(10.00 hodin)
(pokračuje Maláčová)
Pozměňovací návrh paní poslankyně Golasowské nahrazuje vládní návrh zaměřený na relativně vyšší valorizaci u důchodců s nízkými příjmy zcela odlišným typem valorizace, který nadstandardně zvyšuje pouze důchody rodičů. Jak už jsem také uvedla, ocenění péče o děti, což je klíčová funkce v naší společnosti, předpoklad udržitelnosti sociálního státu, je myšlenka, kterou velmi oceňuji, a jedná o tom Komise pro spravedlivé důchody. Nicméně jako vždy ďábel spočívá v detailu.
Konkrétně pozměňovací návrh zvyšuje procentní výměru starobního důchodu obou rodičů o 500 korun za každé vychované dítě. Pozměňovací návrh tak zcela změní smysl novely a otupuje její potenciál zastavit růst podílu důchodců ohrožených chudobou. Tento pozměňovací návrh přisuzuje zvýšený důchod oběma rodičům dítěte, a to i přesto, že statistiky jasně ukazují, že se o děti v České republice starají v drtivé většině ženy. Péče o děti tak snižuje výdělky a následně i důchody prakticky výhradně u žen. Zvýšení důchodů u obou rodičů je tak stěží opodstatněné a zároveň rozpočtově náročné. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje rozpočtové náklady pozměňovacího návrhu paní poslankyně Golasowské na 30 miliard korun ročně, to je dvakrát více než nejdražší opatření na podporu pečujících osob projednávané a odborným aparátem Ministerstva práce a sociálních věcí připravované v Komisi pro spravedlivé důchody.
Pozměňovací návrh vedle rozpočtových nákladů přináší i zásadní administrativní komplikace. Návrh totiž předpokládá zvýšení důchodů rodičů bez žádosti, a to i přesto, že Česká správa sociálního zabezpečení nevede u velké části současných důchodců záznamy o počtu vychovaných dětí. Bylo by tedy nutné do ledna, do 1. ledna 2020, na individuální úrovni doplnit počet vychovaných dětí přibližně u 150 tisíců žen a téměř u milionu mužů. To není v praxi realizovatelné. Pro představu, Česká správa sociálního zabezpečení v praxi ročně vydává zhruba 350 tisíc rozhodnutí.
Poslední pozměňovací návrh, návrh B2 pana poslance Martínka - a já s tímto pozměňovacím návrhem nesouhlasím ani v principu - opětovně zavádí hodnocení období studia jako doby účasti na důchodovém pojištění. Návrh by výrazně posílil důchodové nároky u osob s vyšším vzděláním. Ty přitom zpravidla pobírají vyšší výdělek, a tedy i jejich důchody jsou vyšší. Návrh by tak v rozporu se smyslem novely vedl ke zvýšení důchodu u těch seniorů, kteří již dnes mají důchody relativně vysoké. A připomínám, že každý druhý senior dnes nedosáhne na důchod ve výši 13 300 korun. Zároveň návrh v rozporu se současným trendem posiluje význam bezpříspěvkových dob pojištění, za které se neodvádí pojistné, přitom i z mezinárodního pohledu nadměrný rozsah těchto bezpříspěvkových dob v České republice, a na to opravdu upozorňuji, je jednou z významných příčin problémů s finanční udržitelností našeho důchodového systému. Pouze kvůli tomuto pozměňovacímu návrhu by výdaje na důchodové pojištění postupně vzrostly o zhruba 30 miliard korun ročně.
Takže zde vidím zásadní rozpor, zásadní nekonzistentnost mezi proklamacemi navrhovatele, který často klade za nejdůležitější otázku našeho důchodového systému jeho finanční udržitelnost a zároveň naprosto maximálním způsobem pozměňovacím návrhem by tuto finanční udržitelnost poškodil a zároveň by pomohl těm, kteří to v tuto chvíli nejméně potřebují. Jak jsem uvedla, máme 15 % seniorů ohrožených chudobou nebo jsou v chudobě a 30 % dalších ohrožených chudobou.
Ke všem pozměňovacím návrhům je tedy z výše popsaných důvodů stanovisko předkladatele nesouhlasné.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ráda bych vás tedy požádala o podporu vládou navrhovaného znění zákona, které doporučily i oba výbory, kterým byl návrh zákona přidělen.
Abych to shrnula, naším návrhem chráníme seniory před chudobou. I přes rekordní navyšování důchodů jsou naši senioři ve velmi složité finanční situaci. Pozměňovací návrhy - se třemi v principu lze souhlasit, ale jsou technicky špatně připraveny, se čtvrtým nesouhlasím, právě jsem osvětlila.
Co se týče tzv. důchodové reformy, připomínám, že ji máme připravenou, čekám na doběhnutí v září Komise pro spravedlivé důchody, tak abychom všechny oblasti skutečně vydiskutovali, a návrh představím na podzim. Bude to soubor pěti až deseti parametrických změn. Já jsem uvedla, že pro mě je klíčové, aby důchodová reforma byla připravena konsenzuálně napříč politickým spektrem, protože prosazovat důchodovou reformu na těsno, na sílu, není udržitelné. A podle toho, na kolika opatřeních bude shoda, tak pevně doufám, že učiníme náš důchodový systém spravedlivý a udržitelný. Ale ještě jednou připomínám, že klíčové bude pro její realizovatelnost a její úspěšnost, abychom se jako politici byli schopni dohodnout. Tak zásadní změny jako důchody se nesmí dělat politickou přetahovanou.
Tento návrh zvýší důchody všech důchodců, relativně více však u důchodců s nízkými příjmy. Bavíme se o novele, kterou máme teď ve třetím čtení. Zastávám totiž názor, že není spravedlivé a důstojné, aby senior po 35 letech práce a odvádění pojistného mohl dle zákona pobírat důchod nižší než 10 000 korun měsíčně. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které je jako první přihlášená paní poslankyně Šafránková.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v souvislosti s hlasováním o novele zákona o důchodovém pojištění máme jednu z posledních šancí, jak tisícovkám našich spoluobčanů seniorů, kteří dlouhá léta žijí v nezáviděníhodné a nedůstojné životní situaci, můžeme alespoň částečně zpříjemnit tzv. podzim života, poslední léta jejich životů, v jejichž produktivní části pracovali pro tento stát, vychovávali děti, platili vždy daně a odvody dle platných zákonů, a vlivem souběhu nejrůznějších pro ně nevýhodných dobových a legislativních souvislostí je jejich existenční situace na sklonku života více než nedobrá. Skupina nízkopříjmových a osaměle žijících starobních důchodců je jednou z nejohroženějších složek naší společnosti. O to víc, že si v drtivé většině případů nemůže pomoci sama svými aktivitami a i možnost pomoci ze strany rodin je velmi omezená. Nízké příjmy, vysoké životní náklady, zejména ty mandatorní, náklady na bydlení, na energie, na léky, což jsou mimochodem položky, jejichž současnou výši stát v podobě exekutivní a legislativní moci též do vysoké míry negativně ovlivnil. Časté propady do dluhových pastí, nemravné exekuce, v jejichž chapadlech momentálně vězí už téměř 100 tisíc našich seniorů. Nutnost ponižujícím způsobem opakovaně prokazovat nízký příjem při žádostech o dávky sociální podpory a pomoci. Například z aktuálních statistik Rady seniorů České republiky mj. vyplývá, že osaměle žijící muži senioři zaplatí za bydlení odhadem 70 % svého důchodu a ženy seniorky utratí za bydlení v pronájmu asi 80 % svého důchodu a v Praze a v Brně dokonce i mnohem více. A v úhrnu pak podíl nákladů na bydlení na příjmech seniorů v Praze a statutárních městech vysoce přesahuje hranici 40 %.
Ve světle těchto údajů je už naprosto nedostatečné a neomluvitelné pouze procítěně kritizovat, je nutné konkrétně konat, včetně masivní výstavby obecního bydlení a regulace nájemného, což je ale běh na delší trať. Vládní sestava se velmi často chlubí dobrou makroekonomickou situací a rostoucími příjmy veřejných rozpočtů, tak kdo jiný by z ní měl alespoň částečně profitovat než tato nejzranitelnější součást naší společnosti, naši rodiče a prarodiče, kterým mj. vděčíme za to, že svou prací a životem budovali základy a podmínky pro naše budoucí lepší životy? ***