(10.00 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Já jenom chci paní ministryni poděkovat za dovysvětlení. Uvidíme, jak ten jeden případ. Pokud by mělo být toto nějakou praxí, tak by to samozřejmě bylo nesmírně nebezpečné a varující, ale děkuji za tu odpověď, že se to nezakládá na pravdě. Uvidíme. V tomto případě nenavrhuji žádné usnesení, pane předsedající. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, kdo má zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu? Nikoho nevidím. Rozpravu končím a vzhledem k tomu, že nebyl přednesen hlasovatelný návrh, končím projednávání této interpelace.
Další interpelace, kterou budeme projednávat, je interpelace na místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček odpověděl na interpelaci poslance Ivana Adamce ve věci plánovaného bezúplatného převodu areálu bývalého dolu Kateřina I do vlastnictví obce. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 538. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem vyslovil nesouhlas s odpovědí pana ministra ne z důvodu, že bych obsahově nesouhlasil s tím, co mi napsal. A hned v úvodu musím říct, že ta problematika je samozřejmě dlouhodobá, má dlouhodobější horizont. Pan ministr k tomu přišel jak slepý k houslím vlastně příchodem do funkce. Ten problém skutečně je letitý a myslím si, že říkat, že stát se v těchto případech chová s péčí řádného hospodáře, je velmi odvážné tvrzení, protože já říkám, že státní a veřejná sféra prakticky jedno a totéž jsou, co se týká své činnosti. Každá má svou samozřejmě část podílu v té veřejné sféře, ale nicméně i to, kdyby nedej bože třeba obec pak ten majetek prodala nebo nějakým způsobem ho využila, jiným prostředkům, tak ty prostředky stejně zůstanou ve veřejné sféře. Proto mě to trápí už léta. Po vlastních zkušenostech vím, že sám jsem se dostal do problémů s bezúplatným převodem od státu - nemovitostí, které bohužel dodnes chátrají, protože o ně zájem není. Stát je nabízí neustále v různých veřejných soutěžích, nicméně doba ubíhá, cena těch nemovitostí padá a řešení v nedohlednu.
Já bych řekl, proč zrovna důl Kateřina, obec Radvanice. Je to obec v mém volebním obvodu. Je to malá obec, která je postižena hornickou, respektive důlní činností. Na jejím území byl důl Kateřina, ten důl skončil samozřejmě už před lety a vznikla tam hořící halda, říká se tomu odborně odval, kterou stát rekultivoval de facto deset let za poměrně vysokých nákladů v té době, a zůstaly tam nějaké zbytné nemovitosti, o které se stará společnost Palivový kombinát Ústí nad Labem. Je to státní podnik. Mimochodem, Ústí nad Labem a Radvanice, je to víc jak 200 kilometrů od sebe. Myslím, že i ten státní podnik, ta státní firma s tím má problémy. Obec začala vlastně vyjednávat od doby rekultivace té haldy, od roku 2008, kdy jí byl přislíben bezúplatný převod pro činnost obce. Máme rok 2019, převod se neděje. A teď si to vezměte tak, že vlastně obec žádá od roku 2008, respektive ty termíny jsou pozdější, ale je to devět let od první žádosti a pořád se nic neděje. Stát to nabízí opět v těch soutěžích, což mně nepřipadá úplně normální, ale chápu to, máme takový zákon o státním majetku a je otázka, jestli tento zákon je úplně v pořádku, protože ty důvody, o kterých jsem hovořil na začátku, jsou zcela evidentní, že něco v pořádku určitě není.
Vezměte to tak. Budete si vyjednávat koupi domu, budete jednat s vlastníkem a samozřejmě každý rozumný vlastník, když má konkrétního zájemce, už nehledá další nabídku, protože se stává v ten okamžik neseriózním partnerem v tom obchodu. Stát to tak nedělá. Stát prostě nabízí pořád, a když bezúplatně, tak neví, co by si řekl za podmínky, neustále je zpřísňuje, že nakonec obec řekne, že za těchto podmínek prostě ať si to ten stát nechá. A nemovitost chátrá, nic se neděje a život jde dál.
Musím říct, že obec Radvanice leží na úpatí Jestřebích hor, je to krásná podkrkonošská krajina a to postižení důlní činností je tam obrovské. A pokud chceme, aby lidé nejezdili jenom do Krkonoš, ale do Podkrkonoší - a ty Jestřebí hory, to vám tedy můžu říct veřejně všem, stojí za návštěvu - tak je potřeba, aby ti turisté tam měli odpovídající zázemí. Ubytování, restaurace, nějakou další alternativní činnost a podobně. Obec se snaží získat tento majetek od státu od roku 2010, a nic.
Takže já bych samozřejmě byl velmi rád, kdybych viděl to pověstné světýlko na konci tunelu, abychom byli schopni říct, že prostě veřejná instituce, jako je obec, není žádný podvodník, že ten majetek skončí opět ve veřejné sféře, a když neskončí majetek ve veřejné sféře, tak skončí peníze ve veřejné sféře, pokud by to někdo prodal. Já si vzpomínám na dobu, kdy na náměstí tehdy stát prodal hotel Varšava, takové příznačné jméno v česko-polském pohraničí, dvěma podnikatelům - řekl bych, že to je silné slovo, byli to podvodníci, kteří skončili ve vězení, dokonce zemřel ten jeden společník ve vězení, ten druhý zmizel neznámo kam, a ten hotel chátral na náměstí a stát si kladl neustále podmínky. My jsme říkali tehdy státním úředníkům, že my umíme ten hotel prodat lépe než oni, umíme ho zabezpečit a umíme té nemovitosti vrátit její užitnou hodnotu, takže bude fungovat. Stát tehdy pochopil, učinil a dopadlo to dobře.
Na druhé straně máme středověké vězení v našem městě, které z pro mě nepochopitelných důvodů je státní. Nevím, jak ten stát k tomu historicky přišel, vždycky to byla obecní šatlava, ale stát ho má a já už patnáct let, možná i více se snažím o bezúplatný převod na město. Podmínky, které si stát klade, jsou neuvěřitelné. Asi to skončí tak, že řekneme nakonec, ať si to ten stát nechá, a budeme mít vřed ve středu města, anebo řekneme, že to koupíme, protože se nenecháme od státu omezovat, protože cílem vlastnit takovou nemovitost je, aby ta nemovitost sloužila svému účelu, případně aby se zhodnocovala, vydělávala, ne aby nám stát zakázal s ní nakládat podle své vůle.
Takže proto jsem tu interpelaci chtěl přednést tady na plénu. Není to tak jednoduchá věc, jak to na první pohled vypadá. Myslím si, že to je systémová chyba v tom, jak se stát tady chová. Já se přiznám, že poprvé jsem tuto interpelaci poslal na paní ministryni financí, to jsem si myslel, že to spadá pod Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se kterým mám bohaté zkušenosti. Musím se za to omluvit, že jsem obtěžoval ji a její úředníky. Kompetenčně to spadalo pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tam to došlo. Jinak chápu odpověď pana ministra, tu nerozporuji. A nevidím tam to světlo na konci tunelu. Takže proto ji přednáším tady a byl bych rád, kdybych slyšel názory samozřejmě pana ministra i případně vaše.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan ministr a místopředseda vlády je připraven k odpovědi. Můžeme tedy pokračovat v projednávání. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já mockrát děkuji za tu interpelaci. Děkuji panu poslanci Adamcovi, protože mě tím přinutil se tedy opravdu detailně podívat na ten problém, což není o tom, že bych nechtěl ty problémy vnímat, ale přece jenom těch účastí státních jenom pod naším resortem je třicet. Toho majetku je tam obrovské množství a samozřejmě i těch různých sporů a transakcí tam probíhají prostě stovky.
Takže já jsem i díky tomu tedy šel do absolutního detailu a musím tedy bohužel říct, že to je opravdu smutný, smutný příběh, protože principiálně ono se jedná o to, že skutečně ten odval je takzvaně vyřízen. Od roku 2008 prokazatelně jsme v situaci, kdy stát ví, že to je pro něj nepotřebný a nevyužitelný majetek. Na druhé straně je tady obec Radvanice, která nabízí - nejenom nabízí, ale která je připravena, což je důležité říct, tam vybudovat prostě aktiva a aktivity spojené se sportovním, kulturním, rekreačním prostředím a tak dále, to znamená, je to naprosto objektivní požadavek té obce, a ten stát to nechce. A teď my jsme v situaci, že od roku 2008 do roku 2019, jedenáct let řešíme to, jak to, co někdo nechce a ten druhý to chce, jak mu to má předat, což je neuvěřitelné. Teď já tady mám celý ten jízdní řád toho, jak to probíhalo, a všechny ty milníky, a já vás tím ani snad nebudu zatěžovat, co nastalo v roce 2008, co nastalo v roce 2009, 2011, 2013 atd.***