(15.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl pan poslanec Zahradník. Nyní tedy pan poslanec Martinů, připraví se pan ministr Brabec, zatím poslední přihláška. Já bych poprosil Sněmovnu o klid, aby se mohl pan poslanec vyjádřit. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Martinů: Hezký dobrý den, vážení a milí kolegové. Dovolte mi i krátké vystoupení. Já bych rád upozornil na největší problém naší země, za který považuji absolutně rychlé vysychání naší krajiny. Myslím, že jste si všichni všimli, jak nám voda rok od rok mizí, a když se podíváme na ty důvody, které já osobně vidím jako pádné - podívejme se, co jsme udělali za sto let. Za sto roků jsme zhruba jeden až dva miliony původně mokrých pozemků vysušili, 90 % vodních toků, které meandrovaly a podmáčely údolní nivy, jsme zmeliorovali do hlubokých koryt, narovnali, takže můžeme konstatovat, že ta voda nám neustále ubývala a ubývala, rok od roku, a na čím dál tím míň vody jsme nasadili intenzivní zemědělskou výrobu. Nepěstujeme už 20 metráků, pěstujeme 100 metráků, máme všechno vyšlechtěné, pšenici, kukuřici. Takže vlastně voda ubývala a ubývá a na druhé straně naše výroba neustále posiluje a sílí a je to všechno o vodě. Já si myslím, že ta situace je úplně alarmující a je otázka, co s tím můžeme dělat.
Také si myslím, pamatuji si, když jsme navštívili loni s naším zemědělským výborem pracoviště na Ruzyni - pan Faltýnek kývá, jsem rád, že si to pamatuje - tak já jsem si odnesl dva poznatky. Velice závažné poznatky. Byl tam vědec, který měl navrtané sondy v trávníku a zjišťoval rychlost úbytku vláhy ke vztahu k našim zemědělským moderním postupům. On ho nikdo neposlouchal, pouze já. Ale já si to pamatuji, od té doby to vypravuji ve svém okolí, a on jednoznačně prokázal, že největší úbytek vody při našich klasických zemědělských postupech působí hluboká orba. Hlubokou orbou vyhodíme poslední zbytky vláhy a ta vláha je za pár hodin ve výparu a výpar je odnesený mimo území České republiky. Pak jsme šli dál a tam byl takový sympatický vědec a já jsem mu položil otázku: "Pane kolego, prosím vás, povězte mi, v čem je ta chyba? Celé generace nás učily, že lesy zadržují vodu. A my dneska vidíme tu tragédii, hlavně na té Třebíči, Telči, na té Vysočině a jinde, že máme ty lesy suché. Miliony stromů suchých." A on mě nenechal domluvit a šel na mě protiotázkou. Ta otázka byla velice logická. Já jsem se úplně začervenal, že jsem to nikdy neslyšel, ani v televizi, ani v novinách, ani v žádné odborné debatě. A ta otázka zněla, jestli vím, kolik procent vody, která napadne za rok, kolik vody nepropadne korunami stromů. Já jsem se zamyslel, že mu něco odpovím, a ten pán byl rychlejší než já a nenechal mě to vymyslet a odpověděl mi - 40 % a víc.
Vážení a milí, když se podíváme a uděláme si tu bilanci s tou vodou, je to úplná katastrofa. Podle všech dostupných údajů se uvádí, že Česká republika má největší procento zorněné půdy v Evropě. Uvádí se 71 %, Rakousko, Německo 50, 60. Je mnoho výzkumů, které potvrdily, že rozdíl výparu mezi trávníkem a ornou půdou je 150 mm v neprospěch zorané půdy. To jsou miliardy kubíků vody, které ztrácíme. Dále, když se podíváme na výměru lesů, podle dostupných informací v roce 1750 bylo v českých zemích 1 100 000 hektarů lesa. Pak byla vláda Marie Terezie, ta podporovala lesy, na konci 19. století už to bylo 1 900 000 hektarů lesa a v současné době jev katastrálních knihách zapsáno 2 676 000 hektarů lesa. Ale pozor, to není všechno. Kromě toho nám od padesátých let 20. století po válce dalších 418 000 hektarů zarostlo svévolně, buď načerno, nebo samonáletem. Takže my dneska můžeme konstatovat, že máme 40 % zalesnění. K tomu máme 70 % zorané půdy, to je všechno obrovský nárok na vodu, a k tomu jsme tu vodu neustále po celé generace vyháněli z krajiny. No jaká může být situace? Taková, jaká je.
Vážení a milí, je to všechno o vodě. Bez vody nic neběží a je to jednoznačný závěr, že prostě jsme způsobili dalším generacím spousta škody, tu krajinu jsme zničili a dneska sklízíme zasloužené, bohužel zasloužené ovoce. A já tvrdím, že největším problémem České republiky je a bude voda. Voda nebude.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak teď tedy naskočila faktická jedna, takže já poprosím pana poslance Josefa Kotta a následně tedy s přednostním právem pan ministr a potom tedy pan poslanec Čižinský. Tak máte vaše dvě minuty, prosím.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, reakce na předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího. Přece nemůžeme myslet vážně to, že tam, kde se oře, tak tam je to špatně, že se zvyšuje výpar a že degradujeme půdu. Přesně obráceně. Přece tam, kde se oře, zapravují se statková hnojiva, tak se umožňuje vsakování vody. Toto, co se udává někde, kde se pěstují monokultury, tak je to přece minimalizace. Je to minimalizace, veškerá voda, která zaprší, tak odteče, a s těmi holinami je to přece to samé ve chvíli, kdy ztratíme pokryv na lesní půdě, tak zvýšíme výpar, zvýšíme odtok a jde to všechno proti tomu, abychom tu vodu v té krajině udrželi. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tedy pan ministr Brabec s přednostním právem a jako poslední zatím přihlášený pan poslanec Čižinský se připraví. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já budu také velmi stručný, byť bychom tady mohli mluvit hodiny a nepochybně ještě v dalších měsících, ale teď tady budeme mluvit hodiny. Protože tato kůrovcová kalamita, já jsem před několika měsíci použil to srovnání, které si novináři velmi rychle osvojili, že to je kůrovcová kalamita největší od dob Marie Terezie. Ale to není pravda, ta je, tato kůrovcová kalamita, největší v dějinách českých zemích. A teď nevím, jestli možná od Sámovy říše, v každém případě možná minimálně za tisíc let. Logicky. Protože před Marií Terezií nikdy nebylo v České republice tolik smrkových monokultur, nebo v Československu, nebo řekněme v českých zemích, jako jich je teď. Takže na tento průšvih bylo zaděláno poměrně dlouho.
Mě tam jenom mrzí jedna věc, že ti lidé, nebo někteří z těch lidí, kteří dneska tak aktivně vyzývají stát, aby činil a aby pomohl, a mají pravdu, protože to je celonárodní problém, není to jenom ekonomická katastrofa, je to i ekologická katastrofa, tak ti samí lidé v letech 2006, 2007, 2010 a dalších, když vědci, a máme tady spoustu velmi kvalitních lesníků a odborníků na lesní hospodářství, hovořili o tom, že nás čeká velký problém a že třeba Bavorsko se ve svých státních lesích už připravuje na ten problém, tak my jsme se tady tvářili, že se vůbec nic neděje a že se nás nic takového nemůže týkat. Takže to jenom na ten úvod.
Proč to říkám? Protože je jasné, že nikdo z nás, ani z těch největších odborníků, nemůže vědět, co nakonec zabere. Zatím se vždycky ukázalo, že proti takové kůrovcové kalamitě si byla schopna pouze pomoct příroda sama, protože to je rozsah, který je katastrofický, a říkám znovu, daleko katastrofičtější než vůbec s tím má kdokoliv zkušenosti.
K této novele Ministerstvo životního prostředí dalo souhlas i v rámci tedy schválení v prvním čtení právě z toho důvodu, o kterém jsem právě hovořil. Že i my bychom tam měli nějaké další komentáře, další připomínky, ale jsme přesvědčeni, že to je krok dobrým směrem. A nepochybně se budeme také chtít podílet na přípravě, nebo řekněme na diskuzi, protože ta příprava, nějaký návrh toho opatření obecné povahy už vznikl, z jednoduchého důvodu. Za prvé je tam potřeba udělat zvláštní režim, nebo jiný režim, odchylný režim u těch chráněných území než v hospodářských lesích. To si myslím, že je zřejmé. A Ministerstvo zemědělství má zájem ten návrh opatření obecné povahy diskutovat s námi a také s vlastníky, protože, paní kolegyně Oborná to dobře ví, je z Vysočiny, a jenom na Vysočině je zhruba 50 tisíc malých vlastníků lesa. Mnozí z nich jsou lidé, kteří, troufám si říct - nebo někteří z nich možná ani úplně přesně nevědí, kde ten les mají, a už vůbec nevědí, jak se o něj mají starat podle lesního zákona. Těm všem je potřeba vyslat nějaký jasný signál a uvolnit jim ruce a skutečně do těch tzv. vylítaných souší, už sterilních, nemá dneska smysl ty kapacity, které máme, investovat. ***