(9.50 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)

Bohužel, co už tak úplně nevítám, je datum, kdy začínáme tak významnou změnu projednávat. Máme dneska 2. listopadu a to by nebyl problém, pokud by ministerstvo zároveň nenavrhovalo účinnost této změny od 1. 1. 2019. Toto vidím jako veliký problém. A tady bych navázal už na slova jak paní zpravodajky, tak kolegy Marka Bendy, protože skutečně zvlášť pasáž týkající se lékového záznamu má zásadní dopad do osobnostních práv deseti milionů obyvatel této republiky. To je potřeba si jednoznačně uvědomit. Toto není o nějakém štengrování zdravotníků, jak by to chtěli, aby to fungovalo. Tady jde skutečně o velmi zásadní změnu, kterou je potřeba velmi dobře vydiskutovat. A také vítám návrh na to, aby se rozšířil okruh výborů, které se budou tímto návrhem zabývat.

Takže já v tuto chvíli vidím dvě rozumné možnosti, jak se můžeme s touto novelou se ctí vypořádat. Buď už teď budeme uvažovat o tom, že účinnost musíme posunout, a to nejméně o čtvrt roku, možná spíš o půl roku, a to i s vědomím toho, že některé pasáže jsou navržené s odloženou účinností. Nicméně nám zbývá kriticky málo času k důslednému projednání zvláště modality lékového záznamu. To je jedna možnost. Druhá možnost je v rámci pozměňovacích návrhů vyjmout část týkající se lékového záznamu, schválit teď do konce roku obecnější změny týkající se elektronické preskripce, protože tam víme, že jsou některé problémy, které by bylo vhodné schválit od 1. 1. 2019, a tím lékovým záznamem se zabývat samostatně v rámci jiné novely.

Pokud to uděláme tak, že budeme ve spěchu schvalovat celou tu změnu tak, jak je navržena, tak se dopustíme podle mého názoru fatálních omylů a vzbudíme nedůvěřivost mezi veřejností i mezi zdravotníky. A to si myslím, že si jinak velmi potřebný projekt lékového záznamu nezaslouží. Takže věřím v to, že se dokážeme dohodnout na rozumném postupu, abychom dokázali ten lékový záznam dovést do podoby, která bude potřebná, která bude mít profit jak pro pacienty, tak pro zdravotníky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Pávek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Pávek: Dobré ráno, děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a vážení kolegové, já samozřejmě budu hlasovat pro propuštění tohoto zákona do dalšího čtení, ale zároveň budu navrhovat jeho přikázání k projednání do hospodářského výboru, navzdory tomu, že tam máme spoustu práce, a to z důvodu požadavku navrhovaného zákona na hlášení cen výrobců, distributorů a lékáren. Vzhledem k této povinnosti, kterou navrhovaný zákon předjímá, se domnívám, že dopad do hospodářství by mohl být enormní, a chtěli bychom se tam na to podívat. Takže můj návrh bude přikázat tento tisk i do hospodářského výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pávkovi za jeho vystoupení. Nemám žádnou další písemnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Ano, pan ministr. Ještě v rozpravě, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji moc za slovo, vážený pane předsedající. Já bych si dovolil jenom reagovat na to, co tady zaznělo.

Pokud bych měl reagovat vaším prostřednictvím na pana poslance Bendu, tak ono to není tak, že do toho lékového záznamu bude mít přístup jakýkoliv lékař v České republice, když si usmyslí, že řekne, pacient XY, chci se podívat na jeho léky. Tam je jasně stanoveno, že tam musí být určitý vztah mezi lékařem a pacientem. A ten vztah se definuje dvěma způsoby. Buď že lékař musí předepsat pacientovi aspoň jeden recept a ten recept musí být taktéž vydán. Aby to nemohlo být fingováno, že mu jenom předepíše recept fiktivní, ten recept musí být pacientovi v lékárně taktéž vydán. Anebo po předložení občanského průkazu tím pacientem, který vysloví souhlas s nahlédnutím do lékového záznamu. To znamená, skutečně tam musí být tento vztah ošetřujícího lékaře skutečně a jeho pacienta, nikoliv jakéhokoliv lékaře, který se bude moci podívat do lékového záznamu jakéhokoliv pacienta. To je třeba říci na úvod, abychom tady jenom nevyvolávali určitou obavu, že jakýkoliv lékař si vymyslí jméno pacienta a podívá se do jeho lékového záznamu. Skutečně tomu tak není.

Pokud jde o otázky výjimek pro tajné služby apod., tam musím říct, že to bylo výsledkem meziresortního připomínkového řízení. To nebyl návrh přímo ministerstva. Byla to zásadní připomínka, my jsme to akceptovali a samozřejmě jsme připraveni v rámci dalších projednávání toto řešit a případně nějak upravit. Ale musíme samozřejmě ve spolupráci s těmi příslušnými resorty se na toto zaměřit. Ale určitě je to k nějaké debatě.

Pokud jde o pana poslance Kaňkovského, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tak účinnost 1. 1. 2019 byla skutečně dána v době, kdy jsme nevěděli úplně, kdy přesně ten zákon bude projednáván, byť tam je šestiměsíční přechodné období. To šestiměsíční přechodné období má být právě využito na tzv. opt-out systém, o kterém mluvil pan poslanec Benda, to znamená, že pacient občan vysloví aktivní nesouhlas se sdílením svého lékového záznamu, případně nesouhlas se sdílením pro určité lékaře. Samozřejmě poté bude taktéž moci tento nesouhlas vyslovit. Ale to šestiměsíční přechodné období jsme tam dali právě z tohoto důvodu, aby byl dostatečný čas na to, aby ten, kdo nechce, aby ten lékový záznam byl sdílen, toto aktivně prohlásil, a lékový záznam sdílen nebude. Ale samozřejmě v rámci druhého čtení se můžeme taktéž bavit o prodloužení termínu účinnosti, protože jak říkám, nevěděli jsme přesně, kdy ten návrh půjde sem do Sněmovny. Takže to je, myslím, spíše technická věc.

Takže to jenom za mne základní reakce, ale doufám, že budeme mít k tomu samozřejmě příležitost ve všech těch výborech, které byly tady zmíněny. My nemáme určitě problém s tím, aby ten návrh byl detailně projednán nejenom ve zdravotním výboru, ale i v ostatních výborech Sněmovny, které byly navrženy. Určitě je to do jisté míry průlomový návrh, je to návrh, který ale z mého pohledu jde správným směrem. Jde směrem, kterým jde většina států v rámci Evropy, tzn. směrem k elektronizaci zdravotnictví, ke sdílení informací v rámci poskytovatelů zdravotní péče. A my v tomto směru spíše doháníme rozjetý vlak států na západ od nás. Já si myslím, že to je zkrátka potřeba a že ten opt-out systém, který tam je navržen, dává i možnost pacientovi, aby zkrátka, pokud s tím nesouhlasí, tak jeho data nebyla sdílena. Ale obecně věřím, že to bude oceněno pro zajištění vyšší kvality a bezpečnosti zdravotní péče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a máme dvě faktické poznámky. První od pana poslance Marka Bendy, druhá je od pana poslance Zbyňka Stanjury. Takže faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, nechci tu debatu dramaticky extendovat, asi patří pak na půdu výboru. Ale zatím mě tedy vaše vystoupení úplně nepřesvědčilo. Když se podíváme na lékový záznam, § 81d, tak tam se říká, že totožnost pacienta se prokazuje prostřednictvím systému eRecept ověřením čísla občanského průkazu nebo cestovního pasu v základním registru obyvatelstva. To znamená, stačí znát číslo mého občanského průkazu, nic dalšího nedělám. Nemám na občance žádný čip. Ta občanka tam nemusí být fyzicky přítomna. V okamžiku, kdy někdo zná číslo mého občanského průkazu a je současně lékařem nebo zdravotníkem, vypadá to, jako by měl souhlas. Mimochodem, u toho, že by musel mít něco na ten elektronický recept vyzvednuto, v té předchozí větě to tedy také uvedeno není. Ale to bych ještě chápal, že se dá nějak vyložit. Ale přece tohle, že někdo zná číslo mého občanského průkazu, ještě neznamená, že musí být mým ošetřujícím lékařem. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP