(9.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Mluvím o tom, že Československá republika byla na svou dobu moderním, demokratickým a hospodářsky vyspělým státem. Řadila se k nejvíce prosperujícím zemím Evropy i světa, patřila do skupiny deseti nejrozvinutějších. Výrobky československého průmyslu znal už tehdy celý svět. Naše osobnosti měly úctu doma i v zahraničí, náš společenský systém a demokracie byly ve své době značkou vysoké kvality a naše diplomacie měla ve světě váhu.
Před sto lety 28. října existence našeho státu začala prohlášením, které všichni znáte: Samostatný stát československý vstoupil v život. Ať dnes tedy vstoupí v život náš cíl vrátit republice takové vysoké ambice, jaké byly před sto lety, jaké měli před sto lety její zakladatelé. A myslím si, že i toto může být výzva pro nás všechny, výzva, na které se můžeme shodnout při tomto velkém a slavnostním výročí, a že to je výzva, ke které má smysl se přihlásit.
Vážená Sněmovno, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tomto smyslu a v tomto duchu a s vědomím nejzákladnějšího společného jmenovatele jsme připravili text stručné deklarace Poslanecké sněmovny, se kterým vás na závěr svého vystoupení seznámím.
Text deklarace zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky u příležitosti stého výročí založení Československé republiky hlásí se k odkazu 28. října 1918 a oceňuje úspěšné úsilí představitelů naší země vedoucí k založení samostatné Československé republiky. Považuje demokratický charakter státu, na jehož základě byla první republika postavena, za základní pilíř moderní České republiky. Navrhuje, aby toto výročí posloužilo k posílení národní hrdosti a ambicí České republiky patřit mezi nejúspěšnější země světa."
Dámy a pánové, věřím, že tento text deklarace společně za chvíli schválíme. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní zahájím všeobecnou rozpravu. Chtěl bych informovat všechny poslankyně a poslance, že na grémiu bylo dohodnuto mezi předsedy klubů, že za každý klub vystoupí jeden řečník podle velikosti klubu, v případě nerozhodném je kritériem výsledek ve volbách, takže pořadí je spravedlivé, v určitém omezeném čase. Dále nebudeme debatu nějak extendovat, v podrobné rozpravě by se znovu přečetlo toto slavnostní prohlášení, deklarace, kterou bychom následně schválili.
Nyní poprosím o vystřídání při řízení schůze, protože za klub ANO tedy promluvím já.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Slovo má předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Prosím, pane předsedo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené dámy, vážení pánové, já s dovolením budu trochu slavnostnější. Bude to taková malá ochutnávka na náš velký nedělní svátek 28. října.
Naše země slaví sto let. Za tu dobu se velmi proměnila. Má jinou velikost, z onoho století byla naše vlast svobodná vlastně jen polovinu doby a de facto dnes žijeme už ve čtvrté republice, přičemž jsme zažili dva totalitní režimy. Ale pořád je to naše vlast, je to ona masarykovská republika, o které říkám, že vlast není jen území, vlast je především místo v srdci, místo, které by jinak bylo prázdné.
Náš první prezident řekl, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Ideály první republiky přežily nacismus i komunismus, přecházely z generace na generaci a nyní je na nás, abychom je předávali našim dětem. Je naší povinností předat jim lásku k vlasti a úctu k ideálům humanity, demokracie a svobody, protože naše republika byla před sto lety založena především jako prostor těchto hodnot. Je třeba si to stále znovu a znovu připomínat. Pouze takový stát, který je založen na respektu k takovým hodnotám, si zaslouží být nazýván vlastí. Pouze takový stát mohou občané vnímat jako svůj, ne jako něco cizího. Pouze když dokážeme nadřadit tyto společné hodnoty každodenním půtkám, dokážeme zachovat ideály, z nichž se naše vlast zrodila. Za takový stát, který stojí na ideálech humanity, svobody a demokracie, mnozí bojovali a umírali na bojištích první a druhé světové války, v nacistických a komunistických lágrech. A i dnes, kdy doma žijeme v míru, za tyto ideály bojují a umírají naši vojáci v zahraničních misích. Nikdy jim za to nemůžeme být dost vděční. Oni dobrovolně přinášejí tu nejvyšší oběť. Vzpomeňme prosím na jejich rodiny a blízké.
Dnes se často, a mnohdy právem, kritizuje řevnivost a osobní útoky na politické scéně, ale ani první republika v tom smyslu nebyla jiná. Prezident Masaryk často nabádal strany k větší svornosti a připomínal, že demokracie je diskuse. Sporům se prostě nevyhneme. Pokud nám o něco jde, pokud chceme něco pro lidi prosadit a udělat, je nutné si to vyříkat. Ale je důležité vědět, že existuje ještě něco nad tím, že kromě rozdílných názorů a subjektivních pravd existuje něco jiného, a to je naše vlast.
Jsem přesvědčen, že přes všechnu nedokonalost, přes všechny hádky, přes všechny rozpory všichni nosíme naši českou zemi ve svém srdci. Když o něco jde, když je třeba bránit naše národní zájmy, nakonec se umíme sjednotit. Někdy to trvá dlouho a někdy se nám moc nechce. Někdy vítězí touha to oponentovi tak nějak nandat, natřít, ale nakonec se vždy najde dostatečná shoda, ať už jde o zahraniční mise, o prosazování našeho názoru v Evropské unii, nebo o řešení aktuálních hrozeb, jako jsou migrace či terorismus. Nakonec vždy dokážeme odhodit stranická trička a táhnout za jeden národní provaz. Věřím, že právě tohle ukazuje, že oněch sto let nebylo promarněných. I když mnohá z nich byla trpká a hořká, právě v nejtěžších dobách si lidé připomínají, co pro ně znamená vlast.
Dnes žijeme zřejmě v nejšťastnějším období naší národní historie. V dobrých časech necítíme tak silnou potřebu si připomínat, co pro nás znamená naše vlast, naše demokratická a svobodná republika. Sluší se připomenout si to alespoň ve sváteční den, jako je tento nebo jako bude neděle 28. října. Sluší se, aby se každý z nás v duchu a sám pro sebe řekl, co je ochoten pro svoji zemi udělat. Národní svébytnost, svoboda a demokracie nejsou samozřejmé a naše smutné zkušenosti uplynulého století to dokládají.
Jak už jsem zmínil, jsme povinni zachovat hodnoty naší republiky a předat je našim dětem, zvláště když k tomu máme takové ideální podmínky. Naši předkové častokrát takové štěstí neměli. Žijeme ve svobodě skoro třicet let. První republika dostala čas jen dvacet let.
Co musíme udělat pro zachování našich hodnot a naší svobodné a demokratické vlasti? Pro začátek nic velkého. Už prezident Osvoboditel říkal, že nejdůležitější je drobná každodenní práce. A základem drobné každodenní práce pro demokracii je ochota se nejen poslouchat, ale také si naslouchat. Onen prostý Masarykův slogan, že demokracie je diskuse, je geniální a stále platný. Takže dámy a pánové, dál se hádejme o řešení každodenních problémů, ale snesme názor toho druhého a snažme se pochopit, že i když si myslí něco jiného než my, nakonec mu jde o to stejné - o naši společnou vlast. Tak nejlépe uctíme sto let naší republiky a jejího zakladatele.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny Vondráčkovi. Nyní je na řadě pan předseda Ivan Bartoš.
Poslanec Ivan Bartoš: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládo, občané, s výročím sto let vzniku samostatného státu Čechů a Slováků si připomínáme nejen samotný akt jeho založení, ale zejména ty, kteří usilovali a usilují o svobodnou a demokratickou společnost. Historii naší země ale nepíší jen velcí hrdinové, které známe z učebnic, ale také statisíce, a já věřím, že spíš miliony lidí, kteří bez ohledu na to, zda je doba míru či války, zda je svoboda skutečná či jen na oko, zda je doba dobrá či zlá, žili a žijí své životy v pravdě a spravedlnosti. Své každodenní životy. Lidé, kteří svým každodenním nasazením v životě, v práci, v rodině i společnosti věnují svoji energii a péči nejen svým dětem, ale také svým bližním. Tito všichni lidé tvoří to, co já osobně chápu jako národ, republiku a občanskou společnost. A spojuje nás více než jazyk a víc než jen ta naše česká kotlina. ***