(16.20 hodin)
(pokračuje Kantor)
V Senátu byla dne 12. 8. konstituována pracovní skupina ze sedmi profesních organizací s přesahem do evropského prostoru i malých či znakových jazyků. Dalšími členy jsou vzdělávací instituce a skupina senátorů. V případě zamítnutí zákona o tlumočnících by došlo k doladění zákona pomocí mj. i této skupiny, podle požadavků Ministerstva spravedlnosti, a to je možné jen při schválení tisku 72 a 74, a neschválení tisku 73. V případě schválení ostatních tisků by bylo nutné tento navrhovaný zákon schválit doslova do dne a do roka. To je reálné, neboť účinnost je k 1. 1. 2021.
Žádám tedy za Senát Parlamentu České republiky zdvořile Poslaneckou sněmovnu o podporu senátního návrhu, tedy o zamítnutí tisku 73. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi a nyní se ptám zpravodajky paní Heleny Válkové, jestli se chce vyjádřit za garanční výbor. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Já jenom odkazuji na to, co jsem řekla už v souvislosti s tím svým vystoupením ke sněmovnímu tisku 72 o znalcích, a potvrzuji svůj slib participovat na novele, která odstraní archivační povinnost tlumočníků - aby to tady ještě jednou na ten mikrofon zaznělo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní Heleně Válkové za zpravodajskou zprávu a nyní otevírám rozpravu, do které jsem měl dvě faktické poznámky, které nemohu realizovat, protože až v rozpravě je možné se přihlásit k faktické poznámce. Tak nyní pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní kolegyně Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu zákona, který v tuto chvíli projednáváme, tedy o soudních tlumočnících.
Já nejsem expertem na tuto oblast, nejsem soudním tlumočníkem, ale byl jsem v této věci osloven odbornými složkami z jiného důvodu. Já jsem primátorem města, na jehož území je problém se soudními tlumočníky velmi aktuální. Tím, jak naše země ekonomicky prosperuje, dochází také k tomu, že v našem městě se soustřeďuje velké množství zaměstnanců, kteří hovoří jinými jazyky než češtinou - je to aktuálně 16 tisíc zaměstnanců -, a s nimi je spojena často agenda, která vlastně vyžaduje přítomnost soudních tlumočníků. A zaznamenal jsem od složek na území města Plzně právě řadu stížností, ať už se týká policie, soudu, na to, jak obtížně dostupné jsou služby soudních tlumočníků v kontextu toho, jak naléhavé tyto potřeby jsou, a které se týkají, jak už tady zmiňovala paní poslankyně, také jazyků, které nejsou zcela běžné v našem prostředí, souvisí s tím, z jakých zemí, ať už to jsou členské státy Evropské unie, nebo i nečlenské země, pocházejí lidé, kteří mají potřebu tuto agendu řešit. Tak to jenom ke kontextu toho, jak jsem vlastně já byl v této záležitosti osloven.
Oslovili mě zástupci pracovní skupiny soudních tlumočníků, kdy příprava této legislativy - to považuji za korektní říct -, k níž se paní ministryně Benešová dostala až v průběhu času... Do této pracovní skupiny byli spojeni zástupci všech významných asociací, které v této oblasti působí, profesní organizace, asociace konferenčních tlumočníků, Česká komora tlumočníků znakového jazyka, European Legal Interpreters and Translators Association, Iniciativa za lepší zákon o soudních tlumočnících, Jednota tlumočníků a překladatelů a Komora soudních tlumočníků. Tato pracovní skupina měla podle informací, které jsem dostal, ambici velice aktivně se podílet na přípravě zákona o soudních tlumočnících. I tito zástupci velice vnímají to, že se stávající zákon, nemýlím-li se, v důvodové zprávě považuje za jeden vůbec z nejstarších účinných zákonů v naší legislativě - myslím, že pochází z roku 1967 -, kde řada jednotlivých ustanovení vůbec neodpovídá současné době. A i tato pracovní skupina vnímá jako naléhavé to, aby se legislativa v této věci upravila.
To, že vlastně došlo k tomuto kroku, nemýlím-li se, až v roce 2016, nebo kdy tento zákon začal být připravován, je věc nějaká, nicméně zaznamenal jsem také stesky spočívající v tom, že odborná veřejnost nebyla dostatečně při přípravě této legislativy oslovena, či spíše její připomínky nebyly dostatečně akceptovány. A z toho vlastně také vyplynula ta iniciativa směřující k nesouhlasu, v jaké výsledné podobě se teď po projednání v Poslanecké sněmovně, v Senátu tento zákon k nám vrátil.
Já bych, dámy a pánové, zahájil jenom takovým stručným shrnutím, co k tomuto zákonu říkají experti z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, což je přední pracoviště v této oblasti, kde studují budoucí tlumočníci a překladatelé a také soudní tlumočníci a soudní překladatelé. Ústav translatologie považuje za důležité tři klíčové připomínky k této legislativě, a to:
Fakt, že zákon stanoví podmínky vzniku tlumočnického a překladatelského oprávnění, ale neupravuje další odborný růst tlumočníků nebo překladatelů, a to i přesto, že dle těchto expertů se odborné vzdělávání pro tlumočníky a překladatele považuje za zcela nezbytné a mělo by být v tomto zákoně zmíněno.
Druhá připomínka, velmi závažná, se týká možnosti odmítnout tlumočnický a překladatelský úkon. Tato možnost je v navrženém zákoně nepřiměřeně omezena, ze strany státu neexistuje garance stálého přísunu zakázek a většina tlumočníků nebo překladatelů tak zároveň vykonává jiné zaměstnání nebo samostatnou činnost. Novela neumožňuje odmítnout zaměstnanému tlumočníkovi nebo překladateli úkon, který má být proveden v jeho pracovní době. Závažné je také to, že tlumočník nemůže odmítnout úkon, na který se necítí odborně kompetentní.
A pak bych zmínil třetí připomínku odborníků z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a to je maximální sazba pokut za přestupky. Maximální sazby pokut za přestupky jsou příliš vysoké jednak vzhledem k povaze přestupků - musím říct, že když jsem to, dámy a pánové - dovolím si přerušit své přednášení tohoto odborného stanoviska - když jsem si přečetl v tom zákoně, že je tam stanovena sankce do výše 250 tisíc korun, čtvrt milionu korun za odmítnutí provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu, tak mě to šokovalo. Vůbec by mě nenapadlo, že něco takového vůbec je možné. V kontextu toho, kdybyste si přečetli návrh toho zákona, tak já to považuji za úplně neuvěřitelné, aniž by byla vlastně jakýmkoli způsobem reflektována komplikovaná situace těch, kteří tyto služby poskytují. Může se stát, že překladatel nebo tlumočník nemůže úkon provést z rodinných nebo pracovních důvodů, které však soud nevyhodnotí jako závažné, mimořádné nebo neočekávané, a dále vzhledem k tomu, že tlumočníci a překladatelé jsou fyzické osoby, z nichž jen malá část má výrazně nadprůměrné příjmy, tzn. naprostá neadekvátnost této sankce. Tak tolik tedy na úvod vyjádření Ústavu translatologie.
A nyní bych se dostal k přednesení komentáře, který právě definovala tato pracovní skupina soudních tlumočníků sestavená z těch zmiňovaných šesti profesních organizací, ve kterých se vlastně sdružili tlumočníci a překladatelé, kteří působí v České republice. Podle nich je návrh zákona o tlumočnících postaven tak, že se opírá o nesprávná vstupní východiska a podklady. Nezohledňuje primární rozdíl mezi znalci a tlumočníky a jejich profesní postavení. Tam navazuje na to, že návrh zákona o tlumočnících vlastně dle názoru těchto expertů v zásadě vychází, či spíše kopíruje tzv. znalecký zákon. Tlumočníci a překladatelé jsou samostatnou profesí a odborností, která má jasné standardy, etické zásady, předpoklady kvalitního výkonu, nutné zázemí, hodnoticí kritéria a je samostatným oborem vysokoškolského studia. Nic z toho v zákoně zmíněno není. ***