(9.30 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Masaryk se přiznal, že jeho nejtěžším rozhodnutím bylo vydávat rozkazy k boji, protože věděl, že pro mnohé legionáře to bude znamenat zranění, či dokonce smrt. Činil tak s vědomím, že je to nezbytné pro vznik a svobodnou existenci našeho státu. A my nikdy nedokážeme vyjádřit dostatečnou vděčnost těm, kteří pro naši demokracii a svobodu přinesli oběť nejvyšší, hrdinům všech tří odbojů, mužům i ženám, kteří dnes bojují za Českou republiku a nasazují svoje životy jak v Afghánistánu, tak i v dalších zemích. Prosím nezapomínejme na ně. Nezapomínejme na jejich rodiny a na jejich blízké. Zaslouží si naši úctu. A také nezapomínejme, za co tito stateční mužové a ženy bojovali a bojují. Bojují za náš stát, za ideál demokracie. Tento ideál byl mnohokrát pošlapán, přišla nacistická okupace, komunistická totalita, ale tomu Masarykovu ideálu jsme se vzdálili i za takzvané druhé republiky. A ani ty tři poválečné roky nebyly obdobím plné demokracie. A nikoliv náhodou toto období skončilo rozbitím tradičních stran. Demokracie totiž není možná bez demokratů. Oslabování demokratických stran je vždy spojeno s oslabováním demokracie jako takové.
Já jsem ale přesvědčen, že ten demokratický ideál masarykovského státu všechny tyto tragické zvraty přetrval a dnes všichni žijeme v daleko šťastnější době. Máme svobodu, máme demokracii, naše bezpečnost je zajištěna jako nikdy v historii. Ale to nás ovšem v nejmenším nezbavuje povinnosti onen demokratický ideál bránit a chránit. Musíme bojovat s extremismem, s nenávistí, s rasismem, ale také se sobectvím, lhostejností k druhým, s korupcí. Musíme bojovat s populismem, demagogií a lží. My dnes podobně jako za první republiky zažíváme ekonomický úspěch. Ale bez demokracie je každý takový úspěch jen iluzí. O tom jsme se v minulosti přesvědčili. Zničení či znevěrohodnění demokratických institucí, jakým jsou parlament a strany, policie, soudy, svoboda vyjadřování a nezávislá média, vede k zkáze morálky, ztrátě bezpečí a nakonec i k úpadku prosperity.
Držme se tedy ideje, která stvořila a stále tvoří náš stát, ideje demokracie. Jak řekl Masaryk, demokracii dělají demokrati, lepší demokracii lepší demokrati. Buďme tedy nejen demokraty, ale lepšími demokraty a oslavme společně důstojně 100 let naší republiky. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A poprosím o slovo pana poslance Pavla Bělobrádka za klub KDU-ČSL.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové, kolegyně, státy se udržují těmi ideály, z kterých se zrodily. Už jsme to tady slyšeli, i když se to opakuje tak často, že se z tohoto sousloví stává i klišé. Přesto pořád platí a platit budou dál, protože když platit přestaly, já doufám, že platit budou dál, když přestaly, vznikla druhá Československá republika se všemi svými nedostatky, se všemi svými popíráními právě těch ideálů. Pokud zanikne první polistopadová republika tím, že se zase odchýlíme od těch zásad, na kterých byl položen 17. listopad a události návratu svobody a demokracie do Československa, pak vznikne druhá polistopadová republika. A to bych si vůbec nepřál.
Myslím, že si musíme také připomenout to, že Československá republika vznikala za situace, kdy Československo bylo státem mnohonárodnostním, státem, z kterého Masaryk chtěl udělat takové Švýcarsko, kde bude politický československý národ, který bude obsahovat Čechy, Němce, Slováky, Maďary, Poláky a další národnosti. To se úplně nepovedlo, nicméně pořád platí Masarykovo "ne Ježíš, ale Caesar", což znamená, že demokrat musí mít také nějaké morální principy, morální hodnoty, že se musí rozhodovat věcně, ale také zásadově, nikoliv pouze sahat po moci, která se pak stává jenom tím nikoliv prostředkem, ale tím, o co tady jde, o jejíž dosažení jde. A to je myslím velmi důležité, abychom si vždycky uvědomovali, že "Ježíš, ne Caesar" je vždycky pokušení jednotlivých politických stran a vůdců, aby se dali do situace, která bude jednoznačným způsobem vyplývat z toho, že tady máme někoho, kdo rozhoduje za nás, kdo všechno řídí.
Jsem přesvědčen, že náš moderní československý stát se zrodil proto, aby tady byla svoboda, aby tady byla spravedlnost. A k tomu ideálu vždycky musíme tíhnout. První, druhý, třetí odboj, všichni tito lidé, kteří se zasloužili o to, že jsme měli demokratickou republiku a nyní zase máme, si zaslouží naši úctu a náš vděk. Všechny ty oběti nesmějí být marné. A nesmějí být marné právě tím, že nedopustíme, aby ideály toho, jak se vrátila svoboda do Československa, byly pošlapány. Aby místo lásky a pravdy vítězila lež a nenávist.
Demokracie, jak ji chápe Masaryk, v sobě musí obsahovat humanitu, vysokou morálku, kritické myšlení, občanskou společnost, svobodná média. Demokratické instituce bez obsahu se stávají jenom prázdnou slupkou. Masaryk věděl, že je potřeba demokraty, a proto také věděl, že je potřeba, aby se dělala opravdová demokratická lidová politika. My teď máme úplně jinou situaci. Jsme začlenění v NATO, v Evropské unii a z tohoto hlediska musíme také daleko více využívat možností, které máme. Masaryk i Havel dali naší republice mezinárodní rozměr a jsem přesvědčen, že přesto, že ani jeden nebyl neomylný, přesto, že ani jeden se nevyvaroval chyb, přesto nám musejí být pořád vzorem.
To poslední, co bych chtěl říct k odkazu 28. října, je, že mezi vlastenectvím, láskou k vlasti a humanitou není rozpor. Ovšem mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá, jak říkal Masaryk. A to je bohužel aktuální i dnes, protože láska k vlasti, to znamená láska k vlastnímu národu, ale neznamená nenávist k jiným.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní poprosím o vystoupení pana poslance Karla Schwarzenberga, který vystoupí za klub TOP 09.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, vzpomínáme tady sto let od založení první Československé republiky. Já se obávám, že jsem poslední poslanec, který se v této republice aspoň narodil a zažil celé její osudy od protektorátu přes Únor a tak dále.
Ten vývoj, jak jsem říkal, byl někdy... Pamatuji si nadšení po povstání v roce 1945, kdy jsme znovu získali svobodu. Pamatuji si depresi, která padla na všechny po Únoru, když jsem viděl pochodovat milice po Národní třídě. Pamatuji se, trošku vybočuji z čistě českých záležitostí, jak v roce 1956 v listopadu jsem stál a pomáhal na maďarských hranicích. A když se mě ptali, odkud jsem, já jsem říkal z Čech, lehce pohrdavý úsměšek. A co vy děláte? My krvácíme a vy držíte hubu. ***