(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 20. schůze Poslanecké sněmovny. Všechny vás tady vítám.
Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. S náhradní kartou číslo 11 hlasuje pan poslanec Miroslav Kalousek, s náhradní kartou číslo 7 paní poslankyně Květa Matušovská.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Jiří Běhounek mezi 9.30 až 11.30 z pracovních důvodů, Stanislav Blaha z důvodu zahraniční cesty celý den, Petr Gazdík do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Milan Chovanec na dopolední jednání ze zdravotních důvodů, Pavel Kováčik na dopolední jednání z pracovních důvodů, Ilona Mauritzová do 13 hodin bez udání důvodu, Ondřej Profant do 10 hodin ze zdravotních důvodů, Ondřej Veselý do 12 hodin z pracovních důvodů.
Z členů vlády Andrej Babiš od 9.40 z důvodu zahraniční cesty, paní ministryně Dostálová z důvodu zahraniční cesty celý den a Antonín Staněk z důvodu zahraniční cesty celý den.
Pan poslanec Pražák hlasuje s náhradní kartou číslo 10.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky Miloš Zeman. Požádám vás o klid. (Poslanci povstávají. Zní fanfáry z Libuše, prezident republiky přichází do jednacího sálu Sněmovny a zaujímá místo u řečnického pultu.)
Vážený pane prezidente, vážení přítomní, dovolte mi, abych vás tady uvítal mezi poslanci a poslankyněmi Poslanecké sněmovny. A pane prezidente, máte slovo.
Prezident České republiky Miloš Zeman Děkuji.
Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Už pošesté každým rokem před vás předstupuji při příležitosti projednávání nejdůležitějšího zákona roku, to jest zákona o státním rozpočtu. Se skromností mně vlastní bych chtěl upozornit, že se problematikou státního rozpočtu zabývám již 28 let. Od doby, kdy v roce 1990 po prvních svobodných volbách jsem byl zvolen předsedou rozpočtového výboru tehdejšího Federálního shromáždění, až do dneška. Nicméně nechci nostalgicky vzpomínat na tento zajímavý životní interval a rád bych se s vámi podělil o své názory na dnešní verzi státního rozpočtu. Budu při tom vycházet ze dvou jednoduchých principů, které jsem si osvojil během těch 28 let.
Princip první. Růst investice má být vyšší než růst spotřeby. Zní to hezky, že? Ale vzpomínám si na výrok Davida Camerona, který prohlásil: "Parlamentní demokracie je skvělá věc. Jen kdyby pokaždé nebyly nějaké volby." A pokud se blíží volby, je logické, že politici rozdávají voličům dárečky a na investice poněkud zapomínají. Protože, jak je obecně známo, investice nemá volební právo. Proto se vždy v diskuzi o státním rozpočtu snažím akcentovat význam investic pro budoucí vývoj naší společnosti.
Druhý a poslední princip se týká toho, že je velmi snadné rozdávat a velmi obtížné šetřit. A protože většina je vždy na straně rozdávání, musí tady být alespoň někdo, kdo akcentuje úspory a boj proti plýtvání. Věřím, že v tom zdaleka nejsem sám, ale je dobré, aby i prezident republiky tuto tendenci podporoval. Vzpomínám si, jak jsem říkal svému dobrému příteli Pavlu Dostálovi, který byl tehdy ministrem kultury: "Pavle, s penězi, které chceš do rozpočtu, by tvůj resort dokázal řídit i cvičený foxteriér, zatímco schopný manažer se pozná podle toho, že dokáže hospodařit s omezeným objemem prostředků."
A teď už mi dovolte, abych naplnil tyto dva principy. Pokud jde o investice, nemohu říci, že jsem zcela nadšen, ale uznávám, že proti minulosti, kdy naše ekonomika byla výrazně podinvestována, se situace zlepšila. Pokud jde o plýtvání, tam nadšen nejsem, protože to pokračuje. Pokusím se uvést, abych vás dlouho nezdržoval, alespoň tři konkrétní příklady.
Příklad první, na který upozorňuji již několik let. Naše republika vydává ročně na dotace obnovitelným zdrojům více než 40 miliard korun, z toho 26 miliard z rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu. Pro srovnání, kdybychom tyto dotace dokázali zrušit a dali tak obnovitelným zdrojům tržně konformní prostředí, tak za pět let bychom měli peníze na výstavbu jednoho jaderného bloku, což je jedna z největších plánovaných investic. Jsem rád, že začal pracovat právnický tým. Hledáme společně cesty, jak tyto dotace legitimním způsobem omezit, ať už formou překompenzací, solárními daněmi a jinými nástroji.
Příklad druhý, plýtvání. Nu, tak máme zde informační společnost, a tedy informační systémy. A když si přečtete zprávu NKÚ, zjistíte například to, že předminulá ministryně práce a sociálních věcí zaplatila 1 miliardu 200 milionů korun za tři informační systémy ve svém resortu, z nichž ani jeden nefunguje. Takže uznávám význam informatizace, ale byl bych rád, aby byla prováděna profesionálně a nikoliv způsobem, který spíše připomíná tunelování. ***