(10.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Třetí poznámka je, že když se bavíme o penzijní reformě, musíme říkat, aspoň my, občanští demokraté, budeme říkat, protože to je pravda, že žádná reforma se nebude týkat stávajících penzistů a ani těch, kteří do penze půjdou přibližně v budoucích patnácti letech. Protože ti už se nejsou schopni adaptovat na nové podmínky a bylo by to zase vůči nim nespravedlivé. Takže když se bavíme o důchodové reformě, tak bychom měli čtyřicátníky a mladší. Oni sami sebe označují za sendvičovou generaci a znamená to, že se starají jak o své děti, tak o své rodiče. A protože to jsou ti, kteří nesou na svých bedrech ten největší díl plateb penzijního systému průběžného i veřejného zdravotního systému, tak také očekávají nějaké služby od státu. A tito lidé jsou si velmi dobře vědomi toho, že jsou solidární a že část ze svých příjmů a odvodů solidárně dávají na zabezpečení svých spoluobčanů.
A bavme se o několika v zásadě jednoduchých opatřeních, která bychom mohli přijmout výraznou většinou v Poslanecké sněmovně. První, které dlouhodobě navrhujeme, aby každý poplatník důchodového pojištění, což je ta významná část sociálního pojištění, lépe řečeno důchodové daně či pojistné daně, protože to není pojistné, to jsou daně, aby mohl jedno procento, jeden procentní bod, pokud bude chtít, přispívat na penzi svých rodičů nebo prarodičů. Myslím si, že to bude utužovat soudržnost rodiny.
Druhá poznámka k tomu, co bychom mohli dělat, je spojit debatu o důchodové reformě s prorodinnou politikou. To nelze odtrhnout. To nelze odtrhnout!
Paní ministryně, já neříkám, že nemáte stejné úvahy. Tak já bych prosil, kdybyste to nemusela hned komentovat.
To je obecný přístup, že musíme spojit podle našeho názoru prorodinnou politiku a debatu o změně penzí, které zabezpečí solidní důchody pro čtyřicátníky a mladší lidi. Protože každá reforma pro tyto dnes lidi v tom nejlepším produktivním věku a mladší ponese nějaké náklady, tak navrhujeme, abychom vytvořili fond strategických rezerv, tam aby směřovaly mimořádné výnosy z privatizace či příjmy z dividend státních podniků, ne na běžné výdaje státního rozpočtu, jako se to stalo v letošním roce. A když chceme pomoct té generaci čtyřicátníků, tak můžeme přemýšlet o nových odpočitatelných položkách pro tuto generaci v daňovém přiznání. A bezesporu by mohla být nějaká částka, kterou věnují například na sociální či zdravotní služby svých rodičů nebo prarodičů. Tím bychom byli schopni do toho systému péče přinést další soukromé peníze. A bezesporu sledujeme debatu o chybějících dvou miliardách v oblasti sociálních služeb, ale o tom dneska hovořit nechci.
Další změnou, kterou bychom mohli udělat a na které bychom se mohli shodnout, je odpočitatelná položka na pořízení bydlení. Dnes je to pouze pro první bydlení. Pokud se ovšem nějaká rodina rozhodne, že zakoupí bydlení, byt či rodinný dům pro své děti, tak v tom okamžiku nemůže už použít tu částku jako odpočitatelnou položku. A teď neříkám, že se má navýšit ta celková odečitatelná položka ve výši 300 tisíc, ale veďme o tom debatu.
To všechno jsou nástroje, jak přivést do systému ať už sociálních služeb, nebo do penzijních systémů další soukromé peníze, když ony tam vlastně jsou soukromé, jenom stát je přerozděluje. Soukromé firmy, zaměstnanci ať už soukromého, nebo veřejného sektoru, také veřejné instituce platí sociální pojištění, to jsou ti, kteří produkují peníze pro penzijní systém. My jsme na takovou debatu připraveni, jsme připraveni ji vést, a už to tady říkal můj kolega pan poslanec Bauer, naše zkušenost, a já bych řekl draze politicky zaplacená, je, že změna penzijního systému se musí přijmout větší většinou než vládní. Opustil bych iluzi, že se na tom musí shodnout všichni. To je iluze, a pokud bude někdo trvat na tom, abychom se všichni shodli na změnách penzijního systému, tak současně říká: žádnou změnu nechci. Ale měla by to být výrazná většina Poslanecké sněmovny a Senátu, výrazná většina, a teď nechci říkat, jestli ústavní, ale výrazná, tak aby nehrozilo, že po volbách, když se budou měnit levicové a pravicové vlády tam a zpátky, aby se měnily penzijní systémy. Protože taková změna - proto jsem mluvil o tom, že se to nebude týkat ani těch, kteří půjdou v příštích patnácti letech do penze, protože taková změna penzijního systému je dlouhodobá, zpočátku budou pouze náklady, proto chceme ten fond strategických rezerv, a výnosy se mohou ukázat, nebo ta změna se může ukázat za 15, 20, 25 let.
Já vím, že je to mnohdy obtížné, když jsme omezeni volebním obdobím, jsme skoro v polovině volebního období. Včera jsem se dozvěděl, že každá kritika vlády je proto, že jsou evropské volby. Ale pak bychom nemohli kritizovat vládu nikdy. Letos jsou evropské volby, příští rok jsou krajské a senátní volby, za dva roky jsou sněmovní volby, tak kdy vlastně můžeme kritizovat vládu? Ale tady já nevystupuji s kritickým pohledem, možná trochu vůči sociálním demokratům, ale spíš s podanou rukou, s nabídkou k debatě i po té zkušenosti, že malá většina prostě nestačí a že to té stabilitě systému prostě neprospívá. A můžete nám věřit, nebo ne, když uděláme jednu chybu, tak ji určitě nebudeme podruhé opakovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní máme dvě faktické poznámky, takže pan poslanec Václav Votava, potom se připraví pan poslanec Jan Volný a následně s přednostním právem pan poslanec Bartošek. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nechci reagovat tedy na pana kolegu Stanjuru, ale na pana kolegu Kalouska, který právě odchází. On tady hovořil - vaším prostřednictvím samozřejmě - o tom, že nechtěli nikdy zrušit první průběžný důchodový pilíř. Ano, pane kolego, to je možná pravda, ale značně jste ho chtěli oslabit. Přece vzpomínejme, druhý pilíř oslaboval ten průběžný pilíř. A že byl druhý pilíř nastaven nesmyslně, tak to já myslím, že už myslíte a víte i v současné době, tak jak byl udělán. Nakonec on zašel i na své úbytě, protože měl velice málo lidí, kteří do něj mohli vstoupit, protože samozřejmě byl krajně nevýhodný pro lidi. Řekl jsem, že byl dobrovolně povinný, ano, protože do něj se vstoupit mohlo, ale vystoupit se nemohlo. Takže to bylo takto nastaveno. Byl nastaven pro lidi s nadstandardními příjmy a navíc nebyl garantován státem. Byl to možná dobrý byznys pro některé společnosti. Takže jenom tolik jsem chtěl připomenout panu kolegovi Kalouskovi, jak to bylo s tím průběžným pilířem. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní další faktickou poznámku Jan Volný, zatím poslední. Takže vaše dvě minuty. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, kolegyně, já jsem chtěl také prostřednictvím pana předsedajícího k panu Kalouskovi. Chtěl jsem tady poukázat, jak je subjektivní pohled na to, co to je diskuze, co to je debata. Protože pokud on naznačil, že chtěli včera diskutovat, debatovat, tak já vám popíšu, jak to včera probíhalo. První dvě hodiny všichni z opozice, kdo měl přednostní právo, bezostyšně kydali na tuto vládu, na pana premiéra, na paní ministryni financí a nevypadalo to, jako že by to byla podaná ruka k diskuzi, a když po dvou hodinách paní ministryně pozorného poslouchání a zapisování půl hodiny odpovídala věcně na ty názory, tak tady na pravé straně sedělo možná deset lidí, abych se nedotkl pirátů, ti tady seděli, ale jinak tady neseděl skoro nikdo. Po půlhodině jejího vystupování už tady běhali, jak dlouho ještě bude mluvit, a nevšiml jsem si, že by se vzápětí po jejím ukončení o tom znovu začalo diskutovat, o jejích názorech, naopak to bylo nazváno jako propagandistická nesmyslná řeč. Tak jsem se chtěl zeptat prostřednictvím pana předsedajícího pana Kalouska, jak to myslel, že včera chtěli diskutovat a debatovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Teď mi naskočily čtyři faktické poznámky, takže místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal, paní poslankyně Gajdůšková, opět pan poslanec Miroslav Kalousek, který je mimochodem přihlášen i do řádné rozpravy. Tak, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Jenom faktická poznámka k mému panu předřečníkovi, abych upravil předřečníkovi jednu drobnost na pravou míru. Před vystoupením paní ministryně nevystoupili všichni členové opozice s přednostním právem, pouze pět předsedů politických stran, nikoliv všichni s přednostním právem. S přednostním právem je tam daleko více osob. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: A protože se debata protahuje, tak se mi tady nakumulovaly omluvy, takže já už je přečtu, protože už je jich povícero. Pan poslanec Vlastimil Válek z pracovních důvodů se omlouvá na celý jednací den. Paní poslankyně Karla Maříková z pracovních důvodů... Pardon. Pan poslanec... (k posl. Podalovi.) Pane poslanče, paní poslankyně Karla Maříková vás omlouvá z pracovního důvodu, takže to asi nepůjde, takže vy se omluvte sám. Jestli mi to tady klidně písemně pojďte napsat, takže to tady odložím. ***