(19.30 hodin)
(pokračuje Baxa)
A konečně poslední bod: Agenda církví a náboženských společností bude nadále v gesci Ministerstva kultury s výjimkou vyplácení finanční náhrady příspěvku na podporu jejich činnosti. - To se zatím děje. Ale chci zdůraznit jinou věc, a to tu věc, že pan ministr kultury byl tím, kdo jednoznačně veřejně obhajoval tady ve Sněmovně schválené zdanění církevních restitucí na návrh třetí z těch koaličních stran, to znamená Komunistické strany Čech a Moravy, a kdy dokonce veřejně obhajoval tento krok, který je podle mého názoru z různých důvodů skandální a kdy, já pevně věřím, že Ústavní soud zamezí tomu, aby k tomuto došlo. Tak pan ministr byl ten, kdo toto obhajoval.
Vynechal jsem, dámy a pánové, některé dílčí body z tohoto programového prohlášení. Ale nikoliv proto, že by byly splněny. Chtěl jsem poukázat na to, jakým způsobem se naplňovaly ty hlavní body programového prohlášení. Ponechávám stranou to, že pan ministr Staněk pravděpodobně zcela vzdal boj o to, aby se rozpočet rezortu Ministerstva kultury alespoň přiblížil tomu jednomu procentu rozpočtu, tak jak se o tom hovořilo. Koneckonců v jednou rozhovoru měl pan ministr dokonce pocit, že rozpočet jeho rezortu je 1,8 %. Tak je to, pane ministře, 0,76 % v tom rozpočtu schváleném na letošní rok.
Řekl bych, měl-li bych shrnout tuto část, že v případě rezortu Ministerstva kultury a pana ministra Staňka vlastně o plnění programového prohlášení ani nelze hovořit. Velká většina cílů, které si sama vláda Andreje Babiše do svého programového prohlášení vetkla, plněna nebyla a také se to na stavu české kultury velmi jednoznačně projevuje.
Já jsem jeden z odchodů pana ministra Staňka komentoval tím, že Antonín Staněk svým působením dokazoval, že české kultuře nerozumí, nemá k ní vztah a ministrem se nikdy stát neměl. Nemám zatím důvod, a říkám to bohužel ve vztahu k české kultuře, tento svůj názor na jeho působení měnit. Uvidíme, jakým způsobem bude situace v rezortu kultury řešena dále, ale perspektiv mnoho nevidím.
A nyní mi, dámy a pánové, dovolte, abych se po kratší dobu věnoval ještě rezortu školství pana ministra Plagy. Pan ministr Plaga na rozdíl od pana ministra Staňka zde vystoupil a plnění programového prohlášení ve svém rezortu představil. Chtěl bych říct, že na rozdíl od rezortu kultury, obdobně jako paní poslankyně Černochová, která také v některých částech konstatovala pozitivní kroky v rezortu, že se několik důležitých věcí v rezortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podařilo. Je vidět jasné úsilí na zvyšování rozpočtu Ministerstva školství, je vidět cílený zájem pana ministra o svůj rezort. A koneckonců ve svém vystoupení pan ministr Plaga řadu těchto kroků, které vykonal, dokumentoval. Chci tedy říct, že minimálně nějakou část působení pana ministra v čele rezortu školství hodnotím pozitivně a že to jsou kroky, které prostě směřují k tomu, aby se situace v českém školství zlepšovala. Přesto bych chtěl ale poukázat na několik bodů v programovém prohlášení vlády, které podle mého názoru v rezortu školství zatím plněny nejsou. Nebo nejsou - kde je indikováno to, že nemusí být splněny.
Abych byl přesný. Tím prvním bodem jsou platy ve školství. Záměrně používám termín platy ve školství. Jedná se tedy o platy zaměstnanců, kteří spadají do gesce zákona o pedagogických pracovnících. Chtěl bych upozornit na to, že toto je přímo vládní priorita. Proto moje výhrada nebude směřovat vůči panu ministrovi, ale vůči panu premiérovi. Pan premiér opakovaně zdůraznil to, že zachování růstu platů ve školství je klíčovou vládní prioritou. Já bych ale chtěl poukázat minimálně na dva varovné momenty, které v nás mohou vyvolat obavu, že nedojde k naplnění vládního prohlášení pro rok 2021.
První bylo to, že Poslanecká sněmovna jasně vyzvala vládu k tomu, aby platy zvýšila už od roku 2018. Ta příležitost v září 2018 byla a vláda ji nenaplnila. Platy učitelů se zvýšily až od 1. ledna 2019 a došlo bezpochyby k nabourání jisté nedůvěry učitelského stavu vůči slibům, které přišly. Platy na letošní rok zvýšeny byly. Můžeme samozřejmě vést diskuzi o tom, zda to bylo opravdu těch 15 %, o kterých stále hovoří pan premiér. Ono to tak reálně nebylo. Vezmeme-li příklady z různých krajů, z různých škol, dozvíte se od učitelů různá čísla.
Co ale bylo tím velkým varováním, byla situace, která se odehrála zde na půdě Poslanecké sněmovny 26. a 27. března. 26. března Poslanecká sněmovna přijala těsnou většinou hlasů usnesení, kterým zavazovala vládu k tomu, aby zvýšila platy učitelům na 130 % průměrné mzdy do roku 2020. Byl to závazek, pokud by on tehdy schválen byl, tak by to byl velmi silný závazek Poslanecké sněmovny vůči vládě. Nicméně panu premiérovi se toto asi nějakým způsobem nelíbilo, tak narychlo, další jednací den, dvacátého sedmého, byla ohnutím jednacího řádu Sněmovny sehnána většina, kterou bylo toto usnesení zrušeno.
Vyvolalo to tehdy opravdu velké otazníky. Chce tato vláda opravdu splnit své programové prohlášení a zvýšit platy učitelů na těch slibovaných 45 tisíc v roce 2021? Předběžný návrh státního rozpočtu ukazuje zvýšení platů učitelů od příštího roku o 10 %. Musíme věřit, že se tomu tak stane. Ale já chci tady prostě uvést tyto dva příklady jako varování, že sliby pana premiéra mají, řekl bych, tak omezenou trvanlivost. A budeme pečlivě sledovat, zda se tak stane i v případě učitelských platů.
Dalším bodem v programovém prohlášení vlády je bod: ve spolupráci se zřizovateli škol a školských zařízení regionálního zařízení omezíme nadbytečnou byrokratizaci regionálního školství a posílíme postavení ředitele jako manažera. - Musím říci, je to můj názor ještě donedávna učitele i člověka sledujícího oblast školství, že se v debyrokratizaci mnoho nevykonalo. Pan ministr tady ve své řeči mluvil o tom, že aplikace šablon je takovým debyrokratizačním opatřením. Já tento názor nesdílím a myslím si, že míra byrokracie, která se valí do českých škol, je stále vysoce převyšující to, co české školy jsou schopny unést.
Stejně tak moje veliké obavy jsou spojené s dalším bodem programového prohlášení a to je financování regionálního školství. Vládní prohlášení tvrdí, že v regionálním prohlášení podpoříme zavedení transparentního, administrativně nenáročného způsobu financování. - Pan ministr odložil reformu financování o jeden rok. Ministerstvo školství dnes tvrdí, že to je ta doba, kdy měly školy příležitost se adaptovat na tento nový systém financování. Já mám z terénu zprávy, které jsou velmi rozporuplné. Slýchám zejména ze segmentu středních škol velké obavy o to, co bude spuštění systému nebo změny financování regionálního školství v praxi znamenat. Už nyní se objevují obavy o to, zda všechny hodiny budou zaplaceny, zda bude dál možné dělit třídy. Neříkám, že to opravdu skončí katastrofou, ale také nemám v tuto chvíli důvod věřit tomu, že se tomu tak opravdu stane a že tato reforma financování bude naplněna. I to budeme pečlivě sledovat.
Pan ministr Plaga se ve svém vystoupení věnoval především finančním otázkám. Už jsem u úvodu zmiňoval, že ten výčet byl reprezentativní, v mnoha ohledech velmi pozitivní. Postrádal jsem ale ve vystoupení pana ministra reakce na některé části, které se týkají nefinančních změn ve školství. Týkají se toho, jakým způsobem bude dál ve školách obecně probíhat inkluze. Novela inkluzivní vyhlášky snad některé změny přinesla. Ale myslím si, že nenaplnila zejména, co se debyrokratizace týče, všechna očekávání.
Pan ministr nejdříve statečně odolal tlaku Asociace krajů ohledně zavedení toho takzvaného cut-off score s mou a naší maximální podporou, protože si myslím, že to opatření bylo jednoznačně chybné. Na straně druhé ale ustoupil hejtmanům v tom, že budou zřizovatelé moci rozhodovat o kapacitách škol, což byla doposud působnost ředitelů a co není úplně v souladu s tím, že bude posíleno postavení ředitelů, jak je ve vládním prohlášení.
Čeká nás také diskuze o reformě maturitních zkoušek. Myslím si, že síla stanoviska, se kterou pan ministr do Sněmovny půjde, bude otestována rozsáhlou rozpravou, která tady bude. A pevně věřím, že pan ministr vyslyší hlasy, které k reformě maturit směřují. ***