(10.40 hodin)
(pokračuje Munzar)
Proto jsem se také ptal, jaké konkrétní kroky učiníte pro to, aby se to neopakovalo. A chcete příklad bagatelizace? 9. října vydala Finanční správa tiskovou zprávu ohledně této kauzy, kterou si dovolím, část, odcitovat. "Cílem akce bylo tuto činnost eliminovat s pomocí prosby občanům o poskytnutí relevantní informace s tím..." (Listuje v materiálech.) Teď se omlouvám... "že pokud by informace nedodali, tak by jim de facto žádná pokuta nehrozila." Výzva, která se v tiskové zprávě nazývá prosbou, a údajně by jim nic nehrozilo, přestože novomanželé dostali tuto výzvu s poučením o pokutě. A jak to ti chudáci novomanželé měli vědět, když dostali tuto výzvu, že to byla jenom prosba, že to nebyla výzva, jak je v názvu toho dokumentu, že jim nehrozila pokuta, když dostali poučení o pokutě? Jak to měli vědět?
Paní ministryně si podle odpovědi nechala předložit právní analýzu Finanční správy, která potvrzuje zákonnost postupu. Alespoň tak jste mi, paní ministryně, odpověděla. Respektive výklad, že dle § 57 jsou novomanželé povinnými osobami, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. Tak zní ten paragraf. Tento výklad je ale velmi sporný a diskutabilní. Kdybychom ho takto nekriticky přijali, tak by to znamenalo, že každý z nás, každý, kdo v této zemi zorganizoval nějaký absolventský večírek, maturitní večírek, narozeninovou oslavu, rozlučku, tryznu atd., by byl povinnou osobou. Představte si takový sraz absolventů gymnázia po padesáti letech. Babičky a dědové ve věku sedmdesáti let. Sejdou se v restauraci, berňák bude mít podezření, že restauraci nepřiznává tržby v EET, a protože i účastníci srazu si objednali službu realizovanou daným podnikatelem, znamená to podle paní ministryně, že berňák může kontaktovat účastníky srazu a ptát se jich na osobní informace.
Já se chci zeptat: Souhlasíte tedy, paní ministryně, s výkladem paragrafu 57? Znovu to potvrdíte, že každý, kdo organizuje nějakou oslavu v restauraci, je povinnou osobou? To je opravdu velmi extenzivní výklad v neprospěch našich občanů. Proti tomu stojí druhý názor odborné veřejnosti, ke kterému se já osobně přikláním, dle něhož takový výklad absolutně neodpovídá koncepci celého ustavení paragrafu 57 daňového řádu. Toto ustanovení totiž taxativně vymezuje okruh subjektů, od nichž má správce daně právo požadovat předmětné údaje. Takže zákonnost je diskutabilní. To potvrzuje i uznávaný komentář, který zpracoval pan doktor Baxa a spolek autorů. (Ministryně Schillerová mluví mimo mikrofon.) A paní ministryně je dokonce spoluautorkou. Který říká, že oproti stávající úpravě - reagovalo to na změny - je okruh povinných osob, jakož i rozsah povinně poskytovaných informací zredukován.
A přímo k tomu bodu - písm. d). Osobami, které získávají jiné údaje, jsou však nezbytné pro správu daní, mohou být např. osoby evidující údaje o ubytovaných osobách, evidující technické prověření automobilů apod. Je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce nemohlo být, aby tuto povinnost měli všichni, kdo přijdou do platebního styku s podnikateli, tak jak de facto zněla vaše odpověď. A mě překvapila vaše odpověď, protože jste spoluautorkou tohoto komentáře. Pokud by zákonodárce přece chtěl, aby se to vztahovalo na každého, tak by ten paragraf zněl jinak. Asi následujícím způsobem: Každý, kdo disponuje informacemi, či podobně, tak jak je to třeba u svědecké výpovědi v paragrafu 96 daňového řádu.
Podle expertů, s kterými jsem to konzultoval, je nutné dané ustanovení vykládat tak, že se jedná o osoby, kterým povinnost získávat jiné údaje nezbytné pro správu daní stanoví zákon a je to součástí jejich činnosti. Je přece evidentní, že novomanželé v průběhu svatební hostiny žádné údaje od majitele restaurace nezískávají a ani je nevyžadují. Podle daňových expertů Finanční správa mohla maximálně využít svědectví, v rámci kterého jsou ovšem garantována práva jak daňových subjektů, tak i svědků.
Takže mě by zajímalo, jestli jste neposunula, paní ministryně, svůj názor na tuto záležitost. Zda to považujete za přiměřené. Jaké učiníte konkrétní kroky pro to, aby se to neopakovalo. Zda trváte na zákonném postupu. A zda považujete osobní otázky za relevantním v daňovém řízení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Vojtěchu Munzarovi. Slovo má paní ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, jenom ještě k tomu rannímu úvodu. Já jsem se v žádném případě nevyhýbala té interpelaci. Já jsem měla závažné osobní důvody, pro které jsem musela odjet domů, a vrátila jsem se. Takže vůbec nebylo to žádné vyhýbání. Já jsem samozřejmě připravena odpovídat na vaši interpelaci, což věřím, že teď dokážu.
Takže dovolte mi zareagovat na vaši interpelaci, kterou jste tady teď shrnul, ze dne 25. října 2018, která navazuje na naši předchozí písemnou komunikaci ve věci problematiky institutu výzvy k poskytnutí informací podle paragrafu 57 daňového řádu a jeho použití v aplikační praxi. To bude to důležité, o čem se tady budeme teď bavit.
Já jsem ráda, že jste citoval komentář, protože já nebudu mluvit podle nějakého připraveného podkladu jenom tak suchého. Já budu mluvit se znalostí věci člověka, který dvacet pět let pracoval ve Finanční správě, a který se specializoval - děkuji, že jste citoval komentář k daňovému řádu - který se specializoval na daňový proces.
Ale úvodem. Moje postavení podle kompetenčního zákona, a to věřím, že znáte dobře, když jste se zaobíral touto interpelací, tak je pořád stejné. Jednou je mi podsouváno, že řídím Finanční správu, je démonizovaná moje role, že jí snad nařizuji provádět nějaké činnosti. Podruhé je mi zase vytýkáno, jako dnes, že málo konám, že bych ji měla víc řídit a víc bych měla prostě dohlížet na její procesy. Ne. Já se chovám pořád stejně! Pořád stejně celý život, kdy sloužím této zemi ve veřejných službách a pořád stejně postupuji podle zákonů kompetenčních a dalších souvisejících. To znamená, neuhnu ani o krok, ať jsem napadána tak, či onak. Čili podle zákona.
To znamená, a teď už navazuji na vaši interpelaci, nepřísluší mi posuzovat tímto způsobem, k jakému mě vyzýváte, zákonnost konání jednotlivých správců daně. Prostě já nemohu ze své pozice, a nemohla jsem tak činit dokonce ani z pozice náměstkyně ministra financí, když bylo zase démonizováno toto moje postavení, nemohu zasahovat do jednotlivých řízení, a je to dobře! Politici nesmí zasahovat do řízení správců daně. V žádném případě! K tomu bych byla povolána pouze z těchto zásadních zákonných důvodů: vyřizování opravných či dozorčích prostředků na úrovni Ministerstva financí, upozorňuji, protože to ve vztahu k finančnímu úřadu navíc není nejblíže nadřízeným orgánem. To znamená, neřeší případné odvolání nebo stížnosti. Orgány Finanční správy jsou jasně strukturovány v kompetenčním zákoně, to znamená v zákoně o Finanční správě. Ministerstvo financí se dostává do role až případného posuzovatele opravných či dozorčích prostředků za předpokladu, že Generální finanční ředitelství rozhodovalo v posledním stupni. Takže to je jediné, kdy já mohu vstoupit z pozice do konkrétního spisu. ***