(16.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Když jsem byl na radnici v roce 2002, tak jsem si založil excellovský soubor, mám tam jednotlivé typy daní a já si ho vlastně plním už těch 17 let. Takže dá se celkem dobře odhadovat prognóza, protože to plnění v čase bývá velmi podobné. Samozřejmě pokud jsou razantní změny daní, tak je to něco jiného. A opravdu minimálně v posledních dvou letech je to klíčový tahoun zvýšených příjmů státního rozpočtu. Ne DPH kvůli EET, ne daň z příjmů od živnostníků kvůli EET, ale díky tomu, že naši zaměstnavatelé vytvářejí tolik pracovních míst a zvyšují mzdy, nejen ve státním sektoru, ale i v privátním sektoru. Podle mého názoru, podle debat, které vedu se zaměstnavateli v těchto týdnech a měsících, se nedá očekávat stejně razantní navýšení platů příští rok a udržení např. stejného počtu pracovních míst. Přesto je tam namalováno to číslo opět velmi vysoko, jako by německá ekonomika nechladla, možná stagnovala, uvidíme, jaké budou výsledky německé ekonomiky za třetí kvartál. Ale pokud budou nula nebo minus, tak už to podle ekonomické definice bude stagnace, že už budou dva kvartály za sebou, kdy ekonomika buď stagnuje, nebo klesá.
Jako by nehrozil divoký brexit. My jako občanští demokraté, a můžete si vzpomenout, jsme opakovaně vyzývali pana premiéra a vládu jako celek, aby se pokusili přesvědčit naše partnery v EU, abychom byli vstřícnější k Velké Británii. My nemáme radost z toho, jak britští občané rozhodli, protože ztrácíme přirozeného spojence v Evropské unii, který spolu s námi prosazoval pravidla volného trhu. Chci jenom připomenout, že to byla země, která nám otevřela pracovní trh hned po našem vstupu do EU na rozdíl od těch, kteří jsou nejvíc eurooptimističtí, a ti nám ty trhy pro naše lidi na sedm let zavřeli. Ale přesto, že nemáme radost, tak plně respektujeme rozhodnutí. A myslím si, že nikoho nemůže těšit, že pět týdnů před ohlášeným odchodem Velké Británie z Evropské unie nemáme dohodu. Já netvrdím, že to je vina jenom české vlády, nebo české vlády, ale prostě těch 27 partnerů podle mě využilo sílu a nezvládlo např. tak férovou dohodu, jakou jsme udělali my s našimi přáteli ze Slovenské republiky, když se dělilo Československo. Taky to nebylo jednoduché a myslím si, že nakonec to naši předchůdci v těch funkcích zvládli a že ta dohoda přispěla k tomu, že dneska máme se Slovenskou republikou skvělé vztahy. A taky mohla jedna strana dělat problémy a vymýšlet si další a další podmínky a tu druhou stranu hnát někam a naši předchůdci to zvládli a je třeba jim za to poděkovat. Bereme to jako samozřejmost. Není to vůbec samozřejmost v rámci Evropy, že takhle klidně, spořádaně se rozdělí stát a ty státy spolu nadále skvěle spolupracují.
Velmi často na to zapomínáme, když mluvíme - nebo mnozí z vás, my ne, mnozí z vás tak pohrdlivě říkají: ty devadesáté roky, to bylo hrozné. No nebylo to hrozné. Nebylo to hrozné, nás nepřesvědčíte. My jsme vítězové roku 1989 a my víme, že to nebylo hrozné. (Poznámky ze sálu.) Já věřím, že vy jste byli taky vítězové. Nebo jste byli komunisté? Vy se tak smějete, pane zpravodaji. Vy se necítíte jako vítěz roku 1989, kdy jsme ty komunisty vyhnali od moci? Tak se tomu nesmějte. My, kteří ty komunisty nemáme rádi, se cítíme za vítěze roku 1989, oni se cítí jako poražení. Já tomu rozumím, to není nic osobního. A dneska se část vlády a část vládních politiků tváří spolu s nimi, že to málem bylo špatně. Jak to bylo dobře. No tak se nesmějte tomu, když říkám, že jsme vyhráli rok 1989 a že se cítíme jako vítězové roku 1989. My všichni, kteří jsme nepodporovali komunisty, vůbec nemyslím stranicky, to jste špatně pochopili, takže žádné úšklebky. Máme letos třicet roků svobody a nenechme si to vzít. Omlouvám se za to, ale fakt, fakt na to jsem háklivý, musím říct. Pokud se někomu stýská, jsou země, kde si můžete socialismus či komunismus užít. Máme svobodu cestování, tak tam vycestujte, žijte tam a posílejte nám pohledy, pokud seženete známku. (Pobavení vpravo.)
V těchto dnech probíhá, a to je na vážné téma, summit OSN, nebo Valné shromáždění OSN. Náš pan premiér tam nevystoupil se zdůvodněním, že nechce dávat prázdné sliby a že se spíš chce soustředit na racionální návrhy. Musím říct, že s ním souhlasím. Možná jste čekali kritiku, já s ním souhlasím. Myslím si, že v zájmu České republiky je dělat rozumnou politiku ochrany životního prostředí. Přestože nás mnozí naši političtí soupeři nálepkují úplně jinak, tak ochrana přírody a krajiny je přirozená konzervativní hodnota a sluší každé pravicové straně. A bezesporu je třeba v této oblasti dělat rozumné kroky, to je na jedné straně zajistit konkurenceschopnost české ekonomiky a našich podniků a současně zlepšit životní prostředí pro naše občany. Myslím, že se to nevylučuje, že se to dá dělat ruku v ruce, jenom nesmíme přijímat extrémní přístupy. To si myslím, že je opravdu špatně.
Připravil jsem jeden pozměňovací návrh, který bych nazval součástí zelené ekonomiky, a nemyslím to nijak pejorativně, myslím to v pořádku. Česká republika je oblastí automobilového průmyslu, velmoc minimálně evropská, možná světová. A díky rozhodnutím a mezinárodním závazkům, které Česká republika prostě má - může se nám to nelíbit, můžeme to kritizovat, ale je to fakt - jsou naše automobilky v ohrožení. A pokud včas nevytvoříme legislativní prostředí, které by jim mohlo pomoci - tu hlavní změnu technologickou a jinou musí provést automobilky, ale my tomu můžeme aspoň trošku pomoci, a ne cestou přímých dotací, jak dělají nějaké evropské země. Mluvím o osobních automobilech poháněných hybridním nebo elektrickým motorem. Nechal jsem si zpracovat statistiku, nebo přehled, jak podporují nákup těchto vozidel naši partneři v Evropské unii. Je to různé. Nejhorší přístup je - a jsou takové země - přímá dotace na pořízení vozu, buď procentuální, nebo přímo v částce, v tisících eurech. Jiný přístup je dávat daňové úlevy, někde je to osvobození od silniční daně, někde od registrační daně, každá to má trošku jinak. U nás jsme zatím zrušili dálniční známku, 1 500 korun ročně ušetří majitelé elektromobilů. Myslím, že to není příliš motivující.
Nevím, jestli to všichni víte, ale - nebudu vás zahrnovat čísly, ale mám je k dispozici, kdybyste je chtěli, od našeho automobilového průmyslu. Pokud nebudou naše automobilky za jedenáct let prodávat určitý počet elektromobilů, budou penalizovány za každé jiné vyrobené auto. Budou penalizovány nemalou částkou a budou mít konkurenční nevýhodu. A to už se stalo, to už je rozhodnuto, to už se nezmění. Když to řeknu úplně pragmaticky, Německo se už rozhodlo. A víte, nejenom kolik automobilek, ale kolik strojírenských firem dodává pro automobilový průmysl, a nejenom pro české automobilky, resp. automobilky vyrábějící v České republice, abych byl přesný, ale taky zejména pro automobilový průmysl v Německu.
A já přicházím jménem našeho klubu občanských demokratů s třemi návrhy, které nejsou nijak radikální, které by mohly pomoci. Podle statistik, které mám z veřejných zdrojů, se ročně prodá v České republice elektromobilů méně než tisíc, řádově stovky. To zdaleka nestačí na plnění těch cílů, ke kterým jsme zavázáni. Nerozhodli jsme se samovolně, nebo sami. Po debatě s odborníky jsme dostali k dispozici číslo, že zhruba potřebujete jednu dobíjecí stanici na deset elektromobilů. Jediná šance, jak tento problém vyřešit, realistická šance, je, ne že budeme vymýšlet, jak přijedu elektromobilem z Ostravy přes Brno do Prahy po D1, ale jak zvýšit motivaci firem, aby ty elektromobily pořizovaly.
Vidíme dva hlavní limitující faktory - pořizovací cena a nedostatečná infrastruktura. Myslím, že realistická představa o tom, kde může vznikat tento segment a kde může posílit, je, že to bude možná druhé auto v rodině, že to bude auto, kterým budete dojíždět do zaměstnání a během toho, kdy pracujete, si dobijete v dobíjecí stanici v té firmě auto a můžete odjet. Ne že odjedete 500 km nebo 360 - tady vidím pana hejtmana, jsme ze stejného kraje. My elektromobilem nebudeme jezdit po D1, my pojedeme vlakem, že, ale to je realistický přístup.
A já navrhuji, paní ministryně, jménem našeho klubu tři změny v zákoně o dani z příjmů.
První je převést elektromobily, resp. osobní vozidla s motorem poháněným... s hybridním (nesrozumitelné) elektromobilem z druhé do první odpisové skupiny, to znamená zkrátit odpisy z pěti na tři roky.
Druhý návrh je zkrátit odpisovou dobu u dobíjecích stanic na deset let.
A třetí je... Dneska, když zaměstnavatel poskytne zaměstnanci firemní vozidlo k soukromým účelům na základě smlouvy, tak ten zaměstnanec platí každý měsíc, za každý započatý měsíc, kdy tu službu využívá, 1 % z pořizovací ceny jako příjem a to platí jako daň z příjmu, nebo daň ze závislé činnosti, abych byl přesný. Já tady navrhuji jménem našeho klubu, abychom to u elektromobilů snížili na 0,5 %. ***