Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

38.
Návrh poslanců Barbory Kořanové, Martina Kupky, Ivana Bartoše, Pavla Jelínka,
Pavla Kováčika, Jana Chvojky, Jana Bartoška, Heleny Langšádlové, Věry Kovářové
a dalších na vydání zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů
/sněmovní tisk 447/ - prvé čtení

Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 447/1. Požádám paní poslankyni Barboru Kořanovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů, a pana poslance Jana Kubíka, který je zpravodajem pro prvé čtení. Je tady pan kolega Kubík? Ano, je tomu tak. A nyní tedy, paní poslankyně, požádám vás, abyste předložený návrh uvedla jako zástupce navrhovatelů. Ještě než vám dám slovo, požádám sněmovnu o klid, aby bylo paní předkladatelce dobře rozumět. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Kořanová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, jsem velmi šťastná, že mohu být jako jeden z předkladatelů tohoto návrhu zákona o právu občana na digitální služby. Pro mě osobně a věřím, že nejen pro mě, je to zákon revoluční, neboť v podstatě umožní nám a ostatním občanům komunikovat elektronicky s veřejnou správou a v podstatě občan bude mít za určitých podmínek právo soudně se domáhat, aby úřad mu tuto elektronickou komunikaci umožnil. V podstatě jde o to, že občan si bude moci elektronickým způsobem řešit online své životní situace, opět za určitých podmínek.

Já jsem velmi ráda, že tento zákon přišel takhle brzy na pořad dnešní schůze. V podstatě tento zákon... (Obrací se k předsedajícímu, že neslyší ani sama sebe.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás přeruším, paní poslankyně, a požádám sněmovnu o klid! Pokud vedete jiné debaty, a věřím, že jich je dostatek vzhledem k tomu, jak jsme změnili program schůze, tak je veďte prosím v předsálí a paní navrhovatelku nechte v klidu odůvodnit tento návrh. (Poslankyně chce již hovořit, ale předsedající ji přerušuje.) Ještě chvilku, paní poslankyně. Já opravdu ještě nevidím dostatek klidu ve sněmovně. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Barbora Kořanová: Moc děkuji. Já vím, že tento zákon není úplně populární, moc lidí nezajímá, ale přesto já jsem velmi šťastná, že ho dnes budeme projednávat, takže děkuji, pane předsedající.

V podstatě tento zákon je součástí programového prohlášení naší vlády. Je také součástí koncepce Digitální Česko našeho vládního zmocněnce pro IT a digitalizaci Vladimíra Dzurilly. Jsem velmi šťastná, že po téměř roce projednávání a příprav tohoto zákona, že se na něm podíleli v podstatě politici, poslanci napříč politickým spektrem. Návrh podepsalo téměř 140 poslanců.

Děkuji moc za spolupráci nejen všem stranám, ale také ICT unii, Hospodářské komoře, už zmíněnému vládnímu zmocněnci. Musím říct, že jsem byla opravdu velmi šťastná, a doufám, že přijetím tohoto zákona se posuneme na žebříčku v oblasti eGovernmentu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Barboře Kořanové a nyní budeme pokračovat zpravodajskou zprávou. V prvním čtení je zpravodajem pan poslanec Jan Kubík. A zase, jakmile se sněmovna uklidní... Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Kubík: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jelikož se jedná o poslanecký návrh, který má podporu napříč všemi stranami a již získal svou podporu, tak budu velmi stručný.

Žijeme v 21. století a internet je běžnou součástí našeho života. Není problém si přes internet založit bankovní účet, půjčit si peníze, závazně objednávat služby nebo si nakoupit. Fyzické a právnické osoby však často narazí, pokud chtějí online komunikovat s našimi úřady. O tomto zákonu jsme již slyšeli a četli mnohé. Tento návrh přináší revoluci tím, že každému dává právo komunikovat s úřady elektronickou cestou a úřadům naopak povinnost toto umožnit. Samozřejmě tím není dotčena možnost osobního jednání na úřadech tak, jako je to doposud. Výjimkou by měly být případy, které prokazatelně online provést nelze, např. fyzické vydávání SPZ.

Na základě tohoto zákona by měla vláda do 12 měsíců od nabytí jeho účinnosti vydat katalog agend a následně je v dalších čtyřech letech realizovat. (Trvalý neklid v lavicích.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás přeruším a požádám znovu sněmovnu o klid! Už jednou jsem konstatoval, že pokud vedete jinou rozpravu nad jiným tématem, než je právo na digitální služby, zásadně v předsálí! Nebo přeruším jednání! Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Jan Kubík: Zákon bude mít na občany pozitivní dopad, jelikož jim přináší nová práva a omezí např. povinnosti dokládání skutečností, o kterých již veřejná správa údaje vede či které lze získat ze záznamu v základních registrech. Měla by tedy odpadnout nutnost dokládat cokoli, co již bylo jednou doloženo. Úřady by si měly údaje sdílet mezi sebou. Zároveň poskytuje občanům slevu 20 % ze správních a soudních poplatků v případě, že zvolí právě elektronickou komunikaci.

Základní nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatele služby právo na digitální službu, tedy na využití skutečné elektronické veřejné správy. Základním cílem a zároveň důvodem k předložení návrhu zákona je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální, avšak objektivně digitalizované služby, a zároveň ustanovení odpovídající povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.

Vzhledem k široké podpoře očekávám hladký průběh schvalování a prosím vás o podporu tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu. První je přihlášen pan poslanec Martin Kupka, poté pan poslanec Ivan Bartoš a poté pan poslanec Ondřej Profant. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené členky vlády, milé kolegyně, milí kolegové. Zákon, který teď projednáváme, má opravdu ambici být průlomový, a to hned v několika ohledech. Ten první ohled, ta první rovina je konečně výrazně posunout dopředu digitalizaci v České republice. A tím nemyslím digitalizaci, která se často prezentuje jako digitalizace pro digitalizaci, kdy vznikají nové povinnosti, nové úkony, ale jsou jenom digitální. Ten zákon nedělá to, na co bohužel se často hřešilo, že jenom přeloží to, co máme v papírové podobě, jednoduchým způsobem do digitální. Ten zákon má opravdu reálnou šanci zrychlit digitalizaci v rámci České republiky.

Hlavní nástroj, proč to ten zákon může udělat, totiž spočívá v tom, že překonává tradiční český resortismus. Že je schopen v tomto směru se podívat na občana, na povinnosti státu z jiného úhlu pohledu než jiné zákony. Jak zaznělo, tohle není zákon, který by občanům přidělával nějakou novou povinnost. To je zákon, který naopak občanům dává práva. Dává právo, aby pokud se rozhodnou se státem komunikovat elektronicky, tak aby to stát respektoval, přizpůsobil se tomu a v takovém případě ty služby opravdu elektronicky poskytoval, a sám tím ve výsledku ušetřil finanční prostředky. Protože to je klíč, to je zásadní a řekl bych úplně základní intence, proč jsme s tím zákonem přišli. A jak zaznělo, přicházejí s ním - a tady se podařilo najít shodu napříč politickým spektrem a podařilo se také najít shodu napříč odbornou veřejností. To bych tady také rád zdůraznil. Rád bych zdůraznil také přístup ICT unie a Zdeňka Zajíčka, který celou přípravu toho zákona řídil, a díky jeho iniciativě tady teď vlastně můžeme o tom zákoně debatovat.

Já zkusím, byť to tady trochu zaznělo, zmínit, v čem ten zákon opravdu může být prospěšný. Zkusím zmínit konkrétní aspekty, aby bylo patrné, že to není akademická úvaha, že to není salonní diskuse, která by se vedla buď v odborných kruzích, nebo politická diskuse, která by se vedla tady ve Sněmovně.

Jedna z věcí, kterou ten zákon opravdu může přinést, je, že nebudeme potřebovat vytahovat z peněženek několik různých dokladů, ale že stačí jeden doklad. Jeden dokument, který prokáže vaši identitu, a stát všechno ostatní, co má ve svých registrech, už bude schopen dohledat sám. A co je důležité - bude mít ty údaje díky tomu mnohem aktuálnější, mnohem přesnější, protože ta plastová kartička je jenom nějaké osvědčení. Ta data se skrývají za ní a díky tomuto zákonu budou dostupná.

Pokud se rozhodnete důvěřovat státu a dát mu právo, aby sdílel mezi jednotlivými resorty, mezi jednotlivými agendami vaše údaje, tak to také bude znamenat, kromě toho, že nebude nutné se prokazovat mnoha doklady, že automaticky úřady známé údaje vyplní do automatických formulářů samy, samy je vyhledají, samy s nimi budou pracovat. Myslím, že jsme všichni zažili mnohokrát to, kdy musíme na úřadech vypisovat znovu a znovu údaje, které stát už dávno má, nebo dokladovat nejrůznější výpisy z rejstříků, přestože ten úředník by si je velmi snadno mohl vyhledat sám. I v tomhle směru zákon opravdu nabízí průlomové řešení, protože od tohoto okamžiku to bude povinnost na straně státu. V okamžiku, kdy dáte souhlas se sdílením těch údajů, tak od toho okamžiku s tím stát tak musí nakládat a nesmí po vás chtít, abyste znovu a znovu předkládali to, co dávno má.

Další z podstatných důvodů, proč jsem přesvědčen, že to je průlomový zákon, je, že nabízí také inventuru toho, co stát už dělá a co by dělat elektronicky měl. Počítá totiž s tím, že ve lhůtě do jednoho roku vznikne katalog digitálních služeb. Ten katalog digitálních služeb bude ta reálná inventura všeho, co stát po lidech chce, co se odehrává na jednotlivých úřadech. Následně bude vláda rozhodovat o tom, v jakém čase s limitem čtyři roky se ty digitální služby budou zavádět. Kdy tedy se ke své službě, třeba stavebního řízení, elektronicky doberete, kdy se doberete jiné elektronické agendy, kterou by stát už poskytovat mohl, ale zatím třeba neposkytuje.

To je naprosto konkrétní nabídka. Proto také říkám, že ta diskuse nebude salonní, má tyhle jasné časové kontury a na vládu klade jasný nárok, pokud se pod něj už jednou podepsala Poslanecká sněmovna napříč poslaneckými kluby, že to je závazek myšlený vážně a že to znamená tolik nemluvit o digitalizaci, ale převést to do reálného života, do reálné praxe v podobě digitálních služeb, které občan opravdu bude moci využívat.

Na úvod jsem zmínil, že průlom se odehrává v tom, že nabízí překlenutí tradičního českého resortismu. Protože úředník přirozeně musí postupovat tak, že když k něčemu nemá právní zmocnění, tak to neudělá. Tento zákon ale jasně říká, že má zmocnění pro to sdílet údaje, zapisovat je do registru tak, aby je všechny ostatní agendy mohly využívat a aby nemusely po občanovi znovu a znovu chtít to, co jednou stát získal.

Jsem přesvědčený, že příklady mnoha jiných států, které nás předběhly v elektronizaci stavebního řízení, dávají dobrý příklad, že to je konkrétní, hmatatelný pozitivní efekt, že má vliv na to, jak se lidem v těch zemích žije. Že to reálně přispívá k tomu, aby se i ekonomice v tom státě dařilo lépe, protože prostě bude stát schopen zvládat státní službu elektronicky efektivněji. Nebude k tomu potřebovat stále víc a víc lidí, nebude k tomu potřebovat stále víc a víc peněz a také k tomu nebude potřebovat stále víc a víc času.

Toto jsou konkrétní pozitivní dopady zákona. Pevně doufám, že v rámci projednávání se pro něj podaří získat podporu a že se potvrdí, že ten souhlas vyjádřený téměř stočtyřicítkou podpisů se zhmotní v podobě co nejrychleji a správně přijaté zákonné normy. Děkuji mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Kupkovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Ivan Bartoš, připraví se pan kolega Ondřej Profant. Pane předsedo, máte slovo. (V sále je hluk.)

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, pane předsedající. Chtěl bych se jen omluvit Ondrovi Profantovi, že jsem ho předběhl, on se hlásil řádně, my jsme se úplně nedomluvili na pořadí.

Chtěl bych vyzdvihnout ještě jeden aspekt toho, jakým způsobem se tento poslanecký návrh sem na plénum Poslanecké sněmovny dostal. Myslím si, že se ukazuje, a možná to bude i v dalších oblastech častější, že je na klíčových otázkách možná domluva napříč spektrem skrze jednotlivé kluby v Poslanecké sněmovně, samozřejmě s různou mírou aktivní participace. Viděli jsme to například, když se řešilo umožnění urychlení výstavby liniových staveb. Je to tento případ, kdy pod výbory v Poslanecké sněmovně vznikají platformy, které úplně nekopírují rozložení kompetencí jednotlivých výborů, ale scházejí se na nich poslanci a odborníci tu třeba z oblasti zdravotnictví, protože digitalizace se týká i oblasti zdravotnictví, tu z oblasti dopravy. Já jsem rád, že se nám tuto platformu podařilo kočírovat pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Doufám, že i v budoucnu se tady pod těmi pracovními skupinami podaří nějakým způsobem vhodně společně navrhnout řešení pro oblasti digitalizace stavebního řízení, či třeba onu legislativu, která by umožnila využití identifikace v komunikaci státu skrze identity, které by ověřovaly bankovní instituce.

Teď lítalo éterem hodně takových těch zahraničních cest, a zda jsou přínosné, nebo nejsou. Já musím říct, že v otázkách přípravy tohoto návrhu zákona, kdy jsme například byli na dvoudenní velmi vytížené pracovní schůzce v Anglii v GOV.UK, i konzultace v Estonsku, se nám prostě daří pozitivní příklady překlápět do řešení, které následně navrhujeme. Ostatně Ministerstvo pro místní rozvoj, Vlado Dzurilla i třeba výbor pro veřejnou správu byl teď ve Finsku, kde jsou zase světovými lídry v otázce digitalizace stavebního řízení, využívání digitálních map. Takže ano, pokud se na zahraniční cesty s výborem jezdí, může to mít takovéhle efekty a já jsem za ně rád a jsem rád za to, že jsme ty zkušenosti z Anglie mohli i zúročit v návrhu tohoto zákona.

Chtěl bych poděkovat zástupcům vlády, vládě i ministru Hamáčkovi. To, aby tenhle zákon přistál sem do prvního čtení, jsme podpořili v jednu chvíli podpisem memoranda, kde samozřejmě podpis Ministerstva vnitra, které má stále kompetenčně digitalizaci jaksi v gesci, byl zásadní, i podpora premiéra, která tedy nebyla pouze deklarovaná, ale byla skutečná, protože vláda své finální stanovisko dala souhlasné, byla velkým přínosem pro to, aby v tak krátké době od představení, i když příprava trvala vlastně devět měsíců, tady byl ten zákon v prvním čtení.

Chtěl bych upozornit ještě na dvě věci. Hovoříme tady o střechovém zákonu, který bude vyžadovat další legislativní změny. Sice je navržen tak, že to není přímé vyžadování těchto legislativních změn, protože prostě platí to obecné pravidlo v zákoně a ostatní zákony třeba tu komunikaci definují, nicméně bude vyžadovat legislativní změny. A už teď máme v rukou s termínem probrat do 4. 6. změny zákonů z dílen Ministerstva vnitra, které reflektují potřeby této legislativy. Já doufám, že vždycky, když se k tomu dostaneme a bude to nějaká změna, která probíhá z důvodu tohoto zákona práva na digitální službu, tak nebudeme bojovat znovu a znovu. Skutečně teď ten materiál změn, které nesouvisí přímo s tímto zákonem, půjdou jako vlastní tisky, má zhruba 450 stran a zabývají se jím opět všechny strany a poslanci, kteří participovali na tomto návrhu. A já děkuji ministerstvům, že tento první balík, který pak bude následovat, připravila.

Asi poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, je to, že samozřejmě digitalizace je proces, který přinese náklady na jedné straně. On je záhy ušetří. Není to jenom to, že netisknete tisíce papírů a neukládáte je do archivu, ale je to v té práci i toho státního aparátu a těch úředníků, kteří prostě pracují s tím sdíleným fondem dat. Je důležité, aby až tyto peníze budeme uvolňovat, a Digitální Česko samozřejmě počítá s tím, že to přinese náklady v každém dalším roce, kdy se bude schvalovat rozpočet, tak to jsou ty náklady, které se protínají s tímto návrhem, nebo s tímto celým principem, který zavádí zákon práva na digitální službu. Nejsou to tedy žádné vícenáklady. Pokud chceme realizovat Digitální Česko, samozřejmě to bude stát peníze a na nás tady, na poslancích, i na opozici, i na vládních stranách, je, abychom dohlédli na to, aby digitalizace proběhla efektivně a transparentně.

Já rozumím tomu, že dodavatelé prostě budou soukromé komerční firmy, budou to třeba i velké firmy, se kterými nemusíme mít ty nejlepší zkušenosti. Proto neudělejme stejnou chybu, nedostaňme se, když tedy teď skutečně půjdeme všichni společně pět let digitalizovat, do situace, kdy jsme v nějakém vendor lock-inu, jako to vidíme třeba na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kdy ten nový digitální government bude dodán jako blackbox, kterému nebudou rozumět ani lidé, kteří ho používají, u kterého každá změna bude stát velké peníze, který bude nákladný, který bude mít špatné licence, nebude modulární, takže ho nebudou moct pro stejnou agendu využívat třeba na více ministerstvech. Takže pokud skutečně náš zájem je digitalizovat, a tento zákon věřím, že podpoří Poslanecká sněmovna, buďme prosím v následujících letech obezřetní, aby digitalizace proběhla čistě, transparentně a aby skutečně ve finálním součtu přinesla velké úspory do budoucna.

Já vám děkuji za podporu tohoto návrhu, i všem, kteří se z poslanců, i třeba z právního sektoru, i třeba z profesního sektoru na přípravě této legislativy podíleli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Požádám kolegu Ondřeje Profanta o strpení, pan kolega Václav Klaus se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Klaus: Já poslouchám tu debatu, takovou tu digitální, a tak jsem si to trošku přeložil do češtiny. Takže vlivný lobbista ODS pan Zajíček vymyslel digitalizační zákon, pan Bartoš se tady málem rozplakal blahem, jak je zákon skvělý, a pan předseda vlády to taky ještě podporuje. Takže to nevymyslíš. No ale ať žije digitalizace.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní dvě faktické poznámky - pana poslance Kupky a pana poslance Bartoše. Pan kolega Kupka s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Já přemýšlím, jak na takový nesmysl reagovat, protože ta interpretace je samozřejmě mimo mísu. Tady zazněly jasné, konkrétní důvody, jak to prakticky pomůže, jak to bude fungovat, aby to nezahlcovalo ať už veřejnou správu, nebo české občany další zbytečnou byrokracií, byť třeba elektronickou. Ten zákon směřuje k tomu, aby stát fungoval lépe. To je společný zájem. To, že se na něm podíleli odborníci, že se na něm podílela Hospodářská komora, já pokládám naopak za jednoznačné pozitivum, po kterém tady volají všichni, aby zákony, které přijímáme, vycházely také z reálné praxe a odpovídaly na to, co česká odborná veřejnost aktuálně žije a co by ráda prosadila i pro českou veřejnou správu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolegovi Profantovi ještě sdělím, že tady mám nejméně dvě faktické poznámky - Ivana Bartoše a Jana Lipavského. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Budu reagovat krátce. Jestli něco obdivuji na panu Klausovi a na jeho takovýchhle výstupech, je, že devět měsíců nebo deset měsíců práce, u které nebyl, která ho nezajímala, dokáže takhle trefně shrnout ve třech větách, které se nezakládají na pravdě už jen z toho pohledu, že já nějak nepodléhám zbytečným emocím, popsal jsem pouze věci tak, jak byly. Kdybyste na těch jednáních byl nebo vás ta digitalizace zajímala, tak byste možná takhle nemluvil. Takže já jsem se tu rozhodně nerozplýval, mé emoce jsou přirozené. Nejsem ten, kdo by vyřvával a hrál nějaká divadla na kamery. Prostě jsem popsal tu situaci. Tak si příště odpusťte takovéhle osobní věci. A já vás velmi rád potkám. Vy jste určitě odborník na řadu věcí, na bankovnictví. Účastněte se s námi těch pracovních skupin v projektu SONIA nebo digitalizace stavebního řízení. Je to moderní. Je to přínosné. Je to cool. Bude se vám to líbit. A pak třeba budete vystupovat s nějakým jiným vystoupením. Prostřednictvím pana předsedajícího jsem se na vás samozřejmě obracel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji panu předsedovi. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Lipavského. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedající, já to chápu tak, že pan poslanec Klaus hájí ty pravé konzervativní hodnoty, což je ten papír. A možná by se tím vyřešil i problém s kůrovcovým dřevem, že se z něj ten papír vyrobí. Tak opravdu tohle asi není ta cesta, kterou se chceme vydat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem taky jedním z těch, kteří podepsali tento návrh zákona. A jsem za to rád. Určitě v České republice chybí ve 21. století větší digitalizace nebo větší elektronizace státní správy. Je to dobrý krok a jsem rád, že se na něm dohodly politické strany napříč Poslaneckou sněmovnou. Ale chtěl bych, aby to nebylo vykládáno zle, udělat ještě malou rekapitulaci toho, co se udělalo, než se podal tento zákon, v rámci Ministerstva vnitra a českého státu. Protože jsem legislativec, který je tady delší dobu, tak jenom krátkou rekapitulaci pro případný záznam.

Myslím, že byla zásadní novela zákona o základních registrech, kterou koneckonců máme na programu. Ta reflektovala dosavadní zkušenosti s provozem a využíváním základních registrů státu.

Velmi dobrý zákon byl taky zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ten představuje moderní normu, která upravuje používání elektronického podpisu a dalších elektronických autentizačních prvků, což si myslím, že je taky velmi prospěšná věc pro občany České republiky.

Koncepční novela zákona o informačních systémech veřejné správy, která zefektivňuje řízení informačních systémů veřejné správy státem. Taky velmi důležitý zákon.

Novela zákona o občanských průkazech, která zavedla elektronické občanské průkazy jako hlavní prostředek elektronické identifikace občanů.

Zákon o elektronické identifikaci, který vyplnil poslední výraznou mezeru, která bránila využívání online služeb ve veřejném sektoru stanovením pravidel jednoznačné identifikace v elektronickém světě.

A v neposlední řadě také zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který zajišťuje, že i hendikepované osoby mohou používat online služeb veřejného sektoru.

Chtěl jsem udělat jenom krátkou rekapitulaci, že toto není první vlaštovka, ale že těch kroků, co se týče Ministerstva vnitra či i bývalé vlády, tedy té, co byla před tou vládou bez důvěry, byla spousta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A jsou zde dvě faktické poznámky. Jako první pan předseda Stanjura, poté paní poslankyně Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak mně to nedá, abych nereagoval na vystoupení svého kolegy předsedy poslaneckého klubu ČSSD vaším prostřednictvím. To je takový ten úřední jazyk. Já bych řekl úplně k ničemu. Klíčový úkol je, aby těch regulací, razítek, potvrzení bylo méně. To je klíčový úkol. Toho se ovšem sociální demokraté bojí jako čert kříže. Až ve druhém je umožnit těm, kteří chtějí, aby komunikovali se státem elektronicky. A to přináší tento návrh zákona. Takže takhle jednoduché to je. Samozřejmě pokud ten zákon schválíme a současně vláda bude přicházet s dalšími a dalšími regulacemi, příkazy, přestupky, tak to v zásadě ničemu nepomůže.

Takže ten zákon je dobře napsaný, má nějaký smysl. Ale to klíčové není ten seznam zákonů, který přednesl pan předseda Chvojka. Klíčové je snižovat počet razítek a potvrzení. Stát o nás ví úplně všechno a chce to po nás pořád dokola. Pořád občanku, rodné číslo, zdravotní pojišťovnu. Pořád dokola. Každé to ministerstvo to drží u sebe a nepustí to. To je ten základní problém. Takže ten zákon je dobře, přináší nějakou možnost. Ale ten hlavní úkol nás teprve čeká - snižovat byrokratickou zátěž občanů, učitelů, podnikatelů, lékařů, aby měli čas na svou profesi a nemuseli pořád něco zbytečně vyplňovat. A ne že jsme tady vyplnili poslední místo. Omlouvám se, ale je vidět, že to píšou úředníci, kteří neznají normální komunikaci mezi normálními lidmi. Všechny štve, že musejí pořád něco vyplňovat. To je ten klíčový problém.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Válková, poté pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Klaus. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Já tady promluvím opatrně za možná ty konzervativnější a starší z nás. Když jsem si četla ten zákon, který tedy samozřejmě jinak nepatří do oblasti mé působnosti, netýká se to ani justice, ani není komplikovaně napsaný, ale o to si myslím, že je důležitější říct, že je přehledný, srozumitelný a koncipovaný tradičně. Takže tady není ta zrada. A četla jsem si ho pozorně z jednoho důvodu. Hlavně jsem se soustředila na to, zda třeba ti z nás, kteří nechtějí z jakéhokoli důvodu digitálně přistupovat ke komunikaci s úřady, zda jim bude zachováno to dosavadní postavení, právo, možnost kontaktního místa. Nic, co by toto ohrožovalo, jsem tam nenašla. Teď jsem se utvrdila ještě jednou. Takže z mého pohledu na jedné straně pro ty, kteří si chtějí usnadnit pozici, výrazné usnadnění. Pro ty, kteří chtějí setrvávat v konzervativnějším stavu a postupně se učit, tak vítám to, že nejsou k ničemu nuceni. Tohle vždycky budu sledovat v zájmu nás, naší starší generace, konzervativnější, i spoluobčanů, kteří nejsou třeba tak hned pružně přizpůsobiví. Takže i já zvednu velmi ráda pro to ruku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní je tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Klaus, poté bych dal slovo panu poslanci Chvojkovi a poté pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, o podobě práva na digitální služby Hospodářská komora většinu z nás informovala už minimálně před rokem. Rok se o tom bavíme na skupině, o snižování podnikatelské zátěže, a rok víme, že to má význam, a všichni to podporujeme. Tak o to víc mě mrzí, že vlastně místo toho, abychom se bavili o těch změnách, tak tady zase řešíme, kdo na tom získá své politické body. Takže pojďme politické body hodit za hlavu a pojďme se bavit opravdu o podobě tohoto zákona. Myslím si, že je opravdu přelomový. A jsem rád, že Hospodářská komora se postarala o to, aby zákon podobného ražení vznikl. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Nyní prosím pana poslance Klause, poté pan předseda Chvojka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Navázal bych na pana poslance Stanjuru vaším prostřednictvím, protože o to tady jde. Kdyby to měl být přelomový zákon, tak to bude zákon, kde stát přestane občany buzerovat v nějakých jeho činnostech, ať už podnikatele, nebo občany. Mně osobně, a jsem asi trošku konzervativní, ale mně je úplně jedno, jestli mě stát buzeruje digitálně, nebo papírově, nebo jak. Čili to je to, oč tady běží. To by byl přelomový zákon.

Nyní tady řešíme technicistní zákon, kde jsem si jenom dovolil upozornit na takovou jako komickou část toho, co tady... tři řečníci se střídali, kteří většinou na sebe zuřivě útočí, a všichni to jednoznačně velebili, tak to mi přišlo na tom legrační, tak proto jsem vystoupil.

Ale znovu, až přijde čas, v této Sněmovně by měly být zákony, které budou odebírat byrokratické povinnosti občanům a firmám. A je úplně jedno jakou formou. Nicméně vám přeji všem tu radost z přijímání tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní tedy prosím pana poslance Chvojku.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Jenom krátce budu reagovat prostřednictvím vás, pane místopředsedo, na pana předsedu Stanjuru. Myslím si, že ten jeho pravicový, zbytečný výpad nebyl úplně v pořádku, protože já jsem přece neříkal nic, o čem tady mluvil pan předseda Stanjura. Já jsem mluvil přece jenom o tom, že my všichni, kteří jsme podepsali ten zákon, a bylo nás opravdu hodně napříč, nejsme žádnými pionýry, že doteď by to bylo tak, že všechno musí být na papíře, a odteď, když bude schválen tento zákon, který byl podepsán napříč, tak všechno už půjde tou digitální nebo elektronickou cestou. Prostě já jsem udělal jenom přehled toho, co se tady povedlo za ta poslední léta. Myslím si, že se toho povedlo dost, a jako příklad uvedu ještě jednou například elektronický podpis nebo elektronický občanský průkaz. Co to má co společného s byrokracií nebo nějakými nadbytečnými úkony veřejné správy? Naopak, to směřuje k tomu, aby ta komunikace byla jednodušší.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a nyní prosím pana poslance Kupku, po něm pan poslanec Blažek a paní poslankyně Kořanová s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Já chci znovu jenom odpověď na slova předřečníka, pana kolegy Klause, zdůraznit, že ten obrat se tady odehrává. Většina zákonů, které jsme projednávali, přinášela nějaké povinnosti. Tady ten zákon přináší lidem práva. Právo na to, aby - pokud si to vyberou, a to tady bude zaznívat opakovaně, ten zákon opravdu nikoho, pro koho není digitální svět vlastní, nenutí, aby najednou začal se státem komunikovat elektronicky. Zachovává všem, kteří jsou pro tu tradiční cestu, jejich tradiční cestu. Ale pro ty a pro stát, který za to platíme, tak po něm chceme - a to ten zákon přináší - aby se přizpůsobil a aby začal tedy odpovídat elektronicky a sám tím vlastně šetřil.

A jak je to s tím reálným ušetřením byrokracie? Mě tedy rozčiluje, když musím znovu a znovu ztrácet čas vyplňováním údajů, které stát dávno má, a otravuje mě, když musím někam předkládat dokument výpis z rejstříku trestů, když ten úřad jedním ťuknutím se na to může podívat. A to, že ten zákon přináší zároveň to, abychom i při tom byli dostatečně chráněni před expanzí státu, to ten zákon mimochodem zahrnuje také; a zahrnují to i datové schránky, že v tu chvíli bude stát povinen ukázat, kam se díval a jaká data využíval. V tomto směru je to zákon, který tradičně kombinuje efektivitu státní správy, kombinuje bezpečí pro občany, kteří dávají svá data k dispozici, a v tomto směru je to opravdu zákon, který se správně vydává do 21. století a nabízí moderní fungování veřejné správy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní prosím pana poslance Blažka, připraví se paní poslankyně Kořanová, poté pan poslanec Klaus. Pan poslanec Blažek tu zřejmě není, tudíž jeho přihláška propadá. Prosím paní poslankyni Kořanovou.

 

Poslankyně Barbora Kořanová: Děkuji za slovo. Já nechci, aby z té debaty vznikl ping-pong mezi kolegy a panem kolegou Klausem. Reaguji vaším prostřednictvím jak na pana Klause, tak na pana Stanjuru. V podstatě doplním pana kolegu Kupku.

Ano, to zjednodušování tady je - nejenom byrokracie, ale řekněte mi, co není zjednodušení. Je to zjednodušení. Je to prostě to, že vy, když vás zastaví policista na silnici nebo na dálnici, mu nebudete muset ukazovat řidičský průkaz, protože ten policista si to může vyhledat v základních registrech. Vy nebudete muset předkládat vysokoškolský diplom. Vy v podstatě jakýkoliv formulář jednou vyplníte a poté v podstatě, když se přihlásíte například na Portál občana, stát ten formulář vyplní za vás. Co na tom není jednoduché? Já myslím, že to je zjednodušení obrovské. Nebo například podepisování pomocí elektronického podpisu nebo využití bankovní identity, a to nejenom v souvislosti nebo ve vztahu ke státu, ale také k soukromoprávním subjektům, což znamená, že vy v podstatě si budete moci vyplnit smlouvu elektronicky s vodárnou, teplárnou a s dalšími soukromoprávními subjekty. Takže opravdu je to zjednodušení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní prosím pana poslance Klause. Připraví se pan poslanec Kováčik.

 

Poslanec Václav Klaus: Já už nebudu déle zdržovat. Není mým cílem dělat obstrukci.

První bod. Já úplně nevěřím takovým těm poslanecko-vládně-politickým lidem, když hovoří, jak se něco zjednoduší, že už bude jenom jeden registr, kde se to všechno krásně slije, a tak dále. Já jsem to zažil ve školství tisíckrát. Výsledkem bylo, že těch registrů bylo tisíc a celou ředitelskou nástěnku jsem měl polepenou přihlašovacími hesly a dalšími věcmi. Je možné, že teď nastane ten okamžik, kdy se to skutečně sjednotí. Já tomu akorát nevěřím.

Druhá věc, která se týká pana Kupky. Jak se to vlastně jenom zjednoduší a že je to právo těch lidí. No to je hezké, já s tím souhlasím. Ale ti lidé, když budou mít právo komunikovat elektronicky, tak to bude stát docela dost peněz a to zaplatí daňový poplatník, třeba nějaký dřevorubec. Čili ty peníze tam budou vydány od řady občanů, pro které to třeba není priorita. Čili je zcela legitimní se o této věci bavit a já jsem jenom upozornil na takovou tu zvláštní atmosféru. Že je vždycky podezřelé, když Sněmovna je tak z 99 procent jednotná, tak v tom je vždycky nějaké čertovo kopýtko. To je všechno. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní v tuto chvíli s poslední faktickou poznámkou pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Víte, co člověk, to názor. Každý si o tom myslí něco jiného. Každý má jiná očekávání od toho, co má tato věc přinést. Jenom jak probíhá rozprava - prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyni tady vedle bych rád sdělil, že řidič je povinen se sám prokázat, nebo prokázat totožnost na vyzvání orgánů policie a orgán policie si potom může následně ověřit v základních registrech, je-li to tak. Ale ten řidič je povinen na vyzvání prokázat, že je schopen, a měl by být i nadále, protože to je povinností řidiče. Ale může to být zjednodušeně. Není to o tom, že by si policista na základě jeho digitálního otisku nosu ověřil v základních registrech, že je to skutečně řidič Kováčik nebo kdokoliv jiný. Ale to nechci říct, to měl být jenom drobný pokus o bonmot. Ale já jsem to podepsal proto, že je to už několikátý pokus s dobrými očekáváními, že se konečně podaří prolomit to, co zatím je. Čím větší digitalizace, tím také větší administrativa, tím také větší povinnosti, tím také větší prokazování, a tak ve skutečnosti zatím začasté se stává to, že s postupující digitalizací se věci spíše zesložiťují, protože je třeba ještě prokazovat papírově a pro jistotu dvakrát nebo třikrát to mít ještě uloženo, aby při případné následné kontrole to bylo možné. Takže já prosím - a podepsal jsem to proto, že věřím, že se tentokrát podaří udělat ten zásadní zlom, a ne že to budeme chtít jako vždycky udělat dobře a dopadne to jako vždycky. To prosím pěkně ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. To byla v tuto chvíli poslední faktická poznámka, takže další by měl být na řadě pan poslanec Profant v obecné rozpravě. Než dorazí k mikrofonu, seznámím vás s omluvenkami. Omlouvá se nám z pracovních důvodů od 18.00 hodin pan poslanec Holík, svoji omluvu aktualizuje pan ministr Antonín Staněk od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se nám ode dnešního dne do pátku 31. 5. z důvodu zahraniční cesty pan poslanec Pustějovský.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Profant: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne všem. Já se vrátím k věcné debatě o zákonu po těchto extempore lidí, kteří ho viditelně příliš podrobně nečetli.

Já samozřejmě tento zákon podporuji, jelikož jsem se na jeho vzniku celých těch devět měsíců podílel. Tento zákon opravdu přináší změnu, změnu v tom paradigmatu. Většina zákonů, které tu schvalujeme, se zabývá vnitřními problémy veřejné správy a následně ty povinnosti přenáší na lidi. To znamená, když má problém daňová správa něco prokázat, tak dáme povinnost člověku, aby vyplnil o papír víc. Tady to je jinak. Tady my naopak zavazujeme veřejnou správu, aby využívala to, co už má, a neotravovala lidi, a dáváme to v opravdu srozumitelné formě, jak už řekla třeba paní Válková předtím prostřednictvím pana předsedajícího, což je velmi dobře, protože člověk se těžko může bránit zákonem, který ho sice k něčemu opravňuje, ale kterému de facto jako laik nemůže rozumět. A takových zákonů dneska už máme strašně moc. A toto paradigma je podle mě velmi důležité. Samozřejmě toto paradigma je velká změna, nicméně samozřejmě celý ten návrh je kompromis a z mého pohledu přichází poměrně pozdě.

Když se podíváme na stav ve spoustě jiných států, tak tam digitalizace v praxi funguje mnohem lépe. My ji teoreticky nemáme tak špatnou, ale praxe nám pokulhává. A zde bych chtěl velmi zdůraznit roli exekutivy, protože podle mého názoru digitalizaci příliš nebrání legislativa. Je to o tom, jestli exekutiva bude dělat kvalitní digitalizaci, jestli ty informační systémy opravdu budou modulární, flexibilní, uživatelsky přívětivé, nebudou předražené, nebudou kolem nich kauzy atd. Pak je samozřejmě lidé budou používat. Bohužel to se naší exekutivě většinou nedaří, takže tu máme spíš veřejné zakázky, které jsou všem pro smích.

Co se týče toho, že už tu máme dost jiné legislativy, jak tu říkali kolegové z ČSSD, no, máme, nicméně téměř všechna legislativa, kterou vyjmenovali, která se tu stala, ať už jsou to nové občanky, ať už je to přístupnost webových stránek, identita, koneckonců i bankovní identita, to jsou věci, které přišly z EU, protože ta se o to stará. Nejsou to naše věci, kde by se někdo snažil řešit tyto čistě naše problémy, ale jsou to věci, které přišly z EU, za což jsem Evropské unii velmi vděčný, a je dobře, že jsou jednotné. Ale my tu opravdu máme problém s tou neochotou veřejné správy reálně digitalizaci přijmout za svou a reálně ulehčit, stejně jako to dělají třeba ty banky. To jsou také veliké, bytostně byrokratické organizace, ale snaží se svým klientům vyjít vstříc, umožňují spoustu služeb řešit přes internet. Přesně takhle by měl fungovat stát.

Takže velká část (nesrozumitelné), aby tento zákon měl pozitivní dopad, který od něj očekáváme, je, aby exekutiva to vzala za své a nepokazila to, aby byla vstřícná ke svým zaměstnancům, aby měla ty pravé odborníky atd. Takže na to jsem chtěl ještě upozornit.

Takže tento zákon podporuji a děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím pana poslance Bendu, který je přihlášen do obecné rozpravy. Ještě vás seznámím s omluvenkou. Paní poslankyně Maříková se nám omlouvá z dnešního jednání od 17.45 hodin do konce z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, pane ministře, vážená paní předkladatelko, dámy a pánové, já už nebudu dlouhý. Já jsem se na nějaké přípravě toho zákona také podílel právě jako ten úplný počítačový laik, který se bojí toho, aby příliš divocí digitalizátoři nám ten život - nám, těm jednodušším, kteří s těmi počítači tak úplně neumíme - příliš neztížili. Myslím, že se podařilo v průběhu celého projednávání udržet, že nedopadnou na občana, který nebude chtít žádné nové povinnosti. Jediné, co tam vidím jako jisté riziko, je možnost toho, že budou zřízeny pro každého datové schránky. Nemusí být zaktivizovány, bude záležet na mě, jestli si je zaktivizuji, ale samozřejmě se pak budu bát těch dalších návrhů zákonů, které budou chodit z jednotlivých rezortů a které budou říkat, ale tady bychom možná chtěli už také komunikaci jenom skrze datovou schránku, jako už nám to předvádí u podnikatelských subjektů Finanční správa. A pak se budu bát a budu vždycky tady znovu vstávat a říkat ne, nemůžeme po každém občanu chtít, aby nutně musel umět pracovat s počítačem. To si myslím, že je jedna zásadní podmínka, kterou bychom měli držet.

Potom k tomu, co tady říkal ctěný kolega Chvojka. Ty skvělé nové občanské průkazy s čipem, já nevím, jestli už si je zkusil oživit. Já jsem poté, co pan předseda výboru pro digitalizaci Michálek přikázal, že se budeme muset v podvýboru pro digitalizaci podepisovat elektronicky, si novou elektronickou občanku za dvě stovky zřídil a zjistil jsem, že tam si člověk musí zapamatovat tolik hesel, aby s ní vůbec jenom prošel do toho základního systému, že mi to jako příliš nosný systém pro občany tedy opravdu, ale opravdu nepřipadá. Ale to není k tomuto zákonu. Tento zákon by měl opravdu umožnit těm, kteří chtějí a mají zájem a kteří s tím umějí, se státem komunikovat jednodušeji a státu by to podle mého názoru samozřejmě mělo také ve výsledku ušetřit úředníky. Tak tolik snad jenom k obecné rozpravě, která zazněla.

Potom bych měl jednu prosbu, až se bude hlasovat o přikázání výborům. Myslím si, a to nejenom proto, že chci na výboru vidět půvabnou paní předkladatelku, ale protože se jedná o zákon, ve kterém se řeší také otázky, a byla to jedna z věcí, o kterých jsme se na té skupině poměrně dlouho bavili, otázky veřejných listin, jejich potvrzování, jejich vydávání, tak bych poprosil, aby ten návrh zákona byl přikázán i ústavněprávnímu výboru, protože právě otázka veřejných listin je otázka, která patří do naší působnosti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To jsou všichni řečníci, kteří byli přihlášeni do obecné rozpravy. Pokud se nikdo další nehlásí, tak já obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo po obecné rozpravě. Není tomu tak. Podle mě nepadly žádné návrhy na vrácení či zamítnutí, takže se nyní budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Není tomu tak. V tom případě bych zahájil hlasování, i když kolegové zatím dorážejí teprve, nicméně... (Čekání na příchod poslanců do jednacího sálu.) Vypadá to, že se nám sál již naplnil.

 

Takže já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 18 bylo přihlášeno 178 poslanců a poslankyň, pro 154, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tedy tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru k projednání. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Já jsem zaznamenal návrh na ústavněprávní výbor. Má někdo ještě nějaký další návrh?

 

Pokud tomu tak není, tak zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 19 je přihlášeno 178 poslanců a poslankyň, pro 113, proti 11. Návrh byl přijat. Takže konstatuji, že jsme tento návrh také přikázali ústavněprávnímu výboru jako dalšímu výboru k projednání.

 

Mám za to, že nezazněly v obecné rozpravě návrhy na zkrácení či prodloužení lhůty, takže tím jsme se s tímto tiskem v prvním čtení vyrovnali. Já vám děkuji a končím jeho projednávání. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Posuneme se dál. Jako další je zde

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.