(16.10 hodin)
(pokračuje Výborný)
Rodina vznikající na podkladě manželského svazku má zvýšené předpoklady pro zdraví a plnohodnotný vývoj. Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, a zvláště pak přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné a vzájemně nezastupitelné mateřské i otcovské lásce i vzoru, a to v prostředí poskytujícím alespoň nějaké záruky stability a dlouhodobosti. Jakákoli jiná podoba rodinného soužití toho v takové míře schopna být nemůže. Manželství proto od státu, který se přihlašuje k ochraně rodiny, nutně rovněž náleží prvořadá a výjimečná ochrana.
Právní institut manželství má nenahraditelnou úlohu i z hlediska efektivního výkonu státní politiky, zejména té, jež směřuje k podpoře rodin. Je legitimním požadavkem státu, aby prostředky, které vynakládá do sociálního zabezpečení a podpory rodin, směřovaly v prvé řadě do prostředí, v němž existují právní záruky jeho stability, neboť v něm mohou tyto prostředky nejlépe a nejúčelněji plnit svůj smysl. Takové záruky poskytuje právě zejména rodina založená na manželském svazku.
Úkolem státu nejvyššího významu je rovněž přičiňovat se o příznivý demografický vývoj. Situace v tomto směru není v České republice úplně optimální. Český statistický úřad pro rok 2016 uvádí číslo 1,63 jako průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu. K tomu Český statistický úřad konstatuje - cituji: Ani tato úroveň plodnosti však v dlouhodobém pohledu nezajišťuje prostou reprodukci populace. K té by byla potřeba plodnost minimálně ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu. V České republice tomu tak bylo naposledy v roce 1980. - Toto považuji za velmi alarmující konstatování a může mít dlouhodobý dopad na celou českou společnost.
Nástroje státního působení v této otázce mohou být ze své podstaty pouze nepřímé. Je jimi právě důsledná prorodinná politika založená na podpoře vzniku pokud možno úplných a stabilních rodin, v nichž je základním stavebním kamenem zpravidla manželství. V rovině fakticity nemohou z řady různých objektivních i subjektivních důvodů, závislých i nezávislých na vůli zúčastněných osob, nikdy všechny rodiny dospět k podobě, která je chápána jako její ideál. Rodina založená na manželství muže a ženy je skutečně ideálem zcela jedinečným a musíme počítat s tím, že ne vždy právě z těch objektivních, subjektivních důvodů bude tohoto ideálu dosaženo. To platí i pro manželství, jehož velký potenciál mnohdy nemůže být z řady příčin naplněn.
Tato skutečnost však nemůže znamenat, že má stát rezignovat na svou úlohu stanovovat normy chování. V tomto případě totiž obsahem a smyslem navrhované normy není jakékoliv sankcionování toho, kdo její cíle nenaplňuje, nýbrž naopak, my jdeme pozitivní cestou, chceme podpořit dobrou praxi a být nápomocní. Cílem, ambicí je vytvořit mantinely, ukázat směr, kterým se naše společnost ubírá. Listina základních práv a svobod je z povahy právní deklarativního charakteru, čili jakékoliv změny nepřinášejí úpravy, které by fakticky byly k sankcionování nebo něčemu podobnému, ale nastavují obecný směr naší společnosti. Prožívá-li rodina v dnešní době, Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a proces eroze - a o tom svědčí např. skutečnost, že v populaci celkově přibývá osob rodinného stavu svobodný a svobodná a naopak ubývá osob ženatých a vdaných; opět to vychází z čísel Českého statistického úřadu: osoby žijící v manželství jsou sice stále nejpočetnější, nicméně jejich podíl v obyvatelstvu se již snížil pod jednu polovinu a dále klesá - není přesto úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat, a to včetně stanovení vzorců, vzorů a vytyčení principů, jejichž naplňování je pro fungování rodiny žádoucí.
K tomuto cíli směřuje i tato novela. Chtěl bych zde také jednoznačně odmítnout výtky toho, že v případě... nebo že za krizi rodiny, o které tady teď v tuto chvíli hovořím, by mohl někdo jiný než my samotní, kteří žijeme v heterosexuálních manželství. Skutečně za krizi rodiny v žádném případě nemůže homosexuální komunita. To je skutečně naprostý nesmysl. Za krizi rodiny si můžeme my sami. A fakticky je to hozená rukavice nám, kteří v tradičním manželství muže a ženy v rodinách žijeme.
Ochrana manželství muže a ženy v rámci ústavního pořádku, jehož je Listina základních práv a svobod součástí, je tak zejména pokynem pro zákonodárce, stejně jako pro soudy a jiné orgány veřejné moci, aby svou činností co nejlépe přispívali k podpoře a nerušenému fungování právního institutu manželství. Manželství jako svazek muže a ženy je jistě hodnotou konzervativní, ale není to institut přežilý. V roce 2017 uzavřelo manželství bezmála 53 tisíc párů v České republice. Jako takový má tento institut povahu privilegia. Jeho účelem není ošetřit vztahy dvou milujících se osob. Česká republika není státem bezhodnotovým, ochrana manželství v Listině základních práv a svobod tak může vyjadřovat i uznání manželství jakožto výjimečné a nenarušitelné hodnoty odpovídající svým významem a mírou ochrany základních právům a svobodám.
Dámy a pánové, tolik k odůvodnění jinak velmi stručné úpravy Listiny základních práv a svobod. Náš návrh logicky vychází z debaty, která se vede nejenom na půdě Poslanecké sněmovny, a to i v rámci ať už veřejných slyšení před petičním výborem, nebo v rámci různých seminářů a konferencí, ale také v reakci na debatu ve veřejném prostoru. My se domníváme, že tu debatu nevedeme o právech menšin, ale vedeme ji primárně o hodnotách. A hodnotová politika je něco, co zde ve Sněmovně nepřichází často na pořad. Domnívám se, že i právě proto je důležité, kolik je přihlášeno vás poslanců do rozpravy, protože k otázkám hodnot, na kterých stojí naše společnost, naše civilizace, je třeba se vyjádřit a nad nimi také uvažovat. Věřím, že rozprava nad jedním i druhým tiskem k tomu povede.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý večer, dámy a pánové. Já vám také děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Věra Procházková. A poprosil bych levou část sálu o větší klid.
Poslankyně Věra Procházková: Dobrý večer ještě všem znova. Já bych nejdříve přečetla vyjádření vlády k tomuto tisku a poté svoji zpravodajskou zprávu.
Navrhovaná změna je zjevně reakcí na aktuální snahy otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví. I z obsahu důvodové zprávy plyne, že smyslem navrhované změny Listiny základních práv a svobod mimo jiné je, že zákonem uznané manželství musí spočívat ve svazku jednoho muže a jedné ženy. Vláda naopak svým usnesením ze dne 22. června 2018 č. 414 vyjádřila souhlas s návrhem zákona, jehož cílem je otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví, viz sněmovní tisk č. 201.
Vláda se domnívá, že k jakékoli změně Listiny je třeba přistupovat zdrženlivě. Katalog práv a svobod zakotvený v Listině by neměl být používán k blokování práv určitých skupin. Vláda též uvádí, že podle jejího názoru výše uvedeného cíle, tedy že zákonem uznané manželství musí spočívat pouze ve svazku jednoho muže a jedné ženy, ani nebude zakotvením obecné proklamace do Listiny dosaženo. Vláda uvádí, že z formálního hlediska by nemělo jít o změnu usnesení předsednictva České národní rady, ale mělo by se jednat o změnu samotné Listiny. Návrh vykazuje i další legislativně technické nedostatky, a proto vláda vyslovila s touto novelou zákona nesouhlas.
Novela zákona č. 2 z roku 1993 z řad poslanců KDU-ČSL a dalších je v podstatě reakcí tedy na tuto předchozí normu č. 201 o umožnění manželství homosexuální komunitě. To ve zkratce. ***