Úterý 28. května 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Pikal)

41.
Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Hany Aulické Jírovcové,
Daniela Pawlase a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 317/ - prvé čtení

Vláda k tomuto sněmovnímu tisku nezaujala stanovisko. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Stanislav Grospič. (Silný hluk v sále.) Pane poslanče, posečkejte prosím chvilku, než se sál uklidní. Máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, máte před sebou novelu, která není svým rozsahem nijak velká. Je označena tiskem 317 a do Poslanecké sněmovny doputovala již 1. listopadu roku 2018. Zabývá se věcí, která je bytostně důležitá, dovolím si říct, pro drtivou většinu pracujících zaměstnanců ať už ve sféře soukromé, tak i ve sféře veřejné. Jde o pojem dovolené a délku jejího čerpání. (Hluk v sále trvá.)

Můžeme dovolenou definovat různým způsobem. Můžeme ji definovat jako mateřskou, jako otcovskou. Ale návrh, který je vám předložen, se zabývá dovolenou jako zkrácenou absencí nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti z hlediska jeho nároku na -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Hladina hluku dosáhla nepřijatelné výše. Prosím klid. Tak prosím, pokračujte. (Hluk se příliš nezmenšil.)

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Z hlediska jeho nároku dovolené na zotavenou, zpravidla označovanou bez jakýchkoliv přívlastků, tak jak ji zná i zákoník práce. Popřípadě podle typu nároku této dovolené za kalendářní rok, nebo jeho poměrnou část za odpracované dny, či v podobě dodatkové dovolené, dříve také též uváděno jako další dovolené.

Z tohoto pohledu bych chtěl říci, že návrh zákona, který máte před sebou, vychází ze zhodnocení platného právního stavu a cíle návrhu. Základní výměra dovolené, která je vymezena ustanovením § 213 zákoníku práce, to je zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále budu říkat jen zákoníku práce - je definována tak, že deklaruje minimální délku dovolené za kalendářní rok. Dále pak stanoví délku dovolené dle zaměstnavatelů tak, že základní výměra dovolené činí pět týdnů u zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás opět přeruším a vyzvu kolegy, zejména po své pravici, aby ztišili hlas, případně skutečně jednání přesunuli mimo sál. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já také děkuji, pane místopředsedo, protože rozumím, že sociální témata po volbách pravicové kolegy už příliš nezajímají.

Čili zákoník práce stanoví délku dovolené zaměstnavatelů tak, že základní výměra dovolené činí pět týdnů u zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Jde o zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Osm týdnů potom u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol a nejméně čtyři týdny u ostatních zaměstnanců, tedy převážně ve veřejné sféře. V prvních dvou případech se jedná o kogentní výměru dovolené, v případech ostatních kategorií lze zaměstnancům délku dovolené prodloužit individuální kolektivní smlouvou, popřípadě vnitřním předpisem zaměstnavatele. Zaměstnancům ostatních zaměstnavatelů může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení, tedy lze sjednat podmínky pro prodloužení dovolené.

Současná právní úprava, a to je podstatné, tak vytváří nerovnost zaměstnanců z hlediska nároků na dovolenou, když u ostatních zaměstnanců je zaručen nárok na dovolenou v rozsahu pouze čtyř týdnů a prodloužení dovolené je pak potenciálně ponecháno na vůli zaměstnavatele, popřípadě zvláštní právní úpravy. (Poslanci stále hlučí.)

Cílem návrhu je z tohoto pohledu, aby současná právní úprava, která poškozuje z našeho pohledu zaměstnavatele (?) u zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou i nepodnikatelskou činnost oproti zaměstnancům u zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce, byla sjednocena a nároková délka dovolené byla u těchto zaměstnanců nejen o týden kratší, ale sjednocena na stejnou dobu, tedy předpokládaný návrhový rozdíl v nárokové dovolené základní výměry dovolené by se smazal, když by se stanovil základní výměr dovolené nejméně v délce pěti týdnů. Zároveň zůstává zachována možnost prodloužení dovolené ze strany zaměstnavatele formou individuální i kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřním předpisem.

Myslíme si k tomu, že v současné době, kdy se často hovoří o nutnosti zkracování pracovní doby, kdy se hovoří o tom, zda není vhodné, aby zaměstnavatelé, zvlášť v soukromém sektoru, poskytovali různé benefity formou sick days, dny volna, placené či neplacené, zda stejně reálně tento stav, kdy řada firem díky kolektivnímu vyjednávání ve většině případů přistupuje na dohodu s odborovými organizacemi a sjednává dovolenou v délce pěti týdnů, by nebylo vhodné využít této situace a vzhledem k tomu, že téměř 80 % zaměstnanců v České republice je různou formou a různými možnostmi pokrýváno dobou delší než čtyřtýdenní dovolenou, ujednotit tuto právní úpravu také v zákoníku práce. Možná že by pro toto rozhodování sloužila i anketa, která byla kdysi udělána z hlediska zaměstnanců, kdy 62,8 % zaměstnanců označilo čtyři týdny dovolené za krátkou, nedostačující, malou dobu a pouze asi 10 zaměstnanců také řeklo, že dokonce ani pětitýdenní dovolená pro ně není optimálně dlouhá. Pouze 2,6 % zaměstnanců označilo dovolenou za dostatečnou nebo se vyjádřilo v tom smyslu, že je jim to z tohoto pohledu jedno.

Já bych si tady ještě dovolil argumentačně upravit nebo říci, že v zemích Evropské unie, ke kterým se často ubíráme a bereme si je jako příklad, je doba kalendářní dovolené pro zaměstnance upravena rozdílně a že tato problematika je ponechána do kompetence národních států. V Belgii činí 20 nebo 24 dní a je to rozdílné podle dnů v týdnu, kdy se pracuje, a také podle placených státních svátků. V Bulharsku tato doba činí 20 dnů. V Dánsku tato doba činí 25 dnů, v Estonsku tato doba činí dokonce 28 dní, rozumíme pracovních dnů bez dnů, které jsou označeny za dny svátků nebo dny pracovního klidu. Ve Finsku činí 25 až 38 dní a je to rovněž odlišené od dnů svátků a jiných placených nároků na dny volna, ve Francii činí 25 dnů, v Chorvatsku 20 dnů, na Maltě 24 dnů, v Německu 24 dnů, v Nizozemsku 20 dnů, ovšem přitom, pokud je odpracováno pět pracovních týdnů, v Polsku 20 až 26 dnů, v Portugalsku 22 dnů, v Rakousku 25 až 30 dnů, v Rumunsku 20 dnů, v Řecku 20 až 24 dnů, na Slovensku 20 až 25 dnů a opět záleží na věku pracovníka. Čili tam je ta reminiscence, kterou jsme historicky v minulosti znali i my a znala ji řada členských zemí Evropské unie. Ve Slovinsku je to 20 dnů, ve Španělsku 22 dnů, ve Švédsku 25 dní, ve Velké Británii 28 dní.

Chtěl bych tedy říci, že zkrácení pracovní doby, o kterém uvažuje řada firem z hlediska klasického osmihodinového pracovního dne, který u nás byl zaveden před sto lety, dnes otevírá otázku, zda z hlediska reálného pokrytí řady zaměstnanců delší než čtyřtýdenní dobou nevytváří právě prostor, aby pětitýdenní pracovní dovolená na zotavenou byla uzákoněna a umožnila případně zaměstnancům (?), pokud budou chtít, poskytovat zaměstnancům ještě klidně další benefity, tak jako se u řady firem děje, jak často slýcháme. Chci říci, že historie kalendářní dovolené v současné době má za sebou zhruba 110 let, to znamená měřeno tím, že 110 let znají zaměstnanci v neveřejném, tedy soukromém sektoru zákonem stanovenou dovolenou. Stalo se tak v roce 1910. Předtím dovolená v rozdílných délkách byla poskytována pouze státním zaměstnancům ve státních službách, a to ještě po určitých letech, která museli odpracovat. Tedy jde o historický vývoj, který z našeho pohledu dospěl do fáze, kdy by měla být kalendářní dovolená už v současné době i s ohledem na praxi ve velké části členských zemí Evropské unie uzákoněna v délce pěti kalendářních týdnů.

Tolik z mé strany. Tím by se vyřešil i onen problém diskutovaný v části o zkrácení pracovní doby ze 40 na 37,5 hodiny týdně. Děkuji vám za pozornost a věřím, že tento návrh zákona propustíte do dalšího čtení v Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Beitl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Beitl: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám přednesl svou zpravodajskou zprávu. V mnohých argumentech se asi budu opakovat, nicméně opakování je matka moudrosti a myslím si, že některá základní data neuškodí slyšet dvakrát.

Dovolte mi proto, abych vás na začátek seznámil, jakým způsobem je doba dovolené řešena mezinárodně platnou úpravou v rámci Evropské unie a jaká je dosavadní právní úprava v rámci České republiky. Podle mezinárodněprávní úpravy je délka placené dovolené upravena úmluvou Mezinárodní organizace práce číslo 132 o placené dovolené z roku 1970. Tato úmluva upravuje základní principy úpravy placené dovolené. Minimální délka placené dovolené je tři týdny za rok. Může být stanovena minimální doba práce nutná pro vznik nároku na dovolenou. Osoba čerpající dovolenou má nárok na svoji normální nebo průměrnou mzdu. Rozdělení dovolené na části je možné a nároku na dovolenou se nelze vzdát.

Úprava na úrovni EU obsahuje tyto informace:

V Listině základních práv Evropské unie je v článku 31 zakotveno, že každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.

V oblasti regulace pracovní doby a dovolené, tj. pracovních podmínek, sdílí členské státy kompetenci z EU ve smyslu článku 153 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Konkrétní úprava placené dovolené je stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Článek 7 směrnice stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. A dále: minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.

Úprava délky a hrazení dovolené v členských zemích EU. Směrnice stanovuje minimální délku placené dovolené, umožňuje však členským státům stanovit delší minimální dobu placené dovolené, popřípadě umožnit zaměstnavatelům poskytovat delší dobu placené dovolené na základě kolektivních i individuálních dohod se zaměstnanci. Mohu vyjmenovat země s dovolenou delší než dvacet dnů: 22 dnů má Portugalsko, 24 dnů Belgie a Německo, 25 dnů Dánsko, Francie, Lucembursko, Švédsko, 28 dnů Estonsko a Spojené království, 30 dnů Španělsko, Rakousko a Finsko. Maďarsko navyšuje počet dnů dovolené v závislosti na počtu odpracovaných let. Pro pracovníky nad 25 let věku se základní doba dovolené 20 dnů navyšuje o jeden den, nad 28 let o dva dny, nad 31 let o tři dny, pro pracovníky do 45 let o další jeden den za každé dva roky a pro pracovníky nad 45 let o 10 pracovních dnů.

U nás je současný stav takový, že pět týdnů dovolené poskytují jen některé firmy. Nárok na vyšší výměru dovolené mají někteří zaměstnanci danou zákonem. Osm týdnů mají učitelé a akademičtí pracovníci vysokých škol, pět týdnů ti, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, konkrétně jsou definováni v § 109 odst. 3 a jsou to zaměstnanci státu, územně správních celků, státních fondů, některých příspěvkových organizací státu a zaměstnanci regionální rad regionů soudržnosti.

Nyní dovolte, abych vám přednesl několik stanovisek k této problematice od kompetentních orgánů a organizací. Prvním je stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjadřuje k výše uvedenému materiálu nesouhlasné stanovisko, a to především z těchto důvodů: Jakékoliv nové právní úpravě a právní úpravě týkající se problematiky nárokové délky dovolené nevyjímaje by měla předcházet odborná diskuse a případný návrh zákona by pak měl být realizován na základě hlubší ekonomické analýzy. V současné době mohou zaměstnavatelé vedle dobrovolného prodloužení pracovní dovolené využít řadu daňově zvýhodněných benefitů, například vzdělávání, stravování, volnočasové benefity, režijní jízdenky, dary do dvou tisíc korun ročně, přechodné ubytování do tří a půl tisíce korun měsíčně, penzijní nebo životní pojištění do padesáti tisíc korun ročně, kapesné na pracovních cestách, náhrady při přijetí, náhrady za opotřebení vlastního nářadí, za využití domácí kanceláře, osobní ochranné prostředky včetně příspěvku na jejich udržování. Zavedení tohoto institutu doporučujeme ponechat na kolektivním vyjednávání a smluvních vztazích. V poslední době bylo vystaveno podnikatelské prostředí řadě chystaných změn s mnohými negativními dopady a regulacemi, například zvyšování minimální mzdy, zrušení karenční doby, zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů v souvislosti s exekucemi, chybějící potřebné profese na trhu práce, nedostatek lidských zdrojů; v současné době je někdy řešen zaměstnáváním právě zaměstnanců, na které je uvalena exekuce, kteří jsou v exekuci, nebo je na ně vyhlášen konkurz.

Dalším stanoviskem je stanovisko Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky. V návaznosti na předložený návrh tento považujeme především za nesystémový, když v současné době proběhlo připomínkové řízení k vládnímu návrhu novely zákoníku práce. Proto nedoporučujeme, aby byly podporovány dílčí návrhy mimo uvedený vládní návrh. Poslanci mohou své návrhy uplatňovat při projednávání vládní novely. Domníváme se, že u podnikatelů by měla být ponechána možnost prodloužení dovolené na kolektivní smlouvě s přihlédnutím k možnosti poskytnutí benefitů zaměstnancům prostřednictvím sick days.

Současně konstatujeme, že realizace předloženého návrhu by zcela zbytečně, velmi výrazně prohloubila dlouhodobý problém zemědělství - čerpání dovolené. I za současné právní úpravy, čtyři týdny zákonné dovolené, se podnikatelé v zemědělství každoročně potýkají s problémem čerpání zákonné dovolené. Důvodem je nejenom charakter zemědělské výroby, její sezónnost, ale především nezájem a neochota samotných zaměstnanců zákonnou dovolenou vyčerpat. Jak bylo uvedeno výše, domníváme se, že daleko vhodnější a z hlediska praxe pro obě strany pracovněprávního vztahu přijatelnější je stávající právní norma, která delší dobu dovolené s výjimkou ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce a pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol umožňuje. V resortu zemědělství je tato možnost dlouhodobě a každoročně využívána tím, že kolektivní smlouva vyššího stupně dává subjektům, pro které je závazná, možnost výběru - buď dovolená v rozsahu pěti týdnů, anebo v rozsahu čtyř týdnů spolu se stanoveným finančním bonusem. Přesto i při této úpravě přetrvává výše uvedený problém, to je nečerpání dovolené. Tato skutečnost pak vede řadu podnikatelských subjektů k obcházení zákona.

Dle našeho názoru je právě problematika délky dovolené jednou z mnoha oblastí, kde by bylo žádoucí a prospěšné v daleko vyšší míře využít institut kolektivního vyjednávání a kolektivní smlouvy jako takové, podnikové i vyššího stupně. Ve výše uvedeném smyslu tedy nelze souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že navrhovaná úprava nepřináší žádné negativní dopady.

Závěrem: Navrhovaná právní úprava v podobě prodloužení zákonné dovolené pouze znásobí případy obcházení zákona, přičemž pro zaměstnance nepřinese v této věci žádné zlepšení. Naopak, ve svých důsledcích jim situaci zhorší. Tento závěr platí v plném rozsahu pro odvětví zemědělství. Nicméně jsme přesvědčeni, že negativní dopady budou širší.

A na závěr dovolte ještě třetí stanovisko, a to stanovisko Hospodářské komory. Hospodářská komora rezolutně odmítá návrh na změnu zákoníku práce, jejíž podstatou je plošné zvýšení nároku na dovolenou ze současných čtyř na pět týdnů. Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že cílem je zrušit nerovnost zaměstnanců z hlediska nároku na dovolenou, neboť zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel je definován v § 109, to je stát, územní samosprávný celek, státní fond, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství a tělovýchovy nebo územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, příspěvková organizace a regionální rada soudržnosti, tedy všichni tito mají nárok na pět týdnů dovolené. Tento důvod nelze rozumně akceptovat z několika důvodů. Jednak je třeba si uvědomit, že pracovní právo je součástí občanského práva, a i když je v něm smluvní volnost stran omezena v důsledku přijetí principu ochrany slabší smluvní strany, tj. zaměstnance, je třeba, aby obsahovalo instituty a nástroje, které dávají oběma stranám možnost určitého výběru. Délka dovolené takovým institutem do určité míry je.

Je dobře, že existují rozdíly mezi nároky zaměstnanců, jejichž zaměstnavateli jsou ti uvedení v § 109, de facto státní, nebo chcete-li veřejný sektor, stejně tak jako by měl být zachován rozdíl v jejich odměnách. Je třeba si uvědomit, že v okamžiku, kdy na pět týdnů dovolené bude právní nárok, dojde k významnému zvýšení nákladů na straně zaměstnavatelů. Již v roce 2017, kdy stejný návrh byl podán formou pozměňovacího návrhu k tehdy Poslaneckou sněmovnou projednávanému návrhu změny zákoníku práce, analytici Hospodářské komory provedli odhad nákladů pro zaměstnavatele a vyčíslili je na 28 mld. korun ročně. Tedy v roce 2017 - 28 mld. korun ročně zatížení zaměstnavatelského sektoru. Vzhledem k tomu, že od března 2017 došlo k nárůstu mezd, lze očekávat, že tato částka bude vyšší.

Zaměstnavatelé potřebují pro získání a udržení zaměstnanců nástroje, které mohou pro tyto účely použít v závislosti na svých hospodářských výsledcích. V současnosti, kdy na trhu práce zaměstnanci chybí, je tato potřeba ještě aktuálnější. Mezi tyto nástroje patří zaměstnanecké benefity, jako jsou sick days, dovolená nad rámec zákona nebo studijní volno. V okamžiku, kdy stát z těchto benefitů udělá nároky všech zaměstnanců, omezuje soutěž zaměstnavatelů na trhu práce a svým způsobem poškozuje i sám sebe, konkurenceschopnost své nabídky na pracovním trhu.

Kumulace zvyšování nákladů na zaměstnance, ke které v současnosti dochází, tj. např. zrušení karenční doby nebo zvyšování minimální mzdy, zvyšuje cenu práce, omezuje soutěž na trhu práce a celkově vytváří excesivní tlak na svobodu podnikání. Navíc bude mít nežádoucí dopady i na zaměstnavatele v neziskovém nestátním sektoru, včetně těch, kteří zaměstnávají osoby se změněnou pracovní schopností. Ze všech zde uvedených důvodů Hospodářská komora zásadně nesouhlasí s poslanci navrhovanou změnou.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Otevírám rozpravu, a než vyzvu řečníka, tak vás seznámím s omluvenkami. Omlouvá se nám pan poslanec Pavel Staněk mezi 16.15 a 19.00 z pracovních důvodů a omlouvá se nám pan poslanec Jelínek od 17.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní prosím s přednostním právem do rozpravy paní poslankyni Maláčovou. Ministryni, pardon. Paní ministryni Maláčovou. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych zmínila, že sociální demokracie tento návrh na zavedení pěti týdnů dovolené podporuje. Podporujeme tento krok dlouhodobě. Víte, že to bylo jedno z našich témat, které jsme zvedli v kampani ve volbách do komunálu minulý rok.

A ty teze jsou jednoduché, proč tak děláme. Víte, že dneska většina zaměstnavatelů už pět týdnů dovolené má dávno zavedených a takto to funguje i ve velké části evropských zemí kolem nás. A myslím si, že by bylo dobré tyto pracovní podmínky narovnat tak, aby pět týdnů dovolené měli všichni čeští zaměstnanci. Je také zjištěno, že pokud lidé mají více času na odpočinek a více volného času, tak roste produktivita práce. A já si myslím, že to je pro zaměstnavatele strašně důležité, aby lidé byli odpočatí a mohli pak mnohem lépe pracovat. Z tohoto důvodu sociální demokracie navrhuje právě zavedení pěti týdnů dovolené, ale také zkrácení pracovní doby o třicet minut denně.

Dalším důvodem, proč navrhujeme nebo podporujeme pět týdnů dovolené, je to, že se připravujeme... (Ministryně přerušuje svoji řeč kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Prosím kolegy v sále o klid, tak abychom mohli vyslechnout projev paní ministryně v dostatečně důstojné atmosféře. Prosím, pokračujte.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Protože víte, že v dnešní době už započíná proces přechodu na ten tzv. Průmysl 4.0, čelíme trendům, které jsou spojené s digitalizací, s robotizací, a to bude znamenat velký zánik pracovních míst. Celá ta mapa pracovního trhu se bude překreslovat. Já si myslím, že důsledkem toho bude také, že bude potřeba méně pracovní síly, a proto kratší pracovní doba bude jedno z opatření, které tomuto trendu bude předcházet.

Další argument - a s tím výčtem pak už skončím - je, že asi víte, že v České republice pracujeme o 400 hodin více než Němci ročně a o 300 hodin více než Francouzi. Podle mezinárodní organizace OECD jsme právě národ, nebo země, kde lidé pracují téměř nejvíce, je to v průměru 776 (?) hodin ročně.

Takže toto jsou čtyři hlavní důvody, proč sociální demokracie a také Ministerstvo práce a sociálních věcí tento návrh na zavedení pěti týdnů dovolené podporuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní se mi do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Beitl, takže máte slovo.

 

Poslanec Petr Beitl: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Já určitě nechci opakovat ty argumenty, které jsem tady uváděl. Pouze bych chtěl konstatovat, že se připojuji ke stanoviskům Hospodářské komory, k argumentům, o kterých jsem tady mluvil, o tom, že kumulace jak nákladů na pracovní sílu, tak nároků na podnikatele a zaměstnavatele je v poslední době příliš, a tento krok, povinné navýšení dovolené, považuji za jeden z těchto negativních kroků. Mám i za to, že současná právní situace, současné právní normy mají dostatek nástrojů, aby si každý zaměstnavatel v soutěži na pracovním trhu určil benefity, kterým své zaměstnance chce získat, sám, a navýšení o jeden týden považuji za jeden z těchto benefitů.

Dále bych rád konstatoval, že místo abychom zákoník práce dělali stále více rigidní, bychom měli spíše usilovat o jeho flexibilitu. Schválení podobného návrhu považuji za krok naprosto opačným směrem.

Z těchto všech důvodů navrhuji, aby byl tento návrh změny zákona zamítnut v prvním čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Registruji váš návrh na zamítnutí. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Bláhu, poté je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Aulická. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já si vážím každého návrhu, který přichází, abychom pomohli lidem, kteří pracují, protože samozřejmě bez lidí, kteří pracují a odvádějí denně svoji práci, bychom ani my tady nemohli sedět a rozhodovat právě o nich. Ale uvědomme si jednu základní věc. V dnešní době, kdy máme nedostatek pracovních sil, kam se podíváte, na ministerstvech, na úřadech, v dělnických profesích, v prodejnách, ve výrobách, prostě všude, tak navrhujeme to, abychom tuhle díru ještě více prohloubili.

Já to převedu do ekonomických čísel. To znamená, že v případě mé firmy to znamená přijmout nových pět lidí. Mám 200 zaměstnanců, tzn. přijmout pět nových lidí, aby pokryli výpadek dovolené, jednoho týdne, na každého zaměstnance. V případě mé firmy to dělá 2,5 až 3 miliony. V dnešní době, kdy se nám o 30 % zvedla cena energie, kdy se nám o 200 až 300 % zvedly úroky z půjčených peněz, kdy se nám o 20 % zvedly mzdy zaměstnanců, a stále budou růst, protože to není konečná, tak vlastně zatloukáme další hřebíček do rakve naší ekonomiky místo toho, abychom šli dopředu, nechali to na zaměstnavatelích, aby si rozhodli, jestli si to můžou dovolit. V naší republice je více než 500 tisíc malých a středních firem, ale těch malých, které zaměstnávají do devíti zaměstnanců, je 500 tisíc, a ty si to vůbec nebudou moci dovolit. Takže de facto říkáme: Skončete, protože vy nikdy na to nebudeme mít! Takže je potřeba si uvědomit všechny věci, jak spolu souvisejí, jak jdou dál, a podle toho se chovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní paní poslankyně Aulická, potom mám přihlášeného pana poslance Ferjenčíka, poté pan poslanec Grospič.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych se i já přidala k podpoře našeho návrhu, protože jsem přesvědčena i přes ty další padlé argumenty, že sjednocení stavu, kdy opravdu ne všichni zaměstnanci mají legislativní nárok na pět týdnů dovolené, je v současné době opravdu důležité. Nehledě na to, že bylo tady řečeno, že právě zaměstnavatelé využívají to nadhodnocení minimálně o ten jeden týden jako základní a největší benefit, a tím samozřejmě lákají i své zaměstnance. Každopádně ano, je to pravda, využívá je přes 70 % našich zaměstnavatelů podle statistik nebo informací, které jsem získala z Ministerstva práce a sociálních věcí, ale je to právě z těch zásadních věcí, které si opravdu myslíme, že je důležité zakotvit legislativně. Protože se bavíme o části, kdy jsou vysíláni zaměstnanci na odpočinek, samozřejmě v souladu, kdy jim to povoluje zaměstnavatel, protože to tady nebylo řečeno - zaměstnanec si nemůže svévolně vybrat dovolenou, vždy mu to musí povolit zaměstnavatel. A myslím si, že ten odpočinek, i to, co tady bylo řečeno paní ministryní Maláčovou v souvislosti s tím, že Česká republika má zhruba o 400 hodin, jde o delší roční pracovní fond než ve srovnání s Německem a dalšími zeměmi blízko nás. Dále máme i daleko menší počet svátků. Tak je opravdu důležité nejenom se snažit získávat naše zaměstnance, aby nám pracovali to, co po nich chceme, aby odváděli důležitou práci, ale pak jim samozřejmě zaručit to, že budou mít nárok nejenom na základě nějakého benefitu, ale aby měli opravdu nárok dán tou legislativou, že budou mít nárok na to, aby si odpočinuli v nějaké adekvátní míře i z těch důvodů, co jsme tady řekli.

Já bych chtěla jenom říci, že sick days je velice využíván, je využíván i ve státní správě. Ale všichni moc víme, že z praxe nelze vůbec sjednotit sick days dohromady. To znamená, že tyto možnosti jsou vybírány na zcela jiné účely, než na jaké je vybírána dovolená. Tedy ne na odpočinek, ale na vyřizování jiných věcí rodinných a dalších, které potřebují vyřídit během jednoho dne. A já si opravdu myslím a požádala bych Poslaneckou sněmovnu, aby podpořila tento návrh a pustila do výborů k další diskusi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní pan poslanec Ferjenčík. Prosím pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, klub Pirátů tento návrh KSČM nepodporuje z jednoduchého důvodu. Ten návrh razantním způsobem zvyšuje tlak na švarcsystém. Dneska už máme velký problém, že je obrovský rozdíl mezi zdaněním práce zaměstnanců a živnostníků. My si myslíme, že je správně, že živnostníci platí menší daně, protože nemají zas celou řadu benefitů, mají daleko větší odpovědnost. Chceme jít cestou snížení zdanění zaměstnanců, což jsme předložili i do Sněmovny, uvidíme, jak se k tomu koalice postaví. Nicméně už dneska je tak velký rozdíl mezi zaměstnanci a OSVČ, že prostě švarcsystém roste a bují. Extrémní příklad je Poslanecká sněmovna, kde je švarcsystém povinný. Ale další opatření, které zvýší tlak na švarcsystém, podle nás vůbec není rozumné. Zase přibude toho, že normální kmenoví zaměstnanci budou vytlačováni agenturními pracovníky, kteří sice z jejich práce... kteří jsou typicky jako OSVČ dovezené na byznysvíza a pronajímané různým zaměstnavatelům, takže tam jsou náklady zvednuté tím, že je pronajímá ta agentura. Ale skrz to daňové zvýhodnění a skrz to, že na ně nedopadá zákoník práce, tak díky tomu se vyplatí je zaměstnávat, resp. jim fakturovat. A tohle opatření zase zvedne tento tlak. To je první problém.

Druhý problém je, že zatímco velké firmy dneska typicky tu dovolenou dávají delší, my jsme rádi, že většina zaměstnanců už má dneska pět týdnů dovolené, tak právě ty nejmenší, pro které je to nejnáročnější a bojují třeba o udržení na trhu, tak jim to teď nařídit, že se musejí zvednout náklady, protože si to tady KSČM vymyslela, když jim padají preference, prostě není spravedlivé.

Věřím, že společnost dospěje k tomu, že pět týdnů dovolené už nebude to, čím se lákají zaměstnanci z firmy do firmy, ale že to bude standard. Ale nechme to k tomu dospět přirozenou cestou, postupně těch lidí přibývá. A místo toho, abychom to teď všem plošně nařídili, a zvlášť ve chvíli, kdy se blíží významné ekonomické zhoršení, je teď tento útok proti firmám dost negativní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Skopeček, poté pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já souhlasím. Vždycky, když souhlasím s Piráty, tak vystoupím. V tomto případě výjimečně souhlasím. Já si skutečně myslím, že to máme nechat na dohodě mezi konkrétní firmou a konkrétním zaměstnavatelem, protože bezesporu najdeme v České republice firmy, které jsou úspěšné, mají spoustu zakázek, vydělají, mají velké zisky, ty si možná týden dovolené navíc dovolit můžou. Ale na straně druhé spolu se zpomalujícím se hospodářským růstem budeme mít firmy, kde ta ekonomická situace bude o mnoho horší, a tímto nápadem je posíláme do daleko horší situace a může jim to zkomplikovat život. Takže nechme to skutečně na tom trhu. Už dneska máme zákoník práce velmi zregulovaný. Nejde ho ušít na míru všem firmám stejně. Prostě některým firmám se aktuálně daří, některým ne. Pokud budeme chtít a vynucovat po firmách, aby nabízely stejné podmínky, tak si tím podkopáváme konkurenceschopnost.

Už dneska celá řada firem jako benefit pátý týden dovolené nabízí. Nechávejme to na těch firmách, hledejme cesty, jak je třeba motivovat i daňově k tomu, aby těch týdnů nabízely víc, ale nedělejme z toho další regulaci už tak dost přeregulovaného zákoníku práce. Co se týče zákoníku práce, potřebovali bychom pravý opak, než s čím přicházejí komunisté, to znamená jeho rozvolnění tak, aby se v něm našly všechny firmy podle toho, jestli se jim daří, nebo nedaří, jestli jsou velké, malé apod. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím pana poslance Grospiče, který je přihlášen do rozpravy z místa.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych nejprve vaším prostřednictvím rád zareagoval na pana poslance Ferjenčíka, protože on je velice rád vtipný, když řekne, že někdo přichází s něčím, když mu padají preference. Chci říct, že Komunistická strana Čech a Moravy s tím nepřichází poprvé, nepřichází s tím ani z žádných politických důvodů. Přichází s tím proto, protože velice citlivě vnímá situaci mezi pracujícími a názory jednotlivých odborových organizací a svazů. A také velice dobře vnímáme, jak jednotlivé odborové organizace a svazy a i členské státy a vlády zemi Evropské unie přistupují k otázce dovolené. Možná by bylo dobré třeba vaším prostřednictvím, pane předsedající, mu říci, že pracující, dělníci někde v 18. století velice tvrdě bojovali za to, aby měli volné alespoň sváteční dny mimo církevních svátků. A nezmiňoval jsem proto tady vůbec náhodou onen rok 1910, kdy v rakousko-uherské monarchii bylo uzákoněno právo na dovolenou na zotavenou v neveřejném nestátním sektoru a bylo výrazně potom i regulováno ve veřejném státním sektoru, protože do té doby lidé neměli právo téměř na žádnou dovolenou na zotavenou.

Čili nic není přirozeným vývojem a všechno stojí určité úsilí a je věcí také toho, jak se za to některé politické strany anebo třeba i odbory berou a bojují. Možná ne náhodou také některé země Evropské unie, a byly tady citovány, například Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Spolková republika Německo, Litva, Lucembursko, Malta, Polsko, Rakousko, Portugalsko mají uzákoněnou podstatně delší dobu zákonné dovolené na zotavenou a neponechávají to na otázkách benefitů. (V sále je velký hluk a neklid!)

Já se nezlobím za ta stanoviska, která tady zaznívají z pravice i od vás, od Pirátů, protože rozumím tomu, že pro vás je primární hájit svazy zaměstnavatelů, a vy se zase nebudete zlobit na levici, protože pro ně je primární hájit zaměstnance a najít určitou rovnováhu v tom, aby ekonomika fungovala, ale také aby zaměstnanci měli svůj právoplatný, zákonný podíl na tom, že mohou zregenerovat své síly, načerpat je a znovu se vrátit plnohodnotně do pracovního procesu a také mít čas a zdraví na svůj vícestranný rozvoj a na starost o své rodiny a děti. Zkuste se postavit na linku do mladoboleslavské Škodovky, která je vlajkovou lodí české ekonomiky. Zkuste se tam postavit a zjistěte si, do kolika let tam člověk vydrží pracovat, neustále se zrychlující se tempo a průběh linky, a to přesto, že tam funguje silná odborová organizace, že tam funguje do určité míry Baťův systém různých benefitů včetně zdravotních rehabilitací, a zjistíte, že po čtyřiceti letech tam najít zaměstnance je výjimkou, že si musí hledat práci jinde, být přeřazen na jiné pracoviště, protože prostě tomu tempu nestačí. A zkuste si zase zajít do menších firem, ne úplně těch malých rodinných, to je možná o něčem jiném, třeba malých obchodních řetězců, kde se zcela vůbec nedodržuje zákoník práce a neříká se zaměstnancům, jaký mají mít rozvrh pracovní doby, alespoň čtrnáct dní dopředu. Existuje sice zákonné právo, že zaměstnavatel musí umožnit čerpat kalendářní dovolenou v délce alespoň čtrnácti dnů, ale velice často se to porušuje, protože prostě je žádoucí nepřetržitý proces, minimální počet zaměstnanců, protože zaměstnanci zvyšují mzdy, snižují míru zisku a jsou nadbytečnou položkou, leč jsou pro provoz těch firem nutní. Já si myslím, že země, které jsem jmenoval, si neprošly žádnou historií cesty budování jiné společnosti než kapitalistické, a přesto pod tlakem zaměstnanců, odborů přistoupily k tomu, že si dokázaly uzákonit delší dovolenou na zotavenou pro své zaměstnance, protože pochopily, že to je určité know-how a výhoda k tomu, jak třeba šetřit i zdravotní náklady, jak jim umožnit lépe se vracet do pracovního procesu, a že se jim to dlouhodobě vrátí. (Hluk v sále neutichá!)

Komunistická strana Čech a Moravy bude a vždycky hájila zaměstnance a bude bránit novodobému otrokářství. Jestli to některé politické strany, třeba strana Pirátů skrytě chce zavést, nechť chce! Komunistická strana Čech a Moravy s tím nic společného nechce mít! My tady předkládáme rozumný nepopulistický návrh, který je dlouhou řadu let diskutován mezi odborovými organizacemi a svazy zaměstnavatelů, který je dlouho diskutován na Mezinárodní organizaci práce, který je dlouho diskutován na mezinárodní úrovni i v Evropské unii, kde se hovoří o tom, zda se nemá ona třítýdenní doba posunout na čtyřtýdenní, nebo dokonce pětitýdenní, a hovoří se i o šestitýdenní, a vzhledem k tomu, že ten stav v České republice je takový, jak tady moji předřečníci popsali, že řada velkých firem v rámci kolektivních smluv dojednává delší než čtyřtýdenní základní výměru dovolené na zotavenou, tak si myslíme, že je dobré jej uzákonit, protože zaměstnanci ve veřejné správě již toto uzákonění mají dané zákonem. Kdyby totiž zaměstnavatelé nepřistupovali v řadě případů k odborovým organizacím tak, že ten, kdo vstoupí do odborů, tak se ho primárně chceme zbavit a vyhodit ho ze zaměstnání a odborovou organizaci zlikvidovat, pak byste mohli říct dobře, nechme to na kolektivním vyjednávání, na vyšších kolektivních smlouvách a bude všechno v pořádku, protože to bude ošetřeno jiným předpisem, předpisem rovným právní síly a vymahatelným soudně. Ale realita v České republice z hlediska odborové organizace je tristně jiná! A proto tady je také třeba tento návrh z řad komunistických poslanců, že nastal čas, aby se po vzoru jiných zemí v Evropské unii srovnalo naše právo, náš právní řad, ochrana našich zaměstnanců a uzákonila se kalendářní výměra dovolené na zotavenou na pěti týdnech. (Obrovský hluk v sále!) Jestli zaměstnavatelé chtějí poskytovat další benefity formou třeba sick days nebo jiných dnů volna -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším, protože ve sněmovně je hluk! Já poprosím vaše kolegy o větší klid, tak abyste mohl pokračovat. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. - a odčítat si je z daní, a tím si snižovat náklady klidně potom nad rámec těch pěti týdnů, mohou.

Já vás prosím o rozumný přístup k těmto věcem bez různých přívlastků a axiomů a o propuštění tohoto návrhu zákona do prvého čtení, abychom o něm mohli diskutovat třeba i s avizovanou novelou zákoníku práce, která má připutovat do Poslanecké sněmovny, ale předem říkám, že k ní máme zrovna tak jako odborové svazy velké výhrady, protože liberalizace a uvolnění pracovního trhu a pracovního práva není ve prospěch zaměstnanců a v době hospodářské krize se otočí i vůči zaměstnavatelům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Z místa se přihlásil pan předseda Stanjura, nicméně než mu dám slovo, jsou zde faktické poznámky. Jako první pan předseda Kováčik, poté pan poslanec Ferjenčík, poté pan poslanec Bláha. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, jak tu diskusi poslouchám, tak se tady vyhrocuje, vyostřuje boj. Někteří by rádi, aby ta rigidita zákoníku práce byla nulová, nejlépe tak, že by nebyl žádný zákoník práce a ty vztahy nechány naprosto na volno. To si myslím, že je nepřijatelné. Pro nás určitě nepřijatelné. A diskuse se směřuje do nějakého vyostření, do nějakého určitého sporu o řekněme pojetí vůbec ochrany práv zaměstnanců, anebo vztahu zaměstnanec - zaměstnavatel. Vracíme se o hodně desítek let zpátky.

Já si dovolím teď požádat o přestávku na poradu klubu KSČM v délce čtvrt hodiny. Třeba se podaří najít nějaké východisko. Současně svolávám klub KSČM tam do rohu u okna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedo, zeptám se, jestli rovnou, nebo... (Teď.) Teď. Dobře, v tom případě vyhlašuji přestávku o délce 15 minut na poradu klubu KSČM, tedy do 17.05.

 

(Jednání přerušeno v 16.40 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.05 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 17.05 hodin, skončil čas vyměřený na přestávku poslaneckého klubu KSČM. Budeme pokračovat v našem jednání. Jsme v obecné rozpravě. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Bláha, nicméně zde nemáme žádného člena vlády, tak bych poprosil z tohoto místa, pokud někde v předsálí členové vlády slyší, aby se některý z nich dostavil, abychom mohli pokračovat v jednání. (Do jednacího sálu vchází ministryně Benešová.) Paní ministryně Benešová už je tady, můžeme pokračovat.

Pan poslanec Bláha vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, vůbec nechci hrotit debatu. Vůbec nechci ostřit ostří, ale musím se tvrdě ohradit vůči slovům, která tady zazněla. Věřte tomu, že většina podnikatelů si velice váží svých lidí. Uvědomuje si, co dobří lidé pro každého podnikatele jsou, a snaží se najít cestu, aby jim poskytli co nejvíce výhod. Ale pokud bychom se měli bavit o tom, kdo je tady největší vykořisťovatel, tak je to rozhodně stát, protože prostřednictvím zaměstnávání lidí ve zdravotnictví nedodržuje vůbec nic, nebo policie - nedodržuje vůbec nic. V rámci pracovní doby byste se mohli všech sestřiček, doktorů a jiných zeptat, kdo tady nedodržuje nejvíc pracovní dobu a volno mezi prací atd. Jestliže někdo porušuje zákon, tak je to stát. Já bych chtěl jenom říci, že jestliže chceme tuhle cestu navolit a najít, čím bychom lidem nejvíc pomohli, tak se pojďme bavit o práci v neděli a ušetříme pracovní síly, které pak můžeme použít jinde. To znamená, zrušme práci v neděli, tak jako to je ve všech vyspělých zemích kolem nás, kam se ženeme. Zrušme práci ve svátek a budeme mít víc lidí na práci v normální den a možná se pak budeme moci začít bavit o tom, že pět týdnů bude přijatelných pro každého podnikatele. Zkuste jít dneska do nějakého obchodu. Jestliže to někdo nejvíc odnese, tak to jsou lidi právě v obchodech a ve výrobě s čerstvými potravinami. Pracují 365 dní v roce a za kolegyni musí zaskočit kolegyně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, čas vypršel. Omlouvám se. Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Adamec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, mně to nedá. Fakt mně to nedá. Když poslouchám kolegu poslance Bláhu, tak mám pocit, že opravdu, jak jsem to říkal posledně - je tu nová doba! Vládní poslanec strany, která je sedm let ve vládě, říká, že stát podvádí, nedodržuje zákony. (Důrazně.) Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, je to normální tohle, co tady říkáte? Nebo jsem někde jinde než v Poslanecké sněmovně?

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Bláha bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně, já musím reagovat, protože na to se nedá nereagovat. Já jsem tady dva roky. (Zvýšeným hlasem.) Ale vy o tom, jaká je pracovní doba, jak pracují lidi v nemocnicích, víte celou dobu, co jste tady v Poslanecké sněmovně. Nikdo to neřekne, všichni o tom mlčíte a v klidu to přecházíte! Takže to si myslím, že je daleko horší než jmenovat věci pravým jménem. Protože pokud je pojmenuju, tak to je první bod, který můžu udělat pro to, abych ty věci řešil. Jestliže něco přehlížím, obcházím nebo nechci vidět, tak samozřejmě to nikdy nevyřeším. Pojďme si přiznat pravdu, jak funguje naše zdravotnictví, jak lidi musí pracovat navíc a jak to ve skutečnosti opravdu je, a pak to můžeme řešit.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Adamce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já se omlouvám, já jsem špatně počítal, dneska je nějaký divný tlak. Takže je to pět let, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího. A je úplně jedno, jestli jste tu dva roky, ale jste členem hnutí, které je pět let u vlády, proto jsem to tady říkal, a za pět let se dá udělat spousta práce, a ne tady po pěti letech přijít s takovouto kritikou svých vládních ministrů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Budou následovat faktické poznámky pana poslance Svobody a pana poslance Bláhy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. K tomu, abych promluvil, mě vyprovokoval pan poslanec Bláha. My jsme tu otázku práce ve zdravotnictví už mnohokrát řešili a dospěli jsme k nejkrásnější věci, že nařídíme koncepci jenom v květnu, tím pádem za deset měsíců od toho května budou termíny porodu. Ten měsíc se bude rodit a bude se velmi intenzivně pracovat v nemocnicích včetně nedělí a svátků, a když to všechno odrodíme, tak budou takzvané dorodničky, to znamená, vyjedeme s vozy do ulice, povezeme ta miminka, všem je ukážeme a budou to tři dny slávy v Budějovicích, nebo můžou být dorodničky třeba v Liberci. A to vyřeší otázku práce ve zdravotnictví.

Pokud nezařídíte to, aby ti nemocní byli nemocní jenom v pracovní době, aby porody byly jenom přes den, nikdy ne v noci - a ony se děti v noci dělají, proto se v noci rodí, ony tam chtějí být akorát, nechtějí tam být 365,5 dne, chtějí tam být 366. Pokud toto nezařídíte, tak nechoďte sem vyprávět něco o práci ve zdravotnictví! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Bláha a jeho faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Je hezké, jak hovoříte, je hezké, jak si tleskáte, ale pořád jste zapomněli na jednu podstatnou věc, a to je to, že chybí lidé v práci. To je právě to, proč nemůže to zdravotnictví mít volno, které by mohlo mít. Kdybychom měli dostatek personálu, tak by nikdo nemusel sloužit tolik hodin, protože je to logické. Je-li víc práce, dobře, je-li víc lidí v práci, vezmu si za to volno v okamžiku, kdy ta práce není. A rozhodně, určitě, pokud nastavíme ten stav, jak by mohl fungovat, tak přijdeme na ten model. V obchodě to funguje stejně. Myslíte, že v jeden den si přijde stejný počet zákazníků pro chleba? Nepřijde! Takže ten pekař někdy musí upéct víc, někdy méně. A takhle to funguje normálně, běžně v byznysu s čerstvými potravinami, zrovna tak jako ve zdravotnictví. Zrovna tak pracujeme 365 dní v roce a je to jenom o tom, abychom nastavili dostatečný počet pracovních sil na jednotlivá místa. A mrzí mě, že lidé, kteří ve zdravotnictví pracují, mluví tímto způsobem.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Kováčik s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, já pevně věřím tomu, že pan kolega Bláha to myslí dobře, ale přece jenom bych rád slyšel bližší vysvětlení. On tady říkal, znělo to vážně, zakažme práci v neděli, zakažme práci ve svátek. Já jako zemědělec si těžko dovedu představit, kdo ve svátek nebo v neděli podojí, když bude zakázána práce, kdo ve svátek nebo v neděli sveze to mléko, kdo jej zpracuje, tak abychom jej nejpozději v pondělí měli zpracované na pultech, koneckonců, kdo tu smetanu a to máslo také vyrobí a dodá třeba pekařům a cukrářům, aby je měli čerstvé. Čili tady diskuze tohoto typu podle mého soudu je tak trošičku na hraně.

Jenom připomínám, že KSČM navrhuje to, co je v mnoha firmách už běžnou praxí, tak aby byly stejné podmínky pro všechny firmy a všechny zaměstnance, to znamená základní výměra, sazba, nebo jak tomu chcete říci, dovolené pět týdnů. Není to nic převratného, není to nic přelomového. Můžeme tyto diskuze, které se tady vedou, vést ve druhém, případně ve třetím čtení, jak jsme si poslední léta zvykli. Ale teď v této chvíli si myslím, že je příliš brzy na to, abychom to téma ukončili nebo nějakým způsobem zabili. Já jenom říkám, že prostě to má mnoho různých konsekvencí a že my řešíme tento jeden úsek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka pana poslance Bláhy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Já si myslím, že o práci v neděli a ve svátek se bavíme už opravdu dlouho, takže víte, o co mi jde. Jde mi o ty zbytečné provozy, které nemusí mít otevřeno, které nemusí jít prodávat, a těch lidí je opravdu hodně, kteří prostě pracují a nemuseli by. Samozřejmě pak jsou provozy, kdy je potřeba to zajistit.

Já bych chtěl jenom znova upozornit na jednu věc. Uvědomte si, jestliže na 200 zaměstnanců bude potřeba 5 pracovních sil v okamžiku, kdy prodloužíme dovolenou, tak na 20 tisíc, kteří minimálně ve zdravotnictví pracují, si to spočítejte, jsou to jednoduché počty, tak to je neskutečná armáda lidí, kterou budeme do zdravotnictví potřebovat, protože za ty lidi, kteří si vezmou dovolenou, tu práci někdo musí udělat. Nebo budeme opravdu plánovat to porodné? Řekneme ano, teď si vybíráme ten pátý týden dovolené, takže tady nikdo nebude? Anebo ti doktoři, ale i jiní, budou sloužit zase služby navíc ještě o to víc?

Takže o tom se pojďme bavit. Myslím si, že než uděláme nějakou novelu zákona, změnu zákona, tak bychom to měli nejdřív prodiskutovat v nějakých klubech, u kulatých stolů, a pak můžeme jít dál a soustředit se na dobu, jakou žijeme. Já jsem to tady jmenoval. Dnešní doba je opravdu obrovsky těžká. Takže přemýšlejte o tom a já si myslím, že se dohodneme, jak bychom mohli jít dál.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Mám takové doporučení pro pana poslance Bláhu, ctěného kolegu, že možná by bylo fajn, kdyby se někdy přihlásil do rozpravy normálně se svým diskuzním příspěvkem a neměl čtyři faktické připomínky během deseti minut. To mně připadá jako trošku zneužívání toho institutu.

Nicméně chci se vrátit k meritu věci a k tomu, co tady říkal zástupce předkladatelů. Přistupme k tomu rozumně. Já jsem pro. Jediný rozumný přístup je to zamítnout už v prvém čtení a nehrát si s tím.

Předkladatelé si protiřečí. Na jedné straně argumentují tím, že naši lidé pracují příliš mnoho ročně v hodinách nebo měsíčně v hodinách, a současně navrhují prodloužit dovolenou. Co to znamená pro ty firmy? Výpadek těch pracovníků budou muset nahradit ti, kteří dovolenou nemají a nebudou ji čerpat. To znamená, co se stane? Zvýší se jim počet hodin, které budou v práci, nebo, to je druhá možnost, komunisté volají po snížení výkonu české ekonomiky. To je druhá možnost.

Já bych doporučoval všem předkladatelům, aby se někde zašli - já vím, že to je pro ně složité, protože to není pro ně úplně přátelské prostředí - zeptat do malých firem, jak to funguje, co to udělá v malých firmách. Ano, v těch největších firmách dneska to už mají velmi často jako benefity, tam si s tím poradí, ale v těch malých firmách je to mnohem složitější. Současně stát ukládá nesmyslně krátké lhůty na plnění povinností firem vůči státu. Mé oblíbené kontrolní hlášení a pět pracovních dnů, dokdy musíte zareagovat v případě, že je nějaká administrativní chyba v kontrolním hlášení. Co to znamená pro malou firmu, kde je jeden účetní nebo jedna účetní? Nemá šanci tato účetní dostat dovolenou mezi pětadvacátým každého měsíce a druhým nebo třetím následujícího měsíce, protože se čeká, pokud náhodou nepřijde upozornění z finančního úřadu, že je nějaká drobná chyba v kontrolním hlášení. Současně ty samé účetní nebo ti samí účetní nemají šanci dostat dovolenou mezi prvním a desátým, protože velmi často ti samí zpracovávají mzdy. To znamená, teoreticky prostor vůči povinnostem, vůči státu se pro tyto lidi zkracuje na někde mezi jedenáctým, někde dvanáctým a pětadvacátým. Ale to zase není pravda, protože pětadvacátého se podává DPH pro kontrolní hlášení.

Takže v těch malých firmám je to úplně nejsložitější plnit povinnosti vůči státu díky těmto krátkým, pravidelně se opakujícím termínům. A tady je návrh, který to těmto firmám nesmírně zkomplikuje a říká se, že to je ve prospěch zaměstnanců. To není žádná pravda. Malé firmy jsou základem české ekonomiky. Jsou to ti, kteří nehledají daňové úlevy a investiční pobídky v okolních státech. Jsou to ti, kteří neodejdou do jiných států, kteří zabezpečují především ty základní služby, které potřebují naši občané. Už tak vnímáme devastující dopad EET na služby, zejména na venkově. Jasně, ve velkých městech ten problém není, ale na venkově to je.

Ten návrh si nezaslouží, abychom o něm dále debatovali. A všichni ti, kteří věříte, že to pak neschválíme v třetím čtení, tak vám říkám, nevěřte tomu. Dneska je pravý čas ten návrh zamítnout. Ale kdyby náhodou ten návrh neprošel - a kolegové, zejména z levice velmi rádi mluví o sociálním dialogu, jak je třeba, aby se ti sociální partneři domluvili, nic proti tomu, nijak to nezpochybňuji ani neironizuji - tak já dám procedurální návrh, abychom přerušili - a poprosím, abychom ani o něm nehlasovali bezprostředně, ale třeba až po návrhu na zamítnutí - abychom přerušili projednávání tohoto návrhu zákona v prvním čtení do doby, než s tímto návrhem vyjádří souhlas celá tripartita. Všichni sociální partneři. Protože já jsem mluvil se zástupci zaměstnavatelů a ti jsou ostře proti. Ti jsou ostře proti.

Takže buď platí sociální dialog vždycky, nebo nikdy. Nemůže to být někdy. Když byla Hospodářská komora pro EET, tak tady zejména vládní poslanci tím velmi často argumentovali. Já souhlasím s tím, že někteří vládní poslanci vystupují, že jsou proti tomuto návrhu zákona. To je v pořádku. Máme stejný názor. Ale očekával bych třeba od vlády, třeba od paní ministryně financí, která velmi často tím... podporou Hospodářské komory nebo asociace, kterou vedl pan Havlíček, argumentovali tím, že podporují EET, aby tady řekli: My jsme proti, protože tyto asociace jsou také proti. A když jsme dbali na jejich stanovisko a respektovali jejich stanovisko u EET, tak budeme dbát a respektovat jejich stanovisko u těchto sociálních návrhů zákona.

Já se chci zastat těch zaměstnavatelů. Co si myslíte, že se stane v těch malých firmách? Proč jim ztěžujete už tak těžkou pozici? Proč ztěžujete pozici, nebo chcete snížit pozici živnostníkům, kteří také zaměstnávají a mají zaměstnance. Pokud máte pět zaměstnanců, šest, sedm, tak ten týden dovolené navíc se opravdu projeví. Tam není ta jednoduchá nahraditelnost, jako je ve velkých firmách. Na to bychom měli myslet, a proto je dneska ten pravý čas, a uplatnit ten rozumný přístup, po kterém volá zástupce předkladatelů, zamítnout tento návrh už v prvém čtení. Neztěžovat pozici zejména malých a drobných podnikatelů dalším zbytečným opatřením.

Pokud i malý podnikatel, malá firma usoudí, že si může dovolit z organizačních, ekonomických, jiných důvodů dávat svým zaměstnancům pět týdnů, zákon to umožňuje. Tak jim to nechme jako volbu. Možná jako benefit, možná jako výhodu, když budou lákat zaměstnance z jiné firmy. Nedávejme jim to jako příkaz. V tom okamžiku to není benefit.

Musím říct, že je úsměvné poslouchat argumenty, že je nerovný přístup, protože zaměstnanci veřejné správy mají pět týdnů. No vzpomeňme si, kolegové, na debatu o služebním zákonu, jak je třeba zaměstnancům veřejné správy dát větší dovolenou než těm ostatním, protože to mají těžší. Nemají takové ty výhody. Mají to těžší s nějakým podnikáním. Někdo má živnost na jakoby ne hlavní poměr, musí chodit na ty zkoušky odborné způsobilosti. Tehdy to byl argument pro to, aby bylo pět týdnů dovolené. Dneska je argument, že to musíme vyrovnat, a úplně jednoduchá prognóza je, že pokud by to náhodou prošlo, tak přijdou ti, kteří budou zastupovat zaměstnance veřejné správy, aby dostali šest týdnů dovolené, protože to mají těžší než ti, co mají těch pět. A když mají všichni pět, tak oni tu výhodu chtějí šest. No ale pak přijdou komunisté a řeknou: No to není spravedlivé. A ještě možná paní ministryně Maláčová přijde. Řeknou: ti mají šest a ti mají pět. To není spravedlivé. Dejme šest. Kde to skončí?

Opakovaně tady říkám, nežijme v 19. století, v představách, jak vypadal kapitalismus 19. století. Každý zaměstnavatel, podnikatel řekne, že pro něj je to nejlepší, když má dobré zaměstnance. Pokud na to má, a říkám zejména organizačně, ale i ekonomicky, klidně jim těch pět týdnů dovolené dá. Dá jim pět dnů sick days, cokoliv jiného. Nenařizujme to zákonem. To je naprosto špatná cesta.

A pro vládní poslance mám připomenutí. Je to sice váš koaliční partner, ale nemáte to v programovém prohlášení, takže si myslím, že můžete projevit svou svobodnou vůli a spolu s námi tento nesmysl poslat tam, kam patří, to znamená zamítnout.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Zaznamenal jsem váš návrh, abychom po hlasování o zamítnutí předložené návrhu, pokud neprojde, hlasovali o přerušení do doby, než s ním vyjádří souhlas tripartita.

Nyní budou následovat faktické poznámky. Pan poslanec Grospič je první na řadě, potom pan předseda Kováčik. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych třeba s řadou věcí dokázal polemizovat, kdybych nebyl svědkem toho, jak se zaměstnavatel choval k zaměstnanci, zahraničnímu zaměstnanci, v jednom obchodním řetězci. Jak s ním nakládal, jak ho v podstatě podvedl i v rámci zkušební doby a jak to celé mělo dohru potom u soudu. A on se velice, velice snažil uhladit tuto věc, aby z toho nebyl skandál a on nepřišel o licenci a povolení zaměstnávat zahraniční zaměstnavatele (?). A bylo to tady v Praze 6.

Ty důvody nejsou o tom, že Češi pracují více než Francouzi a Němci, i když je to tvrdá realita a tvrdá pravda, že odvádí více a odvádí více z té hodnoty, kterou vytváří. Ty jsou o tom, že skutečně náš právní řád postupem doby, od roku 1990, zavedl velkou nerovnost mezi dovolenými na zotavenou. Ale položil bych řečnickou otázku. Copak člověk i v malé firmě, zaměstnanec v malé firmě nemá právo na dovolenou na zotavenou, kde ho nehájí třeba ani odbory, a když si dovolí o ni požádat, tak ten zaměstnavatel mu někdy řekne: Seber se a běž, já tě tady prostě nechci, najdu si někoho jiného. A i to jsou případy. A nezpochybňuji to, že jsou i zaměstnavatelé, a věřím, že jich je velká část, kteří si skutečně váží svých zaměstnanců a chtějí je udržet a chtějí jim nabídnout jistotu jejich práce, a dlouhodobou jistotu, protože jsou si vědomi toho, že potřebují také oni splácet půjčky, hypotéky, byt, investovat do vzdělání svých dětí. Ale jsou zaměstnavatelé, bohužel i jiní. A to je ta tvrdá realita. A Hospodářská komora stojí v tento moment -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, čas vypršel, pane poslanče. Je potřeba skončit s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Stanislav Grospič: - na straně... Já končím, děkuji. Na straně těch, kteří toto v podstatě nerespektují.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Kováčik. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, asi zřejmě se nebudete divit, když vám řeknu, že s panem kolegou Stanjurou zásadně nesouhlasím v tom, že nejrozumnější je to okamžitě zabít. Já naopak jsem zásadně přesvědčen o tom, že to je téma, tedy pět týdnů dovolené, které navrhují komunisté, je téma, o kterém je třeba se bavit možná i déle než při běžném režimu projednávání zákonů, že zabít to okamžitě sice je možné a pravděpodobné, nicméně se připravíme právě o tu šanci v této době projednat jednu z věcí, která z hlediska levicové politiky, z hlediska práv zaměstnanců, ale i z hlediska určité i spokojenosti ve firmách a dobrého fungování firem může být, neříkám že (nesroz.), může být zásadní. Ostatně v některých firmách už to dnes takhle funguje.

Proto si dovolím v této chvíli navrhnout procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do příští středy do 14.30. Tedy pro vytvoření dostatečného času pro to, aby mohli i ministři, o kterých tady byla řeč, se k tomu nějakým způsobem postavit, vyjádřit. A také pan premiér aby se k tomu mohl vyjádřit a nějaký postoj zaujmout. Já si osobně myslím, že je třeba tento čas vytvořit, a proto prosím, aby se o tomto mém návrhu hlasovalo okamžitě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Rozumím, pane předsedo. Na příští středu 5. 6. na 14.30 máme pevně zařazený bod číslo 43, obchod s povolenkami EU. Trváte na svém návrhu?

 

Poslanec Pavel Kováčik: Bezprostředně po tomto bodu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, čili po pevně zařazeném prvním bodu. Ano. (O slovo se hlásí poslanec Stanjura.) Je to procedurální návrh? (Poslanec Stanjura: Protinávrh.) Protinávrh. Ano prosím, pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Podle jednacího řádu můžu dát protinávrh, když je návrh na přerušení. Tak já tedy zopakuji ten svůj návrh, o kterém jsem chtěl, ať hlasujeme až po zamítnutí. Nicméně když si pan předseda Kováčik vytváří prostor pro jednání, jak říkal - já jsem to pochopil jako prostor pro tlak na hnutí ANO, aby jako obvykle komunistům uhnulo - tak mi dovolte, abych navrhl procedurálně, abychom to přerušili, tak jak jsem říkal, do doby, než přijde souhlasné stanovisko celé tripartity, všech tří sociálních partnerů. Respektive dvou sociálních partnerů, to znamená zástupce zaměstnavatelů a zástupce zaměstnanců.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, já jsem mezitím přivolal poslankyně a poslance, kteří nebyli v sále. Budeme hlasovat nejprve o protinávrhu pana předsedy Stanjury, abychom tento bod přerušili do doby, než s ním bude souhlasit tripartita, tedy zaměstnanci a zaměstnavatelé. Je zde návrh na odhlášení. Jste nyní odhlášeni, přihlaste se nyní svými hlasovacími kartami.

 

Nyní můžeme hlasovat o návrhu pana předsedy Stanjury.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 22. Přihlášeno je 159 poslanců, pro 75, proti 23. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana předsedy Kováčika, abychom projednávání tohoto bodu přerušili do příští středy, odpoledního jednání, po pevně zařazeném bodu číslo 43.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 23. Přihlášeno je 160 poslanců, pro 114, proti 38. Návrh byl přijat. To znamená, že jsme přerušili projednávání tohoto bodu do příští středy. Vrátíme se k němu při odpoledním jednání po pevně zařazeném bodu číslo 43.

 

V tuto chvíli končím projednávání tohoto bodu. Nyní se budeme věnovat bodu číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP