(15.10 hodin)
(pokračuje Brabec)
A teď pár zajímavých čísel. Za existenci národního parku bylo vysázeno cca 15 milionů kusů nesmrkových sazenic. Kdyby přežily ve 100 procentech, což samozřejmě není možné, bavíme se pouze v teoretické rovině, tak bychom ovlivnili druhovou skladbu nastupující generace lesa pouze o 3 procenta. A za tuto výsadbu bylo zaplaceno zhruba 200 milionů korun. Trendy přirozené obnovy ukazují, což potvrzuje jak velkoplošná inventarizace, tak i biomonitoring, že průměrná hustota přirozené obnovy je přibližně 6 tisíc kusů nových semenáčků na hektar a z toho 80 procent je smrk. Zajímavý je jeho rostoucí podíl i v nižších nadmořských výškách. To ovšem zcela koresponduje s novými interpretacemi pylových záznamů a s popisy původních formací v Národním parku Šumava z poloviny 19. století.
Závěrem. Se sázením se v Národním parku Šumava počítá i nadále, ale jen v zóně soustředěné péče a v nižších nadmořských výškách, zejména na kontaktu s jinými vlastníky, a sázet se budou pouze nesmrkové příměsi a to už dělá Správa Národního parku Šumava od roku 2014. Když se pojedete podívat do Národního parku Šumava, já si myslím, že všichni, nebo velká většina z vás se tam občas jedete podívat, někteří třeba i častěji, jedete se podívat na některá ta místa, například kolem Plešného jezera, ale nejenom tam, tak vidíte, že ta přirozená obnova velmi dobře funguje.
Na ty otázky, které jste mi pokládal, pane poslanče, se mi hůř odpovídá, protože jsem neměl samozřejmě informaci ohledně těch sazenic, jak se snižuje počet sazenic. Já se domnívám, že ale odpověď na tu otázku je v té mé předchozí odpovědi. To znamená, jestliže se vlastně přirozeně obnovuje, a to nám příroda zajišťuje zdarma v rámci národního parku, tak potom samozřejmě bylo neefektivní držet tak velké množství smrkových sazenic, které samozřejmě znamenají i nějaké náklady s tím spojené. To je první věc. (Předsedající: Čas, pane ministře.) Pardon, když tak počkám na doplňující otázku, pokud bude.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím pana poslance o doplňující dotaz.
Poslanec Jan Zahradník: Pane ministře, to všechno je hezké. Ale ten ministr Bursík, co tam byl před vámi, to své rozhodnutí vydal v roce 2008, tedy po orkánu Kyrill, a zneužil tu situaci k rozšíření bezzásahovosti v Národním parku Šumava. To je nad slunce jasnější. Na to jste nějak neodpověděl. Vy jste mi spíš dal nějaké statistické údaje a samozřejmě citoval jste zákon.
A za druhé. To, že se od roku 2014 do roku 2018 snížila zásoba sazenic na desetinu, vlastně svědčí o tom, že na té téměř poloviční ploše zvýšené péče nehodláte příliš vysazovat. Přitom ale po pravdě základní dokument nemáte, nemáte zásady péče a ani se mi zdá, že příliš nespěcháte s jejich projednáním, a nemáte nakonec ani zonaci. Čili já tady vidím velké nebezpečí toho, že zalesňovat nebudete a že chcete ze Šumavy, nebo ekologové, kteří zatím tedy nějak řídí ministerstvo (upozornění na čas), tak chtějí přeměnit Šumavu celou na holinu.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan ministr bude reagovat. Prosím.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Tak za prvé ekologové neřídí ministerstvo, respektive neřídí ho nevládní organizace. Já věřím, že ho řídí ekologové, ale ne nevládní organizace, což neznamená, že v nevládních organizacích nejsou ekologové. Ale chci říct, že ho rozhodně neřídí nevládní organizace. To je první věc.
Druhá věc je, že nepochybně na Šumavě se sázet bude dál. A rozsoudí nás, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající, až historie. Ale věřte mi, že ty smrky nakonec přežijí pouze na Šumavě a v Krkonoších, v Krušných horách, v Jizerských horách nad nějakou nadmořskou výšku a všichni z republiky se tam za dvacet let budeme jezdit dívat, jak ten smrk vypadá. A tam budou žít. Takže určitě budeme zalesňovat tam, kde je to opravdu efektivní. A ten počet sazenic, ono to i vyplývá prostě skutečně z toho, že my bychom ty smrkové sazenice v této chvíli v zásadě v těch milionových počtech - to je mimochodem problém školek i ostatních, které mají dneska miliony smrkových sazenic, a on o ně není zájem v těch hospodářských lesích. A my se opravdu vracíme a velmi pravděpodobně se vrátíme tam, kde byly české země před třemi sty lety, kde bylo procento smrků někde kolem deseti procent. Dneska máme těch smrkových monokultur šedesát procent. Ale je nepochybné, že na Šumavě přežijí.
A k panu Bursíkovi, mému předpředpředchůdci, určitě chápete, že jakoby není asi úplně relevantní se k tomu vyjadřovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní bude interpelovat pan poslanec Elfmark pana ministra Hamáčka ve věci situace ve Vlachovicích-Vrběticích, aktuální stav. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Elfmark: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěl zeptat pana ministra Hamáčka na aktuální situaci ve Vlachovicích-Vrběticích ve Zlínském kraji, kde stále probíhá zásah po výbuchu muničních skladů. Minulý týden se v médiích objevila zpráva, že pyrotechnici přecházejí na dvousměnný provoz a důvodem má být maximální využití času pro hledání za denního světla. Chtěl bych se tedy pana ministra zeptat, jaký výsledek si od toho velitelé zásahu slibují a kdy se očekává, že by mohl celý zásah skončit.
Zároveň bych se ho rád zeptal, jaké následné záruky pro bezpečný pohyb budou mít obyvatelé Vlachovic-Vrbětic a zejména majitelé dotčených pozemků. V červenci loňského roku jsem totiž obdržel dopis od starosty Vlachovic, který se podivuje nad tím, že již v lednu 2018 byly části původně oplocených pozemků znovu zpřístupněny. Pan starosta se obává, že na pozemcích není bezpečné chodit, natož potom dále nějak hospodařit. Chtěl bych tímto požádat o více aktuálních a podrobných informací k zásahu a hlavně k zajištění bezpečnosti obyvatel.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana ministra o odpověď.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Vážený pane poslanče, nejprve bych rád uvedl, že problematika řešení té situace ve Vlachovicích-Vrběticích spadá vedle Ministerstva vnitra i do působnosti Ministerstva obrany. Tím se nijak nevymlouvám, pouze uvádím přesně aktuální stav.
Všichni víme, že v říjnu a prosinci 2014 došlo k výbuchu muničních skladů, do okolí byla rozmetána uložená munice, v místě události byly složkami integrovaného záchranného systému zahájeny záchranné a později i likvidační práce, které mimo jiné spočívají v odstranění nevybuchlé i vybuchlé munice včetně komponent. Nicméně s ohledem na charakter mimořádné situace bylo a je nutno provést hloubkovou asanaci dotčených pozemků. Usnesením vlády číslo 140 ze 17. února 2016 bylo pro pozemky uvnitř původního areálu schváleno řešení, které navrhovalo Ministerstvo obrany, což je odkup nebo směna pozemků do rukou státu, respektive Vojenských lesů a statků České republiky, státního podniku. Je to proto, že hloubkovou asanaci dotčených pozemků může totiž ze zákona provést pouze jejich vlastník. To znamená, uvnitř toho původního areálu probíhá odkup pozemků s cílem tedy následné hloubkové asanace. Z hlediska fyzického zajištění té hloubkové asanace, která by měla přinést následné bezproblémové využití pozemků uvnitř areálu, zajistí toto stát bezprostředně po vyřešení majetkových vztahů a fyzickém převzetí pozemků Vojenskými lesy a statky. Nicméně vedle výše uvedeného musíme také připomenout, že oblast zasažená nevybuchlou municí či jejími součástmi je mnohem větší než samotný bývalý muniční areál a to území, které je zapotřebí hloubkově asanovat, je mnohem rozsáhlejší. Je to 1 500 metrů od skladu číslo 16 a 1 000 metrů od skladu číslo 12.
Teď aktuálně projednáváme v rámci Ministerstva vnitra několik variant řešení, jak postupovat dál. Rozhodnutí ještě nepadlo. Problém je v tom, že naše rozhodování ovlivňuje především složitost jednání s vlastníky pozemků, protože na tom území je zhruba 500 vlastníků pozemků. Takže těch variant je několik. Nejprve budeme muset vypořádat pozemkové vztahy a až potom by tedy mohlo dojít k té hloubkové asanaci mimo ten areál. Co ale můžu říci už teď, je to, že likvidaci nalezené munice bude provádět podle zákona o policii pyrotechnická služba Policie České republiky. Takže já vám v této fázi nemohu říci, jakou variantu zvolíme. Chci vás jenom ujistit, že z pohledu Ministerstva vnitra je pro mě tím rozhodujícím kritériem co nejmenší zátěž obyvatel přilehlých obcí jakožto i vlastníků pozemků, které se nacházejí mimo ten původní areál.
Co se týká dopisu pana starosty, já jsem s ním jednal a jsem s ním v kontaktu, a jestliže jakékoliv řešení zvolíme, tak ho budeme volit i s ohledem na stanovisko a názor místní samosprávy.
Jinak k tomu dvousměnnému provozu. Jde nám prostě o to využít na maximum kapacity, které jsou na místě, a zrychlit celý proces, aby ta složitá situace, která tam je, netrvala déle, než je nezbytně nutné.
Takže vás chci ujistit, že jakmile padne rozhodnutí, jakou cestou ve vztahu k tomu území mimo oplocený areál se dáme, tak vás budu bezprostředně informovat. A stejně tak budeme informovat příslušné představitele samosprávy, ať je to Zlínský kraj, potažmo obce, které se nacházejí v bezprostředním okolí areálu. ***