(10.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)

Švýcarský institut z Curychu ETH sledoval území, kde dneska je bezlesí a kde dřív les býval - a těch máme u nás také mnoho - a došel k závěru, že pokud by bylo vysazeno 1,2 bilionu stromů, a technicky možné, přírodně možné by to bylo, že by pomohlo v boji s emisemi oxidu uhlíku na dalších deset let. Absorpční kapacita stromů by pomohla v boji proti emisím CO2 - to, co je vlastně hlavním cílem těch bojovníků proti klimatické změně. Já bych možná měl tip pro ty žáky, kteří se tam věnují demonstrování, zdali by raději třeba nešli ve svém volném čase, nikoliv na úkor školní docházky a vzdělávání sebe samých, zdali by nešli pomoct tyto stromy vysazovat, a možná by tím proti změně klimatu bojovali určitě efektivněji nežli tímto demonstrováním.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Mám tady jednu faktickou poznámku a další řádnou přihlášku do rozpravu. Než ještě přijde František Vácha k faktické poznámce, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 12.20 do 14.00 hodin pan poslanec Julius Špičák. Nyní máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych chtěl uvést na pravou míru - pan kolega Zahradník tu uvedl, že vysazováním stromů snížíme obsah oxidu uhličitého v atmosféře. Ono aby to nevypadalo tak, že lesy mají tu absorpční kapacitu. Ono to tak není. Výdaj a příjem oxidu uhličitého v lese je prakticky nulový. Tam jde o to, že když se ten les vykácí, tak v té půdě jsou mikroorganismy, které zpracovávají organickou hmotu a produkují CO2. To znamená, když budete mít někde les, tak nebude absorbovat CO2, navíc z atmosféry. V tom lese máte půdu, kde jsou mikroorganismy, které tvoří CO2, a to CO2 pak zpracují ty stromy. Takže není to tak, že když vysázíte les, pomůžete tomu, že ten bude absorbovat CO2 navíc z atmosféry. Není to pravda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Martinů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Martinů: Hezký dobrý den, vážení a milí kolegové, dovolte i mně krátký pohled na tu velikou tragédii, proč nám usychají lesy. Já si myslím, že důvod je pouze jeden. Chybí voda a ta voda bude stále chybět. V 70. letech v Evropě probíhal výzkum na pěti místech s cílem zjistit, kolik 80letý smrkový porost sebere za rok vody, jaké má nároky na vodu. Zjistilo se na dvou místech v Německu, na dvou v Česku a na jednom místě na Slovensku, že 80letý smrkový porost vyžaduje, aby prosperoval, za rok zhruba 600 milimetrů vody. Šest set milimetrů vody, opakuji! Teď si vezměte, kolik naprší. Víme, že průměrné srážky v naší zemi jsou 680 milimetrů vody, takže můžeme konstatovat, že zhruba na polovičce území, když normálně prší, když prší sto procent, tak naprší kolem 600 mm vody. Vloni a poslední roky prší podstatně méně.

Já si pamatuji na loňskou návštěvu se zemědělským výborem v Prostějově, kde nás naložili do letadla, a létali jsme nad Krajem Vysočinou, Telčí, Třebíčí a viděli jsme tu zkázu. Ale hlavě si pamatuji, že když jsme čekali na letadlo, tak nám vedení lesů dalo k dispozici velice pokrokového a moderního technika, který nás doprovázel, a já jsem mu položil několik otázek. A ptal jsem se ho, jak je to území vysoko, pak dále, kolik tam naprší vody, když prší, a teď poslouchejte: Když prší, a loni pršelo asi 60 %, tak v tom Kraji Vysočina naprší kolem 550-580 mm vody, to je sto procent srážek. A další otázku jsem mu položil, jestli ví, kolik ten 80letý smrkový porost vyžaduje za rok vody. A byl jsem udiven, já tu otázku pokládal ve svém životě už asi 500krát a žádný mi na ni neodpověděl. Tento technik, musel jsem se mu uklonit, ten to věděl, a neodpověděl mi 600 milimetrů, ale odpověděl mi dokonce 700 milimetrů.

A teď já se vás všech ptám, jakou to má logiku, když jsme sázeli 200 roků, v našem lesnictví jsme sázeli smrkové porosty do oblastí, kde když prší, tak naprší 550 milimetrů vody, a víme, že smrky vyžadují 600-700 milimetrů vody. Čemu se dneska můžeme divit, že ty smrky prostě tu vodu nemají a že usychají. Ke všemu sto roků tu vodu z krajiny vyháníme. Víme, že jsme zmeliorovali nejméně 1,5 milionu hektarů původně mokrých travin, tu vodu jsme drenážemi a hlubokými koryty vyhnali, zničili jsme většinu koryt původně meandrujících toků, takže tu vodu vyháníme, vyháníme a na druhé straně jsme zvýšili obrovsky intenzitu zemědělské výroby. To už nejsou produkce 20 metráků, ale 100 metráků.

Takže vody nám neustále ubývá a na to čím dál tím míň vody jsme nasadili daleko větší výrobu zemědělskou a i lesní pravděpodobně. Podle všech dostupných faktů, když se podíváme na historii našich lesů, možná nějakých 250 let nazpátek, tak dostupné informace potvrzují, že zhruba v roce 1750 jsme měli zaevidovaných milion sto tisíc hektarů lesa v katastrálních knihách. Pak přišla vláda Marie Terezie, která to velice podporovala. Na konci 19. století už to bylo milion devět set tisíc hektarů lesa a v současné době v katastrálních knihách, oficiální lesní pozemky, máme dva miliony sedm set tisíc hektarů lesa, ale pozor, podle posledních zjištění nám ještě od 50. let po skončení 2. světové války dalších asi 418 tisíc hektarů lesa narostlo buď svévolně, nebo načerno na nelesních kulturách. Takže my dneska můžeme konstatovat, že máme víc než tři miliony hektarů lesa, to je čtyřicetiprocentní zalesněnost naší země, a podle všech dostupných informací jsme zvýšili i objem - nejenom plochu, ale i objem - lesní hmoty na miliardu kubíků, což samozřejmě všechno je o vodě. A teď si vezměte k tomu to zemědělství.

A znova ještě jednou budu opakovat. Na další návštěvě zemědělského výboru vloni na Ruzyni jsem se zajímal u těch vědců o konkrétní výsledky a znova musím zopakovat, že mě zaujaly dva poznatky, a to vysychání krajiny kvůli hluboké orbě z důvodu, že vlastně vyhodíme poslední zbytky vlády nahoru a během chvilky je máme ve výparu. A pak ten vědec, když jsem mu položil otázku, tomu vědcovi, že mě to trápí mnoho roků a že mám v hlavě zmatek, že nás učili celé generace, že lesy zadržují vodu, a dneska vidíme tu národní tragédii, že lesy schnou. On mě nenechal ani domluvit a šel na mě protiotázkou, jestli vím, kolik vody z toho, co napadne ze 100 % jakoby ve formě deště a sněhu, což je asi 98 % vody, kterou máme jako Česká republika, kolik vody nepropadne korunami stromů. Já jsem se úplně zastyděl. Já jsem takovou otázkou nikdy neslyšel ani ve škole, ani v televizních debatách, ani v odborných debatách, tak jsem začal vymýšlet, kolik mu odpovím. On mě to nenechal domyslet a odpověděl mně, že je to až 40 a více procent. Tak když se podíváme a vypočítáme naše území, vezmeme plochu České republiky a vezmeme průměrné srážky v republice 680 milimetrů za rok, tak zjistíme, že když prší 100 procent, tak v České republice napadne 55 mld. kubíků vody. Padesát pět miliard kubíků vody, to je asi tisíc Vírských nádrží. To je voda, kterou máme za celý rok a se kterou musíme vydržet pro všechny účely, to znamená pro zemědělskou výrobu, pro domácnosti, pro lesy apod.

A kdybychom vzali za fakt tohoto vědce, který tvrdí, že 40 a více procent vody nedopadne vůbec na zem korunami stromů, a vezmeme k tomu fakt, že máme 71 % zemědělské půdy zoráno a tam pěstujeme intenzivní produkcí, to je klas vedle klasu, tak že něco podobného se odehrává i na zemědělské půdě, tak můžeme konstatovat, že možná 40-50 % vody z těch 50 mld. kubíků nedopadne na zem. Ta je během pár hodin znova ve výparu a proudění vzduchu nám ji z velké části odnese mimo naše území a pravděpodobně spadne v jiné končině světa. A těch 50 % vody, těch 25 miliard, pokud prší a dopadne na zem, tak všechno je tak žíznivé, ty lesy, zemědělské plodiny apod., všude je to tak žíznivé, že ta voda okamžitě je absorbována tou vegetací, takže my dneska neobnovujeme spodní vody. I když byla zima velice bohatá na sníh, měli jsme velikou radost, co máme sněhu, tak dneska bohužel jsou zprávy, že v 70 % pramenů spodních vod jsme vodu nedoplnili a že nadále máme stovky obcí, kam se dováží voda cisternami. Podle neoficiálních zpráv jsme na konci loňského roku měli asi 1 500 obcí ze 6 500, kam jsme dováželi vodu, protože místní vrty byly bez vody. Tak vlastně vidíme, že se děje něco špatně, že v podstatě skutečně ty nároky na vodu ve spojitosti s tím, že jsme tu vodu sto roků vyháněli z krajiny, že nás to dohnalo a že sklízíme ovoce naší činnosti, naší práce.

A opakuji, já jsem obyčejný člověk, nehraji si na nic, jsem dokonce i stydlivý člověk, nerad tady vystupuji, ale tvrdím, že největší problém České republiky, daleko největší problém České republiky je voda, že voda v podstatě není, voda nebude. A já se bojím, aby naše děti měly vůbec vodu. Já to považuji za daleko největší problém a všechny vás moc prosím, abychom se tímto problémem zabývali. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP