a počtem přihlášených, asi ne dneska, ale určitě stojím za tím, že manželství je vztahem muže a ženy a že děti by měly vyrůstat v prostředí, kde tato dvojice je jejich vzory. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím s faktickou poznámkou pana poslance Výborného. Připraví se pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Výborný: Mně to nedá, děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Rád bych rád reagoval vaším prostřednictvím na paní kolegyni Procházkovou. Prosím, opravdu manželství není technicistní norma. To opravdu ne! Manželství je jedinečné společenství muže a ženy. I v těch zemích, kde bylo uzákoněno manželství stejnopohlavních párů, no tak jim běžte říct, že jsou technicistní normou! To prostě není pravda. Prosím, toto neříkejme!

A pokud jde o ten vývoj, tak tady je potřeba také to možná dovysvětlit. Ano, nelze upřít, že právní úpravy manželství skutečně procházejí nějakým vývojem i u nás, ale týká se to toho, jak je manželství upraveno. To znamená například, jaká mají manželé práva, jaké postavení v tom manželství muže a ženy bylo jiné v 19. století, na začátku 20. a jiné je na začátku 21. století. To je pravda. Ale v našem civilizačním okruhu nelze historicky vystopovat jakýkoli vývoj ohledně toho, co manželství je.

Takže to je svazek jednoho muže a jedné ženy. Tady v té oblasti skutečně k žádnému vývoji zcela jistě nikdy nedošlo a z této věci mimochodem tedy vyplývá, že vedeme debatu, legitimní věcnou debatu o redefinici manželství, která logicky je nějakou radikální změnou celého paradigmatu rodiny a manželství v ČR. To tak je. Nevím, jaký bude výsledek, ale ten vývoj musíme odlišit. Vyvíjí se to, jaké je postavení manželů mezi sebou, v rodině apod., ale nevyvíjí se otázka toho, co je manželství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dobrý večer, váženém kolegyně, vážení kolegové. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Marek Benda a připraví se paní poslankyně Radka Maxová, Karla Maříková, Karla Šlechtová a Pavel Bělobrádek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení navrhovatelé, vážení zpravodajové, dámy a pánové, mám takový pocit, že skončíme už jenom u faktických poznámek, protože jsem se přihlásil okamžitě, kdy zazněly inkriminované výroky, a jsem asi dvacátý na řadě a za mnou je dvacet dalších.

Snad jen dvě poznámky a opravdu si nechávám věcná stanoviska. Za prvé k panu kolegovi Kopřivovi. Při vší úctě k jeho věku pohrdavě tady mluvit o světě Orbánů a Trumpů mi připadá minimálně neuctivé vůči našim spojencům, ať už z Visegrádu, nebo ze Severoatlantické aliance. Myslím si, že to jsou věty, které by nemusely od tohoto pultíku zaznívat, resp. svědčí o jisté aroganci pirátské strany.

A druhá poznámka. On to částečně řekl pan kolega Výborný. Při vší úctě ke své milé paní kolegyni Procházkové, občanský zákoník fakt není technicistní norma. To si nehrajme. To je možná registrované partnerství a i tam bych se velmi přel o to, jestli je to technicistní norma. Ale občanské právo je to základní právo, které máme ve společnosti, které definuje nás, definuje naši podstatu, definuje fyzické osoby, právnické osoby, manželství, vlastnictví a další. Takže si nehrajme, že to je technicistní norma. Tady opravdu nejde o techniku, ale o redefinici něčeho velmi podstatného, a už to tady bylo řečeno, vychází to i z toho, z čeho slovo manželství vzniklo. Můžeme ho samozřejmě jako slovo zrušit a zaměnit a říct, že to je něco jiného, po slovensky sobáš nebo já nevím jak, ale pokud to tak neuděláme, tak to vzniklo z nějakých dvou slov a ta dvě slova jsou muž a žena.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Radka Maxová je přihlášena s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, budu reagovat na některé kolegy.

Pan kolega Bělobrádek - stále to není ale rovnost. Přece jestliže mi zemře manžel, tak automaticky já nebo automaticky to dítě ví, že bude se mnou, ale když zemře partner v registrovaném partnerství, tak to dítě automaticky neví, jestli bude. Takže stále je tam rozdíl. Není to rovnost. Je tam mezi tím soud, je tam mezi tím OSPOD. Není to rovnost.

Na pana Holíka. Ptá se někdo dítěte všeobecně, jestli chce být adoptováno? Já si myslím, že ano, že samozřejmě bez nějakého souhlasu nebo souhlasu opatrovníka na OSPODu ta adopce samozřejmě není možná. Na to máme právní normy, které u nás už teď fungují. Prosím, nestrašte tady, že děti budou poškozeny. Já tady mám vyjádření 28 českých odborníků, kteří říkají: Na základě odborných poznatků bychom tak na závěr rádi shrnuli, že obavy o dobro dětí vyrůstajících se dvěma matkami nebo otci jsou neopodstatněné a otevření institutu manželství stejnopohlavním párům může mít pozitivní dopad na obavy zejména mladých leseb a gayů z přijetí v rodinách či kolektivu a na jejich celkové duševní zdraví. Jsou to odborníci, kteří pracují jako vedoucí lékař oddělení dětské dorostové psychiatrie, primářka oddělení dětské psychiatrie, praktický lékař pro děti a dorost, výzkumný pracovník - Národní ústav duševního zdraví, sexuolog, gynekolog - ordinace sexuologie a andragogie, ředitelka České asociace streetwork, socioložka - katedra sociologie Masarykovy univerzity, vedoucí katedry psychologie - Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (upozornění na čas), vedoucí poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Nestrašme! Prosím, nestrašme! (Potlesk na galerii hostů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Karla Maříková.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla tady reagovat na faktickou poznámku paní poslankyně Procházkové, která mluví o rovnosti všech se všemi. Víte, vážená paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, to je, jako kdyby nevidomí lidé žádali o zbrojní průkaz nebo řidičský průkaz, aby si byli všichni se všemi rovni.

Aby nás ten boj za rovnost všech se všemi jednoho dne prostě nezahubil. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Karla Šlechtová. Já přečtu omluvu, kterou tady mám, než udělím slovo. Od 18.15 do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Jana Levová a od 18.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů pan poslanec Jan Řehounek. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Děkuji vám, pane předsedající. Já jsem chtěla reagovat na slova pana poslance Holíka a na pana poslance Klause mladšího, který bohužel odešel, ale vzhledem k tomu, že si má slova přečte ze stenoprotokolu, tak musím říct, že mě jeho vystoupení velmi zklamalo. Musím říci, představte si, vážení kolegové prostřednictvím pana předsedajícího, žijete v nějakém vztahu, jste gay, lesba, máte partnera, spíte spolu, všechno v pohodě, vztah vám funguje, je to úplně jedno. A najednou prostě je tam dítě, vychováváte ho 11 let, ten partner nebo ta partnerka vám zemře... (Poznámky zprava.) Pane kolego, já vám také neskáču do řeči!

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych poprosil o klid v jednacím sále! Děkuji.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Ten partner vám zemře. Jste gay nebo jste lesba a to dítě připadne prarodičům, anebo o něm rozhoduje soud. A vy jste naprosto vyautovaní právě i v tom registrovaném partnerství či žádném partnerství, pokud jste lesba nebo gay. Toto vám přijde v pořádku, že to dítě, které má dva rodiče: ženu - ženu, muže - muže, nakonec o toho druhého partnera přijde při například smrti toho prvního? (Potlesk některých poslanců a na galerii hostů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám tady deset přihlášek k faktickým poznámkám, takže pan poslanec Pavel Bělobrádek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Já jen k tomu, co zaznělo o Římu. Nejsem právník, tak jsem požádal významného právníka. V římském právu svazky stejného pohlaví neuznávalo, vyjma dvou případů císařů, kteří podle dochovaných zpráv měli svazek se stejným pohlavím. Svévole císařů ve formě bizarních historek se však nedá považovat za obsah římského práva. Z toho se dá vyvodit, že římské právo manželství osob stejného pohlaví neznalo. Na tom nic nemění záznamy dokumentující homosexuální jednání v té době.

K tomu snad ještě dodat, že samozřejmě se nemůžeme tím, co bylo v Římě, nějak dál inspirovat, protože tam byly další různé možné svazky. Takže jenom jsem to dával jako případ, že manželství není nic, co vzniklo na základě náboženství.

A potom ještě k tomu pojmosloví. Dneska se říká, že když dva lidé spolu žijí, tak že mají přítele, přítelkyni. Tady Marek Výborný je také můj přítel a to znamená, že spolu nebydlíme nebo spolu nemáme sexuální vztah. Občanský zákoník na to myslí. Máme tam dokonce i některá ustanovení jako druh, družka. A navíc to, že 50 % dětí se rodí mimo manželství, znamená, že asi 50 % těch párů nemá nějaký zásadní problém, když to manželství není. Asi se to dá ošetřit právě pomocí občanského zákoníku bez ohledu na jejich pohlaví. Ale já myslím, že to je legitimní, a děkuji za tu debatu. Já myslím, že tříbení názorů i v tomto směru dává smysl.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Dolejš. Připraví se paní poslankyně Procházková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Tak ještě jeden kousíček do série. Když dovolíte, já bych se vrátil k té palbě, kterou zaměřil věhlasný kolega Benda na zatím méně věhlasného kolegu Krátkého. Ne že bych mu chtěl dělat advokáta diaboli, on o to možná ani nestojí, ale spíš myslím, že je hodna pozornosti ta polemika o myšlence, do jaké míry nastolení této agendy koreluje s civilizovaností prostředí.

Dobře. Pokud jste alergičtí na jméno Orbán, nebudeme se bavit o Orbánovi. Ale když se podíváte na zmiňované Irsko, katolické, které si tyto věci vydiskutovalo, dlouze diskutovalo a vyřešilo referendem, a Tanzanii například, kde za homosexuální praktiky hrozí dokonce nejtvrdší trest, tak asi vnímáte, že ta korelace tam nějaká je. A já si myslím, že zvládnout civilizovaně tuto agendu lze i právě proto, že si uvědomíme, že to nejde o ty tábory. Jestli pan Bělobrádek tady hovořil o tom, že jsou různí konzervativci, ale disciplinovaně přijmou rozhodnutí, promiňte, ale myslím si, že katolickou konfesi ve Španělsku má zhruba 90 % lidí. Čili bez katolíků by to většinovou podporu nikdy nezískalo.

Srovnání z východu. Československo dekriminalizovalo homosexualitu už počátkem 60. let. Na východ od nás to vydrželo až do konce sovětského bloku. Takže ty rozdíly tady jsou. Souvisí to trošičku s civilizovaností debaty a s demokratickými tradicemi, a mysleme na to, když tady vystupujeme. Já chápu, že každý z nás musí přednést to své. To dixi et salvavi animam meam. Ale opravdu to není o těch vlajkách a o těch táborech, ale spíše o pochopení, pochopení tohoto symbolického zrovnoprávnění této skupiny lidí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Pan předseda Jakub Michálek se omlouvá od 17.50 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Paní poslankyně Procházková. Připraví se pan poslanec Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji opět za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího k svému předřečníkovi panu poslanci Bendovi. I když bychom připustili, tedy podle občanského zákoníku, že manželství je právo, tak pak tedy proč ho upíráme všem, když Ústava říká, že máme všichni práva, stejná práva bez ohledu na pohlaví? Tak to je jedna věc.

A druhá k paní poslankyni Maříkové. Víte, ten nevidomý nesplňuje základní podmínky, aby mohl střílet. Homosexuálové ale v manželství žít mohou. Nic tomu nebrání, nikomu neubližují. A to, že nezplodí děti. Vždyť je spousta manželství bez dětí. Dokonce takových manželství, která ani ty děti nechtějí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím pane místopředsedo k paní kolegyni Šlechtové. No, stát samozřejmě nemá co zasahovat do toho, s kým kdo žije, s kým se kdo vyspí. To je skutečně svobodné rozhodnutí každého. Já to plně respektuji. Státu po tom nic není a také to nedělá, mimochodem.

Ale vy jste pokračovala v té větě najednou tím - a někde se objeví dítě. Já jsem skutečně přesvědčen o tom, že dítě se neobjevuje a ani ho nenosí čáp. To jsme si tady už řekli. A skutečně tak jako si každý může naprosto svobodně vybrat formu partnerství nebo soužití, ve kterém bude žít, tak je tady právo dítěte, které by nemělo být upíráno, a právo dítěte není víc než jenom chuť pořídit si ho do nějaké rodinné konstelace. Tady právo dítěte je mimo jiné znát svého otce a svoji matku. A nikoliv že se najednou dítě někde objeví. To mi přijde jako věc, která je z etického hlediska na hraně nebo až za hranou vůbec bioetiky a etického uvažování.

A druhá věc, nebo poslední věc. V případě rozhodování o osudu dítěte, které žije ve stejnopohlavních párech, potom rozhoduje soud a rozhoduje OSPOD. Tak jako u heterosexuálních párů. Když se podíváte na praxi, praxi v České republice, tak skutečně tyto orgány rozhodují vždy s ohledem na právo toho dítěte a to nejlepší řešení pro dítě. To je myslím, že důležité zdůraznit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Aleš Juchelka. Připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Dámy a pánové, dobrý den, ještě jednou dobrý večer. Já mám faktickou poznámku prostřednictvím pana předsedajícího k vystoupení paní kolegyně Šlechtové, které si nesmírně vážím. Ona tady říkala něco v tom smyslu - cituji - že jsou dva homosexuálové nebo dvě lesby, které spolu žijí, spolu jedí, spolu bydlí, spolu spí, a pak se tam najednou objeví dítě. Tak já bych jí chtěl říct, že to dítě se tam neobjeví.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych za prvé chtěl zdůraznit, a nezesměšňoval bych to, že tady je spousta faktických poznámek a spousta přihlášených, protože si troufám říct, že to je jedna z mála norem, u které právě vystoupení poslanců může ovlivnit ty poslance, kteří prostě rozhodnuti nejsou. Zatímco u těch ostatních zákonů víceméně jsou nějak rozhodnuti podle rozhodnutí klubu, je to rozděleno na koalice, opozice, levice, pravice atd., tak tady ne. Já tady identifikuji nějakou třetinu poslanců, kteří ten názor silný nemají. A oni se postaví na jednu či druhou stranu, a pojďme tedy se o těch věcech bavit. Já jsem teď už zase na Facebooku viděl, že jako zdržujeme apod. Není to tak. Prostě si tady vyměňujeme názory. Protože zrovna tady ta naše vystoupení mohou ovlivnit ty, kteří ten silný názor nemají. To za prvé.

A za druhé. Chtěl bych reagovat na kolegyni Šlechtovou, které si také nesmírně vážím. Ona tady mluvila o právech, a to právě to, co já připravuji ten návrh. Narovnání těch práv, ale to, aby se to nepojmenovávalo manželství. A zatím jsem tady slyšel o těch právech. O tom, aby když ten druhý zemře, tak aby to právě nešlo přes ten soud, a tak dále a tak dále. A ta práva... Já se pak k tomu dostanu ve své řeči. Ale pojďme se bavit o tom, o narovnání těch práv. Ale vy tady zároveň potom už tam mluvíte i o manželství, o tom pojmu manželství. A to už si myslím, že je úplně jiná disciplína. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Ondřej Benešík s faktickou poznámkou. Připraví se pan místopředseda Vojtěch Pikal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si myslím, že jde naprosto o zásadní věc. Víte, EET jde zrušit, upravit. Daňové sazby jdou zrušit, upravit. Můžeme to dělat každý rok podle situace. Toto je civilizační záležitost. Záležitost, která opravdu změní naši společnost na stovky let. Vnímání naší společnosti. Prostě je to tak.

A já jsem rád, že můj klub má názor naprosto jednotný, a troufám si říct za všechny své kolegy, byť nás je pouhých deset, že my nedržíme nějakou lajnu, protože prostě nám to někdo řekl. To je prostě naše přesvědčení. Je to přesvědčení křesťanských demokratů. A já tady za sebe říkám, že já budu hlasovat proti manželství osob stejného pohlaví. Ne proto, že jsem v KDU-ČSL. Já jsem právě v KDU-ČSL, protože mám takový názor, protože kdybych ho měl jiný, tak třeba zvážím členství v jiné straně. A to je dost podstatné.

A trošku na odlehčení. Je zajímavé, že jaksi je tady reakce z hnutí ANO na poslance z jiných stran. A tak nějak jako už moc nediskutují mezi sebou s výjimkou pana Juchelky. Tady je prostě vidět, že hnutí ANO, např. hnutí ANO a spousta dalších stran nemají to hodnotové ukotvení, a je to od Šumavy k Tatrám. Takže opravdu pan Juchelka má pravdu. (Oživení v sále, pobavení.) Resp. pan poslanec Nacher, že tady je třetina nerozhodnutých. A já doufám, že se přikloní na tu správnou stranu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Faktická poznámka pan místopředseda Vojtěch Pikal. Připraví se paní poslankyně Karla Šlechtová. Prosím, máte slovo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý den. Já bych chtěl jenom vystoupit s jednou drobností, na kterou jsem nemohl reagovat, když jsem předsedal. Takže vaším prostřednictvím, pane předsedající. Já bych chtěl zareagovat na některé biologické nepřesnosti, které tu zazněly. Nový jedinec nevzniká v přírodě pouze spojením dvou pohlavních buněk. Existuje i nepohlavní rozmnožování. Vyskytuje se nejenom u rostlin, ale i u hmyzu a u některých obratlovců. Například u plazů, obojživelníků, výjimečně u ptáků.

Nicméně ten zbývající čas bych chtěl využít k tomu, abych se vyjádřil více k věci. Já patřím k těm, kteří nemají úplně silný názor. Nicméně skutečně se nebavíme o přírodě a o tom, jak jsou věci definovány někde v přírodě, ale bavíme se o tom, jak si to nastavíme u nás ve společnosti. Co považujeme za správné, resp. jaká práva nebo povinnosti mají lidem vznikat.

Já považuji manželství a registrované partnerství za nějakou společenskou smlouvu primárně před svým okolím a deklaraci vůči státu, která poskytuje nějaký běžný mustr toho, jak mají být narovnána práva mezi jedinci. Považuji to za věc primárně soukromoprávní, ke které stát vydává nějaký vzor, a já si myslím, že tento vzor by měl být přístupný všem, ne jenom těm, kteří jsou heterosexuální. Já jsem dokonce takový radikál, že si myslím, že i registrované partnerství by mělo být přístupné heterosexuálům.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já bych vás poprosil, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, abychom v 18.00 ztišili své zvukové projevy tak, abychom mohli pokračovat dále v projednávání tohoto bodu.

S faktickými poznámkami mám přihlášené tři poslankyně a poslance. První je paní Karla Šlechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, páni ministři, já bych chtěla jenom reagovat na pana poslance Nachera a pana poslance Juchelku. Ano, hnutí ANO nemá jasný názor, každý ho má svůj. My jsme demokratické hnutí, jak říká pan předseda Babiš, takže ať si každý myslí, co chce. Uvidíme, jak kdo bude hlasovat.

Jenom taková poznámka. Předpokládám, že všichni inteligentní sedící v tomto sále a sledující u obrazovek a lidé případně nahoře nebo kdokoliv chápou, jak jsem myslela, když jsem říkala, že se objeví dítě. Pokud vy dva pánové chcete zaškolit prostřednictvím pana předsedajícího, obraťte se na mě (Velké pozdvižení v sále, smích a potlesk.), případně na gay komunitu. Já vám vysvětlím -

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Mým prostřednictvím.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Já vám vysvětlím, jak se do gay páru opravdu dostává dítě. Může to být z prvního manželství, protože i z heterosexuálů se najednou stanou gayové. Proto jsem říkala, kdo z vás má ten opravdu sexuální zážitek s někým stejnopohlavním zaměřením. Je to úplně jedno a myslím, že jste reagovali naprosto neracionálně. Takže bych poprosila, abychom se vrátili k věcné debatě, jak říkal pan poslanec Výborný i paní poslankyně Maxová, a za to budu velice vděčná.

(V sále je velký hluk, poslanci se nahlas baví.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já počkám, až bude v sále klid, hlavně na pravé straně. Děkuji. Bude pokračovat paní poslankyně Radka Maxová, připraví se paní Karla Maříková.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Ona mi trošku vzala vítr z plachet kolegyně Šlechtová. Já jsem také chtěla vysvětlit, jak se najednou dítě objeví. Ono se neobjeví, ono se plánuje, ať je to adopce, ať je to přirozené atd., atd., takže náhodou se neobjeví, ale tak to je.

Na Patrika Nachera vaším prostřednictvím. Perfektní narovnání práv, ale stále budeme mít dvě skupiny obyvatel a dva průkazy, kde bude název daný, vdaná, ženatý... Pokud se najde nějaký univerzální název, který se zatím nenašel, tak se uvidí. Ale rozhodně ve formě narovnání práv a ponechání dvou skupin osob označených v občanských průkazem si myslím, že pro naši vyspělou společnost není akceptovatelné.

Dovolím si prostřednictvím pana předsedajícího nesouhlasit s kolegou Benešíkem, ačkoliv ho mám hrozně ráda, že pokud přijmeme naši novelu, tak že nám tato novela změní společnost na stovky let. Nezmění, akorát narovnáme práva pro dospělé osoby a pro děti.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Karla Maříková, připraví se pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat na faktickou poznámku paní poslankyně Procházkové prostřednictvím pana předsedajícího. Je samozřejmé, že stejnopohlavní páry mohou dnes adoptovat děti, ale v případě manželství to bude formálně mnohem snadnější a stát a potažmo úředníci budou rozhodovat, zda dítě bude vyrůstat buď se dvěma ženami, nebo dvěma muži. A kdo se zeptá toho dítěte, zda to tak chce? Naší povinností by naopak mělo být, abychom chránili tradiční rodinu, a naopak bychom měli přijmout opatření, aby její role ve společnosti byla upevněna.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka, připraví se pan poslanec Patrik Nacher a paní poslankyně Radka Maxová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Ještě jednou dobrý večer. Tak jenom krátce k paní poslankyni Šlechtové. Já jsem rád, že jsme si to jakoby vysvětlili, že skutečně tomu rozumíte, protože já jsem si tím opravdu nebyl jistý u toho vašeho prvního vysvětlení, když jste nám tady doporučovala, ať si jako zkusíme tedy všichni nějak zaexperimentovat s různými těmi věcmi, tak já jsem právě nevěděl, takže jsem rád, že víte, že prostě dítě vzniká ze spermatu a vajíčka, a úplně rozumím tomu, jak se objeví u homoparentálních párů, rozumím tomu úplně přesně, chápu to a nemusí mi to vysvětlovat ani paní předsedkyně výboru pro sociální politiku Maxová. Já tomu úplně rozumím a děkuji moc za osvětlení a jsem rád, že tomu rozumíte taktéž.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pěkný večer ještě jednou. Já jsem chtěl říci dvě věci a jednu jsem mezitím úspěšně zapomněl. Nicméně musím reagovat na kolegyni Karlu Šlechtovou prostřednictvím pana předsedajícího. Jakkoliv bych byl zvědav na ten kurz, který by paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího nám předvedla, tak v tomto případě ji musím upozornit, aby lépe poslouchala, kdo co tady říká na mikrofon. Já jsem ji nevyzýval k tomu a neříkal jsem jí, že se děti neobjevují. To řekl můj kolega Aleš Juchelka. Já jsem mluvil úplně o něčem jiném. To znamená, že aby nás oba dva posílala na nějaký kurz, tak je lepší místo koukání do mobilu poslouchat, co říkají ti kolegové, a pak na ně přesně reagovat. Pak to vypadá, že já jsem tady řekl něco jiného. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Radka Maxová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím paní kolegyni Maříkové. Já jenom uvedu na pravou míru. To dítě je zastupováno sociálním pracovníkem z oddělení sociálně-právní ochrany dětí, takže to mluví za to dítě, na základě toho hovoří s tím dítětem, zdali chce být adoptováno nebo při rozvodu zdali chce být u táty, u mámy, u babičky, u dědečka. Vždycky je tam sociální pracovník a vždycky je dítě do toho procesu vtaženo, akorát je rozhodující jeho věk, kdy se bere velký důraz na to, co ono si přeje, a kdy se nebere. A nikdy adopce u registrovaných partnerů toho biologického rodiče nejde bez souhlasu toho druhého biologického rodiče. Prostě je to dobře ošetřeno.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný, připraví se pan poslanec Mikuláš Peksa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Hodinu sexuální výchovy už máme prostřednictvím paní kolegyně Šlechtové, já si jí vážím, nějakým způsobem za sebou, takže já tady nebudu vysvětlovat ty tři způsoby, v zásadě jak se to dítě může objevit v párech stejného pohlaví, nicméně - a já bych to vrátil zpátky, protože otázka dětí a argumentace prostřednictvím těch dětí je velmi vážná.

Já si myslím, že to skutečně není věc k nějaké odlehčené debatě. Ani v jednom z těch případů to dítě ve stejnopohlavním manželství nebo v registrovaném partnerství totiž není plodem vzájemné lásky těch dvou lidí. Prostě víme, že to biologicky možné není. Ano? V tom případě se dostáváme do velmi sporných otázek jednak etických, ale také si nakonec musíme položit otázku, co je tedy více. Právo toho páru na to mít dítě, nebo právo toho dítěte samotné. Myslím, že to je otázka, před kterou stojíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Mikuláš Peksa s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já bych chtěl jenom korigovat jednu takovou představu, která se tady tou debatou trošičku táhne. My se tváříme, že v podstatě podmínkou toho manželství je možnost zplodit děti. Je to smutné, bohužel prostě existuje řada heterosexuálních párů, které ze zdravotních důvodů tuto možnost nemají. Ve vstupu do manželství jim to nijak nebrání, zákon jim to umožňuje. Naopak je legální a legitimní použít řekněme lékařské techniky k tomu, aby tu možnost děti mít vlastně měly, nebo zplodit děti měly.

Zároveň bych chtěl podotknout, že v současnosti probíhají experimenty, které umožňují zplodit savčí mláďata spojením dvou vajíček. To se děje, byť tato technologie ještě není v tom stavu, že by ji bylo možno používat k reprodukci bezdětných lidských párů, ale v principu to možné je. Čili bych si nedovolil tvrdit, že je to zcela v rozporu s biologií a nikde se nic takového neděje, protože to prostě v tuhle chvíli už není pravda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vracíme se do obecné rozpravy, s přednostním právem pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já už jsem nechtěl podruhé vystupovat, protože myslím, že jsem řekl všechno, ale zaznamenal jsem tady nějaké zvláštní nevyvážené argumenty. Na jednu stranu tady paní poslankyně Maxová říká názory psychologů, kteří podporují adopci dětí, a zcela účelově vynechala názory psychologů, kteří naopak nepodporují adopci děti. Takže já bych tady teď ocitoval zrovna tři. A říkám, že jsou to citáty těch psychologů, aby mně to nikdo nepodsouval.

Za prvé psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, PhD. Říká - cituji: "Homosexuálové jsou výrazně nehomogenní, značně uzavřená minorita. Někteří sice opravdu dosahují oné plné psychické a sociální pohody, ale obecně platí, že homosexuálové mívají ve své minulosti mnohem větší procento zneužití a týrání než ostatní populace," což je mi samozřejmě líto. Nicméně pan psycholog pokračuje: "S týráním a zneužíváním v dětství jde samozřejmě i větší pravděpodobnost opakování těchto vzorců v jejich životě s případnými svěřenými dětmi. Bohužel je i větší pravděpodobnost doprovodných sexuálních úchylek." Konec citátu.

Další, předseda Českomoravské psychologické společnosti Jaroslav Šturma, cituji - zdůrazňuji, že cituji: "Psychoterapeutická praxe jednoznačně ukazuje, že jedinci, kteří nebyli v dětství vychováváni ve stabilním a milujícím prostředí tvořeném otcem a matkou, jsou více ohroženi psychologickými problémy při utváření vlastní osobní identity než ti, kteří vyrůstali v prostředí strukturovaném jinak." Konec citátu.

Další citát, František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně - cituji: "Je lepší jakákoli rodina než ústav? Pokud by tomu tak bylo, tak by děti nemusely být z rodin odebírány a různá zařízení pro ně by nemusela existovat. Jestliže by chtěla paní ministryně dávat do adopce děti," bylo to v minulém volebním období, "chtěla dávat do adopce děti homosexuálním párům, měla by si uvědomit právě tyto souvislosti. Děti bývají umisťovány do zařízení pro selhání rodiny, pocházejí z rodin nestabilních, neúplných či naprosto rozvrácených. Jsou však homosexuální páry stabilnější? Podle dosavadních zkušeností nikoliv." Konec citátu.

Takže jenom aby to bylo vyvážené, aby si každý poslanec udělal obrázek.

Já jsem byl v předsálí a zaslechl jsem, že tady někdo hovořil o tom, jak by bylo dobré adoptovat děti z dětských domovů, nebo těch, co nemají rodiče. No já nevím, jak je to mezi námi 200 poslanci, ale já jsem možná jediným poslancem, který vyrůstal část dětství v dětském domově. Ten dětský domov je tam dodnes, je to v Mašťově u Podbořan v Ústeckém kraji. Mlátili mě tam, šikanovali, byla to moje třináctá komnata tenkrát. Našli i moji vychovatelku, která už dneska je v důchodu. A vážení, já když jsem byl tím malým klukem bez možnosti se bránit a vyjádřit se a někdo by mě adoptoval bez mého souhlasu a určil by moji budoucnost, třeba nějaký pěstoun, a já bych poté, co bych přišel k rozumu - já jsem tam tedy byl už ve starším věku, mně bylo šest let, ale představte si třeba o dva roky, o tři roky mladší dítě, a poté by zjistilo, že vlastně má stejnopohlavní rodiče, třeba by mu to vyhovovalo, ale třeba taky ne. Najednou by zjistilo, že by chtělo maminku a tatínka. Tak si představte tu situaci. Já za sebe říkám, že já, pakliže bych měl být adoptován, já bych chtěl maminku a tatínka, ale kdybych byl malý kojenec nebo malé dítě, kdo by se mě zeptal a jak bych se potom mohl bránit těm důsledkům? Na to nikdo nedokázal odpovědět, vážení přátelé. Takže já bych byl rád - já jsem v té situaci byl, já jsem byl ten malý kluk v dětském domově na pokoji pro 15 dětí, ten dětský domov je tam dodnes, a neměl jsem se jak bránit zásahu dospělých anebo moji budoucnost určovali jiní dospělí. Takže dokud se neodpoví na tuhle otázku, na tuto situaci, ve které já sám jsem byl, já to nikdy podporovat nebudu, protože vám řeknu, že kdyby to malé dítě přišlo na to, že vlastně chce mít maminku a tatínka, a mělo stejnopohlavní rodiče, už se nemůže bránit, tak je to fakt na mašli. Jak se může bránit? To znamená to je moje otázka a tohle jestli nebude... Opravdu já jsem tam byl v době, kdy jsem měl těžce nemocné rodiče. Nevěděl jsem, jak tam budu dlouho, jestli tam budu, jestli se o mě ještě někdo postará, nebo ne. Takže v téhle situaci, vážení, já to prostě nemůžu podpořit, adopci homosexuálními páry, dokud se nezodpoví tyhle otázky, ty pocity, které já jako malé dítě jsem měl a nejsou bohužel zodpovězeny dodnes.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Markéta Pekarová, připraví se paní poslankyně Procházková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Já jsem se strašně dlouho bránila tomu vstupovat do té debaty, což asi celá řada z nás. Svůj názor chci říci až v řádné přihlášce, ale teď chci reagovat na předřečníka, který tady už asi zase bohužel není, prostřednictvím předsedající. Víte, vždyť nikdo z nás jsme si nevybrali, komu se narodíme, nikdo jsme si to nemohli určit, jestli se narodíme do vhodného, nevhodného prostředí. Tohle jsou věci, které si prostě žádné dítě vlastně nevybere. Já si myslím, že právě od toho v případě adopcí tady jsou jasně stanovená pravidla, postupy, která právě mají zamezit tomu, aby dítě bylo svěřeno do nevhodného prostředí. A já si myslím, že pro to dítě je vždycky mnohem lepší, když vyrůstá v milujícím prostředí, mezi lidmi, kteří o něj stojí, a ti lidé, kteří stojí o adopci dítěte, tak samozřejmě už jenom tím, že chtějí přijmout nějaké dítě, tak většinou asi budou právě ti, kteří mají velký zájem o to se o to dítě dobře postarat. Ale samozřejmě pokud by tomu tak nebylo, tak jsou jasná pravidla a víme, jak se bude postupovat, nebo jak se má postupovat, a je to tak už i u heterosexuálních párů, nikoliv jenom v případě, že by se mělo jednat o stejnopohlavní páry.

Já se tedy domnívám, že tady v tom případě je mnohem lepší, aby dítě nevyrůstalo v ústavu, kde o ně pečují, byť při vší dobré vůli často velmi dobře, lidé, kteří se u něj střídají, kde prostě je celá řada těch pečujících osob, že je mnohem lepší, aby dítě vyrůstalo ve stabilním láskyplném prostředí. A máme jasná pravidla od toho, abychom zamezili případným chybám anebo je napravili, pokud k nějaké dojde.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Procházková. Prosím.

 

Poslankyně Věra Procházková: Opět děkuji za slovo. Má faktická poznámka směřuje k mému předřečníkovi panu poslanci Okamurovi, který tady zmínil slova dr. Klimeše, zabývajícího se církevně pastorální psychologií, že u homosexuálů dochází velmi často k opakování nevhodných vzorců. Bohužel zneužívání dětí, prodávání dětí ke zneužití v heterosexuálních párech vůbec není žádnou výjimkou. Já jako lékařka se bohužel setkávám s tím, že děti žijí v rodinách, které opravdu nejsou vhodné prostředí pro ty děti. A myslím si, že taky ty děti, stejně jako on tady říkal, bože můj, jak se ty děti můžou v téhle rodině bránit? To je úplně to samé. Takže to není o tom, jestli to je heterosexuální nebo homosexuální pár. Prostě to prostředí tam vznikne, dítě v tom prostředí je, a jestliže se stát nepostará o to, aby ta rodina byla kvalitní, aby měla dobré podmínky, tak je to prostě o něčem úplně jiném než o tom, o čem se tady od začátku bavíme, a to je právo homosexuálů, stejné právo, jako má heterosexuální pár. Nic jiného v tom není.

Pojďme se vrátit zase zpátky na zem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, paní poslankyně. A vracíme se zpátky do obecné rozpravy, slovo má paní poslankyně Zuzana Majerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Děkuji. Hezký dobrý večer už, vážené kolegyně a kolegové.

Prezident Lincoln kdysi řekl, že i když nazvete psí ocas nohou, bude pes stále pouze čtyřnohý. A takovým ocasem je i celá tato dnešní, pro mě absurdní, diskuze o manželství. Tisíckrát jsme slyšeli, že manželství je svazkem muže a ženy, a já to tady dnes a teď opakuji po tisíci prvé. Manželství je svazkem muže a ženy, protože samo slovo manželství vzniklo ze slov muž a žena. Smyslem manželství je zakládání rodiny a plození potomků. Nic na tom nemění fakt, že některá manželství zůstávají bezdětná, že se polovina manželství rozvede, že rodina zdaleka nefunguje jen idylicky. Naší povinností je rodinu chránit, posilovat, zabraňovat rozpadu, a ne napomáhat její další demolici. Za to nás daňoví poplatníci opravdu neplatí. Naše nesmyslná diskuze o manželství se ze všeho nejvíc podobá hloupé diskuzi marxistů o rušení soukromého podnikání. Jistě, firmy krachují, nemusejí vždy nutně vydělávat. Podnikání není procházkou růžovým parkem. To ale nic nemění na tom, že soukromé podnikání funguje vždy lépe než znárodněná ekonomika.

Naše země byly budovány a rozvíjeny na křesťanských základech, na křesťanské kultuře, vzdělanosti a morálce. Na rozdíl od jiných kultur a civilizací se vyznačujeme úctou k ženě a k rodině, kterou stavíme na první místo v celé společnosti. Na rozdíl od jiných kultur a civilizací máme za posvátné manželství jednoho muže a jedné ženy, neboť takový svazek se ukázal jako nejlepší pro výchovu dětí, pro zachování důstojnosti člověka, mravnosti, věrnosti a lásky. Pokud uzákoníme možnost uzavřít manželství pro osoby stejného pohlaví, zraníme a zradíme tak především naše vlastní kulturní kořeny.

Nevěříte-li v posvátnost manželství a chcete-li karikovat přirozený běh věcí, jak je libo. Chápu, že leckoho právě tyto výmysly a myšlenkové veletoče velmi dobře živí. Říkejte si, co chcete, pište si, co chcete a kam chcete. Scházejte se na konferencích, diskutujte, tím nikomu a ničemu neškodíte. Ale o jedno vás prosím, žádám. Nesnažte se vnutit své fantasmagorie z výročních zpráv do našich životů. Ale hlavně nepleťte hlavu dětem a nehrajte si na bohy. Když tato Sněmovna v minulosti hlasovala o registrovaném partnerství, mnoho z mých kolegů varovalo, že je to první krok k plnohodnotnému manželství osob stejného pohlaví. A aktivisté se tenkrát pohoršovali nad strašením. Nechali jsme si vzít prst a dnes nám trhají celou ruku. A já se ptám: Co bude příště? Sňatky s dětmi, polygamie?

Upozorňuji, že návrh, který leží tady na stole, není přáním pouze homosexuálů. Já mám mezi homosexuály mnoho dobrých přátel a žádný z nich to po mě nežádal podpořit. Je to přáním ideologů a vznikl na objednávku aktivistů, nátlakových skupin, kteří nenávidí vše přirozené, tradiční a normální a kteří homosexuály ke svým účelům v tuto chvíli jen a pouze využívají.

Všichni jsme si před zákonem rovni, ano. To ještě neznamená, že každý z nás má stejné nároky a stejné možnosti. Mému dvanáctiletému synovi třeba opravdu a díky bohu zatím v hospodě nenalijí. Mně Česká správa sociálního zabezpečení nevyplácí starobní důchod, stejně jako nevidomý člověk nemůže řídit dopravní letadlo. A dvě ženy či dva muži nemohou být oddáni, neboť manželství zkrátka není pro všechny.

Přestaňme urážet občany České republiky tím, že je neustále rozdělujeme na homosexuály a heterosexuály. Přestaňme je tímto rozlišováním diskriminovat a začněme pro ně konečně něco dělat. Řečnit o tom, co je a co není manželství, je lehčí než řešit důchodový systém, bezpečnost naší země nebo stále rostoucí veřejný dluh. Ale my tady opravdu nesedíme kvůli řečnickým cvičením. Byli jsme sem poslání proto, abychom řešili problémy naší země, a ne abychom vytvářeli problémy nové.

Vy, kteří hodláte hlasovat pro tento návrh, si možná myslíte, že někomu uděláte radost. A ano, někomu ji asi uděláte. Ale svým hlasem spustíte lavinu, která ohrožuje to nejcennější v celé naší společnosti a civilizaci - manželství, rodinu a děti.

Dámy a pánové, navrhuji, abychom tento nesmyslný bod ukončili a začali dělat něco pro nás všechny užitečnějšího. A tímto dávám svůj návrh na zamítnutí. (Potlesk většiny přítomných poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Mám tady čtyři faktické poznámky. První je pan poslanec Ferjenčík, připraví se pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl jenom fakticky upozornit na jednu drobnost. Tady se neustále zaměňují dvě věci - manželství a rodina. I homosexuálové mají rodiny a i ty rodiny homosexuálů by měly mít naši úctu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych jenom chtěl rychle zareagovat na paní předřečnici prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to přišlo jako taková zpověď, ale zaznívalo tam hodně my. A možná to bylo já, protože já jsem se v tom nenašel. Já jsem Čech, Evropan, jsem věřící, jsem ve dvaceti letech křtěný husita, studoval jsem husitskou teologii, jsem sezdaný v kostele - 17. listopadu to budou tři roky - s perfektní partnerkou, žiju ve šťastném manželství a snažím se žít podle Desatera. A já bych byl teda strašně rád, aby všichni mí spoluobčané měli možnost být v tom manželském svazku stejně jako já, nehledě na to - a já zdůrazňuji, že jsem věřící - nehledě na to, jestli jsou to páry stejného pohlaví, nebo opačného pohlaví. A to je upíráno. Tady já vidím tu rovnost, pro kterou jako křesťan - a jsou mezi námi v pirátské straně i evangelíci, katolíci, kteří tento návrh podporují.

Prosím vás, víra je věc interní. Mě mrzí, že to tady musím říkat. Je to vztah člověka s bohem. Ale neaplikujme to na společnost, která je sekulární, kde prostě platí naše právo, naše zákony. Já se nesnažím nikomu diktovat, jakým způsobem má žít, a chci, abychom k sobě vždycky přistupovali jako rovný k rovnému. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: S faktickou poznámkou pan poslanec Radek Holomčík, připraví se paní poslankyně Radka Maxová. Prosím.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, tady se opakuje etymologický argument původu slova manželství. Mně teď přistála zpráva od jednoho etymologicky vzdělaného člověka. Vynechám ty invektivy a přejdu k podstatě věci. Původní slovo "malženstvo" ve staročeštině vzniklo ze slovanského žena a germánského mal - smlouva.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jaroslav Holík s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího zeptat pana Bartoše. Velice si vážím, že žije křesťansky, že ctí Desatero. Ale devátý bod v Desateru je "nepožádáš manželku bližního svého". Takže měli bychom to upravit na "nepožádáš manželku nebo manžela bližního svého".

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vracíme se zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Jan Bauer. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, hezký večer.

V lidské historii mělo manželství různé formy i obsah, existovaly různé nerovnosti mezi partnery, někde existovalo a stále existuje mnohoženství, mnohem vzácnější je mnohomužství, ale zatím nikdy v daleké historii lidské civilizace nebyl statut manželství propůjčen dvěma osobám téhož pohlaví. Ani antické Řeky, kteří považovali homosexualitu za ctnost, nikdy nenapadlo svazky osob stejného pohlaví klást na roveň manželství, protože podstatou manželství je spojení různého, tedy muže a ženy, do funkčního a zcela jedinečného celku, který je schopen reprodukce.

Manželství jako ctěná instituce existuje napříč staletími, kulturami a náboženstvími. Existuje k tomu dobrý důvod. Základní jednotkou každé společnosti, která má ambici dlouhodobě přežít, je rodina. Pokud oslabíme soudržnost rodiny, oslabíme logicky i celou společnost. A hlavním symbolem soudržnosti a funkčnosti rodin je právě institut manželství.

Pokud bychom dnes odsouhlasili, že svazek dvou lidí stejné sexuální orientace, svazek dvou lidí, kteří nejsou spolu schopni zplodit dítě, je manželstvím, vyšleme do společnosti signál, že tradiční hodnoty a symboly, na kterých stojí naše společnost, svůj význam bohužel ztrácejí. To se může zdát nepodstatné v časech dobrých, ale vymstí se nám to v časech zlých.

Z této debaty o manželství nelze vynechat v žádném případě děti, protože o ně jde především. Právě kvůli nim manželství jako společenská instituce, jako společností privilegovaná instituce, vzniklo. Ne kvůli vztahům partnerů. Ne proto, aby stvrdilo jejich vzájemnou lásku, ale kvůli dětem, jejichž rození a výchova vždy bylo hlavním účelem manželství. A děti potřebují otce a matku, potřebují jejich péči, potřebují znát jejich role, potřebují a měly by s rodiči žít až do dospělosti, a proto je žádoucí, aby spolu do dospělosti dětí žili i jejich rodiče.

Návrh, který projednáváme, je především o dětech. Jestliže dříve neprošlo, aby registrovaní partneři směli adoptovat děti, jestliže tato myšlenka byla vyhozena dveřmi, a já si na to dobře pamatuji, vrací se sem zpět oknem. Prohlásíme-li registrované partnery za manžele, degradujeme-li manželství na vztah jakýchkoliv dvou lidí, pak logicky tito dnes registrovaní partneři, příští manželé, budou moci adoptovat i děti.

Od lidí z iniciativy Jsme fér a dalších aktivistů často slýcháme argument - v dětských domovech je přeci spousta dětí, které nikdo nechce, proč tedy nedovolit, aby je směly adoptovat homosexuální páry. Bohužel tento argument není fér ani trochu a já se vám pokusím říci proč.

Za prvé proto, že děti v dětských domovech většinou někde mají biologické rodiče, a nemohou být proto adoptovány. Jejich rodiče byste nejdřív museli zbavit rodičovských práv. U dětí, které o biologické rodiče přišly třeba při dopravní nehodě, je adopce také problematická. Proč by tyto děti měly své rodiče zatratit a vymazat ze své osobní historie? Tyto děti potřebují pěstouny, a ono to tady už dnes zaznělo. A trvalých pěstounů se u nás nedostává. Společnými pěstouny sice smějí být jen manželé, ale zákon nebrání stát se individuálními pěstouny ani LGBT osobám. A bohužel z nějakého důvodu to v žádné velké míře zatím nedělají.

Za druhé, a plyne to z toho, co jsem právě uvedl, je zjevné, že většina stejnopohlavních párů má zájem o děti, které budou alespoň trochu biologicky jejich. U lesbických párů je to poměrně jednoduchý proces, v případě gayů už o něco složitější, a to prostřednictvím náhradních matek. Předpokladem pro získání dítěte je prohlášení, kterým se žena podle § 813 občanského zákoníku po porodu dítěte vzdává. Přestože tak lze učinit nejdříve šest týdnů po porodu, podle dostupných informací se prý dítě často odebere ihned po porodu a je předáno otci a jeho partnerovi. Podle všeho prý to umožňuje i současné české zdravotnictví.

Já nebudu v tento okamžik hodnotit, zda je to správné, etické a v souladu se zájmy dítěte. Nechť si to každý udělá sám. Omezím se na konstatování, že již dnes české zdravotnictví umožňuje přivádět na svět děti, které plánovaně nikdy nepoznají svou matku, popřípadě otce, ani běžně fungující rodinu. Lesbickým a gay párům dnes chybí jedno jediné - legalizovat postavení partnerky či partnera, který není biologickým otcem, a umožnit mu si dítě takzvaně přisvojit.

Proč to vlastně všechno říkám? Protože jsem přesvědčen, že jedině a pouze proto, za tímto účelem máme nyní na stole tuto novelu občanského zákoníku. Proto je takový tlak na to, aby registrovaní partneři měli stejná práva jako manželé, a mohli tedy také adoptovat dítě svého partnera či partnerky. A právě s ohledem na práva dětí tento zákon v žádném případě nepodpořím a přidávám se k návrhu na zamítnutí, to znamená zamítnutí sněmovního tisku č. 201.

Kromě toho, že tento zákon by oslabil základní strukturu naší společnosti, mám ještě jeden důvod, proč ho nepodpořím. Jsem si dobře vědom, že lidé jiné sexuální orientace neměli nikdy snadný život, až na některé světlé výjimky byli v historii ostrakizováni, vysmíváni a často trestáni. Se svou orientací se často museli skrývat. Jejich boj za uznání důstojnosti byl a je pochopitelný a správný. Nicméně si musíme uvědomit, že dnes patříme k nejliberálnějším zemím na světě. Česká společnost lidi menšinové orientace přijímá, respektuje, neostrakizuje. Lidé s jinou sexuální orientací řídí velké firmy, politické strany a jsou součástí společnosti, aniž by se kdokoliv pozastavoval nad jejich odlišnou orientací. Takzvaný coming out dnes nikoho nešokuje ani neohrožuje. Proč také. A debaty ve veřejném prostoru se nevedou o žádných zákazech či omezování, ale maximálně o tom, zda má stát některé trendy aktivně podporovat, urychlovat nebo jim vycházet vstříc.

To všechno se ale může snadno změnit a obrátit se v odmítání a zášť. Já osobně zaznamenávám, že právě další a další požadavky různých menšinových aktivistů vyvolávají rostoucí averze. Přijetí zákona, který by homosexuálům umožňoval adoptovat děti a své závazky nazývat manželstvím, pro řadu z nás posvátným, by znamenalo překročit onu mez, za kterou mohou být tito lidé společností opět vnímáni jako nepřátelé. Podporou tohoto zákona bych k takovému vývoji přispěl, a proto to v žádném případě neudělám.

Úplně na závěr. Každý člověk má svoji důstojnost a rovná práva. Rovnost ale neznamená stejnost. A jestliže aktivističtí zástupci různých menšin chtějí na jedné straně uznání a respekt k vlastní odlišnosti, nemohou současně chtít, aby společnost přirozené důsledky této odlišnosti zákonem popírala.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v různých částech sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Je tady jedna faktická poznámka pana poslance Patrika Nachera. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já jsem ještě chtěl reagovat na kolegu z pirátské strany prostřednictvím pana předsedajícího, to je ta historie pojmu manželství. Já mám také nějaký jiný výklad etymologa, který říká, že to je přesmyčka slov, výměna l - n slova manželství, mimochodem v polštině to je do dneška, malžen znamenalo duálový tvar muž a žena dohromady. Jenom aby to tady zaznělo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vracíme se zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Radek Rozvoral, připraví se paní poslankyně Karla Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, naše hnutí SPD, jak už to tady zaznělo od předsedy Okamury, zaujme souhlasné stanovisko k návrhu na vydání ústavního zákona, kterým by se měnilo usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Hnutí SPD s předloženým návrhem souhlasí a zastává názor, že hodnoty tradiční rodiny musíme zachovat v naší zemi i pro příští generace. Jsme pro zachování současného právního vymezení manželství jako právní a společenské instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny, a uzavírají ho mezi sebou muž a žena, kteří znají navzájem svůj zdravotní stav. Manželství je tedy dobrovolným, v zásadě trvalým soužitím dvou osob různého pohlaví, které je založeno zákonem stanoveným způsobem, tedy sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona založení rodiny, řádná výchova dětí v přirozené rodině a v přirozených hodnotách, tedy biologická a výchovná funkce a vzájemná pomoc a podpora.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie je politické hnutí, které prosazuje zásadní ústavní a legislativní změny směřující k obraně svobody a demokracie v České republice. Jak z názvu našeho hnutí vyplývá, podporujeme, aby každý občan mohl bez následných sankcí vyjádřit svůj názor, a tudíž nemáme nic ani proti sexuální orientaci každého z nás. Z tohoto důvodu jsme např. respektovali festival Prague Pride s gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematikou, který proběhl druhý srpnový týden v Praze a jehož letošním tématem byla rodina. Organizátoři této akce cílili na to, aby co nejvíce občanů informovali o tom, že homosexuálové mají mít stejná manželská práva a povinnosti jako tradiční rodina včetně práva mít děti. Všichni poslanci našeho hnutí SPD jim tento názor neberou a respektují ho. Zároveň ale říkáme, že budeme podporovat pouze tradiční rodiny, které jako jediné mohou zachovat populaci, a tím i tradice, zvyky a národ jako takový. Pracovité tradiční rodiny, které řádně vychovávají děti, jsou pro náš stát základem a zárukou toho, že se zde budou mít naši občané i v budoucnu dobře.

Předložený návrh tedy naše hnutí SPD podpoří, neboť v něm vidíme nástroj, který upevní a posílí svazek manželství muže a ženy, který by měl být chráněn Ústavou.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí paní poslankyně Karla Maříková, připraví se paní poslankyně Jarošová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, žijeme v době, kdy se po nás chce, abychom se tvářili multikulturně a genderově korektně. Třicet let po sametové revoluci je opět třeba neříkat nahlas, co si člověk myslí, a na veřejnosti prohlašovat, co se zrovna nosí. Prim hrají různé demagogie, manipulace a výhrůžky. Přirozenost však zákonem nevykouzlíte. Pojem manželství má určitou hodnotu, která má tradici, a není tím upíráno právo nikoho na žádný vztah.

Cílem manželství je vybudovat harmonický celek a vlastní domov, ve kterém vznikne nový život. Dospělí lidé mají právo žít ve vztazích, které si sami vyberou. Pro výchovu dětí je však důležité, aby ve své rodině viděli jak mužský, otcovský, tak ženský, mateřský vzor. To u stejnopohlavních párů a jejich rodin mohou vidět dost těžko. Stát potažmo úředníci budou rozhodovat, zda bude dítě vyrůstat se dvěma ženami nebo dvěma muži. Naší povinností je ale chránit tradiční rodinu a naopak přijmout opatření, která by její roli ve společnosti upevnila a získala maximální podporu státu.

Před lety, když se schvalovalo registrované partnerství, nikdo asi nečekal, že se to stane normou. A podívejme se, před čím stojíme dnes. A co přijde dál? Bude manželství za několik let třeba svazek tří nebo pěti lidí? Nevěra byla dříve nemyslitelná také. Rozvod téměř největší zločin. Ale dnes udivuje ještě někoho, že jsou si lidé nevěrní? Je mezi námi někdo, kdo nezná aspoň jeden pár, který je nevěrou zasažený?

Naše otevřená společnost v rámci boje za rovnost všech se všemi dělá vše pro to, aby vymřela. V rámci genderové revoluce nastupuje tvrdý boj proti genderovým stereotypům. Mateřství je vydáváno za genderový stereotyp. Již od školek se v rámci školní výchovy postupně zakazuje prezentovat ženu jako matku. Nově je doporučováno i v rodinách vychovávat děti genderově neutrální, aby si do budoucna mohli svobodně vybírat nejen své povolání, ale i své pohlaví a sexuální orientaci. Společenské principy a vzorce jsou označovány za stereotypní, a proto musí být odstraněny nebo nahrazeny novými modely. Tyto ideologie ničí hodnoty, jako je národ, rodina, vlastenectví, morálka a přirozená sexualita. Mají za důsledek nefunkční vztahy mezi partnery, manžely, rodiči a dětmi. Jen slepý nemůže vidět, jak jsou postupně vymýceny zvyky a tradice. Každý má právo bojovat za svá práva, ale budoucí vývoj je evidentní. Čím více si budou všichni se všemi rovni, tím dříve naše kultura skončí a bude nahrazena kulturami jinými - africkými a islámskými, které práva žen a homosexuálů rozhodně nerespektují tak jako naše kultura současná.

Z historie bychom se měli poučit, jelikož historické zkušenosti nám názorně ukazují, že jakmile Říše římská opustila základní morální principy a společenské hodnoty, byla zničena. Dnešní evropské instituce téměř identicky kopírují odstrašující model Římské říše. Je důležité se z historie poučit a neopakovat stejné chyby, které udělali naši předci. Nesnažme se být chytřejší než příroda. Naše zákony nemohou měnit zákony přírody. Pokud chceme přežít jako národ, musí přežít i základní hodnoty a morální principy naší společnosti, jejichž nepostradatelným základem je heterosexuální rodina, jelikož jen muž a žena mohou zplodit děti.

Žijeme si podobně jako požívační Římané těsně předtím, než se jejich impérium rozpadlo. Pokud narušíme nebo zničíme heterosexuální manželství, manželství jednoho muže a jedné ženy, bude zničen i celý národ. A to bychom si měli všichni dnes a tady uvědomit. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Do obecné rozpravy je dále přihlášena paní poslankyně Jarošová, připraví se pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dnes máme společně rozhodnout, zda umožnit stejnopohlavním párům uzavírat manželství. Manželství je svazek muže a ženy, který má privilegované postavení proto, že jen muž a žena spolu mohou zplodit děti. A tyto děti jsou předmětem ochrany ze strany zákonů. Proto si přeji, aby manželství bylo zakotveno v Ústavě jako svazek muže a ženy. Jen takový svazek je schopen zachovat přežití národa, neboť jen z něho se mohou narodit další děti.

Podle mého názoru je harmonické manželství muže a ženy nejlepším vkladem do života dítěte. Děti, které vyrůstají ve stabilním harmonickém svazku muže a ženy, jsou obecně vyrovnanější, lépe se integrují v kolektivu spolužáků a jsou také odolnější vůči negativním rizikovým vlivům, např. zneužívání návykových látek. Položil si někdo otázku, jak se bude chovat kolektiv dětí k jedinci, kterého budou vychovávat dva tatínkové nebo dvě maminky? Dětský kolektiv dokáže být krutý, to zde asi nemusím vůbec rozvádět. A proto si právě dnes, kdy se tolik manželství rozpadá, zaslouží tradiční rodina podporu a zvláštní výsadní ochranu, neboť i to může přispět ke snížení společensky negativních jevů.

Lobbisté, kteří sňatky stejnopohlavních párů propagují, dlouhodobě usilují o zničení základní buňky společnosti, kterou byla a je rodina. Když před lety tyto kruhy bojovaly za uzákonění registrovaného partnerství, tak tvrdily, že jim nejde o adopce, ale jen o přístup k informacím týkajícím se jejich partnera. Dnes vidíme, že se nám lhalo. Registrace byl jen první krok. Dalším má být postavení svazku stejnopohlavních párů na stejnou úroveň jako tradiční manželství a též možná adopce dětí. A já se ptám, kdy se požadavky této lobby zastaví. Kde je tedy ochrana práva dítěte na normální rodinu? Kdo za to ponese odpovědnost? Já vám to řeknu - každý, kdo tento zákon prosazuje a schválí.

Sama jsem matkou a mám obavu o budoucnost svého dítěte i o budoucnost jeho dětí a celého národa, pokud se zpochybňují tradiční formáty fungování lidského rodu. Je přece nesmysl myslet si, že jsme Bohem, a jít proti přírodním zákonům.

Přeji si, aby jednou i má vnoučata mohla žít v tradiční rodině, kde je po mnoho tisíc let zavedený a osvědčený model skládající se z otce, matky a dětí, kterými jsou dívka nebo chlapec, žádné jiné další pohlaví. Je to model, ve kterém jsme vyrostli i my. A nikdy se nezpochybňovalo, zda otec nebo matka svému synovi smí říkat synu a dceři dcero. Bylo to přeci zažité a osvědčené pravidlo, které každému z nás pomáhalo se zorientovat během dospívání, abychom také my jednou mohli být dobrým otcem nebo matkou.

Na jednu stranu tady naříkáme nad neuspokojivým demografickým vývojem, ale nedokážeme vychovávat mládež ke zdravé sexualitě, k zakládání rodin, k rodičovství, výchově dětí, k tomu, co je přirozené, co odpovídá zákonitostem přírody, co vede k zachování rodiny i národa, k tomu, co má prostě budoucnost, a na druhou stranu tady ztrácíme čas propagací homosexuality, přestože tyto svazky mají dle mého názoru ochranu dostatečnou. A aby toho nebylo málo, snažíme se již naše školáky vychovávat k tomu, že dva tatínkové či dvě maminky jsou zcela normální. Kam až to hodláme nechat zajít? Nebudeme tu za pár let díky nějaké další lobby řešit legalizaci sňatků s nezletilými, podobně jako se to řeší v sousedním Německu v souvislosti s islámskou migrací?

Nikdy v životě bych si nepomyslela, že jednou povede naše společnost tak absurdní debatu o tak samozřejmých přírodních zákonitostech. Možná to někomu bude připadat staromódní, ale uvědomme si, že je to stejně staromódní jako fakt, že děti se rodí z ženy a jsou plozeny mužem. A v tom případě mi staromódnost přijde velmi in. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: S faktickou poznámkou pan poslanec Bžoch.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já se nebudu vyjadřovat ke sňatkům jako takovým, ale chci se vyjádřit k tomu, co už tady několikrát zaznělo, dvakrát od kolegů z SPD, jak je dětský kolektiv zlý a jak to budou ty děti odnášet a všechno. Ano, dětský kolektiv je zlý. Ano, to je správně. A kdo za to může? My, protože my ty děti vychováváme! Takže pokud nevychováváme tolerantní děti a vychováváme zlé děti, zapšklé, a od začátku, co se narodí, jim vnucujeme, ať už je to nějaká xenofobie, rasismus, nebo ať je to cokoliv jiného, tak ty děti takové budou a ten kolektiv takový bude. (Zvýšeným hlasem.) Ano, ale je to naše vina, je to naše vina rodičů!

Já třeba chci, aby moje děti byly tolerantní. A je to jedno k čemu! Ale to je o nás! Je to na nás, jak vychováme tu společnost! Ta společnost je dneska zlá. Ano, je. Ale je to naše vina! (Stále zvýšeným hlasem. Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tato faktická poznámka vyvolala tři další faktické poznámky. (Veselost v levé části sálu.) První je pan poslanec Vít Rakušan. Já bych poprosil Poslaneckou sněmovnu o klid v sále, protože dohoda je, že budeme dneska jednat do 19 hodin a pak si odhlasujeme vyřazení zbývajících bodů z programu schůze, takže jenom poprosím o klid a bdělost.

Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se zapřísahal, že počkám na řádnou diskusi, která mi dá možnost říci, co si opravdu myslím. A teď se budu vyjadřovat opravdu jenom fakticky k paní kolegyni z SPD prostřednictvím pana předsedajícího.

Prosím, nepoužívejme historická fakta v našich debatách napsaná na papíře, pravděpodobně připravená od našich asistentek či asistentů, když historii neznáme! (Velmi zvýšeným hlasem.) Prosím, nedělejme to. Urážíme tím ty, kteří historii znají. Rozpad Římské říše započal tím, že Hunové v polovině 4. století našeho letopočtu vtrhli do Evropy, posouvaly se germánské kmeny, které napadly Římskou říši, a to byl prostě konec toho Římského impéria v roce 476 našeho letopočtu. (Potlesk z lavic Pirátů.) Chtěl bych říci, že od roku 313 tady byl Milánský edikt, který křesťanství stavěl naroveň ostatním náboženstvím, zakázal pronásledování křesťanů a v roce 380 za císaře Graciána bylo vyhlášeno v Západořímské říši křesťanství oficiálním náboženstvím. Nepoužívejme pseudovědecké argumenty, kterým sami nerozumíme a někdo nám je napsal. (Stále velmi zvýšeným hlasem.)

Děkuji za pozornost. (Bouřlivé výkřiky a potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: S faktickou poznámkou pan poslanec Václav Klaus. Připraví se pan poslanec Marek Výborný. (Neklid v sále.) Vážené kolegyně, kolegové, já vím, že tato diskuse je v tuto chvíli velice emotivní. Já vás poprosím, abychom vydrželi a ztišili se. Děkuji.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Já jsem chtěl reagovat na pana poslance Bžocha a pana poslance Rakušana takovou historkou, naštěstí tu není pan poslanec Kalousek, aby to na mě pak nějak používal, a sice svého nevlastního dědečka. Ten úplně přesně nerozuměl principu telefonování, a na čím delší vzdálenost volal, tím více do toho mluvítka křičel. (Veselost v sále.) Tak bych chtěl poprosit pana poslance Bžocha a pana poslance Rakušana, že to platí i z hlediska pravdivosti, že čím víc řveme do tohoto přístroje, tím ten argument není silnější. Děkuji. (Smích a potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný. Připraví se pan předseda Ivan Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se budu možná opakovat, ale já jsem se chtěl připojit k tomu, co říkal kolega Vít Rakušan. A ono to tedy neplatí jenom u projednávání tohoto sněmovního tisku. Skutečně tady občas zaznívají z historie ať už české, československé nebo světové věci, které opravdu neodpovídají skutečnosti. Buďme v tom střídmí a sdělujme to, co jsme si skutečně ověřili, protože pak tím mateme nejenom nás tady, ale taky veřejnost, protože nás prostě veřejnost sleduje. To je jedna věc.

Druhá věc. A taky tady dám za pravdu panu kolegovi Bžochovi prostřednictvím vás, pane místopředsedo. Opravdu za to, jak se chovají naše děti, a teď bez ohledu na to, vůči komu a vůči čemu, můžeme jen a jen my sami. A hodnoty svobody, demokracie a taky tolerance, respektu, a to i respektu k jinakosti, vycházejí z toho, jaké vzorce jim předáváme my, což neznamená to, jaký máme vztah nebo jak smýšlíme o hodnotách, třeba i o hodnotě manželství. Ale jak jsem říkal na začátku, to přece nijak neboří to, že máme úctu a respekt k jakýmkoliv typům vztahů, partnerství a podobně a k tomu, že každý člověk má svoji důstojnost a ta důstojnost je hodna respektu. A k tomu musíme vychovávat naše děti. A to je zodpovědnost nás všech, tak jak tady sedíme, bez ohledu na to, jestli jsem gay, lesba nebo heterosexuál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Radim Fiala. (Neklid v sále.)

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, jenom musím říct, ještě mám chvilku času, že z toho, jak jdou ty argumenty, vidím, že debata se chýlí ke konci.

Teď prostřednictvím pana předsedajícího k panu Rakušanovi. Vždycky když dojdou argumenty, tak nám začnou kolegové říkat, co si máme myslet, co můžeme psát, co zde máme říkat, co zde nemáme říkat. A my zde prostě budeme říkat to, co si myslíme, že je správně. Takže i kdybyste se postavili na hlavu, tak zde řekneme to, co chceme, aby Sněmovna slyšela, to, co zde říct chceme.

Ještě prostřednictvím pana předsedajícího Karlo, vidíte a vy jste si myslela, že nezpůsobíte žádnou technickou připomínku. (K poslankyni Karle Maříkové.) Tak aspoň jsme měli takový malý dějepisný exkurz. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 18.58. Jelikož už nezbývá moc času do 19. hodiny, tak se mi tady s faktickou poznámkou hlásí pan předseda Bartošek, tak mu dám samozřejmě slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. K panu kolegovi Fialovi. Říkejte si zde, co chcete. Máte na to plné právo. Dokonce na to máte i imunitu. Vy tady můžete být i vulgární, vy si tady můžete vymýšlet. (Předsedající gonguje.) Zobecňuji to, nemyslím tím konkrétně vás. Ano, využívejte tento prostor, jak je vám libo. Ale prosím vás, naučte se dějepis, naučte se fakta, nezpochybňujte věci, které jsou realita, jsou ozdrojované. Protože buď je to o tom, že vedete legitimní diskuzi, kterou máte podepřenou skutečným fakty, anebo tady vyprávíte pohádky. A to je potřeba od sebe navzájem odlišovat.

Férová diskuse se vede na základě faktů, které existují, anebo překrucujete věci, vytváříte fake news. Vaše výhoda na rozdíl od ostatních je v tom, že tady si to můžete dovolit, protože na to máte právo. Ale poprosím vás, nevydávejte lži a manipulace za fakta, o která se máme opírat, která jsou skutečností, protože to pravda není. To je jediná věc, o kterou vás prosím.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pane poslanče, je 19 hodin.

 

Poslanec Jan Bartošek: Ano. Poprosím vás v tomto ohledu o férovost. Fakta jsou fakta. Tak to je.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuju. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom k panu Bartoškovi bych chtěl poznamenat, že vulgarity se tady říkat nemají a nemůžou v tomto jednacím sále.

 

Jelikož je 19 hodin a je shoda, že dnes ukončíme jednací den, musíme si odhlasovat vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného pořadu 20. schůze Poslanecké sněmovny. O tomto nechám hlasovat. Odhlásím vás.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 243, přihlášeno 123, pro 91, proti 21. Návrh byl přijat.

 

Projednali jsme stanovený pořad 20. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím. A upozorňuji, že se sejdeme zítra v 9.00, kdy byla svolána mimořádná schůze. Děkuji.

 

(Schůze skončila v 19.02 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.