(16.00 hodin)
(pokračuje Kněžínek)
Co přinášejí pozměňovací návrhy přijaté Senátem. Ony bezesporu byly vedeny dobrou myšlenkou, ale ne vše se ale podařilo úplně vyjádřit z hlediska normativního textu.
Otázka číslo jedna: přináší senátní pozměňovací návrhy odbřemenění pro soudy? No, podle mého názor ne. Protože na konci procesu oddlužení tak jako tak bude muset soud rozhodovat o tom, jestli podmínky oddlužení byly splněny. To znamená, čistě matematicky, počet soudních rozhodnutí, která budou vydána, se nemění. Takže obava z toho, že sněmovní verze by zahltila soudy a naopak senátní verze je odbřemení, je lichá. Naopak, naopak lze předpokládat ještě větší nápad k soudům a potom samozřejmě naopak ta senátní verze může znamenat větší zatížení soudů.
Druhý předpoklad: zvýšení právní jistoty pro dlužníky. Senát schválil pozměňovací návrh, v důsledku kterého odpadá, odpadá povinnost soudu zkoumat na konci oddlužení to, zda dlužník vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby své dluhy splatil, s odůvodněním, že to má ten soud zkoumat v průběhu celých pěti let. Ano, to je sice pravda. Správně by to ten soud měl zkoumat a také to bezesporu dělat bude v průběhu celých pěti let. Nicméně může nastat mimořádná okolnost, že se teprve na konci ukáže, že někdo zatajoval svoje příjmy, že pracoval načerno. Má být takový člověk oddlužen, nebo má být oddlužení zrušeno a to řízení zastaveno? Odpovězte si na to každý sám.
Dále, ta senátní verze navrhuje doplnit do zákona definici takzvaného nepoctivého záměru. To znamená záměru, kdy někdo vstupuje do oddlužení s nějakými nekalými úmysly, což v zásadě bylo tedy to, co a priori sledovala dosavadní judikatura. Nicméně definice, kterou opět v dobré víře Senát do toho návrhu zákona doplnil, je taková, že představuje poměrně značné riziko uzavření toho systému oddlužení pro celou řadu dlužníků, protože ten nepoctivý záměr je tam definován tak široce, že může postihnout skutečně většinu dlužníků, kteří budou o to oddlužení usilovat.
Oč jde. Jde o to, že v nepoctivém záměru bude jednat každý, kdo se v minulosti, kdykoliv v minulosti, před samotným schválením oddlužení dopustil jednání, které může vykazovat znaky poškozování věřitele. A upřímně řečeno, pokud se někdo dostane do dluhové pasti, tak předtím, než přistoupí k tomu oddlužení, tak se vždycky snaží hledat cesty, jak z této pasti vybřednout. A ty cesty často mohou být vedeny úvahami na úkor věřitelů. To znamená, to, co mělo posílit právní jistotu, podle mého názoru ve skutečnosti přináší poměrně velkou, velkou právní nejistotu. Ze všech těchto důvodů po poměrně důkladné analýze toho návrhu se Ministerstvo spravedlnosti jako předkladatel přiklonilo k tomu, že jako vhodnější se jeví sněmovní verze.
Možná ještě jednu věc zmíním, když jsem říkal, že ta sněmovní verze je výhodná pro věřitele. Vtip je v tom, že podle senátní verze totiž věřitelé nemusejí dostat ani korunu. Dlužník sice bude povinen po dobu běžícího oddlužení financovat náklady insolvenčního řízení, když to řeknu hodně zjednodušeně, vydržovat si insolvenčního správce, ale věřitel z toho neuvidí vůbec nic. A pak se tady vytváří vlastně systém pro systém, který je výhodný jenom pro jednu stranu toho závazku mezi dlužníkem a věřitelem. A přitom ti věřitelé to nejsou jenom ti zlí poskytovatelé úvěrů. To mohou být pronajímatelé bytu, to budou velmi často obce, půjde o dluhy za odpady, budou to dopravní podniky. Mohou to být dokonce i ti, kterým byla způsobena škoda tím dlužníkem, která má být nahrazena.
Jsem přesvědčen, že ten původní návrh, který předpokládá, že dlužník musí být schopen splatit svým věřitelům částku, která odpovídá zhruba tisícikoruně měsíčně, je přiměřený tomu, jaký benefit, jaký benefit na konci toho oddlužení dostane. Bude jeho životní situace zcela ekonomicky restartována, začne s čistým štítem bez dluhů a bude jenom na něm, jestli na něj to předchozí řízení působilo dostatečně výchovně. A podle mého názoru může působit výchovně jedině tehdy, když si uvědomí, že dluhy se musí splácet, a když z toho tedy něco budou mít i sami věřitelé.
Ze všech těchto důvodů prosím, abyste podpořili sněmovní verzi toho návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi spravedlnosti Janu Kněžínkovi a požádám o slovo paní senátorku Hubáčkovou, aby sdělila názor Senátu. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Anna Hubáčková: Dobré odpoledne. Pane předsedající, pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, obdrželi jste ode mě informativní zprávu k tomuto zákonu, k insolvenčnímu zákonu, ve které jsem vás seznámila s průběhem projednávání. Senát skutečně schválil pozměňovací návrhy, které přicházím obhájit, a to poměrně - ze 74 přítomných senátorů 63 hlasy - takže poměrně významně s velkou podporou napříč senátními kluby, a byl veden především snahou otevřít insolvenční řízení co nejširšímu počtu dlužníků, kterých je v České republice skoro 900 tisíc, nebo dokonce i víc. K tomu má přispět odstranění třicetiprocentní hranice pro posouzení závěrečného ukončení oddlužovacího procesu po pěti letech, protože může se stát určitou brzdou a pro některé lidi i určitým demotivačním prvkem do toho insolvenčního řízení vstoupit. Další problémem, který viděli senátoři, a diskutovalo se v rámci Senátu, je povinná platba nejenom insolvenčnímu správci, ale ve stejné výši i věřitelům. To také považovali senátoři za nepřijatelné - v diskusi jsme k tomu vedli takové vyjadřování nebo takový postoj, že i toto je položka, která může některým zabránit do insolvenčního řízení vstoupit. Protože v podstatě životní minimum je další hranicí a jim zbude na život velmi málo, spíš na živoření než na život. Je tam samozřejmě doložen paragraf o poctivém záměru, úmyslu. Je samozřejmě důležité ho umět správně vyložit. Nicméně měl by směřovat naopak k jakési větší jistotě věřitelů.
Takže já myslím, že vám dám prostor a nebudu okrádat o váš čas a požádám o odsouhlasení senátní verze. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní senátorce Anně Hubáčkové. Nyní budeme pokračovat a ptám se, jestli se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu zpravodaj garančního výboru ústavněprávního Jan Chvojka. Ano chce. A kolega Bauer, jestli se chce vyjádřit jako zpravodaj? Ne, použije vystoupení. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Tak hezké odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se chtěl také, snad už relativně krátce, vyjádřit k novele insolvenčního zákona, kterou nyní, nebo za pár minut či desítek minut, podle toho, kolik lidí se přihlásí do diskuse, budeme hlasovat. Budeme se rozhodovat mezi dvěma verzemi. Ta jedna je samozřejmě sněmovní, ta druhá senátní. ***