(12.40 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já už se pokusím být také poměrně stručný. Myslím, že průběh debaty nám ukazuje, že ten návrh zákona opravdu není v tuto chvíli zralý na projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny. Jestliže přicházejí, a to i z vládních stran, lidé a říkají "měly by se tam ještě některé věci dodělat", stejně tak přicházejí představitelé menších opozičních klubů a říkají některé věci, se kterými bychom se snad dokázali výhledově smířit, pokud by došlo i k nějakému posilování práv opozice. Jsou tady dány čistě jenom jako omezení opozice, a to bych zrovna řekl, že například právo veta dvou poslaneckých klubů je v této Sněmovně nejčastěji používáno představiteli vládních stran při zařazování nových bodů na plénum Poslanecké sněmovny, protože vládní strany obvykle si nejsou jisté hlasováním svých poslanců, tak proto raději vetují body, které nechtějí, aby byly probírány. (V sále velmi hlučno!)
Já se domnívám, že ten návrh fakt není připraven takovým způsobem, aby mohl být projednáván. Kladu to trošku panu předsedovi Vondráčkovi za vinu. A to, jak jsem říkal, že v té zpravodajské zprávě budu vlídný, tak tady říkám, že myslím, že zrovna toto je lehce neodpracováno. Že prostě věci, jako je jednací řád, které musí najít většinový konsenzus, se holt musí obcházet poměrně mnohem déle, než že k tomu svolám tři nebo čtyři schůzky, ve kterých ještě většinou vystupují úředníci.
To, co je předloženo, a už to tady bylo řečeno, snad s výjimkou projednávání zpráv nepřináší nic zásadně pozitivně nového. Jediné k čemu má dojít, je prodloužení oné třicetidenní lhůty pro projednávání třetích čtení - středa až do večerních hodin. Ale také zase jsme dneska viděli, ta lhůta nám k ničemu dobrá není, protože stejně není co projednávat. Fakticky jsme v situaci, že většinu věcí nemáme projednanou v prvním čtení, vláda žádné vlastní návrhy nenosí, které by chtěla prosazovat. Zaplať pánbůh za to samozřejmě. Zaplať pánbůh za to. Buďme rádi, že vláda a její schopnost produkovat nějaké normy je velmi nízká, je dobře, že tady nemáme nové zákony. Ale v tomto směru zefektivňovat Sněmovnu nutné podle mého názoru v žádném případě není.
Já bych se klonil k tomu, abychom tento návrh vrátili navrhovateli k dopracování. On si nepochybně zváží, jestli se pustí do práce na případné novele jednacího řádu s vyšší mírou komunikace se všemi ostatními a s tím, že by taková novela jednacího řádu třeba měla platit od příštího volebního období v souvislosti s tím, že bude docházet k celé řadě změn souvisejících i s eSbírkou a s dalšími předpisy, které jsou tady potřebné, ale aby z toho nečouhala jak sláma z bot.
Potřeba vládní většiny a zrovna dnes silného hnutí ANO, které tady pan předseda zastupuje, si nějak upevnit svoje slovo, pozici v Poslanecké sněmovně, to je velmi nerozumné. Říkám vám to z dlouhodobé zkušenosti. Občas jste ve vládě, ale občas se vám také klidně může stát, že jste v opozici, a proto je dobré ten jednací řád mít nastaven tak, aby vládní a opoziční možnosti a role byly vyvážené.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a dále je přihlášen s řádnou přihláškou pan poslanec Zbyněk Stanjura. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. My jsme tady neseděli v těch minulých obdobích, takže skutečně asi nemáme potřebu si navzájem vyčítat, kdo komu šlápl na kuří oko ohledně mimořádných schůzí Sněmovny. Já si obecně myslím, že v případě, že opozice je nesvolává nějak extrémně často, tak by mohlo být slušností od koalice umožnit jejich řádné konání včetně schválení programu a projednání navržených usnesení. Myslím, že třeba náš klub je nesvolává tak často, aby byl důvod je blokovat už ve fázi návrhu programu. Takže já jsem třeba nemohl reagovat na paní ministryni Schillerovou, jakožto poslanec, který je zodpovědný za rozpočtové otázky v našem klubu, ale nemám přednostní právo.
Co se týče toho zákona o jednacím řádu a efektivity jednání, tam jsou dva okruhy témat. Jeden okruh témat jsou čistě praktické věci, jako jak to udělat, abychom státní závěrečný účet projednali včas, aby věc, která nikoho politicky extra nepálí, prostě nezůstala viset někde na konci v nějakém bloku, kde shodou okolností je v tom bloku jedna kontroverzní věc. Tak to je jeden okruh témat. A druhý okruh témat je nastavení pravomocí a práv mezi opozicí a koalicí. Bohužel v tom současném jednacím řádu to funguje tak, že když chce opozice upozornit na to, že s něčím výrazně nesouhlasí, tak musí hodně mluvit. Taková je dneska konstrukce toho jednacího řádu, že pokud my chceme říct, že s EET zásadně nesouhlasíme, tak musíme prostě mnoho schůzí argumentovat proti EET. Pak si po čase někdo všimne, že asi opozice má s tímhle zákonem problém, protože už se to projednává na šesté schůzi, tak asi je zjevné, že se to někomu nelíbí.
My se rozhodně nebráníme tomu, aby tento mechanismus, kdy se nesouhlas vyjadřuje mluvením na plénu, byl nahrazen nějakým jiným mechanismem, kde například několik politických klubů požádá o to, aby se tyhle zákony zdržely, nebo aby se zvedla některá třeba kvora pro schválení nějakých návrhů nebo pro předřazení v pořadu a podobné věci. Tomu my se rozhodně nebráníme, aby místo toho, abychom tady museli hodně mluvit, se našel jiný mechanismus, který umožní vyjádřit to samé. To znamená, vyjádřit silný nesouhlas s nějakým zákonem. A pokud se podaří tenhle mechanismus nalézt, tak za nás to je akceptovatelný kompromis. Stejně tak ve vztahu k prodloužení lhůt na třetí čtení nebo k těm vetům. My s tím a priori nemáme problém, ale přijde nám nespravedlivé, když ve chvíli, kdy koalice posiluje svoji moc prosazovat zákony, současně nedává opozici žádnou kompenzaci ve smyslu například toho, že se projednají jeden jednací den návrhy opozice, nebo něco podobného. Druhá věc je, že je extrémně nespravedlivé to, co předvádíte vůči malým klubům. Protože ten původní jednací řád byl konstruovaný na základě volebního zákona, který platil do roku 1998. Na základě tohoto volebního zákona nebylo možné, aby ve Sněmovně existoval klub, který nemá deset poslanců. Až do roku 1998 platilo, že pokud strana získá ve volbách pět procent hlasů, tak má alespoň deset poslanců. To se odráží v řadě ustanovení jednacího řádu. Dneska to bohužel, a nevyčítám to hnutí ANO, může za to ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy, kdy zničily ten volební zákon do značné míry a došlo k tomu, že malé kluby potřebují zhruba dvakrát více hlasů na jedno poslanecké křeslo než ty kluby největší, takže v důsledku narušení toho poměrného systému ve volebním zákoně došlo k tomu, že existuje možnost, že máme tady poslanecký klub s šesti poslanci. To dříve nebylo možné. A tak byl původně ten jednací řád navržený a od něj se odvozují ty kvóty.
Takže skutečně, aby to bylo ekvivalentní, tak by to mělo platit tak, že za každou započatou desítku poslanců, to by mělo být ekvivalent třeba toho jednoho klubu, že když STAN má šest poslanců, tak se má automaticky počítat jako deset, protože to odpovídá těm pěti procentům, což je deset poslanců ze dvou set. Takže, aby to bylo spravedlivé, tak ty kvóty mají být nastaveny tak, aby skutečně ty minimální jednotky, po kterých se to sčítá, je deset poslanců. Takže to je za mě zásadní námitka proti vašemu návrhu, přestože se to Pirátů žádným způsobem netýká.***