(13.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Tolik k návrhu zákona. Skutečně bych doporučoval stažení, jinak jsme připraveni hlasovat pro vrácení k přepracování a jsme připraveni na tom dál spolupracovat. A říkám, pokud jsou kontroverzní body, my radši doporučujeme je z toho vyndat, navrhnout to v devadesátce, ať mají všichni jistotu, že se tam něco nestane. Já rozumím předsedům klubů, že nemohou garantovat, že nepadne žádný pozměňovací návrh, a nemohou garantovat, jak to hlasování dopadne. To prostě nejde podle Ústavy. Tak pokud se chceme vyhnout těmto nebezpečím a obavám, tak vytvořme text, který podepíše za každý klub jeden, nebo aspoň sedm klubů, já nevím kterých, a dejme to v devadesátce. Pak to má smysl a pak to jsou změny, které mají naději na úspěch.
A já se vždycky ptám - protože mnozí z nás, říkám z nás, nejenom z vás, hovoří o tom, abychom zefektivnili práci Sněmovny - čím to budeme měřit, jestli je práce efektivní. Počtem projednaných bodů? Počtem přijatých zákonů? Počtem opakovaných novel těch zákonů, které jsme už přijali? Já prostě nevím. Pro nás je měřítko efektivity velmi jednoduché - abychom přijali kvalitní zákony, které se nemusí ihned opravovat. A zažil jsem tady třetí volební období, takže budu mluvit o všech třech volebních obdobích, i o tom, ve kterém jsem byl vládní poslanec, kdy tady stáli ministři ve třetím čtení, nebo při senátní vratce, připouštěli, že opozice nebo Senát má pravdu, ale prosili o schválení toho návrhu zákona s tím, že se okamžitě rozeběhnou práce na novele. Ve všech třech volebních obdobích, ve všech čtyřech vládách, nebo pěti vládách, které jsme tady během těchto třech volebních období měli. To není žádná efektivita.
Takže prosím, až příště budeme mluvit o efektivitě... Rozumím tomu, že když máme tři roky staré zprávy, které nikoho nezajímají, že bychom je mohli projednat.
K návrhu pana poslance Votavy, ke státnímu závěrečnému účtu. Podle mě k tomu nemusíme měnit zákon. Stačí udělat politickou dohodu na grémiu a tou dohodou se řídit. A pak když přiběhne někdo z ministrů, že potřebuje něco urychleně předřadit a předsunout, mu říct ne. Tady máme státní závěrečný účet, my jsme se na něm domluvili. Až ho projednáme, tak hned ten příští bod může být ten akutní, který hoří ministru. Fakt na to nemusíme měnit zákon. My jsme na to připraveni, protože po pravdě řečeno, opozici se příliš nechce detailně argumentovat k výsledkům hospodaření z předminulého roku. Byla jiná vláda. Už to nikoho nezajímá. Byly jiné trendy, jiná ekonomická situace. Už to nikdo nepamatuje. Takže ta věc je čistě formální.
Vždyť si vezměte, jak to probíhá teď. Máme rozpočtové kapitoly z roku 2017. My jsme teď měli na rozpočtovém výboru, na volebním výboru. Máme harmonogram projednávání a tady to pak stojí. Takže podle mě na to stačí... A ten návrh je racionální. Jenom si myslím, že k němu nemusíme měnit zákon a že se může udělat nějakou politickou dohodou. Platí to o mnohých dalších nápadech, které tady dneska padly v obecné rozpravě, že se to dohodou dá upravit bez změny zákona.
A dávám k úvaze. Pokud vláda nebo vládní většina chce přistoupit k nějakému omezení práv opozice, tak ať například zváží možnost, že o programu mimořádné schůze se nehlasuje. Že pak vládní většina nehlasuje pro navržené usnesení, nebo pro opoziční návrh, je přece jasné. Ale pomohlo by to mně jako předsedovi klubu. Říkáte, že mám přednostní právo, že mám tu výsadu. Ale mám taky tu povinnost, když ostatní nemohou, abych já sám spolu s předsedou strany reprezentoval stranu ve všech otázkách, kterým se třeba ani odborně nevěnuji, a nemohu kolegům, kteří se tomu věnují, když se podívám, v bezpečnostním, obranném, zdravotním, sociálním výboru, výboru pro životní prostředí, tak musím já vlastně tlumočit jejich názory. Výsledek hlasování je pravděpodobně stejný. A myslím si, že by to pomohlo všem. Je to věc do diskuse a k úvaze.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než postoupíme dále, seznámím vás s omluvenkou. Omlouvá se nám pan poslanec Kobza od 12.45 do konce jednacího dne z důvodu pracovního jednání.
A je zde s faktickou poznámkou pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, směrem k panu Stanjurovi vaším prostřednictvím. Tak víte, jak to dopadá s těmi dohodami. Prostě sichr je sichr. A sichr je, když je to v tom zákonu přímo uvedeno, protože - a teď mluvím i jako vládní poslanec - někomu se to někdy hodí, aby se to projednávalo, někomu se to někdy nehodí. Takže pak je dohoda jaká? Žádná.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byla faktická poznámka. V tuto chvíli nemám dalších faktických poznámek ani přihlášek do rozpravy. Stejně tak to vypadá, že se nikdo do rozpravy nehlásí z místa, takže rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Prosím, pane předsedo. (Hluk v sále. Někteří poslanci se balí a jsou na odchodu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nedělal jsem si vysloveně poznámky, abych reagoval na všechny příspěvky. Obecně chci poděkovat za všechna vystoupení v druhé polovině dnešní diskuse. Nejdřív možná pár stručných reakcí přece jenom na pana Stanjuru.
Já si pamatuji těch šest dní, šest nocí jako divák.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedo, já vás přeruším a požádám o větší klid. Není slyšet. Skutečně bych chtěl požádat kolegy, kteří už třeba odcházejí, aby tak činili tiše. Prosím, pokračujte.
Předseda PSP Radek Vondráček: A k tomu mám jenom jedno. Já jsem tomu nerozuměl jako občan. Já jsem to prostě nechápal. Myslím si, že většina občanů republiky tenkrát nevěděla, proč to trvá šest dní, když to dopadne stejně, jak to dopadlo. A je to věc, která se prostě stává za těmito zdmi, že se tady nějakým způsobem ta věc řeší politicky.
Plně respektuji to, že ty kluby zastupují téměř dva miliony voličů, a snažím se to tedy svým jednáním vždy zdůrazňovat, že ten respekt je možná z hlavních hodnot našeho vzájemného chování. Na druhou stranu to právo mluvit za dva miliony zároveň přináší odpovědnost za dva miliony. Takže mě nemile překvapilo to, že za situace, kdy jste, prostřednictvím předsedajícího, měl informace o tom, jak vznikl termín schůze, že jste to svým kolegům neřekl. Takže jsme si mohli odpustit vytvoření toho dopisu. Na rovinu si řekněme, vy jste to nevěděl, že premiér tu nebude. Já to nevěděl taky. A řešili jsme to deset dnů dopředu. A už bych se k tomu nevracel.
Z úst Marka Bendy tady zaznělo, že ten návrh není úplně zralý, že by se měl vrátit k dopracování. Obávám se, že zralejší nebude. Neumím si představit, že by byl zralejší, protože pracovní skupina se sešla poctivě, řekla si, že třikrát, že nebudeme extendovat tu debatu. Každý měl právo říct, co si tam nepřeje. A tak se také stalo. A na tom, co je dneska předloženo, jsme se shodli, ať je ten komentář jaký chce. Já mám zápisy z těch schůzek a mám kopie mailů.
Já si umím představit, že by se to vrátilo a že by zřejmě ti účastníci diskuse byli teď nabitější více argumenty ze svých klubů, protože tenkrát s tím souhlasili. Jenom třeba když se podívám na prezenci, sešli jsme se 1. března 2018, omluvený byl pouze STAN a KDU-ČSL, ostatní tam byli. Tenkrát třeba co se týče omezení veta. K návrhu týkajícímu se práva veto se přítomní shodli na formulaci korekce: dva a více poslaneckých klubů mohou podat námitku za předpokladu, že počet členů odpovídá počtu poslanců, který stanoví základní kvorum dvacet, čtyřicet, padesát. Mezi přítomnými zaznělo, že diskuse k počtu členů poslanců by měla zůstat otevřená, konkrétně k § 90 a § 91 - mimořádné lhůty na projednání ve zkrácené době. O měsíc později, 26. dubna, kde také byl třeba i kolega Benda přítomen, tak už tady můžu jenom číst, Radek Vondráček pokračoval ve výčtu návrhů nejprve racionalizací úpravy procedurálního veta námitek, kterým by se sjednotila síla veta, a dále upravením možnosti paritního ustanovení sněmovní komise. Nad těmito návrhy byla také konstatována shoda.
V podstatě souhlasím i s panem předsedou Stanjurou, že to možná ani nezmění v tomto složení, že to nemá zásadní vliv, protože většinou se k vetu připojuje klub ODS a ten má dostatek členů na to, aby bylo dost vetujících poslanců. Jako příklad mohu uvést například hlasování o novém bodu paní poslankyně Rutové ve středu tuším, kdy se připojily tři kluby, bezvadně to zvládly. Jde o určitou proporcionalitu a vyváženost. Naprosto všichni se shodli na prodloužení pro třetí čtení. ***